I

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

Dt JOS. VELENOVSKY,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL I.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

říxw yoRa

BOTAÍílCAE
GABDEW

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

D"- JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL I.

S ČETNÝMI OBRAZY.

rODPOKOU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁHODNÍ OSVĚTY A ZEJTĚDĚLSTVÍ.

LIBRAHl
NEW yoRi
BOTANICAl

GARDEN

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

\iA5

mSKKM KUV. I.E3CHINGRA V PISATIK

Předmluva.

Studiem buib pro svou soukromou potřebu zabýval jsem se
zvláště o prázdninách již po 20 roků. Před 6 roky vyzván jsem
byl Botan. Společnosti v Praze, abych napsal populárni dílo o če-
ských houbách, jež by pak Bot. Sp. svým nákladem vydala. S po-
čátku nechtěl jsem se uvázati v práci tuto jsa zabrán do jiných
studií, ale konečně jsem souhlasil. Dílo mělo býti hotovo za 3 roky.
Nechtěl jsem je stvořiti pouhým opisováním z jiných knih, nýl>rž
vše samostatně ohledávati a srovnávati, aby práce byla původní
a dobrá. Mělo obsahovati jen několik set známých jedlých a jedo-
vatých hub pro praktickou potřebu širšího čtenářstva. Tu ale při
-Studiu takovýchto druhů narážel jsem na celé tlupy příbuzných
forem, takže jsem se musel i těmito zabývati. Tak prohlubovala
se moje práce vždy více a v brzku jsem poznal, že říše hub jest
vlastně říší neznáma, v němž posud jen několik dobrých autorů
zdravé položilo základy. Studium toto lákalo mne nyní tím více,
až jsem mu obětoval všechen čas a sílu. Tu vvpukla válka a po
\álce rušný nový život. Všechna naše inteligence vrhala se jen do
proudů politických, vědu a jiné kulturní věci nechávajíc státi. Já
ale i v době hrůz válečných i rozčilujících zmatků poválečných ostal
věren svým houbám, nehledaje žádných jiných funkcí a hodností.
1 vzrostlo z této práce dílo mé, objemem i obsahem velké, jež není
tedy pouze populární pomůckou pro široké obecenstvo, nýbrž čistě
vědecké, dt) všech podrobností jdoucí spis, v němž sebráno vše, co
jsem sám ohledati mohl.

Sbíral jsem pilně po celý rok. hlavně o prázdninách a na pod-
zim. V té době podnikal jsem týdně dvě exkurse pěšky i drahou.
Podrobně prozkoumal jsem celý obvod Říčany, Černý Kostelec,
Jevany. Sázava. Benešov, Mnichovice, dále celé daleké okolí Prahy,
Karlštejn, Plřel^eny nad Řevnicemi, Davle, Štěchovice, v Brdech
okolí Strašíc a Zbirova. v Polabí Čelákovice, Lvsou, St. Boleslav,

\'idrh<ilec u I^ěchovic. iiki>li lihilné zad. Boliaté příspěvky Dhdržel
jsem uil Třehonc (p. řed. WeinzetUj. z uki)Ií Chlumce n. C. (si. Ri-
^'ellová), z Krkdiioš ( p. prof. Kavina), z Ceskomor. Vysnč. (j). i)rMf.
KavinaV z ^lorav}- (j). pn>f. Sladký), od Slaného (]). Fechlner)
a neahyčejně hojné jiřispěvky z nižných stanovisk od p. řed. Rei?-
nera a ])i. Zxéřinové. A mimo to zasílány mne od mých žáku a růz-
ných huhařů (celkem asi 50) menší příspěvky z celých Cech. \^šem
těmt<^ vzdávám zde srdečný dík za tak cennou podpr)rii a připo-
mínám, že jména všech uvedena budou na konci díla i s krátkým
životopisem.

S důrazem ale připomínám, že dílo toto sám nei)ovažuji za
hotové a všechnu látku vyčeri^ávající. Aíá býti jen prvním vědeckým
příspěxkem k buck)uci úplné a dcikonalé mykologii české, která b}"
vyčerpala vše. jmenovitě i výzkuimy jiných autorů českých. Dílo
mé má býti po vzl>uizu jícím začátkem a základnou pro budoucí práce
českých mykok\ííu. Ti nechť nyní pilně pracují, jmenovitě mono-
graficky jednotlivé rody. aby jednou z prací jejich vyšel dobrý
a vytříljený celek. \'ždyť hub jest takové množství, že život jed-
notlivce k jich p.r()zkuumání nestačí a jsou tu celé širé kraje, rjdkud
ještě ani jedna houba není zaznamenána. Tak i jmenovitě celé Slo-
vensko. Pilní čeští mykolo^ové budou všude nalézati plno a pln(>
překvapujících novinek a bude mou radostí, když jim při tom mé
dílo bude prvním rádcem.

Ab}' také hubařům, kteří v hledání 'hub na mnoze jen praktické
účele hledají, mé dílo bylo užitečné, neopomenu'1 jsem při všech
známějších houbách poznamenati, jsou-li jedlé nebo nebezpečné,
pokud jsem o tom měl zkušenosti. I o jich vyškytání se a jiných
prakticlšýdi okolnostech jsem poznámky připojoval.

Zájem o houby v Cechách jest v přítomné době veliký, ve ^•šech
krajích jest plno bubařu praktických i vědeckých. Pozornost od-
vrátila se od rostlin květnatých k houbám, zjev to, který lze také ve
Francii a částečně v Německu pozorovati. Proto myslím, že dílo
mé přijde veřejnosti vhod a včas. Litovati jen dlužno, že nyní jsou
tak hrozné poměry drahotní a výrobní, že vydání díla mého zápasiti
muselo s největšíani překážkami a nemohlo býti v}praveno tak. jak
bych si přál. Až nastane uklidnění a vrátí se spořádaný život, bude
se moci přikročiti po letech k lepšímu vydání druhému. Aíáme také
v plánu vydati veliký malovaný atlas hub jako přílohu k dílu to^
muto. \'še za tím účelem již bylo připraveno, ale válka to pře-
kazila.

Zakladatelem české mykolnií-ie v době novějši byl Jan Bez-
děk, učitel v Polici n. M., jenž jmenovitě veřejnými přednáškami
budil všude pozoraost a získával přátele mykologie. Znal ninoho
3. pěstoval vědu svou s nadšením a obětaA'Ostí nezištnou. Kdyby byl
bý\al \- jiných poměrech a kdyby trochu více pěstoval rozhled
v ostatní vědě botanické, byl liy molil vykonati mnohem více. než
jest jeho zloimkovité dílo o houbách, jehož jsem se přidržoval hlavně;
pokud se týče české terminologie. Z\iáště jest škoda, že někde sou-
borné neuiveřejnil houby, které v Cechách sbíral. Tak přišl}- jeho
vzácné zkušenosti na zmar.

Někdy ale měl jsem s českou nomenklaturou značné potíže,
neboť latinské druhové označení bylo nepřiléhavé a tedy vlastně po-
chybené. Nechtěl jsem tedy chybu tu do češtiny převáděti a zvolil
jsem raději jméno nové, případnější. Také R i c k e n latinská
jména nepřekládá a zavádí v němčině jiná. le])ší. \'' tom ohledu
musím tedy Bezděkovi odporovati, když myslí, že latinské dru-
hoA'é názvy maisí se věrně do češtiny překládati.

Na konci díla připojen bude podrobný ukazo\-atel (index^^.
jakož i hla\-ní literatura m3'kolo<^ická.

K vyobrazením poznamenávám, že v přítonnié době, kdy vŠeho
jest nedostatek, nejhorší jakost a nesmírná drahota, nebylo možno
připojiti tolik vyobrazení, kolik b\ch si ipřál. Polovina zhotovených
a připravených obrazů musela ostati neupotřebena. Snad až dojde
k druhénui vydání, budou již poměry lepší a stane se pak i v lom
ohledu náprava.

OdliornikN' mykolo<j^ické niobu ul)e7Ji>ečiti. že dílo mé jest vý-
sledkem nn-avenčí jiráce během celých 7 roku. že nebylo ani zkom-
pilo\-áno, jakž v (b^liě ])řítonmé obyčejně se stává. \' doijc letní,
kdvž lioaibv rostly, sedával jsem u i)ráce až 12 hodin denně a ne-
bvlo dne v r(;ce, abvcli se doi)lňo\-áním díla nezabýval. Diagnosy
psánv jsou vesměs na základě vlastních studií a vštvde sprovázeny
jsou analysou mikroskopicko-u. \\\'konánii b_\io tedy dílo to v hrozné
době válečné, kdy mysl všech i)odrob€na byla děsným otřesům
a kdy nárotl český típěl ])nd ranami německých \'andalů. Z hriiz vá-
lečných náš národ vyšel co vítěz, ale prodělává nyní iKjrečnoii krisi
vnitřní, takže těžko říci. kdv nastane uklidněni a kdy l)udeme se
moci věnovati i)lodné práci. Kéž by osvítil se roztnn lidti českého,
al)y jasně poznával své vůdce a svůdce a volil jiravriti cestu k svému
ozdravění. Ti nejsou vlastenci, kteři stále jen bičem vlasteneckým
práskají a dokonce i blátem ]M-y dobrých českých pracovnících házejí

a sami nic nedělají, ale ti. kdo ])ilně ve svém ol>)in se pričiňují
a cenné dílo vykonají. Národ český obstojí v konkurenci světové
jen neúnavnou prací ve všech ol>orech, jen tak dobude si blaho-
bvtu a úct\- u sousedů. Každý ■i)rilož ruku k dílu a pracuj, co do-
vedeš a tiui \ lasti nejvíce jjrosi^ješ. ]á jsem pro vlast na bojišti
bojovati nemohl, pracoval jsem tedy ve svém oboru pilně doma
a jeden plod této i)ráce jako dělník duchovní národu zde před-
kládám.

\' Praze, dne t. ledna ig20.

/. Velenovskv.

Morfologie a biologie hub.

O vlastní morfologii či utvářeni těla hub v tom smyslu, jak to
činíváme u rostlin zelených, jmenovitě cévnatých jevno- i tajno-
snubných, ani jednati nemůžeme, poněvadž celé tělo hub jest pouze
různě se členící buňka, jež příčným dělením a jednosměrným dorů-
stáním mění se ve vlákno neboli h y f u. Z tohoto stadia se houby
výše nepovznesly, ani anatomicky ani morfologicky. Různé formy
plodnic neb stélek (lišejníky, kloboukaté houby, kyjanky a p.) jsou
vlastně jen komplexy spletených hyf. Houby ani v ohledu kopu-
lačnim nevyspěly k vyššíímu stuipni, ba spíše naopak, z pohlavních
kopulací na nejnižším stu.pni u Phycomycetů, jenž věrně odpovídá
kopulaci nejnižších řas. dokonalejší formy sexuální produkce ve
výše vyvinutých čeledích ( Hymenomycety atd.) úplně ztratily, mno-
žíce se pouze nepohlavními sporami. S tohoto stanoviska bychom
museli říci, že vlastně Phycomycety jsou mnohem dokonaleji mor-
fologicky utvářeny než Ascomycety a Hymenomycet3^

Máme-li jednati o morfologii hub, můžeme tedy sledovati pouze
vývoj buněk houíbových a vytváření výtrusů či spor.

V nejnižších skupinách hub Schisomycetii a Myxomycetů ne-
nalézáme vlastně ještě ani dobře vytvořené buňky, neboť malinké
buničky bakterií nemají ještě ani normálně vytvořeného jádra ani
blány buněčné. U Myxomycetů jest pak vegetativní stadium složeno
pouze z malých partikul í plasmy neurčitého a stále se měnícího
tvaru (amoeb), jež libovolně mohou splývati. V tomto stavu (plas-
modium) ani souditi nemůžeme, je-li to rostlina, houba nebo živo-
čich. Teprve stadium plodné připomíná nám formy plodnic vyšších
hub (Lycogala).

Phycomycety jsou již o to více organisovaným typem než pře-
dešlé dvě skuipiny, poněvadž buňka jejich jest vzrostlá v rozvět-
vené vlákno, jež ale posud není rozčleněno a tím věrně připomíná
sku-pení řas Siphoneae. Některé z nich dokonce mají podobu za-

kulacených. jediKnliicliých buněk (Chytridiaceae). To všechno věrně
nalézáme nai)odol>enu u nejnižších řas vůbec. Rozvětvená buňka
Mucoru a jiných typů tvoří nejprve jakoby plazící se mycelium,
2 něhož ])ak kolino vyrůstá stopka (plodonoš), okončená sporang^iem.
Podobně u l^hytophthory atd. Konidiová stadia vyšších hub nebo
Penicillium jsou totéž, jenže vlákna jsou článkována. ^

'Fíiké produkce kopulační u Phycomycetů připomíná nižší řasy,
n to v té míře, že Sachs a j. botanikové spojovali Mucoraceae
a Zyj^nemaceae dohromady v jednom řádu. Zde totiž splývají do-
hromady dvě liuňky stejné, odseg-mentované z vlákna a utvoří
trvalím, tlustoblannou zyg-osporu. To jest ovšem nejnižší
forma pohlavní kopulace. Vyšší stupeň pohlavní kopulace záleží
v tom, že se jedna z kopulujících se buněk zcA-nějškeni i vnitřním
obsaliem rozliší jako samčí a druhá jako samicí organ. Tak máme
pěkné ]>říkla(ly v rodech Achlya, Peroiiospora. SamČí orp^an sluje
zde antheridium, samicí ooí^oniuni. Produkt této kopulace jest pak
jedna neb více oospor. S důrazem třeba Y3^tknouti. že nikde u hub
nejsou vyvinuty dokonalé, pohyblivé spermatozoidy na způsob nnio-
hých řas (\^olvox, Ihicus). O archejroniích a antheridiícli ve smyslu
zelených Archej^oniatů (mechy, kapradiny) ovšem není tu ani řeči.

Zajímavo jest, že obrvené a pohyblivé spory nepohlavní vyšky-
tají se u hub jen v nejnižších čeledích (Polvphag-us, Pseudolpidium,
Synchy triům, Laj^-enidium, Peronospora).

Veškeré houby rozmnožují se n e p o h I a v n í m i v ýí r u s }'
(sporami), tedy i v tom případě, když u druhu pohlavní kopulace
přichází. Způsob vytvořování těchto spor jest nejvýš rozmanitý.
Celkem lze rozeznávati spor}' odpočívající neboli trvalé, tuhou
a tlusťm blanou obdané (chlamydospor}^ teleutospor}^, jež mohou
delší dobu v substrátu ležeti (na př. přes zimu^ na způsob semen
a ]>ak probudivše se k životu vyklíčiti. Pak jsou Sjwr}^ tenkoblanné,
pomocí jichž houba rychle se množí, neboť tyto oddělivše se od
vláken, ihned na vhodném substrátu vyklíčí. Tak může houba za
léto produkovati za sebou třeba několik set generací.

Bakterie jakožto nejnižší tvar hub netvoří spory tenkoblanné,
ný^l.)rž množí se pouze dělením buňky, což jest v podstatě stejné.
Mimo to ale stažením obsahu buňky a obdáním se pevnějším oba-
lem tvoří trvalé spory. Oboje jest nejprimitivnější způsoli pro-
dukce výt rušné.

Nepohlavních s])or u hub rozeznává se několik kategorií, pro
něž také jsou zavedena zvláštní pojmenování. Povstávají-li spory

.uvnitř mateční luníky na vláknu z plasmy, slují . s p n r a n .e^ i |)-
s p o r y, jsuu-li drobné a ve velikém počtu a nezůstává-li v mateční
buňce žádná epiplasma. A s c o s p o r y sluji., jsou-li vell-cé a v ma-
lém počtu a plují v hojné epiplasmě. Matečná, velká buňka sluje
zde a s c u s (vřecko) a má podobu kyjovitou. vakovitou neb ku-
latou a vždy se značně liší od buněk hyfy. na konci které se tvoří.
Skoro vesměs asky se tvoří ve zvláštní plodnici (misky, nádržky
— api)thecium, perithecium) ve vrstvě hymeniové a jsou uloženy
mezi hojnými, zvláště vytvořenými sterilními vlákny (p a r a f y s y)'.
Ascospory jsou obyčejně tlustpblanné a mohou dlouho odpočívati.
Maji kulatou, eliptičnou neb vřetenovitou podobu a jsou na -mnoze
jednobuněčné. Mohoui ale l)ýti také napříč rozděleny ve dvě i více
buněk (Lophiostoma), Cucurbitaria, Pleospora (Pyren.) a mnohé
rody lišejníků mají tyto spory rozděleny příčně a podélně ve velký
počet drobných buniček (zdovité buňky). Někdy jsou ascospory
dlouze tenince t3'činkovité a příčně článkované (Cordyceps. Clavi-
eeps, Ostropa, Vibrissea). U r. Tuber klesá počet ascospor až na 2.
u r. Miillerella (Pyren.) jich jest veliké množství. Neičastěji jich
bývá 8, což pochodí odtud, že opětným dělením původního jádra
v asku vznikají. Zbarvení blány buněčné jest ča'^tu hnědé až čer-
navé, ale většina má blánU' hladkou a bezbarví ai.

Temena vřecek v čas zralosti zrosolovatí a Inid nepravidelně
se ])r(itrhávají nebo víčkem otvírají. Otvorem vystříkne epiplasma
ven s velkou prudkostí, čímž vyletí ven výtrusy. Makroskopicky
pozorujeme tento fenomén jako bělavý obláček, který se náhle zjeví
nad Helvellou, Morchellou. Xylarií nebo uiiskovitou Pezizou. když
se jí po delším odpočinku dotknem. Za nějaký čas uzrají nové
tisíce asků a explodování obláčku se znovu opakuje.

Velikost ascospor ])oh}buje se asi uíezi 3 a 30 {'- Celkem jsou
ascosporv nuiohem větší než basidio.spory, jichž velikost nejčastěji
bývá mezi 3 a 10 •'-. Větší js<^)U dosti vzácné. JNlenší ascospory a ba-
sidiospory než i [J. známy nejsou. .x\ni konidie' sotva kde pod tuto
míru nesahají. Buničky bakterií, jež jako spory vzduchem nebo
vodou se rozšiřují a rovněž v nuiožství se vyškytají, bývají ale
■daleko menší. Tak Micrococcus pro^rediens jest jen o'i5 I^ ve-
liký. Uvážímedi, že mikron jest tisícinou milHmetru, vidíme, jak
pranepatrná jsou tělíska si)or houbových. Tím také lehce vysvé-
tlitehiíj, jak snadno se přenášejí a do všech orii-ánů a substrátu
vnikají.

Zcela souběžnvm útvarem asku u BasidÍDUivceiu jsou basi-

(1 i o s |) t > r y. Také tyto tvoří se na basidiích v hymeniové (rouškové)
vrstvě na zvláštních i)lo(lnicích). Basidie jsou rovněž kyJDvitým
okončeníni kolmo sestavených hyf z base hymenialní. Také mezi
nimi jsiiu nloženy sterilní bunkv na způsob parafys. Na temeni
l)asidie vypučí namnoze 4 hrbolky. jež vzrostou v stripkatou paličku,
jež se ])í'emťní na konci v sporu a base v tenkou stopečku (sterij^ma).
Xěkdy jsou spory ])řisedlé, jindy sedí spory po stranách vakovité
basidie (Tidostoma). Jen málo které houby mají více nebo méně
(j) spory na basidiích. Basidiospory odpadají v čas zralosti od sto-
jieček. řidčeji se stoi)ečkami ( Bovista, J.ycoperdon) a jeví se makro-
sk(.>])icky jako riizně zbarvený prach ]>od kloboukem houby. Chce-
me-li prach tento pozorovati, radno dáti vyvinutou houbu na l)a-
re\ ný stul neb desku přes noc. l^áno pak vidíme pod houbou poprá-
šený stťil bíle. červeně, hnědě nebo černě. Jsou to miliony výtrusů,
které za klidu nočního na stůl vypadaly. Barva tohoto prachu jest
dle (Irului stálá a proto při speciálním rozeznávání důležitá. Třeba
však ale zvlášť pozoro\'ati výtrusy ještě pod mikroskopem, kdež je-
vívá se barva blány biměčné jinak. Barva lupenu A.s^aricineí bývá
v stáří zastřena barevným prachem výtrusů na nich se vyvinujících.
Tak jsou lupeny Cortinariu fialové, žluté, červené, ale v stáří jsou
všechn}- rezavé. Tak jsou lupeny rodu Nolanea. Leptonia. I^ntoloma
v stáří vždy načervenalé. Rody Tricholo.ma. Collybia, Clitocybe a
příb. mají prach bílý, ale výtrusy Ijezbarvé. Prach r. Psali iota a Bul-
garia jest černý.

U Gasteromycetů vyletují výtrusy zároveň se zbytky sterilních
hyf, jež mají ztluštělé stěny a nezetlívají (capillitium) co obláčky
pracliu (pýchavky). který větrem se roznáší po okolí. Také prach
výtrusový Hymenomycetů rozletuje se za suchého počasí lehce ve
vz<luchu. ()hledávánie-!i na podzim jakýkoliv předmět, jenž delší dol)U
klidně ležel v lese. pod mikroskopem, shledáme, že jest pokryt množ-
stvím nejrozjmanitějších spor houbových. To platí jmenovitě také
o tvrdých pUxlnicích chorošů, na jichž rourkách lpí mimo vlastní-
výtrusy vždy celá řada jiných spor. zachycených ze vzduchu.

Počet basidiospor z jedné velké plodnicc (hřibu, holubinky,
ryzce a p.) jest nad vše pomyšlení ohromyý, jdoucí až do tisíců mi-
lionů. l)r. K a v i n a vzal si práci a vypočtíal. že jedna plodnice špič-
nika ( Boletus scaber) o 10 cm v průměru v^^dá na 848.532,000.000
spir. Také prach ])ýchavek a jmenovitě mok zelenky, kde jsou vý-
trusy sotva 3 ;•- obsahuje nesmírné miliony výtrusů. Studujeme-li
v letě houby denně v jedné místnosti, jsou veškeré předměty, ano-

i veškeré šatstw) na našem těle pokryty výtrusy. A to jsO'Uí buňky
v paměrii k bakteriím ještě praví obři. Pochopíme tudíž, že i bakte-
rie svými bmikami naplňují veškerý vzduch a že jich denně jen do
našeho těla vniká na miliony.

Jest tudíž o rozsévání hub přírodou vydatně postaráno. Ovšem,
že jen pranepatrnému počtu spor se podaří dostati se na A^hodný
substrát, zde vyklíčiti v mycelium a z 'tohoto v nové plodnice.

Mezi basidiemi na hymeniu vytvořeny 1)ývají zvláštní sterilní
buňky, jimž říkáme c y s t i d y. Bývají mnohem větší vynikajíce
nad basidie. Mají někdy podivné tvary (Galéra, Inocybe, Pluteus).
Obyčejně jsou zvlášť vyvinuty na ostří lupenů pod kloboukem, kdež
jeví se makroskopicky jako bílá plsť neb. brvky. Tu se zdá, že mají
za účel v době vývoje basidiospor slepovati lupeny a tím plochy
jich chrániti proti zevním vlivům. \'yskytují-li se ale na Clavariích,
Corticiích nel) Thelephorách, mají jakýsi účel chrániti spory a býti
účastn}' při jich odpadání.

Jiný význam cystid jest jistě chemický, jsouť to vlastně orgány
sekreční. \^y loučené kapky tekutiny, lnoucí na mladých lupenech
u mnohých druhů jako kuličky neí) kapky rosy, vznikají z cystid.
Ježatý cIiocIkjI na cystidách rodu Inocybe představuje takovýto
ztuhlý sekret. Mléčnice u mléčných druhů hub (Lactarius) ústí zpra-
\idla v cxstidách. Ovšem že nesmíme všechny sterilní a zvlášť vy-
tvořené buňky na vrstvě h\iiieniální považovati za cystidy. Tak tlu-
stosíěnné, předloulié chlupy Corticií nemají s cystidami nic společ-
ného. jin(l\- se stává, že konce hyf mezi basidiemi vyrůstají v pře-
dlouhá \lákénka, jež se zjevem neliší od vláknitých cystid Naucorií
a j. Jest možno, že i nmohá aromata hub vznikají vylučováním tě-
kavých látek z povrchu cystid. Podrobnosti další o cystidách viz
v krásné a obsažné práci dr. K. K a v i n y.

^íimo basidiospory a askospory vytvořují se ještě na hyfách
nejrozmanitějším způsobem nepohlavní spory, a to někdy v takové
míře. že jeden druh houby tvoří třeba pět různých druhů spor (viz
na př. Uredineae). Tvoří se na zvláštních kolmých jednoduchých'
nebo stroiukovitých větvičkách hyf odčlánkováním konečných buněk,
zvlá-sť vzrostlých. Takovýnuo způsobem vzniklé spory slují všeobecně
koni >] i e. \'ětévky konidiové vyrůstají buď přímo z mycelia, bud"
na ])]odnicich na různém místě. Někdy tvoří se z mycelia zvláštní
masité plodnice, nesoucí pouze konidie jako prach na povrchu
(Nectria, Isaria). jindy docela vyrůstají samostatné kulovité neb
pohárkdvite plodnice. uvnitř s hymeniem, jež ale tvoří pouze velice

li

-vlrtíhounké í>l)<»i'y tHlŠkrovánini knncu liyf(r\ýťh. jest t(» iakési iiaiio-
<lo1)ování apothecií a periihecil: slují v mvkoldtrii ]> y c n i d y ( Stric-
keria. IVcnis. Xepliroiiia. Cryptospora ). I louhy pycnidy nesuuci
jsou buď stadia. ])ředcliázejicí ])l<idonosný Ascoiuycet. nebo není
jKDSud zjištěno, jakc asc*)Si)i)ry dotyčná houba vyvinuje. Pridiázejí
v.šecbecně u Asconiycetu. zvki-ště v odděleni Pyrenomycetii. Poně-
vadž se posud ne|X>darilo přimčti je na jakcnikoHv sul>stratu ku klí-
čeni, má se za to. že jsou to nepohyblivé sperniatozfňdy. jež ná-
sledkem ztráty kopulace jsou l>ez funkce a proto pycnidy nmozí
■označují také názvem s pe r m o ij o n i a a v nich tvořící se spory
-s p e r m a t i e. \' nékterýcl! rodech l\'alsa. Ouaternaria) mají
zvláštní or^^anisííci. ct;ž by sotva na redukci ixiukazovalo. l'.sh'šíme
ješté. že u .Vscomycetů pohlavní kopulace jest dílem dokázána, dí-
lem jest pravděpodobná, čímž b\ význam pycnid byl vysvětlen.
U li.šejníkii jsí»u spermo^onia hojná a také samicí orsrány. jako
asct^.í^ony, jsou dokázány. Xověji dokonce ixjzorováno, že Síijermatie
iia samicím ori^ánu se nalepují. Také l^redineae mají S]>ermog-onia.
a sice na vrchní straně listu (Rerberis), kdežto aecidie na spodní
straně se objevují. U Basidiomycetů posud nebyly zjištěny.

Xq^ohlavní spory mohou vznikati také tím. že se vlákna my-
•celiová jednoduše rozpadají v jednotlivé články (btn"iky). jež jsou
pak tenkoblanné a určeny k (.-kamžitému vyklíčení. Sltijí vše<;becně
oidie a vyškytají se jak u Ascomycetu tak u Basidiomycetů.
Zveličí-li se buňky v hyfách. olxlají pevnou blaníMi- a jsak rozpadají,
slují c h 1 a m }" d o s p o r y. Často bývají chlamydospory \' hyfě od-
děleny od selíe malými, vej^etativními buňkami. Podivuhodný tvar
mají v r. Sclerotinia. Chlamydospory jsou určeny k delšímu trvání
a jsou stejně rozšířeny jako oidie.

\'edle těchto forem nejiohlavních spor rozeznávají se ještě
různé jiné katej^orie v jednotlivých čeledích. Tak na př. s p o r i d i e.
a e c i (1 i o s p o r y. t e 1 c u t o s p o r y . v. r e d o s p o r y v řádu
Lředineae.

Dříve jsme pravili, že jsou z o o s p o r y u hul) vzácností, kdežto
u řas jsou tolik rozšířeny. Toho zajisté jest příčinou, že jsou houby
odkázány na život vzdu.šný. Jen t}' formy, které žijí ve vodě anebo
dočasně na vodní prostředí si uvykly, vytvořují jako řasy pohyblivé,
jednou nebo dvěma brvkami opatřené z(X)spory (Saprole,£^niaceae.
Chytridiaceae).

\'šeol)ecně se přijímá, že Eimiycety vůbec rozmnožují se pi>uze
nepohlavními sporami a že pohlavní kopulace zde nepři-

12

cházi. Tak se tvrdí, že veliké oddělení Ascomycetu vlastních a:
veškeré Hymenomycety rozmnožují se pouze nepohlarne a že i plod-
nice jejích vznikly nepohlavně. Zjev tento ode dávna vyhlašován za
jakýsi druh a p o g a ni i e.

U pěti Ascomycetu zjištěna zcela určitě pohlavní kopulace,
předcházející tvoření plodnic s asky (obr. i.) Jsou to rod}-: Erc-
masciis. Sphacrotlicca. Fyronciua, Gymnoasciis a Aspero^illus.
Eidam pozoroval, že útlá, plísňovitá houba Eremascus alhus
(Hemiascin.) tvoří na vláknech myceliových někdy šroubovitě svi-
nuté dva konce vláken myceliových. Konce těchto vláken odškrtí se-
co stejné dvě buňky, jichž obsahy splynou a vzrostou v kulatou ve-
likou buňku (ascus), v němž utvoří se osm volných spor. Ascus ta-
kový sedí pak na dvou stopeckách. Zde tedy máme nepopiratelnou
kopulaci ze dvou stejných biměk, podobně jak to nalézáme u Muco-
rineí, jenže zde povstáAá z kopulace ascus, tam trvalá, tlustoblanná
zygospora.

Sphaerothcca Caslcif^iici ( Perispor.) jest houba parasitická, plís-
iiovitěho hal)itu, na níž H ar per ])ozi;)roval také pohlavní kopulaci.
Zde přiloží se dvě vlákna s\'ými konci k sobě, z nichž jeden odškrtí
větší buňku co oogonium a druhý menší co antheridium. Obsahy
obou i s jádry splynou v jednu velkou buňku, jež se pak článkuje
a představtvje as co g on, na němž pak vyroste jeden ascus s osmi
sporami. Pod ascog"onem vyrostou obalná vlákna, jež obrostou asco-
gon, představujíce tak v čas dospělosti kuličkovité perithecium s jed-
níni askem.

Fyronciua coiifliiciis dle Fí a r p r a tvoří apothecia s h3'-meniem
o mnoha askách mezi parafysami a představuje tudíž typické apo-
thecium Discomycetii. I zde předchází kop-Uilace, a to zřetelná kopu-
lace s velmi rí^zlišenou buňkou samčí a samicí. Samicí oogonium
jest velká, kulatá buňka, na temeni prodloužená v trichogyn. K to-
muto trichogynu přiloží se antheridiové vlákno samčí. Obsah obou
splyne d(ihromad_\' a z velkého oogonia vyroste několik článkovaných
ascogonú, na nichž teprve vyrostou větve, jež porůstají nesčetné
asky.

Více méně podobné kopulace lze sledovati také u rodů Asco-
bolus, Humaria, Lachnea, Erysiphe, Ascobolus, Rhyparobius, Mela-
nospora, Sordaria a Chaetomium. A rodů, kde aspoň ascogon s vy-
vinutým trichogynem lze kdykoliv sledovati, jest velký .počet (Poly-
stigma atd.). Totéž platí o lišejnících.

Z těchto okolností můžeme souditi, že tvoření apothecií a peri-

13

Obr. I.

(Obr. I.) 1 — 4. Eremascus albus, vznik vřecka (a) ze dvuu stejných konců
vláken. 5—7, Sphaerotheca Castagnei, kopulace, o) konečoá buňka co oogo-
nium, a) antheridiuni, n) obalné vrstvy, se) ascogon, z jehož největší buňky
utvoří se jeden ascus. 8—9, Pyronema confluens, kopulace, o) oogonium,
a) antheridium, p) partie apothecia, m) vlákna ascophorová, vyrůstající z oogo-
nia a asky nesoucí. 10 — 12, Aspergillus herbariorum, kopulace, a) samčí vlákno
jako antheridium, o) šroubovitě stočené vlákno samicí jako oogonium, se) ascogon,
12) kralé perithecium, /) peridic, se) ascogon, s) asci. 13, Humaria convexula.
partie z hymenia apotheciového, tvořící se asci a parafysy (r). 14, Tremella
lutescens, vyvinující se a zralé basidie s výtrusy, e) vlákno konidie nesoucí.
15, Calocera viscosa, basidie s výtrusy. 16, Oligoporus farinosus, chlamydos-
pory. 17, Dacryomyces deliquescens, oidie se článkující. 18, Achlya poly-
andra, a) antheridium, o) oogonium, kopulace. 19, Peronospora calotheca,
liyfa vysílá do buněk hostitele haustoriová vlákna {/t). jo, Inocybe lacera, část
ostří lupenů, s) cystidy, b) basidie, c) sterilní parafysy. o) výtrusy. 21, tvoření
se oušek na myceliu Hymenomj^cetů. 22, poměrná velikost výtrusů hub:
a) Discina pallida, d) Phallus impudicus, c) Micrococcus urae, d) Micrococcus
progrediens. 23, Basidium Hymenomycetů ó) basidium, o) výtrusy, s) sterigmá.

thecií u Ascomycetů vůbec předchází vesměs ipohlavní kopulace. Ne-
predchází-li a jest přece vytvořen ascogon. nastala apog^aniie, čili
značný počet Ascomycetů ztratil pnhlavnost, jakž mnozí tvrdí jme-
novitě o lišejnících.

Zvláštní jest, že kopulace pomocí spermacií nebyla posud poz
rována. Uvedená v předcházejícím kopulace podobá se věrně kopu-
laci u Saprolegniaceí; kopulují se totiž zrůzněné konce vláken. To
jde u mnohých Ascomycetů tak daleko, že celá rozvětvená vlákna na
větvích mycelia se dohromady splétají, při čemž jedno vlákno před-
stavuje orgán samčí a druhý samicí. Z toho vzniká pak ascogon a
plodnice (perithecium). Příklad vidíme na připojeném rodu Asper-
gillus. Máme zde tudíž kopulaci vláken, což u řas nikde v té podobě
nepřichází. Kopulace vláken může konečně předcházeti také tvoření
plodnic u Hymenomycetů a Gasteromyčetů. Zde vzniká plodnice
tím, že utvoří se na myceliu malinké klubíčko hyf, jichž dalším
vzrůsťem povstane masivní velká plodnice. V klubíčku samém jest
velmi nesnadno sledovati, jak se vlákna chovají, zdali snad také ně-
jak se nekopuluijí. Autoři souhlasně pozorovali pouze, že na vlákně,
kde vznikne klubíčko, tvoří se zvláštní ouška, nebo přesky, která dá-
vají vznik klubíčku. Věc tato b}' měla býti dále studována a za objekt
pozorovací doporučovaly by se malinké druhy Marasmiů, Mycen
neb Omphalií, jichž první začátky lehce se dají praeparací mikrosko-
pickou zachytiti.

Plodnice Hymenomycetů a Gasteromyčetů jsou nápadně podobny
plodnicím obdobným u Ascomycetů, z čehož bychom již mohli S(^u-
diti, že vznikly podobně sexuální kopulací. Jsou tak důležitým orgá-

15

není a jnksi \lastnini iičeleni celéhu \\\ojc houb}' u tu soixa včřui,
že l>y vznikaly jen vegetativně. Rasidi<»sporv jsou normálními spo-
rami 1 lymenomycetu a mizí jen telul}'. k<l}ž jich místo nahrazují
vegetaiivni konidie ( Xyctalis lycoi)erilioides ). Také u Poly]K)ru a
Uaedalei >e často nevyvinují, když bud mycelium vepfetativně se
V substrátu udržuje ane1)0 kd\ž konidie na myceliu [>očnou se tvo-
řiti. Tak jest také u Lentinus suffrutescens. Panuje tu tedy podobná
vzájemnost, jako u jevnosnubných. jichž nevyvinuté neb neu/rá-
vající plivly nahrazují vej^etativní pu])eny. cibulky neb hlízky tPo-
lygonum viviparum, Gagea bohemica. Allium vineale a p.). Z toho
lze podobně souditi, že basidiospory jsou pohlavně produkované
spory, konidie ale nepohlavní.

Nověji chtěli někteří autiriři tvrditi, že v basidiích kopulují se
dvě jádra a to že jest sexuální kopulace. To jest jistě nesprávné,
neboť jaký by tu měla význam kopulace, když obě jádra v téže buňce
splývají. Když splývají dvě různé buňky, byť i stejné tvarem (Mu-
cor, Eremasous), splývají tu aspoň dvě různé plasm}'. Ale v basidii
jest to stejná plasma v obou jádrech. Pak basidie není plod houb\^
a nelze mysliti, že by tisíce basidii v jedné plodnici hustě sestavené,
každá zvlášť se kopuk>vala. Rovněž tomu podoba asku s basidii od-
poruje. Ostatně spojování jader děje se v pletivech rostlin v různém
příbuzenstvu a v různých orgánech.

Utváření plodnic u Ascomycetů i Basidiomycetů jest v souvis-
losti s účelem co možno velké plochy výtrusné získati nebo hyme-
niuan ]>řed zevními vlivy chrániti (deštěm, rosou, chladem, sluncem
a pod.). Proto mají klobouky namnoze hymenium na spodní straně
a odtud vytváření lupenů, rourek, ostnů neb křovitých tvarů (Cla-
varia). Často bývá povrch hymenia vodou nesmočitelný. Proč is''iu
plodnice živě zbarveny, nelze se stanoviska teleologického pověděti.

Spora jest obdána \'íce méně tlustou a nezřídka barevnou bla-
nou, na níž v některých případech vyrůstají zevně bradavky, ostn^-.
lištny, žebra nebo sítě, kteréžto vlastnosti výborně se upotřebuje ku
charakteristice rodů a druhů. Pod zevní blanou nalézá .se ještě jedna
velmi útlá blanka, která obaluje klíčící výhonek spory, protrhávající
zevní blánu. Častěji vyráží ale klíček připraveným již dvůrkem nebo
pórem. Řidčeji děje se klíčeni pučením.

Ve spoře jest zrnitá plasma, nucleus (ale v dospělosti často ne-
zřetelný) a veliká kulovitá, ostře světlo lámající, nebarevná tělíska
olejna. Velikost a počet těchto pro druhy bývá určitý. Někdy se
stává, že ve vodě na praeparátu mikroskopickém útlé blány spor po-

16

praskají a mizí a ve vodě splývají pouze olejné koule. To stává se
u mnohých Myceii a Oiiiphalií. Doporučuji tento zjev k bližšímu
vyšetření, zvláště mikrochemickému. Spory jsou na místě, kde od-
padly od sterigmatu, označeny jizvou (jakoby hilem") a zde oby-
čejně také staženy. Velikost spor u téhož druhu neb v téže plodnici
bývá vžd}' stejná, jen vzácně kdy se stává, že na praeparatu jsou
současně veliké Í malé spory. Vřecka (asci) barví se bud celá neb
aspoň na temeni jodovou tinkturou modře, některá ale se nebarví
neb se barví hnědě. Uschne-li jílodnice, neb je-li v konservační teku-
tině uložena, barví .se vždy vřecka snáze a více. I^zráv^ání asků děje
se dosti pozdě v ])lodnici, takže často ve zdánlivě zralé plodnici Mor-
chelly neb Gyromitry neb velké Pezizey nenajdeme ani jeden ascus
vyvinutý s výtrusy. \'ždv počnoan uzrávati uprostřed miskovité
plodnice.

Že mnohé lišejníky nikdy apothecií netvoří (Cladonia rangife-
rina, Evernia prunastri), jest známo. Jich rozmnožoA^ání nahrazují
tu soredie. Ale také četné Pyrenomycety nebyly posud nalezeny
s plodnicemi a proto musí se klásti do pochybné skupiny jako či-
níme s mnohými Basidioimycety, jež vesměs zaradují se v třídu tak
zvaných Fungi iniperfecti. To jsou houby posud nedokonale známé
a v systém přirozený nezařaděné.

Ze sporv v\ klíčí útlé vlákénko. jež opětným článkováním a vět-
vením vzroste v tak zvané p o d h o u b í (m y c e 1 i u m). Podhoubí
rozlézá se v substrátu a jeví se makrosko»pioky jako přeútlá. pavu-
činatá, obyčejně bělavá hmota, smíšená s humusem neb dřevem a p.
Z tohoto podhou-lM vyrůstají veliké plodnice Ascomycetů nebo Ba-
sidiomycetů, vyčnívajíce ze substrátu. Vlál<énka jsou předlouhá,
obyčejně stejně tlustá a pokud slouží k přijímání vody a roztoků
ze substrátu, vždy tenkostěnná. Dorůstají na zaobleném konci a
hned pod koncem se i>říčně článkují. Dorůstáni toto jest v době
letní za teplého a vlhkého ]>očasí tak intensivní, že nejen mycelium,
ale i plodnice, jež jest spletena ze samých vláken, rostou téměř
před očima. Známo, že přes noc narostou na lesní půdě veliké hřiby.
Většina mycelií saprofytických hyne na konci podzimu, ale velká
část i v půdě přezimuje. Mycelia v dříví rozlezlá vytrvávají po léta
tak dlouho, až se dřevo úplně rozpadne. Na některém pařezu v lese
můžeme každý rok sbírati tutéž houbu (na př. Pholiota mutabilis).
Hynou-li mycelia, musí se obnovovati z výtrusů.

Vlákna mycelií i)arasitických rozlézají se obyčejně v i)rosto-
rách mezibuněčných svého hostitele, zřídka vnikají přímo do sa-.

9 /~

mých buněk. Často však objímají neb prikUulají se k bláně buněčné
a vyhánějí do\nitř buňky zvláštní výrostky (haustoria), jimiž
obsah buňky xyssávaji. lindy ojilětají hyfy pouze útlé kořínky vyš-
ších rostlin a endosnioticky střebají skrze blánu buněčnou z vnitřního
obsahu (tak často. u symbiotickýcli hub — lauýžij) mykorhizy. Tento
různý poměr byt k zeleným buňkám řas platí také u lišejníků.

\'hi]<na houbová (hyfy) v plodnicích, stromatech, sclerotiích,
kořínkách a p. mají různě ztluštělé a nezřídka zbarvené stěny a jsou
různé tloušťky. V částech, které mají vytrvávati, jsou velmi tlusto-
stěnná icapíUitium, korové obaly sclerotií. kůry peridií, stromata)
a často tak těsně složená, že na průřezu dotyčnou částí těla houbo-
vého jeví se jakoby kompaktní parenchym (pseudoparenchym). Tím
způsobem bývají stromata a plodnice někdy rozlišeny v různé
vrstvy pletiv na způsob vyšších rostlin (lišejníky, apothecia. peridie
Gasteromycetů, Phallus, Geaster. Kidularia, Rhizomorpha).

Proniká jí-li hyfy parasitické houby pletivo živýxh rostlin, na-
bývají ochuravělé části neobvyklých tvarů (čarodějná košťata, Eu-
phorbia Cyparissias). Ano tvoří se i novotvary na způsob hmyzo-
vých hálek. Příčinou toho jest dráždění plasmatické . jako píchnutí
a kladení vajíček různých žlabatek a much do rostlin.

Vytrvává-li podhoubí v lese v humuse v létě a na podzim delší
dobu, dorůstá stejnoměrně na obvodu, takže má obrys kruhovitý.
Nabude-li posléze průměru^ i — 5 metrů, odumírá stará partie vnitřní
a vegetuje pouze partie obvodová. Poněvadž pak jen z této nové
plodnice nad zemi vyrůstají, objeví se takovéto plodnice v lese se-
staveny do velikých kruhů, jež ode dávna budily pozornost hubařů
a označovány co »čarodějné kruhy«. Tak růstávají druhy Clitocybe,.
Hebeloma a j. Podobně rostou ploché, lupenité lišejníky (Parme-
liaceae) na kamenech, dorůstajíce na obvodu a zetlívajíce uvnitř.

Parasitická mycelia jsou skoro vesměs složena z jednoduchých
hyf, ale mycelia saprofytická, v humuse, mrvě, v dříví rostoucí, splé-
tají se obyčejně dohromady, tvoříce tenké dlouhé nitky neb kořínky,
jež již pouhým okem lehce můžeme pozorovati. Na těchto kořín-
kách pak vznikají první uzlíky plodnicové. Vývoj tento snadno mů-
žeme sledovati na Coprinech pod zvoncem v laboratoři. Také z base
plodnic v3-bíhají do substrátu nifovité, dloulié kořínk5% jež jsou
někdy velmi charakteristické (Collybia, Lycoperdon, Calocera).
Ztloustnou-li kořínky na některých místech v uzlíky různé velikosti
a různého tvaru, povstávají kompaktní houbová tělíska čili tak zvaná.

18

sclerotia*. Také n jmenovaných Coprinů dobře se dají pozo-
rovati. U některých huh, af Ascomycetů, ať BasidioiTi3'cetň, jest vy-
tvořováni zvláštních sclerotii stálým znakem a velkého významu
biologického.

Sclerotia mívají podobu více méně kulovitých hlíz různé ve-
likosti. U Collybia tirberosa jsou jako hrách veliké, ale u exotických
druhů rodu Polyporus a Lentinus dosahují až velikosti hlavy lidské.
Popisovány byly dříve pod jménem. Pachyma a Mylitfa. Tak po-
věstné jsou (až několik kg. těžké") hlízy Pachyma Cocos, jež nověji
i u Insbruckui byla nalezena. V Americe užívají jich co léčiva a
v Austrálii jedí je domorodci jako chléb. Tvrdá sclerotia rodu Ty-
phula jsou podobna kulatým nelx> čockovitým, žlutým neb hnědým
semenům. Discomycet Sclerotínia dělá sclerotia kuilatá, zvící lísko-
A'^ého oříška. Sclerotia jsou složena z kompaktně spletených hyf
tenkostěnných, představujících makroskopicky masitou, solidní duž-
ninu a ze zevní km-y, již tvoří tlustostěnné, barevné hyfy. Sclero-
timii může dlouho odpočívati, ano i vvschlé může po řadu let vy-
trvati a přišedši do vlhka a tepla znovu oživne. Sclerotia našich
lesních hub vzrůstají v létě a na podzim a přetrvávají zimii. Mají
tedy velkou podobnost s hlízami vyšších rostlin představujíce od-
počívající stadium houby, s resistentním životem a jsouce nadány
hojnými reservními látkami wživnými.

Když v létě nastane teplé a vlažné počasí, vyrostou ze sclerotii
přímo plodnice, jedna neb i více. Plodnice tato vyssaje sclerotium,
jež pak odumírá (Collybia tuberosa).

Zvláštní kategorii představují sclerotia vláknitá a větvitá, jaká
nalézáme u václavek (Ai-mil. mellea) nebo u špiček lesních (Maras-
mius Kotula). Bývají také označovány jménem Rhizomorpha. Vá-
clavková Rhizomorpha skládá se z rozvětvených, plochých provazců,
až 4 mm tlustých, ze\Tiě korou hnědou obalených, uvnitř bílých, jež
se pod korou pařezů a kmenu lesních rozlézají a dlouho živé udržují.
Rhizomorphy .špičky lesní mají podobu dlouhých tuhých, lesklých,
černa\ých žíní koňských, jež volně z větévek a jehlic odumřelých
vyrůstají. Z obou v příznivé době letní neb podzimní opětovně vy-
růstají plodnice.

Sclerotia jmenované již Sclerotinie vytvořují se na podzim,
v zimě odpočívají a na jaře vyklíčí v plodnice askosporové. Asko-
spory vymetané klíčí a rozlézají se hyfami parasiticky na různých

*) Viz přehledné pojednáni „O sklerociích" od dra. K. Kaviny v „Pří-
rodě" 1912.

19

bvHiKicli ( iKi i>r. siií^aiikácli ). i\(pri na jaře a v letě chlaniyciospory
a konidie. ciiiiž střídají se dvě až tři j^enerace za sebou. Podoljně
děje se ii; námele, kde se stridá konidiové letní stadium (Sphacelia)
s txrdyin scleniiiciu ( Secale cdrnnium). /. něhož na jaře vyrostou
četné, červené. sto]>katé paličky jako ask(,)sporová generace třetí.
Sclerotimn námele vzniká původně ze semeníka žita. jehož pletivo
posléz úplně zničí. Sclerotia Collyhia tul>erosa vznikají z hyf v plod-
nicích velikých holubinek.

Folyponis '/'iiberaster, rostoucí na horách italie a nesoucí žlu-
tavý, vesjK)d bílý. až lo cm široký, centrální tření opatřený klobouk,
tvoři pcKlzemni, přetvrdá, veliká sclerotia (pietra fun^^aja). Sclerotia
tato vyhledávají venkované a v letě v teplé a vlhké půdě zasazují.
Z nich pak trvale po několik roku stále vyrůstají nové kloboukaté,
masité plodnice, jež pak upraveny v kuchyni slouží za výborný
pokrm.

T r vání h u b jest dosti rozmanité. Veliká většina po uzráni
a vyprášení plodnice se rozplývá v kašovitou hmotu a v krátké době
mizí. Alůžeme říci, že tak, jako r3'chle a náhle se objevují, tak
rychle se ztrácejí. Tak chovají se skoro všechny sbírané, jedlé houby.
Jen houby kožovité a dřevnaté konsistence (Poly])orus, Daedalea,
Lenzites, Corticium, Stereum) vy trvává jí dloulw i za suchého po-
časí. Ale i mnohé z těchto jsou pouze jednoleté a na jaře příštího
roku mizí. O ú])lný rozklad jich starají se zpravidla larvy hmyzů,
jež je rozhlodávají a různé řasy neb plísňovité houby, jež se s obli-
bou na nich usazují. Některé z nich ale i příštím rokem žijí dále
dorůstajíce a novou vrstvou pletiva se obalujíce. Tak pěkně vidíme,
jak Polyporus ig^niarius na starou vrstvu rourek nasazuje novou
a na okraji klobouka novou zónou přirůstá. Tak může vzrůsti do
obrovských rozměrů. Pol. fomentarius v Šumavě dosahuje někdj'
až I m v průměru. -\le i ty druhy, které tímto způsobem nedorů-
stají, perennují po dlouhá léta na substrátu pomocí mycelia, jež
vytvořuje beztvaré, neplodné, massivní emerg^ence v podobě boulí,
hrbolů, kůry, bradavek, jež v příhodném počasí znovu příštím rokem
dorostou v plodnici fertilní. Takový příklad máme na Daedalea
quercina, rostoucí na dubových pařezech .-dubových kůlech a trámech.

Plodnice r. Lycoperdon, Bovista, Geaster, Cyathus uzravše a
vyprášivše své výtrusy sesychají tak, že stávají se kožovitými
a dlouho ^•ytrvávají v tomto stavu; ku podivu také žádný hmyz je
více nenapadá. Proto můžeme plodnice tyto sbírati kdykoliv, dvou
i tříleté.

20

Plodnice Discomycetů mají pletivo hyfové rosolovité neb chru-
pavčité, takže plodnice dlouho vytrvávají, nikdy se nerozplývají, ro-
hovíte sesychají a ve vodě (dešti) znovu obživují.

Houby z rodu Marasmiius. Lentinus, Panus, iSchizophyllum
mají plodnice kožovité, nerozplývající se, jež za deště vždy znovu
obživují a třeba několik měsíců v letě vytrvávají.

Mimo hmyz jsou hlavními škůdci hub v přírodě v stavu živém
různé druhy slimáků, jež v lese napořád nejlepší plodnice ohlo-
dávají, takže m3^kolog někdy ani zdravého exempláře sehnati ne-
může. Jest zvláštní, že rádi napadají jedlé houby, ačkoliv i jedovaté
jimi nejsou ušetřeny. Zdá se, že jsou vůči jedům hub immiunní.
To ])latí také o hmyzech.

Když utvoří se z mycelia nebo sclerotia massivní, kulaté těleso
jako základ y>ro velkou plodnici, počnou se záhy rozlišovati různé
partie za účelem vývinu dotyčných orgánů. Tak vznikají zrůzněné
vrstvy v plodnicích Gasteromycetů, složité partie r. Phallus,, tak
tvoří se také plodnice At^aricineí a Polyporeí. Klobouk Fíymeno-
mycetů bývá v mládí spojen s třeném blanou, jež zanechává na třeni
kroužek (annulus) a na okraji klotouku třísné nelx) cáry. Sluje
závoj (velům) a je-li pavučinatá (Cortinarius), sluje oponkou
(cortina). Toto velům jest tak zv. velům partiale (závoj vnitřní),
neboť u některých hub bedlovitých tvoří se ještě vehim universale
čili závoj vnější co obal na celé houbě, jenž na povrchu klobouku
zanechává strupy nelxí bradavice (Amanita) a na basi třeně obrubu
nebo pochvu ívolva), tak zvanou p 1 a c h e t k u (Amanita vag^inata,
Volvaria). Někdy -[Xíchva tato- přirůstá ku třeni a co volný okraj
zjevuje se až uprostřed třeně v jwdobě prstence nelv) kroužku
(Telamonia). Tvaru tonui říkají mykolo^ové botka. Tak ale
vzniknou dva prstence na třeni, jeden z cortin^^ druhý z volvy.

Veluim universale jest vlastně stejný s podobným organem
u r. Phallus a Geaster.

Lupeny nebo rourky Ilymenomycetů otlpovídají glebě Gastero-
mycetů. Mnohem jednodušeji jsou ustrojeny Clavariaceae. Plod-
nice Ascomycetů namnoze jsou velnu jednoíluché, v podobě re-
ceptaculí různého tvaru a různé velikosti. Jen sem tam jeví větší
členitost vytvořujíce buďto massivní p<^dklady (stroma) nebo útvar
stopka tý na způsob Hymenomycetů (Morchella, Gyromitra,
Helvella, Spathularia, Leotia, Mitrula, Claviceps, Geog-lossum),
Čeleď Tuberaceae nayjodobuje věrně Gasteromycety.

Největší zrůznění stélky, ovšem že opět jen spletením hyf po-

21

vstale, nakv-áme ale ve velkém skuyxíní lišejníků (Licheiies).
Zde jest stélka nejen malá a velká, ale také tvarem nejvýš rozma-
nitá: lupenitá vodorovně rozložená, liii)enilá kolmá, křovitá, paro-
hovitá, pohárkovitá. pentlicovitá, korálovitá, korovitá, kulovitá,
válcovitá atd. Také vnitřní složení jest nezřídka dosti složité, any
se dají několikeré vrstvy zriizněných hyf rozeznávati. Mňžeme-li
vůbec mlnviti <» nižších a vyšších houbách, musíme lišejníky }X3-
važovati za nejvýše or^anisované houby, a to tím spíše, že tělo
lišejnika není vlastní plodnici, nýbrž podkladem ]>lodnic, stadium
vegetativní, \ němž lišejník svůj život prodělává. Tělo lišejnika
rovná se stromatu Pyrenomycetů, jaké máme na i)ř. v rodu Xylaria,
Cordyceps. Ustulina. Na tomto tělu vznikají teprve plodnice v po-
době apothecií nebo perithecií. Plodnice hřibu rovná se jednomu
apotheciu na těle Usnea barbaia. Lišejníky mohou stejně býti po-
važovány za J 'yrenomycety jako za Discomycety, poněvadž utvá-
ření plodnic brzo těm brzo oněm se podobá. Ostatně apothecium
a ]>erithecium morfologicky jsou si velmi blízké tvary a někdy těžko
mezi nimi vésti přesnou hranici. Svým životem spíše uipominají
na mnohé Pyrenomycety. Tíin, že žijí v symbiose s řasami, potla-
čeno jest u nich myceliové staditim, neboť toto slabě jest vyvinuto
a zastuii)uje je vlastní, plodonosná stélka.

Pravíme »stélka«. ale zdá se nám, že stélka lišejníků, lílodnice
Hymenomycetu, jakož i různá sclerotia nejsou homologická ponětí
se stélkou řas neb jatrovek. Jmenované útvary huib jsou jen konglo-
meráty hyf, jsou to tedy jen hyfy a nesejde na tom, jsou-li tyto
hyfy rozpleteny a jako nitky uvolněny neb<) v klubka svinuty a
spleteny. Stélkám řas a jatrovek rovná se jen a pouze vlákno hy-
fové. Ze srovnání tohoto nejlé])e vidíme, jak veliký rozdíl jest
mezi houbami a ostatními tajnosnubnými.

Houby (v tomto ohledu nemluvíme zatím o lišejnících) veškeré
jsou odkázány na přijímání potrav}' z organických látek, ať živých
nebo mrtvých. Žijí-h na živých rostlinách neb živočiších, slují
p a r a s i t y, žijí-li na nn^tvolách rostlin neb živočichů, slují s a-
p r o f y t y.

Parasitické houby z-působují na rostlinách různé choroby,
což jest přirozeno. když z ]iletiv jich orgánů vyssávají výživné
látky. Onemocnění podobné může býti různého druhu : bud one-
mocní jen některé organy a ostatní tělo ostává zdrávo (tak one-
mocní listy, květy, kořeny atd.). Phytophthora infestans na př.
•proniká svým myceliem celou rostlinu bramborovou. Em>pusa

22

mnscae pronikne niycelio\\ mi vlákn}- cel<iu niouclui. Hospodářství
a život bakterií tnlij opomíjíme, nehuť ty jeví se \- poměrech daleko
rozmanitějších a sKižitějších. Poněvadž všechny parasitické houby
v dol)ě svělio intensivnílio \'ý\'oje nmoží se vej^etativními, rvchle
khčícími konidiemi. rozšiřují se nesmírně rychle a choroba, kterí^ij
způso])ují, zjeví se jak(» zhoubná epidemie. Znám\- jsou nákazy
snětí a rzi způso1)eně na kullurních rosthnách neb v lesích a za-
bradách. Ochuravění rostlin jevnosnubných houbami jeví tvtéž
příznaky jako epidemie, způsobené bakteriemi na zvířatech a lidech.
A zamezení šíření se těchto epidemií jest skoro horší než u epi-
demií bakteriovýcli. Nejlepším prostředkem při všech chorobách
kulturních rostlin jest nemocně rostliny úplně vykopati a spáliti a na
tom místě po řadu roků jiný druh rostlin pěstovati.

Některé Ascomycet} \' ])rvních vejíctativních stadiích parasitují
a v posledníim plodním stadiu saprofytují. Jiné hoinby žijí dílem
parasiticky, dílem saprofytick}'.

Sai)rol_\'tism hub jest rozličného druhu a stu])ně. iVinohě
houby rostou na odumřelých, ale ještě nezetlelých částech rostlin-
ných (opadalých listech, jehličí, xětévkách). jiné na zetlelých rost-
linách a dříví. Trouchnivé, zetlelé pařezy a kmeny jsou téměř po-
sety různými houbami. A' lese nenajdeme starého pařezu nebo tlícího
dřeva, prostého houby. \ nn-tvá horka na živých kmenech stromů
hostí sa])rof\tické houby. Z\Iáštni katejj^orii saprofytických hub
tvoří houby humusové. K těmto ])atří vesměs lesní houby, na půdě
lesní, huimusem promíšené rostoucí. Zde roste mycelium také na
rostlinných součástkách, ale chemicky již značně ]^řeměněných, při
čemž bezpochyby i z přimíšené minerální hmoty něco rozpuštěného
roztoku přijímají.

Půda lesní jest skrz veskrz ])roniklá myceliem nesčetných druhů
hul), jež občas vyvinuje nadzennií, velké plodnice. Samo pak my-
celium ještě humus lesní rozkládá a přeměňuje, takže tu jisté druhy
hub na humuse v určitém postupu za sebou se objevují podle toho,
jak rozklad humusu pomocí předchozích hub se děje. Že tomu tak,
přesvědčíme se lehce, dáme-li na př. zralou tykev, košťál, zvířecí
exkrementy a j. pod zvon v laboratoři na celý rok. Tn počnou se
objevovati různé druh_\- hub, :de vžd\ v uroitém postupu, jak objekt
dotyčný pokračuje ve svém rozkladu. Mnohé vzácné druhy hub
libují si v podivných sulxstratech org^anických." Proto můžeme
i úmyslně houby pěstovati a sbírati, když si v lese nebo v zahradě
takovéto substráty uložíme a občas prohlížíme (staré šatstvo lněné,

23

baxlncMK', \ lněné, k^sii. •.•i'li'i\inii, >r>i, \l;is_\. prři. kii/.i-. ohm aul.;.
Sám jsem si nanesl hnniusu a (Kl])a(lku rostlinných /. le>a na kom-
post v xalirailě a ui jsem za ilešti\éhi> jtiičasí sbíral jk» celé lél<» nej-
krásnější houby.

Zajinia\ý jest živol hub na jiných houbách. Často jeden i)arasit
napadá druhého a zápas na život a na suni ])()cíná. Tak žije na
vláknech JMucoru podobná a příbuzná Piptocephalis. Tak parasituje
na (^idiuui Tuckeri. i^arasilujícini na révě. houiba Cicinnobolus.
A hub drobných, které \elké I I yu)cnoiu\cety za ži\'a napadají a
ssaji. jest veliký počet. 1 'řii)oiuinám pouze druh}' r. II yf^oinyccs,'* ),
jež jKJvlékají co živě zbarvený prášek nebo blánka plodnice hřibů^
ryzcu, holubinek atd. Ale i velké houby rostou na velkýcb houbách-
Tak roste Cordyceps parasitica na podzemních lanýžích Rlapho
niyces. X}'ctalis lycoi)erdioides roste na Kussula adusta. ( )statně
každá velká a zvláště luasitá houba Ijývá lehce nai)adána různými
nižšími houl)ami rázU' ])lísno\itého. zvláště je-li na některém místě
zraněna. To děje se za te])lých nocí v letě v takové luíře, že z ex-
kurse přinesené houby nesmíme ani nechati v uzavřené nádobě nebo
v teplé uzavřené místnosti přes noc.

Xej]íamátnějším zjevem \' žixotě hub jest jich symbiosa
s vyššími rostlinami. Podzemní vlákna mycelioA'á moliou se splétati
s útlými kořínky a vlásky kořínkovými v ])oměru, jaký jsme iiž
dříve vyložili. Houbová vlákna zde ale neruší í>letivo kořenu, nýbrž,
ssají pouze jisté součástky obsahu buněk kořenových a samy na-
opak ze svého oí)sahu dodávají bui^ikám kořenovým. Jest to tedy
\^měna. ])ři níž oba součinitelé získávají. Zdá se ale, že houba pří
tom přece jen více dostává, poněvadž její život jest hostitelem pod-
míněn, nemohla by bez něho existovati, kdežto hostitel roste bez:
houby zcela dobře. Jedině snad některé b}iiny, tak Piroly na př.
nemohou bez houbové symbiosy existovati. Proto nemožno Piroly
v zahraíhií kultuře i v jich původní prsti ])ěstovati.

Jevnosnubné rostliny, s nimiž hyfy hub žijí v symbiose (my-
korliiza). náležejí strominn, keřům i bylinám všeho druliu. Všechny
lesní stromy a keře luají své zvláštní houbové soudruhy. Známo
již dávno, že lanýže rostou pod duby a buky a většina podzemních
Tu'l)eraceí a Gasteromycetů daří se pod buky a duby. Zjišťování
druhu symbiotické houby na kořenech lesních b}iin a dřevin jest
ovšem nejvýš nesnadné, poněvadž hyfy lesních hub nelze specificky

*) Viz pojecjnáiii dra. K. K a v i n y v .,1'řírodě'
24

rozeznati a kultur}- umělé jsou téměř •nemožné. Zkušeni mykoloj^ové
a praktičti hubaři ale z praxe dobře vědí, že jisté druhy velkých
hub vždy pod jistými stromy se nalézají. Velký počet druhů hub
nuiže zajisté žíti v symhiose s celou řadou druhu stro-mů nebo
bylin. Proto některé houby najdeme téměř v každém lese.

V teplých sklennících uměle pěstované epifytické, exotické
Orchidee, nebylo možno dlouho ze semen vyklicelýcli \ychovati. Až
když zaseta byla semena do mateřské prsti (hunmsu), z tropického
lesa přivezeného, Orchidee počaly zdárně klíčiti a růsti. Ukázalo se,,
že zdárné v3Í<:líčení podmíněno jest přítomností inycelia hub, ro-
stoucích ve společnosti ejiifytických Orchideí — tedy mykorhizy
orchideové.

(^de všech hub v neje<lnom ohledu liší se svým životem lišej-
níky (Lichenes). A ])říčinou toho jest okolnost, že hyfy těchto hub
žijí v symbiose s řasami. Jsou to na mnoze řasy nízce or^^^aniso-
vané. z jednotlivých buněk, neb kolonií buněk (vláken u r. Nostoc
a ]iř.) složené, jež obyčejně rostou ve společnosti lišejníků. Vyklí-
čelé xlákno lišejníka dotknuvši se buňk-y rasové, obejme je a nezřídka
i do vnitra jich vpustí haustoria. luidosmoticky ssaje \'lákno
z buňky rasové, ale přece ji neničí. Buňka sice žije stále dále, ale
chřadne, živoří, asi tak, jako otrok v rukou otrokáře. Řasy své na-
leznou hyfy dosti snadno, neboť rostou ve velikém nuiožství na těchže
stanoviskách, jako příslušný druh lišejníka. Tak jsou kmeny a větve
ovoci]ých stromií a stromů v sadech ve vlhkých krajinách jimi oba-
len}'. Lišejníky ale i tento zdlouhavý způsob množení obcházejí tím
způsobem, že oddělují na povrchu stélky malé partikule pletiva,
v němž i buňky řasy jsou obsaženy a tyto jako prášek (soredie)
se rozletují a upadnuvše na substrát, ihned dále rostou v novou
stélku.

Lišejníky svým životem ])odstatné se liší od všech hub, což
právě odtud pocliQdí, že béřou potravu z assimilujících buněk ra-
sových. Proto rostou vždy na světlých a vzdušných místech, aby
podj)orována byla assimilace uzavřených řas. Proto ]>letivo stélky
lehce voilu vsakuje a stélka za deště stává se průsvitnou (Pelti,£íera
za sucha jest šedá, za deště zelená). Stélka lišejníků vesměs vytrvává
])o více roků, ano dorůstá i po lO roků rostouc velmi pomalu. Li-
šejník nedělá nikdy sclerotií, protože jeho stélka jest vlastně scle-
rotiem.

Nejznamenitější však jest, že lišejníky nejsou ani parasity ani
sajjrofyt}-, nýbrž pouze epifyty a že mohou růsti zdatně i na nej-

2o.

tvrdším minerálu bez humusu. Rosť)U-li na kure stromové, \niká
mvcelium pouize do mrtvé povrchní vrstvy korové fale schá/ejí tu
bhžší pozurttváni t. \'ětve stromů bývají lišejníky (Parmelia phy-
sodes, Rvernia prunasrri) jako kožichem obaleny, čímž strom ve-
lice trpí a někdy i jakoby udušen zachází.

Korové lišejníky usazují se i na holé. živé, nejtvrdší hornině
{křemenu, žule, čediči, diabasu) a sv<Tni hyfami zavrtávají se do
horniny dosti hluboko, při čemž pomáhá vyloučená na hyfě kyselina
•horninu n>zleptávati. Tím způsol)€m rozhlodávají lišejníky hor-
nin}-, připravujíce vhodný substrát pro mechy a tyto pro vyšší rost-
linstvo. C)proti jiným houbám v}značují se lišejníky tvořením
v pletivech ostrých kyselin a barviv všeho druhu. Kyseliny pozná-
váme již po t)Strěm zá/paclui, který z lišejníků vychází, jsou-li ve
větším množství nasbírány.

Podivuhodný způsol) života jeví některé lišejníky tím. že usa-
zují se na druhém lišejníku, tento proplétají svými hyfami a ssají
z buněk rasových uvnitř hostitele uzavřených. Tak se stává, že
jeden lišejník tvoří pak dva druhy ax>othecií. Toto ovšem není ani
parasitisinus ani symibiosa, nýbrž násilné vetřelectví. A^ůbec život
lišejníků v mnohém poskytuje mnoho zajíinavostí a není pochyby,
že hloubaví badatelé mnohé věci v tom ohledu ještě objeví.

Žá<lné lišejníky nej^^ou ])ro or^anism lidský jedtjvaté. ano
mnf)hé druhy v krajinách borealních domorodci jako nuznou po-
travu jKjžívají, rozemílajíce je na jakousi mouku. Výživnost jich
jest nepatrná, zvláště i proto, že jsou těžko stravitelný. Mimo to
pro ostré kyseliny stávají se i>ro žaludek kulturních lidí odporným
■pokrmem. Lišejníky s\"ým dlr)uhým životem a tím, že rostt^ti vžtly
'V množství -pohrornadě, jsou důležitou součástí vej^etace, hlavně
'lesní. Mnohé pokrývají (Cladonia. Cetí*aria) celé ohromné plochy.
a to stejně v letě jako v zimě. Je neničí ani sucho ani mokro ani
■•horko ani mráz. Skály a holiny, prosté vyšší vegetace, pokrývají
'lišejníky. Jako houby uklízejí a na výživu vyšších rostlin u^^ra-
vují mrtvoly rostlinné a živočišné, tak lišejník}- drolí a na prach
•a rodnou prsť rozemílají tvrdé škál v a tak rbvněž vydatně o zdar
^•yšší vejíetace zásluh si získávají. Jest to zajisté podivuhodné, že
tytéž houby tak různým způsobem dovedou v přírodě hospodařiti.

V novější době objevena b3Ía překvapující symbiosa hub
s hmyzem. Nejsou to vlastně symbiosy, nýbrž rationelní kultury,
podobné jako u člověka, který chová různá zvířata k svému užitku.
•Mnohé druhy mravenců \- Brasilii totiž vykusují z listů stromových

26

kousky, odnášejí je do svých hnizd, zde rozkoušou na kaši, z které
pak udělaji plochá políčka, jež ošetřují a hnojí, aby na nich hojně
vyrůstalo mycelium houhy r. Rhosites (R. ^ong:ylophora), nasazu-
jící kyjovitá tělíska, mnoho výživných látek obsahujících, která mra-
venci stále dkusují a pojídají. Také termiti v Indii a Africe pě-
stují podobným způsobem různé druhy hub. Ano i naši koroví
ibrouci (lýkožrouti a j.) pěstují v chodbách svých plísňovité houby.
Jmenovaná Rhozites nikde mimo hnízda mravenců neroste, z čehož
patrno. že od pradávných věků spolužití mravenců s touto houbou
se datuje. Zvláštní symbiosa pozorována také u cykád a jiných
limyzň, v jichž těle nalezena skladiště kvasinek.

Systematické rozdělení hub.

Veškeré houby lze v přirozeném systenui rozděliti asi takto:

/. Schisomycefes

Nejvýš drobné, mikroskopické buničky, bud jedmitlivě neb
v řetízky, vlákna ne'b kolonie spojené, množící se dělením. Vše-
obecně slují bakterie. Žijí parasiticky nel) saprofyticky. Buiika bez
zřetelně vyvinuté blánv a jádra

//. Myxomycetes.

Drol)né, saprofyticky (hlavně v lesích) žijící houby. Z výtrirsů
vyklíčí brvkou opatřená, poh3d")livá zoospora amoebovité povahy.
Splynutím velkého počtu těchto ainoeb vznikne veliké, kašovité
■plasmodium. jež mění stále t\ar a zvolna se p/ohybuje. To jest sta-
dium živočichy připo-mínající. Po čase usadí se toto plasuioduiini
.a ztvrdne v malé houbičky (kulaté nebo paličkovité atd.V z nichž
utvoří se množství nepohlavních výtrusu mezi \iákn\' capillitia.
Veliká skupina o mnohých rodech, jež žijí na trouchnivém dříví,
různých odpadcích rostlinných a p. — Kladeny bývají také k živo-
čichům. Myxobacteriaceae (Myxococcus. Chondromyces, Polyan-
■gium) tvoří ale zřetelný přechod ku Schizomycetům. jimž radr.o
jest je po boku klásti.

///. Phycomycetes.

Makroskopické, plísňovité houby, složené z rozvětvených ten-
íkých vláken, jež ale nejsou článkována a představují tudíž jednu

27

huíiku. Iv(.i/iiiii<)žují se ]nu\ \ytvi'řováníni nepohhivnicli konidií
•uvnitř zvláštních spurancjií (Mucur. Achlya) nebo na \láknech
(l^hytoplnlutra. ICntomophthoreae), bud vytvořováním pohlavních
oospor k(.>i)ulaCi zvlášf vytvořené samicí Inn^íky (oojj^onium) a Sí.mčí
buňky (aniheridium), jak to nalézáme u r. Achlya, Saprole^jnia,
■Pythiuni. biid kopulováním dvou stejných biměk, jak to nalézáme
u r. -MiiťMi-, čímž vzniká zyíJ^os]x;>ra. Houby ])arasitické i saprofy-
tické. ve vzduchu i ve vodě žijící. Skupina nepříliš veliká.

IF. Etitnycefes.

\'esměs makroskopické a z největšího dílu statné, až i obrovské
•houby, jež v mládí tvoři rozvětvené vláknité podhoubí (mycelium),
plísňovitého vzezření, z něhož vyriAstá riTizně vytvořená plodnice
s plodní vrstvou, v níž uloženy jsou zvlásf vytvořené konce vláken,
nesoucí konidie (asci, basidia). Veškerá vlákna (hyfy) jsou člán-
kována. Roznmožování děje se pouze nepohlavním zpijsobem, po-
mocí konidií v plodnicích. Ale vedle toho tvoří se někdy i jiné
konidie na i>lísňovitě rozvětvených h3'fách, jakož i chlamvdospory
a oidie. \'elké plodnice jsou vždy spleteny z velikého množství
vláken a jeví se jako kompaktní těleso (podobně rtazná sclerotia).
Pohlavní kopulace vy.skýtá se pou^e u několika Ascomycetů, ale
i o této jsou u mnohých autorů pochybnosti.

A) Ascomycetes.
Konidie tvoří se uvnitř zvlášť vyvinuté buňky z obsahu buněč-
ného (vřecko, ascus).

a) Hemiascineae.
Jen malá skupina drobných, plísňovitých hub. jež netvoří
zvláštních plodnic. nýbrž pouze jednotlivá s-[X)ran^ia s větším neb-
menším p<:)č.tem konidií uvnitř, takže tato sporan^ia ani za normální
asky nelze dobře pín-ažovati. Tyto houby ÍAscoidea, Protomyces,
Saccharomyces. Eremascus) mohou býti kladeny i do jiného pří-
buzenstva než k Ascomycetům. Mortierella a Thelebolus jsou
vlastně Mucnrineae s článkovanými hytami. Žijí na vzduchu nebo

ve vodě.

b) Euascineae.

Xannioze velké houby, se zvlášť vytvořenými plodnicemi,

v nichž vyvinují se pravá vřecka (asci), to jest na konci vlákna

vakovitě zveličelá buiika. v jejímž vnitru rozdělením jader povstává

menší p(jčet výtrusu (2 — 8 — zřídka více neb méně), volně v zbylé-

28

tekutině (epiplasma) plovoucích. Asci uloženy bývají mezí konci

sterilních vláken (parafys). Mimo to tvoří se také chlamydospory

a oidie.

/. Exoascitteae.

Drobounké, útlým plísním podobné, masivní plodnice netvořící
houby, jež parasitují na listech, větévkách a plodech různých stromů,
jichž ochuravění a znetvoření způsobují. Asci vznikají jednotlivě
na vláknech a vedle nich vyvinují se hojně chlamydospory i oidie.
Známo je málo druhů v rodech Endomyces, Taphrina, Exoascus.

2. Gymnoascineae.

Drobounká, plísňovitá houbička, jež splétá z hyf jen provité,
měkké (nemasivní) klubíčko, v němž uloženy jsou hojné asky. Žije
na výkalech koňských (Gymnoascus Reesii). Více není známo.

3. Perisporiaceae.

Parasiticky nebo saprofyticky žijící, makroskopické plísně,

množící se dílem pomocí konidií na prodloužených hyfách v různé

podobě, dílem pomocí asků, uložených v skrovném počtu uvnitř

kulatého, malinkého (co špendlíková hlavička) plůdku (perithecium)

s útlým, jednovrstevně buněčným obalem. Sem náleží známé plísně

na různých rostlinách (Erysiphe, Sphaerotheca, Oidium, Fuma^o)

ne^bo praobecné plísně, v domácnostech známé (Eurotium. Asper-

gillus, Penicillium).

4. Tuberaceae.

Velké houby podzemní, jichž mycelium žije v symbiose s ko-
řeny různých rostlin jevnosnubných. Plodnice jako veliké, těžké
hlízy, s duižninou masivní, v níž uprostřed uloženy v m.nožství asky.
Tvoření jiných spor není známo,

j. Pyrenomycetes.

Makroskopické houby, žijící parasiticky na rostlinách i zvířa-
tech, neb i saprofytické. Tvoří z hustě spletených hyf korovitá, ky-
jovitá, parohovitá, kulovitá, bradavčitá atd. tělesa (stroma), často
pevné konsistence, do něhož ponořena jsou zavřená lahvicovitá neb
kulatá p e r i t h e c i a, zevně bradavkovitě ústící. V peritheciu na
basi jest hymenium s hojnými asky mezi parafysami uloženými,
Perithecia se nikdy nemění v pohárkovitý tvar. Mimo to tvoří se
často chlamydospory, oidie i konidie na myceliu a jiných částech.
Jest to veliká skupina hub rozmanitého vzezření, o přečetných
rodech a čeledích.

29

ó. Discotnyretcs.
Velké. n\akrosk(>í>ické houby, jež vytvořují na mvceliu ote-
vřená, pohárkovitá. miskovitá nel) i terčovitá a po tli ec i a. duž-
naté konsistence, jejichž dno pokrývá hymeniuin živě zbarvené^
s velikým množstvím asků do nitovitých parafys uložených. Mimo
tyto askospory tvořívají se také ještě konidie různé podoby, chla-
mydospory. oidie a pyknidy. Převeliká skupina hub o mnohých če-
ledích, y. největšího dílu saprofytick>'ch. řídce para.sitických. Xej-
vy-ššíh(> stupně v}S-oje dosahují v čeledi TTelvellaceae. kdež ri:)zlišena
jest plodnice v kolmý třen a hymeniem povlečený klobouk.

7. Lichenes.
Makroskopické houby, velmi různého utváření, jež z mycelia
vytvořují trvalou stélku. z vláken spletenou, na které v\"vinují se
apothecia a perithecia s asky. V stélce uloženy jsou drobné řasy (na-
mnoze jednobuněčné), jež oplétají hyfy, živíce se z nich. Vegetativní
roznmožováni děje se pomocí soredií, to jest drobounkých partikulí
vláken, v kterých uloženy jsou buňky řas (konidie). Houby vesměs
saprofytické a svým životem od ostatních hub rozdílné. \'^elmi roz-
sáhlé •íkupení n mnoha čeledích.

Bj Basidiomycetes.

Konidie tvoři se vypučením na zvlášť vyvinuté buňce na konci
hyfy basidie. s níž odčlánkováním a odškrcením (často stopečkou)
upadá.

a) Hemibasidieae.

Drobné houby, vesměs parasitické na rostlinách, na nichž jeví
se jako skvrnité onemocnění nebo zbarvený prášek. Netvoří masiv-
ních plodnic a basidie příčně článkované vyrůstají pouze z trvalých
chlamydosiX)r, odškrcujíce z každého článku jednu konidii. Vedle
toho rozmnožují se ještě jinými nepohlavními sporami.

I. Ustilagineae,
Hyfy (vlákna), pronikající části rostlin (hlavně květenstvi trav),
odškrcováním trvalých spor (chlamydospor) tvoří množství černého
prachu, vyplňujícího onemocnělé části a vzduchem se rozletuj ícího.
Ze spor těchto vyroste krátké, článkované vlákénko (basidie), na
němž vznikají konidie. Sem patří známé sněti obilné.

2. Uredineae.

H\-fy pronikají různé části živých rostlin, způsobujíce jich one-
mocnění. \'ětšina prodělává svůj vývoj na dvou různých rostlinách

30

na nichž také různé výtrusy tvoři. Aecidie tvoři se co malé bradavky,
zvedající pokožku (na př. dřišťálu), jež se pak protrhává a tím
vzniká malý pohárek, vyplněný konci hyf, jichž odškrcováním odpa-
dají konidie (aecidiospory). Tyto vyklíčí na jiné rostlině (na př.
trávě, pšenici), kdež způsobí onemocnění na listech nebo stéblech
(Puccinia). Prášek zde se tvořící sestává z tlustoblanných chlamy-
dospor (teleutospor), přezimu jících. Tyto na jaře klíčí, ženouce
krátké vlákénko článkované (promycel, basidie), na němž vyrostou
odškrcene konidie (sporidie), které musí znovu vyklíčiti na prvním
hostiteli (dřišťálu). Vedle toho tvoří přemalinké buničky (sperma-
tie) na spermog-oniích, jež jsou ale klíčeni neschopné a považují se
za relikt pohlavních samčích buněk. Pak tvoří se ještě na druhém
hostiteli letní konidie (uredospory) k letnínm rozmnožování. Veliká
skupina o nesčetných druzích v četných rodech, jež způsobují one-
mocnění určitých druhů rostlin, na nichž se jako biolog^ické druhy
vyvinuly. Slují všeobecně řezy.

b) Eubasidieae.

Hyfy pronikají substrát jako článkované vláknivo (mycelium),
z něhož vyrůstají velké, často velmi veliké, masivní, různě utvářené
plodnice, na kterých povléká některé plochy basídiová vrstva (rouška,
hymenium), skládající se z pravých basidií, jakožto zveličelých a na
konci hyf oddělených buněk (jednoduchých), na nichž tvoří se ve
skrovném počtu (obvxejně 4) stopkaté (sterip^mata) neb přisedlé ko-
nidie (basidiospory). \''ytvořování jiných druhů konidií neb chla-
mydospor jest zde vzácností.

/. Auriculariaceae.

Houby s pkulnicí lujpenitou, korovitou neb ploše laločnatou, na-
mnoze elastičně rosolovitou, zevně hymeniem pokrytou. Basidie jsou
v podobě krátkého vlákna ve 4 buňky rozčleněného, z každé buňky
pak stopkatou basidiosporu ženoucího (promycel). Žijí parasiticky
na živých stromech neb odumřelých větvích a dříví. U některých
tvoří se také zvláštní konidie na hyfách. Nevelká čeled s nemnohý ni
rody. Čítáme sem také rod Pilacre.

2. Tremellaceae.

Plodnice elastičně rosolovitá v podobě lupenů, hrbolků, pol-
štářků, jichž povrch povléká hymenium. Basidie v hymeniu rozdělí
se kolmo ve 4, v dlouhou stopečku protálilé buňky, na konci basidio-
sporu nesoucí. Mimo to tvoří se hojné, drobnější, tenkoblanné ko-

3t:

iiidiť n;t ni\celio\ ýdi hyíáfli iid) i n;t ijlcxlnicícli. Nevelká čeleď o ^
rodech a neinnoliých dnizidi. -/ijícícli na dříví a k^rádi 'stromů a
odiimřelýdi \'ěivídi.

-., Dacryontycetes.

1'1'xlnice rostilnvité nebo elastične rohovíte, kuloviié, bradavčité
iiebii parohttviiě hymenieni ])<»kryté. V hymeniu uloženy basidie (bez
■|)arafys) na konci hyt jako líuňky dlouze válcovité, na konci ve dvě
ramena rozdělené, jež se st«!,pkatč zužují a velikou sporu oddělují.
IMimo to tvoří se hojné konidie na hyfách neh i oidie na zvláštních
plodnicích. Obecné liouby na trouchnivých pařezech, prknech, dříví
rostoucí (Calocera, Dacryomyces). \' l".vro|>ě pouze 4 rody o málo
•druzích.

4. Exobasidieae.

Na živých rostlinách (listech, lodyhách) parasitující drobná
houba, tvořící nepravidelné boule, hrbolky neb povlaky. Basidie ne-
tvoří h}Tnenium. nýbrž odděluji se na hyfách pod pokožkou jednot-
livě, jsou kyjovité a nesou na temeni 4 stopkaté spory. Malá čeled
•o 2 rodech (Exobasidium \'accinii na l)rusinách velmi obecné).

7. Hymenomycetes.
Převeliká skupina velkých hub. různě utvářených. Z mycelia
vyrůstající plodnice má různý tvar (rozvětvený, korálovitý, kvjovi-
tý, nejčastěji kloboukovitý), často v třen či stopku rozlišený. Ně-
]<teré části ])ovrchu povléká rouška (hymenium), často zvlášť pře-
tvořené (lupeny, rourky, ostny K V hymeniu seřaděno kolmo převe-
liké množství kyjovitých basidií, na temeni namnoze 4 často sto-
pečkaté (sterig-ma) výtrusy odškrcujíci. Mezi basidiemi nezřídka
"hojné, sterilní, zvlášť utvářené cystidy. Konidie jiného druhu jsou
tu vzácností. Velmi často vyvinují se kompaktní, masivní a dlouho'
žijící sklerocie v podobě hlíz, provazí:ů, vláken a p. Skoro vesměs
saprofyticky žijící na bylinném humuse v lesích, na mrvených pů-
dách, na trouchnivém dříví atd. Jen některé jsou parasitické.

ó. Gasteromycetes-

Dosti obsáhlá skupina velkých hub, jejichž plodnice má podobu
masivních, kulatých neb kyjovitých těles, v jichž masitém vnitřku

(teřichu či glel)ě) na hyfách tvoří se basidie, podobně jako u přední
skupiny. Plodnice jsou zevně obdány jednoduchou neb i dvojitou
•okrovkou (peridií). Hyfy vnitřní mění se někdy v suché vlákni vo

(capillitiuím). z něhož vyletuji posléz výtrusy jako prach bud zvlášt-

..?2

ním <)t\<>reni v peridii nebo zetlíváním a ruz.]>acláváníni se peridie.
Některé mají výtrusy uzavřeny ve zvláštních tělískách (iperidioly).
Rostou na holé zemi, na rostlinných mrtvých částech, na dříví atd.
Některé jsou i podzemní, /tádné nejsou parasity. Klademe sem také
trochu odchylné Phalloideae a Sphaerobolaceae.

Tof vědecky založený přehled veškerých hub, z něhož má
býti čtenářům našdio díla jasno, jaké místo zaujímají v systémit
hub druhy, o nichž dílo naše pojednává. Systém tento v nmohém
se odchyluje ť)d obvyklých rozvrhů u jiných autoru, k čenutž třeba
připojiti několik poznámek na vysvětlenoiii.

Často \ynech'ávají autoři v systému hub pr\'ní oddíl ScJiboiny-
■cefes, považujíce baikterie za samostatné organismy, živočichům se
"blížící. Jest sice pravda, že v mnohém na živočišné pr(Uistv upomí-
nají, ale to ])latí taiké o všech ostatních houbách. Svým chemismem
rovnají se úplně houbám a vláknité formy (Chlamydobacteriaceae,
Streptothrix. Cladothrix) dobře ]>oukazují k hyfám ostatních hub..
Jsou to organismy, z nichž vyšli živočichové, zelené řasy i houby,
ale těmto podobají se nejvíce. Modrozelené řasy (Cyanophyceae)
JSOU vlastně Chlamydobakterie, chlorofyllem opatřené (Begj^iatoa,
Oscillaria).

V našem systému naopak vynechány Laboiilbeniaceae, jež ne-
majíce hyf, předstalují vlastně bezchlorofylné, parasitické (na
hmyzedi) řasy. V celém systému nedají se nikde umístiti.

Hemiascineae jsou v systému neurčitého postavení. Z nich nej-
význačnější Saccharomycety (kvasinky) životem nuioho připomí-
nají Schizomycety, ale orjíanisací spíše redukované Ascomycety.
Jiné však podobají se některým Phycomycetům.

O vlastních Ascomycetech řekli jsme sice po příkladu jiných
autorů, že nemají i)()hlavní kopulace, ale věc tato, jak už dříve vy-
loženo, jest pochybná. U některých jest kopulace dokázána (Ere-
mascuis, Sphaerotheca), u jiných jest pravděpodobná (x\spergillus
a j.). Ano, není ])osud vyloučena možnost, že lišejníkv mají \K)-
hlavní kopulaci.

Nemohu iX)chopiti, i)roč kladou mnozí autoři (Tavel. Brefeld)
Pcrisporiaccať a Tiibcraceae dohroniady do jedné čeledi. Povrchní
podoba kulatvTh plodnic není přece rozhodující, musí se dbáti také
'druhých znaků. Ostatně jsou si tyto houby vůlbec nepodobny.

Také lišejníky nezřídka vylučují se ze systému Imb. dílem, že

:3 ■^■'

skládají sť lakč z Rnsidiomyct-iu. tlileni. že jeví di»sti odclnlnnu or-
jíanisaci a bioldjíii. .\však vývoj apotliecii věrně připomíná Pyreno-
mycety a Disconiycety. Basidiolichenes jsou skrovně a mohly by
spíše jako zvláštní čele<r postaveny býti mezi Basidiomycet3\ Že
jsou lišejníky pouze adaptované Ascomycety, plyne z tohci, že ně-
které Pyrenomycety a nisc<")inycety svjni mycelieni také napadají
sousední rasy, ssajíce je (tJloeoi)eziza-Zukal).

\'elk<)U nesnáz v systému způsobují IJstila^incae a Uredineae.
Novější autoři je kladou přímo mezi Basidiomycety. jiní je z nich
vylučují jako samostatnou skupinu. My dali jsme je na začátek
BasidiomycetU; s nimiž nepopíratehiě úzce navazují pomocí Auri-
culariaceae a Tremellaceae (mají stejné basidie a tvoří pí^dobné ko-
nidie). Můžeme o nich říci, že jsou to bud nižší Basidiomycety. buiT
parasitismein pozměněné a redukované Basidiomycety.

Takovým deg^ener ováným typem jsou také Exobasidieae.

Gasteromycety mnozí také rozčleňují rozličně nebo v rňznéiii
rozměru vypočítávají. Tak ^'ylučují z nich Phalloideae a Sphaero-
bolaceae co rovnocenné óku])iny. Ale prvé jsou v mládí s Gastern-
mycety nepopiratelně ])odobny a jmenovitě připomínají rod Geaster.
A Sphaer<>boluis připomíná Nidularie. Podrobnosti viz ostatně v díle
samém.

Z těchto všech liuh přijali jsme tlo díla našeho \- e š k e r é 11}-
menomycety a Gasteromycety, pokud jsme z Čech obdrželi a nalezli
doklady, pak něcn málo z Dacryiiniycetů. Tremellaceí a Auricula-
riaceí. Z Ascomycetů vybrali jsme i^ouze velké a nájjadné typy Dis-
comycetú a některé skrovné Pyrenomycety. Ostatní, namnoze drob-
né formy v nesčetných druzích vynechány, poněvadž by rozšířily
objem díla nejméně dvojnásob. Nechť ujme se jich jiný badatel a
dílo zvláštní o nich sepíše.* Vybrali jsme z nich jen velké typy. pro-
tože v přírodě studující velké Hymenomycety nezřídka s těmito zá-
roveň se setkává.

Tuheraccae. jxxkud jsme mohli z Čech zjistiti, uvedeny \' díle
našeiu všechny.

O fylogenesi hub.

Říše huh jest v rtstatnim r(^stlinst\'u tak r>stře vymezena, že zje-
vuje se nám téměř vedle živočišstva jako třetí větev orf^anická na
zemi. Mezi zeleným rostlinstvem a živočišstvem jest na nejnižších

*) V botanickém ústavu čes. university jest našim přičiněnim sebrái);.
k tomu účelu již dosti bijhatv materiál.

34

stupních protistů tolik pojítek neboli přechodů, že krásně sledovati
rnůžeme jak rostlinstvo i živočišstvo rozešly se ze společných pů-
vodních prarodičů jako dvě samostatné větve or.^anické. Houby
však, vyšedše z těchže původních základů, ubíraly se ve svém vý-
voji svou vlastní cestou, budujíce během věků zcela zvláštní větev,
která nemá s ostatním rostlinstvem skoro ničeho společného. Ge-
netická tvořivost hub jest asi stejná jako u jiných rostlin, neboť
počtem druhů sotva as budou houby skrovnější, než všechny zelené
tajnosnubné a všechny jevnosnubné vůl^ec. Představuj í-li houby
tak rozsáhlou a tak samostatnou říši organickou, musí býti pro ba-
datele evoluční vděčným předmětem pro porovnání vývoje hub a
ostatního rostlinstva. Předem lze očekávati, že tu musí platiti tytéž
zákony evoluční a proto jest zajímavo. k Jakým výsledkům vývoj
onen dochází, \ zešel-li z jiného podkladu. A skutečně nalézáme tu-
rnnoho, což poznané zákony u ostatního rostlinstva potvrzují, ale
také mnoho nového, co v ostatním rostlinstvu se nevy skýtá.

Kdežto v zeleném rostlinstvu pozorujeme celou stupnici po-
stupného vývoje; řasy, mechy, kapradiny, přesličky. plavuně, naho-
senienné, ki-ytosemenné, ostaly houby stále na stejném stupni vý-
voje, byly jaksi odsouzeny hráti na zemi úkol podřízený, jaksi slu-
žebný a odvislý. Svou existencí jsou vázány na rostliny a živočichy,
a vývoj těchto buď podporují nebo naopak ohrožují. Srovnáme-li
na př. kvetoucí jabloň s nejvýš dokonalou houbou, na př. hřibem,
vynikne nám rozdíl mezi oběma ihned. I nejvyšší houby jsou v (pod-
statě jen nízce organisované kryptogamy, které své tělo nedovedly
ani morfolo,£^icky ani anatomicky ani geneticky povznésti. Tělo
hřibu skládá se skrz vezkrz pouze z vlákének článkovaných a morfo-
logické rozlišení vyznačeno pouze třeném, kloboukem a na jeho spodu
výtrusnými rourkami. Rozmnožování děje se pak pouze nepohlav-
ními buničkami, jež se od vláken odškrcují (basidie). Co proti tomu
má jabloň různých pletiv v těle svém, kořen}', kmen, listy, květy,
plody mají složitá pletiva — lof vlastně celý osobitý stát organický!.
A jak složité jsou orgány niorfologické počínaje klíční rostlinkou
až do větví, nádherné květy nasazutjících. Jak konečně tajuplný a
složitý jest proces pohlavní koi>ulace a jak důmyslný, složitý a do-
*konalý plod se semen3^

Veškeré houby představují nám buďto jednobuněčné protisty
nejnižšího stupně, nebo dlouhá, v řadu buněk článkovaná vlákna,
která žijí buď trvale co vlákna (mycelimn) nebo splétají různé plod-
nice dočasného trvání, na nichž tvoří se výtrusy. Tedy článkované

.35

vlákno jťsi ten nejvyšší stu|)en fylo^enetický. kterého houby do-
sáhly. Srovnánie-H to s jmenr^vaným jabloněm, rovná se takové
houbové vl:'iJ<nt) chhiiini na Uštu jaltloňovém, nebo třébavému vlásku
na jeho kořenech.

V plasmě řas a mechů, zdá se, jakoby latentné uloženy byly
všechny niorfolog^ické zjevy, které později u květnatých jevnosnub-
nýdi se realisují. Delesseria, Sarg-assum a j. velké řasy vytvořují
kořeny, osy a listy z pouhé stélky v tak věrné podobě, že se ničím
neliší od tčchže orji^anů u jevnosnubných. Ano, sama jediná buňka
rodu C'a'ulerpa tyto or^jany napodobuje. A u mechů jest celá rostlina
věrnou analoj^ií vyšších rostlin, nesouc listy na lodyžce a vytvořujíc
i květy, ačkoliv jest to první stélková g^enerace. Jest to jakési pro-
zrazování tohi). ct) v budoucnosti postupným vývojem zelené rost-
linstvo míní provésti.

V huib však není nikde ani stopy po podobných analogiích, jež
by budoucí vyšší rostlinstvo připomínaly. Tvary Phycomycetů, Ba-
sidiomycetů, Ascomycetů nemají naprosto ničeho společného v ohle-
du morfolojj^ickém. Rovněž lišejníky připomínají spíše koraly neb
některé formy nižších živočichů, než zelené jevnosnubné. Tedy
i tímto způsoibem musíme spatřovati v houibách org-anickou říši.
která stojí úplně mimo ostatní rostlinstvo, představujíc jaksi třetí
samostatnou větev organickou. Poznali jsme také z chemismu hub,
že se houiby v ne jednom bodu shodují s chemismem živočichů, což
rovněž názor vyslovený podporuje.

Od živočichů liší se houby nejen naprosto různou organisací,
ale i neschopností vyššího rozvoje. Houiby v podstatě představují
pouhá článkovaná vlákna neb jednoduché buňky a i v řadách nej-
vyšších forem (Helvellaceae, Hymenomycetes) vegetativní stadium,
v kterém vlastně žijí (mycelium), jsou tato vlákna (hyfy) pravid-
lem. Nikde nevidíme tendenci, že by snad ještě v budoucnosti houiby
vyšinuly se na vyšší stupeň organisace. Houby ostanou na stejném
stupni vývoje až do skonání naší planety.

Houlbám neíbyl určen program fylogenetický, nýbrž úkol jiný.
Zdá se, že jest to právě činnost chemická, kterou na zemi provozují
ve velkém a tím nejen svou existenci udržují, ale i vý\'0J živočichů
a zeleného rostlinstva podporují. Zelené rostliny a živočichové zemí-
rajíce, hromadí spousty hmoty svými mrtvolami na povrchu zem-
ském. A tuto mrtvou organickou hmotu houby zipracovávají. uklí-
zejí a složitým pochodem chemickým znovu živým organismům do-
dávají. Život hub jest tedy druhými d\'ěma větvemi organickými

36

podmíněn a houbami ai^ět život těchto se udržuje. Jest to tudíž za-
jímavá vzájenmost orj^íanická, jež jeví se nám jako nutn<' řetěz
kausalit, v němž jeden článek nutně do druhého zaipadá.

S tohoto stanoviska můžeme také určitě souditi, že kdykoliv a
kdekoliv živočišstvo neb rostlinstvo ve velkém se obje\uje, vyvinuje
se zároveň říše hiub. Tak žily asi houby v mocném rozvoji již za kar-
bonu a všech následujících j)eriod ^eolog^ických a tak žíti musí na
všech planetách, kde obývají jakékoliv organismy.

Již chemismus hyf houbových, jak ještě uslyšíme, zjnačně se liší
od chemismiu zelených rostlin a organisace buněk h3^fových jest tak
zvdáštní, že se poílobná ani v rostlinstvu ani v žixočišstvu nevyskýtá.
Jsou v plasmě každé í)uňky vždy 2 jádra, jež v basidiích při tvoření
se spor splývají. Co by tato 2 jádra znamenala, není známo.

Pátráme-li po původu zakrnělosti fylo.tí^enetického vývoje hub,
nemůžeme jiného důvodu nalézti, než způsob jejich života. ITouby
nemajíce chlr)rofyllu, miuisí žíti z těla jiných nxstlin nebo živočichů
— jsou bud parasity nebo saiprofyty. Nemohou tedy samy z mine-
rálních hmot, které skládají kůru zemskou, svou potravu si připra-
vovati jako zelené rostliny, které dovedou rozkládati chemicky mi-
nerály a plynné prostředí ve svém okolí. Přijímání hotových již lá-
tek org-anických jako staviva do těla rostlinného, má vždy za násle-
dek morfolog-ickou redukci. Tak vidíme, že všechny parasitické jev-
nosnubné rostliny mají tělo velice zakrnělé a někdy bychom je, kdyby
květů netvořily, ani co jevnosnubné nepoznali. Uvádíme příklady
na čeledích a rodech: (Jrobanche, Cuscuta, H3'dnora, Rafflesia, Cy-
nomorium, Cytinus. Ku podivu, také v živočišstvu tento zákon ])latí
o různých parasitech.

Zelené rostliny jsou jaksi výbojnější, jevící snahu přizpůsobo-
vací a snahu po pokroku (princip zdokonalení), kdežto houby žijíce
z hotového, setrvávají na stejném stupni lenosti a lhostejnosti. Jest
to zajisté zvláštní: boj s přírodou a okolím, vpravování se do všech
daných okolností, práce a lopota omlazuje, vzjprnžuje a zdokona-
luje orj^^anismus tělesný i duši v něm sídlící. Ten princip (přizpů-
sobení a boje) platí v plné míře i u člověka kulturního. Parasité
v lidské společnosti (boháči, privilegované kasty, zlodějové a pija-
vice různého druhu) tyjíce z cizích peněz, nenuisí se namáhati ani
tělem ani duchem a proto zakrňují duševně i tělesně, kdežto lidé,
celý život zapražení do práce tělesné a duševní a odsouzení samo-
statně chléb si vydělávati a okolnostem se přizpůsobovati a bojem
se udržovati, vynikají dokonalostí ducha a namnoze i těla. A ti, kdož

3?

A ži\'itč nejvíce se nai)rac()\ali. nejvice svízelů a ran vytrpěli, mají
nej\ ice zkušeností, jsou nejdokonalejší a často i nejmravnější.

rioubv, jakoby cítily svou neschopnost samostatně assimilovati,
uchvátily a >])i'Utaly zelené rasy a spojily se tak těsně s těmito, že
celý svůj život pak mohly si jinak zaříditi. Tak stalo se u lišej-
niku. jež vednu jiný zjnisnb ži\ota než ostatní houby: rostou na
intensivním světle, často na minerálních podkladech (na horninách)
a nemusí viíbec parasitovati. Není ]>ochybnosti. že lišejníky jsou
druliDtným zjevem hub a že vznikl}' z hub původně parasitických.
]\'Jaterialisté jisič původ ])rvních lišejníků Ijudou i)řičítati náhodě,
ale idealističtí vitalisté viděti budou v lišejnících krásný doklad roz-
važující a účelně jednající intelig"ence plasmatické. již v plasmě hub
se skr\'\^ající.

Ackoli\' tedy řasy a z nich vzešlý celý rodokmen zelených
n stlin jsou jaksi k vyšším vývojovým úkolům určeny než houby,
•přece jsou na zemi pozdnějšíra zjevem než houby. \'šechny filo-
sofie přírodních badatelů, pátrajících po půvoďu organického žÍA'ota
na zemi vedou k jednomu pramenu, totiž k nejnižším mikrobům,
Scliisomycetúin. z nicliž zri^dily se houby, rostliny i živočišstvo.
Schi/.omycety představují nám vlastně p(»uhé partikule plasmy, jež
posud ani jádra ani blány Inměčné nevytvořily. Mohou býti i tak
malinké, že ani ultramikroskopy jich nepostřehují. A íu i)rávem
se mužem domnívati, že tyto poslední partikule neznámým uáin
iposud zjpůsol>em tvoří se z molekulu látek anor.q-anických — anor-
ganická hmota mění se v organického tvora! Tedy chemické procesy
daly a dáxají \znik životu organickému na zemi. Víme-li, že atomy
jsou vlastně kolonie spoutaných energií. ])roč bychom nemohli vě-
řiti, že energie t}-to mohly se spojiti tak, aby \'znikla z toho hmota
organická, života schopná.

Chemisnms pak hraje v Schizomycetech hlavní úlohu, neboť
organismy tyt<» jsou s to rozkládati jakékoliv lunoty živé i neživé,
organické i anorganické. Jsou téměř všudypřítomný a naplňují celý
prostor na povrchu zemském a ač tak nepatrný, řídí většinu zjevů
v životě zvířecím i rostlinném. Schizomycety nepotřebují chloro-
fyllu a přece dovedou rozkládati a žíti z látek anorganických i z látek
organických, jsou tedy výbí:)rně přizpůsobeny k životu na naší zemi.

Ruňky bakterií mohou se pozvolna spojovati ve vlákénka
(Cladothrix, Beggiatoa), takže tu vidíme, jak vlákna (hyfy) hou-
bová z bakterií vznikla. A tu také dán východ k říši hub z původ-
ních Schizomycetů (1>akterií). Ostatně některé bakterie vytvořují

3S

za jistých <;)kolností dlouhé vláknité výbčžk}-. ^■ nichž iiiK/ťH! spa-
třovati první začátky hyf (Atnlirož). Kvasinky ( Saccharoinycet}^
jsou vlastně dokonalejší stupeň hakterií, vytvorivše blánu buněčnou
a jádro. A v některých stadiích muhiiu také kvasinky tvořiti člán-
kovaná vlákna.

Představme si nyní, že í5eí4-,^-iatiKi najilní -\ť hunkv chli)ru-
fyllem, obdržíme věrný obraz Oscillarie, tedy řasy z odděleni Cyano-
ph}-ceí. Novější systematikové shodují se v tom, že Cyanophyceae
vůl>ec js( u řasy vzniklé ze Schizomycetů. Zde tedy pěkné vidíme,
jak z buněk bakterií te'prv pitzději zrodí se zelené řasy a z těchto
pak děje se další vývoj rostlinný. Jsou tedy skutečně řas>' původu
pozdějšího než houb}-. Ovšem že houby parasitičké a saprofytické
opět rozvinouti se mohly až po vývoji zelených rostlin a živočichů.

Že skutečně první tvary organismů byly jen co partikule plasmy,
vidíme také na h(;U'l)ách z otldělení Myxomyccťti. TToubv L\-ti) \'e
vejj^etatívním stadiu, je\í se co velké, makroskopické kusy l>eztvaré
plasmy Opla-smodium), která se může rozpadati v ]>řemalinké, mi-
kroskoipické partikule, které paik žijí co samostatná individua. Tyto
partikule valně se neliší od nejnižších Schizomycetů. Teprv v stadiu
plodném ku podixu vytvoří se z plasmodia makroskopické houbičk}',
v nichž obsaženy jscan nesčetné výtrusy. Ejhle, zde máme přiklad
tvorů, kteří jsou v jedné iX)lovici ži\'<>ta jako živočichové, \' druhé
jako houby!

Jest jisto, že rozmnožování pomocí nei>ohlavních výtrusů jest
původnější než pomocí pohlaxní kopulace. Schizonucetv nemají
posud pohlavní kopulace, což zachovává také velká většina hub. Jen
málokteré lnuib}' zplozují pohlavní spory a to ještě tak, že vedle
těchto tvoří se také spory nepohlavní. Převeliké oddělení Basidio-
mycetíi v}tvořuje pouze nepohlavní basidiospory a podoibně veliká
většina Ascomycetň. Stejně tvrdí se tak o lišejnícícli. Ze srovná-
vací morfologie jest známo, že dokonalá kopulace pohlavní jest jed-
ním z nejdůležitějších znaků vývoje k dokonalejším stupňům. Nej-
dokonalejší rostliny a nejdokonalejší živiičiclrové množí se po^u.ze
pohla\ ně (viz na př. u Člověka), kdežto nízce or.i^anisovaní tvorové
množí se vedle ]>ohlavní kojndare také nepohlavoič anebo vůbec jen
nepohlavně. Z toh(.i uzavíráme správně, že houb\- stojí vesměs na
nízkém stupni vývoj(tvém a že vůbec nejeví ani tendenci výše
stoupati.

S tímto nepohlavním životem hub souvisí některé zajímavé
zjevy. Tak na př. nemá tu na rozvoj plemenný hybridace žádného

.7

:í9

vli\n. \ \/(l'ir i. .11111 ]>'. »/j ini jeim- iiicv.i jedni .llixýiiii rody nebo če-
leděmi |>oz\oliK' precliody. T.-ik >ledo\;iti iiio/.iin ])ostui)ný \\\'>j
mezi >lNni;)inami I stihiíiiiu\u\ I rtilincdc a iHisiiiiniiyccfrs. Mezi
sku^jinami .-i}^ariciiuu\ rolyf^oracciu' a 1 1 ydmucai' jsou /.retclné
přechody v rodecli Irpcx. Dacdalcii a I,enzitcs. Zde musíme při-
jímati, že intence \vvojo\á neiii v\\olávána zevními i)oíi)udy, nvhrž
že s<'ima ze sel>e vzniká a zexiiimi formami se realisuje. Idee morto-
lojrické jsou \ ])lasmě všech huh stejné a i)roto houl)y ])ostupným
vývojem ve všech sku^íinách docházejí k stejným \ýsled'kům. To
skvěle ])ot\rzují analojLcie mezi AsatDiyccty a luisiilioiiiyccty. Xeni
pomyšlení, že liv tyto tak různé \t't\e měly nějaké i)říl)uzenské po-
jidlo a přece, srovnáme-li na př. kkřlxiukaté PiscDinyccfv s kloliou-
katými I fyiiiciioiiiyccfanii. nebo Giistcr()myccty s 'ruhcrdccinni. ne-
lze upříti, že tu jest nápadná shoda.

\'šechny houby v\šly jHivodně z jednoduchého, článkovaného
vlákna, což ]>rozrazuje se i u nejvyšších hub tím. že aspoň myče-
lium tento tvar ještě zachovává. A mimo to mnohé dokonalé houby
u llymenomyceti\ a IVrenomycetťi vytváří také tak zvanou chlamy-
clospt-rovou f(»mui. která jest jaksi atavistickým vracením se k pů-
V(Hlním prarodičmu. Skutečně také odděletii vyšších hub začínají
ty])y tvaru plísnoxitého ( Exoascineae, Kxobasidieae).

rvážíme-li.,že i)rv(>klíček kapradin ( prothalliiim) pf-edstavuje
nám stélku (thallus) nižších tajnosnubných a že pohlavní kopulací
vzniklý sporog"on mechů dává u kapradin novou .8;"eneraci. složenou
článkovitě z řady sporojí^onů za selx^u čili že pohlavní kopulací
vznikla dridiá jj"enerace. v které prodělává se další vývoj květnatých
jevnosnubných. vidíme, že houby postid ani pokus nikdť neučinily
vytvořiti druhou generaci setrvávající na své prvotní g-eneraci
kryptogamické. \'šeo1)ecně tedy říci mttžeme, že vyšší zelené rost-
linstvo ]>roživá druhou a houby první generaci.

\' říši hub v i)hledu fylogenetickém ve veliké míře jest vyvi-
niUo \yt\ořování b i o Wi g i c k ý c h d r u h ii, což u jevnosnitbnvch
jen v malé míře jest posud známo. Z české květeny znám jest druh
kapradiny Aspicninm aditlterinuni, který výhradně roste na seri)en-
tinech. tak na i>ř. u ^^lariánských Lázní. Druh tento vyvinul se pouze
vlivem suhstratu jako rozdílné plemeno z jnivodního a všude roz-
ěířeného Asf>l. trlchoniaiics. T^odobně jest to s druhem vi(jlky í'/o/a
calanriiiaria. která se vyvinula na rudě zinkové (kalamin) z ob^'-
čejné llola Ititca. \'ýskyt její na rudě této jest tak ]>ravidelný^
že podle její přítomnosti lze ložiska zinková hledati. Zde tedy

40

\-Ii\- látek minerálních vstupiiijícich do i)leti\a n),sllin>' má za ná-
sledek vytvoření novýcli znakťi mortuloj^^ických. ^e se tvar>' rostlin\"
■mění \'li\em zevních podmínek životních, které na rostlinu působí
jako dráždidlo a tím jaksi nové orj^^ány na rostlině vyvolávají, jest
z theorie adaptační dostatečně již ])rozkoinnáno. Ale tuto ne])ůsobí
žádné zevní dráždídlo. nýbrž vnitřní plasma, která \ii\-eni přijaté
hmot}' minerální se patrně chemicky mění, kterážto změna ztěles-
ňuje se také na zevnějšku.

To ])ak uplatňuje se v nmohem ještě \ětší míře ti hub. které
namnoze žijí co parasité na různých rostlinách neb zvířatech. A tu
>e stává, že tentýž drtih. ])arasituje-li na jednom drulmi jevno-
snirbné rostliny, liší se již značně od plemene, které parasituje na
jiném druhu rostliny. .\ ueliší-li se zevnějškem. aspr)ň výtrusy prvé
iiievyklíči a nerostoti na rostlině druhé, což jest iliikazem, že se již.
kvalita plasni}' houby parasitické změnila. ( )hromné nniožství rzí
(Ureiíincac) dá se dojista jen tímto zpťisobem \ys\ětliti.

Ale mnoho hub nemusí na svých hostitelích parasitovatí. nýbrž
žije s těmito v tak zvané s y m b i o s e. Jest totiž m3'celium velkých
hub rozlezlé v hitmiuse a setká-li se s jemnými kořínky stromů a
keřů (anebo i bylin), spojí se s těmito tak těsně, že endosmoticky
vtřebává šťáv}' některé z kořenů do svých vláken. .\le zároveň vy-
dává některé látky pro pletivo kořene a když i to se neděje, roz-
kladem hunmsu v okolí kořene připravuje vhodné sloučeniny pro
výživti kořenů. Tak získává houba i strom z podobné symbiosy..
\' našich lesích v s]X)ustách rostoucí velké houiby vesměs spoutány
jsou svým žixotem se stromy lesními (tak zvané mykorhizy). Tento
zvláštní život jeví se také \ zevnějšku hoiuby. čímž povstávají ple-
mena a druhy hub (l)iolo^Hckých). Roste-li obecný hřib v listnatém
lese. má zcela jinou podobu ('»dubák«) než v lese smrkovém a zcela
jinakou, roste-li v lese borovém (»borováky«). Také ryzec smrkový
velice se liší od ryzce bort)vého. Druhy hřibů z příbuzenstva Bole-
fiis scaher symbiotickým vlivem se již co stálé druhy po dlouhé
věky vytvořily.

Tato vnitřní plasmalická činnost má bez]>ochyby ve fykjjLíene-
tickém xývoji hub iprvní a největší význam, kdežto zevní činitelé
málo nebo viil)ec nijak nerozhoduijí. To opět má asi za následek^
že většina hub jest kosmoi>oliticky rozšířena. N^aše lesní houby
v nezměněné podobě rostou i na jiných kontinentech, ano i houbv
tropických krajů jsou z velké části stejné s houbami mírných,

át

l)ásom. 7x /.ťviiich C-initcIu uKiji největší \liv na vývíij hul) vll.iko
-a tepl".

Přírodní ťilt-sof měl U\ téžkmi uráci. aby vypátral, jakou
úldhu hrají houh}- \ cťlkověni vývoji or^anickětn na zemi. \'eškerý
vývoj organický na zemi řízen jest jedntJtnou ideou: ijovzneseni
-organisniů k vyšším stupňům. Co k podporování této idey neslouží
neb dokonce jí překáží, potlačuije se a odstraňuje se. \' přírodním
hospodářství není nic zbytečného ani nahodilého. Materialistický
názor o »slei>ých náhodách«. jimiž řídí se celý vesmír, celá slunečná
soustava a celá naše země. dávno již zavržen, neboť i)ojem nahodi-
losti není dle přísné logiky myslitelný.

Podle toho také život hub v ostatní vegetaci zemské x\w\>'\ míti
nějaký význam pro rozvoj roiStlinstxa a živočišstva. TToubv žijící
v sym'biose s je\ nosnul>nými jsoti ovšem k velikému i)ros]XÍchu
svých velkých spcsjencu, jak už jsme naznačili. Lišejník\ jscu ne-
smírné důležitým činitelem \- j^ířijjraN^ováni huumsu z minerálního
suibsirátii. Drobné lioul)}- a l>akteríe jsou jaksi přírodními chemik}".
kteří ostatní rostlinstvo zásobují látkami výživnými a \elky počet
jich představuje dílem zjdravotní i>olicii a rozumné hosiíodáře.
kteří xeškeré nu-tvol} zvířecí i rostlinné uklízejí a dodáxají co vy-
datnou mr\ 11 pro vyšší vegetaci.

Ale k čemu jsou houby ])arasitické, které na])atlaji stromy.
keře a byliny a život jich násilně ničí! 'i'o přece nemviže býti ve
prospěch vý\oje ro>tlin>t\a' A parasitu h(.;ubových jest lak veliké
množstx í. Na tuto otázku nedovedeme dostatečně odpověděti, v ěc
jest nám nejasním tak. jako nevíme, proč řádí a řádili velcí dravci
na líkor ostatních z\iřat. jest možno, že i parasitické houb}" mají
prcispěšný vli\ na celko\ý vývoj vegetace tím. že regulují ])očetný
poměr jediKřtlivých druhu. Aspoň jisto jest. že nejčastěji vznikají
epidemie v kulturách rozsáhlých nebo v ])řelidněných krajích anebo
v druhu z\ířat ]vřílišně se mn<^žících. Pak jest i to jisté, že ná-
kazám podlehnou nejdříve slabá a nediTŽivá individua — a těch
není nikdy velká škoda. Rozmazlené kulturní rostliny o])lývají
různými ])arasity, kdežto <livoká plemena jsou proti nákazám skoro
immunni. Divoši, venkované a lidé skrovně, jednodu.Še a ve volné
přírodě žijící vzdorují nákazám, kdežto zhýčkaní a ve zdech měst-
ských uzavření »kulturní« lidé jsou vý^bornou pastvou pro různé
mikroby. A takových lidí pro zdravý vývoj lidstva na zemi není
také škoda.

\ divoké přírodě tuším málokdy objevují se houbové epidemie

42

ve velkém, jmenovitě rostlinstvo jimi netrpívá. Parasitické nákazy
rostlin ve velkém vyškytají se skoro výhradně jen v umělých,
velkých kulturách polních, lesních a zahradních.

Podle všeho ale zdá se býti jřsto, že parasitismus hub jest
zjevem druhotným, že původně byly všechny houby saprofytické,
ale teprve příležitostně a mimořádně se vyvinuly co parasiti. Sku-
tečně také některé druhy jeví jen parasitismus fakultativní. Tak
václavky rostou skoro vždy jen co saprofyti, ale když se značně
roznmoží, napadají i sousední živé kmeny. Nectria cinnabarina
objevuje se v zahradách nejpr\e na suchých a odumřelých větvích,
ale, když se mnoho rozšíří, napadá pak živé stromy a zničí je.
Některé plísně žijí vesměs saprofyticky, ale stalo se již vícekráte.
že výtrusy jejich, vniklé do útrob lidských, zde vyklíčily a nebez-
pečné ochuravění orgánů způsobily.

Jest tedy u hub parasitisnnis mimořádným zjevem jaki) v říši
rostlin jevnosnubných.

Geografické rozšíření hub.

O rozšíření hub z našich skupin jest velice málo známo. Houby
v horkých krajinách a v zemích posud kulturními národy ne-
obydlených jsou skoro neznámy. Že jen Hymenomycetů bude
ohromný počet, lze dle všech okolností ])rávem souditi. Uvádí se
jich na lo tisíc, což jest zajisté málo. když u\'ážíme, že jen
v Čechách jich roste přes dva tisíce. A'eliký počet, snad \ětšina. má
veliké rozšíření, ano přečetné jsou jistě kosmopolity. To jest
vlastností všech výtrusných rostlin, neboť mikroskopické výtrusy
lehce se vzduchem do velkých vzdáleností rozšiřují, \\vtrusy pak
hub jsou tak nepatrné, že se jich spousty za suchého počasí vznáší
ve vzduchu. Již mechy obsahují mnoho druhů v starém i novém
světě rozšířených. Ano jsou i mnohé kosmopolitické kapradiny.*)

Veliké rozšíření hub na zemi má ovšem hlavní příčinu v drob-
nosti a lehkosti výtrusů, jež se lehce ve vzduchu vznášejí a větrem
mohou býti roznášeny po celém povrchu zemském. Jest známo, že
sopečný prach roznášen jest po erupcích sopek v podobě tmavých

*) Viz podrobnosti o rozšíření liub i ostatních tajnosinil)ných v podrobné
práci D r. K. Domina „O podstatě enr3'topních areálů rostlinných" (Ces. Akad.
II tř. 1917). Autor snesl tu z posavádní literatury vše. co jest známo o hou-
bách v ohledu geografického jich rozříšení. — V našem díle naznačili jsme
u jednotlivých rodů stručně rozšíření druhů po zemi, pak v Evropě a posléz
v Cechách.

i3

mraku, jež i slunce- zalialují, na ohrnnmč v/.ilálenosti. Ano i prach
l)uslin saharských vznášen bývá sihiýnii vichry do veliké výše a
iianášen až do střední Evropy. A částečky těchto prašných mračen
jsou ještě daleko větší než výtrusy hul). To platí také o mechách,
a kapradinách.

1-' r i e s a jiní po něm tvrdí, že houby různých kontinentů.
jsou skoro stejně. Že na pr. houby severoamerické jsou skoro
vesměs totožný s evropskými. Tento názor zdá se mně nesprávným,.
1 když přijímati miižeme, že liymenomycety obsahují veliký počet
kosmopolitů anebo že aspoň houby severního pásma mírného jsou
složeny /. mnoha stejných neb blízkých si druhů. Srovnáváme-li
seznamy druhů uvedených v díle S a c c a r d o v ě, pozorujeme, že
na \)ř. severoamerické druhy Hymenomycetů značně se liší od
evropských. Již ta okolnost, že innoho druhů jest parasilíckých a
mnohi) ])ůvodu biologického (vázaných na jevnosnubné). různost
Hymenomycetů různých pásem, kontinentů a zemí potvrzuje. Lze
tudíž sotidití, že Friesův názor v tom ohledu ukáže se býti pochy-
beným. Ostatně nelze o tom ještě diskutovati, když výzkum hub
jest tak skrovný. Ani liymenomycety evropské neznáme z pohjviny,
což mluviti můžeme o I fymenomycetech Kamerunu. Zanzibaru,.
.XrjLíentiny, Peruvie atd.

Zdá se však. že jisté druhy, rody neb čeledi omezeny jsou jen
na jistá pásma, podneljím zvlášť charakterisovaná. Nepochybuji,
že tro])y přechovávají namnoze jiné houby než núrná pásma. Ze
liouby reaj^ují na klimatické podnůnky. můžeme xiděti již v samých
Cechách. Houby teplého a suchého okolí pražského, háje kiolem
Karlštejna, dubiny a háje v Polabí jsou docela jiného složení než
houby vlhkých, jehličnatých lesů Brd a okrsku říčanského. Jest
dále známo, že v horách rostou mnohé druhy, které nikdy do rovin
nesestupují. Okolnost konečně, že jaro vyznačuje se celou radou
zvláštních druhů hul), které dále v létě mizí. nasvědčuje, že sku-
tečně houby jsou velmi citlivé na klimatické vlivy. Víme-li pak
dále, že veliký počet Hymenomycetů vytvářil se jen pod vlivem
symbiosy s okolními jevnosnubnými stromy a b}iinami. musíme
právem očekávati, že v zemích s různou jevnosnubnou květenou
nuisí růsti také různé houby. Totéž platí o houbách parasitických.
Naše stroiíiy hostí zvláštní houby, totéž platiti bude jistě o stromech
tropů, jichž jest na tisíce.

Této vlastnosti hub, rovněž jako oekologii hub nebylo posuď
o<^l mykologů žádné pozornosti věnováno. Ano,, trapně se vyjímá,.

44

když čteme povrchní udáni o výskytu a rozšíření hub i v pi^edních
dílech mykologíckých. Tak čteme na každé stránce díla F r i e s o v a :
»in silvis Europae«. Týká-lí se to druhu vzácného, nechť jde tedy
někdo hledati dle udání takového po lesích evropských. Houby
jsou vázány podnebím i půdou i jinými podmínkami biologickými
jako rostliny květnaté (jevnosnubné) a v udávání stanovisk třeba
na tento moment dobrý pozor dávati, jinak budou v stanovení
druhů v různých zemích neustálé konfuse. Neboť jak pochybeno
jest počínání mykologů, když houby v Cechách chtějí za každou
cenu stotožňovati s houbami francouzskými a švédskými nebo do-
konce americkými.

Houby jsou sice odkázány z největšího dílu na výživu z orga-
nických (hlavně rostlinných) látek bud odumřelých (saprofyti) nebo
i žijícídli (parasiti), ale druhy, které rostou v humusu, prosyceném
detritem minerálním z hornin dotyčného okolí, určitě, třeba i ne-
patrná, nějaká procenta minerálních látek do svého těla přijímají.
Jinak bychom si nemohli vysvětliti, proč některé houl)y výhradně
Jen na podkladu vápenném rostou (Lactarius sanguifluus, Clito-
pilus undatus, Lepiota Hedrychii, Paxillus inornatus). Mnohé
druhy lišejníků jsou vázány pouze na vápence, kdežto jiné pouze
na křemence, jichž povrch hyfami rozhlodávají. O lanýžích přece
ode dávna známo, že sice žijí v symbiose s okolními duby a buky.
ale nevyhnutelně žádají podklad vápenný a jsou hluboko v zemí
ponořeny, kam jen částečně šťávy z humusu pronikají. Myk< )log( ivé
ze zkušenosti ví, že na písčitých vřesovinách nebo v písčitých
borech rostou jiné houby než na vápenitých jílech. Stejně jsem
pozoroval, že rašeliny a kyselky polabské zvláštní společnost
hub hostí.

Že některé druhy hub silně reagují na teplotu krajiny, vidíme
pěkně na př. na císařce (Amanita caesarea), která v Cechách roste
pouze v krajích, kde rozkládá se teplomilná ponticko-pannonská
flora. Jinak jest stále hojnější směrem jižním v Evropě, takže
ve Francii a Itálii jest vůbec hojnou. Tak jsou různé rody a druhy
Gasteromycetů z příbuzenstva r. Phallus a Clathriis hlavně v tropech
domovem. Podobně většina Tuberaceí. Russuly jsou v Cechách nej-
hojnější v nejteplejších měsících letních a v nejtepleji položených
krajinách, z čehož bych soudil, že i dále na jih Evropy budou
velmi hojné.

Domnívám se, že největší množství hub dle počtu i druhů pře-
chovávají mírná, vlhká a lesnatá pásma na zemi. Již ta okolnost,

45

že na podzim noci jsou delši než den, jich zdaru zvlášť vyhovuje,,
neboť v nuci vždy lépe se houb} vyvinují než ve dne. Proto za
lepléhu a deštivého podzimku bývají naše lesy houbami téměř po-
sety. \' létě, kdy jsou krátké noci, třeba by stále pršelo, nikdy se
tolik hub neobjevuje.

i>ylo by zajmavo zkoumati houby v zemích, kde jen krádvun
dobu dopřáno vývoji jevnosnubné vegetace (sev. Afrika. Arábie.
Kap, Austrálie, Mexiko atd.). íluuby zde rostoucí musí býti xero-
lilním podmínkám těchto krajin zvlášť přizpůsobeny. Snad od-
počívají v stadiu sclerotiovém pod zemí.

Není vyloučena možnost, že i siderické vlivy mají značný vliv
na vývoj hub a tím že i podmíněno geografické jich rozšíření.
!• venkovského lidu jest všeobecně rozšířena víra, že houby při
ubývání měsíce nerostou, kdežto při přibývání měsíce a v úplňku
jen se rojí ze země. Hubaři v lese mně vícekráte o tom vypravovali.
Pozoroval jsem po léta houby \ lesích, a mohu sáni jxjivrditi, žé vliv
měsíce jest skutečně nápadný.' Ano, někdy jesi zmizení hub v lese
ipři ubývání měsíce překvapující. Deště a teplota trvají jako při
úplříku, ale houby nerostou, vyjma některé obecné ubikvisty. Jen
některé druhy málo dbají vlivu měsíce, tak jmenovitě všechny
holubinky a ryzce. Kdežto veškeré hřiby ÍBoletus) jsou na stav
měsíce velmi citlivé. Špičník}' na př. se za úplúku měsíce ze země
}en rojí.

Stanoviska hub jsou velmi rozličná a ze zkušenosti zná každý
hubař, jak jisté druhy hub zvláštní stanoviska vyhledávají. Nej-
bohatší jsou ovšem vlhké lesy. Tu ale počnou se v létě objevovati
na okrajích (kde jest půda dříve sluncem vyhřátá). Na podzim
počnou ale růsti houby uvnitř lesa, kde jest poměrně větší teplota ,
pod klenbou korun stromů než mimo les a kde drží se současné
déle vlhkost. Za teplých dešťů roste plno hub na pastvinách, kde
jest půda zmrvena pasoucím se dobytkem. Zvláštní druhy hub na-
leznou se na podzim na mechatých, bažinných lukách. Suché a
k jihu neb západu obrácené stráně, nízkým porostem křovin neb-
lesa pokryté jsou útočištěm zvlášť vybraných druhů hub.

Největší překážkou pro vývoj hub v lese jsou větry a chladné
noci. Proto sběratel hub vždy více nalezne na lesních úklonech
jižních a západních než k severu obrácených a vždy více v krytých
huštinách než v řídkém lese. Mráz sice houby všechny zničí, ale
některé sporé druhy objevují se zpravidla až po prvních mrazech
na podzim (mnohá Limacia).

4(}

Zvláštní zkjimavoLi společnost hub přechovávají suché pa-
h()rk\- stráně ntb i rtjviny mateřídouškou, travinami, Racomitriem,.
Potenlillami a jinou suchomilnou vegetací porostlé a v létě palčivým
.Hunceni (jižním neb západním) ozařované. Zde objevují se houb}"
pt) deštích v létě a jakmile nastane suché počasí, zmizí beze stopy.
Xa podzim jsou stále houbami osazeny. Zde zpravidla jest hojnost
různých ( lasteri>mycetů. Jiné pak druhy hub zde rostoucích jsou.
naprosto rozdílný od hub lesních a pastvinných. Můžeme tu vsím
právem mluviti o m3'"kologické vegetaci stepní. Takové jsou suché
stráně u Chuchle, sv. Prokopa, nad roklí radotínskou, suché kopce
u Karlštejna, čedičové a znělcové vrchy v Středohorí. Mykologický
výzkum těchto míst doporučuji co nejdůtklivěji českým badatelům..

Nesmírným bohatstvím huib všeho druhu honosí se písčiny, a t)
bud" bylinnou vegetací (travou neb vřesem) porostlé nebo i světlým
borem pokryté, jak to jmenovitě bývá v Polabí. Světlé bory po-
labské v létě a na podzim jsou houbami posety, takže mykolog ani
není s to \'še. co tu nalezne. ])obrati. I jedlých hub tu spousty
(šedivek, zelenek, hřibů, klouzků, lišek, žampionů atd.) za každým
krokem. \"zpomínám tu na př. rozlehlých borů za Cečelicemij Li-
hlicemi. Starou Lysou a u Staré Boleslavi.

Zvláštní mykologickou společnost hostí také staré lesy bukové,,
jež i svoti lepou rom.antikou okouzlují. Zde většina hub žije v sym-
líiose s kořeny buků a proto také co zvláštní druhy se vyvinuly.
A' dalším okolí pražském jsou to hlavně btičiny u Jevan, táhnoucí
se směrem k Ondřejovu a Struhařovu. \'egetace houbová počíná
tu až v sr])nu, když se půda dosti prohřála. Houby zdejší tu bývají
riamnoze veliké a krásně zburvené (Cortinarie. Russuly, Limacia,
Holet}-, Tric!i:il tmy a ].). Také- staré i)ařezy bukové jsou tu téměř
obaleny spoustou hub.

Docela jinou tvářnost jeví opět houb}- leplýcii dribin a habřin
v okolí Roblína, Mořiny a Karlštejna, kdež mimo to působí i teplý
poilklad vá|)€ncový. Houby těchto stanovisk připomínají \'íce hou1)y
francouzské a italské a vůtec jih(3evropské. To jest ve shodě
i s florou je\'nosnubní>u těchto stanovisk. Stejn.ou charakteristiku
myko.logick :u nalezneme také v dubinách polabských a u Chlumce
nad Cidlinou, pokud jest tu podklad opukový.

Útočištěm dřevních hub jsou hluboké doly. jejichž dřevěné
konstrukce při stálém vlhku a teple bývají osazeny celou řadou hub
íPoh-porus. Daedalea. Lentinus, Paxillus). Mycelia jejich tvoří
xeliké, ornamentům podobné ])ovlaky a plodnice z nich vyrůstající

47'

je\ i poduné delOnnace. Casin mají ixKlohu \elik\'ch panilui nebu
korálii nelx) stc^pkalých paliček. \'Šeol>ecně ztrácejí basíditJSjX)!-}
neb vůbec netvoří rourek a lui)enu a nezřídka vytvořují koiiidie
nebo cbkiniydospor}-. Zde \ idčti, že k Udnnální fruktifikaci \yžadnjí
houby dostatek vzduchu a světla.

Podivnou a vždy stejmiii sj)olečnost hul) nalézáme \' lesích
vlhkých na spáleništích. \ í^umaxě a lirdech jsou to opu.štěné milíře,
lunitř země b\\alá třhniště pasáků a cikánů nebo rozsáhlé i)loch)
spáleného lesa. které zapálila projíždějící zde dráha. l'rvní se tu
■•objevuji některé mechy a jatrovky ÍMarchaniia jjulynioriíjia.
Fumaria hygrorn.). hned na to ale celé houfy velkých i drobných
hub. Již mnohé Ascomycety (Geopyxis, P} ronema oniphalt>des.
(^lyromitra) tu bývají hosty, ale i Rasidiomycet}' tu nikd}- ne-
scházejí (liyphoK)ma. Omphalia. Inocybe, Cantharelhrs). () \éci
této již také psány práce, ale domnívám se, že nejen chemické slo-
žení spáleniště, ale i fysikální jeho vlastnosti vývoj jmenovaných
tajnosnubných organismii podmiňují. Studie v tom směru byly by
ještě žádoucny.

Až budou dokonale známy houb}' tro]iických krajin. l>ude za-
jímá vo sledovati, které typ}' jsou tu hlavně domovem a z toho
odvozovati iisudek. které jsou asi velkého stáří evolučního. Jistc*
jest. že již tehdy, když tropická flijra stejnoměrně pokrývala zemi
•od rovníku až k pólům, hojně v lesích jejích rostlo hub. Ano není
jx)chyby, že již karbonské lesy hostily zvláštní houby, z nichž
•ovšem ničeho se nám nezachovalo. Houby lesů mírných pásem
mohou býti původu mladšího, načež l)y poukazovalo také veliké
množství příbuzných druhů v jednotlivých rodech.

Člověk, jenž v době přítomné tolik pomáhá přeměňovati
veškerou přírodu, na rozšíření hub nemá valného vlivu. Pťisobí tu
spíše negativním způsobem tím, že ničí stanoviska hub. Pouze houby
parasitické, usedlé na kulttn-ních rostlinách, roznesl člověk se svými
plodinami po celé zemi. Tak přeneseny houby americké do Evropy
a naopak. Některé druhy velkých hub přeneseny z tropů s rostli-
nami do evropských skleníků a kultur zahradních, ano mnohé ani
jinde než ve skleníkách a pařištích nebyly posud nalezeny.

Tropické pralesy budou přirozeně přechovávati skoro vesměs
houby dřevní parasitické i saprofytické. neboť veškerý prales téměř
pokryt jest živými nebo mrtvými součástkami dřevními.

Houby více jak zelené rostliny reagují na počasí. Nej-
příznivější podmínky k jich vývoji poskytuje teplé a deštivé po-

48

J

časí. Proto na podzim, kdy bývá velmi dešti vo a mlhavo a kdy
půda z letních měsíců jest vyhřátá, objevuje se všude velké
množství hub. Tato hubařská saisona vytrvává třeba až do vánoc,
nezamrzlo-li nebo sněhem půda se nezavane. Společnost pak zim-
ních hub jest zvlášť charakteristická. Také jarní měsíce mají své
zvláštní houby, ale celkem jen skrovné počtem (chřapáče, smrže,
různé Pezizeae, Collyibie atd.). Nejchudší na houby jsou měsíce
duben, květen, červen a červenec. Po teplých a vydatných deštích
v srpnu rojí se v lesích spousty hub, hlavně hřibů, holubinek,
špiček, žampionů, lišek atd.

Kombinace j)ovětrnosti vyvolává vždy jinou společnost hub.
V deštivém létu rostou jiné houby než za suchého a horkého léta.
Bylo-li v létě trvale sucho a teplo a dostaví-li se deště na podzim,
objeví se docela jiné houby, než předcházelo-li vlažné léto. Příklad
máme tu na žampionech. Za deštivého léta jest všude hojný druh
Psalliota arvensis (tak v r. 1916), za suchého počasí objevuje se
ale po deštích všude na mezích, na cestách a pastvinách druh
Psalliota campestris (tak v r. 1917).

Prší-li po několik týdnů, zmizí v lese i mimo les veškeré houby,
neboť podzemní mycelium ve vodě zahyne a dlouho to trvá, než po
dešti oschne v hloubce půda a nové mycelium se vytvoří. Proto
hledá zkušený hubař za deštivého léta houby na suchých stano-
viskách a za suchého léta na vlhkých stanoviskách " (v úvalech
lesních, v mokřadlech lesních a lučních, podle potoků, v olšinách a p.).

Podivným zjevem jest. že se i nejvzácnější druhy hub objeví
vždy současně na více místech v celé širé krajině najednou a tak,
jak' náhle se objeví, také náhle zmizí a třeba po léta nejsou
k spatření. To lze vyložiti jen zvlášť vytvářenými okolnostmi
atmosférickými, hlavně vlivem tepelným a elektrickým. Jisto jest,
že vlivy sil fysických na houby jsou veliké.

Máme také kulturní, velké houby. Známo jest. že se snadno
na mrvených záhonech v teplých místnostech uzavřených pěstují
žampiony, jichž se ročně prodává za mnoho milionů franků v Pa-
říži a jiných velikých městech Evropy. Umělé pěstování lanýžů
v listnatných lesích ve Francii jest rozšířeno a velmi výnosné.
I v Cechách daly by se lanýže v teplém okolí pražském a v Polabí
na podkladu vápencovém dobře pěstovati. Před dávnými roky do-
poručoval jsem jmenovitě k účelu trnnaT lesy karlštejnské.

Japonci pěstují ode dávna několik druhů hub, tak jmenovitě
Hydnum olidiim (Kawatake), Pleurotus suhfímereus (ynka) a

* 49

Collybia Schiitake (šiitake). Naše české opěnky {Pholiota inuta-
bilis) lehce můžeme pěstovati v zahradě nebo v lese na pařezech
listnatých stromů, jež jsme byli oprášili zralými plodnicemi. Po
každém dešti po celé léto lze pak houby tyto na pařezech ořezávati.

Chemismus hub.*'

Jako se říše hub svou organisaci i evolucí tolik liší od ostat-
ního rostlinstva, tak i svým chemickým složením a životem jeví
tolik zvláštností, že spíše připomínají živočichy než rostliny. A není
také věc ta překvapující, když víme, že v podstatě žijí houby po-
dobně jako živočichové: nerozkládají a neberou svou potravu
z minerálních hmot, nýbrž z hotových již látek organických, živo-
čišných neb rostlinných. Spojování prvků a rozkládání hmoty
v prvky u minerálů jest mnohem jednodušší a lidskému duchu
přístupnější než u tvorů organických. Zde vládne jaksi vyšší
chemie, komplikovanější, jejíž makroskopické výsledky jsou ovšem
také rozmanitější a skoro nekonečné. Nesčetné řady látek che-
mických odpovídají také složitým pochodům v orgánech rostliny
i živočicha, jež v posledních svých záhybech splétají se s činností
psychickou, aktu to, který nedovedeme chápati. Jsou výkony
intellektualní, vjemy smyslové, pocity tělesné přímým výsledkem
nejjemnějších úkonů chemismu v těle rostliny a živočicha anebo
naopak jest tu nějaký agens, jenž složitý stroj tělesný řídí a po-
třebu jistých látek nebo rozklady a spájení látek v těle oznamuje a
reguluje? To jsou otázky spadající do psychologie, biologie a
filosofie. Veškeré adaptace rostlin a živočichů mohou býti bud vý^
sledkem vnitřního chemismu, bud výkonem vnitřní psychy, jež
zná vnitřní stav těla a ví, jak z olcolí čerpati nejužitečnější.

Chemismus hub jest tak zvláštní a rozmanitý, že ve vyšším
rostlinstvu mu obdob nikde nenalézáme. Chutí, vůní. zbarvením,
měněním barvy dužniny na řezu ve vzduchu již prozrazují houby
své procesy chemické. Mnohé houby na řezu okamžitě se živě zbar-
vují (modře, zeleně, červeně), ale v malé chvilce opět barvu tu mění
o usohnou-li, obdrží opět jinou barvu. Tělo Coprinů jest tak chabé

*) Jakožto nejlepší pomůcku literární toho druhu doporučuji: D r. J u I.
Zellrier, Chemie der hoheren Pilze Leipzig^- 1907. — - Podrobné zprávy o che-
mismu hub viz také v přehledné práci o houbách od Dr. K. Kaviny „Houby.
Úvod do vseob. mykol," Topič, Praha 1919.

50

koíisistence, že ve čtvrt hodině se rozplývá, když se bylo půl hodin}-
vyvinovalo. Stěnv buněčné se úplně rozruší, takže zbude jen bez-
tvará tekutina. Ponoříme-li houln' do různých chemikálií (lihu, octa,
formalinu, glycerinu, laktofenolu a j.), zbarvuji tyto tekutiny
luzným způsobeni a samy pak také ostávají různě zbarveny. Tuším,
že by tínuo způsobem mohh' se nalézti také sprtlehlivé známky
k rozeznávání příbuzenstva a druhů.

\'se(;becnou vlastností hub jest rozkládání hmoty, v níž nebo na
i-,iž žijí. což děje se za tím účelem, aby z rozložených složek vybraly
si do s\ého těla látku žádoucí. l'( .drobně v}]n-acován a prozkoumán
jest tentit jjroces u bakterií, kvasinek a podobných mikroskopických
hub. jež zjjusobuji hniti, kvašení a na živých r(>stlinách a živočiších
ichura\ěni pletiv a celých orgánU (pathogenní houby). Proces tento
záleží v tom, že vylučuje buňka houby na svém povrchu jemnou
látku \ nepatrném množstxi. která však nepoměrně veliké kvantum
■kolní hmot}' přivádí v rozklad. I Imota ona nazývá se e n z y m e m.
Kdybychom mohli enz_\iu}- bakterií a kvasinek sebrati, nebylo by
nám ti^-eba \úbec dotyčných bakterií a kvasinek a dosáhli bychom
stejných \ýsledku pomocí enz_\inů jako ])omocí bakterií samých.
Ilohužel, že dnes chemie vůbec složení těchto enzymů ani nezná ani
je nedovede isolovati. líouby vylučují enzymů nmoho druhů, ano
//'(•/// (1 (kazuje, že tentýž druh tvoří 10 — 15 různých enzymů. Soudí
■-e p'.uze t</lik, že enz\-my js'ni vesměs kolloidy a větším dílem pro-
teid\. to jest složité bílkoviny stavby nesmírně komplikované.

l-jizyui}- u liub rozšířené jsou ; 1 . L i p o 1 y t i c k é, ště])ící tuky,
2. a m y.I o 1 _\' t i c k é čili karbolndrátw štěpící uhlohydráty, 3. p r o-
t e o 1 y t i c k é. Štěpící bílkox iny, 4. g 1 y k o s i t i c k é. štěpící gly-
kiisid}-. Mimo t}to enzymy, jež se označují jako s c h i z a s y, vy-
lučují I)U!Íky hub také enzymy okysličující (o x y d a t y) a odkysli-
čující (r e (1 u k t a s y ), tak na př. redukující ze síranů čistou síru.
Z I státních enzxinu dlužno se znuniti ještě o k o a g u 1 a s á c h, jež
srážejí bílkoxin}-; takovým enzvinem jest na ])ř. 1 a b. jenž obsažen
jest v kvasinkách a některých plísni.

S důrazem připomenouti třeba, že chemické a tedy i pathogenní
zjevy známé u bakterií v slejné podobě \yvoIávati mohou i hyfy
vyšších, na mnoze velikých hub. Vlákna podhoubí, jež pronikají
v lese veškerou půdu a z nichž za vhodných dnů letních v úžasně
krátké době vyrostou veliké plodnice, konají v půdě stejné funkce
rozkladné jako bakterie v jiných substratecji. Jak rychle dovedou
toto myceiia r<fzrtišiti"substrat, vidíme na př. na ^íeruliu. Mycelia

.5 Z

l*olyporu nebu václavek dovedou /.a jedno léto rozrušiti a usmrtiti-
obrovský lesni strom. Účinek parasitických hub jest ostatně dosta-
tečně každému znám (Puccinia j^raminis na pšenici, Phytophthora
mřestans na bramborách. Saprolegnia na kaprech).

Zetlivánl dřeva a vůbec jakýchkoliv odpadku rostlinných v le-
sich, na policii, v zahradách děje se vesměs pomocí hyf houbových..
Odtud také pochází, že tak často nalézáme plodnice hub na paře-
zech, opadalých větévkách, kůře, listí a p. Xa živé. holé skále ne-
najdem žádnou houbu. Zde dovede se pouze usaditi lišejník, který
svými hyfami zavrtává se pomocí vyloučených kyselých enzymů do
nejtvrdšího kamení, při čemž mu sily dodávají v těle uzavřené řasy.
Houby sice z největší části a mnohé snad jen výhradně živí.
své tělo látkou z rozložených organických těles, ale mnohé přece
nějaké malé kvantum přijímají také z minerálního podkladu.
Tomu nasvědčuje okolnost, že mnohé druhy výhradně rostou na
vápně, jiné na křemencích a že některé houby minerální hmoty také
z těla vylučují.

\ pletivu hub nezřídka najdeme krystalky šťavelanu vá-
penatého, jenž tvoří někdy i drusy (Polyporus, Daedalea). Jindy
bývají to pěkné krystaloidy proteinické povahy.

Buňka houbová jeví mnohé známky buňky živočišné. Blána
není cellulosní, nýbrž obsahuje c h i t i n (jako u členovců),
jen někdy, když zmodrá jodovou tinkturou, sestává z hemicellulos
<tak často na vřeckách Discomycetů). Blána buněčná často zro-
solovatí (Tremella. Tremellodon, Calocera). \' obsahu buněčném
není nikdy škrobu, místo toho bývají tu jako reservní látky vuky.
oleje a mukorin. Z ublohydratů jest tu \ýhradně glykogen
(Cg Hlo C)^) nebo i pa r a g 1 y k <) g e n. jenž jest výslovnou látkou
těla živočišného. Jiná reservní látka u hub jest t r a c h e 1 os a nebo
mykosa. jakýsi druh h(jubového cukru, který ale rychle přechází
v m a n n i t. Bývá ho 3 — 5 procent.

Světélkování bakterii objevuje se také u některých v.el-
ký-ch hub. Tak známo jest u václavky (Armillaria mellea). jejíž
hyfy ve dřevě z<působují v noci světélkování dřeva. Totéž tvrdí
mnozí o Xylaria Hypoxylon. \ tropických pralesích svítívají celé
plodnice velkých hub, hlavně z příbuzenstva rodů Polyporus a Pleu-
rotus.PI. olearius roste hojně již v Středozemí na olivách a jiných
listnatých stromech a krásně svítí.

Černání hub jest velmi rozšířený zjev mezi houbami a sice
v nejrozmanitějším příbuzenstvu. Známe černající Bolety fB. sca-

52

l)er), Hygrophory, Russuly, Tricholomy a j. Patrně jest to vhv
některé součásti vzduchu, neboť černající houba zčerná vždy také
živá na pomačkaném místě. xModrání hřibů prý vzniká okysličo-
váním boletolu, látJcy to fenolové.

Ve'liké množství hub vydává hojnost ii^ Íčka různě zbarve-
ného. Rod Lacíarius jest tím zvláště vyznačen. Mléko toto mění
svou barvu i konsistenci často před očima v minutě. Mléko hub ob-
sahuje látky pryskyřičné neznámé posud skladby.

Velmi hojně rozšířeny jsou různé oleje v hyfách, cystidách
i sporách hub. Uvádí se, že v klobouku hub bývá asi 5 — 8% tuku.
Často bývají zbarveny, čímž pak povstává živé zbarvení plodnic.
Ve sporách Omphalií a Mycen nezřídka obsažené koule olejně p<»
zrušení stěn spory volně plují v praeparatu, v němž marně hledá-
váme sporu sanni. Stěny spor jsou také různě zbarveny, ale nikoliv
tělísky, nýbrž chemicky, při čemž prodělávají celou stupnici barev
.(Psilocybe, Coprinus, Hypholoma, Psalliota).

Saprofytické velké lesní houby obsahují především veliké
množství vody (80 — g5 procent), ostatní část připadá na buničinu
a nepatrná na tuky a minerální látky. Tyto poslední obsahují hlavně
sloučeniny draslové a fosforové. Suchá hmota houby obsahuje velké
procento i)ílečnatých látek, bohatých dusíkem, z kteréžto příčiny ode
dávna doporučovány houby jako vydatná živina pro člověka, jež
prý i masu se vyrovná. Množství těchto bílkovin pohybuje se dle
druhů mezi 20 — 60 procenty. Lycoperdon a Psalliota mají až 60 pro-
cent. Vždy více bílkovin obsahuje kloh)Ouk nežli třen a u rodu Bo-
letus opět nejvíce vrstva rourková. Za to jest cukrový mannit více
obsažen ve třeni.

Výživnost hub i při tak velkém obsahu bílečnatém jest v.sak
značně pochybná, neboť téměř polovina bílkovin jest tu v takovém
složení, že jest v žaludku neztravitelná. Jsou to jmenovitě chitinové
stěny hyf, jež prý žaludek vůbec nedovede resorbovati, jak jmeno-
vitě Zellner upozorňuje. Proto prý by bylo nejlépe, kdyby se houby
jedlé usušily a na jemný prášek roztloukly. Podle mé zkušenosti ale
jest výhodnější užívati extraktu z naloženýali hub v soli, neboť solí
rožtrhávají se blány hyf a vnitřní obsah vniká do roztoku. Pri>to
není nad methodu nakládati jedlé houby do soli.

Mléko hub, jmenovitě r. Lactarius, složeno jest z největšího
■dílu z bílkovin, ale rozloženo jest v něm ohromné množství přema-
linkých kuliček pryskyřice, jež způsobují na jazyku palčivost a
\ žaludku veliké podráždění. Mimo to sem tam i jiné látky (kyše-

liny. albumin, niannii ) v malých j)njcentech jsou i)nnii>ťiiy. Pry-
skyřice a tfri)t.'ny jsnu ale i miiiio mléku v těle hub <»ljsaženy. Nej-
lépe jst)U zkdumáii} u motlřinoNchi* choroše (Polypor. of ficinalis),
jenž právě pryskyřicí t^ulo jest účinný (počisťuje a žene na pot).

Uarviva hub jsou nesmírně rnz.šířena v různém příbuzenstvu a
jsou různé povahy chemické. Tronikají stěny buněčné nebo jsou
míšeny s obsahem buněčným; někdx ])ar\í kaliky olejně. Jsou žluté.
čer\ené, hnědé, motlré neb zelené.

\' pletivech hub oljsaženy jsou rozličné látky jedovaté, jichž
povahu ale posud chemie zná nedokonale. Zdá se, že tu jest celá
řada různých látek dle druhů hub. Souditi tak můžeme již z toho,:
že otravy houbami různých druhů jeví se různým způsobem, některé
končí smrtí, jiné způsobují jen více méně bolestné ochuravéní. Nej-
nebezpečnější jest dle všeho p h a 1 1 i n, toxalbumin. objevený Ko-
berteiii. Jest to jed krevní, způsobující rozpad erythrocytů. Otrava
končí skoro vesměs smrtí. Vyškytá se hlavně v Amanita píiailoiilcs,
A. cifrina, A. věrna, ]'olvaria spcciosa a j. Dříve uváděný v litera-
tuře amanitin prý se skládá z několika různých látek. Amanita
muscaria obsahuje prý m u s k a r i n, objevený t86() Schniicdc-
hergein a Koppein. Látka tato jest blízce příbuzná c h fi 1 i n u.
z něhož vzniká oxydací. Složení má C-.HisNOa a chemicky náleží
mezi aminy ^"lykolň iK)vahy zásadité. Jest tudíž jxiji^ben alkaloidům.
kamž dří\e byl kladen.

Jinde bude ještě řeč o otravách a zmínka učiněna, že všechn}'
staré houby íí jedlé hřiby") jsou jedovaté. To pochází (jdtud, že ob-
sahují hojnost bílkovin a proto jako tělo živočišné lehce podléhají
rozkladu čí hnití. V tom stavu tvoří se v nich ptomainy čili
k r y p t o m a i n }•, jež jsou vesměs prudkými jedy.

K y s e I i n a h e 1 v e 1 1 o \' á íC,J IjhOt) jest rovněž ])rudkým
jedem, ale jest to látka velmi prchavá, ve vodě vroucí snadno roz-
pustná, takže usušením, uvařením nebo spařením mizí úplně, "^.'y-
skýtá se v chřapáčích (Gyromitra), s nimiž prot(j při úpravě jídla
třeba opatrnosti.

Chemismus hub by měl býti více studován a samy vlády by měly
práce v tom směru podporovati a odměňo\ati. ]>oněvadž z nich mi\že
vyplynouti nesmírný užitek pro lidstvo. Množství bílkovin v hou-
bách obsažené mohlo by učiniti pro lidi houby vydatnou potravinou,
kdybychom znali způsob úpravy, aby se také houby v těle lidském
snadno ztrávily. Mimo to radno by bylo nalézti prostředky, jak
rychle a snadno odstraňovati nebezpečné jedy. Hub roste v letě a na

54

podzim v lesích takové množství, že by mohly zásobovati místo
masa veškeré obyvatelstvo lesnatých krajin. Jsem ostatně i pře-
svědčen, že analysou chemickou naleznou se i v houbách netušené
drahocenné látky, které v praktickém životě mohly by býti nesmírně
důležité.

Z b a r v e n í hub jest nejvýš rozmanité. Mycelium nebo scle-
rotia bývají sotva kdy živě zbarveny, za to ale plodnice skoro vesměs
jsou pěkně a význačně zbarveny. Již apothecia lišejníků a Disco-
jTiycetů jsou namnoze zvlášť zbarvena. Plodnice Ilymenomycetů
září mnohdy nejohnivějšími barvami, tak mnohé holubinky, pavu-
čince, kyjanky a j. Přechody barev jsou tak nekonečně rozmanité
a přece pro druhy význačné, že nedají se slovy ani dobře vystihnouti.
Proto jest nejlépe užívati srovnání se známými věcmi, jako jest
barva šípková, rumělková, krvavá, karmínová, růžová, žemlová, sí-
rová, olověná, stříbrná, lvová, lísková, smaragdová, šmolková, zlatá,
citrónová, oranžová, medová, smolová, rohová, fialová-, žlout-
ková atd.

Jest pravidlem, že plodnice hub na slunci blednou. Tak bývají
holul)inky červené na výslunných pahorcích bledé až l)ílé a tím ne-
snadno poznatelné. Ve stínu a polostínu jsou nejživěji zbarveny.
ATěnlivost zbarvení u téhož druhu jest někdy překvapující. Ták jest
.RnssiiHopsis laccíita zbarxena jednou masově, podruhé nachově,
J7i(idře. tialo\-é, bíle. ( )dstíny bare\- nezavinuje osvětlení, nýbrž sub-
strát, na němž houba roste.

Barva plodnic pochází od zbarvených stěn hyfových nebo od
zbarveného obsahu buněčného. Bezbarvé hyfy jeví se makrosko-
picky jako bílé. To platí také o výtrusech a prachu výtrusném.

Plodnice H)'menomycetů bývají v mládí jinak zbarveny než
v stáří (pavučince). Že se pak barva klobouků mění dle toho, je-li
klobouk vodou napít nebo suchý, jest vůbec známo. Druhům, jež
rychle vodu ssají a tím ])arvu rněvM, říkáme h y g r o f a n n í. Jest
to tentýž zjev, který pozorujeme na pijavém papíru, smočíme-li ho
vodou. Rozdíl mezi plodnicí napitou a oschlou jest u Naucorií, Galér
a Hydrocyb tak veliký, že by nezkušený snadno je mohl za různé
druhy považovati

O vůni a chuti hub.

Podivné a velmi rozmanité zápachy hub jsou rovněž důsledkem
složitého jich chemismu. A jako u jevnosnubných může býti

•55

chemisinus a tedy i projevy jeho vodítkem systematické příbuz-
nosti hub.

Většina hub voní, jmenovitě v suchém stavu, zvláštním aro-
mátem, jež obyčejně označujeme co vůni houbovou. Morchella,
PhoHota mutabiUs, Collybia dryophila. Polyporus igniarius, Lepiota
procera jsou asi příkladem takovýchto hub. Podkladem toho musí
býti látka, v houbách všeobecně rozšířená. Tak cítíme houby
i v stavu syrovém, ale jako se vyznačují látky hub vůbec nestálostí,
tak i toto aroma na sušených houbách dlouho netrvá. I hřiby sušené
za ])ůl roku ztrácejí své původní pěkné aroma, jmenovitě, nejsou-li
uzavřeny.

Jest lehce' pochopitelno, že houby za deštivého počasí vodou
prosáklé nejeví své speciální zápachy, čehož při určování třeba
dbáti. Také za teplého počasí voní houby více než za studeného.
Velké holubinky (Russula virescens, cyanoxantha, depallens, grisea)
nevoní nijak, když je zvedneme a ohledáváme, je-li ale sluneční,
horký, letní den a přiblížíme-li se ke skupině těchto holubinek,
ucítíme přelíbeznou, jemnou vůni, kterou k nám zanese slabý vánek.
Tak voní na velkou vzdálenost také staré, uzrávající hřiby.

Některé houby páchnou odporně specifickým zápachem, tak
Tricholoma sulphureum, Tr. aurantium, Tr. lascivum. již při-
blížíme-li je k obličeji. Jiné druhy musíme mezi prsty trochu roze-
mnouti. Tu pak jsou skoro všechny druhy rodu Tricholoma vý-
znaČn} zvláštním aromátem, třeba i u každého zvlášť přibarveným.
Podle těchto zápachů poznáme každý druh, i kdyby skrýval se ve
zvláštní podobě. Tak tvoří Tr. saponaceum někdy podivné odrůdy,
jež bychom lehce za různý druh mohli považovati, ale intensivní
mýdlový zápach je ihned prozradí. Tr. equestre (zelenka) voní
krásnou vůní. již nesnadno porovnati.

Veliký počet hub voní čerstvou nebo ztuchlou moukou (Clito-
pilus j>runulus, Pholiota praecox, Entoloma clypeatum, Pleurotus
salignus). Jest zvláštní, že sladce zabarvená tato vůně charakte-
risuje rody s růžovými, hranatými sporami, jako: Eccilia, Ento-
loma. Nolanea. T^pt(>nia.

(3l>ět jiné houby voní va jí fenyklem nebo anýzem: Clitocybe
fragrans, Trametes suaveolens. Clít, sinopica voní koriandrem. Jiné
naopak páchnou odporně hnojem : Stropharia. Thelephora,
Hebeloma.

Čpavkový, pronikavý zápach mají houby různého příbuzenstva,
56

tak Mycena alcalina nebo Hygrophorus nitratus. Hydrocybe
scandens páchne jako kyselina dusičná.

Všechny Inocyby páchnou více méně zvláštním zápachem,
který u některých druhů se podobá vůni jablečné. Zkušený myko-
log jakoukoliv Inocybu lehce pozná po tomto zápachu. Některé
druhy r. Marasmius (M. scorodonius) páchnou docela jako česnek,
ano mohou i v pokrmech jako česnek býti používány.

Líbezná vůně hřebíčková žampionu Psalliota arvensis jest
dobře známa a podle ní lze vždy v sebe menších úlomcích tyto vý-
borné houby poznati. Také krásná vůně májovek (T. g-ambosum)
houby tyto k požívání přímo láká.

Veliké druhy Cortinariů (hlavně Phlegrnacium) voní jako
telecí pečeně, jindy jako pečená husa. Ale veškeré Cortinaríe při
jakékoli variací aromatické mají jistý společný ton, podle kterého
mykolog ihned toto příbuzenstvo poznává. Některé houby vydávají
zápach pronikavý, v hlavě téměř závratě působící. Takovou jest
na př. Hypholoma epixanthum; trs houby této naplní v několika
hodinách celou místnost nesnesitelným zápachem.

Jen málokteré houby zachovávají svou vůni po jeden neb více
roků. V tom ohledu jest znamenitý rod Hydnum, jehož některé
druhy (H. suaveolens) usušeny voní stejně silně i po 20 rocích.
V ústavě botanickém máme takové exempláře. Vůbec pižmový zá-
pach Hyden jest zvláštní a opět toto příbuzenstvo charakterisující.

Některé druhy hub voní jen tehdy, jsou-li ve velkém množství
pohromadě. Tak známe líbeznou vůni ryzců v koši, z lesa při-
nesených, nebo překrásnou vůni lišek, špiček (Marasmius
oreades) atd.

Jevnosnubné rostliny mají vonné květy za tím účelem, aby prý
upozorňovaly hmyz, který přilétá na květy, ssaje medovou šťávu
a při tom nevědomě přenáší pyl z jiných květů a způsobuje opylení
nebo zúrodnění mezi nimi (křížové opylení). Tak ovšem vykládá
hypothesa, ale není vyloučeno, že květy voní také za jiným účelem.
Sotva však jest vůně tato pouh<^m, bezděčným výsledkem chemismu
květního.

Podobnou úlohu ale vůně hub jistě nemá. Hmyz sice hojně
navštěvuje houby a ohlodává je, ale ničím jim neprospívá. Výtrusy
rozletují se vzduchem bez pomoci jakékoliv. Musíme se proto do-
mnívati, že vůně hub jest skutečně jen výsledkem chemického pro-
qesu v jich těle, bez jakéhokoliv účele — asi jako čpí čpavek neb
hořící síra.

a?

Jen u néklerých hub sluuží intensivní zápach k lákáni hmyzu.
Jest to na př. Pliallus impudicus, jenž v době zralosti, když zelenavý
mok stéká s kloboučku, páchne na velikou vzdálenost strašně
mršinou — a to hlavně za parných, slunných dnů, kdy hmyz hojně
poletuje. Tu masařky přilákány mršinnýni zápachem sletují se na
klobouček, ssají mok zelený a odletujíce roznáší s mokem spoustu
předrobounkých výtrusů po lese. Mok nikdy se nemění v prach,
kterým by se výtrusy rozletovaly. Totéž platí o druzích rodu
Rhizopogon, Gautiera a Melanogaster, a rovněž o podzemních la-
nýžích (Tuber), jež v době zralosti také kašovatí a hrozně aroma-
ticky rozvánějí. Tu také mouchy z okolí přilétají a tak výtrusy roz-
nášejí. Sl)ěrateló lanýžů již podle houfů much usedajících na zemi,
kde jsou lanýže ukryty, poznávají, kde Umýže se nalézají. Ovšem
že mouchy nemohou se zemí dostati k lanýžům. ale vyhrabe-li je
zvěř, neopomenou je navštíviti. Zdá se, že jmenované, více méně
pod zemí rostoucí Gasteromycety a Tuberaceae zápachem vábí zvěř
(jeleny, srnce, vepře, veverky, kuny), jež pojídají je jako vzácnou
lahůdku, vyhrabávajíce je ze země. Výkalem pak dostávají se ne-
strávené výtrusy ven a v mycelium vyklíčí. Gasteromycety. které
se pouze pomocí vzduchu svým prachem rozprašují (Lycoperdon,
Bovista. Geaster), \ůbec nevoní a také zvěří nejsou požírány.

Také c h u t hub jest jen výsledkem nebo znakem procesu
chemického v jich pletivech. Jako různé látky chemické různě na
jazyk reagují, tak i kousek houby, který rozkousáme. Chutě ně-
kterých hub jsou tak význačné, že dobře dle nich i druhy můžeme
stanoviti. Pholiota mutabilis chutná příjemně sladce, kdežto jí
podobná a s ní pohromadě rostoucí Tlypholoma fasciculare pálí
odporně. Některé holubinky pálí na jazyku strašně, jiné jsou pří-
jemně sladké. Rovněž tak různé druhy rodu T.actarius, kdež vlastně
pálí mléko, ronící se z mléčnic. Totéž mléko ale u syrovinek (T.act.
volemus) chutná příjemně sladce.

Chut hub jest ovšem souvislá s jich aromátem. Tak chutná
a voní Tricholoma nudum nebo i lišky. Mycena pura voní a chutná
ředkvičk(^u. Boletus variegatus a Bol. bovinus chutnají a voní
borovou chvojí. Mnoho druhů hub z různého příbuzenstva má chut
odporně hořkou, dlouho na jazyku trvající (Phlegmacium emol-
litum, Boletus felleus. Bol pachypus"). Boletus piperatus má chuť
spíše příjemně i)eprnou. Někdy jest hořká pouze pokožka na klo-
bouku. Jedovaté látky, v houbách obsažené, nedodávají houbě žádné
příchuti, takže podle chuti jedovaté houby nepoznáme. Syrová,

58

vařenu neh dušená Amanita phalloides neb Am, muscaria chutná

prijenmč. ()(lp;irnč liořké nel) palčivé příchutě huh se \'ařením neb
dušenini ibyčejně ztrácejí, jen někdy také ustávají.

K jídhi upraxené Imuhy \e \-elkém (obyčejně dušené) příliš
dluuhýni \ařeníni ztrácejí na chuti. Všechny při první chvíli varu
vA(lá\ají neobyčejně silnou, houbovou vůni, jež celou místnosti
proniká. Mnohé dru.ln- hub jsou upraveny příliš intensivní pikantní
chuti (hřiby, lišky, žampiony), proto musí se různé druhy hub
núchaii. Xejjeninější, nekřiklavou a lahodnou chut mají holubinky.
Vmanita rubescens sama o sobě jest skoro nechutná, jak jest

aromatická.

Studium a určování hub.

Studium hub náleží k nejobtížnějším z celé botaniky. Staví se
nám tu v cestu překážky nejen praktické, ale i literární. Proto není
divu, že zvláště v starších dobách nalézaly houby málo pěstitelů a
v n:>vé době spíše jen amateuři a nebotanikové jim svou pozornost
\ěnuji. Mnohem snáze lze studovati houby mikroskc^pické, z nichž
lehce dá se mikroskopický praeparat zhotoviti, který pak dle ]ioliodlí
kdykoliv možno ohledávati a s jinými srovnávati. Již i parasitické
Uredineae dají se ])ěkně i s rostlinou v herbářích uclKivávati a
mohou kdykoliv býti vyšetřovány. To jest také příčinou, že tyta
houl)y ]X)měrně lépe jsou prozkoumány než velké Hymenomycety.
Viz na př. v Cechách velké práce prof . Bubáka. V starší době
pak drobnými houbami C o r d a mnoho se zaliýval.

, Nej\ětší nesnází poznáni hub jest o h r o m n ý počet všech
h u 1), v zemi rostoucích. Druhů v některých rodech jest tak veliké
nmožství, že nám přehled uniká a pamět službu vypovídá (Corti-
narius, Russula, Inocybe, Clitocyl)e. Tricholoma a j.V Na. podzim
za deštivého počasí najdeme v lese hub jako naseto v pestré smě-
sici, často na malé ploše možno i 300 druhů napočítati., Z jediné
celodenní exkurse lze tehdy i 200 druhů Cortinariů přinésti. Holu-
binek rňstává v některých lesích v srpnu až 50 druhů pohromadě.
Při tom bývají si četné druhy hub tak podobny, že ani příbuzenstvo
nedovedeme <idhadnouti (rody Cortinariů). Z tohoto labyrintu dle
mého mínění budeme moci vybřednouti jen tehdáž, až větší rody
budou pro Cechy v dobrých monog^rafiích zpracovány. Život jednot-
livce na všecky nestačí. Proto doporučuje se co nejdůťklivěji českým-
mykoloorům studium monog-rafické jednotlivých rodů.

oík

Ze svčtoxč litcralury nejzákladnější js^ni di!a I" r i e s o v a.
z nichž skoro všichni pozdější autoři čerpají a nniozí přímo opisují
(německé dík> Wintrovo jest na pr. celé z Friese ^^psáno'). \'e
Francii pěstuje se nyní niykolojí-ie ve značné míře a existuje již také
Ijěkná nová Hteratura francouzská, jmenovitě i praktické, určovací
pomůcky. \' české literatuře není ani jediného spisu ani vědeckého
ani })opulárního, který by aspcm v malé míře požadavkům mykohjíra
vyhovoval. Ze starší doby máme díla K r o m b li o 1 /. o v a a
C o r (1 o \ a. jež sice jsou založena na velkém vědeckém podkladu,
ale mimo různé nedostatky a neúplnost jsou pro přítomnou dobu
zastaralá a přehled o českých houbách neposkytují. Krombholz sice
popsal mnoho druhů, ale tříští rád variety ve druhy a často ani ne-
udává, zdali jest popsaná houba z Cech nebo z ciziny. A bylo
zjištěno, že pcrpisoval i druhy mimočeské. Velmi cetmé tu ale na-
lézáme ])řísj)ěvky hub z pražského trhu a okolí pražského.

Spisy Friesovy a namn()ze i \ šechny starší mají společnou
vadu, že jsou diagnosy druhů příliš stručné, že schází analysa
mikroskopická a podrobnější udání stanoviska a geografického roz-
víření. U Friese čteme až příliš často lakonické udání: v lesích
Evropy střední a severní. Za takových okolností ovšem u velikých
rodů (Cortinarius, Russula. Clitocybe a j.) u blízce si podobných
druhů těžko zjistiti, zdali česká houba jest s Friesovou totožná.
V rodech, kde takové množství druhů si podobných, třeba diagnosy
co nejpodrobnější a co nejpečlivějšího udání, kdy a kde se houba
objevuje. Jsem přesvědčen, že veliký počet druhů Friesových
v různých zemích udávaných jsou jinými, byť i příbuznými druhy.
Jest jisto, že v dílech různých zemí evropských se týkajících
jsou obsaženy veliké konfuse. Sám jsem vícekráte viděl, že i čeští
mykologové určovali české houb}- dle klíčů francouzských zapomí-
najíce, že ve Francii rostou jiné houby než v Cechách a že společ-
ných nebude ani polovina.

Z něifiecké, nám nejbližší literatury lze vážně mluviti pouze
o díle K i c k e n o v ě a S c h r (') t r r) v ě. M i g u 1 o v a kniha jest
nekritický, špatný kompilát a namnoze i plagiát. Před touto knihou
každého jen varuji. Schróter jest dílo znamenité, samostatně
pracované, ale bohužel jen málo druhů a z omezené are}^ obsahující.
Velmi pěkné jest dílo R i c k e n o v o. aspoň v něm viděti velké
osobní zku.šenosti a všude hojnost samostatných pozorování. Mnoho
však jest tu opět opisováno z Friese, aniž by autor udal, že popis
ne'ní vlastní. Skoro všude, kde není udán rozbor mikroskopický.

jest opisováno. Jedné věci se však divím: proč Ricken, jenž praví,,
že na díle pracoval přes 30 roků, žádné nové druhy neuvádí. Sám
jsem se přesvědčil, že jen v Cechách roste tak veliký počet ne-
popsaných druhů, že místy lze známý počet středoevropských druha
skoro zdvojnásobiti. A nejsou to druhy pochybné, nýbrž tak zna-
menité, že o jich hodnotě nelze pochybovati. Tabulky s malovanými-
houbami jsou v Rickenu tak mizerné, že by bylo bývalo lépe, kdyby
tyto mazanice vůbec vynechal. Tabulky tyto nejsou k potřebě.

Zde zmíniti se musím o dílech malovaných a atlantech hubař-
ských. Mezi intelligenty, kteří rychle a lehce chtí se poučiti
o houbách, jsou zvláště hledány malované atlanty hub. Známé a
typické houby ovšem tu snadno naleznou a od jiných rozeznají, ale-
k tomuto poznání lze dojíti také jiným a lacinějším způsobem.
Vejde-li však někdo do lesa s podobnou knihou, brzo i>ozná, že tu
roste na sta hub, které malovaným v knize neodpovídají. x\no'
lehce se stává — a to jsem sám v praxi pozoroval ■ — , že majitel
knihkupeckou reklamou velebené knížky určí houbu jedovatou za
jedlou a vydává se tak v nebezpečí otravy. Krásně a umělecky vy-
obrazené houby nalézají se ve spisu Bezděkové, bohužel jen,
že nejsou sprovázeny podrobným popisem a že vyobrazených druhů
jest nepatrný počet. Než dílo toto přece jen vykonalo dobrou službu
budíc vštide zájem o mykologii, což i autor sám svými kočovnými
přednáškami po Cechách vydatně podporoval, takže nelze neuznati.
Že Bezděk jest v době novější prvním průkopníkem české myko-
logie. Jeho zásluhou jest také, že jmenovitě v radách učitelských
vyvinul se značný počet pilných mykologů, kteří známost hub ve
svém okolí rozšiřují.

Malovaný obraz houby může býti sice dobrou pomůckou při
určování, ale není všechno. Daleko důležitější jest dobrý a podrobný
popis a připojená pozorování. Slovem lze lépe vyobraziti houbu
než štětcem. \^ždyť mnoho věcí vůbec se vyobraziti nedá a mnohé
druhy jsou tak měnlivé, že měnlivost tuto jeden obraz nevystihne.
Proto radím každému co nejdůtklivěji, aby se držel slov, výkladu
a nikoliv obrazu. Vím, že instruktivní obraz kreslený s detailem
spor a jiných znaků lépe pomůže než drahý obraz malovaný. Ano
i dobrá fotografie jest někdy velmi poučnou. Konečně, je-li i sbírka
hub v originálech nádherně malována (viz na př. skvostné malby
p. učitele Tyttla v Plzni), jest ještě otázkou, provede-Ii je dobře
repnxlukce.

Se zvláštní oblibou sestavovány bývají k určování hub dicho-

61.

toniickč kllčf. j>er,i iiei)niť'k-iii \ >ech kličii vuliec. iťily i kliču pru
rostliny jťvnosnubné. Cprava a obsah kliču cini vice méně dojem
povrchnusii a hračky vědecké, ['o bludném putováni dojde se ko-
nečně ku jménu s nepatrnou diajínos«»u. btv. jakéhokoliv i)oučeni
morfoltjgického nebo biologického. Štěpeni ve větve dvě neb vice.
stručnou cliarakteristikou označené jest často nejasné a nevystiži-
telné, poněvadž nezřidka jsou výjimky od pravidla a ješlě častěji
přechody /. jedné větve do druhé a poněvadž některé druhy js«iu
tak měnlivé, že se do žádného rámce vtěsnati nedají.

Podobný klič by k^mečně mohl býti aspoň poněkud mlžným.
kdyb\ \}čerpával veškeré druhy. Jak ale nidžnu dle něho sbíranou
houlni určovati, když v klíči viil:)ec schází. A obsahuje-li klíč českých
htibai"U sotva i)ětinti xšech českých hub, jesi přirozeno. že klíč
takový jest bezcenný a neupotřebitelný. Všechny klíče spokojují >é
s krátkou diagnosou a nezřítlka i jménem latinským bez autora,
což jest nevědecké, neboť v případě synonymiky jest totéž druhové
jméno zadáno od rCizných autorů pro ])ět rfizných druhťi. Stručná
diagnosa beze všech poznámek pak nás není s to vyvésti z pí^chyb-
ností. U každého druhu má býti nejen ťtplná diagnosa, ale i při-
léhavé poznámk}" o stanovisku, vzrůstu. 1)rir\ě. chuti, vůni, době
vyškytání se, velikosti a p.

Aby náš čtenář měl přibližné ponětí, jak který rod jest na
druhy bohatý (aspoň v Evropč\ uvedl jsem vžd} ])očet druhů všech.
aby mohl zároveň očekávati pravděpodobnost nalezení ještě jiných
driilui \ Čechách. Vím-li na př.. že některý rod v Evropě obsahuje
potize tři druhy a tyto z Cech znám. musím souditi o druhu, který
l)rá\ě určuji a v rodu tomto hledám, že jest bůd nový. nebo že
nepatří do tolioto rodu vůbec.

Re'kne-li nám ale autor populárního hubaře, že jeho dílo ';b-
sahuje všechny české houby vůbec, \pra\dě však jen rod Corti-
narius obsahuje v Cechách tolik druhů, co jeho celé dílo, pak ovšeni
stojí. to s pravdou smutně a s určováním podle vý-borného hubaře
ještě smutněji.

I příruční knížka pro určováni začátečníky má býti .sestavo-
vána přeliledně a postupně ve velké, malé, menší a. nejňienší sku-
píji}' přirozené, aby tak každý měl stále přehled o celém příbuzenstvu.
\A.čerpá-li začátečník jednu skupinu svým poznáním, nemusí již
více při dalším' hledání o skupinu tuto se starati, čímž jest práce
zkrácena.

Sbíráme-íí houby, sbíi^ejmé vždy," č6 niožno. houby ndadičké,

62

dokonale vyvinuté a sestárlé, neboť v každém věku houba má jinou
podobu a v mládí jeví znaky (velům, botky, prstence, barvu lupenů
mléko a p.), které v stáří ztrácí, v stáří pak nabývá někdy tak vý-
značných vlastností, že houbu již dle těchto poznáváme (trhání a
ohýbání klobouku, zbarvení lupenů, tvar a vyhlodání třeně a p.)-
Je-li deštivé počasí, dej vždy některý kousek oschnouti a je-li
suché, hoď některý kousek do vody. Tak poznáš, je-li houba hygro-
íanní, její zbarvení za sucha i vlhka, nebo je-li slizská. Pamatuj,
že předůležitým vodítkem jest vůně a chut houby syrové a že vůně
jest význačná jen na oschlé houbě. Je-li vodou (za dešťů) napitá,
sotva voní.

Při ochutnávání třeba ovšem býti opatrným, abychom drobet
rozkousány z jedovatých hub nepozřeli. Prudce palčivými druhy
otrne po celodenním studiu (u holubinek nebo ryzců) jazyk někdy
tak, že se stane bezcitný. Zkušený hubař dle zápachu pozná již rod
a známé druhy okamžitě (Inocybe, Cortinarius, Tricholoma, Clito-
cybe a j.). Útlé, rychle se rozplývající neb vadnoucí druhv
(Coprinus, Mycena, Omphalia) při určování měj na stole pokryté
navlhlým jemným šátečkem, neboť snadno se zcvrkají a rozpadnou
dříve, než je určíš. Za letních parných dnů uchovávej přinesené
z lesa houby ve sklepě chladném a ještě lépe u ledu. V těch dobách
se houby za tři dny všechny kazí a máš-li jich asi 50 druhů, ne-
stačí ti čas, abys je prostudoval.

Jest to skutečně neskonale svízelnou okolností pro mykologa,
ie houby objevují se v létě najednou (po teplých deštích) ve velikém
množství tak, že sběratel nestačí je sbírati a určovati. Na to pak,
nastane-li zaschlé počasí, zmizí veškeré houby a m\4volog nemá co
dělati. Vzhledem k tomu radím, aby hubař druhy tvrdé a suché,
které sušením se nezmění, v létě dával stranou pro určování v době
zimní (tak Gasteromycety, Polyporus, Daedalea, Thelephora,
Stereum). Také různé Discomycety lze v létě sušiti: zcvrknou se
sice v neforemný tvar, ale v zimě ponořeny do vody, pěkně obživnou
a dají se jako živé ohledávati.

Když jsem měl veliký nával hub (často současně od přátel
z různých stran Čech posílané), praktikoval jsem to také tak, že
jsem posud neznámou houbu určil dle rodu a příbuzenstva, napsal
podrobnou diagnosu, vykreslil celou i podrobnosti, provedl ohledání
mikroskopické — a vše nechal pro zimu. V zimě pak jsem tyto
analysy dle literatury určoval. Po většině dařilo se mně tak dobře.

Velikou nesnází jest u mnohých hub, že objeví se na stanovisku

63

v jediném kusu a zmizí zde navždy. Vůbec mnohé houby svým na-
hodilým a vzácným objevováním se jsou podivuhodné. Jiné ovšem
jsou lak hojné a pro určitá stanoviska tak význačné, že zkušený
mykok)g určitě označí, kde dotyčný druh jistě se také nalezne.

Při studiu dej vždy některou houbu na barevný hladký pod-
klad, abys do rána viděl jaký prach výtrusný z houby vypadne. Při
tom poznáš také na úk-mcích. jak se zbarvuje houba seschlá.

Nejdůležitějším inomentem při určování jest ohledání
mikroskopické. Povaha výtrusů jest pro druhy stálá a tím
tudíž jest dáno nejspolehlivější měřítko pro posouzení identity
druhů. Praeparát pro mikroskop připraví se velmi rychle, neboí
stačí jen nepatrný útržek pincetou z lupenů neb rourek položiti na
sklíčko. Řezati neradno, dá to více práce a obdržíme tak méně
basidií a scházejí při tom volné hyfy. Nejlépe jest uštípnouti malý
kousek z ostří lupenů, aby dostaly se na praeparát také cystidy.
Tyto cystidy bývají tak \^'značné tvarem, že často ihned rod a
někdy i druh musíme poznati řinocybe, Galéra, Mycena). Na
okularu třeba stále míti mikrometr k měření velikosti výtrusů, jež
jest pro druhy rovněž stálou a důležitou. Bez ohledání mikro-
skopického bylii by studium v některých partiích hub nemožné.
Výtrusy tvoří se skoro vesměs bohatě, takže dospělá houba je vždy
obsahuje. Jen některé Polyporaceae vzácně kdy vyvinují výtrusy,
což jest pro určování mnohých druhů vlastností choulostivou.
U Discomycetů často dozrávají vřecka s výtrusy až na vyvinuté
honbě. Tu radím, aby se nechala houba v plechové krabičce ve
vlhkém mechu několik dní, než vřecka uzrají. Houby tvrdé, celý
rok trvající (Polyporus) bývají mimo vlastní výtrusy pokryty
množstvím výtrusů několika druhů po lese rostoucích. Tu velké
opatrnosti třeba, aby se cizí výtrusy od vlastních dobře rozeznávaly.
Tato nepříjemná okolnost překáží také v létě. když co den houby
<io pracovny nosíme a stále ohledáváme. Tu šátky, oděv a veškeré
předměty v místností jsou pokryty samými výtrusy z při-
nesených hub.

Máme-li ku pomoci někoho, kdo může zhotoviti trvalý prae-
parát z ohledané houby, jest to velikou výhodou, neboť pro příště
můžeme výtrusy srovnávati. Te-li však badatel sám, nemá času, aby
praeparáty vyráběl. Tu se doporučuje část houby usušiti a do
papírku s etiketou do budoucna uschovati. Výtrusy z usušené houby
se namnoze dobře zachovávají, ale někdy také zcvrkají a deformují.

64

Nevyhnutelné jest analysu mikroskopickou, jakož i celou houbu
pěkně si nakresliti a nákres k diagnose připojiti. Tyto obrazy při
opětném ohledávání, hlavně v příštích rocích, jsou nejcennější po-
můckou při studiu. Mykolog musí býti dobrým kresličem.

Na exkursi brával jsem botanickou plechovou torbu a do kapsy
menší plechovou krabičku na drobné, útlé houby, které by se
v torbč mezi velkými otloukly. Není radno sbírati současně do torby
jedlé a studijní druh}', neboť brzo torba jest naplněna a těžká.
Chceš-li sbírati také pro kuchyni, vezmi si s sebou společníka nosiče.
Znamenitě se osvědčuje jíti do lesa na houby studijní s lo — 20 spr-
lečníky, hlavně žáky a žačkami. Já jsem tak činíval se svými po-
sluchači universitními. Ti se rozběhnou po lese a na konci lesa se
sejdou a každý přinese, co nalezl. Tak získá se bohatá kořist.

Posílají-li .se čerstvé houby postou, třeba je dáti do pevné
krabice (nejlépe do dřevěné, doutníkové) a proložiti suchým mechem
a dáti na poštu k večeru, aby šly v noci. Za chladných dnů dojdou
vždy dobře, ale za vedrných docházejí hlavně Bolety a jiné masité
druhy shnilé a plesnivé.

Houby lze sbírati celý rok, nejmenší počet jich roste v jarních
měsících, nejvíce od srpna do prosince. Největší nmožství se jich
objevuje v teplém a deštivém podzimku. Tu někdy není v přírodě
skoro místečka, kde by houba nerostla a les jimi bývá pokryt
jako v pohádce. Za vlhké, a nemrazivé zimy rostou houby až do
března. Bývají to pak namnoze vzácné, pro zimu zvlášť význačné
druhy. Tul^aria pellucida na př. roste v trávě a zahradách po celou
zimu až do jara a krásná, velká Clitocybe cyathiformis počne se
zpravidla objevovati až o Dušičkách. Tvrdé houby dřevní možno
sbírati celý rok, hlavně ale v zimě. Rostou na pařezech, na kmenech,
hlavně churavících a zvlášť výborné naleziště jsou ohrady obchod-
niku drivim.

Uschovávání hub ve sbírkách.

Studium rostlinstva a živočišstva. jímž snažíme se vystihnouti
příbuzenské vztahy druhů, rodů a čeledí, zakládá se na neustálém
srovnávání známých již druhů. Za účelem tím hledí badatelé se-
brané rostlin}' ve sbírkách uchovávati, aby nově nalezené druhy se
starými kdykoliv mohli porovnati a posouditi. Cím bohatší jsou
pomocné sbírky, tím určení a úsudek o systematické hodnotě nově
nalezeného druhu jest dokonalejší. Proto jest určování rostlin pro

6,

začátečníka, jenž posud málu zná, vždy obtížné a je-li obor, kterým
se zabývá, obsáhlý a mnohu trpělivosti vyžadující, obrací se každý
v době přítomné raději k oborům jiným. K studiu systematickému
zakládají se proto v ústavech herbáře a jiné sbírky. Tato vědecká
pomůcka stává se ale v mykologii ve velké míře nesnadnou, ano
namnoze nemožnou, čímž studium měkkých, jen krátkou dobu
trvajících hub jest nesmírně stíženo. Měkké, kloboukaté houby,
jako hřiby, holubinky, muchomůrky a j. v létě se rozpadají již třetí
den a usušíme-li je, zcvrknou se tak, že ztrácejí svou podobu,
velikost, barvu, konsistenci, takže v tom stavu nelze jich k srovná-
vání v budoucnu upotřebiti. Mykologové sice také houby tyto
v papírech jako jevnosnubné rostliny suší, ale takovéto houby v her-
bářích uložené jsou žalostné a varuji vlastně každého, aby jich
k srovnání užíval, neboť lehce miiže býti uveden v klam.

Jinak konservovati houby jest spojeno s novými obtížemi a
výlohami. Nakládati je do líhu v lahvích se nedoporučuje, dílem ze
houba ztrácí barvu, ztvrdne a zkřehne, dílem se i deformuje, dílem
jest líh při tak velikém nmožství drahá tekutina, dílem se lehce
odpařuje a konečně jsou podobné sbírky vždy ve velikém nel ez-
pečí požáru. Já po dlouhých pokusech ustálil jsem se na následující
methodě konservační. Užívám skleněných válečků s rovným ústím,
jež uzavírám korkovou zátkou. Do válečků nalévám tekutinu smí-
šenou z devíti desetin vody a ostatní z tresti octové a přileji pak
něco málo formalinu. \' této tekutině houby dobře se zachovají,
netvrdnou, podrží tvar i barvu na mnoho roků. Jen některé vy-
pouštějí barvivo, a to tak určitě a pravidelně, že i tato chemická
vlastnost může co diagnosa sloužiti. \'álečky mám velikosti v prů-
měru 2 — 4 cm. Takto uložené mohu pohodlně kdykoliv bez vyndá-
vání lupou ohledávati a válečky s etiketou na poměrně malé pldše
lehce sestavovati. Velké houby ovšem musí dány býti do velkých
sklenic, ale snažím se raději i velké houby rozřezati a do válečků
vpraviti. /\by se nemusily otvírati k vůli ohledávání výtrusů, dávám
usušené kousky do papírů (jako mechy) anebo plechových krabiček.
U Gasteromycetů a Tuberaceí dávám část do válečků s tekutinou,
část usuším a uložím do plechovek nebo prázdných skleniček.

Houby, jež usušením sice se zcvrknou, ale namočením, do vody
znovu nabývají své podoby, jest radno sušiti a do plechových
krabiček nebo do prázdných skleniček a válečků skleněných ukládati.
Při studování dají se na bílou misku s vodou, kdež po chvíli na-
budou podoby jako za živa. Takovéto houby se vlastně ze všech

66

nejkrásněji ve sbírkách udržují. Jsou to veškeré Discomycety,
Marasmieae, některé Omphalie a Myceny. Všeobecně pak radno
houby usušené přechovávati v těsně uzavřených krabicích plechových
nebo těsně zazátkovaných skleničkách, aby hmyz k nim vniknouti
nemohl. Dříve ale musí býti sirouhlíkem otráveny. V^ýborně se mně
osvědčovaly válečky různé velikosti, s tenkým sklem a niklovým,
těsně přiléhavým víčkem uzavřené, do nichž uzavírají se suché
drobné houby. Tyto mohou se lupou ohledávati, aniž by se z válečku
vyndávaly.

Dřevnaté, namnoze velké houby, nebo kožovité sice usušen)
pěkně tvar i barvu ve sbírce podržují, ale lehce bývají ve skříních
napadány hmyzem f hlavně Annobium paniceum), který je úplně
na prach rozežírá. JsdU tc hlavně veškeré Polyporaceae a Hydnaceae.
Thelephoraceae, Clavarie a j. Tu nezbývá nic jiného než každý rok
na podzim je dáti do bedny do plynu sirouhlíkového k otrávení,
kdež zahynou nejen brouci a jich larvy, ale i vajíčka. Ale tato opt-
race nmsí se každý rok opakovati, což vyžaduje nmoho práce a
ča.-u. Nějaké vykuřování nebo zápach z různých chemikálií nejsou
nic platný. Otravování sublimátem jest pro mykologa nebezpečno,
poněvadž, při většífn nniožství se vzduch výpary sublimátu otravuje.
Etikety na suché, velké kusy radno jest přilepovati.

Poměrně nejlépe se usušeny zachovávají Gasteromycety, jež
také hmyzu tolik nepodléhají. Ovšem že se musí do sbírek ukládati
úplně suché. Sbírky suchých hub musí býti uloženy v místnostech
naprosto suchých, neboť ve vlhkých přesnadno plesniví a rychle celé
mycelieni živým se povlékají. Dřevní pak druhy mohou i okolí na-
kaziti (Poria, Merulius, Coniophora).

Houby, jež nám jiný přinese nebo zašle, budtež ihned řádně
etiketovány s udáním naleziště, stanoviska, doby sbírání a sběratele.
Houba bez etikety ve sbírkách stává se bezcennou. Vždy -neopomeň
udati, na jakém druhu keře neb stromu dřevnatá houba l)yla sbí-
rána, neboť již tato okolnost vede nás často k posouzení druhu.
Radno pro jistotu při Polyporu vždy nechati kousek dřeva, které
se pak muže vždy mikroskopicky ohledati. Zjistil jsem takto ně-
kolikrát, že sběratel falešně označil strom, na kterém houbu sbíral.

Perennující houby na pařezech nebo na dřevech na zemi ležících
bývají někdy zemí a nečistotou tak pokryty, že sotva jich tvar a
barva jest znatelná. Také plísně bývají na nich hostem. Tu jsem
houby v měkké vodě rozmočil a měkkým kartáčkem vyčistil, takže
neporušeny a pěkně zbarveny se objevily.

67

Požívání jedlých hub. Houby jedovaté.

rožívání mnohých druhů hub z udděleni Ilynienomycetu,
Gasteroniycetu, Tuberacei a Discomycetů bylo běžné už v dávných
dobách. Římané, pověstní svým labužnictvím, jedh nniohé druhy
v rozHčné úpravě, hlavně císařku a lanýže, jak příuKj z některých
latinských autoru se dozvídáme. P 1 i n i u s podrobně popisuje cí-
sařkjj. již Suetonius nazývá »cibus deorum«. Císař Claudiu>
byl náruživým milovníkem hub, až jej i jeho manželka Agrippina
otrávila přimísivši k upraveným houbám jedu.

I v přítomné době v mnohých zemích jedí venkované a měšfáci
v létě veliké množství hub. Jest to jmenovitě v Čechách, v některých
krajinách Německa, v Itálii, Francii, v Rusku, v Karpatech atd.
V Rusku a Sibiři provozuje se houbami rozsáhlý obchod. Houby se-
tu sbírají ve velikém množství, a to přerozmanité druhy a nakládají
do velkých sudů v soli nebo octě, nebo i suší. \' dny postní, kd}"
maso není dovoleno, jí se pouze polévka nebo jiné pokrmy z hub
upravené. V ruských městech v době zimní jsou celé trhy, na nichž
se konservované houby prodávají. V některých krajinách ale jest
takový předsudek proti houbám (ano i hřibům), -že vůbec houby se
nesbírají a xšeobecně za jedovaté považují. Tak jest hlavně
v Alpách a v německých zemích. Tu nalezneme v létě v le^ícl^
spousty nejkrásnějších hřibů, které nikdo nechce a nezvedne.

\' Cechách již v předešlých stoletích znalost jedlých hub byla
veliká a pražský trh zásobován vždy bohatě od venkovanů přináše-
nými houbami. Nyní dovážejí se do Prahy v létě ohromné spousty
hub, které sbírají pij venkově chudí lidé, z nichž mnozí v hubařeni
nalézají svou celoroční existenci (na Cernokostelecku, Zbirovsku,
v Polabí a j.). Tito praktičtí hubaři znají jedlé houby velmi dobře,
sám jsem- od nich v lese nezřídka důležité zprávy v tom ohledu
obdržel. Někteří odvážejí na trh pouze hřiby, ale pro svou potřebu
v lese sbírají druhy holubinek, jedlé Amanity, žampiony, kuřátka
a jiné druhy, o jichž ceně kuchyňské jsou jako mykologové pře-
svědčeni. Špatně znají houby na trhu pražské překupnice a hoky-
nářky, jež dosti často i podloudně přimísené jedovaté druhy obe-
censtvu prodávají. Na trhu pražském dovolen jest jen určitý počet
druhů hub k prodeji a dohled úřední provozuje se dosti přísně. Jen
nedostatečně přihlíží se k tomu, aby se neprodávaly hřiby několika-
denní a již nahnilé. Prodavači zpravidla přimísí staré neprodané
hřiby k novým nechtíce míti žádné ztráty. Rostou-li za deštivého

S8

počasi hojně hřiby, objevuji se jen tyto ve velikém množství na
trhu a jiné druhy ani nelze spatřiti. Nerostou-li ale hřiby, přicházejí
na trh velmi rozmanité houby a tu třeba velkého dohledu.

Jedlých hub jest veliké množství, ale rovněž jedovatých. Ně-
jakého všeobecného kriteria, podle kterého by se jedlé houby od
jedovatých rozeznávaly, není. U holubinek sice celkem jest pravda,
že palčivé jsou jedovaté a nepalčivé neškodné, ale jinde brzo po-
známe, že palčivé, páchnoucí a hořké jsou jedlé, kdežto sladké,
lahodné a aromatické jsou jedovaté. Jediný prostředek, jak jedlé
od jedovatých se dají rozeznati, jest znáti je z praxe. Této praxe
nabýti můžeme buď poučováním od zkušených znalců, nebo studiem
pomocí literatury. Ovšem knížka, která obsahuje povrchně namalo-
vaných několik kop hub, nám málo jest platná, nebof v lese každý
spíše vždy najde druhy, které v knížce nejsou. Maluje-lí pak autor
ve svém spise obecný hřib, ryzec, klouzek, žampion, muchomůrku,
špičník, lišku, kuřátka a jiné všeobecně známé houby, jest to zby-
tečnost, kterou se jen dílo zdražuje.

Kdo houby dobře nezná, dobře učiní, když omezí své sbírání
jen na hříbky a ryzce a jiné nechá být, neboť velice snadno sebrati
může omylem krutě jedovatý druh a sebe otráviti. To platí jmeno-
vitě o mladých houbách. Již na př. lesní žampiony (a i polní) jsou
I>odobny tolik jedovatým druhům, s nimiž pohrt>madě rustávají, žf
nebezpečí jest tu veliké. Nasbírá-li kdo více druhů hub a není si
o nich jist, nechť dá si je od znalce prohlédnouti, než je odevzdá
kuchařce. Lišky jsou na př. tak znatelný a všeobecně známy — a
přece ve společnosti jích rostou zcela podobné druhy, jež jsou
jedovaté. Špičky na mezích a pastvinách jsou tak obecné a tak
lahodné, ale přec s nimi rostávají různé jiné, velmi podobné, ale
jedovaté druhy. Mladé jedovaté Amanity se od mladých žampionů
na pohled nerozeznávají.

Zkušený hubař ovšem pozná na první pohled každou jedlou
houbu v každém stadiu vývoje, ale v nejhorším případě rozhodne
u něho aroma neb chuť. Já po lese sbírám od darebných lidí roz-
kopané žampiony i v drobných kouskách, které jen čichem analysuji.
Podobně tak činím s Entoloma clypeatum. Tricholoma ^lí-ambosum,
Tr. columbetta.

Lehkomyslnost, s jakou chodívají zvláště Pražáci v létě na
houby sbírajíce šmahem všechno, co v lese potkají, jest trestuhodná.
A není proto divu. když v létě co den čteme o hrozných otravách
celých rodin.

69

Jednu z hlavních pravidel pru sběratele hul) budiž, ne>biraii
staré, již v rozkladu se nalézající jedlé houby, neboť v tom stavti
rychle vyvinují se jedovaté látky v houbě, stejné jako v rozkládající
se mrtvole. Pamatuj tež, že i nahnilými hf-iby přivoditi si můžete
těžkou otravu. V horkých dnech v létě, když hubaři celé nůše hřibů
do Prahy expedují, bývají často tyto již zpařeny a tak již velice
nebezpečny. Hubaři na Cernokostelecku toto dobře \ědí a i)ri»to
jezdí do Prahy s houbami v noci za chladu.

Proto přinesené z lesa houby mají se snísti ještě tentýž den.
Rovněž nemají se uvařené houby nechávati na druhý den.

Druhé základní pravidli> pro požÍA-atele hub jest, vařiti neb
smažiti neb dusiti houby jedlé nejméně celou hodinu. Tím ?e mnohé
látky škodlivé přeměňují a houby stávají se neškodnými, třelna za
syrová byly jedovaté. Odtud pochází praxe, že nmozí sebrané houby
před vařením zpařují vařící vodou. Toto opatření jest na př. nutné
u chřapáčů. ()k(jlnost tato jest příčinou, proč o mnohých houbách
píší jedni, že jsou jedlé, jiní. že jsou jedovaté. Obojí jest pravda:
do1)ře uvařené jsou jedlé, nedovařené jsou jedovaté, já sám jsem
jednou sebe i celou nxlinu zle otrávil druhem Tricholoiua flavo-
l)nmneum, který jsme bezvadně před tím celé prázdniny jedli. Bylo
íile deštivé počasí (na venkově) a dříví, kterým kuchařka h<vuby
dusila, bylo mokré, špatně hořelo a houby nedokonale se pr odusily
a otravu způsobily.

Některé houby jsou zvlášť těžce ztravítelny a způsobují u lidí
se slabým žaludkem těžkosti, ano i dávení. To platí jmenovitě
o všech Tuberaceích, Gasteromycetech a 14ydnech. Jsou-li pak tyto
hotiby již staré (tak u Sclerc)dermy), mohou dokonce i otravu
přivoditi.

Chceme-li se o nějaké houbě přesvědčiti, je-li jedlá, jest to
zajisté odvážné počínání, odhodláme-li se ji usmaženou snísti. Týká
se to hlavně druhů, o jichž jedlosti si autoři v literatuře odporují
(tak na př. u satanáše). Já tak činívám tímto způsobem: Nejprv
dám dobře produsiti malé kvantum houby a požiju ji sám jediný
jsa připraven s projímadlem, abych ji v případě otravy z těla vy-
vrhnul. Když se nic nestalo, požiju jindy větší kvantum čekaje na
výsVtlek. Pak ji teprve zařadím mezi pravidelné jedlé houby. Moji
assistenti v botan. iistavu snědli jednou z trhu přinesené satanáše
beze všech následků.

Vzpomínám často na pokusy, když jsen^ puprv-é s úzkostí dal
dusiti kováře (Bol. erythropus a B, luridusV Dnes ale s radostí

70

sbírám kováře jako hřiby a směju se lidem, kteři je v lese nechávají
státi jako jeclo\-até.

Chuť, lahoda, vydatnost a ztravitelnost jedlých hub jest roz-
ličná. Klame se. kdo mysli, že hřiby jsou nejlepší a nejchutnější
houbou. Amanita rubescens, Am. caesarea, Psalliota arvensis,
Tricholoma gambosum, Russula virescens a K. cyanoxantha jsou
daleko lahodnější. Jako základní pravidlo ze zkušenosti uvádím, že
nejlépe se doporučují směsi hub k úpraxě kuchyňské. Směs z holu-
binek, lesních žampionů, něco málo lišek, málo^ špiček a i — 2 hřibů
dává královskou -večeři. Některé houby hodí se dobře do polévek,
ale méně k dušení. Polévkové houby jsou: Pholiota mutabilis, Lyco-
perdon caelatum, Boletus flavus, luteus, granulatus, Amanita
rubescens.

K nakládání do octa pro zimu hodí se ryzce, václavky, lišky a
mladé hříbky. Nejchutnější jsou ryzce a \-áclavky. Ze žampionů,
rostou-li v okolí ve velkém nniožství, lehce vyvaruje se tresť
houbová. Z jakýchkoliv Boletů hůře, protože obsahují nnioho slizu.
Také Amanita rubescens dává dobrou tresť. Houby na zimu nesuŠ,
nýbrž nakládej do soli!

Sušené houby vyžadují nmoh<j práce, zvláště za deštivého po-
časí, a nepřinášejí mnoho užitku, neboť za tři měsíce vyčichnou a
ztratí chuť. Do soli se však rychle naloží a v soli výborně uchovají
při chuti i po dva roky. Houby se solí dávají se do polévky, která
se ale již nesmí soliti. Také k masitým pokrmům výborně se hodí.

Nakládání jest jednoduché a snadné. Do velké lahve se širokým
hrdlem (nebo i velkého kamenáče) nakrájejí se přinesené houbv a
zasypriu se hrstí soli. Tato za malou chvíli vyssaje z hub vodu a
houby nakrájené ztratí na objemu. To se oi)akuje tak dlouho, až
láhev jest naplněna. Daly-H se do lahve houby příliš mokré, musí
6e druhý den s nich voda slíti. Byly-li sušší (za suchého počasí),
nechá se voda (v malém množství) na nich státi. Za mokrého počasí
mají se přinesené houby vždy na vzduchu aspoň půl dne osušiti.
Po 14 dnech čistou měchačkou smačkej a zamíchej houbami ve
s klenici, čímž vyběhne mnoho vzduchu a houby v lahvi sklesnou
hluboko. Láhev pak musí se ještě doplniti. Za měsíc radno opětně
houby promíchati, aby veškerý vzduch odešel. Nyní teprve smí se
pergamenovým papírem neb i příklopem uzavříti. Dokud vidíš na
dně nebo mezi houbami uprostřed nerozpuštěnou sůl, bud jist. že
roztok jest nasycen a houby nemohou se zkaziti. Povrch hub v lahvi
zasyp solí. aby utvořila kůru.

lluiiby takto uchuvanč ještě po roce jsou Uljezne aromatické a
výborné chuti. Radno žampiony dávati do zvláštních lahvi, poněvadž
.>e zvlášť h(»di k zadělávaným masitým pokrmům. Do soli nakládati
se mohou všechny jedlé houby, ale nejspíše se hodí Boletus edulis,
J'>. luteus, granulatus, Tholiota mutabilis, Cantharellus cibarius,
Amanita rubescens, Marasuiius oreades, všechny Psallioty. Velmi
vydatné jsou mladé Sclerodermy,

Úprava jedlých hub jest obecně známa. Dusí se s vejci, petrželí
a kmínem, dusí se i bez vajec, smaží se řízky, vaří se s kyselou
smetanou atd. Francouzští autorové uvádí ještč jiné recepty, jme-
novitě ku přípravě císařek a muchomůrky červenavé. Jeden
z lakových receptů zní : čerstvé, mladé, oloupané a rozkrájené houby
ponoř na kastruiek do roztaveného másla. Nějakou chvíli lžící
míchej a dus. Rozsekej na kaši petržel, cibulku, por, něco málo
dymiánu a smíchej se sladkou smetanou. Dej tuto směs do kastrolu,
míchej, přidej soli a pepře a nes asi po hodině dušení na stůl.

\'šeobecně platí pravidlo, že se mají k jídlu sbírati houby
čerstvé, mladé a co možno vodou nenasáklé. Za deštivého počasí
vodou nasáklé houb}' jsou nechutné, ano i nebezpečné. Wšechny
houby, jichž pokožka na klobouku se loupe, oloupej. V této pokožce
bývají obsaženy prudké látky anebo odporný sliz. Bývá zvykem, že
staré, nahni va jící hřiby se suší, což jest ale nebezpečné počínání,
neboť mohou býti v tom stavu jedovaté.

Jisto jest, že houby obsahují množství výživných látek, jmeno-
\'ně bílkovin a že by mohly býti po mase pro člověka nejvydatnější
potravou. Zvláště mladé houby mají více procent bílkovin než staré.
I hlohydráty obsaženy jsou v houbách poskrovnu. Z těch příčin
dctporučují mnozí požívání hub jako náhradu za pokrmy masité.
.V tom ohledu muisíme býti v posuzování prospěchu z požívání hub
opatrní. Houby sice mnoho bílkovin obsahují, ale jsou těžce ztra-
vitelné. takže jen vehni malá část jich v žaludku se zpracuje, vět-
šina odchází z těla neztrávena. Proto hodí se vždy houby jen jako
koření a jako přísada k jiným pokrmům, jichž chuť zvyšují a činí
příjemnější. Jíme-li na př. houby dušené s vajíčky na másle,
zvýšíme lahodnou chuť tét<o večeře, ale do těla přejde živina z va-
jíček a másla, ale houby namnoze ostanou neztráveny. Zde ovšem
jest opět věc individuální pc>dle toho, čí žaludek lé|>e pracuje. 7.e
by však někdo trvale dlouhou dobu pouze 'houbami živiti se mohl,
velice jiíochybuji. Význam hub v tom oliledu jest pro člověka
neveliký.

r2

Jest mnoho lidi, kteří z idiosynkrasie houby vůbec poživati ne-
mohou a požij i-li jich, trpí následky otravy.

Z mnohonásobných zkušenosti mohu potvrditi, že požíváním
hub léčí se a tuží slabé nervy. Nervosním co nejvíce se doporučují.
Již starým Římanům známo bylo, že jsou houby mocným aphro-
(jisiakem. Jelenkám (Phallus impudicus) přisuzovali v středověku
moc proti dně a slabosti pohlavní.

Veliký počet hub obsahuje prudce působící alkaloid a m a n i t i n
(Có Hi2 Az O,), objevený r. 1826 Letellierem. Jest to hmota tekutá,
tekavá, odporného zápachu a lehce ve vodě rozpustná. Tato látka však
prý jest opět složena ze dvou jiných, z nichž jedna sluje (dle Buu-
diera) b u 1 b o s i n a jest zvláště hojně obsažena v prudce jedovatých
muchomůrkách Am. phalloides a Am. citrina. Nejnověji se ale
praví, že alkaloid v muchomůrkách obsažený jest velice podoben
a t r op i n u a jeví p'odobné otravy jako tento. Zdá se podle všeho,
že chemická povaha těchto jedů není posud dobře zjištěna a že
množství jedů těch řídí se dle druhu houby a také dle stanovisk a
zemí, v nichž se vyškytá. Tak jest Am. niuscaria v severních zemích
méně jedovatá než v jižnějších. Proto mohou v Sibiři z ní při-
pravovati opojný, ale neotravný nápoj, což by již v Cechách bylo
,nemožno. To platí ostatně i o chemických vlastnostech rostlin
květnatých (konopí, mák). Rovněž nelze pochybovati, že v různých
dru'zích hub budou asi různé druhy látek jedovatých. To vyplývá
již z té okolnosti, že otravy houbami různých druhů probíhají
různým způsobem.

Nejnebezpečnější jsou otravy muchomůrkami, hlavně druhy
Am. phalloides a Am. citrina, poněvadž jed počne působiti až po
několika hodinách (třeba až po 24), když vešel v oběh krevní. Tu
pak nutně následovati musí smrt, neboť není žádné pomoci.

Amanitin i bulbosin se stává neškodným, ponoří-li se houby
jedovaté na chvíli do vroucí vody, do níž přidán ocet a sůl. Tak prý
lze i obecnou muchomůrku (Am. muscaria) učiniti jedlou. Venko-
vané na Rusi sbírají v lese veškeré houby vůbec, ale vaří je pak
ve vodě s octem a solí, \'kyáu pak slévají a na to teprv houby k jídlu
znova smaží neb dusí. Ku podivu tento prostředek učiniti houby
jedovaté jedlými znal již P li n i u s.

Nejobyčejnější otravy jedovatými houbami jeví se tím zj)ů-
sobem, že otrávený v půl hodině po otravě počne cítiti těžkosti
žaludeční a brzo dostaví se prudké dávení a často i průjem. Tu
jest vždy otrávený zachráněn, neboť požité houby úplně vy\'rhnou

73

se z léla. Ale kruté bolesii, horki>sl a třeba p^ 14 ilni trvající /.ma-
játnělost a těžkosti žakidečiií (zanícení žahidku í střev) trápí ne-
mocného. i'rudké otravy honbami přivozují nejbolestnější a nej-
hroznější smrt. Kdo se jednou houbami otrávil a zachránil se, cítí
třeba dva roky veliký odpor proti všem houbám.

Jiné ť>travy nejsou bolestné a prosty dávení, ale p<j těle n-i
J<ůži zjevuji se červené skvrny a vyrážky, oči třeští, na sliznicích
objexiijí se vředy atd. Já sám i má rodina jednou po požití Clito-
cybc nchulosa byli jsme poseti krvavými skvrnami beze vší bolesti,
asi jako stává se při neštovicích. J

Bulbosin čistý (extrahovaný) působí asi smrtelně i v nej-
nepatrnější dávce.

Stane-li se tudíž otrava houbami, třeba k tonni hleděti, aby
nějakým dávidlem (na pr. ricinovým olejem) co nejrychleji zpúsv-
bilo se dávení a vyvržení [X)žitých hub. Protijed proti bulbosinu
a amanitinu znám není. Otrávený cítí vždy velkou žízeň, avšak píti
nesmí, neboť se jed ve vodě rychle rozpouští a tím rychleji d"
těla vtřebává.

Také nahnilé hřiby a jiné houby jedlé způsobují otravu, která
počíná prudkým dávením a bolestmi žaludečními.

Poněvadž u některých jedov-atých hub stačí i malý úlomek
(i — 3 gramy těžký) k otravě, máme při sbírání hub ])ozor dáti, aby
k jedlým h(jubám nepřimísil se idomek houby jedovaté. Proto
vědečtí mykologové nemají houby jedlé, určené pro kuchyni, dávati f
do torby nebo vaku mezi houby studijní. Pochodem rozdrobí se
obyčejně lupeny nebo třen a tříšť lehce vnikne mezi lupeny jedlých
hub. Pak může nastati slabší otrava a budott podezřívány nevinné
jedlé houby. I prach výtrusný, který jmenovitě za klidu nočního
v nmožství vypadává, může z jedovatých druhů potřísniti
houby jedlé.

Při sbírání pak zvláště pozor dáti třeba na mladé, nevyvinuté
houby, jež lehce mohou růsti ve společnosti mladých jedovatých, m
Jak lehce může se ol^ecný hřib za jiné zaměniti a sbírati, stalo se I
i mně jednou, když jsem se hřiby sebral v bučině mladé kusy Bo]. "
íelleus a tyto také snědl, ač svou hořkostí mně valně nechutnaly.

Proto budiž heslem všem hubařům: učte se dobře znáti
jedlé houby a buríte při jich sbírání nejvýš opatrní.

?4

Hymenomycetes. Houby rouškaté.

(Viz str. 32)

A) PÍ. pevná, masitá, řidčeji dřevnatá, namnoze veliká a různě
vytvářená (jako klobotik, kyj, stromkovitá atd.), z hustě spletených
hyf sestávající, na celém povrchu nebo jen na některých místech
rouškou z kolmo postavených hustých basidií složenou povlečená.

a) Hym. (r(niška) povléká ploché lupeny na spodu kl.
raprskovitě se rozbíhající, kl. obyčejně na tř.

přisedlý, řídce obrácený ,, , . Agarkaceac.

b) Hym. (rouška) povléká stěny rourek těsně jako
plásty na spodu kl. (řidčeji na hořejší straně)
spojených. Ústí rourek okrouhlá, hraniatá nebo
labyrinticky zprohýbaná, nebo i zvolna v lupeny
přecházející , Polyponueae.

c) Hym. (rouška) povléká dlouhé, oblé ostny, hrbol-
ky nebo ploché hřebínky na spodu klobouku,

řídce na povrchu korovité plodnice .... Hyd)iaccue.

d) Hym. (rouška) povléká celý hladký povrch ma-
sité, kyj ovité nebo stromkovité pl Clavariaceae.

e) Hym. (rouška) povléká jednu stranu neb i celý
povrch dřevnaté, kožovité nebo blanité, lupenité,

křovité nebo nálevkovité pl Thelephoraceae.

B) Pl. jako plísňovitý, pavučinatý povlak na podkladu (sub-
strátu), na němž vynikají jednotlivé, dohromady v hym. nespojené
l^asidie , , , , Hypochnuccac.

(Náleží sem drobné houby, jež jako plísňovité, bíle, hnědě a
jinak zbarv^ené povlaky pokrývají pařezy, kůry stromi°i, setlelé vě-
tévky, setlelé listí a p. Nejznámější rody jsou Hypochmis Ehr. a
Tomentella Pers.)

75

Agaricaceae. Honby bedloviié.

í. Hym. (rouška) povléká nízké, tupé lištny nebo
žilky, často příčně spojované neb aspoň hojné
vidlené na s]). kl., namnoze masitého Cantliarelleae.

2. Jlym. (rouška) povléká ploché lupeny, tlusté,

masité, voskovité, prořídlé Hygrophoreae.

.3. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, jež se pak

jako celá houba kašovitě rozplývají Coprineae.

4. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozplý-
vavé. Dužnina plodn. složena z tenkých, útlých
hyf a tlustých mléčnic, namnoze mlékem naplně-
ných. Mimo to mezi hyfami veliké kulovité buň-
ky, jež dužnině zvláštní porosní vzezřeni dodávají Lactarieae.

5. H>Tn. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozplý-
vavé. Dužnina pl. složena ze stejných, útlých
vláken hyfových. Plodnice kožovité, nerozpadavé,
nýbrž kožovitě sesychající a vodou (deštěm)

znovu oživující Marasmieae.

6. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozjplý-
vavé. Dužnina ze stejnorodých hyf. Pl. masité,
v stáří zetlívajicí, rozpadavé, mizící, deštěm
neoživujíci Agariceae.

Cantharelleae. Liškovité.

a) Pl. s centrálním třeněm Cantharellus.

b) Pl. s postranním třeněm nebo bez třeně, hřbetem
kl. přirostlé.

a I Na velkých mechách rostoucí, tence lupenité,

měkké Leptoglossum.

P) Na dřevě rostoucí, tence a suše kožovité . . Trogia.

Cantharellus Adans. Liška. Obr. 2.
Houby měkce nebo spíše elastičně mas., menší i drobné, barev
žlutých, šedých, černých až i bílých, řídce fialové. Kl. často nálev-
kovitý, v třen dolů zvolna ztenčený, s 1. zvolna sbíhavými, brzo
tlustě a nízce lištnovitými, brzo dosti širokými, ale nejčastěji opětně
vidličnatými ano i příčně spojovanými. Pr. výtr. bledý, výtr. na-
mnoze skoro kulovité, hladké, bezbarvé, 4 — 8 na basidiích, někdy
pouze 2. Cyst. zřídka kdy vyvinuté. Dužnina velmi často silně
aromatická.

?6

?^*^^^^

p*'-íi.,....

'; .■"•'^v.'/«

^,^;|^^

"^viZ/Á,

^^W

//o.

Obr. 2.

I. Cantharellus Gintlii Vel., 2. C. Preslii Vel., na nieclui v přir. vel., zvět.

část spcdu klob., zvětš. výtr. a cyst., 3. C. muscoides Wulf., 4., C. albidus

Fr., 5. C. glaucus Vel. (na uhlu). 6. C Stevensonii B. Br. 7. C. aurantiacus

Wulf., 8. C. collinus Vel. — Vše v přir. vel., jen výtr. a cyst. zvětš.

Rostou V lesích v mechu, na pahorcích, obyčejně v houfech po-
spolitě, dlouho se vyvinují a dlouho vytrvávají než se stářím roz-
padnou. Velké, mas. druhy jsou často jedlé, ale také podezřelé a je-
dovaté. Saccardo uvádí 76 druhů, Ricken 14 druhů, v Evropě známo
jest celkem 30 druhů. Druhy mimo les rostoucí jsou zjevem
vzácným a proto málo známé. Některé lesní jsou daleko rozšířeny
a mnohé jako jedlé houby sbírány (C. cibarius. clavatus, infundí-
buliformis, aurantiacus).

77

a) L. tliisfc, nízké, oddálené, opětně vidlené a příčně spojované.
a) Kl. sice poslés nákvkovitý, ale v dutý ťř. neprovrtaný.

* Druhy čcrveně-fialovc.

C. clavatus Pers. 1801. L. kyjovitá. PÍ. nejprve dlouho kompaktně
klinovitá, pak v kl. nálevkovitý, 4 — 5 cm š., často jednostranný,
v krátký, asi i cm ti. tr. zvolna zúžený, fialově červený (někdy s to-
nem žlutavým), často kadeřavě vlnitý, tlustě elastičně mas. L. nízké,
tlusté, oddálené, masově fialové, zvolna sbihavé, vidlené a příčně
spojované. Dužnina bílá, bez zápachu. Vý^tr. válcovitě ellipt.
10 — 12 V-'

V trsech nebo v hustých koloniích, kruhy tvořících, ve vlhkých jehlič-
natých lesích pohorských. \'šeobecně v Brdech a Šumavě, Police n. M. (B),
Pecny u Ondřejova, Medník n. Sáz. (\M.). — jest dobrá, jedlá houba. Venko-
vané jí říkají také »zuby«. 8.

** Druhy sluté až oranžové.

C. cibarius Fr. 1821. (Ag. canthar. L.) L. obecná. Celá žloutkově
žlutá, kl. lysý, ale v mládí pod lupou jenmě sametový, suchý, 3 — 7 cm
š., rovný, s okr. silně podvinutým a laločnatýni, ztuha mas., dolů
zvolna ztenčený. Tř. tuhý, bledší. L. oddálené> tupé, nízké, sbihavé.
vidlené, často křivolaké. Dužnina bílá, mírná, libesně vonná. Výtr.
krátce ellipt. 7 — 9 [i

Roste v lesích vŠehu vlruliu z rovin až do lior, od července do zimy. Podle
toho, pod jakými stromj' roste, rozeznávají se biologické odrůdy. Pod smrky
jest menší a sytě žloutková, pod břízami jest veliká, masitá, bělavá. Tak i v du-
binách a habřinách. \' borech jest bělavá :i tlustě mas. Jest to houba jedlá^
výborná, ač nesnadno ztravitelná. Sbírá se ve velkém množství po celé
léto a na trzích prodává. \'yznamenává se tím, že není napadána ani hmyzem
ani slimáky. \" borech polabských rošte v spoustách jako naseta.

C. amethysteus Ouél. 1875. L. načervenalá. Podobá se úplně před.,

ale: kl. jest na žlutém podkladu drobounkými načervenalými při-
tiskly ni i šupinkami posetý, často s tenčím, dolů sehnutým okr.,
L bledší, pomačkáním (jako tř.) hnědnoucí, dužnina v kl. na lomu
trochu do zelenavá, ('"oni nepatrně.

Ayskýtá se mnohem řidčeji na podobných stanoviskách jako před. a
obyčejně pospolu. Nalezl jsem ho téměř ve všech krajinách. Hojně u Jevan,
Mnichovic, Ondřejova, Chrást u Chru-limi (Zv.). — P. uč. Rohlena tvrdí, že
se jeho rodina honbou touto několikráte otrávila. Sám nemám zkušenosti.

C. pallidus sp. n. L. bledá. Úplně podobná 1. jedlé, ale: kl. na po-
vrchu bledý, slabě krémový, na okr. bíle plstnatý, tř. bílý, dole bíle
plstnatý, pomačkáním rychle žloutnoucí až i hnědnoucí, 1. bledě má-
slové. Voní jako 1. jedlá.

78

\' lesich jehličnatých vzácně. Na několika místech u Mnichovic a Ondře-
jova, u Řevnic (Kav.). — Je-li jedlá, nevím.

C. Cavinae sp. n. L. Kavinova. Podobná 1. jedlč, ale nini;hem
menší a úflejH, celá sářivč červené oranžová, tř. často smáčkly a ve
2 kl. rozdělený, 1. v stáří pobledlé, výtr. válcovité, I2 [a- Voní pře-
líbť^:nč a silně, ale jinak než 1. jedlá.

Vzácně, ale v některých krajinách co rok se objevuje. Zpravidla pouze
v teplých dubinách a habřinách. Tak na více místech u Mnichovic (Plecháč),
Kunice, Struhařov, Jevany, Říčany. 8. — C. subcarneus Fayod 1893 a C. mi-
niatus Fayod 1893 (Avu. etc. Torino) z horní sev, Itálie popsané jsou jistě
velmi příbuzné, ne-li totožné. Autor nečiní zmínku o vůni a smačklém tř. —
Věnuji druh tento p. prof. K. Kavinovi.

C. tubaeformis Fr. 1821. L. rourovitá. Kl. 3 — 5 cm š., špinavě
žluto-hnědý, šiipinkatě trhany, tenký, vmáčklý až nálevkovitý, ale
neprovrtaný. Tř. .šedo^žlutý, za sucha šedý. L. žlutavé a šedožlutavé.
\'ýtr. vejčito-kulovité 8 — 10 |i.

Vždy jen v lesích listnatých mezi mechem a listím, v houfech. 8 — 9.
Bučiny u Jevan, Řevnice, ATnichovicc. I.iI)ochovičky Ihch.).

^j Kl. ač do if. provrtaný.
C. infundíbulíformis Scop. 1772. L. nálevkovitá. Kl. 2 — 4 cm s.,
tence mas., nálevkovitý, s okr. sehnutým, vlnitým, posléz uprostřed
až do stopky provrtaným, skoro hladký, na šedožlutavém povrchu
vláknitě hnědě mrtnatý. Tř. 3 — 5 cm dl., hladký, šhitavý, často
sniačklý, zvolna v kl. rozšířený. L. tlusté, oddálené, šedošlntč, ojí-
něné, sbíhavé, posléz hustě příčně sítnaté. Často 2 — 3 kusy dohro-
mady srostlé. Výtr. vejčito-kulovité lo — 12 [i.

V lesích jehličnatých na vlhké zemi a na zetlelých pařezech a kořenech,
všude hojně. Alniciiovice, Jílové (Ho!.), Třeboií (VV.), Zbirov atd.

C. lutescens Pers. 1801. L. nažloutlá. Zjev před. Kl. 3 — 4 cm š.,

žemlový, hnědý až červený, jemně vlásenitý, skoro šuninkatý, zvon-
covitý, uprostřed provrtaný, s okr. tenkým, často laločnatým. Tř.
předlouhý, krásně živé slutý, hladký, lysý, ^'čdy ssnačklý a podél
šlabovifý, 4 — 10 mm ti, dole podél svraskalý, pak dutý. L. jako tř
zbarvené, ale také červenavé. nízce listnovité, křivolaké, vidlené.
Výtr. kulovitě ellipt. 12 — 14 ;i. Páchne zvláštně, ne nepříjemně.

v mechatých, zvláště horských, vlhkých lesích jehličnatých. 8. U Tře-
boně (\V.).

C. lacunosus sp. n. L. jamkoviiá. Kl. 4 — (> cm š., nálevkovitě pro-
hliil)ený a až do tř. provrtaný, mourově černošedý, trochu tmavě
šupinatý, s okr. posléz vyzdviženým, lupenitým, vespod jako tř.

?9

oranžové červený, s lištnami nízkými, thisiými, přeliiistýnii. vlni-
tými, vidlenými, u okr. mizícími. Tř. dutý, nahoře 1V2 — 3 cm ti..
k basi ::;volna ztenčený, podél hrubě brázditý a jamkovitě seber natý.
Výtr. vejčitoellipt. 10 — 12 [t. Bez zápachu.

V lesních mechatinách v Želez. Horách u Zehušic sbíiíU p. uč. Maxi-
movič. 10. Jest příbuzná před.

C. Hydrolips Hulí. 179Ó. (C. cinereus Pers. 1798.). L. šedá. KI.
2 — 3 cm š., tenký, nálevkovitý, až clo stopky provrtaný, černý neb
černošedý, odstále šupinkatý, s Okr. ostrým, kadeřavě zpr ohýbaným.
Tř. rotirkovitý, podél svraskale rýhovaný, 3 — 6 cm dl. a 2 — 4 mm ti., f
černý nebo černošedý. Hym. modrošedé, 1. tlusté, oddálené, mnoho-
násobně vidlené, příčně žebernaté. Pr. výtr. bílý, výtr. vejčitoellipt..
k basi stažené 10 — i2íx. Bez vůně.

V li.stnatých lesích na vlhkých, huniosních místech, vždj' trsnatý. 7. 8.
U Mnichovic na mnoha místech.

C. glaucus sp. n. L. sivá. Malý druh, zjevu Omphalia umbratilis.
Kl. I — 2 cm š., vlnitě zprohýbaný, špinavě šedý, uprostřed černý,
ploše sklenutý, s dolů sehnut, okr., uprostřed hluboce provrtaný.
slabě hygrof., na okr. slabě rýhovaný. Tř. 1^/2—2 mm ti., kratší pr.
kl., k hořejšku mírně ztluštělý, pevně elastický, na basi černý, nahoře
hnědý, jemně bíle pavučinatý. L. velmi tlusté, široké, dosti husté,
nestejně dl. a jen některé vidlené, špinavě šedé, kratičce sbíhavc.
\A''tr. podlouhle válcovité, šikmo na basi stažené, 12 — 14 {-t.

Na spáleništi na vihlech dřevěných v lese u Mnichovic. 9. — Jest podivná
houba a třeba ji ještě dále pozorovati.

b) L. Široké, tenké, husté, více méně vidlené neb i příčné
žebernaté.

a) Velké druhy bílé a oranžové, s kulatými výtr.

C. aurantiacus Wulf. 1788. (Ag. cantharelloides Bull., A. suh-
cantharellus Sow.) L. pomerančová. Kl. 2 — 6 cm š., měkce a tence
mas., rovný nebo uprostřed vmáčklý, na okr. podvinutý, oranžově
červený neb i pobledlý, zvláště na laločnatém okr. plstnatý. Tř. tenký,
sotva zdélí pr. kl., 3 — 5 mm ti., solidní, oranžový, v kl. rozšířený.
L. husté, krátce sbíhavé, dosti široké, tupé, tenké, oranžové až do
červena, vidličnaté. Výtr. vejčitoellipt., bezbarvé 4 — 6 ji. Bez vůně,
mírné chuti.

V mechu v hlubokých, jehličnatých lesích z rovin až do hor, hlavně na
podzim. Jest krásná houbička, jedlé lišce nepodobná. Mění se značně zbarvením,
jest i odrůda (na př. v Krči) s kl. bělavým a bílými I. Na kl. bývá i vyniklá zóna.

80

Hřebeny u Řevnic (,Kav.), Srbsko, \ idrholec u Běchovic, u Mnichovic, Říčan,
Čerň. Kostelce, Jílové, Roudnice, Ml. Boleslav (Nov.), Písek, Třeboň (W.).
— Jest prudce jedovatá houba. R. 1918 staly se četné otravy. Sám jsem vyše-
třoval vojáka houbou touto otráveného.

C. discolor s,p. n. L. různobarevná. Kl. iVíi — 3 cm š., vždy velmi
excentrický, dosti tlustě mas., jen u okr. tenký, ostrý, rovný, mírně
sklenutý, pravidelný (nelaločn.), bělostný, hladký, hedvábitě lesklý.
Tr. zakřivený, stejně ti. (2 — 3 mm), nahoru mírně ztluštělý, solidní,
hladký, okrově bledý. L. dosti husté, široké, zvolna sbíhavé, tlusté,
na ostří zaoblené, namnoze jednoduché, menšinou vidličnatc , kré-
mově okrové. Výtr. 2y2 — 4 [t. kulovité, bezbarvé, \X) 4. Bez vůně.

v kyprém humuse v jedlovém starém lese na Hůře u Tehova, jednotlivě.
II. 1917. Zjevem připomíná některé Clitocyby, zdá se býti příbuznou C. cana-
liculatus Pers., posud špatně známému.

C. niveus sp. n. L. sněhobílá. Celá sněhobílá, měkce, šfavnafě mas.,
kl. I — 3 cm š., často zprohýbaný, nepravidelný, až i excentrický, hlu-
boce nálevkovitý, na okr. dlouho úzce podvinutý, lysý, matný. Tř.
kratší pr. kl., nahoře 4 — 5 mm ti., k basi ztenčený, matný, solidní,
křehký. L. husté, tenké, široké, krátce sbíhavé, většinou jednoduché,
některé i — 2krát vidlené a mezi sebou spojované. Výtr. hruškovité,
\ basi stažené 6 — 8 \\.. Bez vůně.

Na spáleništi v lese Běchovickém (u Jiren). 7. 1917. Jest příbuzný
C. albidus, ale naprosto rozdílný, svým stanoviskem význačný.

7') Šedé druhy, s válcovitými výtr.
C. muscoides Wulf. 1788. L. mechová. Kl. 2 — 5 cm š., tence vod-
natě mas., elastičný, nejprv rovný se středním ostrým. Jirbolem a
těsně ohrnutým okr., pak nálevkovitě rozložený, s okr. nepravidehiě
laločnatým, černošedý, pak kosově šedý, hladký. Tř. velmi dl., so-
lidní, pak měchovitý, 4 — 10 mm ti,, podél vláknitý, elastióný, hed-
vábitě lesklý, na basi bíle vlásenitý. L. čistě bílé, tenké, husté, ši-
roké, zvolna sbíhavé, opětovně vidlené a jako bílá dužnina pomač-
káním růžovějící. Výtr. úzce válcovité, na basi šikmo stažené,
čiré, hladké, 10 — 12 (t. Bez vůně.

V hlubokém mechu, hlavně v rašeliníku a pleníku v pohorských a vlhkých
lesích. 8 — 9. Všeobecně v lesích u Říčan a Jevan, Habru, Mnichovic, v Polabí,
Blatná, Písek. — Pod osykami v lese u Vyžlovky nalezl jsem odrůdu s černo-
hnědým kl.

2) Drobné, různě zbarvené druhy, s kulatými, hruškovitými výtr.

C. albidus Fr. 1821. L. bílá. Malá, bílá boubičl-a. Kl. 1—2 cm š.,

hluboce nálevkovitě vmáčklý, na okr. kadeřavě vlnitý a řasnatý.

6 si

• /Statně hladký, bílý, trochu kožovitě, tence tnas. Tř. sotva del^i pr>
kl., ztuha elastičný, soHdní, i — 3 mni ti., bílý, pokřivený, na basi:
jemně pýřitý. L. velmi š., ale tlusté,, s širokým, iifatýin ostřím,
mnohé dvakrát, jiné jednou vidlené, některé jednoduché, bílé. v stáří,
špinavě krémové. Výtr. vejčitě ellipt.. 4 — 5 |J-.

.\;i trouchnivém pařezu v jetilič. lese u Třeboně. 8, 1915 (,\V.), Libocho-
vičky u Slaň. (Fcli.) Vzácný a posud málo sbíraný druh. Fries praví, že roste
mezi mechem v lese.

C. corconticus sp. n. L. krkonošská. Zjev i vel. jako C. albidus. Kl.

1 — 3 cm š., mělce nálevkovitý (ale nikoliv dutý), na okr. trochu vln-

katý, špinavě žlutobělavý, í temně šedým středem. Tř. dvakrát delší

pr. kl.. 1 — 2 mm ti., hladký, lysý. bledč mourový. L. dosti husté,

velmi široké, tlusté. z>šecliiiy vícekráte dělené a mimo to příčkami

spojované, bledě žlutavé. Výtr. tupě, krátce ellipt., na basi šikmo

stažené, 6 — 8 ^i. Rez vůně.

Na vrstvě zetleiého Polytricha na hřbetech Krkonošů, pospolitě. 7, 1919-
(Jedlička). — Jest příbuzný C. albidus a C. canaliculatus Pers.

C. Preslii sp. n. L. Preslova. Drobounký druh. vzezření Clitocyby.
Kl. 1 — 1V2 cm š., hluboce nálevkovitý, blanitý, s okr. rugosním,
skoro podvinutým, velice hygrof., temně šedohnědý, -/ja. sucha ko-
zově šed}', velmi rugosní, s I — 2 kruhy. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl.,.
elastičný, 1 — 2 mm ti., světle žlutošedý, jemně pýřitý. L. asi 2 mm š.,
prořídlé, tmavě šedohnědavé, vesměs vidlené a s kratšími sítointe
spojované. Výtr. vejčitoellipt.. na dlouhých stopkách. 10 (^.

Xa velkých mechách přirostlá na lesní louce u Tehova nad Menčicemi
ve společnosti vSpiranthes autumnalis. 11, 1914.

C. replexus Fr. S. M. I. L. kalichovitá. Velikost, barzra i podoba
jako Omphalia oniscus. Kl. i — 2 cm š., nálevkovitý, tence blanitý,
černohnědý, hrubě vláknitý a černými, kolmými, špičatými šupin-
kami posázený. Tř. 2 mm ti., hladký, černohnědý, záhy dutý, ne-
ztluštělý. L. prořídlé, šedé, široké, sbíhavé, tlusté, se zaobleným
ostřím, opětovně vidlené a příčkami spojované. V^ýtr. kulovitě' hruš-
kovité, tezbarvé. to [^.

Xa teplé, výslunné mezi u smrkového lesa mezi travou u Struhařova
v červenci 1916, mezi Ceratodon purp. u Mnichovic v říjnu 1918. Jednotlivě. —
Houba tato jest mně pravou záhadou, neboE ve všem se shoduje s Omph. oniscus,
jen 1. jsou vidlené a kl. šupinatý. Je-li menší, podobá se také Omph. muralis.
Pries udává stanovisko: »in graminosis, in horto Femsjonensi inter Grossu-
larias quotannis, etiam in Scania et Suecia.« Popis Friesův se úplně shoduje.*

C. radiatus sp. n. L. paprskovitá. Kl. i — 2^/2 cm š., blanitě prů-
svitný, záhy rovně rozložený, uprostřed malou jamkou mělce vyhlu-

fi2

bený, lysý, matný, hygrof., radiálně hustě svraskale rýhovaný, po-
pelavý. Tř. zdélí i)r. kl., i — 2 mm ti., zakřivený, lysý, šedavý, na-
hoře zvolna rozšifený. L. široké, zvolna dlouze sbíhavé, temně po-
pelavé, dlouíié a krátké ve 3 stupních střídavé, nejdelší většinou
jednoduché, jen některé na konci i — 2krát vidlené, na dně vlnkaté,
tlusté, s tupým ostřím. Výtr. podlouhle válcovité, na basi šikmo
stažené, 10 — 12 [i. Hez vůně.

V mechu na kraji smrkov. lesa u Slivence jednotlivě (na diabasu). 10,
igjS — Jest příbuzný C. replexus, ale není tak hluboce nálevkovitý. Podobá
se velice Omphalíím a Clitocybám.

C. profundus sp. n. L. hluboká. Příbuzná a píjdobná před., kl.
I — 2 cm š., tence lupenitý, skoro kožovitý, světle šedavý, matný,
nehygr., obyčejně jednou zónou opatřený, uprostřed útle mrtnatě
šupinkatý, nálevkovitě úzce vyhloubený, v stopku tenkou (i mm),
elastičnou, rovnou, šedě okrovou, hladkou zvolna zúžený. L. dosti
husté, útlé, velmi široké, dlouhé a krátké střídavé, ::.volna dlouze sbí-
havé, šedé, sotva které jednou vidlené.. \'ýtr. krátce válcov. ellipt.
až hruškovité, k basi stažené, pouze po 2 na dl. sterigmatech. Bez
vůně. 8 — 10 n-

Jednotlivé na holé zemi vápenaté ve Hvězdě. 10, 1919 (Zvěř.).

C. collinus sp. n. L. pahorecná. Maličká, tenká, aromatioká, kl.
yí — 1V2 cm š., blanitý, hluboce nálevkovitý , bělošedý až olověně šedý,
laločnatý, hladký, lesklý, někdy s rozpukanými kruhy, na okr. dlouho
podvinutý. Tř. málo delší pr. kl., i mm ti., elastičný, vláknitý, lysý,
jako kl. zbarvený. L. velmi husté, šedohělavé, krátce sbíhavé, široké,
všechny před okr. několikráte vidlené a místy také příčkami spojo-
vané. Chut mírná; rozemnuta velmi silně aromatická. Výtr. válco-
vité, 5—6 [i.j

Na výslunných, suchých pahorcích žulových v okolí Mnichovic po teplých
deštích často. 8- — 9. Skvostnou vůní lehce poznatelný.

C. odoratissimus sp. n. L. přcvonná. Kl. i>4 — 3 cm dl., dosti masitý
ívodnatě), vyniklou, okrajní zónou značený, často na okr. zprohý-
baný, hladký, lysý, velmi hygr., za vlhka černohnědý, za sucha še-
davě okrový, na okr. blanitém trvale úzce podvinutý, v stáří nálev-
kovitý. Tř. velmi dl., asi 2 — 3 mm ti, nahoře ztluštělý, nápadně
vlnitě zpr ohýbaný, leskle hnědý, podél vláknitý, solidní. L. husté,
velmi tlusté a nízké, zvolna sbíhavé, opětně vidlené a sem, tam příčně
spojované, namodrale šedavé. Výtr. kulovitě ellipt., bezbarvé. Nej-
výš příjemně silně aromatická. 4 — 5 11.

8B

Jednotlivě ve vlhkém mechu v starém smrkovém lese ve Hvězdě (opuka)
asi v 10 kusech. lo. 1918. Může býti srovnávána pc :.'.7e s C. collinus, od něhož
již výtrusy se liší. Od šedých Clitocyb se liší tlustýnv, nízkými, vidlenými 1.
V literatuře nikde nic podobného se neuvádí Aroma šíří se i bez rozemnutí,

C. Stevensonii B. et Br. (Cooke, Brit. Fgi, VIL, 1064). L. Steven-

sonova. Malá houbička, kožovitě mas., kl. >ž — i cm š., pravidelný,

zřetelně hrbolatý, bledě žemlový, lysý, s ' kr. j)'.;ivinut\ iii. Tř.

I — 2 mm ti., zvolna v kl. ztluštělý, bledý, na basi bílým vlášením

k substrátu přirostlý. L. velmi nízké, řídké, zvolna sbíhavé, delší a

kratší, některé vidlené. Výtr. kulovité, hladké, na basi stažené. Ro-

zemnuta voní silně a příjemné.

V suchém, smrkovém lese na opadalén* jehličí u Roblína, 9, 1905- —
Cookova anglická houba dle vyobrazení a popisu dobře se shoduje.

C. minutus sp. n. L. maličká. Drobounká, bělavá, kl. 5 — 10 mm Š.,

pravidelný, mírně sklenutý, pak skoro rovný, s bradavkoviíým

hrbuulkem, šedohnědým, ostatně bělavý, hygr. s prosv. 1. Tř. dl.,

tenký (1 mm), nahoru zvolna, mírně ztluštělý, hladký, lysý, elastičný,

solidní, dole nahnědlý, ostatně bledý. L. prořídlé, neširoké, tlusté,

bílé, krátce sbíhavé, některé vidlené. Výtr. kulaté (6 — 8 |x), po 2 na

válcov. basidiích. Dužnina bílá, příjemně vonná.

Na zetlelém pařezu v stinném, vlhkém koutě lesním pod Myšlínem. 11,
1917. — Podivná houbička, stejně Omphalie i Clitocyby připomínající, od nichž
jistě rodově" se liší vidlenými 1. a vůní. Jest příbuzná před.

C. Gintlii sp. n, L. Gintlova. Malá houbička zjevu Clitocybe. Kl.

2 cm š., tence a měkce mas., nízce sklenutý, uprostřed jamkovitě
vmáčklý, na povrchu trochu nepravidelně svraskalý, matný, lysý,
velmi hygr., za vlhka šedohnědý, za sucha bílý, na okr. úzce pod-
vinutý. Tř. dl., šedohnědý, hladký, lysý, průsvitné přehrádkovaný,

3 mm ti. L. prořídlé, neširoké, tlustě mas. s tupým ostřím, nestejně
dl., příčně žilkované, některé vidlené a často příčně spojované, še-
davé. Dužnina šedavá, bez ATJině. Výtr. vejčitoellipt. 8 — 9 |jt, po 2 na
basidii. Cyst. na ostří sporé, kyjovité, v dlouhou, tenkou nitku vy-
tažené.

v teplé smrčině ve společn. Inoloma tragan. u Jevan, v mokrém vysokém
mechu u lesa u Svojetic. 8 — 9, 1916, 1919. Jest příbuzná před. — Věnuji ji
seniorovi čes. botaniků, p. dr. O. Gintlovi.

£) Hnědé, drobné druhy, s válcovitými výtr.
C, thymiphilus sp. n. L. mateřídoušková. Velikost, zbarvení i vze-
zření úplně jako Naucoria pellucida. Kl. i — 2 crii š., záhy rovně
rozložený (ani vmáčklý ani hrbol.), lysý, hygr. s prosv. 1., tence mas.,
žemlově okrový. Tř. sotva delší pr. kl., křivolaký, i — 2 mm ti., ja-

84

koby zaškrcovaný, hladký, lesklý, elastičný, nahoře zvolna v kl. ztlu-
štělý. L. prořidlé, široké, dosti tlusté, delší a kratší ve 2 systémech,
okrově načervenale pleťové, zvolna sbíhavé, četně vidlené. Výtr. bez-
barvé, válcovité, k basi širší a šikmo stažené, 8 — 10 \i. Cyst. veliké,
tupě sloupkovité. Bez vůně. Prach výtr. bílý.

Na jižní, suché, nejvýš vyiiřívané mezi u Křečkova rybníka u Mnichovic,
ve společnosti Thymus ovatus, Anthemis tinctoria, Viscaria vulgaris, spoře,
jednotlivě, po velkých deštích za parného dne. 7, iQig. Není vůbec žádné mně
známé příbuzná.

C. Valentini sp. n. L. Valentinova. Kl. >4 — 1V2 cm š., nejprv
zvoncov. sklenutý, s rovným okr., pak rozložený, s okr. vodorovně
odstálým, s hlubokou jamkou (skoro nálevk.), neblanitý, s neprosv.
1., hladký, trochu radiálně vláknitý, velpii hygr., za vlhka skořicově
hnědý, za sucha žlutohnědavý. Tř. dole tvrdě rohovitý, kaštanový,
útle rezavě pýřitý, rezavou plstí s okolím spojený, nahoru velice
ztluštělý a zde skoro slámožlutý, hladký, oblý, 3 cm dl, i mm ti,
s úzkým kanálkem. L. široké, kratší a delší, zvolna sbíhavé, útle bla-
nité, mnohé vidlené (i dvakrát), na dně příčnými šebérky hojně spo-
jované, bílé. Výtr. podlouhle ellipt., bezbarvé, 7 — 8 n_

V hustých trsech (!) na trouchnivých pařezech dubových u Třeboně
v srpnu 1915 sbíral můj přítel, ředitel Weinsettl Valentin, jemuž tento
podivný druh z vděčnosti věnuji. \' červnu 19 19 na trouchnivém pařezu
u Obecnice v Brdech (Hilitzer). Jest podivuhodná houba, připomíná spíše
Omphalia fibula než r. Cantharellus). Liší se vlastně ode všech Cantharellů a
povahou stopky by skoro mohla tvořiti nový rod.

Leptoglossum Karst. Meši ouško. Obr. 3.

PÍ. tvořena pouze z tence blanitého, průsvitného, často laloč-
natého kl., jenž má nepatrnou postranní stopku nebo jest hřbetem
přirostlý. L. na spodu nízce lištnovité, oddálené, sítovitě vidlené a
příčnými žilkami spojované.

Asi 8 druhů v Evropě, celkem vzácných. Před. rodu se vůbec
nepodobají. Rostou na velkých mechách, řidčeji na bylinách, a to
v době zimní (!). Ještě na jaře do konce dubna je nalezneme.

L. muscorum Fr. 1821. M. o. zimní. Kl. í^— 11/2 cm š., blanitý,
okrouhlý, ouškovitý, jedním bodem na hřbetě u dolejška přirostlý,
na okr. ozdobně tupě laločnatý, na povrchu přitiskle měkce plstnatý,
pak olysalý, v mládí bělavý, pak trochu do hnědavá a posléz šedý.
Lištny na spodu nízké, žilkovité, mnohonásobně dělené, ale příčně
nespojované, šedě olověné. Výtr. bezbarvé, hruškovité, k basi sta-
žené. 8 — 9 /t.

85

Xa velkých mechách (JrJypnuir., ilylocoinium) viáy ve velikém množství
pohromadě. 9—4. \ ksích u Jevan, Mnichovic. Slivence, Křivoklátu. Jisté
hojnější, ale píciili/en.

L. bryophiluin IVrs. J796. M. o. miskovité. Nejvýš gracilní, bla-
nitý, kl. 5 — 10 mm š., miskovitě vyhlubený, útle blanitý, průsvitný,
lirl>etem přirostlý, celokrajný. šedobělavý, zevně rugosně a skoro
kru.lia.č plstnaié \ ákniiý. uvnitř ])rotkaný xyniklýini, ale velmi od-
dálenými vícekrát vidlenými žebry. Výtr. hladké, 'Ijezbarvé, vejčité,
k basi stažené, ř) — 8 |jl

Na vlhkých lukách na mechách a odumřelých trávách
velmi vzácně. Ve Stromovce ve vlhké koniferové partii,
II. 1917. — Schróter uvádí je ze Slezska.

L. retiju^um ikill. M. o. sítnatc. Kl. i — 4 cm š.,

liřl)etem na dolejši části přirostlý, průsvitně bla-
nitý. měkký, ozdobně laločnatý a vroiibkovaný,
v mládí skoro okniuhlý a celokrajný. mourově
.-vedý, nekruhaty. i., na sjxxlu sítnatč žilkovité.
nizoučké, tupé. hlavní větve opětně dělené a ipříč-
nč spojované. \'ýtr. skoro kulovité, průsvitně
l)ledé. dlouze stopečkaté. !o \i

Na velkýcli mechách v močálccii lučních u Mni-
chovic hojně, vždy pozdě na podzim. Bod upevnění jest
vždy při samém okrají dolcjšín., okr. kl. jej límcovitě
(.bjímá.

L. glaucuni llatsch 178O. M. o. sivé. Kb 5 až
12 mm, okrouhlý, nepra vid. 0'uškatý. útle blanitý,
trochu vyhlubený a svraskalý, hladký, sivý, na
spirilu .s- excentrickou, j — ^ mm di, sotva i mni
//. stopečkou, s lištnami vidličnatě se rozbíbají-
cími. \el,ice nízikýmii, někdy sotva znatelnými.
Výtr. podlouhle elbpt. Hruškov., k basi stáž. 10 fi.

Xa rozvětvených pleurok. mechách v zimě vzácně. \' lednu 1920 u Křivo-
klátu sbíral p ass. Jedlička.

Obr. 3.
Leptoglossum reti-
jugum Bull., v přir.
vel. na větévce me-
chové, zvětš. basidie

a výtr.

Trogia Ir. Trogovka.

Kl. ztuha kozo vitý, drobný, nestopkatý, hřbetem ku dřevu při-
rostlý, s 1. nízkými, větvitými, ve středu kl. sbíbavými. — Pouze
jediný zmámý druh v Evropě. Jiných několik druhů přichází pouze
"V tropech.

T. crispa Pers. (Merul. cr. Pers., Merul. fagineus Schrad.) T. ka-
deřavá. Kl. ztuha kožovitý, miskovitý, suchý, hřbetem uprostřed

86

přirostlý, jednotlivý nebo ve skupinách, i — 3 cm š., s okr. často
ziprohýbanýin a podvinutým, zevně dlouze měkce chlupatý, bělavý
až žliuto-červenavý. L. nífzké, žlaibovité, ze střťdu vidliičnatě rozbí-
havé, šedě, bělavé nebo namodralé. Výtr. válcovitě, 4 — 5 ,u.

Na korácli a kmenech listn. stromů vzácně, často ve společnosti r. Schizo-
phyllum, jemuž se podobá. Na lípě v Košířích 4, 1916 (R), Mouchnice-
.11 Koryčan na Aíor. (.SI.).

Hvgrophoreae. Sťavnatkovité.

A. Na zetlelých houbách bedlovitých, namnoze pouze chlamydo-

spory tvořící Kyctalis.

\^. Na zemi rostoucí.

a) Tř. v mládí spojen s kl. slízoviitým nebo
mrtnatým závojem.

a) Tr. výtr. černý Gomphidius.

b) Pr. výtr. bílý Limacium.

b) Tř. beze vše!ho závoje Hygrophorus.

Nyctalis Fr. Rovetka. Obr. 4.
Malé, měkce masitě houbičky,
v trsech na odumřelých velkých bolu-
biokách rostoucí. L. .nizké, tkisté, jed-
noduché, na tř. sbíhavě, ale obyčejně X
špatně vyvinuté. JVH^to basiodospor /
vyvinují se z hyf řetízkovitě sestaveně
chlamydospory, buď na povrchu kl..
nebo v samých 1. I kl. bývá nedoko- !
nale vyvinut. \

\ edle zde popsaných 2 známých
druhů evropských uvádí se ještě 3 (N.
nauseosa Fr. na holubinkách v Rusku,
silně luočí páchnoucí, N. vopisca Fr.
na Qitocybe odora a N. microphyra ^^^

Cda na R. nig-ric). Mykologové popi- Nyctalis lycoperdioídes Bull.
sují mimo to 6 jiných hub. rostoucích ^"^''"^ ^."''"'"•

v skulinách kořenů a dřev nebo i v listí, ipatně známých a snad i jíně
rody představujících.

N. lycoperdioídes lUill. 1783. (N. asterophora Fr., Onygena aga-
rici)na Schw.) R. pýchavkovitá. Pl zřídka kdy dokonale vyvinutá,
■obyčejně kulovitá neb polokulov., i — 2 cm š., kl. na povrchu bělavý
neb hnědavý, vrstvou prachu výtr. chlamyd. pokrytý. Tř. solidní,

R7

černavý, tenký, málo delší pr. kl. L. šedavé, nízké, oddálené, často
dělené, namnoze nevyvinuté (spod kl. rovný, celý). Dužnina bledá,
moukou vonící. Chlamydospory ellipt., hrubě ostnité, ii — 13 |i.
Výtr. bezbarvé, ellipt. 6 ii.

Na holubinkách R. adusta, nigrican?, nebo i na Lactarius vellereus v letě
za dešfů všude hojně. Tvoří trsy neb shluky špinavě bělavých kuliček, prachem
hnědavýiii pokrytých.

N. parasitica Bull. 1791. R. cizopasná. Kl. i — 21/2 cm š., zvoncov.
polokruhovitý, světle šedý, na temeni slabě nahnědlý, jemně plstnatý,
tence mas., se zřetelným třísnitým závojem. Tř. bělavý, s nádechem
šedým neb modravým, zakřivený, značně dl., i — 3 mm ti., neztlu-
štělý, křehký. L. bledé, posléz hnědavé, velmi ti., oddálené, krátce
sbíhavé, celé prachem chlamydosp. naplněné. Chlamydospory ellipt.,
nahnědlé, 12 — 15 11 dl., í hladkou blanou, řetízkovitě na hyfách se-
řaděné. Dužnina hnědavá, houbového zápachu. Dle Brefelda jsou
basidiospory (vzácně kdy se vyvinující) ellipt., bezbarvé, 5 — 6 [x.

Na odumřelých holubinkách R. delica v srpnu a září, hlavně v podhoří,
jinak vzácná. V Ceskomor. vysočině v lesích velmi hojně (Kav. 1917).

Gomphidius Fr. Stisák Obr. 5.

Větší houby, význačné měkkou, šťavnatou dužninou a nejvýš
slizkým kl., jebož okraj jest v miLádí spojen s tř. útlým, slizkým zá-
vojem. L. prořídlé, sbíhavé, posléz černé. Výtr. podlouhlé, hladké,
tmavé, pr. výtr. černý. Cyst. předlouhé, vláskovité, zaoblené, hojně
plochu 1. pokrývající.

Lehce pozaiateloé houby, z nichž G. viscidus a G. glutinosus
jsou ve všech lesích obyčejným zjevem. Více druhů, než zde uve-
dené, neexistuje. Jsou všechny jedlé, vesměs na zemi rostoucí.

G. viscidus L. 1758. (Ag. rutilans Schaeff., Ag. lulbricus Scop..
Ag. Gomphus Pers.). 5". lepkavý. Kl. nejprv kuželovitý s podvi-
nutým okr., později ploše rozložený, mas., 5 — 11 cm S., špinavě
šedorůžový se slabě slizkým povlakem. Tř. až 2 cm ťl., dfelší pr. kl.,
nahoru zvolna v kl. rozšířený, žlutavě červenavý. L. sbíhavé, pro-
řídlé, nejprv okrové, pak hnědé. Dužnina oranžové žlutavá, do čer-
vena. Výtr. podlouhle vřetenovité, slabě nahnědlé, 17 — 20 \i. Cyst.
jako dl, vlásky, tupě zaoblené.

V lesích všude hojný po celé léto. Jest jedlá, dobrá houba, pařením a va-
řením fialoví.

G. glutinosus Schaeff. 1762. S. mazlavý. \'e]iká. nejvýš slizská
houba lesní. Kl. 5 — 12 cm š., nejprv sklenutý, pak ploše rozlož.,.

88

s ostrým okr. dolů sehaititým', velmi mas., šedý a velmi slizký, s ten-
kou snadno loupavou gumovitou pokožkou. Tř. válcovitý, i — 2% cm
ti, nahoře bi'lý, dole i s dužninou žliuitý, pod kl. jakoby zaškrcený a
zde v mládí slizovým závojem opatřený, za sucha lesklý, za vlháca
siiziký. L. oddálené, neisitejně š., masitě ti., vlhké, na tř. sbíhavé,
nejprv bílé, pak šedé. Pr. výtr. černý. Duž. bílá, v stáří ale černavá.
Výtr. dlouze válcov. vřetenovité, hladké, světle hnědožlutavé, 12 až

16 [j,. Cyst. bezbarvé, dlouze vakovitě vákovité, k basi zúžené.

V lesích všeho
druhu z rovin až do
hor vehiii obecný
po celé léto až do
zimy. Jest dobrá
houba, ale málo kde
se sbírá. Chuti jest
nasládlé.

G. roseus Fr

1 82 1. S. růžový.
Kl. mas., hledě.
růžový, skorií
,suchý, 4 — 8 cn7.
i. Tř. dosti krát-
ký, >2. — I cm ti...
uvnitř i ze v ne
bílý, na basi rů-
žový, s nepatr-
ným prs tenčen I.
L. sbíhavé, nej-
prve bělavé, pak
šedé, konečné
černé. Dužnina
narůžovělá. Vý-
trusy vřetenovi-
té, 18 — 20 ;i.

V lesích sice
všude, ale jednotí,
a nikde hojně. 7-10.

<

[■ ■

A

w ^ -

f

1

á

^HB^ -^.jřjl ^^1

^BJ

^^^H^^!

m

■Er~*H-

^^HH

Bfc'' F

1

[pij

i

^9|

1^^

1

1

». •

i

1

1

~^(V^-řlfe..

Obr. 5.
Gomphidius glutinosus Sch. Slabě zmenš.

G. maculatus Scop. 1772. (G. gracilis Berk.). S. štíhlý. Útlý,
štíhlý, zjevu spíše jako Limaciumi. Kl. 3 — 5 cm š., mas., oble skle-
niuitý, velice slizký, bez závoje, bledý, až pleťový, v mládí žemlový,
uprostřed hnědavý nebo červenavý. Tř. dlouhý a tenký (6 — 8 mm),
v kl. zvolna rozšířený, blledv. s nádechem červeným, sr ^:h(favou ha.ú.

.s.'>

celý na povrchu tmavé mrtuatý a tečkovaný, pomačkáním černající.
1.. mas. bílé. shíhavé, vehni prořídlé. \étšinou vidkné, pomačkániyn
rychle čenrmijíci, <pak černající. \"ýtr. nažloutlé, vřeteninité. 20 |i.
Cv"Sit. predlcHitze válcov.. tupě za-oblené.

\'\ hradně pod mtxlřiny, a t<> všude velmi hojně. 7 — 10. Xa tř. nahoře vy-
lučují se červeně kapky.

Limacium Ir. Plzatka. Obr. 6, 7.

Uostí Statné, měkce mas. hi)U>by, v humiuse a mechu v lesích ro-
stoucí. Kl. tlustě mas., pravideLný, vždy trochu hrbolatý, na okr.
podvin. a v ndádí více méně nepatrnou kortinou s tř. spojený, za
vlhka vžd\- sliz^ký. L. tlustě mas., oddálené, obloukovitě sbíhavé.
Tř. delší, někdy nahoře se zřetelným prstencem, pod 1. vždy zrnitý

Obr. 6.
Limacium gliocyclum Fr , v přir. vel., zvětš. vytr. L. fagineum

Vel., zmenš., zvětš. výtr.

neb šupinkatý a obyčejně kapky ronící. Pr. výtr. bílý, výtr. hladké,
ellipt., l)ezl)arvé. Cyst. žádné.

Význačné houby svým tvarem a slizkostí. Objevují se pozdě
v letě a hlavně na podzim, kdy bývají po lese v množství rozsety
(L. agathosimum). Některé rostou pozdě na podzim i za mrazů a
vánic sněhových (L. Vltellum, lucorum). Nejhojnější jsou druhy:
L. eburneum, agathosmu/m, Lucorum a Xitellium. Některé jsou jedlé,
ale méně cenné. Rickeii uvádí 26 dr., Saccardo všech známých 45
druhů.

90

\

a) Druhy více méně červené.

L. Russula Schaeff. 1762. P. liolubinková. Kl. 5 — 14 cm š., dosti
mas., nejprv rovně rozlož., s okr. podvin., vroub kovaným, jemně
plstnatým. pak nálevkovitý, s okr. rovným, tence liipenitým, hladký,
lesklý, za vlhka slizský, růžový, uprostřed temně červený a obyčejně
rozpukaně šupinkatý. Tř. asi zdélí pr. kl., i cm ti., pevně elast., vál-
covitý, bílý, ■narůžovělý, Jiiistě jemně červeně šupinkatý, pod kl.
s kroužkem růžově plstnatým, na konci slzící. L. prořídlé, tenké,
zaobleně přisedlé, uprostřed nej-
širší, k okr. zvolna zúžené, hílé,
hojně červeně tečkované. Dužnina
bílá, s nádechem růžovým, mírná.
bez zápachu. Výtr. krátce zaobleně
ellipt., k basi šikmo stažené, 6 — 7 j^i

V listnatých lesích řídce. 8 — 9.
U Mnichovic sem tam. Roblín, Karlštejn,
Scroeter, Fries a j. kladou ji k r. Tri-
choloma, ale souhlasím s Rickenem, že
jest to Limacium, o čemž svědčí slzící tř.

L. erubescens Pers. 1798. ( Ag
carnosius Sw.) F. načcrvenalá. Trs-
natá, kl. 4 — 7 cm š., tlustě mas.,
nejprv polokulatý, pak rozlož., .? okr.
dlouho podvinutým a plstnatým,
velmi sli:sský, za sucha slabě šupin-
katý, nejprv bledý, ale záhy temně
růžový a ve žlutou barvu přecháze-
jící, s duž. bíHou, červenající. Tř. tuhý, dlouhý, i^ — 3 cm ti., so-
lidlní, válcovitý, prohnutý, jemně červeně šupinkatý, nahoře slzící
a zde s útlýrťi šiupinbovitým prstencem. L. krátce sbíbavé, prořídlé,
šÍToké, bílé nebo i 's nádechem růžovýan, pak na ostří červenající.
Výtr. válcov. ellipt., 10 — 12 {x.

V stinných lesích dosti hojně všade, vždy v houfech a někdy i trsnatá.
7—10.

L. fagineum sp. n. P. buková. Trsnatá, kl. 2 — 5 cm š., tlustě mas.,
nízce sklenutý, s podvin., bíle plstnatým okr., suchý, hladký, křiklavě
masově červený, s vrostlými temně červenými šupinkami. Tř. delší
pr. kl., 4 — 12 mm ti., pevně solidní, rovný, válcovitý, někdy dole
trochu zvolna ztluistělý, bledý, červeně vláknitý a šupinkatý, po-
mačkáním červenající, nahoře s vláknitým kroužkem (v mládí s okr.

Obr. 7.
I. Limacium Vitellum A. Sch., mla-
dá houba, slabě zmenš. 2. L. ebur-
neum Bull. jako před. 3. L. Poncae
Vel. jako před.

91

Oj

kl. spojeným), nad tímto bílý a slzící. L. nehusté, úzké, dosti tlusté,
obloukovitě sbíhavé, skořicově žemlové, pomačkáním červenohnědé.
Duž. bělavá, nečervenající, slabého pryskyřičného zápachu. Výtr.
vejčitoellipt., k basi stažené, žlutohnědé. 5 — 6 fi.

y zetlelém bukovém listí v bučinách Jevanských co rok hojně, 8 — 9.
Jest to překrásná, nápadná houba, již nelze nepoznati. Jest příbuzná L. Qué-
letii Bres. a L. leucophaeum Se. Také od Přelouče (Fricova) a od Chlumce n. C
jsem ji obdržel.

L. Poncae sp. n. P. Poncové. Slabší, menší houba, kl. 2 — 4 cm š.,
tupě zaobleně zvoncov., s podvin. okr., pak rozložený, za vlhka velmi

slizký, za sucha hladký, lesklý, upro-
střed cihlové červený, k okr. l>ledě
žemlový. Tř. asi i cm ti., dole
mírně ztkištělý, bílý, pevný, hojné
červenými šupinkami pokrytý, na
konci tmavě zrnečkatý a slzící, bez
vela. L. bledé, úzké. Výtr. podlou-
hk ellipt., 7 — 8 [i-.

v lesích u Opočna v srpnu 19 15 sbí-
rala si. SI. Poncová. Mám pouze i exem-
plář. Jest příbuzný L. Quéletii Bres., jenž
jest prý ncslizký, íř. žlutavý s velem atd.

b) Druhy hnědé nebo žemlové.

L. limacinum Scop. 1772. Obr. 8.
P. černavá. Kl. 4 — 6 cm š., rozlož.,
tupě hrboL, mas., na okr. dolů za-
hnuitý, černavě hnědý, uprostřed
černý, velice sli::ký, za sucha hlad-
ký, lesklý. Tř. černě mram,or ováný, slizký, hladký, bez šupinek, na-
hoře seschlým slizovitýni velem, kroužk ovitý a podél černé čárko-
vaný, nad kroužkem bílý, jemně mrtnatý, zrnitý, neslizký. L. čisté
hile, široké, oddálené, sbíhavé. Výtr. ellipt.. 11 — 14 [i.

\'e vlhkých rrechatinách jehličn. lesů pohorských vzácně. U Habru (Stru-
hařov) každý rok 8-— 9.

L. tephroleucum Pers. 1800. P. rýhovaná. Kl. uprostřed mas.,
ostatně průhledně blanitý, nejprv kuželov., pak rozlož., í vyniklým
tmavohnědým hrbolem, 3 — 5 cm š., velmi slizský, vláknitě šedavý,
při okr. hrubě brázditý a skoro zubatý. Tř. stejně ti. (4 — 7 lum),.

o O m

Obr. 8.

Limacium limacinum Se. slabě
zmenš.

9'^

solidní, nahoře nad mizivým kroužkem bílý, dole tmavé 'láknitý.
L. velmi oddálené, čistě bílé, krátce sbíhavé, s kratšími střídavé.
V mechatých, horských lesích vzácně. U Habru a Jevan. 7 — 8.

L. Vitellum Alb. Schw. 1805. (L. hypothejum Fr. 1838). P. nira-
^orá. Kl. 3 — 6 cm š., tence mas., posléz skoro rovný, sotva hrbol.,
olivově černohnědý, mohutnou vrstvou slisu pokrytý. Tř. 4 — 7 mm
t!.. solidní, Mutý, v mládí slizovým velem s kl. spojený, pod tímto

slizký'-, nad ním hladký. L. oddálené, šlufc, sbíhavé. Bez vůně. \'vtr.
válcov. ellipt., 7 — 8 [i.

Pouze na podzim i za mrazů v trávě hlavně v mladých porostech boro-
vých vždy velice pospolitě a všude hoině. Jest prý jedlá. Kl. se loupá.

L. olivaceo-alfoum Fr. 181 5. P. olivově bilá. Velmi podobná před.,
ale tř. bělavý, temně šupinkatý, nahoře dosti zřetelný kroužek ne-
soucí, 1. bílé.

Vzácně v lesích listn. i jehličn. na podzim. U Radotína v smrk lese
(vápno). 10.

L. leucophaeum Scop. 1772. P. narudlá. Velikost a tvar asi jak.-
L. lucoTium. Kl. 3 — 5 cm š., tence mas., nejprv sklenutý, pak rovný,
uprostřed trochu vmáčklý, s tenkým ostrým okr., vice méně červeně
oranžový až hnědavý, často i dosti bílý, jen uprostřed hnědě čer-
venavý, při okr. však bíle hedvábitý, sihiě slizký, hladký. Tř. bě-
lavý do žemtova neibo s nádechem oranžovým, 4 — 8 mm^ ti., obyčejně
zaikri\'e'ný, na basi zašpičatělý a na povrchu trochu vlnitý, na konci
jemně mirtnatý. L. bělavé, s nádechem růžovým nebo nažloutlým,
prořídlé, značně sbíhavé. Dužnina silabě načervenalá, slabě houbově
vonná.

Mezi listím v habrovém lese nad Chuchlí v listop. 1913 (F^ch.j, v Krči.

L. arbustivum Fr. 1838. P. číhaná. Velikost i zjev Hygroph. pra-

tansiis. Kl. 4 — 6 cm š., rovně sklenutý, slabě hrbol, s okr. podvin.,

hladký, lesklý, tence, elast. mas., bílý, ale se sífovitě protkanými

vlákny červenohnědými. Tř. bílý, na basi vždy ztenčený, hladký,

suchý, rovný, nahoře hustě bíle zrnečkatý. L. bílé, velmi prořídlé.

tlusté, sotva sbíhavé. Duž. čistě bílá, slabě houbově vonná. Výtr.

ellipt., šikmo na basi stáž.. 5 — 6 {j-

V hájích a lesích řídce, 8 — ^10. Chuchle, Krč. Motoly, Šárka. Libochovičky
(Fch), Chlumec n. C. (R).

L. vulpinum sp, n. P. liščí. Tvar a velikost L. eburneuni, často
trsnatý, kl. 3 — 5 cm š., tlustě mas., nízce sklen., na jemně plstnatém
okr. dlouho podvin., hladký, suchý, lesklý, liškově hnědý. Tř. sotva

93

delší pr. kl.. asi i cm ti., nahoru tlustší, bělavý, suchý, lysý, nahoře
jemně mrtnatý. L. husté, úzké, obloukovítě dlouse shíhavé, žluté
žemlové. Duž. světle žemlová, l)ez zápachu. Výtr. kulov. ellipt., 5 V-
\' trávě a mechu lesů u Hoblina. 7 — 'O (vápno). Podobá se Hygr. pratensis,
in;'i ale podvin. ]>lstnat.v okr. a husté 1.

L. pustulatum i^ers. 1801. P. tečkovaná. Kl. 3 — 5 cm, tence mas.,
sklenutý, suchý, šedý, hladký, lesklý, v tmavé, husté přitisklé šu-
pinky roztrhaný, za vHika slizký. Tř. 2>—7 ™^ ^1., nahoře zvolna
v kl. rozšířený, suchý, husté, útle černými tečkami mrtnatý, bez vela
a kroužku. L. sněhobílé, dosti ti., prořídlé, často na dně příčné žil-
kované, krátce shíhavé. Dužnina bílá, bez zápachu. Výtr. ellipt.,
na basi šikmo stáž. 7 — 8 [x.

Hlavně v bmrčinách, na podzim. Stromovka, Hvězda, Krč, Šárka, Ra-
dotin, Mnichovice, Lysá. Čelákovice, Chlumec n. C. (R).

c) Druhy žluté.
L. iucorum Kalchbr. P. hajní. Kl. 3 — 4 cm, tence mas., nehrbul..
ploše sklenutý, velmi slizký, sírové žlutý, za sucha lesklý, hladký.
Tř. asi 1 cm ti., dlouhý, bílý. ale zvláště dole ])rožl()Utlý, značné
slizký, v mládí- s pavučinatým závojem, na konci zrnitě mrtnatý,
L. velmi tlusté, prořídlé, bledavé, pak ale hlavně k okr. žluté, krátce
sbíhavé. Dužnina pod povrchem kl. sírová, ostatně bílá, slabě pří-
jemně vonn-á. Výtr. krátce ellipt., šikmo zašpičatěné, 5 — 6 [x.

A'ýznačná houba podzimní pod modříny po celých Cechách všude obecná.
Jest jedlá, ale nesbírá se. Sem tam přichází forma větší, s kuželov. kl., sytě
/.lutým a trochu vláknitě žíhaným, tlustšín.i a často vidlenými 1. (nar. luteum
m.). Tak u Kladna a Libochoviček (Fch).

L. Quéletii Bres. 1881. P. Quélelova. Velikost i podoba L. Iucorum,
ale jiné zbarvení. Kl. 3—5 cm, tupě sklenutý, často nepra vid. a
excentrický, hladký, lesklý, na podvin. okr. trochu plstnatý (po v^elu),
málo slizký, bledý, ale na temeni černohnědé žíhaný. Tř. dlouhý,
I 'cm ti., k basi ztenčený, pevný, hladký, lysý, bílý, nahoře zrnitě
mrtnatý. L. velmi prořídlé, tlusté, obloukovítě sbíhavé, hélavé kré-
mové, u okr. sirové nažloutlé. Duž. bílá, pod pokožkou žlutavá,
nevonná. Výtr. tupě ellipt., k basi šikmo stáž., 8 — 10 |x.

^'ýhradně jen v lesích modřínových v kyprém mechu, velmi vzácně. Po-
spolitě. \' panském nrodřín. lese u Myšlína (Mnich.), 9, 1918.

L. nitidum Fr. 1857. P. lesklá. Příb. a podobný L. Iucorum, ale
statnější a masitější, zvláště tř. tlustší a čistě bílý, hladký, na konci
sotva zřetelně mrtnatý, 1. tlustší, trvale bílé, v stáří skoro do kré-
mová, zřetelně sbíhavé.

94

v listnatém lese u Libochoviček v listop. iQjS sbíral p. Fechtner. — Zdali
je totožná s Friesovou, nevím určité, ale od ]^. lucorum jest jistě rozdílná.

L. aureum Arrh. Bres. 1881. F. zlatá. Jako J.. lucor., ale inten-
sivně zlatožlutá a kl. vždy Jirbolatý, tř. naihoře v nTláidL spojena sliz-
kým závojemi. KI. 3 — 5 on\ s hnědým lirbulem, ostatně zlatožlutý,
nejvýš silizký. Tř. 4 — 10 mm ti., ž'l.utý, nahoře skoro oranžový,
sotva nirtnatý,, se zřetelným slizkým prstencem. L. žluté, tlusté,
prořidlé, krátce sibíhavé, široké. Duž. bílá, nevonná. Výtr. ellipt.,
8 — 10 [i.

V borovém lese v meclm u Hrusic, v borové mechatině u Srbska. 10.
Jest vzácná houba.

L. chrysodon Batsich. 1789. P. žliitolupenná. Zjev a velik. L. ebur-
neuni. Kl. 3 — 8 cm, čistě bílý, ale krásně při okr. někdy i dále žlutě
mrfnatý, v mikkli celý citrónově mrtnatý, s okr. podviin., slizký,
sklenutý a vmáčklý, dosti mas. Tř. dlouhý, 5 — 10 mm ti., pevně
elast., bily, zvláště nahoře žlutě mrtnatý. L. bílé, tenké, prořídlé.
sbíhavé, v mládí na ostří žluté. Duž. bílá, nevonná, \\vtr. válcov.
ellipt.. 8 — 10 II.

V listn. lesích na' podzim, vzácně.- Krč (.Šimek), Libochovice, Smečno (R).
Jest prý jedlý.

L. gllocyclum Fr. 1863. P. slizoprstcnná. Statný, ma.s. druh. Kl.
4 — 8 cm, kompaktně mas., na okr. dlouho podvin., tupě sklenutý,
skoro široce hrbol., za vlhka uiohiitnou vrstvou zrnitého slizii po-
krytý, bledě žlutavý. Tř. bílý, delší pr. kl., často zahnutý, i — 2V2 cm
ti., na basi ztenčený, hrubě podél vláknitý, nahoře mohutným sHzo-
vitým prstencem opatřený, nad tímto suchý, mrtnatý. L. bílé. s jem-
ným odstínem do masová, nejvýš tlusté, prořídlé, .uroké, sbíhavé.
Duž. bílá, nevonná. Výtr. tupě vejčitoellipt., 7 — 8 i-i.

V teplé mechatině lesní pod Mj^šlínem, v borov. lese u Křečkova rybníka,
u Kunic. Q. Význačný a lehce poznatelný druh ; někdy jest kl. bílý, jen na te-
meni nažloutlý. Diagnosa Rickenova jest nesprávná.

d) Druhy bílé a šedé.

L. eburneum Bull. (Ag. nitens Krm/bh.) P. slonová. Čistě bílý.
masitý, kl. 3 — 8 cim, mas., nejprv sklenutý, pak rozlož., .? okr. pod-
vinutým, pak ro.viným, vekin ostrým, velice slizký, za sucha lesklý.
Tř. válcovitý, zalm^utý. solidní, elast., i — 1J/2 cm ti, bílý, slizký,
nahoře zrnitý. L. prořídlé, velmi široké, tenké, sbíhavé, bílé. Výtr.
válcov. ellipt.. 8 — 9 \i.

V lesích všeho druhu v letě a na podzim všude hojně. Po čistě bílé barvě
lehce poznatelný. Dužnina mírná, ale bez vůně. Jest to jedlá, dobrá houba.

95

L. cossum Fr. 1838. P. drvopleňová. Ve všem podobný před., ale
silně anýzově vonný (jaiko Cossus lig-niperda). Tř. hustě, jemně
bíle mrtnatý.

Jako před., ale vzácněji. Stromovka, Kocerady, Mnichovice. Radotín atd.

L. Hedrychii sp. n. P. Hedrychova. Kl. 3 — 6 cm, nejprv mírně
sklenutý, pak rozlož, a uprostřed trochu nízce tupě hrbol., posléz
nálevkovitý, vodnatě tence mas., bělostný, uprostřed slabé pleťový,
velice slizký, na poďvin. okr. brvitě plstnatý. Tř. delší pr. kl. asi
I cm ti., dole vždy ztenčený a zakřivený, světle pleíový, dole slizký,
v celé hořejší polovině hojně zrnitý, ale bez kroužku, nahoře slzící.
L. prořídlé, obloukovitě zvolna sbíhavé, nejprv bílé, pak bledě ple-
fové. Dužnina slabounce narůžovělá, silné vonná jako L. agathos.
Výtr. ellipt., 6 — 7 |x.

V trávě v smíšeném lese u Roblína (vápno) v říjnu 1914 sbíral p. insp.
Hedrych. Krč (Mašek), Chuchle (K), Radotín, Karlštejn, Karlík, Chuchle, Cer-
čany, Plecháč u Mnichov, (vesměs v listn. lesích). — Jest velmi význačný a
dobrý druh. — Jest příbuz. L. eburneum a L. agathosm. V Bavorsku sbíraný
L. subpurpurascens Allesch jest také blízce příbuz., ale 1. jsou prý posléz čer-
vené a kl. hnědavý.

L. agathosmum Fr. 1815. P. vonná. Kl. 3- — 7 cm, vodnatě a měkce
mas., nejprv sklen., pak rovný až vyhlubený, na podvin. okr. v mládí
plstnatý, hladký, slizký, šedavý, uprostřed s průsvitnými bledými
bradavkami. Tř. různě dlouhý, i — 1V2 cm- ti., -solidní, pevný, celý
zrnečkatě mrtnatý, suchý, bílý. L. prořídlé, krátce sbíhavé, čistě bílé,
tlusté, jednoduché. Voní silně anýzově nebo hořkými mandlemi !
Výtr. váka\'. ellipt., šikmo stažené 7 — 8 it.

V lesích všeho druhu na podzim velice obecná houba a často veliké plochy
pokrývající. Praví se v literatuře, že jest jedovatá, ale s více stran slyším, že
jest to dobrá, neškodná houba. — Sem tam vyškytá se odrůda (var. cinereum
m.) s kl. temně šedým, s tř. celým sytě šedým, suchým, 1.. bílými ale pomačkáním
hnědnoucími.

L. marzuolum Fr. 1821. P. zimní. Veliká a masitá houba zimní.
Kl. 4 — 8 cm, sklenutý, pak rozložený, na temeni trochu vmáčklý
nebo rovný, s ostrým, sehnutým a trochu vlnitým okr., trochu
slizký, lysý, temně šedý až černavý, někdy s nádechem modravým.
Tř. tlustý, masitý, sotva delší pr. kl., i>4 — 3 cm ti., nahoru zvolna
rozšířený, často smáčkly, hladký, trochu lesklý, více méně popelavý,
zřídka na konci slaibě zrnitý. L. krátce sbíhavé, vehni široké, pro-
řídlé, tlusté, bílé, pak trochu špinavé. Duž. vodnatě mas., bílá.
Páchne silně jako L. agathosm. Výtr. vejčitě hruškov., bezbarvé,
5—7 I^-

96

\' starém borovém Ifse u Domažlic v zimě a brzo z jara (Melzer). Ale
i odjimid z Čech obdržel jsem tuto houbu, tak: Černý Kostelec, Chýnava, Chru-
dim, Svárov, Křivoklát, Písek, Čáslav. R. 1918 objevila se v množství na praž-
ském trhu uprostřed zimy a na jaře. Vy trvává ze zimy někdy až do května. Jest
to čistě zimní druh. Bresadula uvádí ji z Florence. v [talii, Ricken z Německa
(ale povrchně). Jest jedlá.

L. penarium Fr. 1838. F. buková. Kl. 5 — 7 cm, kompaktně mas..
ale na okr. průsvitně tenký, tupě kiiželov. zvoncovitý, často nepra-
videikiě sprohýbalný, suchý, hladký, bílý, jen ivprostřed slabě nažem-
lovělý a jakoby zrnitý, aia plsitnatém okr. dlouibo podviinntý. Tr.
bílý, pevný, suchý, sotva zdéli pr. kl., nepravidelně pomačkaný a
■často tupč hranatý, skoro celý hrubě mrtnatý, na basi zašpičatělý.
L. bílé, prořídlé, tltiisté, nestejně šir., krátce sbíhavé. Dužnina bílá,
nevonná. Výtr. vejčito ellipt., k basi šikmo stáž.. 5 — 7 C--

\'ýznačná houba pro bukové lesy, tak vesměs u Jevan, v letě až do pod-
zimu. Chuchle (Zvěř.). Jest jedlá.

v

Hygrophorus r"r. Sťavnatka. Obr. 9, 10.

Wjdnaté mas., měkké houby, s tlustými, prořídlými a často sbí-
havými 1., bez jakéhokoliv závoje v mládí, tedy i bez kroužku a plsti
na okr. kl. Tř. se nahoru rozšiřuje a dolů ztenčuje (tak hlavně
\\ C"amaroph}'lhis). Často jsou kl. i tř. sbizké.

Houby zevnějškem význačné, zvláště ze sekce Hygrocybe již zbar-
vením nápadné. Některé- ze sekce Camaropbyllus velmi nesnaidno
se rozeznávají od r. Limacium, zvláště ve starším stadiu. Liší se
hlavně nedostatkem vela a šupinatého kroužku. Rostou společensky
mimo les na pastvinách, pahorcích, v zahradách, lukách, hlavně
v letě za parného a deštivého počasí. Ohnivě zbarvené druhy jsou
zdaleka poznatelny a krásné. Zdá se, že jednotlivé druhy vázán}-
jsou myceliem na určité druhy bylin, což posud nikdo nestudoval.
Saccardo uvádí všech druhů přes 120. Bataille vydal přehlednou
monog-rafii s 82 dr. Maire (po něm Fries ml.) tvoří z druihň H. co-
nicus a H. ceraiceus nový rod Godfrinia, poněvadž mají basidie
jednoj-aderné. Toto však jest naprosto nesmyslné, neboť není přece
možno H. conicus odděliti od H. obrusseus a intermedius a tyto
opět ze sku.piny Hygrocybe. Podobně Maire a Sťuder chtěli Cantha-
rellus aluirantiacuis zařaditi k r. Clitocybe, protože mitosy v basidiích
probíhají transversalně. kdežto u r. Cantharellus šikmo. Zajímavo
jest. že druhy sekce Hygrocybe vypouští ve formalinovém roztoku
množství slizu, kterým se roztok kalí.

■ 9?

Obr. 9-

(Obr. 9.) I. Hygrophorus laetus Pers., 2, H. psittacinus Schff.. 3. H. hispidus
Vel., 4. H. pulcherrimus Vel., 5. H. Rigelliae Vel., 6. H. coccineus Schff.,
7. H. obrusseus Fr., 8. H. unguinosus Fr.. 9. H. chlorophsnus Fr., 10. H.
impudicus Vel., 11. H. vitellinus Fr., 12. H. ceraceus Wlf., 13. H. igneus
Vel,, 14., H. miniatus Fr., 15. H. sciophanus Fr., 16. H. niveus Scp., 17. H.
mucronellus Fr. — Celé houby trochu zmenš. vyjma čis. u, 12, 13, 14, 15,

16, 17; výtr. značně zvětš.

I. Camarophyllus Fr. Nikoliv průsvitně šfavnaté, skoro sudu', málo čivě
zharvcné driiliy, 1. často daleko sbíhavč.

a) L. daleko shíhavé.

H. nemoreus Lasch. 1828. Š. Jiajni. Kl. 4 — 6 cm, nejprv tuípě
sMieii.. pak rovině rozlož, ano i vmáčklý, šťavnatě mas., oranžové
červený, racHakiě tmavěji žil'ko\'aný. Tř. bledý, útle vláksnitý, sotva
zřetekiě mrtnatý, i cm tk, k basi ztenčený, solidní, měkce eliaist.,
nahoře zvolma v kl. rozšířený. L. hlede pleťové, tlusté, prořídlé, při-
rostle shíhavé. Duiž. oranBová, mirná, bez vůn-ě. Výtr. vejčitokiůov.,
k basi ostře stažené, 5 — 7 i-i. .

Ť—-

I .-A'^

Obr. 10.
I. Hygrophorus caespitosus Vel., celý trs v přir. vel., zvětš. výtr.
2. H. compressus Vel., v přir. vel., zvět. výtr.

99

\" li>tii;it\<.li liájicli, zvláštč v i)i/šícli, teplých i)uloh:W.li. Tak ii Prnliy a
v l'olnbi, 11 Mnichovic na Plecháči, Slané. 8 — 9.

H. leporiiius Fr. 1838. .v. zaječí. Velikostí i tvarem podoben
iiáslecL. ale: kl. bledě žemlový, 'někdy jen pleťový, 1. nečistě bílé,
Spiše pleťové, s nádecbem riižovým, tr. bělavý, pode} vláknitý a ve
vlákiia se trhající. L. jsou na l>asi silně příčně žilkované a k okr.

vidlené. Výtr. kulovitě ellipt.. 7 — 8 iv.

Na suchých píistvinách a pahorcích vzácně. V luloli Radotínském na vá-
penatých kopcích ve řpolečnosti žampioníi. 8 — o.

H. pratensis Pers. 1801.
""^ --••--—-••.. i;^ ! lihli. \'elice iwdobna

před., ale objevtije s-e až

na podzim, má kl. hladkv,

. : -*->ír'/'5^ .,'•■'.■;% oranž, žemlovv. sotva vl-

\ ^ v. v- ' /

5. nitý, tř. čistě bílý, hladký.

\ Na pahorcích, lukách na

l)0(lzim velice obecná, pospolitě.

■"'-■' "-■'"■^' Jest jedlá. lO — 11.

i I 4 H. furcatus sj). n. ,§. vi-

^ \. ^ / i dlená. Tvar a velikost H.

'' /'^ i praitensis. Kl. 4 — 5 cm,

/ / / / tiupě pravid. zvoncov., pak

^" ,, ^ rozlož., s dosti špičatým

Obr. II. , , , . ", .

Hygrophorus pratensis Pers. V přir. vel. lirbolem, maS., casto hrube

rug^osně hrlx>lkatý, špinavé
bílý, jakoby mléčné ojíněný, uprostřed nahnédlý nebo .načervenalý.
suchý, lysý. Tř. excentrický, asi 6 — 8 mm ti., dolů zvolna ztenčený.
htedik}'-, lysý, bílý, hrubé podél vláknitý, pevně elast., často pokřivený.
L. prořídlé, sbihavé, čisté bílé, četné vidlené a šilkami hojné spojo-
vané. Výtr. vejčitoeHipt., k basi stáž., 5 — 6 |i. Dužnina bí'lá, bez
zápachu.

Na lesní, mechaté louce u Myšlína (Mnich.), 8, 1917. — Jest příbuz. H.
niveus a virgineus. Anglický H. ventricosus Berk. Br. zdá se býti také příbuz.,
ale jest statnější (6 — 9 cm) s většími výtr. Drobnost i ťvar výtr. spíše poukazuje
na H. nemoreus a leporinus.

H. virgineus Wulf. 1787. Š. pannenská. Kl. 3 — 5 cm,, hrbolaté
rozlož., tlusté mas., hedvábitě bílý, za sucha rozpukaný, tř. delší pr.
kl., 3 — 5 mm til., hedvábitě vláikniitá, 1. husté. Výtr. válcov. ellipt.

]0 — 12 -i. .

Na vřesovinách. lesních lukách a mechatinách na podzim hojně, ale více
v drsných polohách. Test velmi chutná, jedlá houba.

100

H. rubripes sp. n. 5. červenonohá. Podobmá před., ale tř. tenči a
(:er\ený. Kl. 3 — 5 cm, rovně uťatý, ano i vyhliiibený, dolů zvolna
v tř. zúžený, čisitě bílý, lysý, hladký, nerozpulkaný. Tř. zdélí pr. kl.,
tenký, tuhý, lysý, k basi ztenčený, masové červený, se stejnou ďuž,
L. prořídlé, bílé, široké, zvolna sbíhavé. Výtr. váicov. ellipt. šikmo
stažené, to— 12 \i. Bez vůně.

Na suchýcli travnatých kopcícli (vápno) nad Chuchlí v říjnu hojné. Sotva
as totožný s ÍI. vii-gineus.

H. niveus Sop. \y/2. .^\ siiččuá. Celá sněhobílá, za vlhka hygrof.

pnLwitná, kl. nej''prv zvoncov., pak plochý, uprostřed vmáčklý,

2 — 3 cm š., na okr. často vlniitý, hladký, slizký. Tř. 21 — 4 mm ti.,

dolů tence zúžený, ztuha elast., hrubě a tvrdě vláknitý, posléz du'tý,

nahoře pomoučený, v kl. zvolna rozšířený. L. tenké, obloukn\itě

sbíhavé, velmi oddálené. \''ýtr. válcow ellii)t., 8 — í) \i.

Na pastvinách v letě až do podzima velmi hojná, pospolitě. Jest jedlá.
Od H. virgineus svou drobností hned se liší. Ob,-( tyto druhy mívají na bílém
kl. kannínové skvrny.

H. cinereus sp. n. .V. f^o pelová. Velice podobna před., skoro ještě
menši. Kl. o"6 — 2 cm, tupě zvoncov. sklen., lysý, hladký, smutně
.íCř/ý, skoro lesklý. Tř. zdélí pr. kl., čistě bílý, hladký, ly.sý, y2 — 2 mm
ti, nahoru ztluštělý, L. čis-tě bílé, tlusté, dlouze sbíhavé, neširoké,
velice řídké a v stáří příčně žebernaté. Výtr. \ řeten()\'ité, v ostrou
stopečku zvolna ztenčené, 5 — 8 p. l>ez vůně.

\' trávě na suchých, vápenných úklonech nad Chuchlí místy v celých hou-
fech. Snad soubě/ný druh k uřed. na vápenyém podkladu. \'ýtr. jsou velice ná-
padné.

H. Coleniannianus l^ldxh. Bres. 1892. .S\ Colemannova. Kl.
3 — 5 cm. fialově šedý, zvoncov., pak rozlož., s okr. nahoru vyzdvi-
ženým, vodnatě průsvitným, mělce slabě rýhovaný, sli::.ký, lesklý,
trochu hrbolatý. Tř. bílý, peimý, podél hedvábitý, hladký, 4 — 6 mm
íl., iiíxlél v proužky se třepící. K. prořídlé, velmi tlusté, šedé fia-
lové, na dně velmi svraskalé, .daleko sbíhavé, pak se utrhávající.
Páchne ovocně. \"ýtr. ellipt.. 8 — í)\x.. ]X).uze 2 na basidii.

Ve vlhkém mechu na lesních lukách vzácně. Na Plecháči u Mnichovic,
10, 1915.

H. Rígelliae sp. n. 5. Rigellové. Drobný, šedě nafialovělý. Kl.
2 — 3 cm, tence m.ais., hyg-rof., za vlhka temně šedý s pros^vitavými 1.,
slabě slizký, za sticha bélošedý s odstínem fialovým, hladký, lesklý,
tmavšími, vláknv radialné žnhaný. sklenutý, tipro,stred vmaČklý a
ostfe bradavčitý: Tř. tenký (3 — 4 mm), rovný, tu/hý, suchý, šedavý,

101

poilél T^láhititý ano i hnibč brázditý, hladký, lysý, stříbřitý, poslé/
dutý. L. prořidlé, dosti široké, tlusté, jednoduché, obloukovitě sbl-
ha\"é, šedé, na dne Jirubě příčné vrásčité. Dužnina šedavá, l)ez zá-
pachu. Výtr. xejčitcJvuloA-., \- .sro{>ečku stažené, 7 — 8 \i.

\ diibiiiiicli u Cljlunice n. C. (opukíi) v říjnu 1916 sbírala RigoUová. Patří
do přibuz. přťdcš'!., ;dc již výtrusy se liší.

H. subradiatus Schuau. 1801. ^'. paprsková. Kl. 3 — 4 cm, kuželov.
zvQncov.. tupé hrbol., šedý neb šedohnědý až bělavý, Jmstě paprsko-
vité rýhovaný a vláknitý, vlihký (sotva slizký). Tř. bélavý nebo
málu šedý, lysý, suchý, válcov., 5 — 8 mm ti., dosti |)evný. L. pro-
řidlé, bíilé nebo málo našedlé. Ijřidiaté, mělce vykrojené přirostlé,
krátce sibíha\é. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. kulov. ellipt., 6 — 7 n-
Xa travinách a vřesovinách na podzim řídce. 9—10. U Habru, u mlýna
HaIa.šova u Mnicliovic.

H. irrigatus i^ers. 1801. (H. unguinosus Fr.) .V. zavlhlá. Kl. 3 až
4 cm, tuípě zvoncov., pak rozlož., tence mas., hladký, slizký, temné
a.5 světle šedý, lesklý. l'ř. oblý. nepruhovaný, hladký, slizký, šedý,
velmi křehký, často smáčkly a dvojHzný, dutý. L. bílé nebo s odstí-
nem šedav^mi. velmi křehké, prořídlé, široké, sotva zřetelně sbíhavé,
Duž. bílá, ]yeL zájpaohu.

.\'a pastvinách v Ictč po deštich vzácně. U Mnichovic hojně.

H. caespítosus s.p. n. Š. trsnatá. Velmi ťrsnatá, vodnatě nias., kl.
3 — 5 cm, dusiti tence iiias., velice nepravidelný, zprohýbaný, částce
excentriťký, ploše sklen., s okr. rovným, sehnutým, někdy mírně
vm:ačklý, dosti hygrof., při ufychání 0' kruhy při okr., šedě bělavý.
s radiálním tmavším vláknivem. Tř. delšíi pr. kl., zprohýbaný, křivo-
luký, nahoře trodiiu sniiačkilý, šťa\-natě mas., spiíše elast., hladký, lysý,
hělavě lesklý, na konci spoře m.rtnatý, uviiiiitř měkce houbovitý, i cm
ti. L. prořídlé, ťlit.sté, krátce obloukovitě sbíhavé, k okr. hojně vi-
dlené, na ploše celou sítí vyniklou zdobené, špinavě bledé. Duž. brlá.
Výtr. elliipt., 8 ;•..

\'e vlhké rokli v stinném lese (křemen) nad Řevnicemi v říjnu 1915 velmi
hojně (Kav.). Na basi tř. jsou liojné rozvětvené kořínky. — Snad jest příbuzný
H. connatus Karst. z Finska, o ktcrén-. však praví I"ries, že jest gracilní a že
tvoří hlízu z basí třeňovýcli.

H. rubescens sp. n. Š. načervenalá. Celá bílá. Kl. 4 — 6 cm, tupě
ku.žek)v. zvoncov., pak rovně roizliož., s tupým hrbolem, suchý, hladký,
bílý. Tř. velice dlouhý, i cm ti., nahoře v kl. rozšířený, elast.. pevný.
podél hrubě vláknitý a trochu mrtnatý, lysý (i nahoře). K. prořídlé,
obloukovitě dlouze sbíhavé, tenké, neširoké, čistě bílé a jako tř. a

102

kl. pomačkáním rychle masově červenající. Duž. bíku nevomná. Výtr.
vejČ!t(Tikulov., 8 — lo ti.

U Pišel na lesní louce sbíral p. učitel Vrána v záři 1918. — V mládí po-
doba se L. eburneum, ale jest suchý.

b) L. nesbíJiavc.

H. nitratus Pers. 1801. Š. ledkovú. KL 2 — 6 cm, tenký, šťavnatě
maí... zvottucuv., pail< rodož., slizký', ale brzo suchý, hladký, šedohnědý,
posléz hrubě rýhovaně šupinatý. Tř. t) — 11 mm ti., málo delší pr. kl.,
hladký, šedcahnědý, často smáčkly. L. široce přirostlé, velmi pro-
řídlé, mas., velmi široké, trojhranné, bělavé, pak modrošedé. Páchne
silně čpavkem. Výtr. vákov. elhpt., 5 — 6 ;i.

A' trávě na mezích a pa?tvinách v letě po deštích všude hojně. T'o zápachu
lehce se poznává.

H. ovinus Bull. 1792 ^..

ii". ovčí. Velmi podobný
před., ale celý skoro čer-
ný. Kl. hladký, radiálně
rugosiní, pak v poklička
rozpukaný, bez prosv. 1.
Tř. hladký, tlustě mě-
chatý, černošedý. L. oli-
vově šedé, až černé, vel-
mi prořidlé, pomačká-
ním, červenající. Duž,
pomačkáním červená
Výtr. vejčitoellipt., 8 až
(j ;'•. Páchne jako před
Na podobných stane >-
ví^íkach jako před., ale
mnohem vzácnější.

H. metapodius Fr. i^iy.
S. čcrnavá. Kl. 5 — 7 cm,

tu']>ě zvonoov., černoliuiědý, hustě odstálými špičatými šupinkami po-
krmy (skoro sametový), uprostřed velmi mas. Tř. dlooíhý, i — 2 cm
ti., na basi ztenčený, šedavý, podél hrubě vláknitý a černavými Šu-
pinkami .avláště nahoře posázený. L. pr<jřídlé, velmi tlusté, široiké,
na dně příčně žřlkované, zraněním červenající. Posléze celá houha
zčerná. Výtr. krátce xxvpé ellipt., 7 — 8 ti. Voní slabě moukou.

V trávě v lese u Kunic v srpnu 1916. \'elmi vzácná, veliká, statná houba.

feif ^0

\ň 2

Obr. 12.

I. Hygrophorus fornicatus Fr., 2. H. luteus

Vel., v přir. vel, zvětš. výtr. v poměrné velik.

103

H. iuniicatus l'r. iS^ř^. S". i'xstřc(im. Zjev skoro iako Trich. pov-
teiTtosuni. Kl. 3 — 5 cm, tvrdě, disti tlnstě mas., na nkr. tu])V. nízce
sklen., sotva hrbolatý, vžd}- ncpravid. laločniitý a excentrický,
slizký, hladký, hedváb, lesklý, bílý, ale radiálně šedoluu^dé vláknitě
řihaný. Tř. 5 — 10 mm ti., ilole neztenčený, podél vl;'iknitý a se irlia-
jicl, i>evný. solidni, bělostný, hladký. L. velmi prořídlé, velmi tlusté.
dosti .šinK:e břichaté, na dně ])ríčně žebernaté, u tř. hhrboce vykro-
jené, čistě a trvale bílé. i'>ez zápachtt. Výtr. kido\ . ellii>t.. 5 — íS !•-

Xa vresovinné strájii mezi jalovcem u Mnichovic. 0. 1918 — Podivný
(Iriih, jenž by iimhl hyti také porovnáván s r. Triclioloma, ale má příliš tlusté 1.
Na Plechá-M v niechatině na .sev. straně u Mnich, nalezl jsem var. slreptopus Fr.
s kl. za suclia vláknité trhaným, tř. pokroncenou, pi-dél >c trhajicí. Tento silné
ovocně voní.

H. híspidus sp. n. J>'. nirtnaiá. Menší druh. kl. 2 — 4 cm, nejprv
kuželoA . šj)icatý, často laločnatý a nestejnostranný. pak rozlož., vod-
níitě ma'S.. tmavě šedohnědý neb i do olivová, s linstýtni, tmavými
šupinkami. L. bílé, široce břichaté, 11 tř. vykrojetié. Tř. bílý, Irladký.
y2 — Jr cm ti., vždy se zahnutou basi, pevně elast. Duž. bílá, neměn-
livá, nevonná.

V borovém, mladém lese u Křečkova rybníka u Mnichovic v Červenci 1914-
Jest přibnz. před., ale velmi rozdílný.

H. corapressus >p. n. Š. smaěklá. IVKUvlmý a príbivz. před. Kl. 2 až
zYi čni vys. a dole iV-i — 2 cm š., podlouhle kučelov.. úplně hladký,
lysý. lesklý, hygrof., popclavě olivový, tence mas., excentrický. Tř.
dvakrát delší kl, jako kl. zbarvený, lysý, hladký, tuhý a védy velice
smaěklý (takže 2 žlábky povstávají), pak dutý. L. šedavé. husté,
u tř. xvkrojené, ncsbíhavé. \''ýtr. bledě žkutavé, dokonale kulaté.

4—5 :^-

Xa pisčitých vřesovinách u Třeboně, 8, 1915 (W.).

H. olivaceus sj). n. 5. oliz'Ová. Kl. menší (2 — 3 cm), ostře kuželov..
z'ždy excentrický, tence mas., hladký, lysý, nesliský, přejemné radi-
álně čárkovaně vrásčitý, tmavě olivový s odstínem popelavým. Tř.
málo delší pr. kl., 5 mm ti., vMy smaiklý, lysý, podél jemně pruho-
vaný, nei>růhledný, dutý, zelenavě žlutý, nahoře ojíněný. í.. hnstc.
11 tř. vykrojené, široce břichaté, nesbíhavé, nejprv bílé, pak s odstí-
nem zelenavým. Vý-tr. krátce válcov. ellipt., na basi šikmo stažené.
TO ;.i. Duž. nečeniá a nevoní.

\' travé na záp. stráních, vyhřívaných (formace devaterníková) nad sil-
nicí mezi Menčicemi a Mnichovicemi. 7. 1018. — Jest příbiiz. před., ale roz-
dílná.

104

H. luteus sp. iH. vŠ. slutá. Kl. 3 — 4 cm, tn;i)ě kuželov., excentrický.
niirně mas., pouize vlibký, z:emlovč slutý, celý přitisklýnii drobnými
siipiiíkami posetý, na okr. trochu laločnatý. Tř. sitejniomerině válcov.,
.solidní, bélavý, hladký, nahoře pomoínčeoý. I., husté, 1)řicha'té, u tř.
hluboce vykrojené, nesbíhavé, bílé (s odstmem do žlutavá). Duž.
híilá, bez zápachu, neménlivá. \'ýtr. tupě eHipí., kJ' — 12 [i, špinavě
hniědé.

\' mladé smrčiné r3'7.c<jvé u Mnichovic, 8. 1015. — Jest příbuz. před.

Obr. 13.
Hygrophorus puniceus Fr. .slabě zmeiiš., \c vřesovině.

II. HygrocybeFr. Prů.^ífifnř šfavimti'. kh'l:ki', skoro voskovilč, živě ohiiiz'i~
ncbfl ílutč (řídce sedě) rjbarvrné druhy.

a ) Tř. vláknité pruhovaný, suchý.

H. puniceus Fr. 183S. Š. granátová. Ze všech dr. největší a
nejmas., kl. 5 — 12 cm, tupě zvomcov. kiiželovitý, dosti |>evTiý, šarla-
tové krvavý, hladký, slizký, za sucha hedvábně mrtnatý. Tř. velmi
.'nlný, mas., solidní, pevný, oranžový, s hrubými nachovými vlákny,
suchý, na konci trochu bíle mrtnatý, i — 2 cm ti. L. sytě sluté, pak
oranžové až oranž, červené, tkisté, dosti husté, přirostlé, slaibounce

/a~

sJřiliavé. Duž. \ tř. hiilá, ])i»(l kl. ornii/.ová. nevonná. \ ýtr. válc. elLipt..
<i — 10 r-

Na lesních lukách od srpna do rijna obyčejné ve velikém množství po-
hnin.adé. Jest překvisná honba a velmi ol)ecná. Je<t prý podezřelá.

H. interraedius Tas.--. 1872. .S". prostředni. Kl. 3 — 6 cm, tu])€
/.vmcov., přeňtle mourovč hnčdč vláknitý, ve vlákna se pak jak
n Inocybe trhající, ča^to se roztrhávající od okr. Tř. vláknitě pru-
hovaný, jaivSniě citrónový, hladký, ale neslizký, v -pásiky se třepící. I.,
iasfně citrónové, široce břichaté, u tř. volné, v mládí bledé. Diiž.
]>le(lě žkitá. nevfmmá. \'ýtr. tupé válcov., 10 — 12 n-

v okolí Mnichovic velice hojnř v srpnu cu rok, vždy poblíž jalovců. —
Rxcken druh tento popisuje falešně.

i H. conicus Sc(j'p. J772. Š. kiišelovitá. (A. croceus Bull., A. auran-
tiaciis Sow,. A. hyacimthiuis Attsch.). Kl. 3 — 5 cm vys., ostré kuáelo-
vitý, oranžové červený, za vlhka slizký, za sucha lesklý, bledě vlák-
nitý, posléz rozlož, a trlraný, dosti mas., na povrchu liustě radiálně
Hlkovaný. Tř. 0*5 — i cm li., citrónový, vláknit}', váilcov., dlouhý,
podél se třepící, dutý. L, dosti prořídlé, tlusté, skoro trojhranné, u tř.
vplné, světle Buté. Duž. žlutá. Pomačkáním okamžitě černá, v stáří
celá houba zčerná. Výtr. válco^'. ellipt. 9 — 10 11.

^" trávě v zahradách, na pahorcích, mezích, vždy v houfech všude po celé
)étc> obecná. Šťávou vymačkanou lze psáti jako inkoustem. Jest prý jedovatá.
- Tu a tam (tak u Mnich.) vyškytá se forma mnohem menší (var. minor m.).
žfutozelená nebo oranžová, méně rychle černající, s tř. hrubě n^hovaným, 1. bí-
lými, pak citrónovými.

;.H. pseudococcineus sp. n. Š. nachová. Drobný, úplně H. coccineu.s
připomínající. Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. sklenutý, nízce tupě hrboL,
vždy nepravid. laločnatý a velmi excentrický, na temeni s drobnými
šupinkami, ostatně lysý, hladký, vlhký, hustě radiálně žilkovaný,
ohnivé nachový. Tř. dloii-hý, 3'— 4 mm ti, hrul>ě rýhov. vláknitý.
křeliký, oranžový nebo zlatý. L. široce břich., dosti tlusté, nesbíhavé.
volně u tř. zaoblené, zlatožluté, na dne oranžové červené a jako tř.
nejprv modrající, pak zvolna černající. Výtr. tupé ellipt., šikmo
zúž.. 7 — 8 j'.

\" trávě na opuce na Vidovli u Prah}', u Hlubočep, sv. Prokopa (vápnoy
v ríinu ini8. — H . nigresc^ns Quél. jest větší, s kl. bilým, pak citrónovým.

H. squalidus Lasch. 1828. .š'. nečistá. Kl. 2 — 4 cm, tupé kušelov.
zifoncov., pak rozlož., křehký, pokrytý mocnou vrstvou slizu, zářivě
oranžový, s prosv. L, tence mais., za sucha hladký, vybledlý. Tř.
dlouhý, 3 — 8 mm ti., podél rýhované vláknitý, dutý, slizký, zlato-

106

žlutý. L. prořídlé, břidiatt-, volné, špinavé héloMutavé, na dně oran-
žové. Dužnina zliatožlotá, nevoniná, nečernavá.

Na travnaté lesní louce u Hrusic, 6, 1914, pod velikým dubem. -- Od
H. obrusseus liší se drobností a tupým kl.

H. pulcherrimus sp. n. Š. překrásná. Kl. 2 — 5 cm, dosti niais., tupé
široce sklenutý, slizíký, za suclia hladký, lesklý a slabě radiaLne čár-
kovaný, s pTOsv. 1., datošlutý. Tř. vláikni'tě čárkovaný, hladký, lysý,
brzó dutý aino mčchatý, v /pentlice se třepící, uprostřed 4 — 6 iinni ti.,
dolu zvolína ztluštělý, sytě zlatožlutý, nahoře oranžový. L. prořídlé,
tluisté, široké, široce přirostlé, nesbíhavé, břich,, zářivé oranžové
červené. Dní. žlutá, iievonná. A^ýtr. tupě krátce ellipt.. (S [-1.

V trávě na vyhřívaných, vápencových stráních v údolí Karlíčkem u Ro-
blina v červenci 1916, hojně a pospolitě. Jest to nádherná houba a patrně pro
teplé okolí Karlštejna význačná.

b) Tř, hladký, nepruhovaný, často vlnkatý a slizký,
y.) L. břichaté, nesbíhavé.

H. chlorophanus Fr. 1821. Š. citrónová. Celá houba světle a živě
citrónová nebo zlatožlutá, nečennající. Kl. 3 — 5 cm, zaobleně
zvoncov., hygrof., za vlhka s pros v. 1., slizlcý, za sucha běložhitavý,
hlaidký, záhy rovný, nehrbolatý (až \-mačklý), na okr. laločna/tě zpro-
hýbaný, tence lupenitý. Tř. rovný, tuhý, nelesklý, hladký, sucliý,
5 — 8 mm ti., často smáčkly, neprůhledný. L. dosti husté, tluisté,
skoro trojhranné, málo a krátce sbíhavé. žluté. Nevoní. Vyiw
skoro kulovitě ellipt., 5 — 7 .u.

Na pahorcích a mezích, pastvinách všude hojný. 8 — 10. Rovným, hlad-
kým (nerýhov.), suchým tř. liší se ode všech této skupiny.

H. siccus sp. n. Š. suchá. Kl. trvale tupé kuželov., cliote i>2 — 2 cm
š., 1V2 — 2 om vys., dosti tuihý, i za vlhka úplné suchý, hygrof., za
vlhka s prosv. 1., oranžové červený, ale na povrchu matné bíle ojí-
něný, nečernavý. Tř. máilio delší pr. kl., 2 — 3 rmn ti., rovný, smutné
nečisté okrové pleťový, matný, suchý, nerýhovaný, nezaškrcovaný,
v j3entHce se třepíící. L. i>rořídIé, tlusté, široce břichaté, u tř. za-
oblené, skoro \'olné, oranžově červené. Výtr. kulov. ellipt., 5 — 6 \i_
Na suchém pahorku mezi travou ve společnosti Leptonií n Myšlína, 7, 1919.
Nepodobá se vlastně žádnému druhu.

H. psittaciuus Schff. 1774. v?, papoušková. Drobný, žluitý, jen tř.
nahoře zelený nebo i kl. více méně smaragdový, kl. i — 3 cm š., tenký
tupě zvoncov., nejvýš slizký, za vlhka s prosv, 1., tř. 3 — 5 nmi tl„
hladký, jadcoby zrnečíkatý, příčně vlnkatý, dlomhý, dutý, tuhý. K. pro-
lom

řidlé, u iř. zanblené, l>řidi.. na dně zelemaNť. na (řStri žluté nel)0
i celť zlaiiožUitó. Kl. za suchn zhledne. \'ýtr. elli[)t.. 5 — d h.

Xa pastvi nácli. Inkách po (k-sticli v letě v5ii'lf lioiný a zbarvením ná-
padný driili.

H. sciopliaiius {'"r. 1838. .V. cililoz-ú. Cihhnu'' //vitV/v, driiUny. kl.
2- — 3 cm, tenký, kutelov. ::-voncin'., pak ro/.lož.. hladký, slizký.
s prosv. 1., křehký. Tr. světleji cihlový, dlouhý, 3 — 4 nnii ti., dutý,,
lilatlký, vhikatý. L. červenc cihlové, paik bíle ctjíněné, prořídlé, zouh-
keni přisedlé. Xýxx. ellipt.. 8 — ;) j-..

Xa k-snícli lukáoli a past\ iiiaoli v;<ácnč. 8. Mnichovice, Kocerady, Jcvany,
Radotin.

H. coccineus Schff. 1774. .š'. šarlatová. Kl. 2 — 4 cm, lence ma^.,
pravidelně polokulovifý, Madký. lysý, mastně vlhký, nádher ]ič syté
šarlatový bez prosv. 1., suchý, zlatožlutý. Tř. dlouihý. rovný, 3 — 5 nvm
ti., tuhý. dole ztenčený, někdy i s brázdcni dole. podél husté útle pru-
hovaný, suchý, v pentlice se třepící, zlatožkitý nebo oranžový. T..
tlusté, široce břich., široce přirostlé, ale nesbíhavé, žluté. Duž. zlatá.

bez \TJiiě. Výtr. vejcitoellipt.. 7 -i.

V trávě na j^aliorcích a pastvinácli v letě za dešfů hojně. Překrásná hou-
bička. — nivím se, proč se u autorů udává tř. hladký, nepruhovaný.

^) L. na tř. sbíhavé.

* Šedé druhy.
H. unguinosus Fr. 1821. .V. kluzká. Kl. 2—3 cm, šedý, hladký, na
okr. s prosv. 1.. velnu slizký, v stáří vybledlý, zvoncov. kuželov.,
pak rozlož., s vyniklým hrbolem. Tř. olověné šedý, vlnité zprohý-
haný, prosvitavé kroužkovaný, dlouhý. 5) — 10 mm ti., dutý, velmi
tuhý a nejvýš slizký. K. čisté bílé, prořidlé, široce přiro.ítlé. Dnž.
bledá, křehká, l>ez zápachu. \'ýtr. skoro kuloNiné, ^ .1.

Xa lesních lukách, v mechatinách řídce. 8, 9. U Mnichovic na Plecháči a
u Hrusic. — Kl. jest v stáří radiálně svraskalý a na temeni pod pokožkou
červenavý. Tř. klouže mezí prsty jako úhoř. - Ricken udává výtr. falešně.

H. impudicus sp. n. .V. nestoudná. JVIalý, šedý dr., s tenkým tř. a
strašině páchncrucí. Kl. i — 2 cm. polokulov., hladký, šedý, hrubé ru-
gosní. Tř. dlouhý, tenký (2 — 3 mm), elast.. nezlomitelný, podél
vláknitý, trochu vlnkatý, šedý, dole černající. \^. velmi prořídlé,
obhmkovité prohnuté, celou šířkou přirostlé a sotva sbíhavé, šedé,
"^e světlým ostřím, tlusťoučké. A'ýtr. nepravid. vejčitakulov.,, sk-oro

liranaté nebo ledvinité, 5 — 6 ;t. Páchne strašné thereni.

V teplé dubině na vápně nad údolím Karlickým mezi Melampyr. nemo-
rosum. 7, 1916. A' literatuře nic podobného nenalézám, soudím, že patří do pří-
buz. H. laetus.

108

** žluté a červené druhy.

H. laetus Pers. 1796. Š. veselá. Kl. 2 — 4 cm, zvoncov. sklen., pak
rovný, uipTOStřed vtnmoklý, tence mas., cihlové šlutavý nebo oran-
:í02'é červený, velice slizký, lesklý, s pros\^ L a radialině čárkovaný.
Tř. d'lioiu-hý. 3 — 4^m'm ti., dutý, velmi elasf. pevný, nejvýš slizký, prů-
svitné kroužkovaný, načervenale nebo okrové žlutý, na konci do
scdava nebo lilákova. L. v mládí bílé, pak žli:..točervenavé, bíle po-
prášené, dosti proříidlé, skoro trojhranné, široce přirostlé a sbihavé.

Dužmina tuihá. Výtr. válcov. ellipt., 5 — (> ,m.

V trávě na pahorcícli a pastvinách, obyčejně ve společnosti pýchavek. Často
sprov*ází jalovce. 7, 8. U Mnichovic často každý rok.

H. ceraceus Wiilf. 1788. Š. vosková. Malý, oramžový, křehký dr.
Kl. 2 — ^4 cm. oranžové žlutavý, záhy pobledlý, hladlvý, s pro'sv. 1..
zvoncoA'. pak roviný, tence mas. Tř. podobně zbarvený, křehký, lá-
mavý, 3 — 6 mm ti., dlouhý, M:adk>% slizký, rourkov., často smáčkly
a oero\^ý. L. žluté, křehké, prořídlé, tlusté, skoro ^trojhraBué, sbi-
havé. Diuž. oranžová.

\' trávě na pahorcích v letě dosti často. 7, 8. Mnichovice, Veltrusy, Karl-
štejn, Radotíii.

H. vitellinus Fr. 1857. Š. žloutková. Kl. 2'r— 3 cm. sploštile zvoncov.
zniiačkiý, na okr. elegantné vlnité zprohýbaný, trochu slizký, hl'adký,
.X prosv. /., za, sucha bJedě žkutavý až zářivě zlatožlutý, za vlhka
oranžový. Tř. dlouhý, 3—4 'mm ti., oranžový nebo zlatý, hladký,
nahjíe slabé mrtnatý, neslizký, často vlnkatě zprohýbaný, dutý.
křehký. L. široce přirostlé a daleko zvolna sbihavé, žluté. \^ýtr.
krátce elHpt.. šikmo stáž., 5 — ť) ji.

\' meciiu a tr;'i\'ě na pajiorcich a v hájící v letě vzácně. U Mnichovic, Stru-
hař^va. Zářivě zlatožlutoti barvou úhledný (huh.

H. pusíllus s]). n. .?. maličká. Droímý. nejvýš slizký, zlatožlutý.
K!. i— 1V2 cui. nízce, ploše sklen., na temeni s mělkou jamlvou,
mocnou vrstvou slizu pokrytý, s prosv. 1., ale nerýhov., na okr.
rovný, zlatožlutý. Tř. dbuhý, stejně ti. (2 nnn), syté žlutý, prů-
svitný, nerýhov., ale na povrchu rugosné bradavkatý a nejvýš
slizký, tuhý, solidní. L. bílé, pak nažtoutlé, tlusté, prořídlé, celou
šířkou přirostlé a trochu sbihavé. Výtr. krátce zaobleně ellipt.. 8 \i.

Na kraji lesa borov. v mccliatén: mokřadle u Stránčic (blíž kaple). 7, 1919.
Jest snad příbuzný před.

H. mucronellus Fr. 1838. S\ hrotitá. Kl. i — 2y^ cm, zvoncov. kuže-
lovitý, ostře hrotitý, palk rozlož, s nasazenou bradavkou, křehký,

100

lesklý, hhiííhý, sYvzký. ::(íliy uprcvstřed bledší,, s okr. temné krvavým,
s prosv. 1. Tř. dlmihý, i — 4 mm ti., rourkwitý, nachový, dole bě-
lový, lieilváhné lesiklý, podél vláknitý jakoby bile ])r)(|>rኀaiý, sikoro
suchý. L. .žluté, tlustě, mas., břichaté, sbíhavé. \'ýtr. Wv[y^ ellipt.,
šikmo sta/... 8 — lo.u.

Na travinácli, všude vzácné, v Ictú. llrusice, Raciotíu, Veltrusy (Šaf>. Li-
bochovičky (Fdi.). Zdá řc mně, že do tohoto skupení nenáleží.

H. miniatus Fr. ]82i. .v. krvavá. Drobný, šairktově zbarv. a

mrtnaiý dr. Kl. j — 3 cm, pi^lokulov., pak rozlož., na temeni vmáčklý,

tenký, velmi křehký, neslizký, nelesklý, suchý, šarlatový, v stáří

čluté blednoucí, drobné šupinkatý. Tř. dlouhý, tenký (2 — 4 nim),

dutý, oranžové červený, dole žlutavý, hladký, lesklý, často vlnitý.

L. široce přirostlé, sbíhavé, nejprv červené, pak do polovice žlnté.

Výtr. tupé, krátce ellipt., šikmo suiž., 8 — 10 ^

Na lesních loukách, ve vřesovinách, v rašelině, někdy 1 trsnatá, v lete po
deštích po celých Cechách hojná a zbarvením nádherná houbička.

H. ígneus sp. n. J^'. ohnivá. Maličký dr., nejvýš ohnivě nachový.
Kl. 4 — 10 mm, brzo terčovité rozlož., uprostřed s hlubokou jamkou,
tence mas., zvláště u okr. skoro blanitý, nejvýš slizký, -s pTOSv. 1.,
za sucha hlaďký, lesklý, ohnivé nachový. Tř. scíva delší pr. k!.,
I — 1-/2 mm ti., nevláknitý, celý zrnečkaté rugosní a nejvýš slizký,
solidní. L. krátce sbíhavé, prořídlé, nachové, na ostří bledší. Duž.
červená, bez vůně. Výtr. krátce tupě ellipt., 7 — 8 ,u.

Na nejv3'prah!ejších, slunečných mezích a stráních mezi mateřídouškou
u Myšlína a Mnichovic v červenci po deštích, 1916, 1919. — Nádherná hou-
bička, od před. naprosto rozdílná.

Coprineae. Hnojnikovité.

a) Výtr. černé nebo černohnědé Coprinus.

h) Výtr. rezavě hnědé, pod mikroskopem žluté Bolbitius.

Coprinus Pers. Hnojnik. Obr. 14.
ííouby vyznačené svou měkkostí, křehkostí a rychlým rozplý-
váním v černou kaši. Kl. válcovitý nebo kuželovitý, podél hru1>é
rýhovaný, s centrálním, dlouhým, tenkým, křehkým tř. Okraj kl.
vždy rovný. T.. nejprv ostřím hustě slepené, pal<: černé, mizivé.
Výtr. černé, čeríiohnědé, velké, cystidy velké, vakovité. Některé
miají pod kl, bílé velům, zanechávající na tř. prstenec, jiné jsou
v mládí zastřeny inizivým, obalem, jenž na kl. zanechává mizivé šu-
piny, jiné konečně nemají ani to and ono.

«

no

^i)-J iUl.^,. luX»^->^^ ^.A.>.',w

^m^.

^^

'V.-^^

(?

,0,

^U

ol

Obr. 14.

I. Coprinus sterquilinus Fr., 2. C. fimetarius L., 3. C. diaphanus Quél.,
4. C. crenatus Lsch., 5. C. ephemeroides Bull., 6 C. sceptrum Ingh., 7. C.
niveus Pers. — Vesměs v přir. vel., pouze 3 a 6 slabě zvětš. Výtr. a cyst.

značně zvětš.

Náleží sem sice houby rychle rostoncí, ale krátce trvající.
Mnohé nelize aini z exkurse domů donésti, neboť se cestou rozplynou
a zimizí. Proto třeba bráti substrát s mladými zárodky, jež pak
doma pod zvoncem skleněným vyrostou. Některé útlé driuhy v}-
růstají pouze za rána a trvají sotva hodiiniu. Rostou namnoze na

111

hnoji. kon>ixjstech, výkalťdi, nnveiié zemi, \- zahradách, řidčeji na
dřiví a pařezech. i)ělaji rády iilíznviui nebo provazcovitá sclerotia,
ji-niiž dlouho vvLrvávaji. Daji se lehce v laboratořích i>ěstovaii a
ve vývoji svém sledovali. Na mladém myceliu tvoří mnohé druhy
- 'dškrcováním nepohlavní konidie, jakž nejprve Brefcld pozormal.
Zdá se. že jest veliké množství druhu, jmeiK>vitě v teplých ze-
mích, ale i)ro nesnadné sbírání a přechovávání jsou málo studovány.
Siucardo uvádí 160 dr., z nichž 106 evropských. Ricken uvádí i>ou.ze
50 dr.. tetly sotva třetinu evropských, při čemž vynechal mnohé
i z Německa ziniuné. — Praktický význam nemají žádný, neboť k po-
žívání scřtva se hodí.

I. Volvocoprintts. Kl. v mládí zahalen velem, jež ostává nj ti. co prsten neť^

co pochva na basi tř.

C. comatus Fl. Dan. 1831. (C. porcellanus Schff.) H. obecný. \*e-
liká, statná houba. Kl. 5 — 8 cm, bílý .? nádechem růžovým, nejprv
liladký, skoro hedvábitý, pak ale roztrhán ve velké, odchlíplé šupin}-,
nejprv válcovitý, i>ak zvoncov. Tř. bílý, vlákaiitě šupinkatý, s po-
hyblivým prstencem, dlouhý, i — 2 cm ti., rouTko\'itý, na basi skoro
hlízovitý. L. bílé, u kraje kl. růžové, potom černé, volné, rozplývavé.
Dužnina mírná, nevonná. Výtr. černé, vejčité, 10 — 14 jx.

Xa kompostech, polích, rumištích, v zahradách celé léto, dosti hojně všude.
jťst prý jedly.

C. ovatus Schff. 1762. H. vejčitý. Mnohem menší než před. Kl.
^■ mládí podlouhle \ejčitý, drobně měkce šupinkatý, na temeni ce-
hsíxý, bílý, na temeni nažloiutlý, podél mělce rýhovaný. Tř. bílý.
hladký, nedlouhý, dole napuchlý, s pohyblivým prstencem. L. dlouho
bílé, od kraje kl. hnědnoucí, pak černající. Yýir. šedé, pak černé,
ellipt., 20 11.

U Chuchle v strouze u cesty (Zv..). u Mnichovic, Cernošic. Zbraslavi. —
Ricken udává falešně spory.

C. sterquilinus Fr. 1838. (C. oblectus Boh., C. stenucoleus Lind.)
H. snietištní. Kl. v mládí 3? — 4 cm dl., válcov. elhpsoidický, bílý.
drobně nehirstě šupinkatý, s krátkým, na basi kulovitým tř., dospělý
blaniitě průsvitný, široce zvo)icov., aš ku středu velmi hrubě a hustě
seber natý, černohnědý, pak i černý, s Imědou, malou střední deskou.
Tř. čistč bílý, hladký, neprůhledný, dvakrát delší pr. kl., na basi
hlísovitě napuchlý a bíloíi limečkovitou podivou věnčený (která
v mládí souvisela s kl.). L. nejprv bílé, na ostří červenavé, záhy ale

112

černé. úzké. dosti husté, volné, rozplývavé. Výtr. převeliké (i8 až
22 .u). černé, neprůhledné, eUiiptičiné.

Na koňských výkalech u Alnichovic v lete dosti často- — Úhledný a snadno
poznatelný druh.

C. ephemeroides Bull. 1792. H. mizivý. Kl. i — 2 cm, bílý, válco-
vitý, šupinatě měkce mrtnatý, paik vodorovně rozlož., nejvýš útle
průsvitné blanitý, řas^natě rýhovaný. Tř. bledý, lysý, s bílým, pohy-
blivým prstenem uprostřed, dlouhý, i — 2 mm ti., z plstnatého kki-
biěka xynikající, rourikiovitý. L. čiré, prořídlé, volné. \'ýtr. skoro
k uilo v ité , [ o — - 1 2 tji .

Na koňských a kravských výkalech u Mnichovic řídce. 7 — lo.

} r. Velocoprinus. ] ' mládí celá houba zabalena tenkou blanou, jež zanechává

na kl. mizivé šupinky.

C. fímetarius L. 1755. //. nirvni. Větší dr., kl. 3 — 8 cm, bélošedý,
aš k temeni hrubé husté rýhovaný, v mládí oďstálými šupinkami
posázený, posléz kuželov. rozlož., s nahoru se zvedajícími roztrha-
nými laloky, záhy se v černou kaši rozplývající. Tř. dlouhý, o"5 až
I cm ti., dutý, velmi křdíký, na basi trochu ztluštělý a solidní. T..
nejprv růžové, pak černé, na ostří bílé, čárkovité. Výtr. černé, široce

ellÍ![yt., 12 — 14 fj..

Na smetištích, hromadách mrvy, na mrvených polích všude obecný, po celé
léto.

C. stercorarius Bull. 1791. H. výkalni. Dosti v€lk>-, ale velmi útlý
a rychle rozplývaxT. Kl. 2 — 4 cm, nejprv bílý, vák<n'itý, s »ji1-
stálými měkkými šupiinkami, pak kuzelovité rozlož., černošedý,
lesklý, hladký, na temeni hnědý, hluboce rýhova/ný, průsvitně bla-
niitý, na okr. zubatý. Tř. bílý, hladký, útlý, rourkovitý, dlouhý,
3 — 4 mm ti., dole vlásenitý, často z hlízovité base vynikající. L. \\t\é,
dosti huísté, volné, brzo mizící. Výtr. černé, ellipt., 9 — 11 [x • cyst.
makroskopické, veliké, kuželov. napuchlé, na ostří i ploše.

Na výkalech všeho druhu, hnojištích, obj^čejně ve velikém množství náhle
se objevující, ale opět brzo mizící, po celé léto. Hlízovitá sclerotia jsou tuhého
živdta a mohou i po léta ž.íti a stále nové houby nasazovati, což i v domácích
kulturách se děje.

C. niveus Pers. 1801. H. snéšný. Kl.,2 — 3 cm, nejvýš tenký, nejprv
vejčřtý, pak podlouMe válcov., z\-x>nco\-.. kimečně rozlož., pokrytý
snéhobílým práškem, posléz roztrhainý, hustě žebernatý, na okr.
ohrnutý. Tř. dlouhý, z dlouhého, kořenovitého sclerotia v}TnikajÍ€Í.
rourkovitý, velmi lámavý, k hořejšku zvolna ztenčený, dote bíle vlá-
senitý, lysý, bílý. L. skoro volíié, úzké, šedé, ale brzo černé a se roz-

8 113

plývající, takže jen tř. ostává státi. Výtr. velikL- (15— 1 8 ^), skoro
huíovitc citronovité hranatč, černé, neprůhleďné.

Na kompostech a hnojenycli mistech y letč všude liojný, zvláště na kra-
vincích.

C. silvaticus s]). n. //. ícsni. Kl. 3 — 5 cm. trvale kuželov.. tenký,

později roztrhaný, dosti dlotilio trvalý, ale 1. záhy rozplývaivé, šedý,

celý souvislou moučnafou šedou korou po tasený a pak vráskovitě

radiálně rozpukaný (nikoliv pravidelně žebernatý). Tř. velmi dl.,

uprostřed 4 — 7 mm ti., bílý, dutý, skoro měchatý, celý zvláště

k hořejšku husté bílými šupinkami posázený. Výtr. vejčitokulov.,

některé kulaté, černé, neprůhledné. 10 — 12 \l.

v lese v teplém, výslunném koutě ze země, hovězím výkalem zhnojené
u Mnichovic v srpnu 1918. Jest příbuz. před., ale již výtrusy rozdílný.

C. exíinctorius Bull. 1789. H. trvanlivý. Dosti statný a trvanlivý.
Kl. 3 — 5 cm. tupě kuiželovitý, hluboko až k temeni rýhovaný, ;/;/-
tavě bělavý a hustě zrnečkovitými šupinkami posetý. Tř. bílý, lysý,
nelesklý, rýhovaný, 4' — 10 mm ti., velmi pevný. L. husté, úzké, u tř.
volné, nejprv bělavé, posléz červenohnědé s černým ostřím, neroz-
plývavé. Výtr. hnědé, průsvitné, velmi tupě ellipt., 6 — 7 \i.

\'ždy hustě trsnatý, na basi kolu, na trámech a v zemi tlícím dříví, řid-
čeji. Objevuje se na tomže místě třeba několik roků za sebou.

C. similis Berk et Br. ÍCooke. Fr. Hym. Eur. 3283). H. podobný.
Kl. 2 — 4 cm, záhy rovně rozlož, a hrbolatý, sklovitě ^■úsvitný
vyjma mas. žlutavý hrbol, na okraji vrubovaný a často nepravid.
vykrojený, až k temeni hluboce žebernatě rýhovaný, šedavý, ble-
dými nebo žlutavými, ostře ktišel ovitým i, lehce opadavými bradav-
kami posázený, v mládí tupě krátce válcovitý, bílý. Tř. předlouihý',
dutý, měkký, lámavý, lysý, hladký, od dola nahoru zvolna ztenčený,
čistě bílý. L. úzké, prořídlé, posléz tmavohnědé, zároveň s okr. kl.
se rozplývající. Výtr. hnědé, nepraviď. tupě ellip'u. 7 — 8 .a.

\' lesích jednotlivě, na zetlelém dříví nebo smetích řídce. 5 — 8. Mnicho-
vice, Hvězda, Radotín, Černošice. — Tř. bývá na basi velmi napuchlý, dutý,
za sucha se okr. kl. svinuje na spodní stranu.

C. echinatus sp. n. H. ježatý. Kl. 2 — 3 cm, nejprv tupě kuželov.,
pak rozlož., až k temeni hluboce brázditý, bělavý, na tememi na-
žloutlý, lysý, ale hrubými, plochým,i šupinkami, žemlovými postří-
kaný, tence mas., sotva rozplývavý. Tř. dlouhý, rovný, stejně tlustý
(2 mm), na basi ostrým valem objatý, hladký, lysý, čistě bílý, dutý,
ale nezlomitelný, třepivý. L. dosti husté, ale neširoké, pos-léz černé,
u tř. volné, na celém povrchu čirými, již lupou zňditelnými cysti-

114

dami Oóténkaté, na ostří rozplývavé. Výtr. ellipt. temně hnědé, prů-
svitná, 13—15 [í-

Xa Iiolé, vlhké zemi v olšině pod Chotčí v údolí Radotínském, jednotlivě.
<5, 1018. Jest příbuz. před., podivné jsou obrovské cystidy.

III. Copriitus. Bez vela, prstence a pochvy, ale nu kl. často leskle zrnečkatě

moučnatý, 1. rozplývavé.

C. atramentarius Bull. 1783. H. inkoustový. Zpravidla v liusitých
■trsech ze země vyrážející. Kl. t,—^ cm, špinavě šedý, bělošedý až
1 bílý, hrubě svra-
skale brázditý, v
mládí leskle zrneč-
katý, jimak lysý a
nladký, dosti mas.,
hrbolatý, vejčitý
až zvoncov. Tř.
bílý, lysý, hladký,
tuhý, I — 2 cm. ti.,
dlouhý, solidní,
pak úzce kanálko-
vitý, hedváb, vláik-
iiitý, dole, kde kl.
přilehal, kroužko-
vitě odsedlý a tro-
chu tmavě šupin-
katý. L. bledé,
pak červené s bí-
lým ostřím, svra-
skalě, volné, velmi
široké. Výtr. ellip-
ticky klínovité,
hnědé, průhledné,
S — 10 /j.. Cyst. va-
kovité.

v kypré mrve-
né polní a zahradní
zemi v mohutných
trsech po každém dešti v letě se na tomže místě objevuje. — Houba tato požita
způsobuje zvláštní druh otravy. Na kůži objeví se četné červené skvrny nebo
zrudnou celé partie rukou, krku atd. Pod oč.ma tvoří se krvavé tečky, ale dá-
vení a potíže žaludeční vůbec se nedostaví.

Obr. 15.

Coprinus atramentarius Bull.] Skupina ze země|

vyrážející.

115

C. niicaccus Bull. 1785. //. třpytivý. Vždy v iiiiu>hočeíných, nio-
Initnýťh trsech, v řaílách a chomáčích z podzemních dřev vyrážející,
poblíž kmenů a pařezů, Kl. 3 — 5 cm, tenký, jen iii"prostřed trochu
mas., nejprv vejČitozvoncov., k tř. přitiskly, pak rozlož., podél hrubě
rýhovaný, v mládí nirtnatý, ale brzo lysý, v mládí lesklými smečky
posázený, světle žemlově hnědý. Tř. nepříliš dl., 3 — 5 mm ti., hladký,
■podél vláknitý, bílý, skoro lesklý, dosti tuhý, dutý. L. husté, k okr.
zvolna zúžené, volné, nejprv bledé, ale brzo hnědé až černohnědé,
s bělavý''m ostřím. Výtr. ellipt. klínovité, hncdc, průsvitné, 9 — 10 a.
Všude v letě rozšířena a obecná. Jeví se kolem pařezii a kmenu jako ve-
liké chomáče hnědých klobouků. Jest jedlá, ale méně cenná houba. — C. trnn-
corum Schff. jest s tímto druhem jisté totožný.

C. radians Desm, Schroeter. H. paprskový. Velikostí i zjevem
před. ]X)ikibný, ale kl. až do stáří hojně mrtnatě světle poprášený,
jinak smutně hnědý. L. brzo černé a rozplývavé. Tř. bílý, křehký.
na basi hnědou plstí obalený. Tato plsť tvoří někdy mohutné hnědé
povlaky fOzonium stuposum). Výtr. vejčitoellipt., temně Imědé,
7—10 Ji.

\' hluboké cestě v Karlíčkem údolí hojně. 6, 1916. Zdá se být řídký druh.

C. ephemerus Bull. 1791. H. jepicí. Kl. i — 2|j cm, nejprv vejčitý,
pak zvoncov. kuželov., posléz rovně rozlož., nejvýš útle blanitý, prii-
svitný, jemně pýřitý, útle zrnečkovatý, az kii hladkému okrovému
středu hrbolovitémii hluboce rýhovaný, bělavý, pak okrový. Tř.
dlouhý, 2 — 3 mm ti., velmi křehký, bílý, rourkovitý, jemně pýřitý.
L. diosti husté, přirostlé, velmi úzké, nejprv bělavé, pak narůžovělé,

posléz černé s bíilým ostřím. Výtr. ellipt.,, hnědé, průsviííné, 12 — 15a.
Na mrvě a mrvených místech, v polích a zahradách, často ve společn.
C. stercorariiis. Celé léto. Velice rychle se rozplývá a mizí.

C. sceptrum Jung-h. 1830. H. aczlový. Xcjvýš útlý, mizivý, skle-
něně průsvitný. KL 5, — 8 mm, šedavý, podlouíhle ellipt., mimo střed
rýhovaný, hladký, bez vela, pak rozložený, pak nahoru ohrnutý.
hruškovitý tvar tvořící, oddálené rýhovaný, skleněný. Tř. dlouhý.
nitko\4tý (i mm), průsvitný, dole sem tam s odstálým chlouipl<em,
k hořejšku mírně ztluštělý. L. volné, prořídlé, černé, s bílým ostřím.

Výtr. černé, skoro vejčité, 12 — 15 \u často nestejnostranné.
Na loňských kravincích v letě všude hojně, jen za ranních hodin.

TV. Coprinellus. Bez vela, prstetice a pochvy, kl. rýhovaný, ale nesupinatý, po-
moučený, 1. se nerozplývají a houba dosti dlouho vytrvává.

C. plicatilis Curt. 1777. (C. pulcher Pers., C. strictus Bull.) //.
řasna' ý. Kl. i — 3 cm, světle hnědý, až •do středu žebernatě rýho-

116

■\a,n3% hojné mončnatě plevnatý, nejprv podlouihle zvoncov., pak

rozlož., přeútlc blanité průsvitný, s inalýin, bledým, vmáčklým

středem. Tř. teninký (K' — i mm), dlouliý, bledý, průsvitný, pomou-

čený. L. prořídlé, volné, na střední destičce upevněné, přeútlé, černě

poprášené. Výtr. vejčitokulín-., černé, neprůhledlné, lo — 12 \x.

y trávě v /rahradricli, na lukách a pastvinácli, v hájích po deštích v lete
dosti často.

C. hemerobius Fr. 1838. //. jednodenní. Nejvýš útlý, ozdobný dr.
lvi. I — 2 cm, podioiihle vákov., ,pak rozlož, a plochý, rovný, se střed-
ním masitým, vmáčklým, hnědým pupkem, ostatně až k tom.uto
brázditý, řasnafý, na okr. zubatý, hladký, nejprv okrový, pak Še-
da vý. Tř. dlo'uhý, i — 1^2 mm ti, rourkovitý, sklovitý, lysý, hladký,
bily. lesklý. L. prořídlé, delší a kratší, ku zvláštní destičce (colla-
rium) připojené, nejprv bílé, pak černé s bílým ostřím a po opa-
dání výtr. šedavě jako kl. skleněné. Nerozplývá se, nýbrž usychá.
A^vti'- široce vejčité, černé, neprůhledné, 13—15 ^l■

úhledná houbička, objevující se jednothvě (!) v tráve na lukácli a zahra-
d.ácli v letě po každém deští.

C. crenaíus Lasch. 1828. H. vroubený. Ve všem- podobný před.,
pouze značně větší, kl. 2 — 3^2 cm, zrnečkaíě posetý, /. k tř. přímo
přisedlé (bez destičky^ černavé. hustší, četnější, některé vidlené.
Tř. cistě bílý, k dolejšku ztkištělý, 3i — 4 mm. Výtr. veliké, neprů-
hledně černohnědé, vejčitoellip.,. 11 — 12 .u. Cyst. tupě vakovíté.

A' trávě v zahradách nehojně, obyčejně pospolitě, ano i trsnatě. — Řasy
u tohoto a příbuz. druhu povstávají tím, že se 1. od hřbetu kh rozštěpí, takže
ostanou lištny kl. volné, na ramenu lupenu spočívající.

C. impatiens Fr. 1821. H. nedůtklivý. Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. váF
c<_>\ itý, pak rozlož., běkavý, pak šeda\-ý, až k hladkému bělavému
temeni hustě žebernatý. Tř. velmi dlouhý, i — 2 mm ti., obyčejně
zakřivený, pevný, hladký, bílý, na konci pomoučený. L. úcké, čár-
hovíte, ku tř. přirostlé, bledé, pak čokoládové, posázené huisitě vel-
kými, xřetenovitými, jemně zašpičatělými cystidami. Výtr. zakři-
veně elliiptičně vejčiité, fialově tmavé, 8 — 9 íí.

\ listnat. hájích, řídce. V habrovém lese v listí pod Myšlínem. 9. 1914.
<^ystidami liší se ode všech příbuzných.

C. liiascens Fr. 1821. //. hělonohý. O něco větší než C. hemero-
bius. Kl. i>< — 3 cm, posléz rozlož., až k hladkému temeni hluboce
brázditý, žlutavé okrový, úplné hladký, na temeni nahněďlý, tak
jakii 1. sesychající, nero^zplývavý. Tř. delší pr. kl., ztuha přímý,
2—3 mm ti., hladký, lysý. čisté bílý. F. k tř. přirostlé, prořídlé,

117

skoro tuhl', ncjprz' hJedarč. pak čcruohnédč. Výtr. nestejnosiratiw,

hněilé, sk<>r<j ledvinitč. lo :•-

Jednotlivě nebo v skupinách n:i holé zemi v lesích vzácně. \' Biiíchově
u Slaného. 8, 1019 (O. Reisner).

C. dissemiiiatus Pers. 1801. ("A"-, minutulus Schff.) H. rozsetý.
Maličká, bledá houbička ve vdikém miiožství v hiisíýcii skupinách
na basi starých stromů. Kl. zvoncovitý, polokulov., slabě hrbol.,
T — 2 cm. ten'ký a křehký, nerozplývavý, husté rýhovaný a husté pý-

1

Obr. 16.
Coprinus disseminatu Pers. Skupina v přir. vel.

rity, pa'k olys.alý, špinavé bílý do rikro\a. Tř. leninký (.1 nim), ne-
dlouhý, bílý, husté pýřitý, křehký, obyč. zahnutý. L. široce přirostlé,
nejprv bílé, pak šedé a posléz černé, na ostří s inechýřkov. c}^tida'mi.

Výtr. hnědé, ellipt. S — 10 .a.

Na kmenech, hlavně na dolejšku, kolem pařezu nebo i ze země, kde ko-
řeny jsou ukryté, v obrovských chomáčích vyráží v letě po deštích Všude hojně
až do zimy. — Xa vrbě pod Kosort sbíral jsem formu s k\. hnědým, na te-
meni skoro černým, pak šedým, s výtr. válcov. ellipt. 7—8 u ; var. obsciirns ni.)

C. roris Quél. 1877. H. rosnatý. Preútlý, naskrze průhle-dný.
Kl. I — 1>2 cm, poisléz rovně rozlož., uprostřed s terčíkem, celý
řasnatě rýhovamý, na okr. vrubovaný, v mládí útle plstnatý. bledě

ns

šedý. Tř. teninký (i mm), bledě průsvitný, na basi slabě ztluštělý.
L. bledé, \'eli'ce prořídlé, černě poprášené, k tř. bez koláru přirostlé.
Výtr. ellipt., černohnědé, sotva průhfedné, 7 — S ^.

V trávě v zahradách a na mezích a pastvinách v letě po deštích řídce. Mni-
choyice, sv. Prokop, Cernošice atd.

C. diaphanus Qiiél. 1877. H. průsíňtný. Přeútlý, sklovité prů-
svitný, stříbřité bélavý, drobounký. V mládí na uschlých listech
trav jako bílá, vejčitě ellipt. kulička (2 mm) přisedlý. Kl. ro-zlož.,
záhy roztrhaný, s cípy nahoru se svinuj ícími, prořídlé žebernatý,
j/2 — I cm, uprostřed s terčíkem hladkým, žlutavým. L. velmi pro-
řídlé, úzké, s černým ostřím,, k tř. přirostlé. Tř. dlouhý, vláskovitý,
průsvitný, hlaidlký, na basi hlízkovi.tě ztluštělý. Sesycháním se ne-
rozplývá. Výtr. kulaté vejčité, černohnědé, 11 }i.

V teplém letě mezi travou na uschlých trávách jen za časného rána. V 8
hodin ráno bývá již uschlý.

C. papillatus Batsoh 1783. H. bradavkatý. Přeútlý, úhledný, dosti
trvanlivý (nerozplývá vý). Kl. 5 — 9 mm, zvoncov. kuželov., průsvitně
blanitý, až k hnědému, hladkémiu, solidnímu temeni hluboce rýho-
vaný, vroubkovaný, šedý, s odstínem lilákovým, celý jako tř. krysta-
linick}' lesklý, mizivými zmečky posázený. Tř. dlouhý, teninký
(5^ mm), sklovitě p-růhledný, křehký. L. prořídlé, velice úzké, Černě

poprášené. Výtr, tmavohnědé, trochu průsvitné, ellipt., lo fx.

Na kompostech, v trávě v ranných hodinách vzácně. V naší zahradě
v Mnichovicích, 7, 1918. Jest jaksi zmenšený C. hemerobius.

Bolbitius Fr., Slsečttik.

V teplém letě za dešťů na hnoji, kompostech, hnojených místech
mezi travou rostoucí, rychle se rozplývající houby. Kl. s rovným
okr., radiálně rýhovaný a se trhající. L. skoro volně, posléz rezavé.
Prach výtr. rezavý, výtr. žlutě rezavé, elHpt., blaďké. Tř. rourko-
vitý. lámavý, útlý. Závoj v mládí sotva zřetelný.

Ricken uvádí v střed. Evropě 5, velmi si podobných druhů. B. reticulatus
Pers. na pařezech bukových jest dosti odchylný a snad ani k tomuto rodu ne-
patří.

B. reticulatus Pers. 1798. .9. sítnatý. Křehký, útlý. Kl. 2 — 4 cm,
dlouho kuželov. zvoncov., pak rozlož., j černým hrbolkem. šedý, útle
mas., hustě a útle vráskovité rýhovaný, pokrytý mocnou vrstvou
slizu. Tř. třikrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rourkovitý, křehký, čisté
bílý, zvláště nahoře mrtnatě zrněna tý, útle rýhovaaiý. L. husté,
útlé, úzce málo břichaté, u tř, zaobleně \-olné, na ostří útle zrvubkaté,

tl9

iMíjprv bledé, pítk špinavě nahnědlé. Výtr. ellipt., žlutohnědé, ne-

stejnostranné, lo — u.u. Cyst. na ostři hojné, dlouze nitkovité, palič-

kovitě ckfmčené a různotvaré. Bez zájjachu.

Na trouchnivých pařezech bukovjch u Jevan. 8, iQiS. Jest velmi vzácná
hr>ub;i. Zjevem se žUitým Holbitiům nepodobá.

B. luteolus La>.cli. i82(>. .V. čliifoučicý. Útlá, jemná, vodnatč ^e
rocplýn'ajíci houbička. Kl. 2 — 5 cm. kuzelov. široce rozlož., s hlad-
kým hrbolem, ku středu hustě čárkovaný, bíanitě průsvitný, na okr.
v mládí se zl3}tky \ela, bělově žlutavý, pak okrově žlutý. Tř. velmi
dl., I — 2 nnn tí., rourkovitý, nejvýš křehký a chabý, bílý. vláknité
mrtnatý. L. málo přirostlé, brzo volné, břichaté, dosti řídké, nejprv
bledé, pak světle rezavé. Výtr. ellipt.. hladké, rezavé, c) — 12 m- Cyst.
\^elké, tupé, dole nadmuté.

^' trávě po deštích v letě, podle silnic a na pastvinách, řidčeji.

B. flavidus Bolt. 1791. (B. vitellinus Pers.) 5. žlutý. Kl. 2 — 5 cm,
vejčitozvoncov., Maidký-, citrónově žlutý až i šedavě žlutavý, velmi
sHzJcý, pak rovně rozlož., světle okrový, bíanitě průhledný, vyjma
hladký žlutý střed hustě žebernatě rýhovaný. Tř. velmi dl., 2 — 5 mm
ti., bledě žlutý, nejvýš útlý a láinavý, dutý, v m.ládí bílými Šupin-
kami a vlákn)'^ pokrytý. L. jen málo přirostlé, paik odtržené, zvolna
k okr. zúžené, útlé, prořídlé, nejprv sírožluté pak okrově hnědé.
i^rach výtr. rezavý. Duž. v mládí žlutá. Výtr. žlutohnědé, ellipt..
T2 — 13 .JI. Cystidy láhvicovité.

v trávě po deštích od května přes celé léto velmi hojně všude, hlavně
na hnojených místech. Mění se značně velikostí. Jest tak křehká, že se fouk-
nutím láme.

B. fragilis L. 1762. .9. křehký. Ještě útlejší než před., kl. v mládí
ellipt. zvoncov., nejW^š slizký, hladký, živě žlutý, pak rozlož., do
poloviny hustě čárkovaný, útlý, šťavnatý, rychle se rozplývající.
Tř. bleděžlutý, rourkovitý, snadno se podél pentlicovitě trhající, na-
hoře pomoučený. 1>. bleděžluté, útlé, husté, u tř. zaoblené, posléz
špinavě hnědavé. Výtr. široce ellipt., rezavé. 12—14 .a. Cyst. na-
dmuté, veliké, čiré.

^" letě mezi travou po deštích všude hojně, hlavně u cest.

B. titubaiis IjuII. Í790. 5. třaslavý. Nejvýš útlý, skelně průsvitně
blanitý, pouhým za vanutím se lámající. \' mládí bledě žkvtavý, do-
s]ié\ý skelně bílý, jen temeno kl. žlutavé, záhy rozlož., v mládí slizký,
hluboce rý-hovaný a bradavčitý, skelně průsvitný, i — 2/4 cm. Tř.
dlouhý. I — 2 mm ti., bílý, útlý, lámavý, dutý, hladký. L. bílé, dosti
husté, široce břich., tenké, zúženě přisedlé nebo skoro volné. Výtr.

120

světle medové, ellipt., 12 — 14.^. Cyst; veliké, kulov., v tupý chobot
stažené.

Na lukách, polích vzácně. 7, 191S. Alnichovice. Bělostí a útlostí od před.
rozdílný.

Lactarieae Ryzcovité.

a) i'l. bez mléka Russitla.

1>) PÍ. naříznuta vyliučuje mléko Lactariiis.

Russula Pcrs. Holubinka. ^

Velké, pozemní huul)}', s dužnínou (zvláště v I.) křehce lá-
mavoiii, s ptetivem prořídlým, bez mléčnic. ■Mezi tenkými hyfami
t\oří se veliké, kulovité, snadno se ulamující buňky vakovité, jež
dodávají dužnině vzezření porosní. Takovéto pletivo u jiiných hub
se nevyskytá. Kl. mas., sklenutý, živě různě zbarvený, s loupavou
i neloupavou pokožkou, s okr. k tř. rovně přiloženým, bez kortiny
a vela. Tř. hladký, jemine svraskalý, křehký, bez prstence. L. ne-
sbíhavé, u tř. obyčejně vykrojené nebo zúžené, dlouhé s krátkými
na.mnoze stříidavé. Výtr. kulovité, v stopku klínovitě stažené, ost-
nité nebo i skoro hladké, bezbarvé nebo různě intensivně žkité. Cyst.
na ostří 1, hojné, ale málo od basidií odchylné, vřetenovité, přišpi-
čatěné, 'nad hymenium. trochu vyniklé.

Velice bohatý rod, ale ještě v různých, zemích nedostatečně
studovaný. Y Cechách a na Moravě a Slovensku lze ještě nejméně
50 druhů dalších očekávati. Saccardo uvádí všech známých
dr. 94, což jest dojista málo. Ricken popisuje 45 dr. Batail-
lova monografie jest sice přéhlediná, ale také neúplná {y2 dr.).
Zajímavé jsou studie o r. Russiila, jež uveřejnil Maire. Miímo to
exřstují monografie od Kaufmanna (prus. 1908), Barbiera
(franc. 1909), Delogna (belg. 1891). České holubinky mono-
graficky z-pracovávají p. Jar. Zváro a p. Meher, od nichž jsem
tuto některé příspěvky s díky přijal. \' Evropě samé roste
asi několik set holubinek. Russuly jsou sice žijvě zbarveny, ale barva
kl. často se mnoho mění a na otevřených místech bledne, čímž někdy
těžko se druh zjišťuje. Hlaivním vodítkem, jest barva lupenů (bílá.
ž!'U'tá). pocházející od zbarvení \7-truiSU. TaJvé barvení se lupenů po
zranění jes't u mnohých v3'-značné. Palčivé druhy páchnou současně
ostře kysele. Zvláštní vlastností mnohých velkých holubinek jest,
že dospělé za parných dnů vydávají do značné vzdáleností lí'bezné
aroma (R. grisea, virescens, alutacea). Určování druhů bývá někdy

121

dosti nesnadiiť, zvíášté když v lese nalezneme často až 30 druhů
smíšeno pahromadě. Nepři jeminou vlastností některých druhů jest
také, že se objevují na S'íanovisiku v jediném kousku. Holubinky
svým zbarvením jsou nejnádhernějšími houbami, mnohé svítí svou
Červení zdaleka, jiné lira jí v barvách azurových, fialových, zkutých,
zelených. Jsou to květy lesů.

Nejvýzjiačnější a snadno určitelné druhy jsou asi lyt.i:
k. adusta, nigricanó, puellaris, virescens, graminicolor, cyano-
xantha, depallens, ochroleuca, vitellina, ochracea, aurata, Lrnnaei,
rubra, mustelma, olivacea, sardonia, foetens.

Holubinky prodělávají hlavní svůj vývoj v letních měsících,
v červnu, červenci a srpnu, na podzim krpí a mizí. Rostou v růz-
ných lesích, hlavně' ve světlých a sušších, teplých a chráněných před
větrem. Nělcteré objevují se mimo les na ■travnatý'"ch pahoTcích a
lesních lukách.

Jedlé holubiínky, hlavně velké masité druihy (R. cyanoxantha,
depallens, virescens, auraťj), j.sou delikátní a nejvj^š lahodné, hlavně
v dušené mebo smažené úpravě. Praktičtí hubaři poznávají jedlé
druihy po toím, že nepálí a zdá se, že vším právem. Ale někdy i jedlé
dosti pálí, lak často R. .Lframinicolor. Jakým způsobem jeví se
otrarv^a palčivými druihy, není mně ani z prakse ani z literatury
známo. Jisto ale jest, že jedlé holiubinky jsou důležitou potravinou,
poněvadž v lesích hojně rostou a jsou často velmi velké a masité.
Na trhu není jich prodej připuštěn, protože se lehce mohou jedo-
vaté za jedlé zaměniti.

I. Výtrusy bité, dospělé 1. hile

A. Dužnina nnniá, druhy kompaktní^ veliké, tvrdé, s kl. na okr. podvinutý>yi.

R. delica Fr. [838. //. hezmléčná. Velmi tvrdě, kompaktně mas.
Kl. 8 — 14 cm, hluboce nálevkovitě prohloubený, na okr. dlouho
podvinutý, posléz nálevkovitý s okr. rovným, ostrým, tlustě mas.,
bílý, lysý, ajle žlfutohnědavě skvrnitý. Tř. 2 — 3 cm ti., válcov.. pře-
tvrdý a sůlidní, bílý, lysý, nahoře pýřitý a modr o zelenavý. L. husté,
krátkými velmi prom,išené, modravě bělavé, namodrale mléčné, // tř.
hojné příčně spojované nebo vidlené, dosti úzké a tenké. Duž. bílá,
mírná, s kyselým aromátem. Výtr. loulov.. 10 — 14 .u- slabě nažloutlé,
hrubě hojně CKStnité. Cyst. hojné, dlouze válcov. nebo vřeteno vité,
hrotité.

V fetě v lesích všeho druhu velmi rozšířena. Jest jedlá, ale aroma jest
nepříjemné. Podobnost její s bílými druhy ryzců (k. pi^. L. vellereus) jest n;'i-

122

pádná a skoro se zdá, že jest to bczmléčný ryzec. D!e sdělení p. dr. Kaviny lze •
prý u ni zjistiti chemicky stopy mléka. Zelenavý kroužek pod kl. na tř. jest
výborným znakem tohoto druhu. R. chlor oides Krombh. jest jistě jen synonym.

R. lactea Pers. //. bílá. Tvrdá, pevně koimpaktni, celá čistě bila,
prostřední velikasli. KI. 5 — 9 cm, kulov. zvoncov., .? rovným, tupým,
dlouho hladkým okr., hladký, ale nelesklý, trochu nezřetelně svra-
skalý, čistě bílý, později uprostřed s nádechem špinavým. Tř. íyí
až 3 cm ti., bílý, pevný, ruig-osní, nahoře trochu ztenč. L. nedělené,
od tř. k okr, zvolna rozšířené, dosti husté, čistě trvale bílé, posléz
položené. Duž. bílá, sladká, bez zápachu.

V starém, jedlovém lese na suché, slunné půdě pospolitě u Hrusic. 8, 1914.
Jest patrně u nás vzácný druh. Jest prý jedlá.

R. adusta Pers. 1801. //. osmahlá. Velmi tvrdá, veliká, šedě hně-
davá, \' suchých lesích. Kl, 8 — 20 cm, mas., pevný, nejprv sklenutý
s okr. ostrým, podvin., hladkým, pak rozložený s vmáčklým středem,
hladký, často ;2prohýbaný, šedě hnědavý. Tř. přetvrdý, 3 — 4 cm ti.,
bílý, hladký. L. husté, úzce přirostlé, skoro sbíhavé, dosti úzké, ma-
sité, zpTohýbané, nestejně dl., čistě bílé. Duž. pevná, tvrdá, čistě
bílá, na řezu a pomačkáním zvolna černající. Posléz celá houba
zčenná a vytrvává v tom stavu do příštího roku! Chuť mírná, zá-
pach zvláštní, koíeniný. Výtr. kulaté, bledé, besostenné, 6 — 9<j..

V lesích, hlavně borových v celé zemi všude hojně po celé léto až do pod-
zimu. Zvláště v množství v borech polabských. Jest jedlá, v některých krajinách
se sbírá pod jménem »kříště«.

R. albonigra Krombh. 1845. H. černobílá. Kl. více méně černo-
šedě nahnědlý, nammoze imenší, pravidelný, 1. huisté, bílé, v stáří na
o&tří černající, duiž. bílá, jako bílý tř. a 1. pomačkáním v malé chvilce

co uhel černající. Výtr. vejčitoellipt., úplině hladké, 8 ,u.

y okolí Mnichovic sem tam vzácně, hlavně v březinách. Chrudim, V. Mýto
(Zv.), MI. Boleslav (Kur.). Zdá se mně býti dobrým druhem, nebot rychlé
černání jest vždy pravidelným zjevem. Po růžovém odstínu není ani stopj',
takže jméno »albonigia« jest případné.

R. nigricans Biuill. 1792. H. černavá. Ve všem přibuz. a podobná

R. adusta, ale /. a dušnina, zvláště ale tř. pomačkáním červenají a

pak tcprv černají. L. jsou nejvýš tlustě mas. a velice oddálené,

křehké, v mládí s náxlfechem růžovým, Tř. vždy tmavošedý. Výtr.

kulaté, hladké, v mláldí trochu bradavčité, 8 m-

\' různých lesích v letě senr. tam, ale řidčeji než R. adusta. Jest také
jedlá.

R. elephantina Fr. 1821. (Bolt. 1791) H. sloní. Tvrdě a kompaktně
mas., veiká holubiinka. Kl. 12 — 25 cm, tupě sklen., tkiistě mas.,

12P,

uprostřed vmáčklý, s okr. ostrým, hladkým, slizký, nelouipavý, na
okr. často trhaíiý, í' iniádí bílý, pak špinavě okrový. Tř. tkiistě vře-
tenm-itý (3 — 4 cm), krátký, drsně vrásčitý, solidní, tvrdý, tak jako
ostatní dnů. a I. pomačkáním okrově hnědnoucí. L. bílé. poměrně
úzké, krátkými promíšené, husté, nekřehké. Chuf mírná. Výtr. krátce
QStnité, 8 — 10 fj.

\ parku v trávě u Chrasti r. 191 5 sbíral p. Zvára. — Sám neznám tento
druh, ale soudě dle Friese i Boltona (jehož obraz dobře se Zvárovým souhlasí)
niyslim. že se tu jedná o druh z príhuz. R. adusta, ale nečernající. Bolton

5^.

Obr. 17.
Russula furcata Pers. Zmenš.. staré a mladé kusy.

uvádí ji z Anglie. P. Zvára tvrdí, že přiléhá těsně k R. delica. Dle p. dr. Ka-
viny jest to jen statná odrůda R. delica. Roste dle jeho sdělení hojně v Cesko-
mor. \'ysoč. a sbírá se tu jako dobrá jedlá houba.

R. furcata Fr. Hym. H. lístodvojná. \''eliká holub., zjevu velkých
r_vzců. Kl. iQi — 20 cm, nejprv slkleintuitý s okr. ostrým, vetai podvin.,
pak rozložený a nálevko vitý, tvrdě kompaktně mas., hnědě olivový
ač oiÍ7Wvě zelený, matný, vyniklými žilkami radiálně protkaný, okr.
krátce bradavčitě čárkova-ný, tenký, na povrchu skoro sametově
suchý, za vlíika málo slizký, pod loupavou pokožkou bledý nebo
popelavý. Tř. 3 — 4 cm ti., v inJádí přetvrdý, dole úzce kuželovitě
stene ený, hkidký, čistě bílý. L. v mládí slzící, bílé s odstínem modra-

124

vým, k oběma koncům zúžené, u tř. všechny po dvou s-pojované,
zřetelně sbihavé, miíno to čctiic vidlené, všechny stejně dlouhé,
husté, íkistě mas., posléze na ostří resavc skvrnité. Dužnina bilá
(nečernavá), sladká, bez zápachiu. \^ýLr. nápadné malé (s — 5 ji).
kulaté, hladké, bezbarvé.

V starých lesích všeho druhu, hhivnč jehličn., ale celkem vzácně. U Mni-
chovic a Říčan dosti často, Chlumec n. C. (R.), Kutná Hora (Hejny), Běcho-
vice, Karlštejn. Jest velká, statná holubinka, se sametovým, nejčastěji naolivo-
vělým kl. a bílými 1. — Není pochybnosti, že naše houba jest totožnou s Ricke-
novou na str. 44, jakož i s Friesovou a Cookovoii (zde pěkná vyobrazení). R.
furcata Pers. má býti palčivou, takže se lze domnívati, že Persoonova holu-
binka jest jen palčivou formou R. graminicolor. Naše R. furcata roz-
hodně jeví vztah}- k R. heterophylla, ale jest mnohem větší a má sametový,
matný kl. Zdá se, že roste nej radši v starých borech.

B. Dtiinina mírná druhy prostředně veliké, méně tvrdé, s okr. kl. sotva

podviiiutým.

a) Kl. hnědý, okrové masový, hnédavý.

R. mustelina Fr. 1838. H. hnédá. Veliký, statný, kompaktně mas.
druh, s tvrdým tř. a kl. hnědým, hladkým. Kl. sklenutý (nikoliv
s podvrn. okr.), pak rozlož., uprostřed vmáčklý, 6 — 15 cm, velmi
mas. a tvrdý, nelesklý, smutné okrové hnédý nebo žlutolimědý, í^v-
jjnaéné radiálně vráskovaný, na okr. dlouho hladký, až v stáři slabě
bradavčitě rýhovaný, loupavý. L. bílé, trochu máslové nebo kré-
mové, široké, tlusté, jen málokteré kratší, éetné vidlené, na dně
příčně spojované, u tř. zaoblené, pomačkáním slabě hnědnoucí. Tř.
tlustý (2 — 3 cm), bílý, velmi tvrdý, solidní, hustě vrásčitý. Duiž.
pevná, pod dobře loupavou pokožkou okrová, sladká. Výtr. kulaté.
bezbarvé, úplné hladké, 8 — 10 >x

V jehličn. starých lesích nevápenatých (žula) v krajinách pohorských. Vše-
obecně v lesích u Jevan a Habtu; svědčí zde o povaze podhorské flory, která
tu jest zastoupena druhy Arnita montana, Colamagrostis Halleriana, Veronica
montana, Lysimachia nemorun,. \' Brdech u .Strašíc a Padrtě. Hostomice
(Stejskal), v Ceskomor. vys. všeobecně (Kav.). v Šumavě (K.). — ■ V mládí
podobá se holubinka ta nápadně hřibu. Test to krásnv. zbarvením význačný a
neměnlivý druh.

R. Olgae síp. n. H. Olžina. Krásná, velká holubinka, sladká, bělo-
lupenná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas. (ale nikoliv tvrdě), v mládí pravid.
kulovitý, s okr. nepodvinutým, p.ak 'mírně sklenutý, s tupým, dlouho
nerýihovaným okr., hladký, lesklý, sli,£:ký, krásné sivě masové čer-
vený s odstínem okrovým, pod loupavou pokožkou načervenalý.

125

L. široké, husté, bílé, netlusté, máloíkdy některé vidlené a kratší,
pornačkánkn se nebarvící. Tř. dlouhý, válcov., hladký, tuhý, čistě
bílý (asi i/^ — 2 om ti.). Duž. sladká, neměnící se. Výtr. kulaté,
dosti ostnité. lo ix.

V mechu v starých jchličn. lesích ve Vídrholci u Běchovic, 7, ipiP-
u Babic v srpnu 1919 pí. Olga Zvěřinová. — Myslím, že náleží do přibuz. R.
mustelina, zbarvení kl. jest zvlášf význačné.

R. Hvescens Batsch 1786. (R. consobrina Fr., R. sororia Fr.)
//. pruhovaná. Menší, tence mas. druh. Kl. 3 — 7 cm, brzo rozlož,
a uprostřed vmáčklý, až do poloviny blanité průsvitný, ostatně tence
mas... velmi křehký, na okr. tupý, hladký, slizký, uprostřed temnč
šedohnědý trochu do olivová, ostatně světle šedavý, až do polovice
hrubě rýhovaný a bradavčilý a mimo to až ku středu radiálně hustě
pruhovaný, uprostřed rugosní. Tř. válcovitý, bílý, hladký, vrásko-
AÍtě rugosní, záhy dutý a měkce měchatý, asi i — 2 cm ti., na basi
zúžený kuielovitě a cihlově červený. L. nečistě bílé, prořídlé, jedno-
duché, četné kratší, od okr. k tř. zvolna zúžené, na ostří pomačká-
ním hnědě skvrnité, na dně vynikle příčně žebernaté. Duž. trvale
bílá, měkká, sladká, pod loupavou pokožkou šedavá, neměnlivá.
Výtr. ellipt. vejčité, 'nažloutlé, ho jíně osténkaté, 8— 9;jl.

Vždy pouze pod modříny v okolí Mnichovic dosti často v době letní.
Také v Polabí u Sojovic a Lysé, Libochovičky u Slaného, Dobřichovice, Říčany,
Davle. Někdy objevuje se i mimo les na pahorcích, ale vždy poblíž modřínů. —
Jest výborný a znamenitě charakterisovaný druh. Jen se divím, že u autorů
nikde není poznámka, že všude modříny sprovází. Také z Brd, z Ceskomor.
vysočiny (Kav.) jsem ji obdržel. Jest rozhodně příbuzná R. puellaris, jenže
nehnědne.

b) Kl. více méně zelený nebo olivový.

R. virescens Schaeff. 1762. (Ag. caseosius Wallr.) H. nazelenalá.
Velká, tvrdě mas., kl. 8 — 16 cm, velmi tlustě mas., pevný, v mládí
kulovitý, pak rozlož., okr. tupý, povrch nelesklý, suchý, měděnkově
selený, jakoby ojíněný, sáhy v políčka rozpukaný, se špatně lou-
(pavou pokožkou, na kraji hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. 3 — 4 cm ti.,
velmi tvrdý, válcovitý, dosti krátký, bílý, vráskovitý. L. stejně dl.,
dosti široké, tlusté, tuhé, bílé, neměnlivé, jen na basi sem tam
vidlené. Dužnina mírná, neměnlivá, bez vůně. Výtr. bezbarvé, ku-
laté, neostnité, v stopečku stažené, 5 — 7 ;jl.

Roste po celých Cechách ve všech lesích na suchých, výslunných místech
v červenci a srpnu. Lehce se poznává po svém zbarveni a rozpukaném kl. V mládí
jest kl. skoro bílý a celistvý. Jest to výborná jedlá a vydatná houba. Jemnou
chutí předčí i hřiby.

R. aerugiiiea Fr. iH^h. i R. o-raniinicolor Secr.) H. trávosekná.
Obecná, lesní, zelená, slizká holuibinka. Kl. 4 — 8 cm. nejprv kulov.,
pak rozlož., elastične měkce mas., velmi slizký, s pokožkou dobře
lotipavou, trávově zelený, míisty pobledlý (bez přimíšeniny fialové
neb; I červené), pod pokožkou čisté bílý, lesklý, na tupém okr. posléz
hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. i — 2 cm ti., válcov.,, čistě bílý. hladký,,
jenmě vrásčitý, dosti křehký a záhy dutý. L. bílé. s máslovým od-
stínem (!). husté, často lehlé, četné kratší a mnohé vidlené, tenká,

Obr. 18.
Russula virescens Sch. Slabě zmenš.

křehké. I^užnina bílá, míirná nebo i někdy trochu palčivá, nakyslého
zápachu. Výtr. hladké, nažloutlé, vejci té. 8 .a.

V mechatinách a humuse lesů všeho drului po celých Cechách až do pod-
hoří velmi obecná, po celé léto až do 7.imy. Jest jedlá, ale nikoliv nejlepší. Sem
tam přichází forma celá bílá. U Chlumce n. C. sbírala pak si. Rigellová odrůdu
s kl. sice zeleně olivovým, ale ? přimíšenincu žlutou (var. siiblittescens m.).

R. rigida srp. n. H. tuhá. Podobá se velmi před., ale liší se : vétsí
rigidností, jmenovitě tvrdým tř., kl. olivovým, trochu jemně žilko-
vaným, jen do poloviny loupavým, na lomu a pod pokožkou na-
růžovělým, 1. tlustšími, nepolehlými, všemi jednoduchými a stejně
dlouhými, širšími^ poniačkáníím trochu rezavícíjni. okr. k!. r-ctva
zrnitě rýhoviainým, výtr. menšími (5 |x).

127

Ve světlých, >l:irých joliličn. i listn. le?ich v letě vzácné. U Mnichovic
a Říčan na více místech co rok, Mnišek (Foustková).

R. viridis s|). n. //. ::elená. Prostředně velká, velmi koniipaktnč
mas., temně zelená. Kl. 51 — 10 oni, tlusté a pevně mas., kulovitě skle-
nutý, málo slizký, l>rzo suchý a nelesil<lý, temné aě černé selený íbez
přiniíšenin jiných barev!), na velmi tupém okr. nečárkovaný, pod
málo loupavou pokožkou selený. Tř. válcov., kompaktní, bílý, skoro
hladký. J>. stejně dl. a jednoduché, velmi ti., široké, od tř. k okr.
zvolna rozšířené, bílé, posléz s nepatrným nádechem máslovým, po-
mačkáním rychle a trvale selené. Duž. jxivná, sladká.

V sucliém, smrkovén-., starém lese pod Myšlínem ve společn. Lepiota pro-
cera, .1'saliiota arvensis a R. cyanoxantha. 8, 1Q14. Jest nejvýš význačný drtih.
Zelenáni 1. jest nápadné.

R. fagetorum sp. n. H. bučinná. Velikost i tvar R. furcata, celá
velice tvrdá, kompaktní. Kl. 6 — 12 cm, (pravid. sklenutý, hlad!<ý.
lysý, lesklý, slizký, na tupé zaobleném okr. hustě zrnitě rýhovaný.
masové načerzrenalý, ale místy žlutě, bělavě strakatý, nesítnatý. Tř.
oblý, hladký, sotva vrásčitý, nejvýš tvrdý a pevný, čistě bílý, celý
hustě srnitě mrtnatý. L. velmi husté, tlusté, od tř. k okr. kl. zvolna
rozšířené a zde zaoblené, na ostří načervenalé, všechny stejné dl..
nápadné šlutoselcnavé, pomačkáním se neměnící. Duž. sladká, potl
pokožkou s nádechem růžovým, nevonná. Výtr. kulaté, huistě ost-

nité, 5 — 7 u. bezbarvé.

V bučinách Jevanských spoře. 7, 1918. — Jest to podivná holubinka,
z přibuz. R. cyanoxantha.

R. chlorantha síp. n. H. šlutoselená. Kl. 10 — 20 cm, mas., nejprv
válco\^ zvoncox'. .í rovným okr., na temeni vždy vmáčklý, hladký.
slizký, velmi hrubé a daleko srnité rýhovaný, šlutoselený, s okr.
zaobleným, s pokožkou dobře loiuipavou. Tř. tuhý, ^xívný, 2 — 3 cm
ti., útle vrásčitý, hladlký, bílý, paik vždy lilákové naběhlý. L. široké,
jednoduché a stejně dl., u tř. zaobleně volné, bílé se slabým ná-
stinem máslovým, nikoliv křehké. Výtr. kulov.. 10 — 12 m. hojně
ostníté, bezbarvé. Dui. sladká, pod pokožkou bledě zelená, ovocně

vonná.

V bučinách Jevanských spoře. 8, 1918. — Jest význačná, veliká holubinka
(větší než R. graminic). V mládí jest kl. skoro citrónový, v stáří více zelený,
bez odstínu fialového.' Viz také R. citrina a R. nitida var. subvirescens.

R. claroflava Growe. H. chromová. Kl. 5 — 8 cm, sklen., pak
vmáčklý, mas., lysý, hladký, sliský, lesklý, s okr. saobleným. posléz
zrnitě rýhov., s dobře loiipavou pokožkou, barvy stejnoměrně syté
chromové nebo citrónové, stářím blednoucí. Tř. i — 2 cm ti., bělavý,

128

I

paik zasedlý, stejně ti., lysý, jemmě vrásčitý, pevný, pak uvnitř hoiir

T>ovitý, L. hlede, pak okrové smetanové, někdiy při ostří citrónové,

husté, široké, skoro stejně dl., křehké. Duž. bílá, stářím šednoucí,

bez vůně, chuti miÍTně nelbo po chvíli zatrpklé. Výtr. ellipt., sineta-

nově okrové, tupě os tni té, 7-7-9 \í-

Pod břízami na vlhkých místech mezi travou vzácně. V Jirnácli u Pruhy,
Pardubice. — Tuto holubinku sbíral posud pouze p. of. Zvára, jejíž zde diagnosu
mně laskavě sdělil. — Cooke uvádí ji z Anglie jako var. R. ochroleuca, což
nemůže býti, protože není palčivá. Soudíme, že blíží se před., která jest ale
mohem větší a masitější.

R. columbaria sp. n. H. holubí. Velká holub, vzezření R. cyano-
xaintha. Kl. 7 — 12 om, masitý, v mládí kuilovitý, pak pravid. nízce
sklenutý, uprostřed mírně vmáčklý, na hladkém okr. význačně tupé
.zaoblený, posiléz krátce rýhovaný, hladký, velmi slii^ký, lesklý, slabě
radiahiě vráskovaný, osmahle okrový s přimísením barvy fialové a
olivové, na světle mimo les více masové narMovélý. Tř. 2 — 3 cm ti.,
pevný, bílý, hladký, útle vrásčitý, nedlouhý. L. všechny stejné dlouhé
a nevidlené, široké, tlusté, od okr. ku tř. zvolna zúžené, bílé s odstí-
nem máslovým, neměnlivé. Duž. bílá, mírná, pod pokožkou lou-
pavou šedavá, vůně ostře nakyslé. Výtr, bezibarvé, kulaté, hojně
ostnité b — 6 jx.

V lesích všeho druhu po celých Čechách hojné po celé léto. — Že jest
tento druh rozdílný od R. cyanoxantha, nelze ani okamžik pochybovati. Jest
mně pouze záhadno, proč posud mykologové tento druh nerozeznávali a nepo-
psali, když jest všude rozšířen. Musím se domnívati, že maten byl dílem s R.
aeruginea, dílem s R. cyanoxantha, jimž tolik na první pohled se podobá.
Zbarvení kl. připomíná barvu holubíi. Jest dobrá, jedlá houba.

R. vírentirubens sp. n. H. celené červená. Zjev a velikost předešlé.
Kl. 5 — 8 cm, asi i om tlustě mas., v mládí kulovitý, pak pravidelně
polokulovitý, poisléz sklenuté rozlož., na okr. tupé zaoblený, v stáří
zrtiitě rýhovaný, význačné radialné vrásčité žilkovaný, smutné oli-
vový s přimísením barvy rMové nebo fialové, při okr. více bledě
narůžovělý, vždy matné ojínéný. Tř. 2 — 3 cm ti., tkiistě válcov.,
v stáří dutý, pevný, tvrdý, hladlký, ostře jemně vrásčitý, na basi často
napuchlý, vždy s nádechem růžovým nebo fialovým. L. prořídlé,
velmi tlusté, bílé, od okr, kl. ku tř. zvolna zúžené, dosti široké,
všechn)- jednoduché (nevidlené) a sotva kdy některé kratší. Duž.
bílá, poá loupá vou pokožkou narůžovělá, mírná. Výtr. bradavč., 8^.
Jest význačná holubinka pro teplé listnaté háje, hlavně na podkladu vá-
penném. Všeobecně v širokém okolí pražském, tak velmi hojně na Chuchelském
vršku, u Radotína, Karlštejna, Roblína, ve Hvězdě, u Zbraslavi, Jíloviště,

^ 129

iJlilun.ec n. C. {li.), Běchovice. U Mnichovio velmi vzácně, a tu jen v habři-
nách. — lest ovřom ncjpodohnějši předešlé a ná^leduJicí. Jest jedlá. Objevuje
se již v květnu.

R. heterophylla I^r. 1838. (K. livkla Pers.) //. nirnolupenná.
Menší než R. cyanoxantha. Kl. 4 — 6 cm, tlusté a tvrdé mas., dolco-
nalc kulatý, pak siklendiitý, s oíbr. zběhni ostrýui. slizký, hladký, na
okr. sotva rýhovaný, strakaté ::harvený v l>arv;'ich /.lutč, olivové,
])lefovt'. načervenalé a fialové, často na jedné straně jinak zbarven
jak na druhé, nesif kovaný. Tř, čisté bílý, hladký, jemně vrásčitý,
přetvrdý, t — 2 cm ti., válicovitý. L. hile, nejvýš husté, nápadné lizkc,
k tř. ztížené, hojné kratší a četné vidlené, pomačkáním hnédnoucí.
Duž. bila, mí<rná, pomačkáním hnědnoucí. Výtr. kulaté, slabě na-
žloutlé, hladké, 6 — 7 ijl.

Vždy jen v listn. lesích a hájích, celkem dosti vzácně a brzo již v květnu.
U Prahy často: Chuchle, Hvězda, Karlštejn. U Běchovic, Mnichovic řídce,
Babice (Zv.), Struhařov, hojně v bučinách u Jevan a jinde, sluje proto také
.vbukovka«. Zdá se, že hubařům jest druh tento málo znám. Jest jedlá. —
R. galochroa Bull. považuje se za pouhou odrůdu.

R. virginea CKe. Ma.ss. H. pannenská. Kl. 6 — 9 cm, značné tlusté
mas., kulatý, pak sklen., tuhý, zámišové hebký, matný, s velmi
ostrým okr., nerýhovaný, M/ý, stářím přiokrovělý. Tř. krátký, dolu
zúžený, '2^2 cm ti., bílý. tvrdý, solidní. ].. bílé, porušením rezavějící,
husté, velmi úzké, hojné vidlené, k okr. zúžené. Duž. bílá, na vzduchu
přiokrovělá, nevonná, chuti marné. Výtr. bílé, jermně zrnité, nápadně

malé, 4' 5 — 6 ji.

Na podobných místech jako před., ale řídce. Hlavně pod duby a buky.
U Cernošic (Zv.). Diagnosu tuto přijal jsem od p. of. Zváry, sám jsem posud
druh tento nesbíral. Jest to uikřka bílá R. lieterophylla. Také poměr její k R,
lactea mně není jasný.

R. cyanoxantha Schff. 17Ó2. H. namodralá. Velká, elast., ztuha
mas., kl. 6 — ]8 cm, nízce sklen., vždy uprostřed vyhlubený, s okr.
zvolna tence ostrým, slizký, temnými žilkami radialné protkaný,
jen u (Ar. krátce slabě čárkovaný, rozmazané olivové a fialové zbar-
vený, v mládí při okr. pékné červené fialový, p<xi loupavou (do
polov, kl.) pokožkou nafialovělý. Tř. tuhý, bílý, řidčeji lilákově na-
běhlý, iposléz uívnitř dutý, 2 — 4 cm ti., útle vrásčitý. L. husté, neši-
roké, dosti pevné, bílé, uprostřed nejširší, četné kratší a četné vi-
dlené. Duž, bílá, neměnlivá, mandlově nakyslého aromátu, mírná.
Výtr. kulaté, čiré, v stopku klínovi'tě stažené, skoro bezostenné.
7— 8í..

"V lesích všeho druhu, hlavně v starých, z rovin až do podhoří všude hojná
po celé léto. V bučinách přichází forma velmi veliká s kl. skoro celým olivově

lůO

zeleným. Jest to výborná jedlá houba a proto praktická, že jest ztuha masitá
a veliká. Po ostrém okraji kl., lupenech a zbarvení lehce poznatelná.

c) A7. Červený, fialový něho modrý.

a) /v7. slizký, .za sucha hladký a obyčejně lesklý.

R. atropurpurea Krombih. 183 1. H. černonachová. Veliká, ma,s.,
nachová. Kl. 5 — 14 cm, dosti tvrdě elast. mas., v mliáidí polokulov.,
pak sklenutý a rozliož., hladký (neziskovaný), slický, za sucha lesklý,
na tupém okr. nerýhovaný, krvavč uprostřed černě nachový, pod
ddbře loiipavoai pokožkou růžový. Tr. pevně tvrdý, lYi — 2 cm ti.,
čistě bílý, vzácně kdy trochu červeně inaidechlý, hladký, útle vrásko-
\iainý. L. nehustě. velmi tlusté a široké, vzácně kdy které kratší aneb<^
vidleiié, bilé, v stáří a poraněním řlutorezavě strakaté a posléz hněd-
nouci, v mládi trochu s tonem máslovým. Duž. bílá, sladká, ineměn-
Hvá. Výtr. kutovité, úplně hladké, bezbarvé. 10—12 «.

\' dubinách a habřinách, hlavně v teplých a světlých polohách, celkem
vzácně. U .\lnichovic na více místech (Plecháč, habři u Struhařova, Kunic),
bučiny Jevanské, P>ěchovice, Karlštejn, Roblín. — Jsem přesvědčen, že nuse
houba jest totožná s Krombhol"ovoii, který ji podobně popisuje a vyobrazuje
z okolí pražského. Fries nesprávně se domnívá, že patří k R. emeticn. — Co jest
Friesova R. vcsca. nelze z nedostatečného popisu souditi. Bresadola a Ricítev
pravi, že má K. vesca šedé skvray na lupenech, červený tř., žilnatý kl. a ostnité
výtr., což ovšem na naší houbě není. Jmenovitě jest divné, že se nezmiňují o re-
zavění lupenů, které také na tř. bývá znatelno. Ale vzdor tomu myslím, že
Friesova i Bresadolova (rovněž Rickenova) R. vesca jest stejná s R. atropur-
purea Krombh. a s naší houbou. Každým zpi°Jsobem jest R. vesca v tomto smyslu
velmi vzácná holubinka a to, co se v populárních hubařích a botanikách pod
jménem R. vesca uvádí, patří k R.. depallens. Ricken. — ■ Naše holub, jest ovšem
jedlá, výborná houba.

R. unduiata slp. n. //. vlnitá. Velice přibuz. před., ale menŠí, kl.
vždy excentrický, hribolkovitý, na okr. vlnitě zprohýbaný, dlouho
podvin., sotva rýhov., ztuha mas., velice slizký, nachově červený,
v stáří s tonem lilákovým, žlutými skvrnami strakatý, na okr. tuípý.
L. nepříliš široké, tenké, bílé, v mládí máslové, všechny stej'ně dl.
a nevidlené, pomačkáním se neměnící. Tř. kratší pr. kl., tulhý, pak
ďutý, I — 2 cm ti., čistě bílý, podél hrubě aš zrnitě vrásčitý. Duž. pod
pokožkou dobře loiupavou načervenalá, slabě palčivá. Výtr. kulov..
hojně ostnité, 10 fx.

V hlubokém, vlhkém mechu lesů jehličn., hlubokých, ve Vídrholci u Bě-
chovic dosti hojně. 8. 1919. Jest jistě před. příbuzná, ale rozdílná. Pálí dosti,
ale palčivost brzo na jazyku mizí.

131

R. depallens Kicken i()i5. //. vyhledává. (R. vesca rů/,ných auti>ru.)
Klást, tvrdě Jiias.. prt)S.treclně velká. Kl. 6 — lo cm, v mládi latlov..
velmi tvrdý, pak rozlož., uprostřed trochu vmáčklý, tlustě elast.
juas., s dkr. tuípým, v stáří na okr. hrirl^ě bradavíitč rýhovaným,
matný (nelesklý), málo slizký, význačně radiálně vráskovaný,
smutné šedavě masový a vždy více méně na některé straně pobledlý,
pod špatně loupavou pokožkou šedě lilákový. Tř. bílý, tvTdý. krátký,
T — 2 cm ti., solidní. L. elast., stejně dlouhé a některé u tř. vidlené,
\ mládí slzící, poinaokáním vždy rezavicí (proto jsou 1. na starší
houibě vžd}- rezavě sk\'rnité!). Duž. mírná, ostře páchnoucí, bílá.
Výtr. kuloA'., k basi stažené, preútle ostenkaté. 5 — 6 jx.

V starých jehiičn. 1 listn. lesích po celých Čechách rozšiř, a obecná houba.
8 — 10. Obyčejně pospolitě. Jest vedle R. cyanox. a R. virescens nejlepší jedlý
druh. Obyčejně ji ale nikdo nesbírá. R. depallens Pers. jest asi docela něco
jiného, nebof má rr.íti červený tř. Označeni »depallens« jest pro tento druh
velmi případné.

R. lilacea Quél. 1876. //. líláková. Prostřední velik.. trochu tuhá,
s čistě bílými 1. a fialovýimi, 'svxaskalým kl. Kl. 4 — 8 cm, zvoncov.
sklenutý, paik rozlož, a uprostřed vmáčklý, hladký, slizký, vždy ra-
diálně svraskalý, fialový až lilákoz^ něho naJinédle fialový, na tupém
okr. slabě rýhovaný a zrnitý, pod kvupavou pokožkou fialový. L.
stejně dlouhé, čistě hílé, skoro všechny vidlené a u tř. krátce sbí-
havé a příčně spojované. Tř. i — 2 cm ti., tvrdý, křehký, na basi
obyčejně načervenalý. Duiž. sladká, trochu ovocně vonná.

^' lesích všt.ho druhu, ale velice vzácná. U Mnichov, na Plecháči, v Polabí
u Lysé, St. Boleslavi, Neratovic.

R. carnlcolor Bres. 1883. H. masová. Gracilní, malá, sytě masová,
dosti tuhá. Kl. 3 — 4 cm, tence mas., záhy rozlož., pravidelný, upro-
střed \nmačklý neb i hrbolatý, hladký, slizký, lesklý, na okr. zaoblený
a zrnitě rý"'hova'ný, živě a sytě masově červený, pod dohře lonpavon
pokožkou růžový. Tř. tenký (5 — 8 mm), válcov., hladký, jemně
vrásčitý, čistě bílý, iia basi často červený, měkce elastičný. L. neši-
roké, velmi prořídlé, nápadně tlusté, velmi četné vidlené. ale žádné
krátké, bílé, ale brzo trochu máslové. Dužni-na sladká.

y dubovém háji na Chuchelském vršku, 7. 1016 (Reisner). — Krásná,
malá holubníka. Červeň kl. jest směs masové, cihlové a růžové. Tak zbarveny
nejsou jiné druhy. Bresadola ji uvádí z Tyrol. Bataille ji spojuje s R. lilacea,
což není správné.

R. dulcis sp. n. H. sladká. Drobná, sytě růžová, s bílými 1.. sladká.
Kl. 4 — 5 cm, dosti elast. mas., slizký, za sucha matný, bitým
práskem se pokrývající, stejnoměrně sytě růžový, na okr. ostře rý-

hovaaiý, pod pokožkou, do poloviny loupavou, růžový. Tř. pevně
elastroný, i cm ti., bílý, hladký, pod kl. útle zrnečkatý, sotva vrásčitý.
L. dosti hiusté, nekřehké, všechny stejně dlouhé a nevidlené, bílé,
široké, při okr. načervenalé a s okr. zaoblené, ku tř. zúžené (ale
kolem tř. široký hladký kolář), po uschnuti špinavé okrové. Výtr.

kulaté, bezbarvé. 5 — 6 tx.

V habrovém, teplém háji pod Struhařovem. 8, IQ17. — Podivný druh. Vylu-
čování prášku děje se nejen na kl., ale i na tř.

R. minutula sp. n. H. maličká. Lehká, křehká, maličká, krvavě

červená, sladká. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., včdy nepravid. vykror

jený a excentrick'ý, s 1. zaoblený, rozlož,, velimi slizký, u okr.

zrnečkatě rýhov., ohnivě krvavý, uprostřed tmavší, L. a tř. bělostné,

neměnlivé. Tř. sotva delší pr, kl., asi i cm ti., hrubě vrásčitý, křehký,

dutý. L. prořídlé, dosti tlusté a široké, břichaté, všechny stejně áL

a nevidlené, Výtr. kulaté, útle. krátce ostnité, (^ — 8 .u.

Na velmi vj-hřívané, suché, jižní stráni habrové nad drahou u Mnichovic,
8, 1919. U Hrusic pod lískami. Žádnému známému druhu se ncpodol)á.

R. velutipes sp. n. H. sametonohá. Statný, červený druh. Kl.
5 — 10 cm, sklenuté rozlož., často na okr. laloonatý, tlustě mas.,
hladký, velmi slÍ7.ký, ohnivě červený, na zaobleném okr. nerýhovaný,
pod loupavou pokožkou růžový. Tř. rovný, stejně ti. (2 — 3 cm), bez
vrásek, ale hustě bíle sametově plstnatý, elastičný, vycpaný. I>. husté,
čistě bílé, dosti úské, velmi četné kratší a některé vidlené, od tř.
k okr. zA^olna rozšířené, neměnlivé. Diuižnina sladká. Výtr. kulaté,
ostnité. ío lí.

X dubinách u Chlumce n. C. 8, 1915 (Rigellová). — Podivná holubinka,
připomínající R. aurora, ale jest měkčí a slizká. Žádná jiná holubinka nemá
plstnatý tř.

R. rosea Schff. 1772. H. růžová. Prostředně vel., křehká, měkká,
s červeně strakatým kl. Kl. 5 — 8 cm, brzo ro.vně rozlož., uprostřed
široce vmáčklý, hladký, skoro lesklý, slizký, na okr. v stáři hrubě
zrnitě rýhov., vesele růžový, ale vždy bíle nebo nažloutle široce
skvrnatý, takže jeist červeně, nažloiutle a bíle strakatý. Okr. kl. tupý,
ale 1. nemnoho široké, k tř. zjvolna zúžené, všechny stejně dl., četné
vidlené, čistě bílé, nelměnlivé. Tř. 1 — 2 cm, válcov., záhy měkce
měchatý, hladký, útle vrásčitý, čistě bílý, ale někdy s nádechem rů-
žovým, skoro vždy excentrický. Duž. bílá, pod loupavou pokožkou

narůžovělá, sladká. Výtr. kulaté, spoře ostnité neb i bezostenné. 8,(*.

V teplých Hstn. hájích u Všenor, Radotína, Zbraslavi a Chuchle v červnu
a červenci hojně Schaeffer ji popsal z Bavor, Bataille z Francie. Zdá se mně být
teplomilným druhem.

133

R. coliiiia sp. n. II. palioret)ií. Drobná, sladká, červeně strakatá.
Ki. 4 — 5 cm, mírně sklen., hladký, suchý, na tupém okr. krátce čár-
kovaný, <U»konale loitpavý, pod pokožkou čistě bílý, bíle a bledě rii-
iové strakatý, často nečistě bílý, jen sem tam málo lilákově načerve-
nalý. Tř. krátký, asi i cm ti., čistě bílý, křehký, skoro hladký, sot\'a
vrásčitý. J.. dosti husté, čistě bílé, široké, velmi četné kratší a sot^a
které vidlené. I>už. bála. sladká. Výťr. nepravid. kulovité, hustě

ostnité. S ;j..

\'ždy mimo les a záhy v lete (kvčten, červen) na výslunných, travnatých
pahorcicli. Tak ii Mnichovic často, Radotín, Davle, Krč. — Jest příbuzná před.,
ale jistě rozdilná. Zjevem připomíná také R. chamaeleontina nebo R. nauscosa,
ale nemá žluté 1. Myslím, že byla posud přehlížen;'..

R. granulosa &p. n. //. zrnitá. Kl, 5 — 8 cm, sklenuté rozlož., dosti
tence niiis., velice slizký, za sucha hladký, lesklý, celý až k temeni
vynikle zriiitý a u okr. hrubě zrnitě rýhovaný, nachově červený (né-
st rakatý). pod dokonale loupavou pokožkou růžový, na okr. tupý.
Tř. 1I/2 — 2 cm ti., hladký, lysý, bělostný, podél jemně čárkovaný,
brzo měkký, elast. L. dosti tízké, od tř. k okr. zvolna rozšířené.
četné vidlené a četné krátké, bílé (se slabým odstínem máslovým),
příčkami hojně přehrádkované (odtud granulosaiost), nemě;nlivé.
Duž. bílá. Výtr. vejčitoellipt., nažloutlé, hojně ostnité, 8 — 9 |i.

Výhradně v březinách, tak na více místech u Mnichovic. 7, 8.

R. inconspicua sp. n. //. nenápadná. Malá, útlá. lehká, asi veli-
k<jsti l\. lutea nebo J\. azurea, d^jsti tence mas. Kl. 4 — 5 cm, skle-
nutý, často excentrický, na hrubě rýhovaném okr. zaoblený, velmi
slizký, matně olivově šedavý s 'nádechem růžovým, kolem temene
tmavší (motiTově), celý jemně zrnečkatý a jemně kruhatě svraskalý.
k okr. jakoby jem)iýnii šupinkami tečkovaný, pod dobře loupavou
p<rkožkou bílý. Tř. kratší pr, kl., hladký, lysý, soťv-a \Táisčitý, brzo
dutý a křehký, bílý, ale s přejemným nádechem růžovým. T^. dosti
široké, tenké, u tř. volné zaoblené, všechny stejně dlouhé, čistě bílé,
ucjzýš křehce lámavé, barvu neměnící. Duž. sladká. Výtr. bezbarvé,
kulaté, hustě nstnité, 8 — -lo (x •

\' trávě a mechu na kraji borového lesa pod Myšlínem. 8, lOlQ- V dubovém
lese u Hrusic. \'elmi výztiačná holubinka, patrné velmi vzácná.

P) y\7. suchý, jakoby ojíněný nebo sametový.

R. azurea Bres. 1881. //. azurová. Malý, křehký dr.. kl. 4 — 6 cm,

ploše sklenutý, pravi-d., mák) mas., modře lilákový, nelesklý, ne-

sliský, matně ojíněný, uprostřed temnější, světle mrtnatě tečkovaný,

na tiř[>ém okr. zrnitě čárkovaný, často se svraskalou pokožkou.

IM

diíbře louipavou. Tř. čisté bělostný, hladiký, záhy uvnitř houbovitý,
na basi často nadmutý. L. trvale sněhobílé, dosti husté, od tř. k okr.
zvolna rozšířené, všechny stejně dl., jen u tř. vidlené, křehké. Duž.
mírná, bílá. Výtr. z'eliké (8—10 .u). hojně ostnité.

V suchých lesích, hlavně borových, všude obecná po celé léto. Takc v Šu-
mavé (K.). Nápadná a lehce poznatelná. Jest jedlá. — Sem tam přichází odrůda
(var. iDubrosa m.) s kl. slizkým, světle šedé olivovým, jen při okr. s odstínem
fialovým, uprostřcfl temně olověným, uprostřed soustředně vráskovaným, s 1.
mnohými kratšími a četnými u inscrce vidlcnými. V jehličn. lesích řidčeji. Tak
u Afníchovic!. Nevím posud, v jakém poměru jest tato houba k R. azurea.

R. aurora Krombh. 1849. ^- jitřenková. Veliká, nejvýš tvrdá,
vždy neipravid., nádherně zbarvená. Kl. 5 — 18 cm, dlouho .sklenutý,
paik rozlož., vždy se stran soiačklý nebo zprohýbaný, na velmi tupém
okr. zaoblený, tlusté mas., tvrdý, suchý, nelesklý, v stáří vždy roz-
pukaný, někdy pobledlý. z>šdy jakoby namodrale ojíněný, pod nc-
loupavon ípojkožkou hluboko červený. T.. velmi ti., husté, na tupém
odstři u okr. načervenalé, četné vidlené a některé kratší, od kraje
k tř. zvolna zúžené, u tř, uzoučké, neménlivé bílé. Tř. 2 — 4 cm ti.,
nejvýš tvrdý, solidní, hladký, jemně vráskovaný, bílý a růžové na-
dechlý. Duiž. čisté bílá, chuti nahořklé, vůně ovocné. Výtr. kulaté,

hladké, dosti žlutavé, 8 ,a.

V starých IcsíoJi johiičnitých, hlavně borových, obyčejně přímo ze země,
nikoliv z mechu a humusu vyrážející. 8 — g. Jest sice daleko rozšířena, ale
všude dosti řídká. Mnicliovice, Ondřejov, Říčany, Dřínov u ^'elt^us (Šafaříková),
Radotín, Chotcč, Chlumce u, C. (R.), Chuchle, Roblín. — Jest to krásná
holubinka, mnohem tvrdší než R. lepida a jinak zbarvená. Balaille nesprávně ji
s touto spojuje. Kromhliolzíív popis i vyobrazení, dobře naší houbě odpovídá. —
Není jedovatá, ale k jídlu se nehodí, poněvadž má silné, odporné kořenné aroma.

R. cutefracta Cooke 1888. H. bradavčitá. Velmi kom/píiktně eiast.
ma>. Kl. 7 — 10 cm., dlouiho s okr. dolů sehnutým, tlustě mas., suchý,
nachově červený, ale později žlutavě skvrnitý, uprostřed tmavší, na
okr. hrubě zrnité rýhovaný a také celý povrch hrubě zrnitý. Tř.
elast. pevný, jemně vráskovaný, črstě a trvale bílý, celý jemně roz-
troušené mrtnatý, asi i — 2 cm ti. L. široké, často lehlé, bílé, jen sem
tam některé vidlené, stejně dl., na dně žebérky spoj ováné, neměnlivé.

Duž. mírná, bílá.

v starém borovéiu lese na Koženém vrchu u Mnichovic. 8, 1915. —
Podivný druh, snad s Cookovým z Anglie stejný. Zjevem připomíná R. aurora.

R. lepida Fr. 1838. H. skvělá. Dosti velká, tvrdě imas. Kl. 6 až
12 an, brzo rozlož., uprostřed vmaóklý, velmi tuhý, mas., suchý,
jakoby ojíněně sametový, nádherně rttmělkově čerz^ený, uprostřed

135

někdtv' bledší do okrová nebo oranžova, sucheni «:>byčejně rozpukaný,
na okr. až v stáří málo čárkovaný, poil pokožkou krátce loupavoii
načervenalý. Tř. pevný, čistč bily, útle vrásčitý, 2 — 3 cm ti., ďJ.e
obyčejné narúzovélý. L. křehké, stejné dl., u tř. vidlené, od zaoble-
ného kraje ku tř. zvolna zúžené, trvale bílé, při ckr. kl. i:a ostři
načervenalé. Duž. mírná, bílá, zvláštního příjemného ovocného-
aroanatu. Výtr. kulaté, nažloutlé, spoře ostnité, S — 10 pt.

\' suchých a světlých lesích listn. i jehličn. jen v teplejších polohách. Tak
všeobecně v okolí pražském, v Polabí, řidčeji u Mnicliovic ;i Říčan, Ml. Boleslav
(Knor). V stinných, hlubokých lesích schází, ale často bývá v bucinách a du-
binách. Jest to překrásná holubinka, po nachovém, sametově matném kl. hned
poznatelná. Jest prý jedlá.

C Diižnin-a palčivá, druhy velké i malé.

a) Kl. hnědý nebo žlutavý.

R. foetens Pers. 1796. H. smrdutá. Velká, slitina houba. Ki. 8 až
18 cm, pevně mas., nejprv kulov., s málo vynikajícím tř., pak ploše
sklenutý, často laločnatý a nepravidelný, u okr. tenký, ostrý, záhy
bradaz'čité rýhovaný, nejvýš slizký, za saicha hladký, špinavé hnédý,
u okr. světlejší, s dobře loupavou pokožkou. Tř. 3 — 4 cm ti., bělavý,
hladký, pevný, pak špinavé žlutavý. L. v mládí velice slzící, nestejně
dl. a četné vidlené, uprostřed nejširší, špinavé bílé, v stáří pomačká-
ním hnědnoucí, na ostří tmavé tečkované. Duž. nažloutlá, velice
palčivá. Celá houba páchne odporné kysele. Výtr. kulov., nažloutle,
hustě ostnité, 8 u.

V lesích všeho druhu, na lesních lukách, na pahorcích po celé léto, oby-
čejné v celých houfech. V mládí, kd3'ž z mechu vjdézá, mnoho se podobá hřibu.
Jest odporná, jedovatá a velmi obecná houba, ale lehce poznatelná.

R. subfoetens Smiťli. 1873. H. zapáchlá. Drobná, ale elast. pevná,.
kl. 4 — 6 cm. A-elice slizký, hladký;, na slabounce norůžovélém okr.
hustě rýhov., uprostřed olivové hnédý, ostatně okrové žlutavý, pod
dokonale loupavou pokožkou bílý. Tř. 8 — lo mm, pevný, čistě bílý,
posléz okrově žlutavý, iitle a sotva znatelně vrásčitý. L. všechnv
stejně dl, husté, tenké, široké, bílé, pomačkáním rychle hnědnoucí.
Du^žnina bílá, odporně páchnoucí.

V trávě po deštích v srpnu na pahorku u Božkova u Mnichovic, v bucinách-
u Jevan, 1916, 1918. Jest vzácný druh, jaksi drobná R. ť<")ctens. Uvádí se
z Francie a Anglie.

R. pectinata Bull. 17(^0. //. hřebcnitá. Podobná a příbuz. R. foe-
tens. ale i často menší, kl. v mládí kidov., uiprostřed tmavě hnědý,
na okr. žlutavě žemlový a hrubě rýihov., na okr. tupý, 1. neslzící,.

136

všechny stejně dl. a nevidlené, tr. sněhobílý, hrubě svraskale rýho-
vaný. Pálí velice a rovněž silně páchne (což Ricken popírá).

V lesích velmi vzácně. U Všesim, Říčan, 8, 1913, Kocerady, Struhařov.

R. tristis sp. n. H. smutná. Malá, šeda^viě ihnědá, slizlká, rýhovaná.
Kl. 3 — 5 cm, tence mas., sklenuté rozložený, velmi slizký, na okr.
nápadně zrnečkaté rýhovaný, popelavě smutně hnědý. Tř. 'válcovitý,
skoro hladký, 4 — 5 mm ti, na basi hnědavý, ostatně bílý, křehký.
L. stejně dl., jednoduché, skoro prořídlé, trvale bílé, neširoké. Duž.
bílá, pod louipan^ou ipokožkou šedá, velmi palčivá.

V listnať, a smíšených lesích u Dvorců za Lysou, 7, 1914.

R. conjugata síp. n. H. spojovaná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., hladký,
slizký, bledě šedavý, uiprostřed tmavošedý, na zaobleném okr. da-
leko hrubě zrnitě rýhovaný, pod dobře loupá vou pokožkou bělavý.
Tř. hladký, sotva znatelně vrásčitý, k basi kuzelovitě ztenčený, bílý,
ale pomačkáním a na basi mořenovitě hnědnoucí, křehký. L. dosti
úzké, tlusté, bílé, stejně dl, ale četné vidlené a na dně vysokými
příčkami hojně spojované, pomačkáním hnědnoucí. Duž. bílá, velmi
palčivá. Výtr. kulov., bezbarvé, sípoře 0'Stnité. 8 ,u.

V trávě v starém boru v Krči, 7, 1919. — Jest podobná před. a R. livescens.
Příčky mezi 1. jsou někdy tak vysoké, že sahají až k ostří a tak povstávají
komůrky.

R. ochroleuca Pers. 1796. H. hlínožlutá. Lesní, velký, žlutý dru'h,
velmi palčivý. Kl. 61 — 10 om, žemlově nebo citrónově žlutý až i zlato-
žlutý, pois.léz blednoiucí, slizký, velmi lo'Uipa\^, .y hladkým, nerýhov.,
tupým okr., mas. a tuhý. Tř. bílý, válcov., i^/^ — 3 cm ti, posléz na-
sedly. L. bílé, neslzící, všechny stejně dl., dosti husté, některé
vidlené, na okr. zaoblené, u tř. trochu zaoblené, pomiaokáníím a
v stáří žlutě okrové. Duiž. bílá, velmi palčivá, křehká, 'bez zápachu.
Výtr, kulov., hruibě ostnité, nažloutlé, 10 — 12 .«.

V hlubokých, jehličn. lesích u Habru, Říčan, Cern. Kostelce rozšířena
(8 — 9), také v Brdech a v Pošumaví. V Českomor. vysoč. až do 650 m (Kav.). —
Lehce poznatelná a neměnlivá holubinka, patrně více podhorská. Jest jedovatá.

R. fellea Fr. 1821. H. žlučová. Přííbuz. před., ale menší, méně
mas., kl. bledě světle okrový, uprostřed tmavší, na okr. zřetelné
rýhov., zrnitý, vekni slizký. L. luižší, bledě světle žlutavo-o krove,
četné vidlené. Duž. světle okrová, nejvýš palčivá. Tř. žlutavě okrový.
hladký.

V lesích jehličnatých, hlubokých až k podzimu, pak ale ve velkém množství.
Rovněž podhorsky druh řo— ti). Lesy Jevanské, Pecny u Ondřejova, Sázava,
Brdy, Jílové, Vidovice, Štěchovice.

137

h) /v7. více méně černěný nebo fialový (řídce bílý nebo šedavý).
a) Druhy drobné, s tenkým, prosvítavým kl.
R. fragilis Pers. 1801. (Ag. niveins Pers., Ag. chioneuis Fr.. Ag.
sanguineiis Vent.) H. křehká. Vždy menší, útlá. lehká. Kl. 2 — 4 cm,
tence mas., diosti i)eviný, dlouho polokulovitý, -pak sklenuté rozlož.,
na okr. tupý, velmi slizký, hladký, mastné lesklý, na ďkr. zvláště
v stáří ostře čárkm-aTiý, ohnivě stejnoměrné červený, nikdy nepo-
hledly, pod loivpavou pokožkou růžový. Tř. trvale čisté bílý, útle
vrásčitý, asi i cm ti., pak měkce houbovitý. L. čisté bílé, velmi pro-
řídlé a pod blanitým kl. podle okr. příčně žebernaté, při okr. kl.
v stáří červenající, neširoké, stejně cUouhé a nevidlené. Duž. bílá,
silně palčivá, aroma ostře kyselé.

v mech at i nach, hlavně v ploniku a rašclinníku lesním v hUibokýcli lesich
po celých Čechách až do hor hojně. Jevanské lesy, Jilové, Brdy, Šumava,
Českomor. vysoč. — Svou ohnivou barvou v zeleném mechu přímo září. Zřídka
kdy kl. vyhledává. Jedovatá.

R. violacea Quél. 1888. H. fialová. Zjeveni a velikostí před. po-
dobná, ale jinak zbarvená. Kl. 2 — 4 cm, rovně rodoS., často vykra-
jovaný a vždy excentrický, velmi tenký, na okr. blanité průsvitný a
skoro ostrý, uprostřed černě olivový, na okr. krvavý, hladký, slizký,
poslés husté čárkovaný. P. husté, čistě bílé, neměnlivé, k tř. zvolna
zúžené, četné kratší a nékt. vidlené. Tř. čisté bílý, vynikle sífovité
vráskovaný, 1 aii ti. Duiž. měkká, pod velmi loupavou pokožkou
růžová, velice palčivá. Výtr. kulov., hojně ostnité, bezíbar\c, S g.

V lesích jchličn. i listnat. vůbec všude rozšířená. Mně se zdá, že se u my-
koloffů tento druh omylem za pobledlé a jinak zbarvené .tormy R. fragilis pova-
žuje, což jest docela nesprávné. Jest daleko hojnější než R. fragilis. Jedovatá.

R. nobilis sp. n. H. nádherná. Maličká, suchá, lehoimká, křehká.
Kl. 3 — 4 cm, na okr. mírně laločnatý, suchý, nelesklý, jako same-
tový, nádherné krvavé červený, pod loupavou pokožkou červený, na
okr. zaoblený. Tř. krátký, asi' i cm ti., čiistě bílý, hrubě hrbolaté
vrásčitý. L. přehusté, útlé, čisté bílé, všedhny stejně dl. a často při
okr. příčné spojované. Duž. velice palčivá, ovocně páchnoucí.

V listnatých lesích u Chlumce n. C. v srpnu 19 rs shiriílíi^ Rigellová. Pak
v dubinách u Labsk. Kostelce p. Šlapák (10. 1915). — Jest podivná a žádné
známé nepodobná holubinka.

P) Druhy větší, s masitým kl.

* Lupeny široké.
R. emettca Schff. 1770. H. jedovatá. Dosti statný, mas., zářivě
červený, matný druh. Kl. 4 — 7 cm, sklenutý, pak rozlož., často ex-

138

centrický, na tupém zaobleném okr. nerýhov., dosti tvrdě a tlustě
nras., zářivé ohnivé červený, ale často bledými skvrnami sírakatý,
matný, pod dobře loupá vou pokožkou červený. Tř. i — 2 cm ti.,
skoro hladký, pře jemně vrásčitý, měkce houbovitý a jako 1. mléčné
hily. L. dosti huisté, četné kratší, velice tenké, křehké, široké, od
okr. k tř. zúžené, neměnlivé. Duž. bílá, ihned velice palčivá. Výtr.
kulaté, spoře osténkaté, 6 — 8 |ji.

Význačná holubinka bučin Jevanských, jichž jest pravou ozdobou. Také
u Třeboně (Hedrycb) a v Brdech. Jest celkem řídký druh a nesouhlasím se
Schroetreni, že by byla tak blízká k R. fragilis. Této se podobá pouze barvou.
' Jest jedovatá.

R. autumnalis sp. n. //. podzimní. Prostředně veliká nel>o i menši.
Kl. 4 — 6 cm, sklenutý, vždy excentrický, na okr, zaoblený, do'sti
tuhý, až v stáří slabě rýhov., málo slizký, význačné živě fialové,
červené, olivové a bélavé strakatý, pod dobře lo'upavou pokožkou
bílý nebo načervenalý. Tř. čisté bílý, tvrdě křehký, i — 1^/2 cm ti.,
vrásčitý. L. čisté bílé, na ostři zouhkaté, všechny stejné dl., jen né-
které vidlené. Duž. bílá, velice palčivá, zvláštním, ne nepříjemným
aromátem páchnoucí. Výtr. kulaté, o'stnité, 8 (j..

\' dubinách ve Hvězdě a v Bohnickém liáji nad Trójou. lo— 11, 1017
(Zvěřinová). Jest zvláštní, že tak pozdě se vyvinuje, kdežto v té době holu-
binky jsou již vymizelé nebo krpící. Jest příbuzná R. violacea, ale větší a
masitější, ^'ůně jest hned nápadná.

R. pulcherrima sp. n. H. překrásná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., pra-
videlný, uprostřed trochu vmáčklý, na oblém okr. nečárkovaný, celý
dokonale hladký, slizký, za sucha lesklý (pokožka jen u kraje lou-
pá vá), pod (pokožkou světle růžový, celý zářivé ohnivé čerzrený. L.
i tř. mléčné čisté bílé, neměnlivé. Tř. i — 1V2 cm ti., bílý, dokonale
hladký a oblý, pevyiý. L. dosti široké, u tř. zúžené, kratší hojné. Duž.
bílá, po hořkých mandlích vonící, nesmírné ihned palčivá. Výtr. na-
žloutlé, kulaté, útle liojně ostnité. 6 fj..

V teplých, vápencových hájícli u Radotína, Chotče, Kosoře v srpnu 1Q18. —
Jest to skvostná houl)a zevnějškem, barva kl. připomíná Pelargonium zonale.
Zvláštní jest oblost ;i hladkost tř.

R. Clusii Fr. (non. Bat.) (A. eimeticuis Vitt. p. p.) //. Clusiova.
Kl. 6 — 9 om, piravid. sklenutý, uprostřed mas., k okr. ztenčený,
■pevný, pak křehký, lysý, hladkým slizký, lesklý, s okr. ostrým, dlouho
hladkým, v stáří posléze u okr. rj^hovaným, živé krvavý, růžové
krvavý nelx) třešňový, u okr. někdy okrově vybledlý, pod dolíře
k)upavou pokožkou růžový. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., jedno-
stranně zřidka celý purpurové růžový, hladký, pevný, pak měkl<ý',

139

dole pomackánim okrovějíci. L. blexiě bílé, pak smetanové, husté,
mírně širdké, četné kratší a ridlcnč, zúženě pripnjemé. llmž. hořce
palčivá, se zápachem -[^o syrovéjii l)rambo/u. Výtr. Ijledč máslové,
jemně zrnité, O — 8 u.

V podliorskycli smrkových lesích méně hojně. Chruihm, Vys. Mýto
(Zv.). — Jest patrně příbuzná předešlé, ale jisté rozdílná. Vyznačuje se hlavně
krvavě třešňovou barvou a růžovým tř. Sám jsem jí posud nesbíral, uvedenou
diagncísu propůjčí! mně laskavě p. Jar. Zvára.

* =ft

L. úzké, křcliké, zf mládí slcící, pokožka ncloupavá, ostrý záf^acli.

R. Ouéleti Fr. 1838. //. palčivá. Kl. 4 — ;; cm. pravid. sklenutý,
tlusté mas. a pczniý. hladký, lesklý, slizký, tanné krvavé červený,
ale s pHmíŠeninou hnédc, olivové něho fialové barvy, jež něJodiV i
převládají, až pozdě na okr. čárkovaný. Tř. pevný, 2 — 4 om ti.,
hladký, celý fialový. L. úzké, 11 tř. zúžené, některé vidlené, velmi
četné krátké, pevné, mais., dosti husté, čistě bílé, ale pomačkáním
zelenající. Duž. čistě bílá, pevná, pod neloupavou pokožkou purpu-
rová. Pálí prudce a páchne odporně. Výtr. kulov., hojně ostnité,
8 — 10 fji- Cyst. veliké, tliustostěnné, vřetenovité, při.špičatěné.

V lesích všeho druhu všude po celých Čechách a na Aloravě obecná, od
srpna do podzíma. Jest jedovatá. Zvláště ráda roste ve vlhké trávě v mladých
smrčínách ve společnosti ryzců, ale také ve vřesovinách. - Podle zbarvení
tvoří několik plemen, z nichž R. atrorubens Quél. a R. expollens Gíll. sem také
náleží. R. sardonia Fr. jest blízce příbuz. holub, s krvavým kl. a nefialovým tř.
Často se stotožííuje s R. Ouéleti, ale zdá se, že jest vlastně totožná s R. sanguinea
Bull. Toho názoru jest také monograf r. Russula. p. Zvára.

R. sanguinea Bull. 1780. //. krvavá. Velikosti i tvaru před., ale
jasně červená. Kl. 4- — 8 cm. tlustě mas., na celém povrchu zrnité
svraskalý, ne pravid. hrbolkatý, velmi slizký, živé růžové červený,
ale k okr. často pobledlý, ^ pokožkou neloupavou. na ostrém, podvin.
okr. nerýhovaný. Tř. vždy excentrický, t\Tdý, bílý. ale vždy .<r ná-
dechem růžovým, 1V2 — 2 cm ti., jemně vrásčitý. L. trvale bíle. úzké,
husté, četné vidlené a přehojné kratší, k okr. zvolna zúžené. Dužnina
bílá, kysele odporné páchnoucí, velice palčivá. Výtr. bledě nažloutlé,
kulov., hustě ostnité, 8 — ío ^t-

V lesích všeho druhu v letě po celých Cechách velmi rozšířená. Sn;idno se
poznává po jasné červeni, hustých, úzkých 1., odporném zápachu a neloupavén"i
kl. Mnozí chtějí ťtaké p. Zvára) rozeznávati před. dr. co R. Quéleti, od R. sar-
donia rozdílný! Pak ale R sanguinea, rosacea a li. sardonia jest totéž.

R. sulphurea sp. n. //. sírožlutá. Velikoist i tvar před., ale celá
Čisté bílá nebo s nádechem špinavým. Kl. 4 — 8 cm, tvrdě a tlustě

140

mas., hladký, slizký, na okr. hladký, špatně loupavý. L. úziké, husté,
s hajnými kratšimi, ne/vidlené, pomačkáním rychle sírošluté. Tř.
I — 1/4 cm ti., hladký, velmi tvrdý, pomačkáTiím rovněž žloutnoucí.

Duiž. kysele palčivá, na lomu žloutnoucí. Páchne ostře kysele.

V starých lesích borových v okolí Mnichovic, Jevan, Ondřejova a na
Sázavě dosti často, ač nikoliv tak hojná jako před. — Rozeznáváme-li R.
sanguinea od R. sardonía, musíme logicky i R. sulphurea uznávati. Ale že
všechnj' tři těsně k sobě patří (jako i následující), není ovšem pochybnosti.

R. confusa sp. n. H. zmatená. Kl. 5 — 7 cm, tvrdě a tlustě mas., na
krátce rýhov. obr. zaoblený, hladký, lysý, lesklý, slizký, velmi zrnitě
svraskalý, bílý, ale s tonem šedivým, pod špatně loupavou pokožko-u
bílý. Tř. pevný, hlad^ký, bílý, sotva vrásčitý. L. velmi široké, tlusté,
široce přirostlé, velmi četné kratší a mnohé vidlené, pomačkánítm se
aiebarvící. V^ýtr. kuilov., bezbarvé, hojně ostnité, 8^ — 10 {x. Duž. velmi
palčivá.

V obecní březince u Mnichovic, v travině pod lesem u Mirešovic, 9, 10,
1918. Určitě náleží do příbuz. R. sardonía, ačkoliv jest tak podivně zbarvena.
Vedle rostla R. Quéleti i R. sanguinea a nebylo tu přechodů, ač rostla tu
v celých houfech. Zdá se být houbou pozdě podzimní.

c) Klobouk zelený.

R. moravíca sp. n. H. moravská. Drobná, zelená, palčivá. Kl. 2 až
4 cm, 'dosti tliustě mas., záhy rozlož., s pokožkou do poloviny lou-
pavou, velice slizký, trávové zelený, hladký, lysý, na tupém, nečár-
kovaném okr. zaoblený, Tř. válcov., bílý, hladký, hrubé vrásčitý,
křehký, záhy měkký. L. husté, lízké, u tř. zúžené, bílé (nikoliv
miáslově), tenké, křehké, všechny stejné dl. a jednoduché, pomačká-
ním zvolna červenající. Dní. velmi palčivá. Výtr. vejčitoellipt.. bez-
barvé, krátce ostnité, 8 — 10 ji.

v listn. starých lesích u Mouchnice u Koryčan na Moravě v říjnu 1918
(Sladký), v Krči íio, 19 18). — Podivná holubinka, zbarvením malou R. grami-
nicolor připomínající, ale velmi palčivá.

II. Výtrusy bilé, dospělé nebo pomačkané I hnědnou až černají.

Lkruhy nepalčivé, velké.

R. puellaris Fr. 1838. H. dívčí. Kl. 3 — 6 cm, tence mas., v stáři
průsvitný, hladký, skoro slizký, červenavě olivově žlutavý, častn?
uprostřed černohnědý, ostatně narůžovělý nebo k okr. pobledlý, pod
loupavou pokožkou bílý, na okr. velice hrubé a daleko zrnité rýho-
vaný. L. stejně dl. a jednoduché, velmi tliusté, ku tř. zúžené, tak
jako tř. pomačkáním, a v stáří hnédnoucí. Tř. oblý. hladiký;, bílý,

lél

I — j^/2 cm ti. Diiž. bílá. Ikv vůně. sladká. Výtr. kulov., bleděžluté,

os tni té. 8 — 1> II-

V lesicli vk-ho (lri;lui po celých Cechách dusli hojně, jxKÍná ji/ v květnu.
Často bývá v březinách. Lupeny i tř. bývají celé re/.avě strakaté, pak celé
zhnědnou. Pojmenováni jest nevliodné.

R. Rij;elliae sp. n. //. Rigellové. Menši, bledá, pomačkáním r\chle
hnědnouci. Kl. 4 — 6 cm, jx>sléz nálevkovité rozlož., k ostrému okr.
prHyi'it)iý, iDi>rostřed ale tlusté kompaktní, slizký, jemně rii^csní,
bělové nažloutlý a tak jako /. a tr. poniačkáníni ryclilc hnédnoucí
(posléz celá houba hnědá), na ukr. kratičce rýhov., s pokožkou
téměř nelofuipavou. Tř. poměrně tlustý (2 — 3 cm), k hořejšku zvolna
rozšířený, uvnitř měkce houbovitý, spíše elast. než křehký, bílý.
nápadné ostře podél vrásčitý. L. velice iizké, k tř. i okr. ztížené,
husté, sbíhavě úzce přirostlé, všechny stejně dl. a četné vidlené, bílé,
ale s nádechem do žlutavá. Dužnina mírná, bílá, hnědnoucí. Výtr.

kulov., ostnité, 7 — 8 ;i.

V písčitých borech u Chlumce n. C. v ř.rpnu 1015 sbírala si. Aloisie
Rigellová.

R. decolorans Fr. 1821. H. zabarvená. Velká, statná, kl. až 10 cm,
ale sutAa kompaktní, pravid., oble sklen., pak rozlož., posléz upr<»-
střed mělce vmáčklý, na okr. tenký, skoro průsvitný, zaoblený, lysý.
slizký, posléz na okr. zrnitě rýhovaný, oranžové žlutavý, k okr. čer-
veně oranžový, posléz bledavý, pokožka loupaxá. Duž. pod po-
kožkou trochu oranžová. L. l>le(lé, na ostří žlutavé, hiusté, stejné dl.,
íievidlené. Tř. tlustě válcov., solidní, pak uvnitř houbovitý, nepříliš
pevný, bílý, hustě vrásčitý, uischlý šedavý. L.. jakož i dužnina po-
mačkáním nabíhají šedé až hnédé, posléz celá houba černošedá.

V borových lesích u Chrasti nezřídka (Prachovice), 8, 1915- (Zvára). —
Zdá se býti houbou spíše podhorskou. Z nížin jsem ji neobdržel.

R. pubescens sp. n. //. pýřitá. Kompaktní, mas., pevná. Kl. 5 až
12 cm, sklen., pak rozlož., na zaobleném, růžovém a husté bíle plst-
natém okr. dlouho podvinutý, za vlhka vrstvou slizu pokrytý, za
sucha hladký a světlými bradavkami jakoby pomoučený, fialově lilá-
kový, někdy s odstínem do olivová, hnědavá nelxj růžová, pod dobře
loupavou pokožkou růžový. Tř. i — 2 cm ti., pevný, bílý, pomačkáním
černající, útle vrásčitý. L. husté, tlusté, lízké, u kraje na ostří rů-
žové, dlouho bílé, teprv v stáří malounko nažloutlé, pomačkáním
rychle černající, všechny stejně dl. a jednoduché. Duž. sla<lká.
v stáří šednoucí, pryskyřičně vonná. Výtr. žluté, vejčitokulov., hojnč
ostnité, 10 |x.

142

y jehličnatých, starých lesich, jedlinách, smrčinfich, pouze v podhorskycli
polohách, obyčejně pospoHíé. Jevany, Cern. Kostelec, Hůra u Tehova, Pecny
u Ondřejova, ]"!rchovice, Strašíce, Chrast (Zvára), Babice (Zv.). - — ■ Jest ná-
padná a lehce poznatelná holubinka. Bradavkami, sliz vylučujicimi, jest za
sucha jako bilc poprášená. V stáří se nerozpadá, nýbrž kožovítě sesychá, kl. jest
pak hnědavě červený, 1 vlnité, popelavé, až černavé, tř. popelavý. Jistě náleží
do přibliž. R. decolorans. P. Zvára se domnívá, že jest to R. depallens Pers.
Ovšem to, co Gillet pod tímto jménem maluje a popisuje, shodovalo by se
s naší iKjubou dosti, ale jest jen otázkou, co myslel Persoon. Fries i Gillet však
praví, že jejich R. depallens má kl. uprostřed žloutnoucí, což u naší nikdy není.
]\íimo to o černání lupenů se nezmiňuji. Proto jen jest nejlépe náš druh po-
nechati.

R. atrosanguinea sp. n. H. černé krvavá. Menši, ale tvrdě kom-
paktně mas. Kl. 4 — -6 cm, pravici, sklen., na okr. zaoblený, matný,
jakoby sametový, neslizký, temně krvazý, na okir. v stáří slabounce
rýhov. Tř. i — 2 cm ti., tvrdý, pevný, liladký, útle vrásčitý, bílý a na-
růčovělý, pomačkáním rychle Jinědnoucí. L. husté, tlusté, široké,
jednoduché a stejně dl, od tř. k okr. zvolna rozšířené, pomačkáním
okamžitě hnědnoucí, na o'stři u okr. červené, nejprv dlouho bílé,
pak v stáří nečistě žlutarvé. Duiž. mírná, pod kl. karmínová, odporně

mršinou páchnoucí. Výtr. žluté, vejčitcellipt., bohatě ostnité, lO n-
\' starých smrkových lesích řídce, 7 — -8. U Mnichovic a Hrusic na více
místech, vždy pospolitě. U Radoíína blíž cihelny Kosořské. — Jest krásná holu-
binka, jež bílými lupeny jen ku R. decolorans může býti kladena. L. v stáří
jsou celé tmavohnědé.

R. clavipes sp. n. H. kyjonohá. Doisti statná, kompaktní, olivová.
Kl. 5 — 9 cm, pravid. oble sklenutý, tluistě mas., hladký, málo slizký,
hrubě :;rmtý, na zaobleném okr. až pozdě trochu rýhov., sytě oli-
vový, bez jakýchko-Irv přimíšenin, pod špatně loupavo^u pokožkou
bílý. Tř. z široce nadmuté hase ::volna .ztenčený, dole až 4 cm ti.,
tvrdý, pevný, hladký, bílý, sotva vrásčitý! L. husté, úzké, máslově
žlutavé, zraněním rychle hnědnoucí, jednoduché, četné kratší. Duž.
sladká. l>ez zápachu. Výtr. dokonale kulaté, žluté, bezostenné, malé
(5— 6íi).

V smrkových a jedlových lesích u Babic, v září IQ18 (Zvěřinová). —
Úhledný druh, sotva snad mezi zelené R. aeruginea patřící. Tř. také zraněním
hnědne.

R. quercetorum sp. n. H. dubinná. Prostřední velikosti, s}'tě čer-
vená. Kl. 7 — 10 cm. velmi slizký, jako tř. měkce houbozňtý, k za-
oblenému okr. velice ztenčený, uprostřed velmi vyhlubený. sytě až
temně nachový s tonem lilákovým. pod dobře loiuipavou pokožkou
fialoivě červený, na okr. hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. dlouhý, rovný,

143

dole skoro tenčí, hh-wlce vrásčitý, bělostný, pomačkáním rychle hněd-
noiici, záhy aiiěkce dtitý, asi i — 1/2 om ti. L. tenké, útlé, neširoké,
všediny stejně dl. a jednoduché, na okr. nejširší, k tř. zvolna zíi-
žené, trvale bílé se slabým máslovým odstínem, pomačkáním rychle

}iiaso7'é hnčdé. Dož. sladká. Výtr. vejčité, hojně ostnité, 10 — 12 \i.
v staré dubině nad Hrusickou cihelnou v červenci 1919. Patří určitě do
příbuzenstva R. dccolorans, ale se žádnou se neshoduje.

R. fuscolilacea sp. n. //. hnědé liláková. Prostředně veliká, měkce

a křehce mas., kl. 4 — 8 cm, nízce sklen., s nízkým, širokým hrbolem

tmavohnědým, ostatně lilákově hnědavý, suchý, matný, na oblém

<-kr. hrubě zrnitě rýhovaný, pod dobře loupavou pokožkoui masový.

Tř. asi I — iVi' cm ti., k hořejšiku ztenčený, útle vrásčitý, hladký,

brzo dutý a křehký, bílý, všdy červeně nadechlý, L. útlé, tenké,

velmi široce břichaté, u tř. zaoblené, mnohé kratší, u okr, zaoblené,

čistě bílé, ale zraněním slabé hnědnoucí, v s,táří šedavě nahnědlé.

Dtiž. sladká. \'ýtr. kti^lov., krátce hustě jemně ostnité, 8 — lO//.

\' trávě na kraji borového lesa pod Myšlínem v srpnu 1919. — Zbarvení
kl. jest velice zvláštní: matně lilákové, s přimíšenim hnědavé barvy.

III. Výtrusy šlute^ dospělé lupeny sluté.

A. Duznina ntírná.^

a) Druhy drobné, kl. tence masitý.
a) Kl. žlutý nebo šlutočervený.

R. vitellina Pers. 180T. H. šloutková. Drobná, lehoučká, útlá.
křehká. Kl. 2 — 4 cm. tence mas., na okr. tuípý a zrnité rýhovaný,
stejnoměrné sytě žlutý, nelesklý, suchý. Tř. 4 — 6 m;m ti., válcov.,
čistě bílý, měkký, útle vrásčitý. L. stejně dl., jednoduché, dosti
řídké, široké, bledě oranžové žluté. Duž. mírná, bez vůně, čistě bílá
(i pod dobře loupavou ^pokožkou). Výtr. sytě žluté, hrubě ostnité,
8 — 10 [i.

Hlavně v sušších a světlých lesích po celých Čechách v letě velmi obecná.
Zbarvením a drobností vždy lehce poznatelná. Ricken ku podivu praví, že je.st
vzácná.

R. lutea Hudls. 1778, H. žlutá. Příibuz. před., ale daleko větší a 1.
skoro bílé. Kl. 4 — 8 cm, nejprv kulovitý, pak dlouho oble sklenutý,
slizký, hladký, lesklý, pěkné čistě žlutý, dosti tlustě mas. a tuhý, na
tui[)ém okr. v stáří zrnitě rýhovaný. Tř. tvrdý, pevný, čistě bílý,
válcov., jemně vrásčitý. L. stejné dl., u tř. některé vidlené, v mládí
skoro bílé, pak světle máslové. Dužnina čistě bílá (i pod pokožkou),
sladká. Výtr. žkitavé, hustě ostnité, kulov, vejčité, 6 — 8fi.

144

Afnolicm v/ácněji než před. a snad výhradně jen v listn. lesicli 7 — 8.
U Mnichovic v liabřinácli, u Cldumce n. C. v dubinácli (R.), háje u Karlštejna,
Štěchovice (ílejný).

R. xanthophaea Boiiicl. 1890. (R. arnieniaca Cooke i8qo. ) //. me-
niuková. Příbuzná a pcxlobná o-benia předešlým, iniěkce a lehce mas.
Kl. 3 — 5 ani, tence mas., trochu slizký, hladký, na okr. zrnitě čár kov.,
dlouho sklenutý, načervenalc žluté okrový (meruňkový) až oran-
žový. L. dosti husté, hojní' kratší a četné vidlené, žluté okrové. Tř.
měkký, často méchatý, dosti dl., čisté bílý. Dui. bílá (i pod lou-^
pavou pokožkou), mÍTná, silně páchnoucí.

V lesích všeho druhu od května do zimy v.šude velmi hojné. Zbarvením Id.
lehce se od obou před. rozeznává, ale hůře v každém případu od následující.
Myslím, že mnozí autoři jí za R. chamaeleontina zaměňují.

R. chamaeleontina Fr. íSt,S. H. měnlivá. Drobná, tenká, křehká,
sladká, kl, vmáčklý, slizký, na okr. poisléz čárkovaný, červené krvavý,
nachové lilákový, ale více méně do žliiia přecházející. Tř. dutý.
tenký, vrásčitý, bílý. L. tenké, přehusté, některé \'i(llené, žluté, úzké.
J-|("uba eleg"antní, nevonná.

\ lesích sniíšených, zvláště v borech nezřídka. — 'J\) zde všechno jest
tloslovně opsáno z Fricsc, aby si každý sám učinil ponětí o tom, co jest R.
chamael. v porovnání k R. vitellina a R. xanthophaea. Žluté formy lehce >e
zmatou s první a větší oranžové s druhou. Roste po lesích jako obě před., ale
řidčeji. Říci mužem tolik: jest to drobná holub, jako R. vitellina, ale s kl. více
méně do červena, lilákova a oranžova se klonícím. Od R. xanthoph. pak se liší
drobností a více červeným kl.

R. roseipes Secr. 1833. ^~^- rúšonohá. Jest větší a masitější než
R. vitellina, s kl. červenavým a červeným tř. Kl. 5 — 10 cm, nejprv
skoro kidov., pak rovný, nelesklý, siuichý, živé cílilové červený, více
méně do oranžova, uprostřed obyčejně trochu do žluta\'a, na tupém
okr. zrnitě hruibě rýbov. Tř. 1 — 2 cm ti., měkce houbovitý, pak dutý,
l>ílý, ale více méně červeně naběhlý, nahoře měkce mrtnatý. L.
k okr. zvokia rozšířené, útlé, křehké, žemlově okrové, v stáří sytě
okro\'ě žluté, na Ostří často červené, některé vidlené, některé krátké.
J.)uižni'na bílá, mírná, neměnlivá, pod loupavoii pokožkou červená.
Voní slabě příjemně. Výtr. kulaté, žlutavé, hojně ostnité, 81 — 10 lí.

V suchých lesích listn. i jehličnat., hlavně v borech u Mnichovic a na
Sázavě dosti hojně. Počíná se objevovati již v červenci. Jest to krásně zbar-
vený druh a po vždy červeněn", tř. lehce poznatelný. Uváděl se posud z Francie
a Švýcarska. Ricken falešně R. roseipes s R. decolorans spojuje. Friesova R.
decolorans jest naprosto rozdílná.

•" 145

?) Klobouk zelený.

R. mollis Quél. //. měkká. Asi jako R. lutea velká a jako k.
graniinic. zelená. Kl. 3 — 5 cm, měkce a lehce mas., na okr. zaoblený,
hladký, lesklý, slizký, trávově celený, ale často značně pobledlý,
nejprv na okr. hladký, pak ale zrnitě rýhov., s pokožkou dokonale
loupavou. pod pokožkou bílý. Tř. asi i cm ti., dutý, křehký, bílý,
hladký, vrásčitý, dole mírně ztluštělý, často zahnutý. L. husté, tenké,
všechny stejně dl., jen některé vidlené, nejprv bělavě máslovc. pak
krémově člutc. Duž. mírná, bez zápachu. Výtr. kulaté, žluté, bohatě

ostnité, 8 — IQ :i

V teplém, smíšeném lese u Hrusické cihelny (8. 1915), Chuchle (6. 1916,
Reisner), Karlštejn, Roblín (7, 1918). — Jest zajímavá, vzácná liulubinka,
posud jen z Francie známá.

y) Klobouk v různých odstínech červený a fialový.

R. nauseosa Pers. 180 1. H. odporná. Drobná, lehká, velmi křehká.
Kl. 3 — 4V2 cm, záhy ploše rozlož., někdy i hrbol., blanitě průsvitný,
na okr. tuípý, velice slizký, lesklý, az do poloviny zrnitě ostře rýho-
vaný, lilákově špinavě načervenalý. L. jednoduché a všechny stejně
dl., dosti huisté, velmi křehké, na dně příčně žebernaté. trvale slabě
bledě nažloutlé, neměnlivé. Tř. asi i cm ti, záhy měchatě dutý,
měkký, hrubě vrásčitý, nejprv bílý, pak mléčné šedavý. Duž. mírná,
bez zápachu. Výtr. nažloutlé, kulaté, hojně ostnité, v stopečku í>ta-
žené, 8- — 10 n.

Na lesních lukách, zvláště u potůčků a v mokfadlecli, v hlubokém mechu
v lesích všeho druhu všude velmi obecná a již na jaře se objevující (4 — 10).
Jest svou křehkostí, bledými 1., zbarvením a rýhováním význačná. Barva kl.
přechází jednou více do červena, podruhé do olivová. — Pod černými boro-
vicemi u Hlubočep nalezl jsem formu s kl. červeným (masově), 1. některými
kratšími a někt. vidlenými. zvláště silně síťovitými. většími výtr. (,10 — ^3 P-' —
(var. reticulata m.).

R. venosa sp. n. //. žilnatá. Příbuzná před., ale větší. Kl. 4 — 6 cm,
ploše sklenutý, zvláště k okr. průsvitně blanitý, velmi slizký, mastně
lesklý, daleko hrubě zrnitě rýhovaný, fialově červený, uprostřed
tmavší. Tř. měkce elast., pak dutý, čistě bílý, skoro celý hladký,
I — 2 cm ti. L. tlusté a široké, u tř. zúžené, stejně dl., sem tam ně-
které u okr. vidlené, příčně hrubě žebernaté a na dně žilkami spojo-
vané, sytě žluté, pak okrové. Duž. bílá, sladká, nevonná, pod lou-
pavou pokožkou bílá.

U Mníchovic na teplém jižním úklonu Plecháče v dubině, v červenci 1915- —
Jest rozhodně blízká R. nauseosa, ale větší asi. sytě žlutými. Nutno ještě
dále sledovati.

146

R. coerulea Pers. 1801. (Cooke pl. 1052.) H. březová. Spí&e menší
a mírně mas., kl. 5 — 6 cm, praviď. nízce sklenutý, poslés vyhhihený,
s kušelovitým hrholkem uprostřed, lysý, hladký, slizký, pak lesklý,
s okr. dlouíio hladkým, v stáří slabě rýhován, u okr., fialově hnědý,
fialově medový neb fialový. Tř. skoro dielší pr. kl., asi i/^ cm ti.,
bílý, hladký, posléz dutý, křehký, L. bílé, pak žlutě okrové, dosti
sir., husté, tenké, stejně dl., na okr. zaoblené. Duž. bílá, posléze
šedá, mírná. Výtr. kulaté, nízce bradavčité. 7 — 8 ^í.

Zpravidla pod břízami ve vlhcich místech, 8 — 9. — Sám jsem tuto u Cooka
pěkně vyobrazenou holubinku nesbíral, ale p. Zvára, od něhož jsem uvedenou
diagnosu přijal, nalezl ji dosti často u Chrudimi i v okolí pražském. Jest roz-
hodně blí/ce příbuzná násled.

R. amethystina Qtiél. 1888. //. ametystová. Malá, lehká bolubinka,
vzezření R. azurea, ale se žlutými 1. Kl. 4 — 5 om, nejprv sklen.,
pak rozlož., tence mas., na tupém okr. až pozdě čáťkovaný, neslizký,
nelesklý, červeně Hlukový nebo červeně fialový, uiprostřed často žlu-
tavě pobledlý, vžd}' jemnými bílými zrnečky jakoby pomoučený,
matný, pod loupavou pokožkou s nádechem červeným. Tr. bílý,
nejprv pevný, pak měkký, podél vynikle vrásčitý. L. prořídlé, široce
břichaté, stejně dl. a jednoduché, nejprv skoro bílé, jen máslově na-
žloutlé, pak ale krémově žluté, netlusté, na dně příčně spojované.
Duž, bílá, sladká, nevonná, Výtr, žluté, vejčitoellipt., prořídlé hrubé
ostnité, vždy v dlouhou sto pecku zúžené, 10 — 13 v-

V starých smrkových lesích, obyčejně ve společnosti Psalliota silvat. celkem
dosti řídce, 7 — Q. U Mnichovic na Koženém vrchu, u Říčan. Jest řidčí, krásná
a snadno poznatelná holubinka, nejen po zbarvení, ale i hebkosti a měkkosti.

R. Turci Bres. 1892. H. Turkova. Před. úplně podobná (snad jen
její plemeno), drobná, křehká, útlá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., .skle-
nutý, uprostřed často hrbolatý, hladký, lesklý, slizký, v stáří na okr.
rýhovaný, lilákově fialový nebo čistě Hlukový, uprostřed do hnědavá.
Tř. čistě bíilý, nahoře velmi ztenčený, sotva vrásčitý, křehký. L.
všechny stejně dl. a jednoduché, s okr. zaoblené, husté, dlouho
bledě nažloutlé, pak okrové. Duž. bílá, sladká. Výtr. kulaté, velmi
ostnité, žlutavé, 6 — 8 i^.

V starých, hlavně jehličn. lesích, řídce, 7 — 8 ,U Mnichovic, Jevan, Karl-
štejna.

R. lateritia Ouél. 1888, H. cihlová. Masitá, lehká, měkká. Kl.
3 — 6 cm, na oblém okr. krátce rýhov., krvavě cihlový, někdy bledě
skvrnitý, matný, nelesklý, jakoby poiprášený nebo sametový, pod

14?

duhřť liiupavou pokožkou růžový. Tř. r — 2 cm t!.. čistř bílý. lysý,
hruibě vrásčitý. T.. široké, zrehni křehké, všechny stejně dl. a jed-
iioduché. bledě krémové, pak žlutavé. Duž. miírná. Výtr. kulaté,
žluté, hojně ostnité. 10 — u ;i.

\ sucliýcli jcliličnatych lesích u Ričan a Alukařova. 8, 1918 (Zvěř.). —
Hlavně sytě krvavou barvou od obou předešlýcli rozdílná.

R. Sladkýi sp. n. II. Sladkého. Droíboimká, křehká, se zlatožlu-
tými I. Kl. 2 — 3V2 cm, rovně rozlož., tence hipenitý, hladký, slizký,
na tupém i^kr. crnité rýhovaný, iuiprostřed syté růžový, ostatně bílý.
Tř. válcov., čistě bílý, nejWš křehký', hrubé podél sítnaté čebernatý.
L. dosti široiké, stejně dl., nejvýš Jtrubýnii příčnými zebérky hojně
spojované, některé vidlené, záhy krémově žluté, pak zlatové až ša-
fránově žluté. Výtr. kulaté, žluté, hojně ostnité, 7 — S jí.

Na Chuchelském vrchu v lese na mechu v červenci 1918 sbíral p. Sladký.
U Radotína na vápně (kl. cely zářivě červený). — Jest krásná, lehce poznatelná
houl)íčka, patrně jen teplomilná.

5) Klobouk hnědý, okrově hnědý nebo čcrvcnohnědý.

R. fuscoochracea síp. n. //. hnědě okrová. Měkce a lehce mas. Kl.

4 — 7 cm, k okr. průsvitně, tence mas., slizký, na okr. zaoblený a

l:rubě zrnitě rýhov., uíprostřed lesklý, vmáčklý, sytě smutné okrově

hnědý (l)ez tonu červeného nebo olivového). Tř. bílý, hladký, jenmě

vrásčitý, záhy měkce méchatý. L. široké, křehké, oddálené, stejně

dl., četné vidlené, slabě máslové nažloutlé. Duž. bílá (i p<xl velmi

loupavou ]Xjkožkou), sladká.

\' smíšeném lese u Jevan, v červenci 1916. — Blízce příbuzná R. ravida.
ale du/.nina jest trvale bílá.

R. ravida Vr. 1838. //. špinavě hnědá. Malá, křehká, s hnědým kl.
a krémovými 1. K!. 3 — 5 cm, pravidelný, tence, měkce a křehce
mas., špinavě hnědý, u.prostře>'.l tmavší, velmii slizký, na dkr. hladký,
j- velmi loupavoii pokožkou. Tř. bílý, ostře vrásčitý, měkce houbo-
vitý, I — i^l> au ti., posléz šedavý. L. husté, špinavě okrově žlutavé,
dosti úzké. k tupému okr. zvolna rozšířené, na dně příčně žeber-

vaté, velmi křehké. Duž. nečistě bílá, pak šedavá, mírná, nevonná. ^

V písčitých borech u Chlumce n. C. 8. 1915 (R.). — Patří do okruhu R.
vitellina. ale hnědým kl. hned se ode všech liší. Jest to velmi vzácný druh.

R. laricina sp. n. //. modřínová. Drobná, útlá, křehká asi jako
R. viteHina. Kl. 2V2 — 4 cm, tence ale ztuha mas., hladký, slizký,
temné až černé lilákově naluiědlý, místy sytě lilákový, v stáří až do
polovinv hrubě zrnitý, ale sotva rýhovaný, na okr. skoro tupý, pod
dobře loupavou pokožkou bílý. Tř. 4 — 6 mm ti., útlý, oblý, hladký,

148

lesklý, čisté bílý, útle vrásčitý. L. dosti husté, široiké, stcjnč líl. n
jednoduché, na dně lirubými příčkami spojované, .::áhy syfé čloiit-
kové (!), pošlé:: zlatožluté. Duž. sladká, nevonná. Výtr. široce eLlipt.,
žluté, hojně ostnité, 8 — lO \i.

^"ždy v suchých nánosech jehličí modřínového ;i smrkového, v okolí Mni-
chovic v letě (7 — 8) dosti často. Jest příbuzná R. chamaeleontina, ale nemá ani
stiip}- pn žluté barvč.

£) Klobouk bily.

R. alba sp. n. //. bclostná. Malá, křehká, slizká, bílá. Kl. 3 až
4V2 cm, tence m.ais.. sklenvviý; čisté bílý, hladký, lesklý, nejvýš slizký,
záhy ač do polo7'iiiy zrnité rýhovaný, na okr. zaoWený. Tř. r cm ti.,
velice křehký a záhy dutý, dole neztluštělý, bělostné hedvábité lesklý,
hrubé vrásčitý. T.. nehusté, velmi široce břichaté, u tř. zaoblené,
tenké, kře'hké. stejně dl. a jednoduché, záhy syté zloutkové. Duž.
silné líbezné vonná, sladká. Výtr. vejčitoellipt., sytě žluté, hiu)stě
ostnité, 10 — 12 |x.

V humuse v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, 9, 1918. — Na kl.
není ani stopy po barvě žluté, červené nebo oranžové, ale jako u Hygroph. niveus
objevují se tu v stáří skvrny karmínové. Jest to jistě znamenitý nový druh
z okruhu R. vitellina.

b) Druhy 7jelké, kl. tlusté masitý.

a) Kl. červený, ale pod pokožkou šafránové žlutý, 1. na ostři
a tř. žluté.

R. aurata With. 1796. H. zlatá. Kl. 6 — 10 om, záhy rovně rozlož.,
mas., tuhý, na žlutém podkladu krvavé červený, slizký, na tupém
okr. rýho v., do poloviny loupá vý, pod pokO'žkou šafránové žlutý.
Tř. nažloutlý, hladký, pevný, válcov. kuželovitý, 2 — 3 cm ti. L. pro-
řídlé, velmi křehké, od tř. k okr. rozšiř., máslové bélové, na ostři
žluté, stejně dl. a jednoduché. Du'ž. mírná, nevonná. Výtr. kulaté,
žkité, hojně ostnité. 10 ji.

V lesích, hlavně listnatých a světlých všude, ale nikdy obecná a vždy
jednotlivě, po celé léto. Jest to krásná, nápadná holubinka svým zbarvením. Jest
velmi chutná, jedlá.

P) Lupeny pomačkáním hnědnou.
R. fuscescens sp. n. H . nahnédlá. Prostřední velikosti, dosti mas.,
kl. 6 — 10 cim, na okr. široce zaoblený, ale nepro'svita\T, slizký,
hladký, lesklý, na okr. hrubé zrnité rýhov., se špatně louipavou po-
kožkou, osmahle hnědavé červenavý, ale obyčejně nečistě pobledlý.
Tř. kratší pr. kl., č^sto zahnutý, i — i/^ cm ti., hladký, lysý, útle

149

vrásčitý, bílý. L. prořídlé, tlitsté mas., velmi široké, nd tř. k okr.
zvolna rozšířené, u tř. obyčejně po 2 spojované, všechny stejné dl.^,
sytě Moutkové, pomačkáním rychle hnědnoucí. Duž. mírná, ne-
víinná. Výtr. veliké, sytě žluté, kulov., hojně ostnité, 12 — 14 \í.

V teplé dubině u Chotče na vápencových skalách. 8, 1918. Jest jisté pouze
teplomilný, vápenný druh, s 1. jako u R. alutacea, ale ku podivu hnědnoucími
(také stářím).

;■ ) /.. .íhtfé. nchilédnoucí. tř". neslutý.

* Klobouk slizký.

R. ochracea Schw. 1805. //. okrová. Kl. y — 7 cm. rozlož, a široce
vmáčklý, okrově žlutý, slizký, hladký, lesklý, s pokožkou dokonale
louipavou, dosti mas. Tř. bílý, hladký-, měkce elast., i>^ — 2 cm ti.
L. okrově žluté, stejně dl. a nevidlené, křehké. Duž. bíiá, mírná,
příjemně ovocně vonná.

V písčitých borech u Dvorců, Sojovic a St. Boleslavi po celé léto dosti
hojná. 6 — 8. — - Zevnějškem upomíná na R. ochroleuca, ale nepálí.

R. aiutacea Pers. 1796. H. pod rusá. Veliká, statná, s lesklým^
isHzkým, rťizně zbarveným kl. a tlustými, širokými, křehkými, žlu-
tými 1. Kl. 8 — 2G cm, špinavě červený s vybledlým středem, ale také
olivově fialový až červepohnědý, velmi mas., na tupém okr. hrubé
zrnitě rýhov., loupavý. Tr. bílý, ale často červeně naběhlý, 2 — 4 cm
ti., křehký, brzo měchatý, útle vrásčitý. L. záhy žluté až okrové, na
ostří často načervenalé, velmi tlusté, křehké, široké, všechny stejně
dl. a jednodluiché, na dně příčně žebernaté. Dužnina bílá, mírná,
syrovíte křehká, za horkých dnů silně příjernně aromatická. Výtr.

okrově žluté, kulaté, hojně ostnité, 10 — 12 11.

Od června po celé léto po všech lesích velmi rozšířený. Objevuje se
v suchých letech, když jiné houby nerostou a jest dobrou jedlou houbou. Měn-
livost barvy na kl. snadno hubaře může másti, ale křehkost a tlouštka a šířka
žlutých lupenů jest tu dobrým vodítkem. — V starém borovém lese u Mni-
chovic (Záduší) roste v srpnu ve velikém množství forma zvlášf obrovská,
s kl. masitým, temně až černě krvavým, velice lesklým, slizkým, málo rýhov.,
okrouhlými jamami rozrytým, s 1. přetlustými, /loutkovými, často vidlenými,
s tř. tlustým, pevijým, hladkým, bílým nebo slabě načervenalým (var. lacunosa m.)^
Také u Radotína a Roblína jsem ji pozoroval. — Zdá se vůbec, že ve všech
zemích vytvořil se celý kruh plemen kolem tohoto druhu a některá z nich také
mykology byla již popsána (ve Francii). Přesná studie této skupiny byla by
žádoucna.

R. maxima sp. n. //. největší. Ze všech největší druh, se žlutými 1.
Kl. 14 — 30 cm v pr., mírně sklenutý, často nepravid., velmi tlusté
měkce houbovitě mas., slizký, za sucha mastně lesklý, hladký, na okr>

1.50

zaoblený a hrubě rýhov., živé krvavě červený bez všelikých při-
niíšenin, nikdy uiprostřed tmavý, pod dobře louipavou pokožkou rů-
žový. Tř. mohutný, 3 — 5 cm ti., měkký, hladký, jemně vrásčitý,
vždy nariižovélý. L. brzo syté slout kove, nejvýš hrubě, tlusté, pro-
řidlé, četné vidlené, na dně žebernaté. Duž. bílá, mírná, za horkých
dnů vonná. Výtr. kulaté, v stolečku stažené, žluté, nepatrně, spoře
ostnité, 7 — 9 [1.

Obrovský, krásný druh, jen pro teplé listnaté háje význačný a již v červnu
se objevující. Na Plecháči u Mnichovic, Karlštejn, Kosoř, Radotín, Jiloviště.
Zbarvení kl. jest jiné než u před.

R. excentrica sp. n. H. výstřední. Podobná a příbuziná R. alutacea,
ale 1. bledě žlutavé, kl. masově načervenalý, excentrický. Kl. 4 až
10 cm, mias., hladký, slizký, na zaobleném okr. až v stáří slató a
krátce rýhov., s dokonale loupavou pokožkou, často s jamkami
uprostřed, rozmazané hnédé masové načerveno^, pod pokožko^u
miaisový. Tř. vždy velmi excentrický, 1V2 — 2 cm ti., pevný, bílý,
hladký, útle vrásčitý. L. prořidlé, široké, tlusté, křehké, všechny
stejně dl. a jednoduché, bledé máslové krémové. Výtr. kulaté, žluté,
hojně ostnité, 8 — 10 ti.

v listnatém háji (duby, habry, brízy, lísky) u Křečkova rybníka u Mni-
chovic v září 1918 velmi hojně. — Znaky vytknuté jevily se u všech kusů
stálé; jistě od R. alut. rozdílná.

R. palumbina Ouél. 1888. H. doúpňáková. Velikost i zjev R. alut.,
jíž jest příbuzná. Kl. 6 — 10 cm, ztuha a tlusté mas., slizký, hladký,
na tupém okr. posléz slabě rýhov., velmi nestejné, často pestře
obarvený, brzo lilákově a růžově, brzo s přimísením barvy olivové,
šedavé, ano i zlatožluté, pod málo loiuipavou pokožkou^ sylabě červeně
neb žlutavě naběhlý. Tř. i — 2 cm ti., solidní, nejprv velmi tvrdý,
bily, hladký, vrásčitý, v stáří měkký a křehký. L. dosti husté, ná-
padné úzké, k tř. zvolna zúžené, na obvodu kl. zaoblené, méně tlusté,
mnohé vidlené a krátké, dlouho bélavé krémové i v stáří bledě žIuh
tavé. Doiž. dosti pevná, bílá, nevonná. Výtr. vejčitokulov., žluté,
hojně ostnité, 10 — 12 \i.

V listnatých hájích v okolí Mnichovic řidčeji, již v červenci. — Zbarve-
ním kl. význačný dr. Kl. bývá někdy celý špinavě lilákový. Jest tvrdší než
R. alut., 1. bledší, užší, vidlené. Posud známa jen z Francie. — Co jest R. grisea
Pers., těžko říci, Ricken ji klade sem.

R. fusca Ouél. 1886. H. hnédá. O něco menší než R. alut., jíž jest

nejbližší. Kl. 8 — 13 cm, tlustě a kompaktně mas., na hrubé ostře

' rýhov. okr. zaoblený, pod dokonale loupavou pokožkou šedavý,

slizký, hladký. Lysý, slabě lesklý, sytě špinavě okrové hnědý, upro-

151

střed černohnědý, l)ez jakékoliv přiímiseniny. Tř. 2 — 3 cm ti., hustě
vrásčitý, hlaďký. čistě bílý. 1.. dosti profídlť, velmi široké, u. tř. za-
nhlené volné, skoro břichaté, tenči než u K. aliil.. bledě žlutavé,
všechny stejně dl. a nevidlené. \ ýtr. vejč., žluté, hustě ostnité. 10 fi.
\' smišeném starém lese ii .Mircšovic (Mnich.) v srpnu i()i8. — Zbarvení
kl. jc^t tak zvláštní, že se červeným druhú.n tato lioluhinka ani nepodobá.
Oučlct ji řadi co plemeno k K. intcgra, což jest jisté nesprávné.

R. substiptica lVr.>. 1801. //. vonná. Veliká, měkká, rozmazaně
liěkolikabarevná. Kl. 8 — 14 cm, sklenutý a pak rozlož., lesklý i ne-
lesklý, slizký, na zaobleném okr. slabě rýhov., často excentrický,
tlustě měkce mas., olivově, šedě, fialově neb červenavě rozmazaně
zbarvený, s dokonale loupavou pokožkou. Tř. bílý, skoro hedvábn-ě
lesklý, jemně vTásčitý. posléz měkký. L. nejvýš široké a křehká,
prořídlé, zřídka kďy některé kratší a vidlené, bledé, zvolna šlont-
noucí. Duiž. bílá* sladká, rr/ teplého f>očasí sk7'ostně silně vonící.
Výtr. kulaté, žluté, hojně ostnité. 10 — 1 j [i.

\" teph'-cli listnatýcli hájích okolí Prahy a Karlštejna význačný druh a již
v červnu se objevující. I' Roblina, v bučinách Jevanskj'c'i, Slapy (Jelínek),
spoře u Mnichovic (IMecháč, Struhařov). Zdi také forma s kl. pěkně zeleno-
žlutým. — Není pochyby, že Ba taille označil tímto jménem naši houbu, ale
nesprávně ji klade co varietu k R integra. Za teplého počasí voní nádherně,
což Oiiřiťt právě uvádí pro R. melliolens Qucl. Budou asi všechny tři stejným
druhem. — R, siths. jest vydatná, chutná houba jedlá.

R. multifurcata sp. n. 11. nuiohovidličiiá. O něco menši než R. ahi-

tac. Kl. 5 — 10 cm, tlustě, ale dosti měkce m.as., sklenuté rozlož.,

hladký, slizký, lesklý, na okr. posléz rýhov., fialový neb lilákový,

■uprostřed tmavý nebo i živě červený, pod inálo loupavou pokožkou

!iiákf)vý. Tř. 2 — 3 cm ti., leskle hladký, čistě bílý, měkce elast. L.

nieihiisté. nepřiliš široké, k tř. zúžené, u okr. kl. zaoblené, nápadně

tlusté, většina vidlená, sáhy sytě zlontkové. Duž. bílá. sladká. Výtr.

(kulaté, žluté, hojně oistnité, 8 — lo ji.

\' habřině světlé pod .Struhařovem v červenci 1915. v háji na Závisti
(6, 191Q, Borovička). — Test to podivná holubinka s úzkými, mnoho vidlenými
1., kterýžto znak na obou stanoviskách se zachovává.

R. integra L. 1758. H. celokrajná. Velká, velmi křehká, živě čer-
vená. Kl. 5 — 10 cm, brzo rozlož., na okr. tuípý, velmi slizký, lesklý,
na okr. ostře rýhov. a na celé ploše zrnitě svraskalý, živě jasně čer-
vený, iiiprostřed bledší nebo tmavší. Tř. bílý, dosti měkký. L. stejně
dl., jednoduché, široké, k okr. rozšířené, dlouho bílé, i v stáří jen
bledě máslové. Duž. syrovíte křehká, bílá, sladká, pod pokožkou
červená. Výtr. vejčitokulov., bledě žluté, hojně ostnité, 8 — 9 |j,.

152

\' mechu a vlhku v hlubokých lesicli jednotli\č a neliojnč. U Mnichovic,
Jevan, Říčan často C8 — 9), Karlštejn, Chlumec n. C. (R.). — • Jest to zbarvením'
krásná holubinka a nen.ěnlivá, takže se lehce vždy poznává, zvláště i po
bledých 1.

R. nitida Pers. 1801. H. lesklá. Prostředně velká, zvláště v rtiiládí
tLvhá, velice lesklá, s kalně červenohnědýdii kl. a 1. l)ledé sirožkutýnii.
Kl. 4 — 8 oni, sklenutý, dosti tuhý a tluistě mas., hladký a velice
lesklý, slizký, na tupém zaobleném okr. dlouho hladký, až v stáří
rýhovaný, nej častě ji špinavé tmavé fialový nebo červené hnédý,
s černým středem, nSkdiy éo olivová až i žlu'ta'va. Tř. 2 — 3 cm ti.,
vždy bílý, hladký, tulhý, tvrdý, posléz na basi nadmiitý. L. všeclmy
stejné dl. a jednoduché, prořidlé, velice tlusté a široké, dlouho
hlede, s nádechem sírové žlutým, pak krémové žluté, křehké. Duž-
nina bílá, mírná, nevonná. VjHr. kulov., žlutavé, hojně OiStnité,

10 — 14 lí.

V lesích smrkových a borových po celé zemi všude velmi obecná, obyčejně
ve velikých houfech pohromadě a i za suchého počasí se objevující, po celé
léto. Lid ji pilné sbírá co jedlou houbu. Od R. alutacea liší se menšími rozměry,
bílým tř., tuhostí, sírově bledými 1. Bataille udává duž. dosti peprnou a klade
ku podivu druh ten mezi palčivé. — Tu a tam vyškytá se varieta (var. sub-
virescens m.), s olivově bledě zeleným (do žlutá) kl., s duž. v kl. trochu do
zelenavá. Bývá někdy velikých rozměríi (8 — 12 cm).

R. cítrína Quél. 1888. H. citrónová. Značně menší než před., ale
větší než R. vitellina. Velmi tvrdá a pevná, kl. 4 — 6 cm, skleniutý,
pravidelný, hladký, lesklý, citrónové žlutý, ale s přimíisením barvy
olivové nebo nahnédlé, na povrchu jamkovitě hrbolkatý. Tř. pře-
ivrdý, čiistě bílý, hladiký, bez vrásek. L. všechny stejné dl., velmi
husté, tluisté, dlouho skoro bílé, v stáři bledé žluté. Diiž, sladká.

V suchém, teplém boru nad er. silnicí do Ondřejova u Mnichovic. 8,
1916. — Jest patrně vzácná. S Qucletovým popisem (z Francie) dobře souhlasí.

**

Kl. matný, jako ojínéný nebo sametový.

R. olivacea Schff. 1770. H. olivová. Svou obrovskou podstavou,
tvrdostí a suchostí nápadná holubinka. Kl. 8 — 20 cm, dlouho kulo-
vitě sklen., posléz rozlož., velmi tlusté a tvrdě mas., m,aťný, suchý,
jakoby sametový, koncentricky svraskalý, na tupém okr. nečárko-
vaný, špinavě červenavý do olivová nebo žlutavá, někdy hnědě nebo
žlutě zelený, pod pokožkou zelenavý. L. neobyčejné tlusté, tvrdé, jen
některé kratší nelbo yldlené, husté, nepříliš široké, nejprv bledé
žlutavé, pak krémové, v stáří na ostří červené. Tř. 3 — 4^ cm ti.,
přetvrdý, válcovitý, solidní, bílý nebo narůžovělý. Duž. tvrdá, pevná,

153

iiejprv na lomu celená, pak bledá, sladká. Výtr. vejčitoellipt., žlutej
hojně QStnité, lo — t2 |i.

\' starých lesích jehličnatých, hlavně v jedlinách všude sice rozšířena, ale
nikde hojná, 8, 9. Lehce poznatelný druh po své velikosti, tvrdosti, kl. matně
sametovém a soustředně svraskalém. Jest jedlá, dobrá a vydatná houba.

R. olivascens Fr. 1851. H. naolivovělá. Velká, kompaktní, s kl.
olivovým nebo citrónovým, s přimíšeninou k okr. červenou, fialovou.
Kl. dlouho sklenutý, pak rozlož., 6 — 8 cm, tvrdě mas., na ostrém
okr. hladký, sotva čárkovaný, suchý, matný, jemně vrásčitý. Tř.
solidní, velmi |>evný, hladký, bílý. L. tlusté, pevné, stejně dl. a
jednoduché, již v mládí s odstínem zelenavě žlutavým, v stáří světle
krémové, u tr. hojně příčkami spojované. Duž. sladká, pevná, bílá.
Výtr. vejčitoellipt., skoro becostenné, 6 — 8 ,».

V listnatých lesích vzácně, 7, 8. V bučinách u Jevan, na Plecháči u Mni-
chovic, Hrusice, Chlumec n. C. (R.). — Ba taille ji klade jako zelenavou odrůdu
k následující.

R. xerampelína Schff. 1770. //. temné nachová. Tvrdá, velká^
s povrchem matným, sametovým, temné nachoarým. Kl. 6 — 10 cm^
pevné mas., pravid. sklenutý, pak rozlož., uprostřed vmáčklý, s okr.
tupé zaobleným, tlustým, nečárkovaným, temně nachový, uprostřed
žlutavě skvrnitý, za sucha poličkovitě trhaný. Tř. iV^ — 3 cm tl.^
tvrdý, tuhý, bílý nebo růžově naběhlý. L. široké, pevné, tlusté, husté,,
stejně dl., jen některé vidlené, nejprv bílé, pak košové žluté. Diuž.
mírná, na lomu zvolna špinavě nažloutlá. Výtr. kulov., ostnité,
8 — 10 [í.

v suchých starých jehličn. lesích vždy až pozdě v září a říjnu, všude sice
rozšířená, ale nikde hojná. Jest jedlá. Je-li pěkně vj^barvena, jest to krásná
houba.

R. erythropus Fr. 1851. //. červenonoíiá. Snad jen plemeno přede-
šlé (Ba t a i 1 1 e je obě spojuje.) Liší se větší rigidiiiostí, velikým kl.
(10 — 20 om), temně nachovým, neskvrnitým, jakoby ojíněným, 1.
brzo žlutými, na ostří červenými, tř. hrubě rugosní a celou červenou,.
1. u třeně příčně spojovanými.

Nádhernou tuto holubinku sbíral jsem u Jevan a Jíloviště v starých,,
suchých jehl. lesích.

R. pruínosa sp. n. H. ojínéná. Tvrdě kompaktně mas., ale menší,
'kl. 3; — 5 cm-, pravidelný, tlustě mas., na povrchu suchý, šedavé lilá-
kový a jako bílou jinovatkou natřený, matný, na okr. zaoblený. Tř.
I — 1/4: cm ti., krátký, lysý, hladký, bílý, nep?.trně svraskalý. L. pro-
řídlé, široce břich., ku tř. zúžené, velmi tlusté, sotva které kratší

154

í

nebo vidlené, dlouho hlede máslové, pošlé z hlede krémové. Duž.

sladká. Výtr. kulaté, žlutavé, spoře ostnité, 8 — lo /».

Ve Hvězdě (opuka) pozdě na podzim hojně (lo, 1919, Zvěřinová). Jest
příbuzná R. xeramp., ale mnoheir. menši a jinak zbarvena (skoro R. azurea
připomínající).

R. Ltnnaei Fr. 1821. H. Linnéova. Nádherná, nachová, mas., velká.

K-1. 8 — 12 aii, ipraviidélný, nízce sklen., vždy prohlubený, na okr.

tupě zaoblený, posléz na okr. hrubě zrnitě rýhov. a pokožkou dovmitř

zahnutou leimovaný, krvavě temně nachový, uprostřed skoro černý,

nesikvrnitý a nikdy blednoucí, matný, suchý, pod pokožkou jen do

polovice loupavoiu červený. Tř, i- — 2 om ti., jemně vrásčitý, celý

karmínový. L. dosti tenké a úzké, stejně dl. a sotva které vidlené,

k tř, zúžené a skoro sbíhavé, křehké, záhy špinavě nažloutlé. Duž.

mírná, bílá, ale na řezu špinavě žloutnoucí. Výtr. široce, krátce

ellipt., málo žluté, bustě ostnité, 10 — 12/ř.

V lesích všeho druhu po celých Čechách hojně, až ke konci srpna a v záři
se objevující. Jest to nádherná holubinka a snadno poznatelná. Jest jedlá.
Myslím ale, že do tohoto příbuzenstva nepatří, spíše poblíž R. decolorans.

B. Duénina palčivá.

R. drimeja Cooke. 1881. (R. expallens Gill.) H. perná. Kl. 8 až
12 cm, tvrdě a tlustě mas., dlouho sklenutý, pak rozlož., matný,
sotva slizký, temně aš černě nachový něho lilákový, pod špatně
louipavou pokožkou červený, na hladlcém okr. skoro zaostřený. Tř,
i/^ — 3 cm ti., velice tvrdý, hladký, sotva znatelně vrásčitý, fialově
nachový. L. husté, mnohem ušší než dus. kl., četné kratší, citrónově
sluté. Duž. bledě žlutavá, zraněním neměnlivá, nejvýš a okamžitě
palčivá. Výtr, slabě žluté, vejčitokullov., hojně ostnité. 5 — 8 a.

v starých borech v okolí Habru, Jcvan, každý rok v srpnu velice hojně.
Také u Babic (Zv.). — Jest velice význačná a lehce poznatelná holubinka, bez-
pochyby jen podhorská. Pálí hrozně, snad ze všecli druhů nejvíce. Posud známa
jen z Anglie. S R, sardonia není vůbec příbuzná. Snad jest nejbližší k R.
nitida, jíž se zevnějškem dosti podobá. L. jsou žluté hned v mládí, nikoliv
následkem žlutých výtrusů, které zde jsou slabě žluté.

R. rubra Kromb. 1778. H. červená. Prostředně velká, tfemně
krvavá, uprostřed temoá, nelesklá, velice palčivá. Kl. 6 — 9 cm, ploše
sklen., stuha mas., krvavě nachový s temným středem, matný, na
okr. tupě zaoblený a soitva čárkovaný. L. křebké, většinou jedno-
duché a stejně ďl., nejprv bílé, pak žlutě krémové, na ostří často na-
oervenalé. Duě. pevná bílá, pod pokožkou růžová, ostrého zápachu
a velmi palčivá. Tř. bílý, pevný, asi 2 cm ti.

155

\' Icsícli listnatýcli v letě dosti rozšířena, ale nikoliv obecná. Zcvnéjškein
připomíná R. Linn.ici. ;ilc mý hily tř. a velice pálí. Krémovými 1. jest dobře
vyznačena.

R. veternosa Im-. 1838. II. ospalá. Kl. 5 — 9 cm, jasně krvavé čer-
vený, & brzo pobledlým středem, vlhce lesklý, s tenkým, nerýhov.
okr., posléz vmáčklý, nápadně měkce porosně mas. Tř. růžový, hrubě
vrásčily, I — 2 cm ti., křehký, posléz dutý. ]>. nejprv l)ělavé, pak
máslové, husté, některé kratší, jednoduché. l>už. pod kl, červená,
velice palčivá. Výtr. kulaté, ostnité, 7 — 8 //.

\' lesích všeho diuliii, lilavně v listnáčích, ale dosti ridce. U Mnicliovic
sem tan,, Kořor, Radotín, Dřinov (Šafaříková).

R. Reisneri sp. n. H. Reisnerova. Statná, velká, mas., se sytě
žluitými I.. nejvýš palčivá, s ocelově šedým tř. Kl. 6 — 8 cm, tlustě,
kompaktně mas., rozlož., luprostřed vmáčklý, hladký, slizký, lilákově
nebo fialově špinavý a světle skvrnitý, pod špatně loupavou po-
kožkou bílý. Tř. 2 — 3 cm ti., nahoru tlustší, hladce hedvábítě lesklý,
útle vrásčitý, ocelově šedý. L. husté, neširoké, tenké, na (Ar. za-
oblené, nevidlené, jen některé kratší, sytě žluté. Duž. bílá, velice
palčivá.

y dubině nad Chuchli v červenci 1916 sbíral p. ř. O. Reisncr. Myslím, že
jest příbuzná R. drimeja.

R. piperata sp. n. H . peprná. \'elká, mas., bílá. se žlutými 1. a pal-
čivau duž. Kl. 5 — 12 cm, sklenutý, pravidelný, velice sli:;ký, hladký,
lysý, na tuipe zaobleném okr. nerýhov., pod dobře loupavou po-
kožkou bílý, pevně a tlustě mas., nečistě bílý (jako slonová kosť).
Tř, 2 — 3 cm ti., čistě bílý, hrubě vrásčitý, dosti tuhý, hou1>ovitý.
L, nchusté, tlusté, stejně dl. a jednoduché, sytě krčmově člutc. Duž.
velmi palčivá. Výtr. kulov., 9[X)ře ostnité, 8 — y n.

\' jehličn. lesích v Železných Horách u Žehušic v rijnu 1018 sbíral p. uč.
Maximovič. — Jest podivná holubinka, bílá, ale se žlutými 1. jako u R. alutacea.
Po nějaké barvě na kl. není ;ini stopy. R. adulterina Fr. s bílým kl. a žlutými I.
jest nedostatečně známa a popsána, dle některých autoru jen odrůda R. integra.
Naše k R. integra se klásti nemíiže.

LactariuS Pers. Ryzec.

Velké houby, s tvrdou^, tlustě mas. duž,, válcovitým, krátkým,
po^sléz dut.Vím tř. a širokým, tlustě mas., na okr. podvinutým, posléz
vmáčklým až i nálevkovitým kl. L. husté, nesbíhavé a jako kl. a tř.
při naříznutí hojně mléka bílého nebo zbarveného ronící, v stáří
bíle poprášené. Prach výtr. bílý, výtr. kulaté, krátce ostnité. Cyst.
namnoze malé, štětinkovité.

i.5«

Zevnějškem jisou ryzce dobře po-znatelné, zvláště po ronlcíni
pak mléku, které oljsaženo jest v dloirhoíáhlých mlécnicích. Mléko
jest bílé, řidčeji zbarvené, někdy jak voda ěřré. Někdy na vzduchu
i-ydhle se ííbairvuje. Jest sladké nebo palčivé. Palčivost stoiupá, jsou-li
\' letě horké diny. Někdy dostavuje se pálení na jazyku až po značné
chvíli. Některé druihy jsou prudce jedovaté, jiné velmi chutné, jedlé
hiouby. Určování mnohých druhů jest dosti nesnadné, neboť barva
kl. hfvíi měnlivá a rády tu vznikají biologické formy. Slovy ne-
snadno se ro'zličné odstíny barev vystihují a stanoviti v každém
případě, je-li r} zec suchý nel). ; slizký nebo lysý. není také snadnou
věcí. Nejlépe by príSspělo sroxnáváiní živých hub, ale to jest zříidka
kdry' možno. Všechn}- ryzce vyznačují se silným zájpachem nebo vůní,
zvláště jso)U(-li v množství pobromadě, jakž známo na jedlém ryzci.
Někdy voní každý kousek z daleka (L. glycyosiriius, helvuis, caMplho-
ratus).

Bataille vydal monografii evrop. druhů (počtem óo), ale tím
jistě rod ten není vyčerpán. Saccardo uvádí všech známých 109 dr.
České druby bylo by radno samostatně zpracovati. Rickenovo zapra-
cován í r\'zců jest méně dokonalé.

Ryzce rostou vesměs na zemi v různých leisích, obyčejné po-
spolitě a počínají se objevovati již v červenci. Některé jsou obrov-
ských rozměrů. Rozšířené a lehce poznatelné druby jsou: L. tor-
minosus, necator. deliciosus, aurantiaouis, pyrogalus, quietuis, velle-
reus, glyc)'osmirs, helvus, rufus. lignyotus, piperatus, volemus.

I. Glntinosi. KL slizký (ca vilika).
A. A.7. celý nebo na okr. chlupatý neb plstnatý {zvláště v iiilíult).

L. tormínosus Sohff. 1762. R. huňatý. Veliký, tvrdé mas., trochu,
obecný ryzec připoínínající. Kl. 5 — 15 cm, pevný, nízce sklemutý,
uprostřed hluboko vmáčklý, pak nálevko vitý, na okr. velmi ohrnutý
a Jiustě dlouhými vlasy bělavými porostlý (jež v mládí celý sípod za-
krývají), na temenu lysý, žemlově červený, tmavěji kruhatý. Tř.
I — 2 cm ti., blaďký, stejnobarevný, pak dutý, obyčejně jamkovitě-
skvrnatý. L. husté, úzké, bélavé. Mléko bílé, palčivé.

Mezi travou v listnatých lesích, stálý průvodce březin, hlavně k podzimu.
V celé zemi všude hojný, od jedlých ryzců huninou a bílým palčivým mlékem
lehce rozeznatelný. Jest jedovatý.

L. cilicioide.? Fr. 1838. R. podobný. Ve všem podobný před., ale
kl. není kruhatý, třen neskvrnatý, výtr. menší. — Roste hojně v růz-

15?

ných lesicli, v mnohých krajinách hojnéji než před. Je-U lo dobrý
druh, nemám posud zkušeností, spíše jen biologické plemeno.

L. scrobiculatus Scop. 1772. R. dubkovaný. Velký, statný, velmi
mas. Kl. 8 — 15 cm. tliuistě a pevně mas., skoro nálevkovitý, na bíle
chlupatém okr. podvin., na světic slutém povrchu velice slizký, bez
kru)hů. Tř. 2 — 3 cm ti., silný, tvrdý, pak diuitý, bílý s prohlubenými
okrovými skvrnami. L. husté, bledé, trochu sbíhavé. Mléko velice

Obr. 19.
Lactarius torminosus Schff.^Slabé zmenš.

hojné, bílé, ale na vzdechu rychle ěloutnoucí, slabé kysele ostré.
Jedovatý.

\' listn. lesích celkem vzácně, v některých krajinách vůbec schází. 8 — 10.
Hrusice, Mnichovice, Strašíce, Řevníce.

L. resimus Fr. 1838. R. ohrnutý. Veliký, statný, bílý, v stáří hlu-
boce a úzce nálevkovitý. Kl. 10 — 15 cm, v mládí s okr. podvin., bíle
plstnatý, pak lysý, mocnou vrstvou slizu pokrytý, bílý, u okr. zře-
telné kruhatý, ckr. posl-éz tence luipeni.tý. Tř. 2 — 3 cm ti., pev-ný,
tvrdý, krátký, bílý, s vodnatými skvrnami, lysý. L. husté, tenké,
sbíhavé, dosti široké, bílé. Mléko bílé, rychle na řezu sírozluté, ostře
palčivé, yýtr. vejčitokulov., hojně ostnité, 8— (> «

7o,*^

\' husté, ir.echaté habřině (Křečkův rybník) u Mnichovic. 8, 1918. Jest
všude vzácný a před. velmi příbuzný. Diagnosa dle naší houby.

L. necator Pers. 1801. (L. turpis Wein. 1836). R. šeredný. Vel'ký,
mas. druih, .y temné hnědým kl. uprostřed a olivově hnědavým a
tmavě vrostle vláknitým okr., kl. 7 — 15 cm, slizký, lysý, pevný, ne-
kruíbatý. Tř. krátký, tuhý, lesklý. L. hělavě do žlutá, zraněním hněd-
noucí, často příčně spojované a na tř. spojovanou sítí shíhavé. Duž.
bílá. pak hnědnouicí, pevná. Mléko mléčně bílé, nejprv mírné, pak ale

velmi palčivé. Výtr. ostn,, kul., 7 — 8 ^1.

V lesích jehličn., v zahradách, hájích, v letě všude hojný a lehce pozna-
telný druh. Ricken a j. mykologové tvrdí, že jest neškodný.

B. A7. celý lysý.

a) Mléko oranžové neb krvavé.

L. delíciosus L. 1755. R. obecný. Kl. 4 — 12 cm, tlustě, tvrdě mas.,
dloulho na dkr. podvin., posléz nálevkovitý, lysý, hladký, za vllhka
slizký, oranžově červemavý, upro'Střed do zelenavá, slalbě kruhatý. Tř.
I — 2 cm ti., záhy dlitý, stejnobarevný, pevný. L. oranžově červené,
husté, trochu sbihavé. Prach výtr. světle okrový. Výtr. kulo v., bez-
barvé, ositnité, 8 — t) /I. Mléko hojné, oranžové, sladké. Celá houba

příjemně aromatiícká, zraněním zelenavá.

Ve světlých vlhčinách v lesích všeho druhu, hlavně ale v smrčinách a
v borech po celé zemi všude obecný a po teplých deštích v letě hromadně se
objevující. Na podzim pak vůbec všude hojný. Spokojí se s každou půdou, tak
roste i na čistém vápně u Prahy.

Vyškytá se ve 3 plemenech: Jedno má kl. oranžově červený s málo zna-
telnými kruhy a oranžový tř. ; jest poměrně menší a tenčeji mas. Roste vždy
pod smrky, hlavně v mladých smrčinách ve vlhké trávě. Druhé plemeno má kl.
veliký, tlustý, tvrdý, na bílém poli zřetelně tmavě kruhatý, v mládí velice pod-
vinutý, s mlékem zvlášf hojným. Toto roste výhradně pod borovicemi. Třetí
má kl. dosti mas. a pevný, na povrchu rozmazaně šedě až olivově nahnědlý, jen
u bělavého kraie s hustými útlými kruhy, tř. bíle ojíněný, mléko temně čer-
vené, 1. bledší, zraněním, rychle zelenající. Toto plemeno roste v borových lesích
v močálových mechatinách nebo v travinatých mokřadlech a jest vzácnější.

Ryzce jsou výbornou jedlou houbou, proto se sbírají ve velikém množství
a i na trhy dovážejí. V teplých letních dnech jsou mnoho kaženy hmyzem,
zdravé jsou na podzim. Upravují se bud s vajíčky nebo špekem dušeny nebo
s kyselou smetanou. Pak se i do octa s kořením nakládají, v kterémžto stavu
(čistě sterilisovaném) vydrží zdravé i několik roků.

L. violascens Otto 1816. R. fialový. Úplně stejný jako před., ale:
kl. na povrchu šedý s tmavými kruhy, 1. bílé, ne bledé, tř. záhy velmi
dutý. Duž. v kl. okamžitě na řezu modrá, v tř. ale červená. Mléko
sladké.

159

Zpravidla v inokrýcli niechatinách na okrajicli U-snicli, ano i v živém ra-
šelinníku. U Jcvan a Habru v srpnu 1913.

L. sanguifluus l*aul i/tjj. /\. krvumléčný. Aelikost i tvar L. delicio-

sus. Kl. 6 — 8 cm, slizký, oranžově šedavý, nezřetelně kruhatý. Tř.

asi I cm ti., tvrdý, hladký, šjíinavě oranžový, na konci bíle ojiněný,^

pak se zelenými sikvmaimi. L. husté, neširoké, bělavě špinavě načer-

\-einaie, zraněními i^hned krvavící. Mléko hojně, tmavě nečistě krvavé,

dlouho sladké, pak ale trochu palčivé.

\'ýhradně na vápenném podkladu v různých lesich, ale všude vzácně.
\' listnatém háji za Komoří, u Karlštejna v červenci a srpnu. Peruc a Lotouš
u Slaného (.Rcisncr). Ml. Uoleslav (Knz.). Jest podivné, že tu nikde nebylo
jalovců (viz poznámku u Rickena).

b) Mléko bílé, ale na vzduchu se barvící.

L. acris Bolt. 1785. (L. piudibuiidus Scop.) R. ostrý. Kl. 4J — 7 cm,
v růziných oďstinech šedavý neb i do bělá, nekriihatý, lysý, slizký,,
posléz nálevkovitý, dosti mas., někdy :skoro excentrický. Tř. bledým
.s nádechem žlutým, posléz měkký. L. útlé, bělavě krémové, husté.
Duž. bílá, na řezu jako 1. pozvolna červená. Mléko čistě bílé, hojné,
<//(' na vzduchu zvolna červená, chuti ostré. Jest prý jedovatý.

V lesích mezi mechem vzácně. U Mnichovic bliže er. silnice pod duby
pod Ondřcjovem. 8, 1913. Libin na Simiavě (K.j. — - Balaille spojuje L. luridus
Tcrs. s L. acris Bolt.

L. uvidus Fr. 1818. A^ vjdnatý. Kl. 4 — 8 cm, dosti tlustě mas.,
rozlož, s okr. ro\ným, skoro ostrým, uprostřed vmáčklý, hladký,
velmi slizký, špinavě hnědavý neb šedavý, někdy s nezřetelnými
kruhy. Tř. i cm ti., válcov., solidní, bledý, slizký, zraněním ihned
fialovějící. L. husté, bílé, zraněním ihned fialové. Mléko bílé, na
vzduchu fialové, nejvýš ostře kyselé. Zápach bílé dužniny odporný,
ostrý.

\ hájích listnatých u Mnichovic řídce, zdá se, že sprovází brízy a osyky. I
8, 1913. f

L. thejogalus Bull. 1791. R. zlutomléčný. Kl. tvrdě a dosti tlustě
mas., lysý, čaisto vráskovitě zprobýbaný, ploše sklenutý, posléz pro-
Iduibený. 3 — 6 cm, červcnavě plefový nebo kozový, nekruhatý. Tř.
6 — 10 mm ti., pevný, hla-dký, pleťově bledavý, dolů hnědavý, válcov.,
krátký. L. bledé, zraněním hněďnoucí, posléz masově pleťové, husté,
tenké, úziké. iMléko hojné, hile, na vzduchu rychle žloutnoucí, pozdě
ale odporně palčivé.

V lesích listnatých i jehličnatých v letě řídce. U Mnichovic řídce, Radotín,
Chlumec n. C.

160

L. viscosus síp. n. R. slizký. Kl. 3 — 6 cm, nízce sklen., nehrbolatý,
stejnoměrně smutně žemlov^ě osmaihlý neb nahnědlý s nádedhem; do
červena, hladký, velice slizký, nekruhatý, dosti tlustě mas. Tř. i cm
ti., pleťově žemlový, dole bledý, křehký, velice hrbolatě rugoisní, brzo
dutý. L. nejprv bělavé a záhy skořicově žemlové, dosti úzké, ohlou-
kovitě dlou:::c na tř. sbíhavé (až přes i cm), velmi prořídlé, na dně
s příčnými žilkami. Duž. bledá a jako 1. zraněním nehnědnoucí, ne-
vonná. Mléko sporé, rychle na vzduchu žloutnoucí, velmi palčivé.

V listnatém háji (dubině), teplé, k jihu obrácené u Radotína, v červnu
1916. — Jest příbuz. před., ale nemůže s ním býti spojován.

L. vietus Fr. 1821. R. zcvrklý. Kl. 4 — 7 cm, dosti kompaiktně mas.,
uiprostřed v}^^hlubený, s p^idvín. okr., hladký, lysý, vlhce a slizce-
lesklý, nekruhatý, trochu rugosní, šedý s fialovou ^řimíšeninou. Tř.
šedirvý, nahoře bělavý. hladký, lysý, stejně ti. (i — i^/^ om), dosti
pevný. L. bílé, huisté, ú^ké, skoro krátce sbíhavé, zraněním, šednoucí
(skoro do olivová). Duiž. l)ílá, s ostfým aromátem. Mléko bílé, hojné,
na vzduchu šednoucí, velmi palčivé.

V lesích smíšených vzácně. U Stránčic v červnu 1916 sbíral p. Fanlis.

c) Mléko bílé, na vzduchu ncménlivé.
a) Maličký druh, kl. s prosvit, lupeny.

L. cyathulus Fr. 1838. (L. cuipuilaris Bull.) R. olšový. Nejmenší ze
všech, velmi úhledný. Kl. i — 2^2 cm, pra^ndelně okroiuhlý, olivově
hnědý, hladký, lysý, matný, uprostřed černavý a hrbolatý, s prosvit.
1. (až do dvou třetin kl.). L. načervenale bledé, husté, zřetelně sbí-
havé. Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., válcov., velmi křehký, bledý,
dole červenohnědý. Mléko nehojiié, bílé, mírné. Výtr. žkiité, vejčito-

kulov., k basi stažené, 8 — 10 ti.

Charakteristický pro močálovité olšiny v lesích, po celé léto od srpna až
do zimy a po celých Čechách hojný.

P) J'étší druhy, kl. bez prosvit, lupenů.
* Mléko palčivé (viz aurant.).
t Menší druhy, s kl. tenkým, rugosním.

L. muscosus sp. n. R. mechový. Gracilní, malý, okrový, rugosní.
Kl. I — 4 cm, tence mas., posléz nálevkovitý, cihlové hnědý, okrové
hnědavý neb žemlové okrový, hladký, trochu slizký, na povrchu ne-
pravidelně rugosní, posléz na okr. rugosné a hustě rýhovaný, ne-
zřetelně kruhatý nebo nekruhatý. L. žemlově bledé, pak okrově hně-
davé, poprášené, neširoké, dosti huKté, krátce sbíhavé. Tř. 3 — 8 mm

11 161

ti.. stejm>l)arevný, hladký, brzo velmi dutý a křehký. iMléko hojné,
bílé, palčivé. Výtr. kuilov., bezbarvé, ostnité, 7 — 8 /».

\' mechatinách nebo vo vlliké trávě v hlubokých lesích u Mnichovic spoře,
7 — 9. Také u Chlumce n. C. (R.). — Co znamená [.. jecorinus Fr., není mně
jasno. Bataille jej klade k 1>. cyathulus

L. rugosus sp. n. 1\. sz'raslcalý. (iracilní, dlmize, tence stcpkatý,
pleťový, lysý. Kl. 3 — 5 aii, tence mas., záhy rozlož., s málo sehnu-
tjan okr., uprt)Sti^ed vmáčklý a j ostrým hrholkem, od kterého se
■rochíhaji radiálně vrásky, podle okr. koncentricky husté rugosni
(takže vznikají 1 — 2 ostře vyniklé kruhy), plefově krémový, lysý,
neslizký. Tř. značně dl. a 4—6 mm ti., vždy pokřivený, často excen-
trický, hrbolatý, temně hnědavý, nahoře bledíši. L. husté, nejprv
skoro bílé, pak okrově nabnědlé, často vlnité. Mléko bílé, ostře ky-
sele palčivé.

V smrčinách u hájovny pod rybníkem u Jevan. 7, 1916. — Jest příbuz. jiřed.

tt Větší druhy, s kl. nerugosním.
O Druhy oranžové až cihlové.

L. aurantiacus Fl. Dan. R. oranžový. Malý, kl. 3 — 5 cm. skoro
rovný, slabě hrbolatý, vesele oranžové červený, hladký, nekrubatý.
L. husté, úzké, světle okrov^ě oranžové. Tř. válcov., někdy smáčkly,
hlajdký. asi 1 cm' ti., cihlově oranžový. Mléko bílé, bojné. teprv po
chvíli slabě palčivé a odporné chuti.

V lesích hlavně jehličn. po celých Cechách hojný od července do pod-
zima. Jest příbuzný L. rufiis, alo menší a jinak zbarven. Jest prý jedovatý.

O O Druhy žemdové, okrové nebo žlutavé.

L. pallidus Pers. \7c>y. (A. incarnatus Peris.) R. bledý. Kl. 4 — 8 cm.
tenčeji mas., nejprv na okr. pod\in.. pak nálevkovitý s rovným okr.,
velice slizký, hladký, bledě kozově nebo masové žlutý, nekruhatý.
Tř. I — 2 cm ti., dutý, stejnobarevný, hladký, lesklý. L. husté, trochu
sbíhavé, tenké, úzké, bélavé, pak okrové hnědavé. Mléko bílé, sladké, j
po delší době málo palčivé. Pokožka dobře loiuipavá. Výtr. kulaté,
velmi ostnité, bez;barvé. 6 — 8 /'. Slabé voní.

Význačný druh pro bučiny. Tak v bučinách Jevan-^kx cli, 7. 8. Svojeticc,
Boubín, Plóckenstein (K.).

L. zonarius Bull. 1782. R. pásovitý. Zevnějšek asi menšího boro-
vého r}-zce obecného. Kl. 6 — 10 cm. tvrdé a tlustě mas., s okr. bíle
jenniě plstnatým, velice pod^dn., hluboce nálevkovitý, lysý, slizký,
žlutavě pleťový, s několika tmaimmi kruhy. Tř. krátký, k basi

162

velice ztenčený, tvrdý, solidní, hladký, hídavý. T>. bélavé, zrariěním
hnědnoucí, poiSiléz červenavě žlutohnědavé, hirsté, úzké, tenké, jedno-
diiché, nevidlerié, příčně nespojované. Mléko bílé, hojné, neměnlivé,
palčivé. Páchne ostře kysele.

Xíi lesničil travin;'ich vzácně. N;i Plecháči u Mniciiovic, 8, 1914.

L. insiilsus Fr. 1821. R. bělomléčný. Kl. 10 — 13 cm, tlustě mas.,

často nepra\'idelně laločnatý, excentrický a vykrojený, na pndvin.

okr. \- mládí l>íle plistnatý, hladký, Hisý, vmáčklý, světle okrový, při

okr. s několika málo znatelnými vodnatými kruhy. Tř. světle okrový,

hladký, slizký, vodnatě jamkovítý. pak dutý, i — 2 cm ti., poměrně

krátký. L. světle okrové, do žlutavá, tenké, oddálené, skoro shíhavé,

na dně příčně zeber kate. Duž. bledá. Mléko bílé. hojné, okamžitě

velice }>alčivé. \'ýtr. kulov., naý.Ioullé. luvstě ostnité. 6 — 8 /<.

\' bučinácli v.íeobecné rozšířen. 7 — 10. Jcvany, Mnichovice, Chuchle.
Karlštejn, ]\nhlin. Karlík, Cernošice, Opočno (l^oncová).

L. involutus S!}). n. R. podvinutý. Kl. 4 — 6 cm, šedavě špinavý.
pravid. drobnými tmavšimd šupinkami a zrnky hustě posetý a ra-
diálně útle vrásčitý, ostatně celý i na okr. lysý. na okr. dlouho široce
podvinutý, nckruhatý. Tř. oblý, hladký, jako kl. slizký, špinavě
okrový, dole tma\'ěji jamkovítý. L. široké, velice prořídlé, syté
Semlové, široce přirostlé a zřetelně sbíhavé. Mlěko bílé, hojné, na 1.
co šedé kuličky tuhnoucí, velmi palčivé. Výtr. kulaté, oistnité, 6 — 8/*.

Vždy v listn. hájích, ,a!e vzácně. U Mnichovic na více místech, u Rado-
tína. 8 — 9. — Jest příbuzný před., ale vždy bez kruhů a s nápadně řídkými,
nebílými 1. Porovnával j.sem oba živé.

L. polyzonus sp. n. R. mnohokruhý. Kl. 5 — 8 cm, mírně mas.,

posléz vmáčklý, na okr. obyčejně hrbolkatě vlnitý, hladký, lysý,

hedváb ité radiálně žíhaný, za vlhka slizký, špinavě šedavě okrový,

s 6 — 8 kruhy vodnatě tmavšími. Tř. velmi krátký, hladký, lysý,

pc-z'uý, oblý, bílý (bez jamek). L. husté, tenké, široké, nečistě

héhn'é. Mléko bílé, sporé, prudce hořké, ale nepalčivé. A^ýtr. kul.,

ostnité, 8 //.

\' teplých listnatých hájicli u Kcsoře, v srpnu 1918. — Jest příbuzný
L. iiisulsus, ale hlavně četnými kruhy a radiálně hedvábitým leskem kl. lozililný.

L. hortensis sp. n. R. zahradní. Kl. 5^ — 8 om, pravidelný, dlouho
po.dvin., hladký a lysý, velmi .sHziký, šedý s hustými (slz 10) dobře
znatelnými kruhy. Tř. bledě šedavý, hladký, be'Z jamek, křehký, asi
I cm ti. L. prořídlé, jen některé vidlené, bílé, pak pleťové. Mléko
velice hojné, bílé, na lupenech zanechává ztuhlé šedé kuličky, ihned
nejvýš palčivé. Výtr. kulovité, l)ledé, ostnité, 5 — (> ,"■

163

Fod liškami v naši zahradě v Aliiicliovicioli pravidelné v srpnu každý rok.
Jest před. přibii/ny, ale rozdílný.

L. circellatiis l-'r. J838. /v. kroučkalý. Zjevem i zibarN^enmi úplně

jako ryziec obecný. Kl. 3 — o cm, nízce sklenutý, vyhlubený, napodvin.

okr. hladký, lyisý, slizký, smutné syté šedohnédý, s hojnými svétlými

a temnými kmihy. Tř. často excentrický, krátký, smutně hnědavý,

rovný, dosti pevný, hladký. \.. l>ělavé. tenké, husté, krátce sbíhá vé,

cranéním hnědnoucí. Mléko bílé, ale vodnaté, palčivé, ale někdy

i sladké.

\' bučinách u Jevan řidce. Vzácný a posud řídce sbíraný druh. Mléko jsem
ku podivu na některých kusech shledal palčivé, na jiných sladké. Podobá se také
].. pyrogalus, ktoiý ale není kruhatý.

000 Druhy bílé nebo šedé.

L. pyrosalus Bmill. 1791. A', palčivý. Menší, .sedy. Kl. 6 — 8 cm,

tvrdě mas., rovný nebo vyhlubený, lysý, hladký, lesklý, sa vlhka

slizký, popelový, šedohnédý do fialová, s málo znatelnými kruhy,

v mládí na podvin. ol-cr. jemně pýritý. Tř. 71 — 11 mim ti., slizkj',

stej.nobarevný. L. dosti prořídlé, bledé žemlové. Mléko bílé, hojné,

velmi palčivé, na 1. jako šedé kuličky usychající a tvrdnoucí.

Na lesních lukách, v trávě vlhké v zahradách, parcích, v letě všude velmi
obecný. Mění ' se značně zbarvením, někdy jest kl. dosti fialový. Šedé kuličky
na 1. jsou charakteristické.

L. albus sp. n. R. bílý. Kompaktně, tvrdě mas., kl. 6 — 10 cm, s okr.
dlouho podvin., úplně lysý, na povrchu slizký, hladký, bílý nebo
slabé našedivélý, s nezřetelnými kruhy u okr., velkými vodnatými
tmavšími skvTnami strakatý. Tř. i>2- — 2 cm ti., cistc bělostný . pevný,
hladký. L. velmi husté, velmi úzké, čistě a trvale bělostné, šedozele-
nými ztuhlými kapkami mléčnými posázené. Mléko hojné, bílé,

velmi palčivé. Výtr. kulov., "bezbarvé, ostnité, 8 — lo ,».

V bučinách Jevanskýcli v září 1916. — Jest příbuzný I.. pallidus. ale jistě
rozdílný.

0000 Druhy špinavě masové.

L. Iiysginus Fr. 1838. R. odporný. Kl. 4 — 8 cm, sklen., prohkil>ený,
podvin., dosti mas., hladký, velmi slizký, velice lesklý, drobně stra-
katě lilákově šedě masový, sotva zřetelně kruhatý, s radiálním iitlým
vráskováním. Tř. i — 1% cm ti., bledě žlulolilákový a tmavěji skvr-
natý, kapkami pokrytý, slizký, pevný, krátký. L. husté, bledě žlu-
tavé, sotva sbíhavé, úzké. Duž. bílá. Mléko hojné, bílé, nejvýš ihned

164

palčivé, se zvláštním ostrým odporným^ aromátem, na vzduchu ne-
měnlivé. Výtr. kul., hrubě ostnité, nažloutlé, 6 — 8 /'.

V listnatých lesích v okolí Mnichovic v letě hojně. — Ricken snad omylem
xulává lesy jehličnaté.

O O C O O Druhy zelené.

L. viridis Pauil. 1793 (L. blenuius Fr.). R. zelený. Kl. 4 — 10 cm,
sklen., tvrdě mas., velice slizký, za sucha lesklý, lyisý, šedavě zelený,
nekrtuhatý, uprostřed vm,acklý, s okr. dlouho podvinutýni. Tr. tvrdý,
dolů ztenčený, lesklý, hladký, šedavě zelený, nahoře čistě zelený.
L. velmi husté, čistě bílé, dosti úzké, krátce sbihavé, pomačkáním
zxolna červenavé. Mléko velice hojné, bílé, velmi ipalčlvé. Bez
zápachu.

\' lesích jebličn. i listnatých řidčeji. " — 9. Mnichovice, Kocerady, Sázava,
Jevany, Říčany, Habr, Roblín, Karlštejn.

**

Mléko sladké.

L. sordidus síp. n. 7^. špinavý. Kl. 4 — 8 cm, dosti tence mas.,
v mládí velmi ipodvin. a při usychání na okr. žebernatý, lysý, záhy
náleVkovitý. lesklý, hladký, špinavě hnědě kozový, s více méně zře-
telnými kruhy. L. neširoké, zřetelně sbihavé, nejprv bělavé. pak na-
růžověle šedivé, posléz hnědé, bíle poprášené, v mládí zraněním
hnědnoucí. Tř. i — iK' om ti., hladký, temně hnědočervený, pevný,
dutý. Duž. bledá, se silným ovocným aromátem. Mléko bílé^ velm,i

hojné, sladké, nemenlitvé.

\' lesních, vlhkých mechatinách řídce, hlavně v listnáčích. 8, 9. Pod Ondře-
jovem, u Karlštejna, Radotína, Opočno (Poncová). — Snad jest příbuz. L.
nialiodorus Boiid., který ale má míti okrově žlutý kl. a mléko ostré.

L. Marci panis sp. n. R. marcipánový. Kl. 4 — 7 cm, v mládí dlouho
podViin., pak nálevkovitě rozlož., mírně mas., lysý. hladký, isotva
slizký, smutně hnědě šedavý, k okr. bledší, bez kruhů nebo s jedním
nezřetelným kruhem, ob>Ť6Jně excentrický. Tř. i — 1V2 cm ti., dutý,
doisti měkký, lysý, červenohnědý, k dolejšku temně rudohnědý.
L. husté, útlé, nejprv bledé (zraněníau hnědnoticí), pak naěervenalé,
skoro .sjjíhavé. Mléko hojné, bílé, sladké. Se slabou viiní.

V listnat. hájích u Karlíka a Roblína v červenci, v bučinách u Jevan
v srpnu 1916. — Má barvu a vůni jako marcipán. Nemohu ho s ničím stotožniti.

L. cremor Fr. 1838. R. oranžově hnědý. Kl. 3 — 6 cm, živě oran-
žově hnědý, ulprosťřed tmiavší (kaštanový), k okr. oranžový, ne-
lesklý, hladký, lysý, nekruhatý, tuhý, tence mas., zvláště k okr.
svraskalý a na samém okr. rýhovaný a široce dolů sehnutý. Tř.

165

] cm ti., masově načervcnalý, na basi nachový, hladký, lysý. \y-
cpaný. L. nejpr\ či-^^tě l)ilé. ])ak hledě žemlové, husté, značně shihavj,
\y\v/.. hledá, nevonná. ^Iléko vehni hojné, hílé, sladké.

\' listnatých lesicli u Karlštejna (", 1915) hojně, v habřinách u Kosoře,
u ."^truhařova. — Jest to v/ácný druh.

L. quieíus Fr. 1821. R. klidný. Menší než obecný ryzec, ale lonuilo

nápadtiě padohný. jenže světlej! a živě oranžový. Kl. 6 — 8 cm,

uprostřed vmáčklý, s okr. ostrým, tenkým, velmi slizký, za sucha

lesklý, skořicově zářivě oranžový, s temnějšími kruhy. Tř. 1 — 2 cm

ti., dutý, hledě rezavý. 1^. velmi hiusté, krátce shíhavé, nejprv hile,

pak žemlové, posléz žlutohnědé, dosti úzké. Mléko bílé. nepalči\é.

\'ýtr. ostnité, 6- — 8 /'.

\ ýznačná liouba pro porosty' modřínové, v lete, po celých Cechách hojně.
Zbarvením npomíná na Boletus flavus, s nímž zpravidla roste.

L. Limacium sp. n. R. plžatkový. Menší, kl. 4 — 6 cm, tence mas.^
záhy trochu vyhlubený, bez hrbolku, hladký, lysý, trochu svraskalý,
nekruhatý, na okr. hustě rýhovaný, velice slizký, bílý, uprostřed
žemlový. Tř. dlouhý, asi 1 cm ti., dole zahnutý, úplně hladký, lysý.
za vlhka slizký, bledě žemlový, nahoře běla\^''. L. husté, dosti široké,
u tř. nejširší a zaoblené, nesbíhavé, čistě bílé. Mléko hojné, bí^.é,
sladké, na vzduchu neměnlivé. Výtr. kulaté, bezbarvé, ostnité, 8«.
Bez zápachu.

\ kyprém mechu v starém jedlovém lese ve Hvězdě v záři 1918. — Po-
divný ryzec, celým zevnějškem bílá Límacia připomínající. Xevím ani, kam
nejblíže patří, .'^nad ku L. pallidus.

II. Velutini. Kl. suchý, plstnatý.
A. Kl. bílý, aspoíi v mládí.

L. vellereus Fr. 1821. R. plstnatý. Veliký, tvrdě mas., bílý, chlu-
patý. Kl. 12—25 cnii, tlustě a tvrdě mas., hluboce nálevkovitý. na
okr. podvin.. suohý, čistě bílý, hustě, bíle, měkce chlupatý. Tř. 3 až
4 cm ti., bílý. krátce vákov.. solidní, jemně pýřitý, žlutavými jam-
kajmi slzícími posázený. L. čistě bílé, zraněním hnědnoucí, vehni
prořídlé, mnohé vidlené. Duž. bílá. tuhá. Mléko nciiojné. bílé,
palčivé.

\' lesích všeho druhu po celé lito po celých Cechách obecný. Dosahuje
někdy obrovských rozměrů. Hrubými a velice prořídlými 1. se hned poznává,
jmenovitě oproti L. piperatus. Jest prý jedlý.

L. pubescens Fr. 1838. R. chlupatý. Zjev a velikost malého L. tor-
minosus. Kl. 4 — 6 cm. sploštělý, zttiha mas., bělavý, ale s odstínem

lfj6

do červenava nebo žlutočervenava, iiekruhatý, uprosiřed Ivsý, ale
na okr. dlouze vlnatý, s.uchý. Tř. krátký, bledě červenavý, dole tenčí.
L. bledě masové, úzké, husté, krátce sbílhavé. Dužnina l^lelá, pod
pokožkou krémově červenava. Mléko bílé, velmi palčivé.

v listnatých lesích a kp.>vinách, na mechatých lukách vzácně. U Opočna
v srpnu (Poncová).

B. Klobouk sbarveiiý.

a) Silně aromatické druhy.

L. glyceosmus Fr. i8í8. R. libovonný. Prostředni velikosti,
kl. 4 — 8 cm, sniiitné šerJý, such\^, na okr. plslnatý, nelesklý, nekru-

^r

Obr. 20.
Lactarius vellereus Fr. Zmenš.

Jiatý, někdy s nádediem fialovým, nejprv sklenutý, pak rozlož., ano

i hrbolatý. Tř. i — 2 om ti., bledý. L. Jutstc, krátce sbihavé, bledavé,

ipak okrové a bíle poprášené. Mléko bílé, ostře palčivé. Voní silně

příjemně peruánským, balsamem.

V mokrých lesích, v hlubokých mechatinách (Polytrichum. SpbaQ;num),
obyčejně ve velikých houfech, hlavně v podhorských polohách. Lesy Jcvanské,
u Sázavy, Blatné, Brdy, Zbirov, Strašíce, Běchovice, Radotín (spoře), Kutná
Hora (Hejny), Písek. — Význačná houb svou vůní, která zvláště vyniká při
osychání.

16?

L. odoratus sp. n. R. vonný. Gracilni, bledě pleťově žemlový,
vonný. KI. 3 — 4^2 cin, tence mas., Ú2ce hluboko nálevkovitý, ne-
kruihatý, lysý, bledé pletoně žemlový, hygrofanní, za vlhka s prosv.
/., na okr. hustě rýhovaný. L. husté, úzké, zvolna sbíhavé, nečistě
bílé. Tř. dlouhý, tenký (3 — 4 mm), oblý, zakřivený, lysý, hladký,
stejnobarevný, záhy dutý. Mléko nehojné. bílé, slabě nakyslé. Velice
silně vonný jako rpřed. \\vtr. kulov., ostnité, 5 — 6 //.

\ mechatém lučním močále na pískovci nad Motolj- pospolitě. 10, 1918. —
Podivný driili, barvou i vijní připomíná L. helvus, proto jej sem kladu, ač
jest lysý.

L. helvus Fr. 1821. R. hnědý. Kl. 5 — 12 aii, košově žemlový,
někdy s nádechem červena\'ým, matný, hustě plstnatě šupinkotý, ne-
kriihatý, suchý, sáhy rozlož, nebo trochu vmáčklý, mírně mais.,
křehký. Tř. poměrně tenký (i — 1% cm), solidní, dosti pevný,
žemlový. L. bledé, posléz žemlové, husté, sbíhavé. Duž. bledě na-
růžovělá. šťavnatá. Mléko čiře vodnaie. nepalěivé. Voní silně jako
cikorie.

\' lesích jehličnatých ve vlhkých mechatinách. obyčejně v koloniích, někdy
v čistém rašelinníku od srpna do podzima. Jevany, Říčany, Mnichovice, Běcho-
vice, Zbirov, Koloděje u Pardubic (Schustler), Kessel, Fuchsau v Šumavé
(Kav.). Jest prý jedovaK' (Bezděk).

b) Druhy nevonné.

L, ruíus Scop. 1772 (A. rul>escens Schr.). R. ryšavý. Masitý, pro-
stře<lní, nečistě cihlový'. Kl. 5 — 11 cm. ploše sklenutý, ostře hrbo-
latý, posléz xniačklý až i nálevkov., suchý, záhy lysý, hladký, skoro
lesklý, nekruhatý, nečisté neb i šedě cihlově hnědavý. Tř. i cm ti.,
rovný, pevný, hladký, masový, dole bíle plstnatý. L. husté, úz)ké,
sVdhč shihaxé. xMčjpry^běložlutavé, pak červenohnědé, na ostří se špiča-
tými cystidasmi. Ditž. špinavě nažloutlá, nevonná. Ml. bílé, hojné,
velice a dlouho palčivé. Výtr. kul., ostnité, 10—13,"-

\" lesích všeho druhu, často ve velkém množství pohromadě, od července
do potlzima z řovm až do hor všude velice obecný. Jest prý jedlý a může se
nakládati jako rj^zce do octa (f^enz, Michael. Gramberg).

L. tithymalínus Scop. 1772. R. žlutokrajný. Velikostí i tvarem
před. podobný, ale kl. bledě žlutý nebo oranžově žlutý, s hnědočer-
veným temenem, nekruhatý, hladký, suchý, hrbolatý. L. žlutavé, pak
masové. Mléko bílé, hojné, ostré.

V lesích vzácně. P. dr. Kavina sbíral jej u Tussetů v Šumavě 8, 1919. —
Připomíná L. aurantiacus, ale má ostré mléko.

irtS

L. umbrlnus Paul. R. stinný. Kl. 5 — 8 cm, neipravid. vlnitě zpro-
hýbaný, proibkibený, s iiialýim bríbolikem uiprostřed, na tenkém okr.
podfviin., vynikle šebernatý a šedavě plstnatý, ostatně tmavé šedý, ne-
lesklý, suchý, skoro plstnatě kozový a drobně šuipinkatý, matný, ne-
kruihatý. Tř. i3^4 — 2 cm ti., hnědavě bledavý nebo špinavý, nepra-
videlně hrbolatý, nahoře bledě ojíněný, tvrdý. L. husté, úzké, sbí-
havé, nejprA' skoro bílé, pak špinavě pleťové, zraněním hnědnoucí.
Mléko hojiné, bílé, silně odporně palčivé. Duž. belavá, nevonná.

V smrkovém, vlhkém lese nad Menčicemi (Mnich.) v srpnu 1914. — Divím
se, proč autoři se nezmiňuji o středním hrbolu a žebernatosti kl.

L. lignyotus Fr. 1857, R. černohlávek. Kl. 4 — 6 cm, tvrdě mas.,
sklenutý, uprostřed špičatě hrbolatý, nekruihatý, černohnědý až černě
sametový, zvláště na okr. sz.raskalý. Tř. asii i om ti., černošedý, na
ztenčeném konci svraskalý. Duž. bílá, na řezu zvolna červenavá,
posléz rezavě červenavá. Mléko bílé, sladké. L. huisté, čistě bílé,
později okrové, zraněním zvolna červenající. Výtr. kuk, okrově
žluté, ostnité.

y lesích jehličnat., zvláště horských rozšířen. 8 — 10. Strašíce, Ondřejov,
Šumava, Blatná, Ceskomor. vysoč. (Kav.). — Dle Rickena jest jedovatý.

L. azonites Bull. 1781. (L. Miginosus Fr. 1838.) R. ukoptěný. Test
úplně podoben a příbuzný před., ale kl. šedě saimetový, nekruihatý,
excentrický, mléko na vzduchu masově červená, sladké, ale. po
chvilce palčivé.

Ve vlhké trávě a mechu v listnatých lesích po celé léto všude rozšířen,
ač ne právě obecný. Šumava (K.). Jistě jest to pouze biologické plemeno před,,
vzniklé v symbiose s listnat. stromy.

L. siccus sp. n. R. suchý. Trsnatý a v koloniích, sem tam jednot-
livý. Kl. 5 — 8 cm, pravidelný, žáby sklenuté rozlož, (nenálevk.),
is okr. jen v mládí podvin., často neipravid. jamkovitý, nekruhatý,
matně šedavě okrový. Tř. i — 2 cm ti., měkký, křehký, čistě bily,
hrubě vrásčitý, arnitý a dole jamkovitý, vždy velmi excentrický.
L. úzké, huisté, bělavě krémové, zraněním jako tř. ihned živě cihlově
ierzrené. Mléko bíilé. na vzduchu rychle cihlově červenající, velice
ihned ostře palčivé. Duž. sněhobílá, pak cihlová, nevonná. Výtr. kul.,

bezbarvé, ostnité, 8i — 10 /».

V teplém koutě pod duby u Myšlína v srpnu 1918. — Nemůže býti L. acris,
poněvadž kl. není slizký, tř. jest bílý a červeň cihlová. Spíše patří do příbuzen-
stva L. azonites, jehož kl. se podobá, ale od tohoto se rozhodně liší. Kl. zůstal
suchý, i když jsem jej .ve vodě vykoupal.

L. mammosus Fr. 1838. R. bradavkovitý. Kl. 3 — 4 cm, cihlově
hnědý, mas., pevný, nekruihatý, nejprv špičatě hrbolatý, pak rovně

169

)■.•/, I v... lí/ý liiisloii plstí p^>hryfý, jež se j)ak líradavkdvitě rozdě-
luje. Tř. s(ii\a I cm dl., ďutý. bledý, útle pyrity. L. l)ělavé, pak čer-
\ena\č rezavé, Imiótc, dosti úzké, zúženě přisedlé. Výtr. vejčitokiil.,
hranatě spoř-e ostnité, nažloutlé. Mléko bílé, neměnlivé, zvolna ostré.
J^ez zápachu.

\' jehličn. lesích pospolitě, vzácně. Posud mně jej přinesl pouze pan dr.
Kavina v. Krkonoš, 7, 1918.

L. liíacinus Lasch. 1828. R. Hlukový. Menši, lilákový, plstnatý. Kl.
3 — 5 cín. ])ravid., nekruhatý, mas. s dlouJw podvin. a plstnatým okr.,
vmáčklý, často s hrl>ol'kem v důlku, suchý, v mládí plstnatě šupiii-
kafý. ])ak olysalý. ale tinavěji zrnitý, lilákový, někdy našedivělý. Tř.
1 cm ti.. h!a'd'ký. l}'sý, tu'hý, šedě okrový, nahoře bledší. L. velmi
prořídlé, úzké. nejprv bledě okrové, pak masově nažloutlé. Mléko
hojné, bílé. )ia /. co šedá hmota nsychavé, kysctr palčivc. \'ýtr. kul.,
ostnité, 6 — S II

l'ospolitč ano i v trsech v mokrých olšinácli v:íácnč. iJ Mnichovic 9, 1918-
— I' Rickcna je^t popis falešný, jmenovitě pokud se tyče mléka. — V olšině
pod Ondrejovem nalezl jsem formu menší (i — 3 cm), s kl. vždy velice vý-
středním, matné masově narůžovělým, 1. žlutavé bledýn-ii, s předlouhými, ty-
činkovitými cystidin.i ("již lupou viditelnými) — (var. e.-ccentricus m.).

III. Prttinosi. Kl. suchý, lysý nebo ojíněný.
A. Klobouk bílý.
L. piperatus Scop. 1772. R. pcprný. Kl. 8 — 16 cm, massivné, tvrdé
a tlustě mas., uprostřed hluboce nálevkovitý, suchý, hladký, bílý,
nekruhatý. Tř. 2 — 3 cm ti., válcov., solidní, hladký, bílý. L. velice
husté, v mládl vlnkaté, ne&tejně dl., mnohé vidlené, velmi úzké,
zvolna shíhavé, posléze žlutavé. Duž. bílá, na vzduchu žloutnoucí
nebo skoro zelenající. Mléko bílé, velmi hojné, velice a ihned pal-
čivé. Výtr. kul., bezbarvé, drobně ostnité, 8 ,».

\' lesích všeho druhu, hlavně v polohách suchých, po celé léto, zvláště ale
v červenci a srpnu. Roste dohře i za sucjiého počasí, když jiné houbj' zmizí. Lid
říká mu »peprnik« a nékdy jej také k jídlu sbírá. Má ale pronikavou, nepři-
mnou chuť. — Někdy vyškytá se také odrůda var. pergameus Sw., o něco
menši, s kl. svraskale čárkovaným, delším tř. a nesbíhavými 1. V okolí Praž-
ském, u Mnichovic atd. Libin (K.).

L. controversus Pers. r7g7. R. osykoz>ý. Veliký, statný jako před.,
kl. 15 — 20 cm, posléz rozlož, až nálevkov., tlustě koimpaktně mas.,
na okr. ostrý, někdy nepravid., čistě bílý. lysý, velmi slizký, za sucha
lesklý, hladký, na saméan okr. s 3 — 4 kruh}-, uprostřed často lilá-
kový a k okr. mělce rýhovaný. Tř. 2 — 3 cm ti., velmi krátký, opak

170

kušelovitý, tvrdý, bily, na konci hrubě úf ovité riigosm a vodnatě
jamkovitý. L. velmi husté, úzké, neslbíhavé, nejprv bílé, ale záhy
svétle růžové, útlé, nedělené. Dn;ž. trvale "bílá, slabě, ale příjemně
aromatická. Mléko bílé, velice hojné, nejprv dloirho sladké, až pak
slabě palčivé, někdy vůbec nepalčivé.

Zpravidla v lesích pod osykami (!) od srpna do září, ale nikoliv všude.
U Mnichovic často, Dobříš (Tatar), Chotusicc (K;i.v.), Žehušicc (Maxim.), ML
Bolieslav (Knr.), Karlštejn, Zbirov. — Název »protivratný« jest jistě nepěkný,
proto jsem jej změnil.

15. Kíuhonk zbarvený.

a) 'Mléko palčivé.
L. chrysorheus Fr. 1838. R. clatomléčný. Kl. 4 — 7 cm, zevnějškem
i zibarveníiií úplně oibeonémii ryzici podobný, také knihatý, aie !.
v mládí bílé, pak okrově oranžové, tř. bílý, ojíněný, na basi na-
hněďlý, slabší, mléko hojné, bilé, rychle na vzduchu žloutnoucí, ostře
palčivé. Kl. tnhý, tvrdý, dlouho podvin., v mládí útle plstnatý^
s vodnatými skvrnami.

\' lesích listnat. i jehličnat. řidčeji. 7 — -lo. Mnichovice, Radotín, Karlštejn,
Roblín, Chotcč, Černošice, Peruc, Slané (Rei), Běchovice, Jevany, Říčany, Pře-
louč (Fricova), St. Boleslav, Písek, Zbirov, Třeboň (W).

L. rubescens Bres. 1892. R. červenavý. Kl. 3 — 5 cm, lence unas-^
záhy misko vitý, ^' ostrým hrbolkeni na dne, masové až cihlové čer-
vený, zrnečkatě rugosní, hladký, lysý, suchý, v stáří na samém okr.
husté rýhov., v mládí vlnkatě vroubkovaný a řadou jamek značený,
vždy nekruJiatý. Tř. i cm ti., hladký, zvláště dole temné hnédý, diuitý.
L. husté, bledě masové, pak temněji skořicově červenavé, bíle poprá-
šené. Mléko hojné, bílé, zvolna kysele palčivé, až po delší chvíli
žloutnoucí.

v listnat. lese u Mnichovic (Boukalova stráň). 8, 1915. Zdá se býti vzácný,
málo známý druh. Rickcn neprávem jej spojuje s L. thejogalus.

bi) Mléko sladké nebo slabé kyselé.

oc) Dužnina bez vůné, kl. hrbolkatý (vyjma L. volemu'*).

L. mitissímus Fr. 1821. R. pře jemný. Droibnější, kl. 3 — 5 cm, na-

červenale nebo oranžové nebo skořicové pleťový, hladký, sulchý, ne-
kruhatý, siklenutý, poisléz vmáčklý, uprostřed s vyniklým hrbolkem,
tence mas. Tř. lysý, často delší než pr. kl., asi i cm ti., zahnutý,
stejnobarevný. L. bledé, s nádechem do masová, husté, přirostle
sbíhavé. Duiž. bledá, bez zápachu. Mléko bílé, hojné, sladké, ale
posléz hořce nakyslé.

I7r

\' listnatých lesích v ktč a na podzim dosti ro/.šííen, tak zvláště také
v březinácli a bučinách. Vždy v houfech pohromadě a často i trsnatý. L. sub-
diilcis Pers. jest dle Batailla totožný druh.

L. Cavinae síp. n. 7?. Kavinův. Tvar a velikost před., ale zbarvení
jinaké, dosti L. rmfiuLs připoinínající. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., záhy
nálevkovitý, luprostred časio s malým kloboukem, Jiladký, suchý,
matný, ne^krulhatý, na tenkém okr. v stáří skoro vlnkatě čárkovaný,
hnědě cihlový s Čeniohnédým středem. Tř. 4 — 8 mm ti., stejno-
barevný. 1>. husté, úzké, nejprv bílé, pak bledě okrové, na dně příčně
vlnkaté. Mléko hojné, bílé, sladké, neměnlivé. Bez zápachu. Výtr.
kulov., ostnité, 6 — 7 /<.

V lesích jehličnatých zpravidla v mokrých, hlubokých mechatinách pospo-
litě. 8 — 9, 1918. I' Mnichovic na vicc místech. Kl. bývá celý malými jamkami
a hrbolky posázcMi. — Jest příbuz. předešlému. Věnuji jej svénui přiteli, p. proi.
A. Ka7'nnr7'i, pilnému mykologickému pracovníku.

L. obnubilus Lasch 1828. R. samžený. Maličký, zjevu I., cyathulus
nebo L. camiphoratus. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., uíprostřed vyhlu-
bený. s hrbolkem, holý, neslizký, trochu hygrof., sivě masově
cihlový, na okr. hustě vrásčitě rýhovaný, matný, nekruhatý. Tř.
3 — 5 mm ti., obyčejně zahnutý, červenohnědý, ojíněný. L. žlutavě
červenavé, posléz bíile ojíněné, dosti husté, přirostle sbíbavé. Duž.
křehoučká, bez vůně. Mléko vodnatě bílé, velmi sporé, sladké. Výtr.
žluté, vejčitokul., ostnité, 10 n.

Vždy na trouchnivých pařezecli, vzácně. 7 — 9. U Koryčan na Moravě
(Sladký), v lese u Kunic (Mnich.). Kunické exempláře jsou zřetelně hygrof.,
s temnou páskou okrajni a s usychajícím bledšim středem. Svým stanoviskem
jistě znamenitý.

L. voleiiius Fr. 1821. ( L. lactifluus Sohff.) R. syrovinka. Velký,
tvrdý, nápadně živě hnědočervený, s přebohatým mlékem. Kl. 5 až
12 cm. t-c'r(/č a tlustě mas., ploše sklen., uprostřed mírně vmáčklý,
na okr. tlustý, tiuípý, ipodvin., holý, nelesklý, suchý, v stáří Casio roz-
pukaný. Tř. 3 — 4 cm ti., nejvýš tvrdý, solidní, světle cihlový, l)íle
ojíiněný. Duž. bledá, chuti příjemné, kořenné, ale záif^achu trochu
hnilobně ]>ro'nikavého a někomu nesnesitelného. L. husté, sbíhavé,
žlutavě bělavé, pak trochoi okrové, pom.ačkáním rychle Imědnoucí.
Mléko sladké, přehojné, bílé, na řez.Ui proudem' stékající.

\' lesích všeho druhu na suchých, slunných místech celé léto všude velmi
obecný. Jest to známá syrovinka, kterou lidé sbírají a různě k jídlu upravují.
Honci a pastevci ji jedí svrovou nebo na ohni opečenou. — Druh tento těžko
umístiti, není ani před. ani násl. příbuzný.

i-i) Dušnina zvláště oschlá silné vonná, drobné druhy, s ni-
^osním kl.

&'

L. camphoratus Biull. 1791. R. kafrový. Malý, celý čokoládové
cihlový, v mládli s odstínem fialovým. Kl. 3 — 5 cm, vmáčklý, tence
mas., často excentrický, nepravid., rugosní, při okr. rugosné zeher-
natý, někdiy s centrálním hrbolkem, hladký, suichý, nekruhovaný
nebo nezřetelně krubovainý. Tř. tenký, hladký, dutý, černavé hncdo-
nachový, bíle ojíněný. L. hiusté, sotva sbihavé, nej.prv bledě krémově
masové, pak nachové hnědé, bíle poprášené. Duž. červenohnědá.
Mléko bílé, silně vodnatě, siladké. Celá houba voní silně cikorií nebo-
komonicí.

V lesích jehličnat. i lií^tiiat., vlhkých a hlubokých dosti rozšířen, ač iic

obecný. 8 — 9. Mnichovice, Jevany, Říčany, Pecny, Běchovice, Strašíce, Hvězda,

Třeboň (\\\), Kntná Hora (Hej.), Dřínov (Šat.), Blatná, Českomor. vys..
(Kav.).

L. serifluus Cand. 1816. A', syrovátkový. Dosti statný, mas., kl.
4 — 7 cm, sklen., s okr. podvin. a vríjubkovaným, pak vmáčklý, suchý,
nelesklý, drsně rugio«ní, nekruhatý, excentrický, hnédé červeno-
šedavý. Tř. i — lYz cm ti., hnédé žlutavý, lysý, válcov., tuihý, solidní.
L. husté, sbíbavé, světle šlutokremové. Duž. žlutavě žemlová, pevná,
tuhá, vonná komonicí. Mléko čiré jako voda, mírné.

Na lesních mechatinách, lesních cestách všude dosti hojný. 6 — 9. Hvězda,.
Radotín, Roblín, Běchovice, Strašíce, Jevany, Libochovičky (Fch.), Přelouč
(Fricova). — Hlavně bledě krémovými 1. hned se od před. rozeznává.

L. vestipes sp. n. R. rousatý. Kl. 3 — 4 cm. tence mas.., pravidelný,
v mládí podvin., uprostřed vmáčklý a často s malým hrbolkem, /3'^'iv,
Jiladký, suchý, temné hnědý, šedohnědý nebo i šedě žemlový, velice
husté zrnité svraskalý. v stáří na okr. vrásčité vrubovaný. Tř. 3 až
5 mim ti., poměrně dlouhý, na basi obyčejně ztenčený, v dolejší polo-
vici hrubými hnědými brvami odstále husté chlupatý, špinavě hnědý.
L. husté, sbíhavé, bledé krémové, pak žemlové, posléz bíle poprá-
šené. Mléko vodnatě čiré, sladké, rychle v d'U!Ž. vpíjivé. Voní silné
peruánským balsámem. Výtr. kul., hrubě ostnité, nažloutlé, 8 — 10 ,"■

V lesích všeho druhu, ale řídce. 7 — 9. U Opočna (Poncová), Chlumec n. C.
(R.), Libochovičky (Fch.), Mnichovice, Jevany, Roblín, Veltrusy (Šaf.),
na spáleništích u Běchovic. — Rugosním kl. a hnědě chlupatým tř. lehce se po-
znává. Divím se pouze, že druh ten od mykologii nebyl pozorován.

L. cimícaríus Batsch 1786. R. štěničný. Drobný, cihlově červený,
vonný. Kl. 2—4 cm, tvrďoučký, rovný, bez hrbolku, nezřetelně kru-
hatý, lysý, matný, hustě rugosní, tence mas., živé cihlové červený,

1?S

uprostřed tmavší, na okr. úzce podviii. 'J'ř. zdéli pr. kl., 4 — 9 mm
ti., hnédočervený, l>ělavě ojíněný. L. přirostle sbíhavé, hiKsté, ú-.ké,
krémově masové. Mléko bílé, hojné, ale brzo vodnaté, slaďké. Duž.
křehká, červenohnědá, jako komonice vonná.

y listnat. lesích velmi vzácně. Ve Hvězdě v dubinách (opuka) hojně co
rok. 6—8.

Marasmieae. Špičkovité.

a) ]-. nesbíbavé, tř. vždy centrální . . . Marasmius.

b) L. sbíhavé nebo tř. postranní.

y-) Ostři 1. zubaté nebo brvité .... Lentiniis.

'P) Ostří 1. celé Panits.

7) Ostří 1. podél rozštěpené Schicophyllum.

Marasmius. ¥r. Špička. Obr. 21.

Houby menší a velmi drobné, s tenk>'m. pravidehiV^m, namnoze
blanitým, někdy hygrofanním kl. Tř. vždy stejnoměrně tlustý,
elastičný, masitý, rohovitý neb i žíňovitý. L. často prořídlé a na dně
příčně željernaté. Výtr. malé, l>ezbarvé, hladké, klínovité až čárko-
vité. Někdy štětinkovité cystidy na ostří. Za suchého počasí nikdy
se nerozplývají, nýbrž kozo vité sesychají, ale za deště znovu obži-
vují nabývajíce své dřívější podoby.

Jest to rod nesmírně bohatý a hlavně v tropech rozšířený.
Saccardo jich vypočítává 320 drubů. \- novější době však popsáno
ještě množství druihů z tropické Afriky. Ricken uvádí 40 druhň
evropských, ale počet tento bude jistě dvojnásobný. I v státě českém
bude asi mnoho novinek ještě nalezeno.

Některé jsem obecným zjevem na pastvinách, pahorcích, mezích,
v lesích rostouce z])ra\'idla \e xelkých houfedi (M. oreades, aWiatus,
rotula, androsaceus, perforans). Jiné rostou rády na zetlelých vět-
vičkách, stéblech, lodyhách, listech, a to o^pět ve velkém počtu po-
hromadě (M. remealis. amadelphus). Některé větší druhy těžko se
rozeznávají od Collybií z příbuzenstva C. dryophila, jiné připomí-
nají Clitocyby z příbuzenstva C. dealbata. Většina však jsďu vzác-
nými zjevy. Monog-rafie evropských druhů jest velmi žádoucí, neboť
se zdá, že u autorů jsou řidší druhy popleteny. — Praktický vý-
zinam má vlastně jen jedlý M. oreades.

74

a) Včtši druhy, s iř. tlustším, sice elastičným. ale itikolk' rolio-
vitým, na basi dlouíiým %'lášením s okolím s/^ojcnýin.
« ) Lupeny vchni husté.

M. confluens Pers. 1796. ^\ splývavá. Tvoří mohutné, až z 50 kusů
složené trsy. Kl. 2< — 3 cm, tuípě zvoncov., pak rozlož, a široce tupě
hrbolatý, košově bledý, hladký, lysý, nerýhov. Stopka předlouhá,
dole hnědá, nahoře bledá, ztuha elast., podél hruhé vláknitá (čnstu
zkroticená nebo smiičklá). celá bíle mrtuatá, dole bíle puTuiéínutá
(3 — 5 mm ti.). L. bledé, nejz'ýš husté a úzké, u rozšířeného konce
stopky zaoblené, volné. Výtr. zahnuté, k basi zvolna ztenčené, 7 až
8//. Voní příjemně houbově.

\ ýznačná pro bučiny a dubiny, kde/, roste ve vlhkých koutech a úvalech,
kde jest sneseno listí, 7 něhož trsy vynikají. Jevany, Karlštejn, sv. Ivan, Beroun,
Lovětínská rokle v Želez. Horách (K.).

M. larícinus síp. n. Š. modřínozxí. Drobná, hnědá, úzkoluipenná.
Kl. I — 2y2 cm. tence oiTas., pravidelnč svoncov.. s nasa:~cnou malou
bradavkou na temeni, v mládí skoro kidovitý, pak {)!(!Še rozlož.,
lysý, hladký, velice hygrof., za Adhka cihlově hnědý s velmi pros v. 1.
do třetiny kl., za sucha růžově žemlový. Stopka velmi dl., 1 — 2 man
ti., tuihá, elast., hnědá, nahoře bledavá, v hořejší polovině útle bíle
pýřitá, dolejší polovina mocnou bílou vatou obaleiuí (tato s jehlicíím
spojená). L. velmi husté, nejiprv úzké, pak dosti š., u tř. volně za-
oblené a inejšÍTŠí, bělavé, s tonem masovým. Duž. mírná, bez zá-
pachu. Výtr. 'poďlouhle elliipt., k basi šikmo zvolna stažeité. 7 ,".

Na opadalém jehličí n'.odřínovém na teplé 7Áp. stráni u Konpadla u Mni-
chovic v září a říjnu 1918 ve velikém množství po celé stráni. — Krásný, ná-
padný druh, jenž v celých houfech sprovází mladé modříny. Jest příbuz. M.
terginus Fr.

M. mirabilis Síp. n. Š. podivná. Zjev a \elikost j\1. oreades, ale
útlejší a měkčí. Kl. i>4 — 3 cm, nejprv topě kuželov. s rovným okr.,
pak rovně rozlož., sotva m41o hrbol., tence mas., uschnutíím útle ko-
žovitý a jemně svraskalý. velmi hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1.,
za sucha světle košový, radiálně jemně svraskalý a čárkovaný, lysý.
Stopka velmi dl., sice elast., ale trochu lámavá, i>osléz dutá, ěasto
smáčkla, hladká, lysá, hedvábitě bíle lesklá, často hrbolatá a pokři-
vená, nahoře bíle pomoiučená. L. husté, tenké, mírně břich., bílé.
široce přirostlé. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. válcov. čárkovité.
10, «. Cyst. na ostří hojné, velké, jehlicovité, dole ztluštělé.

Mezi perennami na záhonech v botanické zahradě v Praze v říjnu 1915
hojně. — Jest podivná houba, kterou bych skoro byl nakloněn rozeznávati jako

Obr. 21.

Obr. 21. I. Marasmius cohaerens 1*., v přir. vel., zvětš. cy.st. a výtr. 2. M
rosellus Vel., jako před. 3. M. mirabilis Vel., jako před., 4. M insititius F>.,
jako před., 5. M. languidus Lasch., jako před. 6. M. graminum J-ib., slabě zvětš.,
7. M. scabellus Sch., slabě zvětš. 8. M. epodius Bres., slabě zvětš. 9. M. ama-
delphus Bull., v přir. vel, 10. M. epiphyllus Fr., v přir, vel.

zvláštní rod vedle r. Marasmius, od něhož se liší trochu křehkým tř., čárkovi-
tými výtr. a cystidami. Mohla by býti původu cizího, přinesena do zalirady
s cizími semeny nebo sazenicemi.

[3) Lupeny prořídlé.

M. peronatus Bolt. 1791. (A. arens: Bu'll., A. calceolatus Pers.,
A. tom€ntell'us Schm., A. retipes; Lasch.). Š. hřebílkatá. Velký druh,
kl. 3 — 5 cm, elast. masitý, dlouho tupé hrbolaté svoncovitý, posléze
síklenutě rozlož., hnědý s červenavým nádechem, při okr. jakoby
bi'le ipoprášený a 'hed vábily, za sucha kozový, při okr. oddálené hrubé
mělce rýhovaný. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., velmi pevné
elast., v mládí bledě nažloutlý, jen dole hnědavý, v stáří celý hnědý,
husté sametové chlupatý, na basi vlášenim se smetím spojený, n.i
konci zřetelně roizšířený. L, prořidlé, úzké, tlusité, volné, daleko od
tř. vetknuté, k okr. zúžené, bledé aš sírošluté. Výtr. k basi zahnutě
stažené, 6 — 7 it. Cyst. nitkovité. Voní příjemně houbově.

V naneseném smetí v starých lesích listnatých i jehličn., obyčejně pospo-
litě, někdy po 2 — 4 v trsech. 7 — 10. Mnichovjce, v Jevanských bučinách, Opočno
(Ponc), Kosoř, Karlštejn, Pecny u Ondřejova, Chlumec n. C. (R.), Dobrovice
u Ml. Boleslavi (Novák), Běchovice, velmi hojně co rok ve Hvězdě, na Boubině
(K.). — Všeobecně se píše, že pálí, ale já jsem to nikdy nepozoroval. Na ně-
kterých stanoviskách jsou 1. pěkně žluté.

M. caryophylleus Schff. 17Ó2. (M. Oreades Fr.) ^?. polní. Kl,
3 — 5 cm. za živa elast. masitý, za sucha košovité szraskalý, nejprv
tuípě kuiželov., hladký, posléz vodorovně rozlož, se středním hrbo-
leni a na okr. slabě rýhovaný a vroubkovaný, kozové pleťový, upro-
střed tmavší. Stopka pevné elastická, solidní, nelámavá, 3 — 4 mm ti.,
rovná, málo dfelší pr. kl., v inládí útle bíle plstnatá, později olysalá,
na basi bílou plistí s okolím silepená. L. prořídlé, široké, skoro bílé,
u tř. zaoblené, volné, s krátkými střídavé, uprostřed nejširší. Za
živa voní velmi příjemně (hřebíčkově). Chuť lahodná. Výtr. vejčito-
elliipt., v stopku šikmo stažené, 10 — [3 /».

Vj^značná houba na pa.-^tvinácli, u cest, na pahorcicli, kde jest pasoucím
se dobytkem půda zhnojena. Proto objevuje se vždj' v houfech nebo v piuzíoh,
a to vždy první po teplem dešti celé léto. Za nastalého sucha scvrkne se kožovitě
kl., aby při nejbližšim dešti znovu oživnul. Když jest špička mladá, tu pomačká-
ním okr. kl. někdy trocliu zčervená a ze stopky po přeříznutí se roní čirá teku-

12 1??

tina. Jest to výborná jedlá lioiii)!, jež přimisena k jiným dodává pikantní příchuti
jako koření. Sbírá se také všeobecné, ač od neznalců nezřídka se pomíchává
s jinými podobnými, jež v jejich společnosti rostou. — Jednou nalezl jsem ab-
normitu, jež na spodu kl. byla úplné hladká a bez hymenia nevytvořivši žádných
lupenů.

M. plaiícus Fr. 1838. S\ obalená. Velikost před., jednotlivě i trsnatá.
Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. sklenutý, nízce tui])ě hrbol., kozově měkce
mas., hladký, lysý, černolinédý, husté hnědými vlákénky radiálně

kl., elast. tuhá, vřctenovitá,
uprostřed nejtlustší (4 až
8 mm), špinavě okrově bledá,

protkaný. Stopka dvakrát delší pr.

\

J^;

f

celá hustou plstí obalená a
hrubě .■trnitá, na basi vatoví tě
s okoilím spojená. T>. prořídlé,
široce břichaté, na ostří py-
rite, u tř. volně zaoblené, ble-
dé šhitavé, v stáří nahnědlé.
Výtr. klínovité, k basi zvolna
stažené, 6 — 7 //. cystidy hojné,

nitkovité, křivolaké.

Na naneseném smetí v lese
u Koloděj na Pardubicku v září
[918 sbíral p. dr. Schustler. —
Popis Friesův až na to, že tř. jest
nahoře smáčkly, dosti dobře se
shoduje. Jest to ale nejvýš vzácný
druh, také od Lasche jednou v Ně-
mecku pozorovaný. \' pletivu lupenů
jsou hojné, žluté osmistěny (hrana

M. putillus Fr. 1821. S. ma-

soz'á. Kl. 2 — 2^^ cm, brzo
rozlož., hladký, lysý, tence
mas., masově nachový, za
vlhka s pros v. 1. při okr.
Stopka zdélí pr. kl., asi 3 mm
ti., tuhá, elast., temně nacho-
vá, lysá, dole hrubě bledě hnědavě vlásenitě brvitá, s okolím spo-
jená. L. husté, neširdké, u tř. zaoblené, bledé masové. Duž. bez zá-
pachu. Výtr. čárkoYÍtě ellipt., skoro kopinaté (k basi stáž.), 5 — 6,".

Mezi zetlelým listím v háji u Kosoře v říjnu 1919 sbíral p. Fechtner. Ná-
padný, pěkně zbarvený druh, ale velmi vzácný.

'T^^-'

Obr. 22.

Marasmius caryophylleus Sch.
Skupina v přir. vel.

178

M. impudicus Fr. 1838. Š. nestoudná. Velikost i .podoba jako M.
Oreades, ale jinak zibarvená. Kl. 2 — 4 cm, elast. kožovitý, tence mas.,
nelesklý, sklenuté ro2Jlo'ž., často kiočnatý, na okr. v mládí měkce
plstnatý, s dkv. ostrým, tenkým, barvy červenavě nahnédlé, ale také
jakož i tř. a 1. hlede lilákový. Stopka delší pr. kl., asi 3 mm ti., ztuha
elast., nezlomitelná, celá hile sametově plstnatá, dole vysoko bílou
vatou obalená, často smáčkla. L. dosti husté, volně u tř. zaoblené,
nejprv bělavé, pak skvrnitě červenohnědé as celé červenohnědé, na
ostří hruhě zubaté. Duž. rozemnuta páchne odporně. Výtr. úzce
ellipt., k basi zahnutě stažené, 5 — 6 j«.

V lesích všeho druhu v smetí a nánosech, ale také na nr.ezích, v zahra-
dách, 6 — 9. Nad Chuchlí (Šimek 1914), u Hrusic a Kunic v borov. lese, u Cer-
nošic v trávě v údolí lesním, v trsech bylin v botan. zahradě. — Po zbarvení
a zápachu lehce se poznává.

M. rosellus sp. n. Š. růžová. Tvar menší (M. Oreades, ale kl. hlede
růžový, lysý, sudhý, hladký, matný, sotva hygrof., dosti mas.,
2 — 3 cm, nejprv pravid. polokulovitý, řidčeji tupě hrbolatý, pak
skoro rovně rozlož., s tenkým luipenitým okr. Tř. 2 — 4 mm ti., dva-
krát delší pr, kl., stejně ti., hladký, elast. tuhý, solidní, podél vlák-
nitý, narůžovělý, dole často zahnutý, v mládí nahoře títle mrtnatý.
L. velice husté, útlé, čistě hílé, široké, u tř. zaoblené a nejširší, k okr.
zúžené, nestejně dl. Výtr. čiré, ellipt., 5 — 7 /'. Nevonná.

V smetí a humuse na suchých místech na mezích, v zahradách, vždy mimo
les, jednotlivě, ale pospolitě. 7 — 9. U Mnichovic často, tak v naší zahradě co
rok hojně, také u Prahy (Hvězda, Radotín) nezřídka. — Po zbarvení lehce po-
znateffný druh, divno pouze, že posud ušel pozornosti mykologů.

M. umbonatus síp. n. Š. pupkatá. Malinká, gracilní. Kl. i — 2 cm,
tence blanitý, nízce isklen., s okr. dolů sehnutým a hustě, útle rýhov.,
často za sucha trhaným, uprostřed často vmáčklý a hradavkou opa-
třený, s koncentricky jemně rozpukanou pokožkou. Stopka dl., tenká
(i — 2 mm), ztuha elast., křivolaká, hnědá, celá odstále bíle sametově
chlupatá, na konci ojíněná. L. dosti husté, často lehlé, široké, u tř.
zaoblené, tenké, pleťově krémové. Výtr. malinké, ellipt., 3 — 4 ,"■ Bez

vůně.

V mechu na výslunném již. úklonu v dubině na Plecháči u Mnichovic. 8,
1916. — Pro zaoblené 1. nemůže být Clitocybe.

h) Menší druhy, tř. rohovíte tvrdý, tenký, na konci stluštělý,

na basi ztenčený a vždy temně zbarvený, ale nežíňovitý,

k listí nebo větvičkám přímo přisedlý.

M. Wynnei Berk. 1860. Š. Wynneova. Tvar, konsistence i velikost

M. Oreades, ale kl. čistě sněhobílý, hladký, za deště průsvitný, tř.

179

bílý, hladký, rohovitý, k dolejšku kaštaiiovč liiic<lý a zde dlouhým,
rezavým vlášcnim husté porostlý. L. iwuříidlé, bílé, volné, a jako kl.
v stáři hnčdi\ šir<x:e břichaté. Bez Zcá]>acbu. Výtr. v dlouhou, zakři-
venou špičku zvolna stažené, 6 — 7 /».

\' houfech v lesích všeho druhu na nahromaděném smetí a jehličí všude
dosti hojný druh po celé léto. Také na Moravě (Sladký, Buřil). — M. fusces-
cens Shroeter, .1/. carpathicus Kalchbr. a M. globularis Quel. jsou jistě pouhá
synonyma. Náš druh mívá také někdy kl. lilákově naběhlý.

M. lupuletorum Weinm. 1836. Š. kozová. Tvar i velikost M. Ore-
ades, ale zbarvení Collybia dryophila. Kl. i — 3 cm, zvoncov., pak
rozlož., kožovitý, lysý, hladký, pleťově narůžwělý nebo pleťově ko-
zový. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., suše rohovitý, dole ka-
štanové červený a hnědým vlášenim s okolím spojený, nahoře bledý,
lysý, dole pýři^tý. L. velmi prořídlé, nemnoho široké, nestejně dl.,
břichaté, volné, bílé. Bez zápachu. \'vlr. kopinaté, 8 — 9 n-

\^ lesích jehličnat. a listnat. na opadalém jehličí a listí, v trsech, na podzim,
velmi vzácně. U Roblína 1914. M. erythropus Fr. jest asi totožný.

M. rufocarneus sp. n. 5. hnědě masová. Kl. i — 2y2 cm, záhy rozlož.,
uprostřed mírně vmáčklý, kožovitý, dosti tlustě a ztuha mas. (ni-
koli blanitý), za sucha tvrdě rohovitý, sytě hnědě masový, na okr.
trochu mělce rýhovaný.. Tř. mál(j delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., tvrdě
rohovitý, na kůře nebo dřevě přímo přisedlý, černohnědý, smáčkly,
útle bledě pýřitý. L. nejvýš prořídlé, velmi tlusté, na ostří celé, ši-
roké, přirostlé, příčně čebérky spojované, s krátkými střídavé, bledě
masově naběhlé. Výtr. podlouhle elHpt.. k basi stažené. 6 — Sn. Xe-
vpní.

Na spadlýcli dřívkách, větvičkách, pařezech listnatých stromů u Peruce
v srpnu 1919 sbíral p. řed. O. Reisner. Pospolitě nebo 2—3 ve svazečku. Zbarve-
ním, tuhostí a řídkými 1. charakteristická. Patři do příbuzenstva M. foetidus
Fr., která jest menší, s kl. blanitým. Ještě bližší musí býti M. inodorus Pat.
(u Paříže sbíraný), ale výtr. tohoto jsou prý vejčité 5 /'■

M. cohaerens Pers. i8ot. (AI. ceratopus Pers. 1828.) S. souvislá.
Kl. 2 — 4 cm, kožovitý, tence mas., zvoncov., paik rozlož, a vynikle
hrbolatý, za sucha svraskalý a u okr. hustě čárkovaný, skořicové
hnědý, jakoby sametový. Stopka velmi dl., 2 — 4 mm ti., rourkovitá,
rohovíte tvrdá, leskle kaštanově hnědá, dole černá, hladká, lys^, na
basi bíle plstnatá. L. žemlové, břichaté, prořídlé, u tř. zaoblené,
volné. Duž. bez vůně. Výtr. podlouhle dlipt.. 8—10 •,. Cyst. vřete--
novité, dlouze ostře zašpičatěné, tlustostěnné. hnědé, veliké, na ostří
i ploše.

ISO

v listnat. lesích na zetlelém listí pospolité, 7 — 10. Všude vzácně. U Ko-
soře v habřinách (vápno) hojně (Kopanina), Trocnov (Šimek), na Moravě
{Sladký). — Již dle cystid lze druh tento v každém případě rozeznati.

M. alliatus Schff. 1762. (A. scorodonius Fr.) Š. česneková. Kl.
I — 2 cm, kožovitý, tenký, hladký, ploše rodoš., za suiciha 'svraskalý,
světle červenavě hnědý. Stopka 2 — 4 cm dl. a i 'mm ti., tmhá. ela-
stičná, dutá, hladká, lesklá, červenohnědá, nahoře bledší a tlustší.
L. čistě bílé, nestejmě dl., ziprohýbané, dosti ibuisté, na ostři s vláskov.
cyst. Výtr. podloulile elliipt., k basi stažené, 6 — 8 /».

V lesích a na lesních lukách a ve vřesovinách všeobecné rozšířena po cefé
léto, roste na větvičkách, listi zetlelém, smetí a p. Rosemnuta páchne česnekem.,
sbírá se proto jako neškodné kořeni.

M. languidus Lasdi. 1828. Š. matná. Malinká, drobná, obyčejně
trsnatá, vždy v boiuifech, kl. 0-3 — 0*8 cm, rovně uťatý 'nebo i vmáčklý
neib i hrbolkatý, neblanitý, neiprůsvitný, ale kožnatý, na okr. slabě
podvin., 'brubě vrásčitě oddálené brázditý, jakoby pomoučený, bílý,
s odstínem plefovým. Stopka 3 — 4krát delši př. kl.. i mm ti., bílá,
bíle pomoučená, nahoru stlnštělá, meprůihledná, elast., na basi trochu
sedává a bílým vlášením s okolím spojená. L. dosti široké, široce
přirostlé a posléz velmi sbíhavc, tlusté, skoro trojhranné, bílé, velmi
oddálené, sotva které kratší, mnobé dělené a křivolaké, v stáří na-

růžovělé. Výtr. ellipt. kopinaté, 7 — 8 /*.

V trávě na holé zemi na paliorcích a pastvinách jako nasetá, vzácně. 7, 8.
U Mnichovic na několika mistecii. — Houbička tato se špičkám nepodobá a
spíše r. Omphalia připomíná, ale jest kožovitá.

M. insititius Fr. 1838. .^. pHsedavá. Kl. 1—1V2 om, průsvitně útle
ale suše blanitý, bílý, ploše ro.zloč., uprostřed trochu vmáčklý a na-
žloutlý, za sucha v stáří velmi vynikle radiálně hustě šebernaté
vráskovaný. Stopka velmi dl., V- — i mm ti., štětinkovitě tuhá, křivo-
laká, červenohnědá, nahoře zvolna ztkrštělá a bledší, hladká, útle
pomouč.eně mrtnatá (nelesklá). L. husté, bílé, dosti široké, trojí
délky, hojně příčně šebérky spojované, široce přirostlé a trochu
sbíhavé. Bez \éné. Výtr. podlouhle ellipt.. k basi rovně zašpičatělé,

^ — 7 /'•

Na uschlých trávách v lesích, zahradách, na uschlých malinách, 7, 8.
Vzácně. U Mnichovic na několika místech. Podobá se M. ramealis, ale kl. jest
větší, hustěji žebernatý, tř. hnědý, štětinovitý.

M. ramealis Bull. 1791. (A. platypuis Nees.) S. větevná. Drobná^
suše kožovitá, kl. tenký, blanitý, tuhý, nejprv sklen., pak rovné
rozlož., uprostřed trochu vmáčklý, na okr. hladký, nerýhov., za
•sucha svraskalý. 0-5— 1-5 cm. bledý, bělavý, s hnědavým středem.

181

Stupka I — 2 cm dl., i imii ti., solidní, bledá, k dolejsku hnědá, tuhá,
často sploštilá, jemné šupinkami posázená. L. k tř. přirostlé, hiusté,
nestejně dl. bílé, na ostří s vakovitými cyst. Výtr. podlouhle válcov.,
k basi šikmo stažené, 7 — 9 //.

Na trouchnivých větévkách v křoví a lesích, ve stínu a vlhku, vždy v hu-
stých řadách všude velmi obecná. Mění se značně velikostí. Statné kusy mají
stopku k basi ztenčenou. — Na odumřelých lodyhách tavolníka (Spiraea Ulmaria)
v Mnichovicích nalezl jsem odrůdu s kl. větším, bělostným, uprostřed nahnědiým,
rugosním, 1. četnými vidlenýmí a příčně spojovanými, tř. velice hlízkovitě
hrbolkatým, zaškrcovaným, výtr. o něco většími (var. tuberculatits m.).

M. amadelphus Bull. 1791. Š. mnohobratrá. Zjev úplně před., ale
často menší a vždy s tonem nažloutlým. Kl. 0*5 — i cm, tence blanitý,
ale neprůhledný, poslez rovně rozlož., bélavé žlutavý, uprostřed bledě
žemlový, pod luipou útle pýřitý, dlouho hladký, posléz při okr. husté
rýhovaný. Stopka 3 — 4krát delší pr. kl., 5^ mm ti., tenince nitko-
vitá, často ziprohýbaná, bíle mrtnatá, bledá, dole tmavší, posléz lysá
a lesklá, skoro terčovité k substrátu přisedlá (bez vlášení). L. bílé,
velmi husté, skoro oblouikovitě krátce sbíhavé, útlé. na ostří brvité,
hojně kratšími promíšené, v stáří masové načervenalé. Bez zápachai.
Výtr. ellipt., k basi šiikimo stažené. to/<.

Na starých lodyhách ostružníků a jiných bylin, na větvičkách, kmenech
listn. stromíí ve vlhkých koutech lesních všude hojná a zpravidla ve velikém
množství jako nasetá. 7—9.

c) Drobné druhy, tř. stejnomérné tenký co tuhé žíné, tmavé
barvy.

M. rotula Scop. 1772. Š. kolovitá. Drobný dnuih, kl. 0-5 — i cm. bílý,
suše blanitý, zvoncov. sklenutý, oddálené mělce rýhovaný a na okr.
vroujbkovaný,' upro'Střed jamkovité vmáčklý a tmavým piipíčkem
opatřený. Stopka a!ž 5 om dl. a sotva >4 mm- ti., štétinovitá, tuhá,
lesklá, černé kaštanová, jen na konci bledá. ].. hile, velmi oddálené,
stejíiě (11., kolem, třené v límeček volný srostlé. Výtv. podlouhle
ellipt., na basi šikmo zvolna zúžené. 6—7,".

V lesích na vlhkých místecli na zetlelých větvičkách, jehličí, často v olši-
nách všude po celé léto a podzim obecná. Tvoří černým vlasům podobné dloulié
rhizomorphy, rozvětvené a daleko plazivé. Někdy dosahuje kl. až iV, cm š.
a pak jest houbička neobyčejně ozdobná. Jindy naopak jest jen malinká, s kU
sotva Vj cm š.

M. rotalis Berk. et Br. Š. štětinkovitá. Před. úplně podobna, ale
m.enší, kl. více válcovitý, dole i nahoře uťatý, linédý, ale nahoře bě-
lavý s černou bradavkou na temeni.

182

Na bukových listech v hlubokých lesích u Koryčan na Moravě v srpnu
19 18 sbíral p. Sladký. — Posud hlavně z Ameriky známá, zdá se býti ještě
menší, ale sotva specificky rozdílná.

M. gratninum Lib. 1837. 5. trávní. Gracilní, velik. a tvaru M. ro-
tuila, aile kl. pěkné cihlově červený, oddálené až ku středu rýhovaný,
kulov. sklenutý, 3 — 8 mm v pr., blanitý, uprostřed vmáčklý a zde
tmavou bradavkoui opatřený. Stopka dl, štětinovitá, hnědavá, dole
tmavší, nahoře bledá, hladká, lysá. L. bílé, široké, velice oddálené
(pouze 7 — 9), stejně dl. (vzácné kdy i — 2 kratší), u tř. ve volný
límeček spojené. Nevonné. Výtr. veliké, podlouhle ellipt.. 11 — 14 .«,

na basi šikmo stažené.

Na uschlých trávách mimo les, hlavně na pýřavce na polích, vzácně. 6 — 9.
Krásný, lehce poznatelny druh. U I.ibochoviček (Fch.), Ml. Boleslav (Knr.), Mni-
chovice, Černošice. — Stopka bývá pokroucena a kl. v stáří odbarven.

M. epodius Bres. 1887. Š. chudolupenná. Nejvýš gracilní, bílý
druih, s tmavou, štětinkovitoiu stopkou, v suché travé. Kl. 0*4 — i cm,
útle blanitý, bělostný, uprostřed trochu žemlový, zvoncov., pak
rozloiž., v mládí skoro kulovitý, načervenalý. Stopka vícekrát delší
pr. kl., y2 mim ti., štětinkovitě tuhá, lesklá, červené kaštanová, na
konci bledá, lyisá. L. bílé, široké, nejvýš oddálené (pouze 8 — 10),
stejné dl., u tř. límcovitě nespojené. Výtr. obrovské (20 — 30.")j od
zaobleného kance k basi tyčinkovitě ztenčené, trochu zahnuté.

A' trávě na výslunných mochnových a mateřídouškových mezích a pahor-
cích. 7—10. Přisedá na listech trav a různj'ch zašlých bylin; kl. vypadá jako
z bílého papíru modelován. Všude vzácně. U Mnichovic, Radotín, Libocho-
vičky (Fch.).

M. caespitosus sp. Š. trsnatá. Kl. i — 1^/2 cm, pravid. sklenutý,
s nasazeným červenohnédým lirboulkem, bledě plefově červenavý,
mělce rýhov. a na okr. \'roubkovaný, suchý, lysý, niatný, tence lu-
pelnitý. Stopka předlouhá, tvrdě strunovitá, hladká, lysá, dole ka-
štanová, nahoře bílá, vMy velice křivolaká, i — 1V2 mim- ti. L. široce
břichaté, tuhé, prořídlé, bílé, u tř. volné, ale bez límečku, všechny
stejně dl., počtem 20 — 24. Výtr. vřetenovitě protáhlé, v stopeolíu

dlouze zúžené. 15 — 17 /'• Bez vůně.

V mnohcčetných trsech na starém kravském výkalu v údolí sv. Prokopa na
suché pastvině (vápno). 10, 1918. — Jest příbuzný M. epodius, ale mnohem
statnější, s větším počtem 1. a většími výtr. Trsy čítají až 50 houbiček.

M. perforans Hoffm. 1790. 5. provrtaná. V hustých koloniích na
opadalém jehličí smrků, jedlí a boirovic. Kl. 1—11/2 cm, polokulov.,
pak rozlož., kožovitý, velmi paprskovitě svraskalý, holý, bledě okrově
hnědavý, velmi tenký. L. nestejně dl, velmi prořidlé, příčně zpro-

183

hýbané a spojované, poměrně dosti tluisté, ku tř. přirostlé, bledě hně-
davé, v m-ládí bílé. Stopka 2 — 4 cm dl., yí mtii ti., velmi tuhá. elast.,
dole černavá, nahoře bledě hnědavá, s hustými tmavými i:hloiiphy.
Výtr. podlouhle ellipt., šikmo na basi stažené.

\' jehličnatých lesicli všude vehni obecný druh pu celé letu, často v smrči-
nácli tvoří na opadalém jehlici celé rozsáhlé kolonie. Kl. v mládí bělavý.

M. aiidrosaceus L. 1788. (A. q>ipihyHus Bull.) $. činěná. Menši
a štiihlejši než před., ale často pospolu. Kl. V2 — i cm, kulov. zvonco-
vitý, pak sklenuté rozlož., sotva svraskalý, červenavě hnědý. Stupka
jako žíně, až 4 cm dl., černá, hladká. L. nesitejně dl., prořídlé, tlusté.

ziprohýbané, k tř. přirostlé, jalko kl.

zbarvené. \"Ýir. podlouhle kopinaté,

O — 7 .".

Vyrůstá na jehlici, listi a větvičkách
v hustýcli koloniích celý rok v lesích. V letě
vyhání žíním podobné nitky (Rhizomorpha
setiformis Rth), jež proplétají substrát a
slouží k vegetačnímu ritzmnožování.

M. vitreus sp. n. .V. sklovitá. Nejvýš
iitlá, průsvitná, maličká. Kl. tupě
trvale polokulovitě zvoncov,. prů-
svitně blanitý, na okr. vroubkovaný,
s 10 rýhami, bledé narůšovélý, i — 2^2
v pr. š. Stopka velmi dl., vláskovitá
(q-i — o- 2 mm), k substrátu bez vlá-
šení zaobleně přisedlá, hladká, lesklá,
tuhá, sklovité průhledná, bílá, lysá. L.
počtem 10, stejně dl., široké, kolem tř.
v límeček srostlé. Výtr. podlouhle klí-

novité, 10 /'.

Xa 'zetlelém listí v lesích pospolitě u Řevnic v říjnu 1917 sbíral p. dr.
Kavina. Jest příbuz. předešlému druhu, jenž má vlastně také 1. v límeček
srostlé, který ale těsně k tř. přiléhá a vlášením uvnitř jest vyložen. Rovněž tak
u M. perforans.

M. epiphylliis Fr. 1821. (J\l. squamuila Batsch.) Š. listová. Velice
gracilní, kl. 3 — 10 mm v pr., nízce sklen., útle blanitý, snéhobilv
hrubé sz'raskalý. Stopka vláskovitá, dole červenohnédá, nahoře čluto-
bledá, celá bíle chloupkatá. h. velmi oddálené, sporé počtem, úzké,
křivolakc, příčné spojované. Výtr. válcovité, k basi šikmo stažené,
8—10 II.

Obr. 23.

Marasmius androsaceus L.
V přir. vel.

184

Výhradně na řapikách zetlelýcli listů v lesích, rihyčojně ve velkém množství
:pohromadě, ale jednotlivě, nikoliv ve svazcích. Xzácně. Q. lo. \' háji u Stru-
hařova, ve Hvězdě každý rok.

M. scabellus Schw. (Collybia stipitaria Fr.. I", cauilskiinalis Bull.)
i", drsná. Útlá, drobounká, kl. 0-5 — i cm, blanitý, pravid. okrouihlý,
vmáčklý, s ostrým, hnědým, vzpřímenými osténky posázeným hrbo-
ilem, rýhovaný, na bílém podkladu měkce plsfnatě hnědě hipinkatý
a vláknitý, v stáří skoro hladký. Stopka 2 — 3krát delší pr. kl.. V^ mm
ti., tuhá, ěervenohnědá, dole podél svras'kale hriitó vláknitá a odstále
hnědě štětinkatá. L. bílé, jednoduché, široce břichaté, u tř. volně za-
oblené, četné kratší, husté, na dně příčně
žebernaté. Výtr. vejčité, k basi stažené.
•ó — 8 .". Cyst. nitko-víté. křivdaké. někdy
větvité.

Na suchých mezích a stráních mezi travou
a mateřídouškou jednotlivě po celé lete všude
sice hojná, ale snadno pro svou drobnost se
přehlédne. Fries a Ricken kladou tuto houbičku
k r. Collybia, což považuji za nesprávné, neboť
všecky znaky svědčí pro r. Marjsmius, a sice
z příbuzenstva M. Hudsoni. Také způsob jeho
vyškytání se v trávě na výslunných mezích jest
týž, jako u mnohých druhů předešlých. Tak
Collybie nerostou.

Lentinus Fr. Houževnatec. Obr. 24.

Houby \'esiniěs dřevní, suše kožo-
vité nebo asipoň siuíšeníím nerozpadavé
'(jen sesychající), s tř. centrálním nel)
i excentrickým nebo í bez tř. L. bílé, na-
minoze sbíhavé, na ostří brvité nebo zu-
baté. Plachetka v mládí často vyvinuta.
Výtr. bezibarvé, cyst. žádné.

Druhy sem patřící podobají se (a stejně žijí) rodu Pleurotus,
k němuiž někdy některé se kladou. Brvitými í. se však hned roze-
znávají. Ricken uvádí 18 dnuhů středoevropských,

a) Kl. šupinatý neb (aspoň i' mládí I pisfnaý.
L. tigrinus Bull. 1781. H. iy\í^rovaný. Kl. 4—7 cm, tence kožovitě
mas., s tenkým, pcdvin. okr., siklenutý. ale uprostřed hluboko nálev-
.kovitě vmáčklý, bílý s hustými přitisklými hnědými aš černými šu-

Obr. 24.
Lentinus suffrutescensBrot.,
značně zmenšen. 1-2. Paroho-
vité, sterilní útvary. 3. Plodný
klobouk, s postranní stopkou.

185

pinkami. Tř. skoro ceiuiický. tenký (3 — 4 mm), elast.. nezlonikelný,
bílý, dole Jnisté černými šupinkami poprášený, nahoře bíile plstnatý,
obyčejně k basi ztenčený. L. husté, tenké, na ostří hluboce třísnité
zubaté, bílé, ziúženě sbíhavé, na ploše osténkatc. Duž. bílá, tuhá, l>ez.
zápachu. Výtr. ellipt. válcovřté, 8-9^.

Na starých kmenech a pařezech listnat. stromů (jabloni, topolů a j.).
Vzácně. 4 — 9. Řevnice (Kav.), ve Stromovce (Macháček), Budyně (R), Kojetice
(Pctrbok), Mnichovice, Kroměříž (KUpetek).

L. lepideus Fr. 1838. (L. squamosus Sohff. 1762.) //. šupinatý.
Elastičně, kompaktně a tlustě mas., velká, dřevní houba. KI. 5 až
12 cm, sklenuté rozlož., v miládí s podvin. a plstnatým okr., lesklý,
hladký, tlustě mas., okrové bledý, s pHtisklými, velkými, hnědými
šupinami, často excentrický. Tř. i — 2 cm ti., válcov., dole tence ko-
řenovitě zúžený a černavý, solidní, elastičně pevný, bílý, jf hojnými,
odstálými, hnědými šupinami. L. nejprv bílé, pak nažloutlé, zubaté,.
málo vykrojeně sbíhavé. Duž. bělavá, kožovitá, mírné chuti a pří-
jemného houbového zápachu. Výtr. válcov. ellipt.. 9 — 10 /».

Na jehličnatém dřiví, trámech, kůlech, s vklepích a dolech. Význačná houba
na, železničných pražcích, kdež se na tratích po deštích celé léto objevuje. Mám
doklady z celých Čech i Moravy. V dolech Kladenských až v hloubce 500 m a
zde ještě s vyvinutými výtr. (Žofka). — P. Kodym přinesl z pražců od Koněprus
formu s tř. nikoliv šupinatým, nýbrž útle nacliově zrnitě poprášeným (var.
erubescens m.).

L. adhaerens Schw. 1805. //. přiváslý. Kl. 3 — 5 cm, ztuiha kužo-
vitý, žemlově osimahilý, okrouhlý, laloonatý, na povrchiu lepkavě kry-
sfalinicky žlutavé šlaznatý. Tř. až u samého okr. excentrický, i cm
ti., elast. solidní, žlutě bělavý, na basi bíle plstnatý, ostatně zlaznatě
mrtnatý. L. hrubé, bíié, dlouze sbíbavé, nestejně dl., prořídlé, .šÍToké,
na ostří krystalinicky jantarové lepkavě brvité zubaté. Výtr. čárko-
vitě podlouhlé, na basi šikmo stažené, někdy prohnuté, 10 — 12, n.

Na starých, jedlových kmenech u Domažlic v lednu 1916 sbírai p. uč.
Melzer. Jest to zimní, vzácná houba horská, posud z Tyrolska a Ruska známá.

L. Melzeri sp. n. Pí. Melzerův. Kl. 3 — 5 cm, okroublý, trochu la-
loČTiatě zprohýbaný, kožovitě elast., na okr. úzce podvinutý, mírně
sklen., bledé žemlový, ale pomačkáním masově nahnědlý, nejprv
útle sametově plstnatý, ale brzo úplně hladký a lysý. Tř. asi zdélí
pr. kl., 8 — 12 mm ti., značně excentrický, velice měkce elast., žemlově
nalhnědlý, solidní, útle plstnatý. L. bílé, husté, široké, postupně ne-
stejně dl., zvolna dlouze sbíhavé,' na ostří suše bíle husté brvité
chloupkaté. Výtr. dlouze válcovité, dole šikmo zašpičatěné, 12 až
11^ i"- Voní trochu anýzově.

Na trouchnivém kmenu smrkovém u Domažlic v lednu 1916 sbíral p. uč.
Melzer. — Jest příbuzný L. hornotinus Fr., ale totožným není. Věnuji jej nálezci.

b) Klobouk lysý.

L. suffrutescens Brot. 1804. H. parohatý. Kl. 5 — 9 cm, kožovitý,
za sucha tvrdě rohovitý, sklenutý, elliptičný, okrouihlý nebo ne-
pravid., až i nálevkovitý, na okr. podvin., na povrchu lysý, hladký,
nejprv bledý, pak šipinavě kaštanový. Stopika prodloužená, hladká,
dřevnatá. L. klané, bledé, nízké, tupé. Výtrusy se vzácně kdy vytvo-
řují. Přichází obyčejně v stavu sterilním, kdy tvoří útvary až 20 cm
dl. a I — 2 cm ti., parohoviité, oblé, šedohnědavé, na konci černé,

rohovíte tvrdé, jednoduché nebo \'ětvité. někdy hřeibenům podobné.
Na trámech a prknech ve sklepích a dolech. Obdržel jsem podivuhodné
formy z dolů Kladenských a Duchcovských (Žofka), kdež jest bizarní dekorací
dřevěných konstrukcí. Také ze sklepů mně často bývá přinášen. Plodný s výtrusy
jsem posud neviděl.

L. cochleatus Pers. 1797. (L. cornucopioides Boh. 1791.) H. hle-
mýšdový. V mohutných trsech, mnohonásobně rozvětvených. Často
z hlavního tř. vyrůstají postranní kloboučky. Kl. 3 — 7 cm, excen-
tricky nálevkovitý, hlubokou dírou vyhloubený, bud ledvinitě vy-
krojený, bud pouze stranou přirostlý, hladký, lysý, za \'lhka pletově
načervenalý nebo jen pleťový, za sucha bledavý, často hnědě skvr-
nitý, s okr. tenkým, dolů sehnutým, elaisit. masitý. Tř. asi zdélí pr.
kl., někdy velmi ti., lysý, hněda\-ý, podél hluboce lištnovité zeber-
natý. L. husté, bílé, útlé, zvolna sbíhavé, na ostří hrubě zubaté. Duž.
bledá, silně anýzemi vonná. Výtr. kulaté, bezbarvé, s tělískem upro-
střed, 4—5 ft.

Na pařezech listnat. stromů v hlubokých lesích. 8 — 9. U Mnichovic pod
Koženým vrchem, u Voděrad (Vrána), Dřenovice u Trh. Svinu (Simek), Ml.
Boleslav (Knr.)

L. flabelliformis Bolt. 1791. H. vějířový. Kl. 5—8 cm, přisedlý
kratičkou, skoro nezřetelnou stoipkou, poloikruhovitý neb i ledvinitý,
ztulha a tence mas., na okr. vroiihkovaný a pak kadeřavý, na po-
vrchu hladký, bledé hnědý. L. široké, vlnité, bledé, zubaté. Výtr. vál-
covité, bezbarvé, 8-9/.*.

Na kmenech stromů celkem velmi vzácně. V Chudenickém parku r. 1894

sbíral Čelakovský ml.

Panus Fr. Pařesnik.

Namnoze drobné, v hustých trsech rostoucí, dřevní houby^ suše
kožovité konsistence, s kl. ploše sklenutým, bez tř. nebo s tř. po-

I8r

stranním nebo excentrickým. Lupeny tenké, s ostřím celým. \ ýtr.
iMízbarvé, cystidy hojné.

Rostou na pařezech, knieiiecli, korách, ale vyjma první druh jsou všechny
vzácné a hlavně v jižnější Evropě domovem. Saccardo uvádí 23 druhy evrop-
ských, Ricken 8. \'elíké n.no/.stvi jích ale přichází v tropických pralesích. Některé
podohají se docela r. Pleurotus, liší ře od něho jen svou suchou kožovitostí.

P. stipticus Bull. T782. /'. obecný. Malý, suše k(^žovitý, pleťový,
trsnatý, na pařezech. Kl. 1 — 3 cm. ledvinitý nebo polokruliovitý,
s okr. podvin., nejprv za živa elast. kožovltý, za sucha skoro dřev-
natý, celý světle okrový něho plefový, nejprv hladký, pak mirtnaty
a šupinkovitě trhaný, svým okrajem konec tř. ostře objímající. Fř.
postranní, až i cm dl., nahoru ztluštělý, hladký, oblý. T>. tenké,
husté, úcké. od tř. ostře oddělené, s krátkými střídavé, za sucha ko-
zově rezavé, příčnými šebérky spojované. Chu'ti stahující, pak pal-
čivé. \'ýrr. úzce ellipt.. malinké. 3 — 4.".

Xa pařezech listnat. stromů (hlavně habru, dubů, l)uku) v mohutných
trsech po celý rok všude obecná houba. Kl. za sucha zbělá. — Xa olšových pa-
řezech u Neratovic v říjnu 1Q19 sbíral p. dr. Schustler formu trochu odlišnou:
větší, s delší a tenčí stopkou, ku které se okr. kl. klínovitč zužuji a nahoře
ostrou obrubu netvoří. Okraj kl. bývá vlnitě laločnatý (var. undulatus m.).

P. Pruni sp. n. P. švestkový. Podoben před., ale větší (3 — 4 cm),
bezstopečný, bokem přirostlý, polookroublý, k basi krátce klínovitě
stažený, tence mas., za suCha kožovitý, sklenutý, trsnatý, zevně
bělošedavou plstí pokrytý. L. dosti husté, bílé, pak bledě žemlové,
s ostřím celým. Výtr. podlouhle válcov., na basi šikmo stažené, 5 ,".
Na kůře staré švestky v Motole u Prahy v říjnu 1019 sbíral p. ř. O. Reisner.

P. rudis Fr. 1838. ( P. hirtuis Secr. 1833.) P. chlupatý. Kl. 2—5 cm,
-SUíše kozoví tě žlutavý neb bělavý neb i červenavý, odstálc husté
štětinatý, nálevkovitý, nepravid. laločnatý, ledvinitý, uprostřed
vmáčklý, tenký, tuhý, na okr. podvinutý. Tř. bledý, opak kušelovitý,
krátký, hustě chlupatý, solidní. L. žemlové bledé, husté, úzké, často
spojované, sbíhavé. Duž. bledá, hořce palčivá, kožovitá, pevná. Výtr.
Tálcov. ellipt., 4 — 5 /'. Cyst. tupě sdoupkovité, velké, tlustostěnné.

Na pařezech listnat. lesních stromů vzácně. U Koryčan na Moravě na
podzim 1OT3, 1918 sbíral p. J. Sladký.

P. torulosus Fr. 1874. (A. carneotomentosuis Batsch, x\. fornicatus
Pers.) P. pleťový. V mnohočetných trsech, kl. nálevkovitě rozlož.,
excentrický, neb i poloviční, nejprv červenavě hnědavý, pak bledé
plefový s růžovým nádechem nebo hnědě růžový, v mládí na podvin.
okr. jemné plstnatý, 3 — 8 cm š., na povrchu hladký, elastiěně suše
kožovitý. Tř. krátký, i — 2 cm ti., vodoroxiný nebo šikmý, dlouze

188

plstnatý. L. prořídUé, ú^é, k tř. zvolna zúžené a sbihavé, nejprv
narůžovělé,, pak bledé. Voní příjemně anýzově.

Na pařezech různých stromů, hlavně břiz. Vzácně. V červnu 1914 v lesích
u St. Boleslavi, Vídrholec u Běchovic (8, 1919, Fch).

Schizophyllum Fr. Olšovka.

Suše a ztiiíia kožovité, na dřevě přisedlé, nestopkaté houiby.
Lupeny ro^zštěpuijí se ve dvě lištny, zpět se podvimujíící. Pouze jediný
evropský druh. Jest to houba podivuhodná, monotypická.

S. alneum L. 1759. (S. commune Fr.) O. suchá. Kl. i — 4 cm, ko-
žovitý, tenký, skoro okrouhlý, bokem na jednom bodu přirostlý, na
okr. úzce podvin., často vlnitý a radiialně paprskovitý. Povrch bílý,
hrubě plstnatě chlupatý. L. z bodu přisedlého paprskovitě rozbíhavé,
kožovité, nejprv šedé, pak fialové hnédé, ve dvé lištny, zevné hladké,,
uvnitř bíle chlupaté, rosštépené. Výtr. vákovité, drobounké, 3 — 4 /'•
Na různi''ch kmenech listnat. stromů, hlavně lípách. Opočno (Veselský),
Hurkenthal v íurnavě, Písek, Karlštejn (na habrech), Morava (Sladký). Po-
celé léto.

Agariceae. Bedlovité

a) Prach výtruisný bílý, výtr. pod mikro-

síkopem bezbarvé Leucosporeae.

b) Prach výtrusný černý, tmavý, výtr. pod

niikr. černé, hmědé, nachové Mclanosporeac.

c) Prach výtrusný růžový, masový, výtr. pod

m. červené, růžové Rhodosporeae.

d) Prach výtrusný rezavý, hnědý, špinavý,

výtr. pod m^ hlínové, žluté, medové, hnědé .Ochrosporeae.

Barva prachu výtr. jest obyčejně od barvy výtr. pod mikro-
skopem rozdílná, čehož třeba dobře dbáti. Také zbarvení výtr.
v mládí a stáří bývá často velmi rozdílné. Také oddělení druhé jest
těžko přesně vymeziti. Kam na př. zařaditi r. Hypholoma nebo
Psilocybe? Ricken, Hennings rozeznávají nachovýtnusmé a černo-
výtrivsiné, ale to platí jen pro některé druhy přísilušných rodů. Také-
rozdíl mezi hlínovýtrusaiými a bnědovýtrusnými nedá se provésti.
Proto každý neohť při určování sleduje dobře a spíše diagnosy rodů.
Nejpřesnější a bezvýminečná jest skupina první a třetí.

189-

a) Leucosporctie- Bělový trusné.
A. L. docela volné, dalťko od tř. vetknuté.

a) Zevní závoj v mládí obaluje celou houbu a
zanechává na basi tr. pošvitou plachetku a
na kl. velké bradavice. Mimo to vnitrní zá-
voj na 1., zanechávající prstenec na tř. . .Amanita.

b) Bez plachetky, pošvy, bradavic, ale se zá-
vojem pod 1. zanechávajícím prstenec na [v.Lepiota.

B. /.. kil tř. připojenř, přirostlé ano t shíluivé.

a) Tř. centrální, masitý, solidní nebo vycpaný.

^) L. u iř. vykrojené Triclioloma.

:■') L. široce ku tř. přirostle, \ice nicnč

sbíhavé Llitucybc.

y) L. málw sibíhavé, tř. spojena s kl. zá-
vojem, jenž zanechává na tř. prstenec .Armillaria.

h) Tř. centrální, chrupavčitě rourkovitý.

X) L. na /.iluštčlém nahoře tř. daleko sbí-

havé Oinplialia.

'^) 1.. nesibí'haA'-é, okr. kl. k tř. nivně při-
lehlý, kl. zvoncov. kuželdv Mycena.

y) L. nesbrhavé, okr. kl. k tř. podvin., kl.

nízce sklen Collybta.

c) Tř. excentrický, postranní nebo žádný,

dřevní houby Pleuruťus.

Amanita Pers. Katmanka.

Veliké, šťavnatě mas., pozemní houby. Kl. rozlož., živě zbar-
vený a bradavkoví tými zbytky po zevním velu (závoji) v mládí po-
sázený. Velům toto obaluje v mládí celou houbu, když pak se kl.
od base tř. utrhne a na tř. vyzvedne, ostává na basi tř. jako volná
pochva nebo kríxiižek (někdy několik nad sebou). Mimo to zakrývá
na stpodu kl. luipeny vnitřní závoj, který v čais dospělosti zanechává
na tř. nahoře veliký prstenec. L. široké, husté, měkké, tenké, u tř.
volně oddělené,- zaoblené. Výtr. hladké, bezbarvé, skoro kulovité,
veliké. Cyst. veliké, kulovitě měchaté.

Statné, někdy převeliké a často nádherně zbarvené houby (A.
muscaria, caesarea), objevující se v lesích všeho druhu v teplém
letě. Mnohé z nich jsou krutě jedovaté (nejjedovatější jest pokožka
na kl.), jiné však jsou nejlahodnější potravinou: A. caesarea, ru-

190

besicens, ovoidea Bull., Coccola Scop., junquillea. Jest to rod spíše
v teplejších krajích jižní Evropy rozšířený. Nejsou příliš měnlivé
a snadno se určují. Ricken uvádí ze střední Evropy 21 druhů. Sac-

cardo všedi vůbec 66 diruhů.

a) Na basi tř. volná, různě vysoká, celá nebo dělená pochva,
na kl. bradavice namnoze sporé nebo Máne.
a) Třen bez prstence.

A. vaginata Biull. 1782. (Amanitopsis Róze, A. plumibeus Schff.
1762, A. involutus Lm.) K. pošvatá. Kl. 6 — 10 cm v pr. š., šťavnatě
mas., nejprv zvoncov., pak ale dokonale rovný, pravid. okrouhlý se
středním tmavším brbolkem, šedavý, hladký, az do poloviny ná-
padně hluboce rýhovaný, i v mládí beze všeho prstenu, lysý, vlhký,
k okr. tence mais. Tř. až 20 cm Vys., uprostřed až i om ti, rovný, na-
horu ztenčený, rourkoví tý, dosti křehký, bělavý. L. husté, stejně dl.,
čistě bílé, od okr. k tř. zvolna zúžené. Výtr. kulaté, na basi stažené,
s velkou kaipkou olejinou, 12 — 15 /«.

Ve vlhkých mechatinách lesních všude velmi obecná, také v trávě mimo les.
Vždy jednotlivě. 7—10. Jest nápadná a lehce poznatelná houba svým rovně
rozlož., rýhovaným kl., dlouhým tř. a až k basi volnou, basalni, v cípy klanou,
bílou pochvou, jež při utržení houby ostává v zemi. Jest jako násled. variety
dobrou jedlou houbou. — Rozeznává se ve všech zemích několik plemen, jež
bývají dosti stálá a neměnlivá. U nás jsem posud pozoroval následující: Var.
maxima n:. Kl. 12 — 20 cm, dosti mas., temně šedě okrový, hladký, lysý. Tř. mo-
hutný (až 25 cm), uprostřed až 2 cm ti., popelavý, v celé hořejší části hojně
bíle šupinkatě zrnečkatý. Pochva mohutná, bílá, volná. V borovém lese ve Vídr-
holci u Běchovic v červnu 1919. — Var. fulva Sch. Ve všem menší, kl. hnědý,
uprostřed temně kaštanový, často na povrchu s několika velkými, opadavými
šupinami velovými, 1. brzo žemlově nahnědlé. Výtr. kulaté. Na některých stano-
viskách v lesích hojná, hlavně také v bučinách, nikde nedělá přechodů do še-
dého plemene. Var. nivalis Grev. Kl. i tř. sněhobílé, bez jakéhokoliv odstínu, bez
šupin a bradavic, výtr. kulov. Vídrholec u Běchovic. 8. 1919. — Var. strangulata
Fr. Kl. šedohnědavý, hustě bradavkami posázený, nad pochvou na dolejšku tř. více
kroužkovitých šupin nad sebou. Karlovy Vary (pi. Hedrychová), Plockenstein
v Šumavě (K.). Mnozí považují tuto odrůdu za samostatný druh, což jest
nesprávné.

A. Cordae sp. n. K. Cardova. Malá, kl. 3—5 cm, rovně, hladký,
lesklý, suchý, šedavě žemlově narůžovělý nebo bledě nažloutlý (za
sucha slámově bělavý), hojně bělavými velovými trvalými strupy
hlavně uprostřed posázený, při siamóm okr. hustě krátce rýhov. Tř.
3 — 10 mm ti., sotva delší pr. kl., na basi měkkou, bílou, v cípy

191

kiajiuu, vuliiuu puchvou ubdainv. ].. valné, hile, hu6ié, tenké, široce
břichaté, na ostří brvitě zouibkaté. Výtr. ellipt. válcovité, na basi
v stopečku stažené, s i — 2 tělÍLsky, 12 — 15 ,n.

y suchých borech písčitých u Sojovic na Jizeře všude velmi hojně (6, 1914),
bez přechodů k před. V borech ve \'idrholci u Běchovic (6, 1919). Nízkým tř.,
krátce rýhov. kl. a hojnými strupy hned nápadná. Povahou výtr. jistě se od
před. liší. -im. Uodeyi Gil. (z Francie) zdá se býti příbuznou, jest prý také
malá a má rovněž podlouhlé výtr., ale holý kl.

A. Sternbergii sp.

n. A. Slenibe-rgo-
va. Alalá, kl. 4 až
5 cm, rovně rozlo-
žený, tence mas.,
smutiič popelavě
nahncdlý, světle 0-
jíněný a matný,
suchý, trvalými še-
dými strupy velo-
vými celý husté
posetý, na okr. hlu-
boko rýhov. Tř.
asi I cm ti., dlou-
hý, rovný, dutý,,
dole málo ztluštělý
a cde podivou těs-
ně přilehlou a při-
rostlou ohdaný, ce-
lý hustě drobně še-
dě šupin katy a do-
le hrubě šupinatý.
L. bílé, 112 ké, lehlé.
Výtr. kulaté, 12 až

V stinné, mokré olŠině pod Pecným u Ondřejova, 6. 1919. Jest jistě od
A. vaginata rozdílná a také s před. nedá se spojiti. — Zdá se, /.e vůbec A. vagi-
nata obsahuje celou řadu druhů, jež měly by se právem sestaviti v samostatný
rod (Amanitopsis).

A. gluíiiiosa Sp. n. K. slizká. Kl. 3 — 4>ž cm, tlustě mas., sklenutý,.
lysý, hladký, velice slizký, jen při samém okr. krátce rýhov., žem-
lový. Tř. 4 — 7 mm ti., bílý, hladký. lys<-, dole slabě ellipsoidicky na-

Obr. 25.
Amanita vaginata Bull. .Mladá a starší, v přir. vel.

192

pudily a podivou přitisklou, přes polovinu srostlou ohdaný. Prstenec
na tř. „sdíálzí. L. pirořklllé, bí.lé, neširoké, břichaté. Výtr. kulovité,
v stoipečku stažené, lo — 13 /*.

Na lesním humuse v dubině u Habru, 8, 1918. Jednotlivě. — Podivná
katm., velikostí, tvarem i zbarvením připomíná Hebeloma hyemale. Má kl.
mnohem menší než A. vagín., tlustě mas., velice slizký a sotva zřetelně při
okr. kratičce rýhov. Basalní pochva jest jen na konci volná — tím skoro se
neliší od A. umbrina, ale nemá prstence. Druhu Am. vagín, se vůbec nepodobá.
Jest to tedy úplně samostatný druh, daleko odchylnější než oba předešlé. V lite-
ratuře nemohu ničeho souhlasného nalézti.

P) Tř. s velkým, manšetovitým prstencem.

A. caesarea Sc(4>. 1772. K. císařka. Zjev i velikost A. muscarra.
Kl. 8 — 15 cm, tlustě mas., nejprv polokulov. zvoncov., ohnivě čer-
vený, někdy do žlutavá, s ostře rýhov. okr., vlhký, bes strupii, za
sucha hladký. Tř. citrónový, s visutým, širokým, hustě čárkovaným,
papÍTovitým, slutým prstencem, nad tímto hustě jemně rýhovaný,
na basi s velikou, bílou, tu:hou, vakovitou, v cípy rozdělenou, volnou
pochvou, v míládí cellou houbu zalhaluijící. L, citrónově žluté, volné,
husté, široké. Duž. bez zálpachiui, mírná, vodu žlutě barvící. Výtr.
slabě nažlou'tlé. vejčitoellipt. s centrálním tělískem, 10 — 12 //. Cyst.
na ostří veliké, kulovité, čiré.

V lesích listnat. i jehličnat. v nejteplejších polohách Cech a Moravy, v pozd-
iiini létě. U Vonoklas v červenci iQiB více kusů sbíral a mně přinesl p. /. Plachý,
topič botan. zahrady. Popis zde dle těchto exemplářů sestaven. Podklad vápno.
LI Radotína a Černošic (přinesl p. insp. Holub), také z více míst v Polabí mně
byla hlášena, na Kozákově hojná (Víšek), u Jíloviště (Bezděk). P. uč. P. Pinč
sděluje, že v okolí Protivína u vSlouně a v Zadním Hájku roste hojně (dr. Ambrož,
iyi8). Sycín (Chlum) na Doubra\,ě u Ml. Boleslavi (Knor). Na Moravě v teplých
l)olohách často (Neuvvirth, Macků), říkají jí zde »králůvka«.

Císařka jest vlastně houba jihoevropská, tak jest obecnou v Itálii, Řecku,
ve Francii, Španělsku. V Německu se uvádí pouze z teplých krajů Badenska.
Jest nejlahodnější houba vůbec a co taková sbírána a draze placena již za doby
Římanů. Praví se, že zvláště císař Claudius byl jejím ctitelem. Agrippina prý
niu právě pokrm z císařky otrávila a tím jeho smrt zavinila. Suetonius ji na-
zývá pokrmem Bohů. Stejně ji opěvá Martial. Plinius zná ji rovněž jako vý-
bt.rnou houbu a dobře praví, že se musí rozeznávati od jiných podobných, ale
jedovatých. Apicius, známý labužník z doby Augusta (otrávil se, když byl
promrhal své jmění na i million z obavy, že by neměl z čeho žíti), dokonce
nám zanechal recept na úpravu císařek: »Nakrájej císařky do kyselého vína,
přidej štipec koriandru a vař. Pak uvrhni do kastrolu vejce, něco málo pepře,
malounko medu a šťávy z hovězího masa, vše zamíchej a konečně pokrop dobrým
olivovým olejem.« ^ Ještě dnes jest v Itálii císařka hledanou houbou a ve
Francii náleží' k nejpřednějším lahůdkám (oronge des Césars).

13 193

A. věrna linii. 1782. (Ani. virosa Fr.) K. jarní. Celá bílá. jen kl.
slabounce žemlový a uprostřed skoro okrový, v mládí světle špinavé
/.lulavý a velmi sliský, 4 — 7 cm, .šťavnatě mas., nejprv tuípě kužeíov..
]);rk rozlož., s několika velkými kusy bílého vela. Tř. 1 — 2 cm ti. a
8 14 cni dl., brzo dutý, k basi :;volna :::tluštélý (nikoliv hlizoVitý),
měkce nurtnatý, nahoře s bílým, visutým prstencem, dole s laloč-
natou pochvou. L. husté, volné, dosti mas. Páchne odporné po
i-C(i levičce. Výtr. kulaté, 9 — 12 .«.

V luiinosních lesích řídce, již v květnu! Chuchle, v borech u Lysé, Nera-
tovic, .St. Boleslavi, Černošic. — Jest prudce jedovatá.

A. phalloides Fr. 1821. (A. virescens Voill. 1727.)
K. Iilísovitá. Statoěj.ší druh, se zelenavým kl. Kl.
7 — 12 cm, měkce a vlhce mas., tupě zvoncov. rozlož.,
^ , hladký, s nečárkovaným okr., olivově selený s ra-

diálními jemnými tmavšími vlákénky. Tř. dvakrát
delší pr. kl., asi i cm ti., nečistě bílý, pevný, tuhý,
solidní, s prstenceim vřsutými, blanitým, záhy mizi-
vým, na basi napuchlý v kulovitou, měkkou, j — 4 cm
š. hlízu, jež věnčena jest cípovitými zbytky bývalé

[i ' poclrťy. L. l)ílé. husté, volné, široké, často lehlé.

f l)už. pod loupaxiiu pi>kožk(ni žluta\á. bez zápachu.

\'ýtr. kulovité, 9 — 10 .".

\' incchti a smetí v lesích všeho (hiihu po celých Cechách
i ii;i Moravě hojná, vž<ly jednotlivě, j- — 10. Lehce se poznává.
Jí pi^íhuzná A. mapp;i jest menší, s kl. bledším a velikými
plátky velovými posázená. Jest krutě jedovatá a co rok způ-
sobu je smrtelné otravy. Jest skoro ropochopitelno, že lidé
ji za jiné jedlé houby zmatou, vždyf zelený klobouk mají nejvýš holu-
binky a zelánky, které přece docela jinak vypadají a mimo to zelánky n^stou
až pozdě na podzim.

A. mappa Ratsch 1789. (A. citrina Schff. 1762.) K. citrónová.
Mce méně žhttozelenavá, kl. 5 — 8 cm, dosti tence mas., sklenuté
rozlož., obyčejně velikými velovými plátky spoře posázený, ale také
i bez těchto, na okr. nečárkovaný. Tř. asi i cm ti., dole z veliké,
kulovité, měkce houbovité, na okr. uťaté a ostře zubaté hlízy vyni-
kající, hladký, brzo dutý, nahoře s blanitým, visutým, na okr. žlmitě
zuljatým prstencem, nad tíímto útle čárko\aTiý. L. bílé, husté, široké,
u tř. zaoblené, na ostří jemně brvité. Výtr. kulaté, 8 — <)/'• Odporně

ostře páchne.

V lesích všeho druhu, hlavně ale v listnatých hájích jednotlivě. 7 — 10. Po
celých Čechách i Moravě obecná. Přichází také odrůda menší, s hlízou vejčitě
ellipt.. sotva zubatou, tř., prstenec i kl. čistě bilé, hrubé bradavice na kl. jsou

I

Obr. 2Ó.
Amanita věrna

Bull. Mladá,
slabě zmenš.

194

přiokrovělé (var. alba m.). Tak u Kunic v habří v srpnu. — A. mappa jest také
krutě jedovatá a titn nebezpečnější, poněvadž v mládí, když dere se ze země,
poněkud se podobá mladým žampionům (Ps. arvensis), jež bobužel často v její
společnosti rostou. Veliká hlíza na basi a odporný zápach každému může
býti dobrým vodítkejm, i když kl. byl hladký bez šupin.

A. junquillea Quél. 1876. (A. citrina (lOmi.) K. čo)ihyl(r:'ii. \'o-
dobná a příibuzná před., ale kl. vždy sytě cifronovč Slutý s útle čár-
kovaným okr.,
se sporými vel-
k>mii šupinami.
Tr. bily s bílým
piDStenncem/s hru-
škovitou, koře-
n ovitou hlízou,
na okr. široce
poš vitou a tř.
objíímající. je-
dlá a výbdrná

houba.

Již v květnu,

v borových lesích,
vzácně. Ce.ští my-
kologové (P.ezděka
j.) ji z Cecil opětně
citují, já jsem se
s ní ale posud ne-
setkal. Za to ale
obdržel jsem z du-
bin (opuka) u
Chlumce n. C. (Ri-
.u;ellová) v /áíí 19 lí)
následující odrůdu:
\'elikost i zjev A.
maiipa, ale nikde
uic žlutéiio. lvi.
hladký, na okr. ne-
čárkovaný, nejprv
oledě šedě okrový,
pak bělavý, bí-
lými velikými šupinami veiovými pokrytý. Tř. asi i cm ti., rovný, bílý. irobne
šupinkatě mrtnatý, s mizivým prstencen., na basi s měkkou kulovitou hlízou,
na ní.i sedí vysoká, tr. objímající, tiská pochvu. L. bílé, široké, úzké, u tr.
zaoblené. Výtr. kulaté 10 — 12 fi. — A. mappa se liší hlízou kulatou, na okr.
zubatou. A. junquillea se liší žlutostí, rýhovaným kl. a ellipt. výtrusy. Po-
dobná jedna forma existuje pod jménem //. ainici Gil.

Obr. J-.
Amanit?. phalloidcs It. .Vlladé stadium.

/fy.i

A. porphyria Alh. et Schw. 1805. K. porjýrová. Velikost i tvar
jako A. miapi)a. K1.4 — 6 cm, rovně rO'zlož., sotva zřetelně hr])ol.,
šedohnědý, lesklý, s několika velkými bilými šupinami, ale také l.>ez
těchto, na okr. kratičce hustě čárkovaný. L. 1)1 lé, husté, tenké. Tř.
tenký, velmi vysoký, sotva i cm ti., rourko\itý. bílý, s visutým širo-
kým, šedavýin prstencem, nad tímto hladký, nu basi z' knlaton hlízu
sfluštělý, nu nič sedí vobuí fH>ch-c>u, posléz celý šetlý. \'ýtr. kulaté,
beze stopky na basi. 10 .0.

V hlubokých, mechatých lesích jehličnat. všude sice rozšířena, alt- nikde
hojná a vždy jednotlivě. 8 — 10.

A. íormicaria sj). n. A', niraveneční. Dosti statná, mas., jako
A. umbrina. Kl. 5 — 12 cm, slkle.nutý, pra\kl.. hladký, slizký, hez
šupin valových a nerýhovaný, šedohnědý. Tř. delší pr. kl., oíI dola
íiuhoru kušelovité ztenčený, značně tkiistý, bílý, mrtnatě šupinatý,
s bilým, bkmitým, hladkým prstencem, nad tíanto bílý, hladký (ne-
rýhov.). uiprostřed 2 cm ti., solidní, uprostřed vycpaný. Base tř. ////-
zavitě neztluštělá, obalená do vy.sf)ké, volné, rovně uťaté pochvy,
jež v zemi končí iMlcovitým tenkým kořenem; ])()chva jest vejčitě
válcovitá, 2 — 4 cm vys. a 3 cm široká. L. husté. bílé. šin^ke. u tř.
volné. Výtr. kulaté, t2 .».

V hromadě jehličí mravenců hnědých na Boukalcjvě stráni u Mnichovic.
8, IQ18. Podivnou houbu tuto nemohu spojovati ani s před. ani s A. umbrina.
k nimž jedině má vztahy. Hlíza na basi tř. vlastně není vyvinuta žádná, ale
pochva jest velice vysoká a volná. I^řichází-li vždycky jen v mraveništích, nevím.

A. umbrina Pers, 1801. (A. pantheírina DO /\'. šcdavá. Kl. 5 nž
JO cm, dlouho polokulovitě zvoncov.. za vlhka slizký, za --udia
hladký, až i lesklý, hnčdč šedui'ý ■ď/. jen šedý, br/o s hojnými, bílými,
drobnými struipy, brzo jen se strupy velikými, sporými, lui okr.
hustě čárkovuný. Tř. bílý, dvakrát delší pr. kl.. 1 — ]>2 cm il.. dole
'vellipt. vejčitou hlízu mírně ztliuštělý. ////.;(/ jest ostře u hladce
tifatým )iíz':cým lemem věnčena, někdy nad ní ještě jeden pošvitý
kroužek. Prstenec hílý, ostře čárkovaný, xisutý. nad tímto třen hlu-
boce rýhovaný. L. čistě bílé. široké. Výtr. vejčité, to^ — 12 /i.

\' lesích všeho druhu, hlavně jehličnatých, suchých a světlých z rovin až
do hor nesmírně rozšířena a všude velmi obecná. Často v houfech. 7 — 10. —
V lesích Jevanských a u Strašíc přichází forma s vysokým tř. a šedým, úplně
hladkým (nestrupatým) kl. (var. cinerea m.). Na pahorcích mimo les růstává
v trávě po deštích v letě v celých stádech forma s kl. velice slizkým, daleko
a hluboko rýbov., světle špinavě žlutavým, slabě drobně strupatým (var.
collina m.).

196

b) A^a basi fř. poncw více méně sřetehic krou.iky po velu, stntpy
na kl. hojné.

A. muscaria L. 1755. K. muchomůrka. X^eliká, statná a překrásná
houba. Kl. 8 — 20 cm, zářivé ohnivé červený s útle rýhov. okr., za
vlhka slizký, hruibými, bílými xelovými liradavicenii liojné posázený,
pod dobře louipavoLi pokožkou žkrtavý. Tř. r — 2 cm ti., ;měkce
mrtnatě vlálknitý. bílý, s širokým, bílým prstencem naboře a dole na-
puchlý v hlízu vej-
•itou, koncemtrický-
mi četnými kruhy
3 1 r o\\\\yk ů zn ačeno u ,
hirzo dutý. L. ])ílť,
široké, někdy slabě
žlutě natóhlé, hu-
sté, měkké, volné.
DiU'ž. bílá, chuti
míriné, bez víinč.
Výtr. skoro kulaté,
na ba,si stažené, 10

až 12 //.

V lesích všeho dru-
hu, hhivně v jehlična-
tých od července do
pndzima všude obecná
a vždy pospolitě v hou-
íech. — Tvoři několik
odrůd, X nichž jako
význačnou uvádím: Kl.
nažloutlý se žlutavými
Dradavicemi (var. for-
inosa Fr.). Odrůda
íato jest v lesích velmi

rozšířena a červené
muchomůrce se ani ne-
podobá. Roste vždy
houfně. Malá, s kl. na-
mnoze bez bradavic
(var. minor m.). Kl.

menší, ohnivě nachový, s miz výn:i, velice drobnými bradavicemi, pod pokožkou
žlutý. Hlíza basalní veliká, skoro kulatá, úplně hladká, jen na konci s jedním ostře
zubatým límečkem. Tř. hladký. \' hájích teplých n linblina (var. vaginata m.).
Povahou hlízy úplně připomíná \. umbrina. - - Aut. Eiuilii Riel. (Bull. -Soc.
Myc.) popsaná z l-rancic, ji-tě takr v teplých polohách Čech přichází. Jest po-

Ohr. 28.
Amanita mappa Btsch. Vyvinuté a mladé kusy.

19?

ilobna A. musťaria, ale kl. castu - iidstlncin do hnéda, pod pi ikožkoii bledě rů-
žový, 1. s nádecluMii růžovým.

Jest považována všcobenu za jedovatou houbn a známo, že venkované
rozmačkanon v mléce líčí na nimuliv, jež se jimi otrivuji, což ale není důkazem,
7.e jest jedovatou pnj člověka. Dle různých dokladů jest to výborná, jedlá houba
a snad jen pokožka na kl()l)once je-^t nebezpečná. Xi Pacovskn lidé vesměs ji
sbírají a jedí (oloupanou). Uřezané třeně na trhu veřejně jako »bílé houby«
prodávají a klobouky ve velkém množství zasílají d(5 továrny na polévkové
koření. Zajatí Italové v Cechách za svět. války pilně v lesích muchomůrky sbírali
a v kuchyni upravené s chutí jedli a divili se, proč je u nás považujeme za jedo-
vaté. Také Rickcn připojuje poznáu.ku, dle niž jest muchomůrka jedlou houbou.
I', prof. 1'ilJicliit mně vypravoval, že na Mladoboleslavsku zná hajného, jenž
také muchomůrky -^hirá a jako výborné pf)ží\á.

A. strobiliforiiiis \iil. 1H35. /\'. šiškínniú. Statná, kl. 12 — 15 cm,

neji)rv knloviiý, jxik rozlož., nia.s., hlcííý, :mšedlý ucho bílý, s vel-
kými, ale ncč ctnými zbytky 7'cla podoby čtvercové nebo obdélníkové
nebo i zaokrouhlena, mírné kiizclovilýcíi a na 3 — 5 polí rozdělených,
trochu temnějších, s okr. tenkým, zaoblenýnn. Ty. mohutný, vys.,
2 — 4 cm ti., v mládí thustý, pak .štíhlý, bílý, s bílým, měkkým, rýhov.
pr.stencem, na ztluštělě l>asi s několika ostrými kmihy po velu. T>.
bělavé, stejně šir., na obou konď.di zaobleně, \'ohié. \^ýtr. cllipt.,
I 2-^ [4 //.

\' listnat. hájích a parcích v kypré půdě velmi vzácně. Na Chrudimsku,
u Prahy, .Sm.ečna -liír.-d p. o. Zvora^ od něhož j^^em tuto diagnosu přijal. Jest
to statná katm., barvy hile, s obrovskými, sporými šupinami na kl.

A. excelsa b'r. 1821. (.\. ampla i'ers.) K. vyniklá. Kl. veliký (lO až
20 cm), hnědavý nebo Šedavý, vrostle vláknitý, skoro jamkovilc
svraskalý, sotva na okr. čárkovaný, s \elmi pomíjivými drobnými
1)raďavkami velovými, vlhký, .měkký. Tř. bílý, s bílým visutým
prstencem, na basi sotva hlísovité ztlu.^télý. s šupinatými krtnižky,
vysoký a asi 2 — 3 cm ti., velmi hluboko i' zemi ponořený. !.. bílé,
husté, břichaté, volně. l>ez zápachu. Jest jirý jedoxalá. \'ýtr. kulatě,
/;/(//(• (8 — 9,". ).

V horských lesích jeldičn. i li-^ínatých vzáaiě. 8 — o. — Jest to statná houba
již v rovinách sotva kdy nalezneme. Posud jsem obdržel exempláře od Eisen-
steina v .'simiavě ílledrych) a sáir, jsem ji sbíral v lirdech.

A. solítaria Bull. 1781. K. osamělá. Menší, iitle mas., křehká, bílá.
Kl. 4 — 6 cm, plo.še rozhjž., tence mas., sněhobílý, jen uiprostřed
troch'U nažeinilovělý, dro^bnými, bílými struipy hojně posázený. Tř.
delší pr. kl, asi i cm tk, brzo dntý. křehký, naboře s bílým, mizivým
prstencem, nad tínuto čárkovaný, celý bílý, útle mrtinatě šuipinkatý,
■na basí slabé ellíptíéné zfliištčlý, na konci hlízky s pošvitým lí-

198

mcčkciii (I nad fíiiifo jcŠfř s jciíiiiin. L. útlé, břichalé, hile. Výtr.
kuilaté, q — lo ,ti.

V listii;it. lesícli, v diibiiiAch, bučiiiárh, řidcc. 8 — 9. Hojně v bučinácli
Jevanskýcli, na Pleeliáči n Miiichovic, Hůr;i ii Tcliova, Karlštejn.

A. spissa Fr. 1836. K. tlustá. Veliikosl i zje\- téměř A. innihriiia.
Kl. 7 — 12 cm. rozlož. , černohnědý, veH<.vmi, světle šedými strupy
posázený, na okr. nečárkovaný, ale ])()siéz rozpiikaný. Tř. sotva delší
pr. kl., na basi ve velkon, kulatou, nahoře ostře obroubenou lilisu
ztluštělý (hlíza ol)y-
čejně žene dolů tlu-
stý kořen), pod ne-
obyčejně velikým,
blanitým, širokým,
rýhovaným, šedým
prstencem šedý, nad
tímto bílý, rýhova-
ný. L. čistě bílé, ne-
příliš široké. Bez zá-
pachu. Výtr. skoro
kulaté, 7 — <)/ř. Cyst.
hojné, jako veliké
koule.

\' suchých jehlič-
nal. lesich, hlavně v
smrčinách, od června
do září, obyčejně v
houfech a nezřídka ve
společnosti A. umbrina
a A. rubescens. ^^šude
sice rtjzšířená, ale ni-
kde obecná. Jest prý
jedovatá.

Obr. 29.
Amanita rubescens Fr. Zmenš. mladé kusy.

A. cariosa Fr. nS^d. K. shnilá. Menší druh, s hladkou hlízou a
hnědým kl. Kl. 5 — 7 cm, hnědavý s temnějším středem, na okr. slabě
rýhov., \lhiký až slizký, s drobouiTkými, nízkými bradavicemi, tence
mas. Tř. 1— iK' om ti., bělavý. s bílým prstencem, málo delší pr. kl.,
nad prstencem sotva zřetelně rýhov., na basi ztluštělý v knšelovitou
li lisu úplně hladkou, uvnitř s pruhem, skelně v odňatým, pošlé s dutým
a příčně přehrádkovaným. L. tenké, husté, bílé. Bez zápachu. Výtr.
kulaté, 7 — 8 \i.

199

\ k-řicl; všťhi) (Inilni vzáciu'. .\';i llňíc ii 'feluíva, 8, U)i4. - Quélet ji
kladf jako vnr. k A. lunhrina.

A. rubescens I-^r. 1821. (A. nil>ens Scop.. A. pustulata Schff.)
/v. iiačcrvenalá, rúžorka. iiuisúk. \'elikostí dosti měnlivá, ale dobře
vyvinuta statná, mas., /.\icí .\. mu.scaria. Kl. 6 — 20 cm, nejprv tupé
zvoncov., pak sklenuté rozlož., osmahle nečisté načervenalý, drob-
nými, nečistě bílými sirupy hustě posázený, zřídka lysý. Tř. mo-
hutný, 2 — 3 cm ti., duaý, bílý, nahoře narůžovělý, na basi zvolna
v kulovitou, nevroul>enou, lysou hlízu ztluštělý, nahoře s dlouho
trvalým. l)lanitým. rýhovaným prstencem. L. bílé, husté, tenké, ši-
roké. Duž. bílá, ale pod pokoSkoii irždy ::volna růšoincí, na roze-
žraných od larev místech v třeni rovněž růžová. Také 1. i tř. s pře-
jemiiým nádechem růžovým. Výtr. tuípě vcjčitoeUipt., na basi
stranoui stažené. 10 — t2 ,». Bez zvláštního zá-pachu, ale chuti skoro
příjemně mandlovité.

\"ždy v houfech pohroniadé v .suchýcli, teplých, cliráněných koutech lesů
jehličn. i listnat. po celém státě českém obecná. Hlavnč si libuje v chráněných,
starých smrčinách. Objevuje se již v červnu a mizi již v záři. Jest teplomilný
druh, hojně vyrůstá za teplého počasí v srpnu po teplých deštích. Příbuzná a
někdy podobná A. umbriiia se liší, že nemá nic narůžovělého, kl. pod pokožkou
nerůžoví a larvami rozhlodané části třeně jsou špinavě šedé. — \' suchých,
starých borech tu a tam přichází odrůda s kl. tmavě šedým, pod pokožkou málo
červenajícím, s prstencem ostře rýhovaným a sírožlutým, tření a lupeny sotva
růžově nadechlými (var. fulvida m.). Tato odrůda se ještě více podobá A.
imibrina. A. sulřcrea Gil. jest asi totéž. — A. roseola Steinh. z Polska jest
jistě jen A. rubescens.

Jest výborná jedlá houba, nejen polévková, ale i k jyr.é úpravě se hodící.
Třeba ale vždy dříve s kl. pokožku sloupati. Pochybnosti, že by nohla otravu zpilsi -
bíti, jsou bezpodstatné. Houbu tu lze jísti i syrovou bez jakýchkoliv následků.
Ve Francii a Itálii jedí vedle cisařky i tento druh všeobecně (Foronge vineuse,
golmote. le royal). Jest jako výborná potravina tím důležitější, že v lesích rů-
stává v nesmírném množství, když nikde hřibů nebo jiných hub nenaleznem.
Doporučuji ji také ku vyvarování trestí na zimu. co/ jde rychle a snadno. —
.f umbrina se zdá býti také neškodnou a jedlou. Dělník, jenž přišel ze Saska,
tvrdil, že tam i tuto katnianku všeobecně sbírají a požívají a .sám jí u Mnichovic
pilně sbíral. Je-li také .1. spissa jedlá, nevím. V literatuře se praví, že jest
jedovatá.

A. subhitcsceiis s.j). n. /\ . mižloiitlá. Ťtlý. menší druh. Kl. 4 — 6 cm,
tence mas., tupé siklenutý, hladký, na okr. nečárkov., olivově žlutavý
s hnědavým oifsfínem. jemnými tmavými žilkami protkaný a ne-
stejně velkými, nažloutlými, plochými sirupy spoře posázený, pod
pokožkou žlutavý. Tř. asi dvakrát delší pr. kl., tenký, hílý, nad mi-

200

České
HOUBY

SEPSAL

D^ JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL II.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

WEW yoRS

BOtANICAE
V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

1960

Vo^

Ub. 30. I. Lepiota mastoidea Fr., 2. L. medullata Ir., průřez třeném, 3. L.

pinguis Fr., výtr. a cyst., 4. L. rufovelutina Vel., 5. L. parvula Vel., 6. L.

pomacea Vel., 7. L. mesomorpha Bull., 8. L cepaestipes Sow., 9. L. cris-

tata Bolt., 10. Armillaria cepaestipes Vel. Vše slabě zmenš.

ziivýim>, tenkýim pnsltencem, hladký, na basi sotva slabě ztlustělý bez
kroužků a pochvy. Bez zápachu. Výtr. kulaté.

V dubině na jižním teplém úklonu na Plecháči u Mnichovic v červenci
1914, ve Vídrholci u Běchovic v srpnu 1919. — Nevím, kam bych měl tento druh
postaviti, rozhodně tam, kde tř. nemá hlízy ani velových kroužků (Oblitteratae).
A. lutea Otth. 1857 ze Svýcar zdá se býti velice podobná, ne-li totožná, ale
jest ještě menší (3 — 4 cm).

Lepiota Fr. Bedla. Obr. 30.

Velké, ano někdy obrovské (L, procera), ale také drobné druhy
hub pozemních. Kl. bývá pokryt šupinami strechovřtými nebo bra-

14

201

dávkami a v mládí spojen s třeném závojem blanitým, zanecha-
vaijícimi na tř. tr\-iailý iielx) nliizii\-ý i)rstenec a na oikr. \á. trásmě nelx>
cáry. Tř. bývá dole značně zlluštělý, ale nikoliv obroul)ený, bez
pošvy. ].. u tř. zaoblené, volné, široké, tenké, husté. Duž. bílá,
měkká, honlwvitá. suchá, sotva kdy vonná. Výtr. bezbarvé, hladké,,
veliké neb i malé, tlustoblanné. Cyst. na ostří kulovité nebo
vakovité.

Houby nannioze úhledné, různě zbarvené, nejnmožší ale hile.
četnými znaky dobře vyznačené. í^upiny na kl. nevznikají ze spo-
lečného vela v mládí jako u Amanit}-, nýbrž roztrháním pokožky,
proto bývají střechovité a různě zašpičatělé, jen u L. granulosa
a př. jsou bradavkoví tě zrnité. Rostou v létě a na podzim na po-
lích, v zahradách, na suchých stepích a skalách, na suchých, teplých
lesních mýtinách, často pospolitě. Veliké druhy jsou jedlé, ale
zřídka kdy sbírané. Qiiélct a BaiaiUe uvádějí z Evropy 65 druhů,
ale myslím, že jich tu bude dvakrát tolik, hlavně na jihu.

I. A7. hladký, lysý, za i'lhka sHský.

L. medullata Fr. 1836. B. dřeňová. Menší dr. Kl. 4 — 7 cm, tence
mas., posléz rozlož, (ano i s okr. nahoru vyzdviženým), uprostřed
široce a tupé hrbolatý, hladký, ale nelesklý, za vlhka slizký, tmarué
popelový, s odstínem hnědavým. Tř. dvakrát delší pr. kl., rigidně
rovný, snadno lámavý, dole neztluštělý, podél rýhovaný, bělavý,
nahoře bíle mrtnatý, s mizivým prstencem. Zevní korová vrstva
obaluje žebernatou rourku druhou, s níž jest jemnými vlákénky
spojena. L. tenké, široce břichaté, u tř. zaoblené, husté, čistě bílé.
Duž. bílá, páchnoucí slabě ředkvičkou. \'ýtr. vejčitě ellipt.

V listnatých lesích na výslunných místech vzácně. V naší ;^ahradě v Mni-
chovicích na teplém, humosním místě v srpnu 1914. — Mykologové praví, že
jest kl. bílý, s žemlovým hrbolem. Ale struktura tř. svědčí, že naše houba
vzdor tomu sem náleží.

L. delicata Fr. 1821. B. útlá. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., nízce sklen.,
se sotva zřetelným hrbolem, hladký, lysý, velmi slizký, osmahle
žemlově žlutavý s přimišenim karmínovým, uprostřed tmavší, na
okr. nepatrně čárkovaný. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 4 mm ti.,
posléz dutý, křehký, bělavý, ale podélnými vlákny a třisnémi rů-
žový, s mrtnatým, brzo mizivým prstencem. L. nehusté, bílé, velmi
široce břichaté, zúženě přisedlé, kratičce sbíhavé. Výtr. kulaté, na
basi stažené. 4 — 5 n.

\ lesích na humuse ve společnosti Psalliot a Lepiot vzácně. Také v skle-
nících. Na Koženém vrchu u Mnichovic ("8, 1915).

202

<:

L. pinguis Fr. 1836. B. tučná. Celá čistě bílá. Kl. 3 — 5 cm, skle-
nuté, tupě kuželovitý. dosti tence mas., na okr. dlouho podvin. a
ostře blanitý, 1. přesahující, foé-;? velových cárů, na povrchu úplně
hladký a vi.ocmou vrstvou slizu pokrytý, čistě bílý, jen na temeni
slabě naokrovělý. Tř. sotva delší pr. kl., suchý. bílý. obyčejně
.simačklý, dole málo ztluštělý, na-
hoře .v zteltni širokým, blanitýin
odstálým, celokrajným prsten-
cem, nad tímto hrubě rýhovanč
iehcrnatý, hladký. L. dosti pro-
řidlé, široce břichaté, u tř. volné
zao'blerLé. Výtr. bezbarvé, kulaté.
v stopeěku stažené. vcHkč (18 až
2\ ft). Cvst. na o&tří sporé, pře-
veliké, podlouhle vako\^té. Bez
zápachu.

Na bukovém pařezu v bučinách
Jevanských vzácně. 7. 19 18. Jest to
podivná houba, svou slizkostí a bě-,
lostí zdaleka nápadná. Fries udává ji
ze Švédska (Lund) na borovém pařezu.
Po něm ji snad posud nikdo pořádně
nesbíral a neohledával.

L. crustata sp. n. (Obr. 31.)
B. korová. Zevnějšek i velikost
asi jako u L. rhacodes. Kl. za-
obleně sklenutý, nehrbolaiý, nej-
prve celý, hladkou, šedovou, sliz-
kou korou pokrytý, jež se pak
roztrhává ve veliké, ostře ome-
zené, deskovité, hranaté kusy,
v malém počtu a nepravidelně
rozestavené, při okr. t>ez šupin
a na temeni i v stáří celi.stvy.
nerozpukaný. Mezi deskami podklad bílý, plstnatý jako celá ostatní
houba. Prsten veliký, odstálý, s 2 brvitými okraji, pohyblivý. Tř.
dolů svolná ::tluštělý, hladký, bez šupin. Duž. červeně nenabíhá.
Výtr. nestejnostranně vejčitoellipt. Cyst. na ostří kulovitě nadmuté.

Na Řípu (dr. Novák, 7, 1016), na kopci nad Radotínem na okr. výcli.
vj-pálené, suché, světlé dubiny v červnu 1916. Jedlá, velká a krásná houba. Lep.
emplastrum Cooke Mass. z Anglie zdá se býti velice blízkým druhem.

Obr. 3t. Lepiota crustata Vel.,
značně zmenšena, zvětš. výtr. a cyst.

20.9

11. Kl. suchý, vícť méné šupinatý nebo aspoň plstnatý.

a) Prstciwc (uistálý. ihcz'\'St()iipaz>'ý'.

3c) rrstriicc ťcliký. (ufsfnlý. ua ti', poliyblný.

■*' Prstenec ua okr. ve dva lupeny klaný.

L. procera Scop. 1772. Obr. 32. (Ag. antiquatus Batsch, A. aiinula-
tus Bolt.. A. exstinctr rius T>., A. colubrinns Bull.) B. vysoká. Ohrow-

ská houba na les-
ních, výslunných
pasekách. Kl. 15 až
30 cni, s měkkou
suchou, bílou duž..
nejprv vejčitý, zví-
cí slepičího vejce,
na dl. tř.. vespod
závHDJem zastřený
pak deštníkovitě
rozlož., s tupým,
krátkým hr bolem.
bélavý, uprostřed
šedolinědý, odstá-
lými hnědými šu-
pinami stejnoměrně
posázený, na okr.
vatovitě lemovaný
Tř. až 40 cm vys.,
dutý, válcovitý, ri-
gidní, na basi vel-
mi hlízovitě ztlu-
štělý, bělavý, hoj-
nými přitisklými
hnědými šupinka-
mi strakatý, nahoře
s velikým, blam-
íým, pohyblivým,,
široce dvojčepelným prstencem, suchý, podél se trhající. L. velmi
husté, břichatě široké (2 cm), bílé, papírovité, v celistvý kollár,
v němž tř. jest vetknut, splynulé, na ostří cystidami kyj ovitými
brvité. Duž. bílá, neměnlivá. Výtr. ellipt. 16 — 20 n. Voní a chutná
příjemně houbově.

Obr. 32. Lepiota procera Scop., značně zmen.š.

204

Význačná a ozdobná houba v létě po teplých dcšiich na vyhřívaných, su-
chých okrajích lesních a na pasekách, pospolitě. V niládi vypadá podivně, při-
nesena domů a vetknuta do prázdné vásy rozlo/i se do rána v mohutný klo-
bouk. V mladém stavu jest jedlá.

L. prominens Fr. 1874. B. vyniklá. Velikostí i jinak před. po-
dobná, ale: hrbol kl. dosti vyniklý, zašpičatělý, kl. trvale kuželo-
vitý, šupinami okrově šedými od podkladu se nelišicími, k okr. spo-
rými, hlízou na basi kuželovitou, dole rovně uťatou.

Roste podobně jako před., ale velmi vzácně. Nalezl jso.n ji r. 1014, pouze
jcdrou, v listnatém humuse lesním pod MySlínem u Aínich. Uvádí se ze sev.
Itálie a z Francie. Myslím, že jest to dohry druh.

L. glabra sp. n. B. lysá. Značně menší než L. procera, jíž se ve
všem podobá, pouze kl. celý hladký a lysý, vynikle tupě hrbolatý,
pouze uprostřed s malým počtem odstálých tvrdých šupin, ostatně
měkce čerzfenohnédě mrtnate plstnatý, posléz špinavě hnědý. Tř.
s velice kulovitě naptichlfui hlízou, pomačkáním trochu čťr:'ciiajici_
mrtnatě plstnatý, ale nešupiiiafý. Prsten pohyblivý, ve dvě široké
(i cm), dřípaté čepele klaný, z nichž jedna ční nahoru, druhá dolů.
L. pomačkáním trochu čcrťoiají. \^ýtr. ellijit. 15 — 18.".

V suché smrčině pod Mandou u Ondřejova (8, 11)15), Kopanina za Ko-
soří, hojně (8, iqm). Krčský les (1918), Babice (1Q18, Zv). — Jest téměř jen
tak velká jako L. e.xcoriata, ale prsten má jako L. proccTa. Velikostí výtrusu
mimo Jiné liší se od L, rhacodes. Lep. .<;ubpr,)ccra Saut. i87(i z hučiii u Sol-
nohradu zdá se býti blízkou.

L. rhacodes Vitt. 1835. Obr. 33. (i., puellaris Fr., L. subtomentosa
Krmbh., L. Olivieri Baria). B. červenající. Jest podobná a příbuzná
L. procera, ale tř. kratší, ceznič hladký, lesklý (bez šupin), dole v ku-
latou, 4 — 6 cm ti., dosti ostře oddělenou hlízu napuchlý, šupiny nakl.
mnohem větší (i- — 2 cm), odstálé. někdy střechoviiě celý povrch
kryjící, šedohnědé. Duž. v mládí nejprv šafránově žloutne, pak
masově červená, silně aromatická. Prsten široce dvojčepelný. Výtr.
vejčitoellipt., velmi tlusfostěnné. 10 — 12 /'. C>st. velké, kulovitě
na dmu té.

V létě v humuse a v naneseném sineti v zahradách a hájích, lecích všude
hojně. Co rok také v botaii. zahradě i ve Stromovce, ie-it jeila.

L. variegata sp. n. B. strakatá. Kl. 8 — 12 cm, až do pokročilého
stáří ostře kuželovitý, hnědě okrový, k okr. í pokočkou roztrhanou
v radiálně protáhlá políčka na bílé půdě, bes šupin. Tř. dlouhý, ri-
^uhú, asi I cm til., celý temně hnědě okrový, ruešupiiniaitý. Prsten po-
hyblivý, velice široký (pres 1 cm), blanitý, na obvodu rozdělený
v čepel asi 6 mm širokou, dřipatou, hořejší a uzounký (asi t mm)

lem dolejší. L. husté, bílé, s širokým lolláreni kolem tř. Výtr. fllii)t.
15 //. Cyst. tupě, široce lahvicovité,

v teplých hájích (vápno) u CeniDŠic (10, 1919, l'"echtner;.

jest ovšem vice příbuzná I., excoriaťi než I., procera, ale utváíenini
Ijrstence se od ní podstatně liší. Kl. jest celý okrové hnédý, ale zvolna se k ikr.
rozpnkává v úzké. radiální prnlij . čím/, se >ítává strakatý. r)dstálť' šupiny tu

Obr. 33. Lepiota rhacodes \'itt., značně znieiiš.

nejsou. Dole jest iř. napuchlý. I.. 'Duihosa jest také bli/.oe pt^ílAizná, ale má
jiný prstenec a jiné šupiny na kl.

L. densesquamosa sp. n. />. \\nste šupinatá. Velikosti a tvaru asi
jako malá L. excoriata. Kl. 5 — 8 cm, nejprv zvoncov., pak rozlož.,
tence mas., na zaobleném temeni šedě okr^ový, hladký, lysý, pod
tímto ale celý hustě podlouhle kopinatými, špičkou odehnulými In-

206

lými nebo naokrovélýrni, tuhými, střechovite se kryjícími šupinami
pokrytý, na 'okr. šupinami copánkovitými hrubě zAibatý. Tř. dva-
Icrát delší pr. kl, asi i cm ti., dole zvolna značně ztluštělý, hílý. pak
špinavý, úplně hladký, lysý. Prsten ztuha blanitý. vodorovně od-
stálý, pohyblivý, trvalý, na okr. v dřípený lem hořejší a celistvý
tlustý dolejší rozeklaný. L. bílé, husté. Výtr. vejčitoellipt., slabě
Tiačervenalé 8 — lo /'.

Y smrkovém lese u Třeboně v květnu 1920; zaskil mně p. ř. Weinzettl.
Také v okolí l-^rahy v k\-ětnu 1920. — Patří do příbuz. L. excoriata, ale žádné
známé se nepodobá. Šupiny na kl. jsou 6 — 8 mm dl. a 2 — 4 mm š., přcliusté,
volné půdy nezanechávající. Tím se kl. stává velmi ozdobným.

** Prstence na okr. krátce níatý (nikoliv široce dvojčepelný).

L. gradienta Kroinbh. 1831. B. útlá. Jako gracilní L. procera.
Kl. 8 — 15 cm, rozlož., se špičatým dlouliým temně hnědým zoba-
nem, od něhož se rozbíhají asi do poloviny kl. hnědé, pi^ilisklé,
5trupovité šupiny. Tř. dlouhý, asi i cm ti., dole hlíznatě napuchlý,
nikoliv šupinatý, tmavohnědě mrtnatý, do širokého (i cm) kolláru
vetknutý. Prstenec pohyblivý, blanitý, hladký, ale brzo mizící. L.
bělavé, husté, široké. Duž. bílá, na řezu červenající, při povrchu
přímo karminová (!). Výtr. ellipt. \^ ,"■

V suchýcli humoíních lesích řidčeji. U Karlštejna (Hdi), Řevnice (K),
Hvě/da (Zv).

L. bulbosa s-p. n. B. hlíznaiá. Sotva větší než L. excoriaia. Kl.
5- — 8 cm, zvoncovitě kuželovitý, v hrbol zvolna zúžený, hladký, bílý,
rozpukáním pokožky tmavě okrově přitiskle šupinatý (šupiny k te-
meni větší a splývavé, k okr. menší, drobné, oddálené"). Tř. velmi
dl., asi I cm ti., rovný, tuhý, bílý, drobounce bíle přitiskle šupin-
katý. Prstenec pohyblivý, asi i cm šir., vodorovně odstálý, na okr.
ufatý a dvojitým uzoučkým lemem (1 umi) vroubený. Tllíza na
basi veliká, dole rovně utatá. L. husté, bílé a jako tř. bez jakého-
koliv červeného tonu, v celistvý kollár spojené. Výtr. ellipt., mnohé
k basi zúžené 15 — ig //. Cyst. vakovité.

Na velice vyhřívané, suché vřesovině mezi lesy u Myšlína (9, 1918).
Tvoří jaksi přechod mezi L. procera a L. excoriata. Již délkou tř. a velikou
lilízou se od L. excoriata liší.

L. rubescens sp. n. B. načervenalá. Velikost i tvar L. excoriata,
kl. 10 — 15 cm, ploše rozlož., hnědě hrbolatý, hustě přitisklými,
drobnými, vláknitě splývavými, šedými šupinami pokrytý. Tř.
velmi (11., rigidní, asi i cm ti., bílý, podél vláknitý, na basi s hlíaou

20?

ostře oddělenou, kulatou, tlustou. L. daleko od tř. vetknulé, široké
(i cm). Prstenec blanitý, bílý, pohyblivý, na okr. uťatý. Chtif
mírná, zápach žádný. Dvžniiua i 1. pomačkámm rychle masově čer-
venají.

V starém sir.rkovčni Ics-c u Habru u Struhařova jednotlivě (7, 1913'- —
Nesmi se mácti s L. Badhami Bcrk., jež patří do jiného příbuzenstva.

L. c.vcoriata Schaeif. 1762. /->'. liávnatá. Prostředně velká, ki. 5 až
13 cm, v mládí vejčitý, kužclovitě .zašpičatělý, bledě špinavě okrový,
měkce plstnatě mrtnatý, pak ploše rozlož., ^ nízkým, malým, temně
hnědým hrholem, s pokožkou v m,ěkké, okrové, dosti odstálé šupiny
roztrhanou na bílé půdě (vyjma temeno), na obvodu měkce plstnatě
hrubě vlásenitý a cáry ověšený, dosti mas. Tř. tvrdý, asi i cm ti.,
málo delší pr. kl., bílý, celý útle mrtnatě poprášený, dutý, dolů
zvolna ztluštělý, ale nehlíznatý. Prstenec velmi široký, pak utržený
a volný, na okr. utalý a cárovitě zubatý, bílý, hladký, L. husté, útlé,
široce břichaté, k úzkému kolláru připojené. Duž. bílá, bez zápachu,
měkká, neměnlivá. \'ýtr. ellipt. 14 — i 8 /». Cvst. veliké, sloupkovité,
zaoblené, často pokřivené.

Xa policii, suchýcl^ travnatých stráních pospolité a hojně po celých Ce-
chách, po celé léto, hlavně ale na podzim. Okrově hnědým kl. v mládi se
hned od podobných bílých druhů polních liší. Jest jedlá.

L. aíiinis sp. n. B. příbuzná. Statná, velká, ale menší než L. pro-
cera a větší než L. excoriata. Kl. 10 — 16 cm, dlouho sklenuté zvon-
cov., s tupým, nízkým hrbolem, smutné šedohnědavý, plstnatý, drob-
nými, plsťovitými šupinkami posetý, jež na temeni splývají
v hnědou zrnitou pokožku. Tř. sotva delší pr. kl, asi iMí cm tl.^
k dolejšku zvolna ztenčený, s ostře oddělenou kulatou hlízou, na-
hoře bíle plstnatý, pod prstenem šedý, lysý, matný. Prstenec velmi
široký (i cm), volný, vodorovně rozlož., tlustě blanitý, na okr.
ufatý. L. husté, bílé, u tř. zaoblené, ke kolláru připojené. Výtrusy
ellipt., 15 — 10 II. Cyst. na konci paličkovitě ztluštělc. Duž. bílá, bez
zápachu, nečervenající.

Na suchých pahorcích u Řevnic v srpnu 1915 sbíral p. dr. K. Kavina. —
Stojí téměř uprostřed mezi L. procera a T>. excoriata a sotva by s touto
mohla býti stažena.

L. pseudocristata sp. n. B. nepravá. Kl. 5 — 8 cm, kuželovitě skle-
nutý, s ostrým, vyniklým hrbolem, dosti mas., na okr. se sporými
cáry velovými, celý čistě bílý, hedvábitě lesklý a hladký, odstálými
bílými šupinami posetý, jež jsou k okr. drobounké, nepatrné, k te-
meni zveličelé. Temeno celistvé, ale pod temenem pokožka v hruoé.

206

bílé, ostře hranaté šupiny rozpukaná. L. husté, útlé, široké, u tř. za-
obleně volné (kollár i cm), trvale bílé. Tř. sotva delši pr. kl., asi
I cm ti., pevný, solidní, (se sotva vyviň, kanálkem), na basi zvohna
kulovitě napuchlý, hladký, lysý, čistě bílý, naihioře s tuhým, blaini-
tým. širokým, celokrajným, nepohyblivým, bílým prstenem (teprv
v stáří se utrhává a jest volný). Výtr. široce ellipt., 12 — -t6 ,". Cyst.
široce vakovité. Bez zápachu a barvení.

Na teplých, travnatých, výslunných stráních v oki^ii Mnichovic často. 7,
8. Jest sice přibuz. L. cxcoriata, ale bělosti, ostrými, neplstnatými šupinami
hned se rozeznává. — Také u Říčan a Babic (Zv).

L. pusília sp. n. B. drobná. Kl. 4- — 6 cm, ro^zlož., í velmi vyniklým,
tupým hrbolem, hnědý, uprostřed granulosně kožovitý, na okr. v šu-
piny roztrhaný, pomačkáním červenající. Tř. sotva delší pr. kl.,
5 — 8 mm ti., dolů zvolna ztluštělý, hladký, bílý, dole zvláště po-
mačkáním hnědý. Prstenec trvalý, blanitý, pohyblivý, celistvý.
].. tenké, široce břichaté, husté, čistě bílé, volné (kollár). Výtr. ellipt..
12 — 14 /'•

Na suchých travinách u Motol (diabas) v říjnu 1915 sbíral p. uč. Ka-
špar. — Patří určitě poblíž k L. excoriata, ale jest dobře chnrakterisována..

L. iiiastoidea Fr. 1821. B. hrbolatá. Celá bílá, malá. Kl. bílý,
4 — 5 cm, í vyniklým, špičatým, trochu nahnědlým hrbolem, tence
mas., hladký, jen u okr. s nepatrnými trhanými šupinkami. Tř. bílý
celý lysý a hladký, asi i cm ti., pevný, .y pohyblivým, celokrajným
hladkým, nahoru pohár kovitým prstenem, na basi i' kulatou hlízu
napuchlý. L. bílé, neměnlivé, daleko od tř. ke kolláru iiřipojené.
Výtr. ellipt., 15 — 17 ,"■

V suchých smrčinách, na suchých mezích a pahorcích, na stepních forma-
cích celkem řídce. JVInichovice, Všesimy, Chuchle, Radotín, Opočno (P).

^) l-rstcncc blo/nitý, velký, odstálý, nepohyblivý. KL ne-
šupinatý.

L. naucina Fr. 1836. (L. pudica Bull. 17^2.) B. červenolupenná.
Velká, statná, bílá, hladká. Kl. 5—12 cm, tupě zvoncov., někdy na
okr. laločnatý, tlustě měkce mas., .s- hladkou, matnou, nešupimitou,
bílou, až k temeni loupavon pokožkou (jež se v stáří roztrhává v při-
tisklé, drobné šupinky), s dužninou bílou, neměnlivou. Tř. delší
pr. kl, 1—2 cm itL, na basi mírně zitlušitělý, hladký, lysý, bílý, so-
lidní, s bílým, hladkým, blanitým, poslés skoro pohyblivým, širokým,
rovně ufatým prstenem. L. široké, břichaté, husté, záhy růžové neb

209

1 karminové. Bez zápachu. Výtr. ellipt., 8 — lo /#, s jedním tělískem,
k basi krátce slazené. Cyst. sloupkovitd, zaoblené nelx> houslovité.
Na polích, zvláště v brambořištích, na suchých pahorcích a stráních, často
ve velikém množství po celé léto, hlavně k podzimu všude velmi obecná. Jest
jedlá, ale méně chutná. — Podle růžového nádechu 1. lehce se od podobných
druhu liší. Ovšem že 1. nezčernají, čímž opět různí «c od žampionů. Ano i
výtr. bývají nnrůžovělé. Někdy (na stepích) kl. i tř. pomačkáním žloutnou, ano
i zhntdnou. Kl. jest v mládí krátce válcovitý

L. holosericea Fr. 1836. B. Jiedvábná. Celá sněhobílá, dosti statná.
Kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., nejprv vejčitokulov., pak sklenuté rozlož.,
pravidelný, úplně hladký, lysý, hedvábné lesklý. Tř. asi i cm ti.,
sotva delší pr. kl., rovný, úplně hladký a lysý, pevný, na basi mírné
ztluátělý. Pirstenec trvailý, áa\ů sehniutý, bliainiltý, bi'lý. šÍToký, uťatý.
L. bílé, husté, široce bi^ichaté. zaobleně volné. Duž. bílá, nevonná,
neměnlivá. Výtr. ellipt., 7— -8 /'.

Na polích, kompostech, v zahradách v létě, řidčeji. Mnichovice, Jílové.

L. Olgae .sp. n. B. Olšina. Drobná, bílá, hlíznatá. s trvalým
prstencem. Kl. 4 — 6 cm, zaobleně zvoncov., hladký, lysý, skoro
lesklý, bélostný, na okr. s cáry. Tř. málo delší pr. kl, asi i cm ti..
hladký, bílý, hedváb, lesklý, na basi s kulatou hlízou. Prstenec biíý,
blanitý, trvalý, nepohyblivý, velmi úzký a rovné íiíatý. L. husté,
široce břich., u tř. volné, čistě bílé. Bez zápachu. Výir. skoro ku-
laté, malé (5 — 7 ,".)

V suché trávě na teplých úklonech Letné v Praze, v říjnu 1918 sbírala
pí. Olga Zvěřinová. — Jest příbuzná I^. naucina a před., ale drobností, kula-
tými malými výtr., hlízou dobře odlišná.

L. cepaesttpes Scw. 1797. B. cibulonoha. Kl. 3 — 5 cm. tence mas.,
rozlož., uprostřed hrbolatý a hnědavý, ostatně jako celá houbička
světle sírožlutavý, iitle bradavčiiý, nelesklý, hustě čárkovaný. Tř.
útlý, dutý, uprostřed 3 — 6 -mm ti., na basi silně hli-^ovifě napuchlý,
uprostřed s odstálým, trvalým, blanitým prstenem, měkce mrtnatý,
chabý. L. útlé, nelnisié, u tř. volné. Výtr. skoro kulaté, 5 — 6 ,"■

Na i)rsti kořenáčů ve skleníku botan. zahrady v únoru 1914. Pochází
prý z tropů \". Indie, .ilc u nás v zahradách zdivočela.

T) Prstenec útlý, blanitý, mizivý, nepohyblivý.

L. cristata Boh. 1788. (A. antiquatus Batsch, A. conspurcatus
Weed.) B. hřebenatá. Útlý, menší druh, s tenkou stopkou (3 — 6 mm),
Kl. 2 — 4 cm, tence mas., sklenuté rozlož., s tupým červenohnédýin
hrbolení. leskle bílý, na bělostné půdě jeniiiýnii. hnědými, k okr. se

210

utrácejícími šupinkami kropenatý, na okr. s cárv velo\ými. Tř
značně dl., dolů zvolna ztluštělý, leskle hedvábitě bíle vláknitý, ně-
kdy s růžovým nádechem, se zřetelným, blanitýni. bílým, ale záhy
cpoidavým prstencem. L. veilmi huisité, mr. břichaté, bílé, u tř. volné.
Výtr. význačně kliiiovitč. 6 //. Cyst. velké, vakovitě ellipt. Voní silné
ředkvičkou.

Na polích, v zahradách, v hájích, n cest. na pastvinách, v olšinácli, po
cclycli Cechách i na Moravě rozšířena. — Elegantní, lehce poznatelná hou-
bička, ob3'čejně v houfech.

L. castanea Quél. 1880. (L. janthina Cooke.) B. kaštanová. Zje-
vem i velikostí před. podobná, ale kl. celý temné čerzfenohnédý, jen
k okr. na bílé půdě hnědě šupinatý, tř. j)od prstencem zevně hnědým
■čerz^enohnédými šupinkami husté posetý. Voní silně příjemně.

V listovém iiumuse v křovinách pod Mj-šlínem u Mnícii. 8, 1914. — Je.>t
to vehr.i vzácný druh. posud jen z Francie a Anglie (na horách) známý-

L. Friesii Lasch 1828. B. Priesova. \č.ú\ drnh, hnědě šupinatý.
Kl. 7 — 12 cm, tupě kuželovitě zvoncov., dosti mas., hnědý, na te-
meni velmi temný, ostatně na bílé půdě hustě hnědě šupinatý. Tř.
sotva delší pr. kl., asi i om ti., dole slabě ztluštělý, bělavý, ale na
dolejšku hnédé šupinatý, s velkým blanitým prstencem. L. bílé.
velmi husté, tence bla.nité. úzké. ke kolláru přiiinjené. \'ýtr. klino-
vité čárkovité, 7 — 8 /<. Duž. bílá, tuhá. silnc páchnoucí.

Vždy mimo les, v zahradách, u cest a p. \ elmi vzácně. V naší zahradě
v Mnichovicích v záři 1916. — Zjeveni připomíná .-koro velké Inocyby.

L. hispida Lasch 1829. (L. aspera Pers.) B. ješaiá. Kl. 6 — 10 cm.
záhy rozlož, a trochu hrbokitý, rezavé hnědý, dosti mas., suchý,
na bílém poli v široké, hranaté šupiny rozpukaný, jež končí kol-
mými, kiičclovitými ostny. Tř. .<otva delší pr. kl., asi i cm ti., světle
hnědý, nad prstencem bily. pod blanitým. širokým, ::evné vlnatým
a zouhkatým, ale brrjo opadavým prstencem hnědě vbuitě šupinatý,
dole zvolna a značně ztluštělý. L. bílé s jemně pilovitým, na-
hnědlým ostřím, husté, volné. Duž. bílá, silně páchnoucí. Výtr. vál-
covitě klinovité, 7 — í) ,"■

V suchých, listnatých lesích v okuli Peruce a lUulyně hojně co rok, 7—9
(Ot. Reisner). — Jest význačný, lehce poznatelný druh.

L. lilacea Bres. 1892. B. liláková. Celá lilákové fialová, kl. posléz
v hnědé šupinky rozpukaný, 23^^—4 cm, rozlož., slabě hrbol., tence
mas., měkký, suchý. Tř. 3 mm ti., dole sotva ztluštělý, lysý, slabě
tnrtnatý, s vystoupavým, vespod fialovým prstencem. L. bíle, bři-
chaté. Nevonný. Výtr. elHpl.. malinké (4 — 5 ,")■

211

Na travnatých palioicich a mezích pospoUtě, vzácně. U Peruce v srpnu
1918 sbíral p. řed. Rcisner.

O) I'rstriii\- třisiiitý. cr šupinek složený, mizivý, foH ním
tr. posázen hojnými šupinkami a na okr. kl. cáry velové.

* Kl. pokryt hrubými, odsfálými šupinami, 5 — _/ cm.

L, latisquaniosa sp. n. B. širokošupinná. Menší, gracilní dr.. kl.
3^4 cm, zaobleně zvoncov., bílý, j odstálými, širokými, hrubými
šupinami a celistvým plstnatým temenem nahnědlým. Tř. dole značně
zvolna ztluštělý, uprostřed asi 6 — 8 mm ti., celý hladký, bílý, na-
hoře pavučinatým, ryehle mizivým prstencem opatřený. Cáry velové
na okr. kl. Výtr, vřetenovitě protáhlé, na jednom konci tupé, na
druhém šikmo stažené, 12 — 14 /».

V suchém jehličí na jižním, teplém úklonu Koženého vrcliii u Mnich. 8,
lOK). I.iší se ode všech tohoto sknpení hrnhvmi šnpinami.

**

Kl. bez hrubých šupin, 5 — 12 cm.

L. Hedrychii sp. n. B. Hedrychova. \>likost a zjev skoro L. exco-
riata, ale celá citrónově žlutá. Kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., ploše skle-
nutý, nehrbol., tak jako 1. citrónově žlutý, drobnými, měkkými šu-
pinkami hustě posázený, na okr. dlouho hojnými cáry velovými
ověšený. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ti., dole slabě a zvolna ztlu-
štělý, nahoře s mizivým, šupinatým prstencem, pod tímto hustě hru-
bými šupinami posázený. L. hiisté, široké, na oiStří trochu ziubaté,
úzkým výkroj kem od tř. oddělené, citrónové žluté. Dužnina citró-
nová, bez chuti a zápachu, neměnlivá. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 /'•
Cyst. podlouhle vakovité.

Na nejvypálenějších, výslunných skalách silur, vápence na jižním úklonu
u Kosoře v srpnu 19 15 velice hojně, rovněž tak u Radotína a Roblína. —
Podivné a charakteristické stanovisko. Patří do přibuz. L. erminea, ale nic po-
dobného nikde v literatuře nenalézám. — Věnuji tento driili p. J. Hedrjchovi,
inspektoru botan, zahrady.

L. Cosíci sp. n. B. Kosíkova. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., záhy rozlož,
a tupě hrbol., uprostřed černavý, ostatně motivově hnědavý, k tř.
pak v tmavé šupinky rozdělený. Tř. zdélí pr. kl.. asi i cm ti., pevný,
na basi slabě ztluštělý. bez prstence, a!c na basi mizivými šupinkami,
posázený, bílý, ale růžově nadechlý a pomačkáním červenající. L.
široce břich., bílé, u tř. volně zaoblené, pomačkáním červenající.
Výtr. krátce ellipt.. k basi stažené 8 — to .".

212

\'e vllikéni údolí olšmovém u potoka n.czi tríivou n v crnošic (nad můst-
kem nad vilami) v červenci 1918 sbíral jsem s přítelem p. prof. J. Kosíkem,
jemuž druh ten věnuji. — Patří do příbuz. L. erminea, ale žádné známé přesně
neodpovídá. Význačná jest černým zbarvenim a červenáním. ,

L. erminea Fr. 1821. B. hranostajiwá. K\. 4 — 6 oni, iieJiM-v /.von-
covitý, pak ploše rozlož., s malým hladkým hrbolkem, čistč bílý
hladký, hedvábné lesklý, slabě mas. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm
ti., dole zvolna, slabě ztluštělý, s prstencem vločkovitč se drobícím
brso mizícím, pod prstencem poprášený, pak lysý. Na okr. kl. cáry
velové. L. široce břichaté, volné, zaoblené. Duž. bílá. nevonná, po
ředkvičce chutnající. Výbr. dlouze válcov. vřeteinuKniítc, na IkisiÍ šikmo
stažené, 15 — 19 ,".

y zahradách, na polích, v pasekách, na kompostech po celé léto v.šude
hojně. — Na vypálených, kavilových, vápencových stráních u Radotína a sv.
Prokopa nalezl jsem odrůdu (var. pseudoclypeolaria m.) s Icl. čistě bílým,
úplně lysým, hladkým, s prstencem vatovitě pýřitým a pod ním s tření měkce
pýřitou, dole nestluštělou. Nemá chuť ředkvičkovou. Třeba ji ještě dále po-
zorovati.

L. ciypeolaria Bull. 1788. (A. colubrinus Pers.) B. vlnatá. Kl. 6 až
10 om., dioslíli miais., nejprv zvionioqv., pak rovně rozilíož., ,s- tupým, hně-
dým hrbolem, na povrchu roztrhaný 7' hnědé šupiny na bílé půdě,
na okr. s cáry velovými, Tř. sotva delší pr. kl., asi i cm ti., na basi
zvolna ztluštělý, rourkovitý, s mizivým, šupink ovité vlnatýni prsten-
cem, pod ním pak tlusté mékce žlutavé nebo hnédavé vlnatý a šupi-
natý. L. husté, bílé, břichatě sir., k okr. zúžené, pomačkániiii linédč
aš černě skzirnité. Výtr. čárkovité vřetenovité, k obéma koncům
zašpičatěné, často sáhnuté, I2t — 15 ,". 1 nemnuta voní pronikavým,
podivným aromátem. Jest prý jedlá.

V suchých lesích jehličnat. i listnatých, v olšinách do>li rozšířená, po ccK-
léto. Mnichovice, Říčany, Ondřejov, Sázava, Roblín, Neratovice, Písek,

L. pratensis Fr. B. luční. Drobná a často trsnatá, celá liílá a po-
mačkáním neměnlivá. Kl. 3 — 4 cm, mírně sklen., s vyniklým, dlou-
hým, nahnědlým hrbolem, hladký, lysý, jen sem tam s přitisklými
drobnými bledými šupinkami. Tř. dlouhý. 3—4 mm t!.. dole mírně
ztluštělý, nahoře slabé pýřitý, bez prstence, pod tímto lysý. L. husté,
bílé, sir. břichaté, kollárem od tř. oddělené. Duž, ])áchne zvlášmě.
Výtr. válcov. protáhlé, 8 — 10 /»•

V zetlelém suchém smetí na travině u Třeboně O, 1920 sbíral p. řed.
Weinzettl. Jest těžko říci, je-li totožnou s Friesovým druhem, poněvadž popis
autorův jest nedostatečný, ale znaky Friesem vytknuté naší houbě dobře odpo-
vídají. Patří jistě k L. ciypeolaria, má však menší výtrusy.

21B

*''* Kl. bc:. Iinihých šiif^i)i. i — ? cm.

L. ForquiRnoiii Ouél. 1884. B. Porquignonova. Drobná, útlá, menší
než L. clypeolaria, jí^ jest nejbližší. Kl. 2 — 3 cm, rozlož., tu]>é
hnědě hrbol., zvláště u okr. j)lstnatě měkký a drobounkými, kuže-
lovitě špičatými, vzpřímenými, hnédorůšovými šupinkami posetý.
Tř. delší pr. kl., asi 2 — 4 mm ti., bec prstence, jen mizivými bílými
šupinkami trísnitý, dole sotva ztluštělý, skoro pleťový. L. husté,
široce břichaté, u tř. volně zaoblené, hile. ale pomačkáním, rychle
červenohnědé. Výtr. vřetenovité. 8 — 12 ,". Duž. s odstínem růžovým.
l)€z zápachu.

N' smetí a jehličí modřínovém na teplé záp. stráni nad Stránčickou er.
silnici u Mnichovic. Také u Mouchnice na Moravě (SI.). 7, 8, 1918. — Siio-
duje se s Quéletovým popisem (Francie), pouze autor praví, že jsou výtr.
ellipt. 7 — 8 f^, ale takové výtr. v tomto příbuz. nepřicházejí.

L. setninuda Lasch 1828. B. polonahá. Graciiní, drobná, bílá, bez-
prstenná. Kl. 1^2 — 3 cm, tupě zvoncov., pak rozlož., iielirbolafý
bílý, tence a měkce mas., suchý, matný, v mládí pomoučený, brzo ale
olysalý a nahnědlý. Tř. delší pr. kl.. 2 — 3 mm ti., dole neztlušlělý,
bělostný, matný, lysý, pomačkáním jako 1. rychle čerz'e)iohnédnei ! 1.
L. velmi husté a dosti iizké, útlé, u tř. volně zaoblené. Výtr. ma-
linké, ellipt.. 4—5 ,"• Cyst. hojné, malé, různě zformované, často

s odškrcenou paličkou.

\' teplých hájích u Roblína dosti liojnč- (vápno). 7, 8. 1918. — l-elice
poznatolný druh pc své drobnosti, nedostatku prstence, červenáni. Zdá se býti
velmi vzácným. Málo kdo jej posud sbíral.

L. pomacea sp. n. B. ovocná. Velice útlá, drobounká, bílá. s hně-
dým hrlx)lem, v houfech a trsnatá. Kl. i — 2 cm, blanitý. často zpro-
liýbaný, sklenuté rozlož., ^ vyniklým, tupým, hnědým hrholem., bledě
žemlový, k okr. bělavý, měkce vláknitě plstnatý a drobounce úfle
mrtnuté šupinkatý (jen pod lupou viditelně). Tř. delší pr. kl.. te-
ninký (I — 2 tnm). vždy křivolaký, dole neztluštělý. bez prstence,
bílý. lesklý, i' dolejší polovici dosti hustě hrubě zrnitě hnědě šupin-
katý. 1>. bílé. neměnlivé. nemnoho široké, husté, břichaté, u tř. za-
oblené. Výtr. ellipt.. 5 — 8 u. Cyst. tupě lahvicovité. Rozemnuta zfo-ní

příjemně ovocem.

V stepní, suché formaci na vypálených, jižních úklonech (Stipa, Koeleria
gracilis, Teucrium Chamaedrys, Andropogon, Dianthus Carthus.) nad Chuchlí
v celých houfech, 10. iot8. — Jest příbuz. před. a L. sislrata Fr., jež takc
voní, ale jest nažloutlá nebo červenavá. Také L. Morieri Gillet snad sem ná-
leží, ale popis jest nedostatečný.

214

L. Sladkyi sp. n. B. Sladkého. Drobounká, gracilní, bílá. Kl. i až
2 cm, v mládí tupě kuželov., mizivým závojem zastřený, pak zvon-
covitě kuželov., trochu hrbolatý, tence mas., celý hladký, bělostný,
lysý. Tr. dlouhý, tenký (1—2 mm), tuhý, nejprv bílý, ale záhy dole
červenohnédý, celý v mládí pomoučený, pak lysý, bez prstence, tro-
chu krivolaký. L. velmi široce břich., bílé, u tř. zaobleně volné a
jako tř. a kl. pomačkáním rychle červenající. Výtr. premalinké,
skoro kulaté, 3 — 4 /*•

V listnatém humuse v lesích u Mouchnice u Koryčan v září 1918 sbíral
p. prof. Jan Sladký. — • Jest nčžná, krásná houbička, jíž nic podobnčho posud
popsáno nebylo.

L. oreadiformis sp. n. B. spičkovitá. Gracilní, zjevem úplně po-
dobná špičce obecné, kl. i — 2 cm, blanitě mas., tupé kuželov., pak
rozlož, s nízkým tupým hrbolem, matný, suchý, smutné okrový,
k okr. světlejší, ale drobounce okrové srnečkatý, na okr. zbytky
vela bíle zoubkatý. Tř. trochu delší pr. kl., i — 2 mm ti., dole ne-
ztluštělý, hladký, bíle hedváb., lysý, leda jen trochu mrtnatý, úplné
beze všeho kroužku. L. husté, útlé, šir. břich., u tř. zaoblené, bez
kolláru, bílé, pomačkáním jako tř. se neměnící. Výtr. podlouhle vře-
tenovité, k basi zakřiveně stažené, \2fi. Cyst. malé, nízké, zaobleně
sloupkov. Nevoní.

Na vypáleném, suchém, písčitém pahorečku, k záp. obráceném, u Hala-
šova mlýna u Mnichovic, 2. srpna 1920, po teplých deštích. Pospolitě. Jest
příbuzná L. exannulatn, ale značně menší.

L. exannuiata sp. n. B. bezprstenná. Drobný, bělavý druh, bez
prstence. Kl. i — 4 cm, tenKie blanitý, nejprv zvoncov., pak rozlož.,
s tupým, hladkým, hnědým hrbolem, bílý nebo trochu do žemlová,
hedvábně vláknitý, na ipovrchu mimo střed hustě přitisklými žemlo-
vými, jemnými šupinkami posetý, v stáří na okr. rýhoz/aný. Tř.
delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rourkovitý, bílý, mrtnatě šupinkatý, záhy
ale úplně lysý. Prstenec jen v prvním mládí jako útlý pavučinaty
kroužek, pak vymizelý. Okr. kl. bíle pavučinatě blanitý. L. husté,
bílé, široce břichaté, u tř. zaobleně volné, pomačkáním zvolna hněd-
noucí až černající. Rozemnuta voní slabě ovocně. Výtr. vřetenovitě

válcov., k basi zúžené, 12 — 14 /».

V trávě na pahorcích a stráních ve společnosti Helianthcmum vulgarc.
Koeleria cristata. Viola arenaria u Mnichovic dosti hojně. Někdy také pod
modříny. Pospolitě, po celé léto. Jest příbuzná L. seminuda Lesch, ale jistě
rozdílná. — Na teplých, akátových, suchých, západních stráních nad er. sil-
nicí Stránčickou u Mnichovic nalezl jsem formu s kl. úplně hladkým, lesklým,
bledým na temeni hnědým, do poloviny hluboce rýhovaným, s výtr. zvláši

215

velikými ÍKj — 2i.")- intéž sbíral u Dobříše p. ing. Firbus. Rýhování mění se
jiěkdy v hrubá, krátká, v zrna trhaná žebra. Nccht sluje L. striata m.

b) Prstenec útlý, často mizivý, pohárkoiri.té vystoiipavý, šupi-
natý. Výtr. tnalinké.

* Kl. i/rohiiř ::niifý.

L. graiiulosa Batsch 1783. B. srnitá. Menšv houbička, kl. 2 — 4 cm,
<II(nih() svoncov. sklenutý, posléz sklenuté rozlož., tence mas., celý
bradavčitě srnečkatý, rezavé a.5 červeně Jmčdý, nelesklý, suchý, na
okr. zbytky vela bíle zoubkatý. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 4 mm il..
stejně ti., tuhý, pod šupinkatým, mizivým prstencem jemně šupin-
katý, hnědavý. L. čistě bílé, útlé, k okr. zúžené, jemně sbíhavě při-
rostlé. Duž. bílá, slabě anýzcvě vonná. \'ýir. ellipt. kulaté. 4 .".

Ve vřesovinácii, mezi mechem v lesích, často ve společnosti ryzců, pozdě
v létě, ale hlavně až na podzim všude velmi obecná. Jest jedlá.

L. amianthíiia Scop. 1772. B. osinková. Příbuz. a podobná před.,
ale kl. skoro plochý, kuzelovitě hrbolatý, radiálně vráskovaný,
okrové žlutý až bélavý, jemněji hustě zrnečkatý, 1. špinavě nažloutlé,
•dužnina žlutavá až bílá.

N;i podzim všude velice obecná.

L. chiiiabarina Fr. 1857. B. niničlková. Nanmoze větši než před.,
kl. oble sklenutý, nehrbolatý. nevráskovaný, rumělkove červený
hustě jemně zrnečkatý, 1. čistě bílé, duž. bledá. Tř. dole značně na-
puchlý, pod prstencem šupinatý.

Na podzim v lesích, hlavně listnatých, mnoiiein řidčeji než před. Jest na
pohled překrásná houba. — Tento jakož i oba před. druhy mnozí považují jen
xi\ plemena téhož druhu, ačkoliv jsou dosti stálá a do sebe nepřecházejí.

L. haeinatítes Bk. (Ricken), (Bres.)- B. naběhlá. O něco větší než
L. granulosa. Kl. 3 — 6 cm, dosti mas., rozlož., ó- ostře vyniklým,
tupým hrbolem, nariižovělý, radiálně trochu svraskalý. velice jemné
zrnečkatý. Tř. málo delší pr. kl., 4 — 8 mm ti., rovný, na basi na-
puchlý, velikým, nálevk ovitým, dřípatým, šupinatým prstencem opa-
třený, nad tímto hladký, bílý, vláknitý, pod ním narůžovělý a hustě
šupinatý. L. široce přirostlé, skoro sbíhavé, husté. bílé. Duž. bílá,,
silně houbově vonná. Výtr. kulaté. 4 ,«■

V zahradách, na vřesovinách, v lesích na podzim, vzácně. Jevany, H ru-
šíce, Mnichovice, Karlštejn.

L. Carcliarias Pers. 1801. (A. ramentaceus Krmbh.) B. páchnoucí.
Drobná, silně aromatická. Kl. 2 — 4 cm, záhy rozlož., s hradavkovitým
hnědým- hrbolem, celý drobnými, kuzelovitě přišpičatělými, hněda-

St6

vými zrnečky hustě posázený, bélavě žemlový. Tř. asi zdéli pr. kl.,
3—5 mm ti., rovný, tuhý, na basi trochu ztluštělý, bílý, trvalým,
širokým, blanitým,, tuhým, odstálým, sevně zrnečkatým prstencem
opatřený, pod prstencem hrubě zrnité šupinatý. L. husté, útlé, bři-
chaté, u tř. zaoblené, bílé. Výtr. vejčitokulaté. 3 — 4 fi.Voní silné
ostře kysele.

V jehličnat. lesích na humuse vzácně. Na teplé borové stráni u koupadla
11 Mnichovic. 9, TQ18. — Toto jest pravá L. Carcharias, jistě rozdílná od L.
haematites.

** Kl. hladký.

L. mesomorpha Bull. 1790. B. lysá. Zjev, velikost i konsistence
jako u L. amianthlna, ale kl. jasně a živě okrově žlutý, až skoro
zlatožlutý, na temeni krátce kuželov. hrbolatý a temněji okrový,
celý lysý, hladký, bez šupin a zrnek. L. slabě vykrojené, tenké, ši-
roké, bělavé s tonem žlutavým. Tř. skoro medový, lysý, s mizivým
prstencem. Výtr. elliptičně válcovité, na basi krátce šikmo sta-
žené, 6 //.

U Ouval v listop. 1Q17 sbírala pí. dr. M. Doubková. — Druh velice

vzácný a n.ykologňm málo známý. Schroeter uvádí jej ze Slezska, Bulliurd

z Francie. S L. amianthina nemá co činiti a vůbec povahou výtrusů ode

všech pěti před. se úplně různí. *

c) Prstenec ztuha blanitý, hladký, trvalý, vzpřím,ené nálev-
k ovitý.

L. rufovelutina sp. n. B. hnédohedvábná. Velikosti asi L. excoriata,
celá s odstínem masově hnědavým. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., záhy
rozlož., s nízkým tupým červenohnědým hrbolem, celý na bílé půdě
kolmými, červenohnédými chloupky jako samet husté pokrytý.
Chlupy, hlavně u středu, sklání se v kužele. Tř. značně dl, asi
6 — 8 mm li., dole sotva ztluštělý, hladký, lysý, bílý s odstínem ple-
fové růžovým, pomačkáním jako kl. hnědnoucí, s prstencem ztuha
blanitým, širokým, celo krajným, lysým, nepohyblivým, trvalým
uálevkovitým. L. široce břich., husté, útlé, k zřetelnému kolláru
připojené, bílé, s nádechem růžovým. Výtr. ellipt., 5 — 8,**, cyst. ve-
liké, kyj o vité nebo vakovitě ellipt.

Ve smetí v lesíkách ve Stromovce sbírala pí. Olga Zvěřinová v lislop.
1918. Velice charakteristický druh, snad z příbuz. L. hispida nebo L. naiuma.
L. v stáří a po usušení karmínově zčervenají.

L. parvula sp. n, B. maličká. Griacilllní, nepaitrná. Kl 6 — 10 mm,
sklenutý, posléz rozlož, a tupě nízce hrbol., suchý, na bílé půdě více

15 21?

méně hustě hnědými šupinkami pokrytý. Tř. dvakrát delší pr. kl.,
I — 2 mm ti., hladký, podél bíle vláknitý, hnědavý, í trvalým, po-
hárkovitým, rovně utatým, lysým prstencem. L. husté, bílé, velmi
široce břich., volné. Výtr. tupě kulovitě ellipt., ale přemnohé ne-
pravidelně tupě hranaté, lo f*. Cyst. vakovitě hruškovité.

Na kavilové stepi s Muscari tenuiflorum, Anthericum Liliago, Pulsatilla
pratensis na výslunných vápenných stráních nad údolím Radotínským hojně,
v srpnu 1915. — Krásná, něžná houbička, bezpochyby jen pro vápenné stepní
stráně význačná.

Tricholoma Fr.

Čirůvka.

Obr. 34-

Namnoze vel-
ké (ale také
drobné), často
kompaktně mas.,
pozemní houby
různého vzezře-
ní. Kl. široce
sklenutý, sotva
kdy hrbolatý, ni-
kdy nálevkovitý
v mládí na okr.
podvinutý. L. u
třené vykrojené,
nikdy zřetelně
sbíhavé. Třen
pevný, elastičný, nikoliv křehký, solidní, bez zevní kůry. Kl. zřídka
kdy slabou kortinou s tř. spojený (v mládí). Výtr. drobounké, bez-
barvé, hladké, elliptičné až kulaté. Cystidy řídce vyvinuty.

Náleží sem veliké množství hub, často velikých, kompaktně
mas., v lesích, na lukách, pastvinách, v zahradách v létě i na podzim
rostoucích. Zřídka kdy jsou trsnaté. Hlavní doba \7-voje jest ale
přec jen podzim, ano i pozdní podzim (T. equestre, portentosum,
nudum). Některé naopak objevují se již v květnu (T. gambosum).
Hlavním znakem jest výkroj lupenů u třené a nesbíhání jich na
třeni. Ale vzdor tomu jsou některé druhy hygrofanní nesnadno
rozeznatelný od podobných Clitocyb. Skoro všechny vyznačují se
pronikavým, zřídka kdy nepříjemným aromátem (T. sulphureum.
lascivum). Tato vůně zvlášť vynikne, rozmačkáme-li mezi prsty

Obr. 34. I. Tricholoma graminicolum Vel., v přir. vel.,
zvětš. výtr., 2. Tr. melaleucum P., v přir. vel., cystidy
a výtr. zvětš., 3. Tr. uliginosum Vel., v přir. vel., zvětš.

výtr.

218

kousek houby. Zkušený jmykolog dle ní skoro všechny čirůvky ihned
poznává. Mnohé druhy jsou velmi lahodné a dobré houby (T. gani-
bosum, equestre, portentosum, columbetta, nudum), jiné ale velmi
•nebezpečné. Uvedené jedlé druhy i začátečník lehce lod jiných druhů
může rozeznati. Saccardo uvádí všech druhů 187, Ricken 96 druhů.
V Cechách a na Moravě roste asi dvakrát tolik druhů, než zde
uvedeno.

I. Armillaria. Kl. nehygrofanní, zvláště v mládí plstí s tř. spojený, jež na tř.
někdy Zúnechává kroužek a pod tímto drobné šupinky. Tř. nevláknitý.

T. bulbigerum

Alb. Schw. 1805.
Obr. 35. C. hlíz-
natá. Kompaktně
mas., na první
pohled r. Phleg-
macium podobná
(ale prach výtr.
bílý a výtr. bez-
barvé). Kl. 3 až
6 cm, nejprv ku-
lovitý, s okr.
podvinutým, bíle
vláknitým, pak Ol^''- 35- Tricholoma bulbigerum Schw., značně zmenš.

sklenuté rozlož.

masové hnědavý, na okr. bledší, za sucha hladký, lesklý, za vlhka
velmi slizký, s hojnými strupatými šupinkami, uprostřed a v mládí
s velkými bílými plátky po společném velu (jako u katmanek). Tř.
oblý, bílý, na basi brzo hnědnoucí a v kulatou velkou (až 3 cm)
hlízu napuchlý, v mládí bohatou bílou kortinou s tř. spojený, asi
I cm ti., posléz měkce vlnatý a třísnitý. L.' husté, úzké, zúženě při-
sedlé, nejprv bílé, pak špinavě nahnědlé do červena. Duž. bílá, ne-
vonná. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 //.

V lesích, hlavně jehličnatých, v některých krajinách (hlavně podhorských)
dosti rozšířena, ač nikoliv obecná. 8, 9. U Jevan, Říčan, Mnichovic, Sázavy
hojně, u Strašíc, Blatné, Kutná Hora (Hajný), Lomnice n. F. (Kop.), Chlu-
mec n. C. (R), Radotín, Karlštejn, Ceskomor. Vys. (Kav.). — Hlíza na basi
tř. jest ostře oddělena, takže podobnost s Phiegmaciem jest veliká. Jest to
vlastně bělovýtrusné Phleginacium.

T. aurantium Schaeff. 1762. Č. oranžová. Kl. 4—10 cm, kom-
paktně mas., nízce oble sklenutý, s dlouho podvin. okr., šafránové

219

•nr~

m

áiutočerveuý, hladký, jakoby kožovitý, za vlhka slizký. Tř. asi zdéli
l)r. kl., I — iVíi cm ti., stejnoměrné válcovitý, na basi zúžený, pevný,
solidní, hnědé šafránové přitiskle šupinkatý a nahoře od bělavého
konce ostře kroužkovitě oddělený. L. čistě bílé, dosti husté, nestejně
široké, u iř. odsedle vykrojené, pomačkáním rychle rezavé. Dužnina
čistě bílá, silně po štěnicích páchnoucí. Výtr. skoro kulaté, bezbarvé,
4—5 /'•

Význačná houba pro smrčiny na vápencích okolí Pražského a Karlštejna
od července do září. Po pěkném zbarveni a odporném zápachu hned nápadná.

T. focale Fr. 1836. Obr. 36. (T.
rufum Batt.) Č. límcovitá. Zjev a ve-
likost T. ustale, ale jinak zbarvená.
Kl. 4 — 8 cm, kompaktně mas., na okr.
,;,yy v;,;jrpj, v.ijft v mládí podvin. a načervenalou korti-
nou s tř. spojený, oble sklenutý, pak
rozlož., hladký, skoro lesklý, živě oran-
žově hnědý, radiálně jemně vláknitý,
uprostřed někdy šupinkatý. Tř. velmi
pevný, solidní, asi i cm ti., na basi
ztenčený, rumělkově mrtnatý, s wo-
huiným odstálýrn prstencem, nad tímto
bílý, mrtnatý. L. bílé, husté, pomačká-
ním hnědnoucí, široce odsedle vykra-
jené, skoro sbíhavé, posléz lehlé. Duž.
bílá, silně arom. Výtr. ellipt., 4 — 5 fi
Význačná pro písčité bory v Polabí (Lysá. Dvorce, Neratovice, St. Bo-
leslav, Kolín), hlavně na podzim. Také v suchém boru na Pecným u Ondře-
jova. — Druh tento mohutně vyvinutým prstenem ukazuje, že by se vlastně
r. Armillaria n.ěl klásti k r. Tricholoma.

T. stríatum Schaeff. 1762. (T. albobrunneum Pers. 1801, T. sub-
annulaium Btsch.) Č. pruhovaná. Kl. 5 — 8 cm, mas., elast., k okr.
tenký, sklenuté rozlož., lesklý, hladký, za vlhka slizký, červeno-
hnědý, vrostlými vlákénky síf ovité žíhaný, uprostřed zrnitý, na okr.
v mládí podvinutý a trochu plstnatý, v stáří vždy hrubě oddálené
šebernatý. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., válcovitý, pevný, hladký,
bělavý, dole hnědavý a od hořejší bílé části kroužkovitě ostře od-
dělený. L. huSité, útlé, bílé, v stáří a pomačkáním hnědnoucí. Duž.
tricholomově vonná, chuti nahořklé. Výtr. vejčitokulovité, 3 — 4 f*.
V lesích jehličnat. i listnat. všude sice rozšířena, ale nJKde hojná, od srpna
do října. Mnichovice, Cibulka. Motoly, Chlumec n. C. atd. Jest prý jedlá.

Obr. 36. Tricholoma focale Fr.
zmenš.

220

T. verrucipes Fr. 1873. Č. siipinkatá. Prostřední velik., sotva
kompaktní, kl. 4-- 8 cm, rozlož., nízce hrbolatý, hladký, lysý, hily
s žemlovým nádechem. Tř. sotva delší pr. kl., asi 6 — 8 mm ti, dole
značně napuchlý, vláknitý, bílý, útle hnědě, v stáří černavě šiipin-
katý, nahoře kroužek z téchže šupinek tvoHci. L. bílé, uschlé na-
žloutlé, husté, široké, u tř. vykrojené, tenké. Výtr. malé (4—5 .«),
kulatě ellipt. Dužnina bílá, silné vonná.

V trávě na pahorcích u Peruce v srpnu 1919 sbíral p. ř. O. Reisner.

Vzácný druh, Fries uvádí jej od Upsaly, QuHet z Francie (Jura), Bresadola
z Tyrol. Ricken popisuje výtr. falešně.

II. Tricholoma. Kl. bud lysý a suchý, bud slizký, nebo plstí nebo šupinkami
pokrytý, nehygrofanní. Tř, neokornatělý a obyc. nevláknitý.

a) Kl. za vlhka vice méně slizký.

T. pessundatum Fr. 1821. C. masitá. Velmi tlustě a kompaktně
mas. Kl. 10 — 20 cm, tupě sklenutý, masové hnědavý, k okr. bledší,
v mládí na okr. podvin., spoře jakoby vrostle vláknitý, za vlhka
slizký, s dobře loupavou hrubou pokožkou, pod touto bílý, ale brzo
hnědavě skvrnitý. Tř. kratší pr. kl, hlízovitě napuchlý, tlustý (3 až
5 cm), tvrdý, pevný, bily, rezavými šupinkami pokrytý, na konci
jemně plstnatý. L. husté, neširoké, tenké, u tř. skoro zaobleně volné,
bílé, ale pomačkánim hnědě skvrnité. Duž. bílá, neměnlivá, silně
tricholomové vonná. Výtr. malinké, kulovité, 4 — 5 /'.

V lesích jehlíčnat., hlavně smrkových dosti řídce. U Mnichovic spoř-e, Ra-
dotín (Zvára).

T. colossutn Fr. 1836. C. obrovská. Statná, veliká houba, zbarve-
ním velmi nápadná. Kl. 15 — 20 cm, kompaktně mas., ploše rozlož.,
na podvin. okr. plstnatý, za vlhka velmi slizký, za sucha hladký,
lysý, uprostřed krvavě červený, na okr. čistě bílý, tlustě mas. Tř.
sotva zdélí pr. kl, 3 — 5 cm ti, solidní, k dolejšku zúžený, vždy
různě smáčkly až i hluboce brázditý a hranatý, čistě bílý, lysý,
hladký, pevný, nahoře plstnatý. L. prořídlé, nestejně široké, u tř.
nejširší, k okr. zvolna zúžené, zúženě přisedlé, bílé, tak jako tř.
pomačkánim ihned červenající (krvavě). Duž. bílá, na řezu růžová,
bez zápachu. Výtr. ellipt., 10 — t2 /<.

Na napadaléni listi a smetí v lesích listnatých řídce. 7, 8. Na IMecháči
u Mnichovic. sv. Ivan (Špaček), Chuchle (R), Radotin, Roblín. — Krásná, ve-
liká houba, červenáním lehce poznatelná. V mém roztoku sezelená.

T. ustale Fr. 1818. Č. osmahlá. Kl 4 — 10 cm, ztuha mas., ploše
sklenutý, pak rozlož., obyč. zprohýbaný, na okr. tenký, ostrý, lysý,

221

hladký, lesklý, červenohnédý, při okr. bledě žemlový, nevláknitý, za
vlhka slizký, na okr. v mládí podván. Tř. sotva zdéli pr. kl., i — 2 cm
ti., válcov., na basi ztenčený, solidní, bílý, pevný, zraněním a
v stáří hnědý (proto obyčejně červenohnědě strakatý). L. husté,
dosti úzké, tenké, silně vykrojené, sotva sbíhavé, bílé, ale zraněním
ihned červenohnědě skvrnité. Duž. bílá, pak červenající, se slabým
mýdelným zápachem. Výtr. hruškovitě kulov., k basi •^tažené.
5 — 6 fí.

v lesich jehličnat., ale hlavně listnat. od srpna do podzimu všude hojná.
Tvořívá celé houfy a kruhy, někdy jest i trsnatá. — \' smrčí u Srhska za Karl-
-štejnem v říjnu 1014 jsem sbíral odrůdu s kl. uprostřed, vyniklou zónou zna-
čeným, s tř, na konci zrnečkatým, bílým (var. zonale m.).

T. pseudoiíraacium sp. n. C. plžatková. Menší, slizká. Kl. 3 — 4 cm,
mírně mas., sklenutý, pak skoro rovný, dlouho s podvin. okr., za
vlhka nejvýš slizký, často laločnatý a nepravid., hladký, lysý,
uprostřed červenohnédý, k okr. žemlový. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm
ti., k basi zvolna ztenčený, nahoře Často smáčkly, bílý, ale v stáří
hnědě mrtnatý, pod kl. hrubě zrnečkatý, pevný. L. prořídlé, široké.
k tř. zvolna zúžené, obloukovitě prohnuté a krátce sbihavé, šedavě
bělavé, zraněním sotva se barvící, neskvrnité. Duž. nečistě bílá,
silně tricholomově vonná (jako T. flavobrun.). Výtr. krátce ellipt..

v trsech a lui=lých houfech v starém jeLllovém lese u Hrusic (Mnich.)
v září 191 5. — Jest sice příbuz. před., ale vytknuté znaky jsou pozoruhodné.

T. flavobrunneum Fr. 1818 . (T. fulvum Bull.) Č. plavohnědá.
Větší, kompaktně mas., silně aromatická. Kl. 4 — 10 cm, tlustě mas.,
nízce sklen., pak rozlož., cihlově hnědý, s temným středem, vláknitě
protkaný, posléz tmavě drobně šupinkatý, slizký a hladký. Tř. zdélí
pr. kl., I — 3 cm ti., solidní, pevný, dole ztluštělý, podél vláknitě
mrtnatý, hnědý, nahoře bledší. L. husté, žlutavé, pak červeně
skvrnité, na ostří hnědavé. Duž. žlutavá, silně tricholomově vonná.
Výtr. kulatě ellipt, 5 — 6 /*.

V lesích, hlavně smrkových, ale také v listnat., hlavně pod břízami všude
v létě a na podzim rozšířená a vždy lehce poznatelná. — Jest prudce jedovatá,
ale vařením nebo smažením pozbývá otravných účinků. Sám jsem i s celou
rodinou prodělal prudkou otravu. — U Netolic sbíral r. 1917 p. řed. Hampl
odrůdu s tř. narůžovělým a pomačkáním červenajícím, s duž. bílou, na řezu
narůžovělou, bez vůně (var. netolicense m.). Třeba dále ještě sledovati.

T. sejunctum Sow. 1799. (A. leucoxanthus Pers.) C. odlišná. Ve-
lice podobná a příbuzná T. equestre. Kl. hnědavě a žlutě peřestý,
k okr. žlutavý nebo zelenavý, hustě vrostlým,i tmavšími nitkami pro-

222

tkaný, na okr. plstnatý. Tř. a 1. bílé, jen na ostří někdy naběhlé,
Duž. pevná, bílá, jako u T. equ. vonná. Výtr. vejčité, 5 — 7 /<.

V suchých borech dosti rozšířena, od srpna do září. Mnichovice, Řev-
nice, Strašíce, Cekanice, Kladno atd.

T. fucatum Fr. 1821. C. peřestá. Trochu útlejší, kl. brzo .skoro
celý žlutý, brzo na půl žlutý a na půl šedý, s černavým hrbolem a
černými nitkami protkaný. Tř. více méně žlutý, 1. útlé, široké, k okr.
nažloutlé. Výtr. kulaté, 5 — 6 /.•. Duž. nevonná.

V mokrých lesních mechatinách, celkem řídce, již v srpnu. U Struha-
řova. Lysé, Karlštejna, Ondřejova, Řevnic.

T. subfuscutn sp. n. C. nahnédlá. Podobná a příbuz. T. sejunc, ale
kl. stejnoměrně hnědý. Kl. 3^ — 5 cm, kuželoivitý, hladký, lesklý,
často trhaný, hnědý', uprostřed skoro černý, k okr. nažloutlý, bez
vláken a šupinek. Tř. i cm ti, podél vláknitý, pevný, bledě na-
žloutlý, í hustými, odstálými, hnědými šupinkami. L. hlubokým
úhlem vykrojené, trochu sbíhavé, břichaté, prořídlé, bílé, posléz
špinavě nahnědlé. Duž. bílá, silně jako zelenka vonná. Výtr. kulaté,
k basi síažené, 4 — 5 ,«. Cy&t. veliké, vakovité.

V starém jedlovém lese na Hůře u Tehova a u Hrusic. 8, 1914. —
L. jsou často na ostři nažloutlé. Britzelmayr uvádí z Bavor příbuz. T. por-
tenítferiiní, stojící asi uprostřed mezi T. portentosum a T. fucatum, ale popis
jest nedostatečný a výtr. dle udání 9^12 „.

T. quíuquepartítum Fr. 1821. C. pětidílná. Zevnějšek i velikost
zelenky. Kl. 3 — 8 cm, kuželov. sklenutý, na okr. obyčejně laločnatý,
liladký, lysý, žlutý až šafránový, radiálně vláknitý (ale bez černých
vláken). L. široké, hluboce vykrojené, čistě bílé. Tř. i — 2 cm ti.,
málo delší pr. kl., válcovitý, k basi zúžený, dokonale hladký, lesklý,
lysý, bílý. Dui. bílá, jako u zelenky aromatická. Výtr. kulaté,
4 — 5 /t. Cyst. na ostří hojné, veliké, kyjovité, palioovité a i jinak
utvářené.

V sucliych borech, na Pecným u Ondřejova, Chlumec n. C. (R), Žehu-
šice v Žel. Horách (Maxim.). Jest vzácný druh, posud jen v Anglii a Švédsku
pozorovaný.

T. equestre L. 1755. (A. aureus Schff., A. flavovirens Pers.)
Č. zelenka. Kl. 4 — 8 cm, nejprv zvoncov. sklenutý s podvin., sotva
pl&tnatým okr., pak ploše rozlož., často zprohýbaný, tlustě a elast.
mas., na okr. ostrý, olivově až i hnědavě žlutavý neb zelenavý, za
vlhka slizký, tmavěji žilkovaný, hladký. Tř. i 1. sírožluté, tř. asi
I cm ti., sohdní, pevný, dole sotva ztluštělý, nepatrně mrtnalý. L.
husté, hltiboce a široce vykrojené, zraněním a v stáří se nebarvící.

223

Duž. bělavá, rozemnuta líbezně vonná. Pokožka lehce loupavá

Yýtr. podlouhle ellipt., 6 — 7 /<•

V suchých, borových lesích na podkladu křemitém, vždy až na konci záři
a pak až do konce listopadu, často ještě pod napadlým sněhem, dokud ne-
mrzne. Jest to výborná jedlá houba podzimní. Sbírá se všude a také na Praž-
ský trh /'ároveň s násled. v množství dováží. V žádné krajině neschází a
zvlášť hojnou jest v písčitých borech v Polabí, na Turnovskn a v cenomanské
oblasti severních Čech.

T. portentosum Fr. 1836. Č. havelka. Tvar i velikost před., ale
šedivá. Kl. nepra vid. zprohýbaný, na okr. ostře zlomený nebo pod-
vin., v mládí skoro černý a kuželov., pak rozlož, a trochu hrbolatý,
hladký, lesklý, černými a černě fialovými vlákny na hile pudě ží-
haný, za sucha s radiálně trhanou pokožkou, za vlhka slizký. Tř.
bílý, s nádechem žlutavým, hladký, lysý, jen nahoře trc-chu mrtnatý.
L. bílé, ale také s nádechem žlutavým, posléz i trochu do šedava.
široké, tlusté, široce vykrojené. Duž. bílá, sotva kde přižloutlá
fhlavně pod loupavou pokožkou), slabě zelenkově vonná. Výtr.
krátce ellipt., 4 — 5 /'.

Roste zpravidla ve společnosti před. v písčitých, suchých borech na pod-
zim po celých Cechách a sbírá se rovněž jako dobrá jedlá houba pod jménem
»šedívek, havelek nebo kočiček«.

T. respleiidens Fr. 1857. Č. bílá. Velikost a tvar asi jako T. Co-
lumbetta. Kl. 6 — 10 cm, dosti mas-., mírně sklen., s rovným okr.,
bílý, ale uprostřed s odstínem šliitavoselenavým neb i hnědavým.
hladce hedváb, vláknřtý, upro&třed vždy více nnéně roztrhaně šti-
pinkatý. Tř. asi zdélí pr. kl., elast. pevný, bílý, hladký, vláknitý,
stejně ti., někdy smáčkly. L. bílé, tenké, velmi sir., u tř. úhlem vy-
krojené a sbíhavé. Duž. bílá, dosti silně tricholomově vonná, ne-
barvící se. Výtr. kulaté nebo skoro hruškovité, velmi nestejně velké,
větší 5—7 /'•

V křovináťli a hájích vzácně. Posud jen v okolí Pražském. 10. 1014.

T. Columbetta Fr. 1821. (Ag. albus Pers.") Č. holoubková. Celá
houba sněhobílá, kl. 4 — 10 cm, mas., nejprv sklenutý, pak rozlož.,
často vlnitě zprohýbaný a excentrický, hladký, hedvábně lesklý,
často s karmínovými skvrnami, na okr. jemně plstnatý. Tř. zdélí
pr. kl., I — 2 cm ti., dole sotva ztluštělý neb i ztenčený, pevný, so-
lidní, podél hedváb, pruhovaně vláknitý, lesklý, často potočený. L.
hluboko v3krojené, dosti husté, tenké, s vlnitým ostřím. Duž. bílá,
pomačkáním lahodně jako střemchový květ vonící. Tř. na basi, kde
se spojuje s prstí, vždy zelenomodře zbarvený. Výtr. vejčitě kulo-
vité, 4—5 f'.

224

v lesích listnatých od srpna do podzima všude dosti rozšířena. Ráda v bře-
zinách a bučinách (tak u Jcvan). Svr.u liedvábitou bělosti, vůni a kanninovymi
skvrnami na starších kloboucích snadno poznatelná. Jest výborná, jedlá houba.

b) Kl. suchý, plstnatý neb šupinatý.
a) Kl. více méně šedý, 1. mladé bílé.

T. rostratum sp. n. Č. .^.obanitá. Kl. 4 — 6 crn, dosti mas., kušelo-
vitý, v dlouhý ostrý zoban vybíhající, na okr. často vlnitý, pHtiskle
liladce vláknitý, stříbřitě lesklý, našedivělý, sucliý. Tř. dlouhý, vál-
covitý, pevný, asi i cm ti., dole sotva ztluštělý, podél vláknitý,
hladký, nahoře slabě poprášený, dole nepatrně masově naběhlý. L.
husté, široce břich., u tř. hluboce vykrojené, krátce sbihavé, čistě
bílé, neměnlivé, ,na 'OStří trochu zoubkaté. Výtr. kulovité, 4 — 5 /<•
Cysfc. dliouhé, mitkoiwité, 'tuipé, hioljné. Duž. neměnlivá, bez zápachu.

V suchých smrčinách sem tam, ale vzácnější, na podzim. U Mnichovic,
Prahy, v Polabí. — Považoval jsem ji dř^íve za odrůdu T. terreum, od níž se
liší kuželovitým kl., hladce stříbřitým.

T. terreum Schff. 1702. (A. myomyces Pers., A. ni^roniárí^nnat.
Lasch.) Č. pozemka. Kl. 5 — 7 cm, mas., k ostrému okr. ztenčený,
dosti křehký, nejprv kuželov., pak rozlož. ^ ostrým hrbolem, smutně
šedý, nelesklý, uprostřed tmavší, celý měkce odstále chlupatý, často
zprohýbaný a laločnatý. L. široce břich., čistě bílé, u tř. vykrojené,
dosti husté, na 'OStři zoubkaté, posléz šedavé. Tř. asi zdélí pr. kl.
asi I cm ti., válcovitý, leskle bílý, dosti měkký, podél vláknitý. Duž.
bílá, slabě tricholomově vonná. Výtr. kulov. ellipt., 4 — 5 ,"■

V lesích všeho druhu od května po celé léto a zvláště hojně na nndzim,
zpravidla v množství pohromadě, ale nikoliv v trsech. Zvláště význačná jest
pro vápenné porosty černé borovice (tak u Prahy). Také jsem nalezl formu
s kl. červenolinědým. Lid houbu tuto hlavně na podzin: sbírá a používá (»pn-
zemky« nebo »popelky«). Ale jest to špatná houba, má zvláštní, nepříjemnou
příchuť. Prodává se také na Pražském trhu.

T. argyraceiim Bull. 1789. C. stříbřitá. Kl. 3—5 cm, zvoncovitě
sklen., pak rozlož., vždy s malým hrbolem na temeni, hladký,
hedváb, lesklý, na bělavé nebo přisedlé půdě spoře hnědě přitiskle
hedváb, vláknitý aš šupinkatý, na okr. dlouho plstnatý. Tř. rovný,
válcov., sotva dole ztluštělý, hladký, lysý, pevný, podél iitle leskle
vláknitý, solidní. L. úzké, velmi husté a útlé, cistě bílé. Duž. vonná
jako u zelenky. Výtr. krátce ellipt., 3 — 4/'.

V houfech na kraji smrkového lesa u .Slivence vedle T terreum, od něhož
již vůní se liší. 9, 1918, u Karlštejna fio-o. 6). Popis u Rickcva se ve všem
neshoduje.

22.^

T. gausapatuni Fr. 1874. C. vláscnitá. Kl. 4 — 8 cm, tupé kulovité
^rvoncovitý. pak rozlož., nehrbolatý, tmavě šedý, suchý, hedváb,
vláknitý, hustými, odstálýini, tmavými šupinkami pokrytý, s okr.
mírně pcdvinutým a hustě bíle pavučinatým, takže vzniká s tř.
souvislá kortina. Tř. zdélí pr. kl., i — i^ cm ti., válcovitý, bílý.
liedvábitě vláknitý. L. velmi sir., široce vykrojené, trochu sbíhavé,
čistě bílé, pak s šedavým odstínem. Duž. bílá, jen slabě rozemnuta
vonná.

V lese nad Chuchlí hojně, od června do podzima, u Karlštejna. — Jest
ovšem příliš příbuzná T. terreum a snad jen její plemeno se zaobleným kl.
;i vyvinutou kortinou.

T. scalpturatum Fr. 1836. C. šedě žemlová. Ve všem podobná a
jíříbuz. T. terreum. Kl. 4 — 6 cm, tupě kuželov., pak rozlož., s tu-
])ým hrbolem, tence mas., světle špinavě šedě žemlový, tmavě hně-
dými, cdstálými šupinkami hustě pokrytý, uprostřed 'tmavší, suchý.
Tř. sotva delší pr. kl., 7 — 15 mm ti., rovný, hladký, lysý, špinavě
bílý, na konci slabě pomoučený. L. husté, tenké, dosti úzké, u tř.
zaoblené nebo vykrojené, bílé, ale v stáří od kraje kl. žloutnoucí,
posléz celé sírožluté. Duž. bílá, silně štěničně páchnoucí. Výtr.

■okrouhle ellipt., přemalinké (3 — 4 /<).

V borových lesíkách nad Motoly v listop. 1915 (Reisner). — Jest sice
rozhodně rozdilný od T. terreum, ale nemohu z popisu Friesova zjistiti, je-li
jeho druh s naší houbou totožný. Na naší nevidím velový závoj na oKr. kl.
a výtr.^ jak je Ricken popisuje, jsou rozdílné.

T. virgatum Fr. 1821. (T. murinaceum Bull.) C. žíhaná. Zjev
i velik. stejné jako u T. portentosum. Kl. 4 — 8 cm, tupě kuželov.,
hladký, lysý, šedě stříbřitě lesklý, jemnými vlákny žíhaný, suchý,
v stáří trochu šupinatý, posléz rozlož, a hrbolatý. Tř. bílý, hladký,
lysý, lesklý, stejně ti., štíhlý, delší pr. kl., asi i cm ti., tvrdě elast..
pak dutý, podél vláknitý, pomačkáním červeně fialovící. L. bělošedé,
s tmavým ostřím, široké, husté, u tř. vykrojené. Duž. bělavá, silně
ostře páchnoucí a ostře hořce chutnající. Výtr. vejčité. 7 — 8/'.

v listnatých lesích velmi vzácně. U Chlumce n. C. v září 1916 sbírala
Rigellovň.

P) Kl. I Hákový, 1. bílé s ostřím červenavým.

T. Schustlerí sp. n. C. Schustlerova. Velmi tvrdě kompaktně mas.,
prostředně veliká, liláková. Kl. 5 — 8 cm, nízce sklen., s širokým
tupým hrbolem, nejvýš tlustě mas., na tízce podvin. okr. útle plst-
natý, suchý, hladký, lilákový, ale skvrnitě pobledlý. Tř. asi zdélí

226

pr. kl., I — 1V2 cni ti., válcovitý, dole neztluštělý, pevný, útle plst-
naté suchý, bělavý (nikoliv hladký, nevláknitý), sem lani lilákově
naběhlý. L. prořídlé, velice úzké, zúženě přisedlé, velice tlusté, bílé
ale na ostří červeně liíákové. Duž. bílá, trochu odporně páchnoucí.
Výtr. ellipt., šikmo přišpičatělé, 5 — 7 //.

V listnatých hájích u Karlštejna (vápno) v září 1917 sbíral p. dr. Schustler.
— Patří do příbuz. T. orirubens Qué!., ale jisté rozdílná a krásně znaky vy-
značená.

y) Kl. žemlový, 1. žlutavé.

. T. acerbutn Bull. 1792. C. hořká. Nejvýš tvrdě a tlustě kompaktní.
Kl. 8 — 12 cm, mírně sklenutý, dlouho na okr. podvin. žluté plst-
natý, žebernatý a kapky ronící, hladký, suchý, jakoby jemně pls:-
natý, žemlový. Tř. krátký, 3 — 4 cm ti., tvrdý, pevný, jemně same-
tově plstnatý, žlutavý. L. přehusté, úzké, zúženě připojené, bledé
žluté. Duž. bílá, hořké chuti. Výtr. skoro kulaté, 4 — 5 /r Cysí. ty-
činkovité, tupé.

V listnatých lesích vzácně. V dubině na Plecháči u Mnichovic, 8, 191 5.
Pod dubem ve Studeném u Kuchanovic (Kudrna), Herm. Městec (Kudrna),
Ml. Boleslav (Knr).

T. lacunosum sp. n. C. jamkovitá. Trsnatá, bílá, nejvýš tvrdá.
Kl. 5 — 8 cm, oble sklenutý, pevný, na okr. lysý, ostrý, suchý, ne-
čisté žemlový, jakoby bíle ojíněný a síťovitě žilkovaný, u kraje
bílý. Tř. sotva delší pr. kl., i — 1>4 cm ti., solidní, přetvrdý, hladký,
lysý, bílý, trochu podél útle vrásčitý, na basi ztluštělý a celým
systémem děr a jamek proniklý. L. velmi široké a řídké, u tř. za-
oblené, bílé, ale pomačkáním, slabé hnědnoucí. Duž. bez zápachu.
Výtr. kulovité, v stopečku stažené, 5 /<• Cyst. malé, sloupkovité nebo
tupě vřetenovité.

Na holé, humosní zemi v březině staré nad drahou u Mnicliovic, 8, 1918.
Obyčejně jest několik kusů dohromady srostlých. — Jest příbuz. předcli., ale
velice rozdílný.

T. psammopus Kichbr. 1873. C. modřínová. Kl. 3 — 6 em, tupě
sklenutý, dosti mas., tuhý, pak rozlož, a často roztrhaný, v mládí
s okr. podvin., plstnatým, na povrchu suchý, v mládí hustě přitiskle
plstnatý, v stáří skoro šupinkovitý (kozový), žemlové okrový. L.
nejprv husté, pak dosti prořídlé, u tř. vykrojené, trochu sbíhavé
v mládí bílé, pak hnědě skvrnité až i celé hnědavé, mrtnaté. Tř.
sotva delší pr. kl., asi i cm ti., satva dole ztluštělý, bělavě, ale re-
zavě hustě mrtnatý, rovný, dutý, dole pak nahnědlý. Duž. bílá,

227

mírné chuti, slabého zápachu iiiydelného. Výtr. kulovité až hruš-
kovité, 4' — 6 .".

Stálý průvodce modřínů v léto až do podzima, všude hojná. — Ricken
opět popisuje výtrusy lalešnč.

T. pysmaeum sp. n. C. maličká. Drobounká, ale dosti tvrdě a
tlustě mas. KI. i — 3 cm, záhy rozlož., nehrbol., uprostřed černo-
hnědý, k okr. v hrubá hnědá vlákna a šupiny na žlutavé pudě roz-
puštěný, bez kortiny. Tr. sotva zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti., bílý.
hladký, dole ztenčený, pak dutý. L. husté, hělavé s tonem citró-
novým, u tř. hluboce vykrojené, široce břich., tlusté, hrubé, nestejně
šir. a dlouhé. Výtr. malinké (3 — 4 ."). vejci tokulovité, k basi sta-
žené, s velkým tělískem.

Na zetlelém jehličí v smrkovém lese pod Butovicemi (na vápně) po-
spolitě. 10, 1918. — Jest podivuhodný druh, z přibuz. T. scalpturatum, která
jest mnohem větší. Kl. jest strakatý.

T. aestivum sp. n. Č. letní. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., na okr. oby-
čejně zprohýbaný, sáhy rovně rozlož., uprostřed s znalým hrbolem,
bily, na temeni špinavě hnědý, kolem středu v kruhu s hnědými
odstálými šupinkami, často mramorovitě trhaný. Tř. kratší pr. kl.,
3 — 4 mm ti, nevláknitý, posléz dutý, šedě okrový, bíle ojíněný, často
excentrický. L. velmi husté, úzké, lítlé, u tř. zaobleně volné r.ebo
slabě přirostlé, nesbíhavé, šedožluté. Výtr. kulaté, přemalinké,
3 — 4 ,". Bez zápachu.

Na okraji smrčiny na suchém výslunném místě na Pecným u Ondřejova.
8, 1915. — Myslím, že patří do přibuz. T. caelatum Fr., jež má podobný kl.,
podobně zbarvené 1., ale jest menší, výtr. větší, ellipt., tř. hnědý.

o) Kl. červenohnědý, šupinatý.

T. vaccinuni Pers. 1801. C. kravská. Kl. 3 — 8 cm, elast. masitý,
nejprv polokulatý, pak rozlož., uprostřed často vmáčklý neb i hrbo-
latý, na ostrém tenkém okr. dolu sehnutý a velice podvin. a hustě
dlouze rezavě huňatý, červenavě hnědý, hrubými, vláknitými, odstá-
lými šupinami bohatě pokrytý. Tř. pevný, elast.. i — 2 cm ti., solidní,
bledý, pak ale hnědě červený, mrtnatě vláknitý, na konci bělavý.
L. dosti husté, velmi šir., u tř. hluboce vykrojené, malounko sbí-
havé, uprostřed nejširší, bledé, hnědě skvrnité, pak hnědé. Výtr. ku-
lovitě ellipt., 4 — 5 i". Páchne odporně tříslově.

v jehličnatých lesích, hlavně při okrajích na podzim velice obecná houba.
zpravidla ve velkých houfech. Považuje se za jedovatou. Od nezkušených ne-
zřídka bývá sbírána jako václavky, od nichž již zápachem, nedostatkem bílého

228

závoje a netrsnatýrr. vzrůstem hned se liši. — Schroeter neprávem staví ji do
samostatného rodu Cortinelhis, neboť násled. druh těsně se k ní připojuje.

T. imbricaíuni Fr. 1815. Č. střechovitá. Úplně podobná před. Kl.
5 — 10 cm, tupě zvoncov., elast. mas., na zlomeném okr. tenký, na
bélavé červené půdě odstále hrubě červenohíiédě šupinatý, na temeni
tmavší, na okr. nepodvin. hladce vlásenitý. Tř. so'tva zdéli pr. kl.,
asi I cm ti., válcov., k basi ztenčený, solidní, bledě načervenalý,
nahoře bíle mrtnatý (nekroužkovaný), bez vlásenité kortiny. L. bílé,
zraněním hnědě skvrnité, hus.té, tenké, hluboce vykrojené, nestejně
široké a na ostří nerovné. Duž. v kl. čistě bílá, neměnlivá, v tř.
červenající, bc::; zápachu. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'.

V jehličnatých lesích na podzim, řidčeji než před. U Mnichovic a Jevan
hojně, Strašíce, Písek, Běchovice, St. Boleslav. V mé tekutině barví se třešňově.

T. subimbricatum sp. n. Č. přistřechovitá. Velice tlustě kompaktně
mas., kl. 8 — 12 cm, ploše sklen., na ostrém, tenkém, jemně plstnatém
okr. podvin., velice tlustě mas., suchý, hladký, červenohnědý, záhy
v drobounké, přitisklé, červenohnědé šupinky na žlutavém podkladu
rozpuštěný. Tř. krátký, tlustě hlízovitý (3 — 4 cm ti.), pevně solidně
mas., hladký, lysý, jen nahoře iitle mrtnatě zrnitý (bez ostrého ome-
zení), bělavý, pomačkáním hnědnoucí. L. husté, útlé, velmi úzké,
u tř. vykrojené, bílé, ale v stáří načervenalé. Duž. mírná, bílá, slabě
aromatická, na vzduchu slabě hnědnoucí. Výtr. kulaté. 4 — 5 /'•

V lesních travinách u Dobříše v říjnu 1918 sbíral p. uč. Tatar. — Jest
příbuz. před., ale mnohem statnější, jemněji šupinkatá, tlustě mas., s hlízo-
vitým tř.

T. inodermuin Fr. 1854. (T. rufum Pers.) Č. hnědočervená. Ze-
vnějšek asi jako u T. ustale. Kl. 4 — 8 cm, tupě kuželov. zvoncov.,
pak sklenuté rozlož., široce hrbol., kompaktně mas., na měkce plstna-
tém okr. dlouho podvin.. smutně hnědě červenavý, zvláště k okr.
drobounce husle šupinkatý a vláknitě trhaný. Tř. asi dvakrát delší
pr. kl., asi i cm ti., stejně ti., elast. pevný, dole hnědavě mrtnatý,
nahoře jemně bíle plstnatý. L. husté, neširoké, u tř. úzce vykro-
jené, nejpry bílé, ale brzo červenavě skvrnité, posléz červenohnědé,
Duž. dosti s-ilně sladce trichol. vonná, bledá, na vzduchu červenající
Výtr. ellipt. hruškovité, 5' — 6 ."•

V jehličnatých lesích, v meciui a vřesovině vzácně. V boru na Plecháči
u Mnichovic (10, iqm), v borech u Lysé hojně, u Srbska hojně.

T. Preslii sp. n. C. Preslova. Velmi tlustě mas., statná, kl. 8 až
16 cm, tlustě mas., ploše sklenutý, nepravid. zprohýbaný, nehrbol.,
na hladkém povrchu jemně a hustě tmavě šupinkatý, uprostřed ťma-

229

Zfě šedohnědý, pak okrový, na okr. bělavý. Tř. skoro kratší pr. kl.,
I — 2 cm ti., dole sotva ztluštělý, bělavý, jemnými šupinkami šedavý.
L. dosti oddálené, velmi tlusté, ale křehké, velice široké (i — 2 cm),
u tř. vykrojené, nejprv bélové, pak šedé, v mládí sranéním červena-
jící. Dliž. šedavě bělavá, na vzduchu růžové nabíhající, rozemnuta
silně jako zelenky vonná, trochu ostré chuti. Výtr. podlouhle
ellipt.. 5 ,".

\ n.l;ul>\h siničinách ve společnosti ryzcň u Habru a Mnichovic řídce,
8, 1913. -- jest přibližná T. orirubens Qiiél., ale rozdílná.

c) /\7. nachoiié plstnatý, 1. zlatožluté.

T. rutílaiis Schaeff. 1770. (A. serrotus Bolt.) C. červenožliitá. Kl.
6 — 10 cm, pra vid. polokulov. sklenutý, pak rozlož., mas., tuhý,
v mládí mechovou suchou plstí pokrytý, později plstnatě šupinatý,
■na žluté půdě červenavý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., válcov., velmi
pevně tuhý, červeně a žlutě strakatý, jemně šupinkatý. L. husté,
masité, u tř. zaoblené, zlatožluté, na tlustém ostří plstnaté. Duž.
žlutá, šťavnatá, slabého zápachu. Výlr. skoro kulaté, 5 — 6 fi. Cyst.
na ostří přehojné, převeliké, vakovité kyj ovité.

Na starých pařezech jebličnat. stromů po celé léto všude hojně, někdy
i v trsu po 2^ 4. Úlilcdná a lehce poznatelná houba, jiným čirůvkám nepoilobná.
Jest jedlá a chutná. \'ařením zčerná.

c) /\/. hladký, suchý, nevláknitý, nešupinafý.

X) rřijciuíté fricholomové Zfonné.

T. saponaceum l*'r. 1818. (A. luridus A. Sch.) Č. mýdlová. Kl.
5 — 8 cm, zvoncov. sklenutý, pak rozlož., někdy tupě málo hrbol.:
sem tam laločnaiý, elast. a ])evně mas., nejprv hladký, šedavý, ne-
lesklý, s odstínem olivovým neb i nahnědlým, někdy celý matně
tmavošedý, jen při okr. bělavý. na okr. slabě plstnatý a 'pomačkáním
nezřídka načervenalý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., dole vřetenovitě
ztluštělý. pevný, bělavý, malounko mrtnatý. L. prořídlé, u tř. vykro-
jené, nejprv bíle nebo voskové bélavé pak žluté, zraněním červena-
jící. Duž. v mládí bílá, pak ale na vzduchu narúžovélá, silné niý-
delné aromoiická. Takc tř. pomačkáním růžoví. Výtr. kulov.
ellipt., 4—5 /'.

Tllavně v jehiičnat. lesích, jmenovitě ve stinnýcli smrčinách všude hojná,
f)d srpna do podzima. — ■ Jest zbarvením velice měnlivý druh, ale zvláštní
aroma zůstává v/.dy --tejné. Pozoruhodné jsou zvláště tyto dvě odrůdy: Var.

S30

squamulosum m. s menším, sylč šedým k!., s iř. hrubě rýhované vláknitým,
dole ztenčeným a černé šupinkatým. Var. fnscatiiin m., s kl. hnědým, pod po-
kožkou rychle červenajícím, s tř. bílým, červenolinědě šupinatým. První sbíral
jsem v březině u Mniciiovic, druhou obdržel jsem od Chlumce n. C. (R).

T. miculatum Fr. 1824. C. nečervenající. Velice podobná a pří-
buzná před., ale zraněním na vzduchu nečervená, 1. jsou široce při-
rostlé, čistě bílé. Kl. světle šedý nebo olivově šedý, uprostřed na-
hnědlý. Tř. bily, hladký, lysý, dole ztluštělý, kdřenovitě protáhlý.
Voní silné příjemně.

V Bavořích prý v dubinách, také ve Švédsku. Já ji sbíral v habřině pod
Struhařovem, kdež se co rok objevuje v srpnu.

T. uinbrinum Pers. 1828. Č. stinná. Kl. 5 — 8 cm, tupě sklen., málo
hrbol., elast. tlustě mas., hladký, lysý, te^ině šedohnédavý, uprostřed
poslézv černé bradavky rozpukaný. Tř. asi i — 2 cm ti., elast. pevný,
dole vždy v kořen zúžený a trochu n'ačervenalý, podél hrubě vlák-
nitý. L. nápadně široké, u tř. hluboce vykrojené, velmi prořídlé,
bílé. Duž. bílá, neměnlivá, tricholomově vonná. Výtr. kulaté, 4 — 5/^.

V smíšeném lese u Mirešovic, 9, 1918. Jednotlivě. Podobá se Collybia
platyphyila, ale tricholomově aroma ji hned prozrazuje. Popis Rickenův se ve
všem neshoduje.

T. ionides Bull. 1791. Č. violková. Kl. 3 — 4 cm, pravidelně okrou-
hlý, oble nízce sklenutý, sotva hrbol., lysý, hladký, tence elast. mas.,
Hlukové červený. Tř. sotva delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., rovný, elast.,
podél vláknitý a drobné červenavé mrtnatý, na basi dlouze hustě
vlásenitý. L. bílé, zfelnii husté, široce přirostlé a šebernaté sbíhavé.
Výtr. váloov. ellipt., 5 — 6 f*. Voní jemně tricholomově.

Na lesním humuse v suchých místech vzácně. Vždy hustě trsnatá, vlá-
šením na basi spojená. U Kutné Hory v snirčině sbíral v srpnu 1915 p. Ed.
Hejny. — Druh tento vlastně značně se odchyluje od r. Tricholoma.

T. cerinum Pers. 1801. Č. vosková. Malá houbička příjemně okro-
vé slutá, za sucha kožovitě vosková. Kl. 2 — 3 cm, oble sklenutý, pak
rovný, úplné hladký, nelesklý, pravidelný, na okr. úzce podvinutý.
dosti mas. Tř. delší pr. kl, 1—3 mm ti., stejně ti., dole sotva ztlu-
štělý. podél vláknitý, solidní, tuhý, jemně mrtnatý, světle okrově
žlutý. L. velmi husté, u tř. vykrojené, k okr. zvolna zúžené, poměr-
ně dosti tlusté, krémové neb i čisté sluté. Duž. žlutavá, mírné chuti,
zápachu nepatrného.

Na humusních suchých místech, obyčejně v opadalém jeiiličí modřínů

a smrku v.íude vzácně. 7 9. U Mnichovic na více místech, na Sázavě, Ondře-

jov. Lysá. Bývá v trsech a vždy tvoří kolonie nebo kruhy.

231

ji I Odporně silnč páchnoucí.

T. sulpliureum Bulil. 1783. Č. sírová. Kl. 3 — 6 cm, tuhý,
sklenutý, pak rozlož., tupě široce hrbol.. často zprohýbaný. suchý,
matný, v mládí přejemně pýřitý, pak lysý, sírožlutý, někdy s tonem
přihnědlým. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., od dola nahoru ztenčený,
často smáčkly a dole ohnutý, solidní, jemně podél vláknitý, sírožlutý,
nahoře žlutě pýřitý. L. oddálené, široké (uprostřed nejširší), u tř.
vykrojeně, trochu sbíhavé, sírošluté. Dužnina sírožlutá. Páchne bez
pomačkání pronikavým, odporným aromátem (trochu jako konopí).

Výtr. kulov. hruškovité, k liasi stažené. 8 — lo //.

V suchých, jehličnat. i listnatých lesích všude sice rozšířena, ale nikde
hojní-. 7 — 9. Mnichovice, Běchovice, Černošice, Davle, Karlštejn, Slané, Ko-
korín. Kutná Hora, Třeboň, Qiluniec n. C., Pisek. — Od zelenek lehce se
rozeznává již zápachem.

T. Cordae sp. n. C. Cardova. Kompaktně mas., bílá, značně velká,
páchnoucí. Kl. 4 — 8 cm, tlustě mas., nízce sklenutý, na jemné plstna-
tém okr. dlouho velice podvin., k okr. vrostlými vlákénky žíhaný.
bílý, suchý, hladký. Tř. zdélí pr. kl., stejnoměrně váilcovi'tý, asi i an
ti., pevně elast., bílý, hladký, dole trochu vláknitě mrtnatý, nahoře
hrubými žlutavými zrnečky posetý. L. velmi husté, dosti šír., u tř.
úzce vykrojené, na ostří trochu zoubkaté, čistě bílé, pomačkáním
rezavé. Duž. bílá, silné páchnoucí jako před. Výtr. kulov. hruško-
vité. 4 — 5 fi.

v písčitém smrkovém lese nad Radotinem v říjnu 1914 sbíral p. insp.
Hedrych. Domnívám se, že jest příbuzná T. sulphureum. Připomíná také
T. auranlium, ale nemá kortinový kroužek na tř.

T. lascivum Fr. 182 1. Č. smrdutá. Kl. 5 — 12 cm, velmi mas., nízce
sklenuly, pak rozlož, až i prohlubený, často nepravidelný a ex-
centrický, s okr. velmi ztenčeným, trochu hrbol., suchý, hladký,
velmi lesklý, špinavé bélavý až i košové nahnédlý s odstínem okro-
vým, uprostřed přejemně vrostle šupinkatý. Tř. kratší pr. kl.,
1 — 2 cm ti., válcovitý, často zahnutý, elast. pevný, bílý, bíle mrtnatě
vláknitý. L. velmi husté, sotva u tř. vykrojené, malounko sbíhavé.
rejprv čisté bílé, pak špinavé hlínové, neměnlivé, tenké, dosti úzké.
Duž. bílá. Výtr. skoro kulaté. 3- — 5 ."• Páčíme velmi intensivně asi

jako ztuchlá mouka.

y koloniích nebo kruzích, často i v trsech, na suchých travinách, pahor-
cích, lukách, vřdy ivimo les, od srpna do řijna všude dosti rozšířena. — Udáni
Rickenovo i popis neshoduje se dobře s naším a Frie.<:ův jest příliš stručný.
Fries praví »in quercetis campestribus*. Kdo jednou tuto ošklivou houbu po-
znal, vždycky ji pak lehce od jiných ro/ezná.

9.?9

T. Olgae sp. 11. C. Olčina. Velikost i pc doba před. Kl. 4—6 cnr
tlustě, pevně mas., nízce sklenutý, na okr. úzce podvin.. lysý, bílý
s tonem našedlým' nebo žlutavým. Tř. krátký, tlustý (i — 1>4 cm)^
dole sotva mírně ztlu.štělý, pevný, solidní i^-^iv. L. dosti husté, útlé
ku tř. zúžené nebo mírně vykrojené, bílé, ale v stáří špinavé a na
ostří trochu nahnědlé. \'ýtr. kulov. elli])t.. í, — 4 //.' Páchne silným
aromátem, ale ne tak nepříjemným jako u před.

\'c Mvězdť \- řijr.ti iqio sbírala pí. O/.ea /.vřřinová. Jest piil)uziia před.,
ale již výtrusy se od ni i od T. inamoenum Fr. liší.

T. album Schaeff. 1770. C. bílá. Kl. pravidelný, nízce sklen, a
široce tupě hrbol., v mládí dlouho na okr. podvin. a hustě plstnatý.
šedě bělový, nejprv jakoby lakované lesklý, uprostřed do žlutá,
hladký, lysý, mas. Tř. zdélí pr. kl.. asi 1 cm ti., obyčejně dolů
zúžený, bělošedý, Itriibě trhaně vláknitý a na konci hustě plslnatě
sametový. L. prořídlé, nestejně sir., u tř. úzce vykrojené, šedobílé,
neměnlivé. Duž. .mírná, bílá, neměnlivá, silně odporně páchnoucí
Tasi jako kočičí exkrementy). Výtr. vřetenovitě kopinatč (k ol>ěma
koncům zúžené), 7 — -g 11. Cyst. nitko vité, zaoblené.

\' starém smrkovém lese na Koženém vrchu u Mnichovic jednntHvó. 8,
1918

TIT. GymnolotnaKI hladký, neslický. tř. z'lúknitý, okornatčlý.

a) Kl. nehygrofanní, ale vlhký. Velké houby, jednotlivě
v houfech rostoucí, namno.zc aromatické.
y- ) Kl. bělavý nebo šedý.

1. gauibosum Fr. (Gillet). Obr. 2,7 ■ ^- niájovka. Často v skuf)!-
nách, ale sotva kdy v trsech mezi travou. Kl. 4 — 10 cm, velmi tlustě
mas., sklenuté zvoncovitý, na okr. ztenčený a úzce podvin., pak
rozlož, a trochu tupě hrbol., bílý, hladký, nelesklý, často s náběhem
do žlutavookrova, v mládí vždy světle žlutožemlový, v stáří často
rozpukaně šupinatý, často, laločnatý, vždy jemně pýřitý. Tř. sotva
zdélí pr. kl., iy2 — 3 cm ti., pevný, solidní, dole sotva ztluštčlý, pod
kl. trochu rozšířený, hladký, bílý, snadno podél se trhající. L. velr.ii
husté, tenké, nestejně dl.. dosti úzké, uprostřed nejširší, u tř. krátce
vykrojené a slabě sbíhavé, bílé, zraněním se nebarvící. Duž. bílá.
chuti lahodné, vůně líbezně aromatické (po mouce a květech). Výtr.
tupě ellipt., někdy k basi hruškovitě zúžené, 5 — 7 ,".

A' tiávč na suchých, vyhřívaných a chráněných místech hlavně pod stromy
listnatými, jmenovitě pod topoly, osykami, lípami, akáty v květnu a červnu
po celých sice Cechách, ale nestejně, hlavně v teplejších polohách. Nalezl jsem

IR 2S3

"íaf^s*^

JI také na pařtvinacli, aiio i v starém, travnatém boru. V uzavřeném lese nikdy
neroste. U íVahy jest zvláště hojná, také v Polabí. Dále isem ji obdržel:
Křivoklát, ."-v. Ivan, Slané, Vyžlovka, Beroun, Hořice, Jičín, Roudnice. Jest to
nejlahodnějši jedlá houba, která se jako »májovka« všeobecně sbírá a na
trzích v květnu prodává. Májovce ovšem podobá se mnoho jiných hub, ale
tato ode všech se liší svou skvostnou vůní a bílými, neměnlivými lupeny.
Ostatně v době čaí^ně, kdy se objevuje, roste ještě málo jiných hub. Viz ještě
Kntoloma clypcatun..

T. alboluteum

sp. n. Č. či iná-
jovka běložlutá
Velikost i tvar
před,, kompaktně
mas. Kl. 5 až
8 cm, tlustě mas.
s dlouho podvin
okr., lysý, hlad-
ký, suchý, neží-
haný. bílý, ale
s nádechem slahě
šedavýni. Třen
krátký, knželo-
Wtě napuchlý,
na basi trochu
v kořen stažený,
pevný, hladký
bílý. L. husté,
úzké, bledé žiuté. Duž. bílá, neměnlivá, silně přijemně jako před.

vonná. Výtr. kulovitě ellipt., malinké (3 — 4 /»)•

v dubinách na opuce u Ml. Boleslavi v srpnu sbíral p. dr. Novák. —
Jest zajisté velmi příbuz. před. a snad jen její odrůda. T. graveolens Pers.
s kl. trochu nahnědlým a slabě zbarvenými 1. (»fuliginosi«) musí jí býti také
blízka. A snad všechny tři. jakož i T. Georgii Clus. představují jen jeden
druh.

T. sudům Fr. 1830. (Jbr. 38. L. svétlá. Šťavnatě a kompaktně mas.,
velikosti asi májovky. Kl. 5 — 8 cm, tlustě mas., rovně sklenutý, na
lAle jemné plstnatém okr. dlouho podvin.. šedavý, místy s odstínem
žemlovým, hladký, lysý. Tř. válcov.. asi zdélí pr. kl., i — 1>4 cm ti.,
pevný, solidní, špinavé bélavý, bíle ojíněný. L. smutné svétlošedavé,
posléz do žemlová, husté, útlé. lehlé, u tř. malounko vykrojené,
skoro trochu sbíhavé. Duž. šedavá. nepříjem.né páchnoucí. Výtr
ellipt.. 5— <» ,"•

ř

obr. 37. Tricholoma gambosum ir.. slabě znienš.

234

Na kraji habrového háje na Boukalově stráni u Mnichovic, v trsech a
pospolitě. Dle Rickena přichází v horách, kdež tvoří veliké krnhy. Fries udává
ji z Belgie, Svýcar a í védská.

T. panaeolum Fr. 1836. Č. zkreslená. Veliký, statný, šedohnědavý

druh. Kl. 8 — 15 cm, rozlož., vždy posléz vyhlubený a rozličně zpro-

hýbaný, na jemně plstnatčm okr. dlouho podvin., uprostřed tlustě

mas,, kožovitý, suchý, šedohnědý, tmavě mramorovaný ano i kru-

hatý (jmenovitě podle okraje klikatý, tmavý kruh), jen při samém

okr. slabě hygrof. Tř. poměrně krátký, i — 2 cm ti., dolů ztenčený,

šedohnědý , hladký, elast., posléz měkce vycpaný. L. husté, tenké,

neširoké, mělce vykrojené a sbíhavé, šedavé. Duž. mírná, bělavá.

silně ztuchlou moukou páchnoucí. Výtr. krátce ellipt., 4- — 5 /'.

Na pastvinách a výslunných pahorcích vždy v houfech pozdě na podzim.
Často i trsnatá. Tvořívá i veliké kruhy. U Mnichovic spoře, Libochovičky
(Fch), nad Srbskem velmi hojně, Radotínské údolí, sv. Prokop (v Dalejích).

T. fractipes sp. n. Č. lomenonohá. Kl. 6 — 8 cm, velice tlustě mas.,
na lysém okr. dlouho podvin,, hladký, lysý, suchý, popelavý, na te-
meni tmavý, trochu hygrof., pod loupavou pokožkou čistě bílý, oble
sklen. Tř. dvakrát delší pr. kl., elast., ale dole záhy měchatý, bílý,
hrubě podél vláknitý, na basi hrbolatě ztluštělý a v pravém úhlu
zlomený. L. husté, velice úzké, tenké, nečistě bílé, u tř. zúžené, sotva
skrojené a krátce sbíJiavé. Duž. čistě bílá, nejvýš silně odporně
páchnoucí. Výtr. ellipt., 5 — O .«.

V suchém smíšeném lese na opuce u Chlumce n. C. (Rigellová, 1916).
— Svým zápachem připomíná T. lascivum. Úzkými a hustými I. se od všech
z tohoto příbuz, ro/.eznává. Domnívám se, že přiléhá k před. Také z I.ibo-
choviček mně druh len přinesl p. Fechtiier (1918).

T. Pes caprae Fr. Epicr. 45, 1836. C. kozí nožka. Dosti drobná,
kl. 3 — 5 cm, slabě, ale ztuha mas., mírně sklen., nízce hrbol. i bez
hrbol, lysý, na okr. dlouho úzce podvin. a slabě mělce brázditý,
nehygr., trochu vlhký, popelavý, sem tam s tonem nahnědlým. Tř.
delší pr. kl., uprostřed 5 — 10 mm ti., dolů ztenč., solidní, v stáří
dutý, pevný, hladký, sotva vláknitý, špinavě bělošedavý. L. Iiusté,
nemnoho šir., v mládí skoro obloukovitě sbíhavé (jako u májovky),
nasedlé. Duž. bělavá, silně příjemně vonná (jako u májovky). Výtr.
dokonale kulaté, na basidiích dlouze stopkaté, 4 — ^6 /».

Často po 2 — 4 v trsech., na kypré zemi mimo les mezi travou u Rado-
tína a Cernošic sbíral p. inž. Jeřábek v květnu 1920. — Není pocliyby, že
patří do příbuz. T. gambosum, ale je-li totožná s Friesovou, nemohu určitě
říci, neboť Fries neudává výtr. a nemluví o vůni. Jinak by se popis shodoval.
Šedosti připomíná T. panaeol., jež má ale ellipt. výtr.

23ó

T. vestipes sp. n. Č. odéná. O něco menši než 'J\ panaeolum. Kl
5 — 8 cm, záhy rovně rozlož., sotva hrbol., dosti mas., pravidelný,
hladký, lysý, slki^íro vodnatě Sitrakatý, sedavý, slabř do hnědavá
■uprostřed v stáři zrnečkatě vrásčitý. Tř. asi zdéli pr. kl., pevný,
tvrdý, válcov., k basi málio zítluštělý, podél vlákni'iý, bílý nebo dole
trochu šedavý, celý hrubé hile srnečkatě mrtnatý. L. nehusté, široce
břich., u tř. mělce vykrojené, bílé, na dné hrubé svraskalé, nebarvící
se. Duž. bílá, silné anýBOvé vonná. Výtr. kulovité ellipt., 5 — O//.

Obr. 38. Tricholoma nudum Bull. Značně zmenš.

Ve vlhké trávě v lesní olšině u potoka u Kunic (Mnichov.) v tlupách 9,
1917- — Jest rozhodně blízce příbuzná T. panaeolum, ale hlavně bílými 1. a
tř. se liší.

T. vernale sp. n. C. jarní. Kl. 3 — 6 cm, dosti mas., záhy rozlož.,
všdy značné excentrický a nepravid. zprohýbaný, uprostřed tupě
hrbolatý, na okr. uzounce lemované podvin., nehygrof., suchý, lysý,
hladký, mourové šedý, suchý velice lesklý. Tř. obyčejně kratší pr.
kl., rovný, z široké, často napuchlé base nahoru zvolna ztížený,
elast. pevný, hrubě podél vláknitý, hladký, za sucha hrubě hranatě
žebernatý, temné šedohnédý. L. husté, dosti široké, u tř. zaobleně
vykrojené, 6í/^, zraněním se nebarvící. Duž. v tř. čokoládová, v kl.

236

bledá, pácíiuc nepříjemně, trochu jako T. lascivnni. Výir. kulov.
vejčilé, l)ezbarvé, tlustoblanné, 8 — 9 /*•

Jednotlivě, ale v houfech ve vlhké trávě u silnice u Chuchle, na kom-
postech a vyházeném popelu v zahradách na Smíchově, také v ohradách dřev-
ních, vždy v květnu, později mizí. Patři do přibuz. T. panaeolum, význačná
jest tmavým, nehygrof. kl., excentrickým, tmavým, lirubě vláknitým tř. a
bílými 1.

P) Celá liouba fialová nebo růžová.

T. nuduin Bull. 1789. Obr. 38. C. fialová. Kl. 6 — 12 cm, šťavnatě,
tlustě mas., na jemně plstnatcm okr. značně ztenčený, úzce podvin.
a 1. přesahující, oble nízce skle-
nutý, v mládí krásné jako celá ^^p^*.'^.^,.:-.^;^^-!^:^^

. , /<íSiíŤ^řf■v^--^^•v.v■•■■''"> .^s^

ostatní houba modře fialový, lííi^^-^-^íT'*"/'-^ ■' ':"' "^*>

fi-:"

^>

Obr. T,(). Tricholoma sulcatum \'el.
značně zmenš.

V stáří ale pobledle hnědavý,
dosti hygrof., úplně hladký n
lysý, s dokonale loupá vou po-
kožkou. Třen kratší průměru
klobouku, asi i — 2 cm tlustý,
sohdní, j)evný, na basi mírně
napuchlý, na povrchu podél
vláknitý a hustě bělavě mrtnalý
až šupinkatý. L. hustě, tenké,
neširoké, u třeně slabě vykro-
jené. Dužnina fialová, velmi
příjemně vonná. Výtr. ellipt.,

5 — 6 II.

V suchých humosních koutech a dolinách smrkových lesů vždy v hou-
fech, ale sotva trsnatá (někdy také 2 — 4 kusy v trsu) po celých Cechách hojně,
vždy pozdě na podzim až do Dušiček. Jest to překrásná, libovonná a nejvýš
chutná jedlá houba. Lze ji i v zahradě na nasypaném (nemrveném) lesním
kompostu ze smrkového lesa uměle pěstovati. Objevuje se tu pak cn rok
v množství. Poplésti by se mohla pouze s modrými pavučinci, které ale mají
v mládí kortinu a nevoní nebo odporně páchnou. C. fialová voní asi jako
teleci pečeně. — T. personatum Fr. jest blízce příbuzná, aii- má více čer-
vený kl. P. r. Stejskal sbíral ji n Vidně a tvrdi, že jest to dobrý a rovněž
jedlý druh.

T. sulcatum sp. n. Obr. 3(). C. rýhovaná. Kl. 4 — 7 cm, tvrdě kom-
paktně a suše mas., ploše sklen., při okr. někd\- i — 2 zónami zna-
čený, žemlově lískový aS masově načervenalý, na jemně plstnatém
okr. v mládí podvin., hladký, suchý, trochu rugosně bradavkatý,
v sitáří někdv roztrhaně drobme šupi.nkaitý. Tř. sitejiniaměnně vállco-

2.97

vitý nebo i mírně ziluštělý, dole zahnutý a dlouhými bílými kořínky
opatřený, asi i cm ti., bělavý, pak červenavě hnědnoucí (rovněž
zraněním), zvláště nahoře měkce zrnitě šupinkatý, tvrdý, pevný,
solidní, skoro vždy podél hluboce brázditý. T.. husté, bělavé, pak
pleťově krémové, posléz hnědnoucí, u tř. nízce vykrojené, ale mnohé
také zúženě sbíhavé, úzké. u okr. časio vidlené. Duž. čisté bila.
neměnlivá, sladce aromatická. Výtr. kulov. ellipt. až kulaté, 4 — 5 /«.
V'e starýcli smrčinácli na hlubokém, suchém nánosu jehličném ve spo-
lečnosti Clitocybe odora a Psalliota arvensis v září 1914 — 1918 v Potoči-
nách u Mnichovic, v smrčině u Slivence (Reisner), v lesích u Bilichova (Vin.).
Jest tvarem a velik. úplně podob. T. gambosum, od něhož se liší již také kul.
výtr. Mezi formy jeho se počítati nemůže.

b) Kl. nehygrofanní, vlhký, šedavý, velké houby, jednotlivé
nebo v tlupách rostoucí, silné aromatické. L. pomačkáním
černají.

T. fumosum Pers. 1801. C. kouřová. Kl. 3 — 8 cm, elast. a vodnatě
mas., tenký, mírně sklen., za vlhka skoro slizký, hladký, silně lesklý,
nehygrof., černavé hnédavý, ale také pobledlý s temným tupým
hrbolem, při okr. velmi tenký, od temene paprskovitě vláknitě ru-
gasaií. Tř. značně dl., asi i cm ti., dole dosti napuchlý, elastický,
podél vláknitý, při zlomení v proužky se trhající, bělav^', nahoře
bíle poprášený. L. nehusté, široké, uprostřed nejširší, k okr. velice
zúžené, přirostle sbíhavé, špinavé bélavé, pomačkáním okamžité
černající. Duž. špinavě běla\'á, rychle na vzduchu černající. V^ýtr.
kulaté, ale skoro tupé hranaté, 6 — 8 11. Páchne ostře.

V meclialině v smrčině u Struhařova v červnu 1914, u Radotína na pod-
zim 1914, Peruc (R). Jest vzácný a velmi nápadný druh. V menších kusech
připomíná skoro Nolaneu.

T. trigonosporum Bres. 1891. c". Jirannovýtrusná. Velká, elast.,
skoro hygrof. houba. Kl. 5 — 10 cm, ploše rozlož., s širokým nízkým
hrbolem, za vlhka tmavé černohnédavý, za sucha pobledle špinavě
hnědavý, lysý, hladký-, radiálně mělce vrásčitý, blanitým okr. 1. pře-
sahující, tence blanitý, uprostřed mas. Tř. kratší pr. kl., stejně ti.
(i cm), podél hladce vláknitý, bílý, elast. L. prořídlé, široké, elast.,
úzkým úhlem vykrojené, bílé, pomačkáním modrající, pak černa-
jící (rovněž jako. tř.). Duž. bílá, silně zvláštním příjemným aro-
mátem vonná, ^'ýt^. j — 4hranné, velké, 10 — 12 .«.

Ve smrčinách vzácně, v červenci a srpnu. V Potočinách u Mnichovic,
Golčův Jeníkov (]\Iaximovič). — Tvarem výtr. jest zvlášf vyznačena a jistě
totožná s Bresadolovým druhem.

238

T. cinerascens Bull. 1789. C. popelarvá. Kl. ^—j cm, dosti silně
vodnatě a elast. mas., nízce sklen., uprostřed obyčejně vmáčklý, ale
také nizce hrbol., s ostrým okr., Iiygrof., za vlhka šedavý as šedo-
žlutavý, uprostřed tmavší, jakoby ^elatinosně průsvitný, s prosvi-
tavými 1. u okraje a radiálně útle vláknitě vrásčitý, za sucha bledý,
hladký. Tř. skoro delší pr. kl., asi i cm ti., dole namnoze ztluštělý,
celý čisté bílý, hladce podél vláknitý, elast., pak měkký. L. dosti
husté, čistě bílé, široce přisedlé, kratičce sbíhavé, na ostří černavé.
Duž. bílá, silně anýzové vonná. Výtr. široce kosníkovité, lO/*.

V habřinách a dubinách dosti často, obyčejně trsnatá, již v květnu a červnu
(5 — 8). U .Stiuhařova, u Hrusic a Ondřejova, nad drahou n Božkovn, Babice
(Zv.), Chuchle, Zbraslav, Jílové. — Mění se zjevem i velikostí, někdy jest malá,
s tř. tenkým a excentrickým. Proč se neklade mezi hygroíanni, nemohu po-
chopiti. Zápach šíří se daleko do okolí a naplňuje celou místnost.

T. molybdinum Bull. 1790. Č. popelavé olivová. Nápadně tvrdě
elast., silné tricholomové aromatická. Kl. 5 — 10 cm. tlustě elast.
mas., nízce sklen., uprostřed široce vmáčklý, hladký, velmi lesklý,
suchý, hustě radiálně tmavé rugosní (místy skoro jakoby šupinkatý),
ostatně popelově smutné olivové žlutavý, nehygrof., na okr. blanitě
přesahující. Tř. zdélí pr. kl.. i]^ — 3 cm ti., pevný, dolij zvolna
ztluštělý, hrubě podél vláknitý, bílý, na konci trochu mrtnatý. L.
široké, bílé, nehusté, tlusté, široce přirostlé a krátce sbíhavé (ne-
vykrojené), na ostří nápadné černavé. \"ýtr. široce kosníkovité,
často v špičku stažené, g — 10 /'. Du!ž. bílá, na lomu černavá.

\' bučinách vzácně. \' staré bučině za hostincem u Roblína na vápně (6,
1016). — Popis u Rickcna se trochu odchyluje.

c) Kl. nehygrof., vlhký, šedavý. J'elké honby, v trsech mohnt-
ných spojené, aro-niatické.

T. conglobatum Vittad. 1835. Č. nahloučená. T\X)ří mohutné, až
z 50 — 100 kusů basemi dohroniady srostlé trsy. Kl. 4 — 10 cm. mas.,
sklen., hladký, lysý, světle nebo tmavěji hnědavý neb i šedohnědý,
někdy také bělavý, na okr. tenký, podvin., někdy jako vodnatě mra-
morovaný. Tř. masitý, elast., asi i cm ti., vláknitý, bíle mrtnatý.
L. nehusté, bělavé, s tonem žlutavým, útle přirostlé, ale sotva sbí-
havé. Duž. páchne trochu odporně moukou, hlavně při usycháni.
Výtr. skoro kuK)v., 5 — 6 /'•

V zahradách, na dvorech, mezi kamením a dlážděním, i ve sklepích, někdy
i z hromad uhlí vyrůstá, často i v sadech městských a na ulicích. Hlavně na
pcdzim. Všude hojně. Jest prý jedlá. — V trávě u lesa u Kunic (Mnicli.) v záři

239

1014 sbiral jí-om (xlrúdii (\;ir. guttulatuni m.) s tř. celým černavýrr.i šupinkaiiii
skvrnitým.

T. connatum Schum. 1801. C. srostlá. Plodnice srostlé jsou svými
třeni ve velikém trsu v massivní, hlizovitý podklad. Kl. 5 — 8 cm,
mas., na okr. lenký, šedavý neb i hělavý, suchý, lysý, v mládí celý,
později na okr. hile ojíněný, ploše sklen., s pod vin. okr. Tř. asi
I cm ti., bílý, ale Imavšími vlákny podél protkaný, dole sotva
ztluštělý. L. husté, vodnate bílé, s tupě uťatým ostřím, jež jest po
B-traaiách liem>a\-ánD bílými vlásiky, u tř. \-ykrojené a tu nejširší
k okr. rychle zúžené, skoro hrubě zubaté. Duž. bílá, silně moučné
vonná. Výti . válcov. podlouhlé. ^—7 ."•

Na vlhkých humosnich mistech, dle Kickena hlavně podle řek a p.ituků,
ale ridce. V smrkovém lc?c u Chlumce n. C. (R. 8, 1015).

T. Schuraacherl Fr. 1821. C. Schumacherova. Kl. ó — 12 cm,
zvoncov., pak sklenuté rozlož., často široce hrbol., tlustě mas., ale
na okr. tenký, ostrý, v mládí podvin. a trochu pýřitý, 1. přcmhujíci,
lysý, hladký, vlhký, šedý. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., ztuha elast..
podél vláknitý, často pokroucený, hladký, lysý, bělavý, jen nahoře
trochu pomoučený. L. husté, úzké, bílé, slabě u tř. vykrojené, skoro
sbíhavé. Duž. bílá, slabě mýdlově vonná. V\Hr, skoro kulaté, 5 — 6/'.

\' W^xw. lesícii v sípini a září vzácně, pospolitě. Na Plecháči u Mnichovic,
Pecny u Ondřejova, Jevany. Tř. někdy smáčkly, zahnutý a excentrický.

d) Kl. nehygrof., vlhký, šedavý neb hnědavý. Drobné, jednot-
livé rostoucí druhy, často se zbarvenými 1. Nevonné.

T. oreinum Fr. C. chlumní. Menší, šťavnatě mas. houbička.
Kl. 2 — 4 cm, obyčejné rovně nfatý, jen sem lam uprostřed trochu
vypouklý, ó' tenkým, 1. přesahujícím okr., hladký, mastně lesklý, ne-
hygrof., mourově šedý, jen na samém okr. bělavý. Tř. kratší pr.
kl., 3 — 6 mm ti., rovný, dole 50tva ztluštělý, elastičně vláknitý,
černohnědý, nahoře bledší a jemně bíle šupinka tý. L. husté, jemné,
neširoké, k okr. zvolna zúžené, u tř. úzce vykrojené, bílé, neměn-
livé. Duž. bílá, nevonná. Výtr. krátce ellipt., k basi stáž., 5 — 6 //.

\' zahradě v JSInichovicích na nemrveném kompostu, lo, IQ14, na mezi
u Všesim (Kaz), na jetelišti u Lysé. — Jest vzácný a posud málo známý drufi-
Pěkné vyobrazeni jest v Cwjke pl. 218. (Anglie.;

T. flavifolium sp. n. C. žlntolupenná. Malá, suiva hygrof., kl. 3 až
4 cm, mírně mas., sklenutý, šedohnědavý, bíle ojíněný, lysý. Iř.
sotva zdélí pr. kl., 4 — 5 mm ti., stejně ti., dole hnědavý, nahoře
bledavý a bíle pomoučený, vláknitý. L. velmi husté, tenké, u tř. za-

240

oblené, bledě slutavé, pomačkáním hnédnoucí. Výtr. malinké,
okrouhle elliptičné, 4 — 5 //. Kozemnula páchne slabě.

V smrčinách u Kutné Hory, 8, 1915 (Hejny). — Patří poblíž T. suljpul-
verulentum Pers., ale není totožná. Nápadné jest zbarveni 1.

T. versicolor sp. n. C. různoharevná. Menší dr., podivně zbar-
vený. Kl. 3 — 5 cm, tlusťoučce a pevně mas., nehygrof., nízce sklen..
na podvin: okr. plstnatý, cihlové hnědý, fialově ojíněný. Tř. zdtMí
pr. kl., váJQOv., 5 — 10 m.m ti., sífiiatě řjilkovaný, dole bledý, niahoře
nafialovělý. L. husté, neširoké, u tř. zaoblené, sírosluté, s hladkým
ostřím, neměnlivé. Duž. žlutavá, nevonná. Výtr. krátce ellipt..

3—4 ř-

Mám jediný kousek této úhledné, zvláštní houby, který sbíral p. Kopecký

u Police n. P. v říjnu 1915. Myslím, že patří do příbuzenstva T. irinum Fr.,

třeba ještě dále sledtivaii.

e) A7. hygrofanní, za vlhka vodnatý.

a) Kl. nebo aspoň 1. nebo tř. fialově nebo červeně zbarvení-.

T. sordidura Schum. 1803. C. špinavá. Kl. 4 — 6 cm, tence vodnatě
mas., nálevkovitě rozlož., s ostrým, tenkým okr. a nízkým hrbolem,
velmi hygrof., za vlhka krásně fialový jako celá ostatní houba, za
sucha posléz šedavě pobledlý neb i do hnědavá, hladký, na samém
okr. s prosvit. 1. Tř. vždy prohnutý, stejně tlustý, zdélí pr. kl., 3 až
8 mm ti., solidní, dosti pevný, podél vláknitý, pod 1. trochu roz-
šířený. L. husté, neširoké, u tř. nejširší, zoubkem přisedlé a kra-
tičce sbíhavé, fialové, posléz šedavé, bíle poprášené. Duž. fialová.

odporně Jmojně páchnoucí. Výtr. ellipi., O — 7 /'.

Význačná houba kompostová, rostoucí vždy v mnohočetných trsech a
chomáčích, také na pastvinách a lukách, vždy mimo les. \'šude hojná, od května
do září. Jest to takřka zmenšená T. nuduir..

T. olidum sp. n. C. páchnoucí. Kl. 2 — 3 cm., vodnatě tence mas..
hnědě šedavý, hygrof., za vlhka s prosvit. 1., rovně rozlož., na okr.
tenký, ostrý, .? vyniklým, tmavým hrbolem. Tř. zdélí pr. kl., k basi
zvolna tence zúžený, -elast. pevný, solidní, podél nápadně hrubě
vláknitý, šedě lilákový. L. dosti husté, u tř. slabě vykrojené, bledě
lilákové, k okr. zvolna ztenčené. Duž. bledě liláková, silně odporně

ztuchlým olejem páchnoucí. Výtr. ellipt., 5 ."■

Na travině lesní louky pod Koženým vrchem nad Hrusickou cihelnou
(Trollius). 10, 1OT4. .Test přibuz. před., ;i1e určitě rozdílná.

T. rubescens sp. n. Č. nočerveiialá. Kl. 1—3 cm, tence, elastič.
vodnatě mas., obyčejně laločnatý a nepravid., hrbolatý, někdy také

241

s \Tinax:kloii jamukoii uprosí: řed. JiěkxJy s ki>ncen)Lrk;kýjiii kruhy,
na samém okr. úzce podvin., hladký, lysý, bledounce narňšovělý.
Tr. elast.. podél vláknitý, nezlomitelný, solidní, nahoře nejširší,
dolů zvolna ztenčený, bílý a růžové nirtnatý. L. husté, úzké, bílé,

u iř. zaobleně N^olné. Výtr. kulov. ellipt., malinké. Nevoní.

V dubcvém lese ve Vídrholci u Běchovic, 6. 1914 (Fechtner). Jest přibuz.
před.

T. persichium Fr. 1821. C. broskvová. Kl. 4 — 8 cm, dosti tlustě
mas., lysý, hygrof., za vlhka masové červenavý, vodnatý, za sucha
bělavý, červeně skvrnitý a červeně nadechlý, ploše sklenutý, tuhý,
často laločnatě nepravid. Tr. delší pr. kl., i — 2 cm ti., často
smáčkly, chrupavčitě tvrdý, podél hrubé vláknitý, na basi kořeno-
vité ztenčený, solidní, dole masové červený, nahoře bílý, hladký.
L. husté, úzké, u tř. úzce vykrojené, bílé. ale jako tř. a kl. pomačká-
ním červenající. Dnž. bílá, dosti příjemně vonná. Vý^v. kulaté nebo
hruškov., 6 — 7 ,".

U Radotina v říjnu 1915 sbíral p. oí. Zvává. — T. persicinum Fr. jest
vzácný, málo známý dr. Popis Fricsův jest příliš stručný, ale dosti shodný.
Srovnej také Collybin niaculata Sch.

T. nigripes sp. n. C. černonohá. Kl. 3 — 5 cm, mírně vodnatě mas.,
nejprv rovný, pak značně nálevkov. vmáčklý, hygrof., za vlhka
tmavé Jitiédý, za sucha košové šedohnédavý, hladký, jakoby mastně
lesklý. Tř. zdéli pr. kl., válcov., 3 — 5 mm ti., hladký, černohnědý,
pak černý, nahoře pod 1. j- odstínem fialovým, elast., vláknitý. L.
husté, tenké, velmi šir., čisté bílé, u tř. hluboce vykrojené a trochu

sbíhavé. Duž. bledá, bez zápachu. Výtr. široce tupě ellipt., 8 — 10 f.

V mechatém boru na vápně u Bubové u Karlštejna, 10, 1915. — Patří do
príbuz. T. sordidum, ale se žádnou známou se neshoduje.

T. aromaticiim sp. n. C. aromatická. Kl. 4 — 8 cm, často nepravid.
a excentrický, tupě kuželov., pak rozlož, s tupým hrbolem, upro-
střed velmi tlustě mas., elast., hygrof., za vlhka kaštanové hnédv,
vodnatý, s prosvit. 1. při okr., za sucha červenohnědý nebo po-
bledlý, hladký, lysý. neslizký, vždy s pokožkou v políčka roztrhaný.
Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., dole málo ztluštělý a vřetenovitý, pevně
elast., hladký, lysý, podél hrubě vláknitý, nahoře útle pomoučený,
hílý, ale v stáří červenohnédé osmahlý, podélně se třepící. L. dosti
husté, neširoké, tenké, u tř. skoro^ volně vykrojené, či.-tě bílé, ale
na ostří a k okr. kl. brzo červenohnédé. Duž. bílá, neměnlivá, i bez

rozemniití silné sladce vonná. Výtr. kulaté, 4 — 5 //.

V trsech v starém jedlovém lese u Hrusic, 9, 1916. — Jest podivný druh,
se žádným známým srovnatelný. Za vlhka upomíná na velké Collybie.

242

^) Kl. nebo i tř. šedavé. hnědavé, 1. bílé nebo šedé.

* Menší druhy.

T. melaleucum Pers. 1801. (A. kucophaeus Pers.) C. tmavá. Kl.
4 — 8 cm, tence vodnatě měkce mas., nejprv ploše sklenutý, pak
rovný, sotva hrbol., holý, velmi hygrof., za vlhka šedohnědý až
černavý, šedě okrový, za sucha žemlově blednoucí, až i bělavý,
s okr. úzce podvin. a jako blánka 1. přesahujícím. Tř. daleko delší
pr. kl., rovný, tenký (4 — 10 mm), pevný, bílý, solidní, vláknitý,
měkce mrtnatý, na basi sotva ztluštělý. L. velice husté, úzké i ši-
roké, u tř. vykrojené, uprostřed nejširší, tenké, bílé. Voní dosti
silně příjeiimě. Výir. elHpi., 7 — 8 .«. Cyst. na ostří velmi sporé, ale
veliké , dlouhé, rovné, jehlicovitě zašpičatělé a na konci zpěl
osténkaté.

V trávě vlhké na krajích lesních, na lukách lesnich, v hájich a sadech
(Letná, Stromovka), na pastvinách a v zahradách všude rozšířený druh a ve-
likostí i zbarvením měnlivý. Celé "léto do podzima. Domnívám se, že mnohé
z následujících druhů omylem za T. melaleucum se považovaly. Ostatně celé
toto příbuzenstvo zasloužilo by revise.

T. obscurum sp. n. C. temná. Zjev před., ale menší a 1. šedé. Kl.
2 — 3>^ cm, pravidelný, v mládí zaobleně sklenutý, pak rovně roz-
lož., nehrboL, tence vodnalě mas., na tence lupenitém okr. ostrý,
relmi hygrof., za vlhka špinavě šedohnědý, s prosv. 1. u okr., za
sucha bledavě kozově osmahlý s temnějším středem, hladký, lysý.
Tř. velmi dl., rovný, tenký (3 mm), dole nezíluštělý, elast. pevný
nezlomitelný, špinavě hnědavý, nahoře bledší, hrubě vláknitý, ale
s prosvitavými příčkami, hladký, lysý. L. skoro prořídlé, tenké,
velmi široké, břichaté, u tř. zaobleně přisedlé, smutně temně šedé.
Voní silně anýzem. Pomačkáním se nemění. Výtr. ellipt., 5 — 6 //.

Cyst. žádné.

V mokrých mechatinách v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, jed-
notlivě. II, 1917. — Jest příbuz. T. melaleucum, ale jistě rozdílná.

T. collybiaeíortnis sp. n. C. penízovková. Zjev a velikost Collybia
dryophila. Kl. 3 — 4 cm, tence elast., mas., ploše sklen., s velmi
podvin. tenkým okr., uprostřed j- tmavým, malým hrbolkem, šedý,
hladký. Tř. tenký (2—3 mm), delší pr. kl., elast., hrubě vláknitý.
šedohnědý, nahoře bíle poprášený, dole černavý. L. husté, tenko,
čistě bílé, obyčejně vlnité, na ostří zoubkatě pýřité, zraněním ne-
měnlivé, mělce vykrojené, husté, nesbíbavé. Duž. bílá, nevonná.
Výtr. ellipt., 10 — 12 /'. Lyst. na ostří hojné, rigidně štětinkovité,
špičaté.

243

Mezi travou \e světlých dubinácli nad udolini Kadotinskýni. 8, 1915. —
Jest jistě |)ril)ijziia T. iriclalciicum, ale rn/.dilná.

T. carbonicum sp. n. C. karbonská. Zjev i velik. 1\ nielaleuc. Kl.
4 — 5 cm, ploše rozlož., s nepatrným, nizkým lirbolem, tence a křehce
mas., neliygrof., za vlhka slizký, za sucha hladký, lesklý, lysý, blani-
tým akr. lupeny přesahující, bleděšedý. Tř. solidní, dosti pevný,
vláknitý, lysý, stejně ti. (3 — 5 mm), bílý, neměnlivý. J.. husté, velmi
tenké, šir. břich., k okr. zúžené, u iř. mírně vykroj, a trochu sbi-
havé. měkké, nečisté hile. Výtr. široce, krátce (skoro kulov.) ellipt..
10 — 12 ,". (."\.^t. na ostří nehojné, rigidně jehlicov., na konci krátce
ostnité. Bez zápachu.

V trávě ve světlých lesích na kamenouhelném útvaru u Kladna v dubnu
1914 sbíral p. prof. J. Žofka. — Jest podivná čir., zjeveir. T. inehileuc. připo-
mínající a cystidanii k němu také ukazující, ale kl. jest naprosto nehygroí'. (i po
vykoupání), za vlhka zřetelně slizký a výtr. větší. Podle toho by vlastně měl
zařaděn býti poblíž T. portent., ale do tohoto příbuz. nepatří.

T. .s:raminicoluni ?p. n. Č. trávní. Velikost a skoro i tvar obecné
.špičky, v jejíž společnosti rostla. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., rozlož..
uprostřed s nahým, skoro ostrým hrbolem, hygrof ., za vlhka černo-
Šedavý, za sucha popelový, matný, jakoby ojíněný, na okr. ijzce
podvin. a blanitě 1. přesahující, suchý. Tř. málo delší pr. kl..
3 — 5 mm ti., hladký, tuhý, vláknitý, šedavý, dole neztluštělý. L. nej-
výš husté, útlé, úzké, nestejně dl., u tř. vykrojené, čistě bílé. Výtr.
vejčitoellipt., 8 — ic ,". Cyst. žádné. Nevonná.

Na travnaté, suché, výslunné mezi poblíž mateřídoušky v červenci po
deštích 191G u křířku nad Mnichovicemi (cesta do Struhařova). — Z příbu-
zenstva T. subpulverulentum Pers.

T. uligínosum sp. n. c^. bašinnú. Kl. 2 cm, pravid., polokulovitý,
tence mas., hygrof., za vlhka hnědý, za sucha uprostřed černohnědý,
ostatně šedavý, nečárkovaný, hladký, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl.,
2 mm ti., hnědavý podél vláknitý. L. nehusté, široce břich., široce
přirostlé nebo mělce málo vykrojené, špinavé hnědavé, posléz bíle
poprášené, dosti mas. Výtr. sk'>r 1 kulaté. 5 — 6 .«. Hez zápachu.

V mechatém lučním močále u Mnichovic u. silnice do Stránčic ve spo-
lečnosti Galér. 11, 1014. — Mycena to býti nemůže. Příbuznost nejasná.

T. rasile Fr. 1836. C. hladká. Vel:kost a tvar asi jako u T. ustale.
Kl. 4 — 6 cm, hygrof., temné po pelavý, hladký, skoro hedvábně lesklý,
za sucha bledě šedavý, na okr. světlejší. Tř. válcov., elast. mas., asi
I cm ti., hladký, šedý. nahoře bělavý. L. husté, nestejně šir.. úzce

244

připojené, šedavé, na ostří bledší, často příčně spojované. Du/..
sedává, slabého zápachu olejného. \'ýtr. kulaté. 5 ,«.

Ve vlhkém, borovém lese u Jírusické cihelny ve společnosti šedivek, 10, 1014.

' T. turritum Fr. 1836. C. rohová. Kl. 6— jo cm, měkce elast.. skle-
nuté rozlož., obyčejně tupě hrbol., s okr. ťtipč zaobleným, hladký,
lysý, hygrof., za vlhka syté rohově hnědý bez pro<v. 1., za such.i
bledě rohově a žlutavé strakatý až i bělavý, lesklý, pod loupavou
pokožkou šedavý. Tř. válcov., elast., lysý, hladký, šedě rohový, hru-
bé vláknitě rýhovaný, po přelomení se třepící. L. husté, tenké.
velmi sir., na ostří hrubě zubaté, u tř. široce vykrojené, nečisté
bílé. Výtr. ellipt. klínovitě zvolna stažené. 7 — 8 ,". Voní slabě hou-
bo^vitě.

V naneseném listí dubovém ve vlhkých koutech lesnich 11 Zbraslavi, 10,
1916 (Špaček). — Duž. ve tř. jest prý černavá (Ricken), ale Fries se o tom
nezmiňuje. Naše houba nemá černou duž.

T. lixivium Fr. 1836. C. louhová. Statná, veliká houba zinuií. Kl.
8 — 18 cm, záhy ploše rozlož., pak skoro nálevkovitě prohlubeň v.
s vlnitým, tence blanitým průsvitným okr., sotva uprostřed hrbol.,
velmi hygrof., šedavě nahnědlý, ale také značně pobledlý, s temným
.'středem, hladký, radiálně trochu hedvábitý, s prosvit. 1. při okr. Tř.
kratší pr. kl., i cm ti., solidní, bělavý, hladký, lysý, nerýhovaný
křehce lámavý, často smáčkly. L. bělavé, v stáří vlnité, měkce tenké,
dosti sir., prořídlé, u tř. zaoblené, neměnlivé. Duž. vodnatá, dosti
odporné páchnoucí. Výtr. vejčitoellipt., ('^ //.

V k3'prém, vlhkém humuse v jehlic, lese ve Hvězdě v listop. 1917. —
\' stáří připomíná skoro veliké Clitocyby. Friesův popis se nápadně s naší
houbou shoduje. Musí býti velmi vzácnou, neboř všichni autoři jen Friese opi-
sují. Okraj kl. lapeny nepřesahuje.

T. abietiiium sj). n. C. jedlová. Kl. 3 — 5 cm, dosti slabě a vodnatě
mas., záhy rozlož., nehrbol., mastně lesklý, velmi hygrof.. za vlhka
tmavě šedohnědý s prosv. 1. při okr., mimo to při okr. krátce rýho-
vaný, za sucha šedý, hladký, skoro lesklý. Tř. zdélí pr. kl., stejno-
měrně válcov., 4—7 mm ti., hladký, lysý, útle pruhovaný, za vlhka
nahoře černé ocelový. L. husté, tenké, velice široce břich., u tř.
vykrojené, volné, špinavě šedé, trochu nestejně zubaté. Duž. šedavá.
bez zápachu. Výtr. kulaté, k basi krátce stažené, 6 /'.

V lesním humusu v jedlovém lose na Hůře u Tehova, 9, 1918. — Jest ku-
latými výtr. příbuz. T. rasile, ale drobností, tenkým třeném rozdílný.

T. excissuni Fr. 1874. C. vykrojená. Menší druh. Kl. 3—5 cm,
zvoncov.. pak sklenuté rozlož., trochu hrbol.. hygrof., hladký, lesklý.

2ái

trochu radiálně svraskalý, bledé šedohnédavý, uprostřed temné hně-
dý, slabě mas. Tř. zdéli pr. kl., 4 — 8 mm ti., čisté hily, vláknitý
hladce lesklý. L. dosti úzké, čisté bílé, širokým a hlubokým úhlem
vykrojené, slabě sbihave. Nevonná. \''ýtr. ellipi., () f*.

V travinách a lesích řídce. Nad Chuchli v červnu 1914 (Simek). — Blízce
příbuz. T. humile, od něhož se liší většími rozměry a hladkými tř.

T. coifeaceum sp. n. C. kávová. Kl. 3 — 6 cm, mírně sklen., ^- širo-
kým, tupým hrboleni, tence vodnatě mas., s lupenitým okr., velmi
hygrof., za vlhka temné kávové hnédý, s prosv, 1. při okr., za sucha
špinavě kozový, vlhký, hladký, lysý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti.,
válcovitý, k basi ztenčený, elast., vláknitý, šedý, na basi černý nebo
hnédý, nahoře bohaté mrtnaté šupinkatý. L. husté, tenké, sir., šedé
u tř. zaoblené nebo obloukovitě přisedlé. Uuž. šedavá, silně příjemné
vonná. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 ,"

v nioclui v borech nad Srbskem u Kailšt. (.podklad písek), 10, 1915.

T. putidiitn Fr. 1836. Č. páchnoucí. Menší, hygrof. dr.. šedé barvy.
Kl. 3 — 5 cm, tence mas., s okr. lupenitým, 1. přesahujícím, za vlhka
šedé hnédý, s prosv. 1. při okr., za sucha košově šedavý, hladký, ale
nelesklý, tupé hrbol., nízce sklen., s okr. dolů sehnutým a sprohý-
haným, v mládí bíle vlásenitým. Tř. zdélí pr. kl., sotva i cm ti.,
pevně elast., dole mírně ztluštělý, šedobíle měkce vláknitý, celý
drobné šupinkafě mrtnatý, vždy zakřivený. L. husté, dosti úzké, zú-
ženě přisedlé, bílé do šedá, neměnlivé, k okr. zvolna zúžené. Duž.
bledá, siLně jako T. flavobrim. vonná. Výtr. malinké, elljpt., 4 — 5 n.
Vždy v smrčinách v naneseném jehlici, v trsech a pospolitě. I" Mnichovic
často (Potočiny a j.). — Vj^značny dr. z příbuz. T. humile.

T. Iiumíle Fr. 1821. C. nízká. Kl. 3 — 4 cm, pravid., nízce sklen.,
dlouho podvin., vodnatě mas., hygrof.. sotva hrbol., hladký, za
vlhka slizký a temně šedohnědý, s málo pffosv. 1. při okr.', 1. přesa-
hujícím, za sucha bledší. Tř. málo delší pr. kl., stejně ti. (asi t cm).
pcNině elast.. vláknitý, bělavý, celý bíle útle moučnaté mrtnatý.
L. velmi husté, tenké, u 'tř. mailounko vykrojetné, čisté bílé. Bez zá-
pachu. Výtr. ellipt.. 8 — q .". cyst. na ostří jehlicovitě kopinaté, na
konci zpět ostnité.

Skoro vesměs mimo les na travinách, zvláště na pahorcích ve formaci Ra-
comitríové, na podzim, obyčejně pospolitě. Význačná houbička bělostnými 1.,
jež se zvlášt odrážejí od temné barvy kl. Jest všude rozšířena.

T. edentulum sp. n. Č. bezzubá. Příbuz. a podobná před. Kl.
5 — 8 cm, měkce mas., ploše sklen., .y hnědým hrbolem. bledě šedavý,
lysý, hygrof., ostrým okr. málo 1. přesahující. Tř. mnohem kratší

246

pr. kl., I cm ti., na basi napuchlý, sulidni, uvnitř houbovitý, černo-
hnědý, uvnitř s dužmnou hiloii, ale hnědě okornatělou, hrubě vlák-
nitý, lysý, pomačkáním černající, nahoře moučnatě mrtnatý. L. vel-
mi hustě, tenké, dosti úzké, asi v Va nejširší, k okr. zvolna zúžené,,
u tř. ohloukovitě sušené a skoro sbíhavé, špinavě bělavé. Duž. bílá,
silně moučně vonná. Výtr. tupě ellipt., lo fi. Cyst. ostře tyčinkovité,
na konci zpět osténkaté.

V pařišti v Mnichovicich, 8, 1918. V travé u silnice pod Božkoven;.
Myslim, že se nedá dobře spojiti ani s před. ani s násled.

** Veliké, kompaktní druhy.

T. arcuatum Bull. 1789. C. oblouková. Statná, šťavnatě a clasl
mas. Kl. 10 — 15 cm, tlustě mas., nízce sklenuté rozlož, a skoro vždy
nepravidelně jamkovitý, hrbolatý a laločnatý, na okr. dlouho podvin.,
hygirof,, černohnědý, j'alkoiby s odstínem do oliivova, hladký, slizký.
Tř. velmi krátký, pevně elast., válcovitý, i — 2 cm ti., na basi v ku-
latou hlízu napuchlý, hrubě vláknitý, nezlomitelný, černohnědý. L.
bílé, temké, širioké, na osítří isikorio vykrajiované, husté, bělavé, bez
vůně. Výtr. ellipt., 7 — 8 ft. Cyst. na ostří hojné, rigidně jehlicovité.
dlouhé (40 — 50 V')) na špičce strupaté.

Na polích, lukách, vždy mimo les, vzácně, na podzim. U Záběhlic r. 19 15
sbíral p. učitel Mašek.

T. brevipes Bull. 1790. C. krátkonohá. Takřka malé T. arcuatum.
Kl. 3 — 6 cm, nízce sklenutý, se sehnutým ostrým okr., nízce tupě
hťbol., často nepravidelně zprohýbaný a vždy excentrický, dosti
mas., hygrof., za vlhka černohnědý, za sucha sytě šedý až krémově
šedý, lysý, tuhý. Tř. velmi krátký, asi i cm ti., dole sotva zlluštělý,
elast. pevný, hladký, lysý, šedohnědý, uvnitř nápadně hnědý. L. dosti
husté, široké, u tř. široce vykrojené, bílé, pak špinavě nahnědlé. Bez
zápachu. Výtr. ellipt., 8 — to ;>. Cysi. rigidně tyčinkovité, špičaté,
ostnité.

Vždy mimo les, v trávě v zaliradách, na polích, pozdě na podzim. Vzácně.
Na Letné v říjnu 1918 sbíral p. prof. Vlček.

T. Bezděki sp. n. C. BeMěkova. Kl. 5—10 cm, vlhce, tlustě mas.,
rovně rozlož., jen málo hrbol., s okr. (inikoliv blanitým) dlouho pod-
vin., lysý, hladký, ale nelesklý, málo hygrof. (bez prosv. 1.), šedý, na
temeni skoro černošedý, při okr. s řadou tmavých vodnatých skvrn
(1—2 mm šir.). Tř. zdélí pr. kl., uprostřed asi i cm ti., trochu ex-
centrický, dolů zvolna ztenčený, hladký, jemně, sotva znatelně pronž-

24?

kovaný, bílý. od hora do polovice bohaté bíle iiirhiatč šupinkatý, so-
lidní, elast. L. husté, u tr. vykrojené, nebrich., nemnoho sir., čisté
bílé. neiiiěnlivé. I3už. bílá, be/. zápachu. Výtr. široce krátce ellipt..
8 — (> .". Cyst. sporé, dlouze jehlicovité, na konci osmité.

Na holé sterilní zemi v lomu za Zítuvýin inlýncm v Mnicliovicícli, 7, 1918.
Jednotlivě. Patří do přibuz. následujícího dr. Nvznačné jsou vodnaté skvrny na
okr. kl.

T. sramniopodium Bull. 1791. Č. černá. Kompaktně, tlustě mas.
Kl. 8 — 20 cm, tlustě a tvrdě mas., v mládí s široce podvin., ostrým,
jemně šedě plstnatým okr., nejprv tupě zvoncov.. bělavě ojíněný,
pak rozlož, s nízkým hrbolem. černý až černohnědý, mastně lesklý,
vlhký, lysý, při okr. černé skvrnitý (v mládí), sotva hygrof. a málo
odbarvujlcí. Tř. kratší pr. kl., 3 — 4 cm ti., oblý, někdy trochu
smáčkly, isotva dole ztluštělý. pevně elast., hrubé vláknitý a mrtnatý.
mourově tmavohnědý, dole světlejší. L. husté, úzké, u tř. slabé vy-
krojené a sbíhavé, nejprv černošedé, pak kalně šedavé. Duž. pod kl.
černavá, nad 1. světlá, v tř. bílá, trochu odporně páchnoucí. \'ýir.
ellipt.. 8 — TO /'. cyst. sporé, malinké, jehlicovité. dole málo ztluštělé.
\' pmrčině na vápně u Karlštejna v říjnu 1915, v listnatém humuse ve
Hvězdě (poblíž potoka u studny) v listop. 1917. — Jest podivuhodná, skoro
obrovská houba, snad totožná s T. grammopodium, posud špatně známým. Kl.
jeho má býti červenohnědý, 1. bílé; Fries o něm praví: »in nemoribus granii-
nosis raro«. Musí býti dále studováno.

T. cartilagineum Bull. 1792. Č. chrupavčifá. Kl. 6 — 10 cm, dosii
tlustě mas., plose :4clen., hygrof., za vlhka kouřové tmavo-kaštanový
(bez prosv. 1.), celý na povrchu drobnými smečky a vráskami po-
setý, bez loupavé pokožky. .9 dnšninou tmavé kouřovou. Tř. i až
2 cm ti., pevný, kořenující, lysý. vláknitý, elast., nahoře bílý, dole
posléz špinavě hnědavý. L. husté, šir., u tř. vykrojené, bílé, pak
špinavé, elast., nestejně šir. Páchne nepříjemně. Výtr. kulaté. 6 //.
Cyst. krátké, sUnipkovité. lahvicovité. tupé.

Hlavně v listnat. lesích. Přinesl ji z dřevní ohrady na Smíchově v listop.
1918 p. ř. O. Reisne?.

y) Celá houba bílá.

T. candidum sp. n. C. bélostná. Kl. 6 — 10 cm, dosti mas. a pevný,
pravid. mírně sklen., nepatrně hrbol., úplné hladký, lysý, hygrof.,
za vlhka bledě nažemlovělý, za sucha čisté bílý, na nepřesahujícím
okr. tupý. Tř. sotva delší pr. kl., i cm ti., posléz nahoře tlustší a
dolů svolná ztenčený, měchovitý, solidní, hladký, bílý. L. husté, .ši-

248

rokým úhiem u tř. vykrojené, rovné, bílé, or rušovýiii juh/eclunii, po-
mačkáním trochu hnědnoucí. Duž. bílá, příjemně houbově vonná.
Výtr. ellipt., 8 — lo ,«. Cyst. na ostří veliké, lahvicovité, tupé, hez-
ostenné ■ (inocybovým podobné).

V bukovj'ch lesích u Rakovnika sbíral p. Ffchlner, j, igig. — Ničemu
v literatuře se nepodobá.

T. albatum sp. n. Č. vybílená. Kl. 4 — 8 cm, velmi ztuha, ale ni-
koliv tlustě mas., ploše sklen., ^ tupým hrholem, s okr. dlouho pod-
vin,, tenkým a blanitě i přesahujícím^ nehygrof., jakoby vápnem
obílený, hladký, lysý, jen na temeni někdy trochu mourový, hojně
drobně jamkovitý. Tř. delší pr. kl., stejně ti. (4 — 8 mm), ztuha
elast., solidní, bílý, lysý, nahoře poprá.šený, hnibě vláknitý, dole
vždy zakřivený. L. husté, tenké, dosti úzké, bílé, široce přirostlé a
zřetelně obloukovitě shíhavc. Výtr. veliké, ellipt., bezbarvé, 10 až
12//. Cyst. na -ostří sporé, dlouze rigidně tyčinkovité, žlutavě zbar-
venou, drsnou špičkou okončené. Bez zápachu.

V lesním humuse v Jevanskych lesích, v smrkové partii, jednotlivě, 9, 1918.
Podivuhodná houba, úplně neh3'grof. Clitocyby připomínající a jistě přechod
z r. Tricholoma k r. Clitocybe představující. Cystidy však, jakož i blanitý
okraj kl. zřejmě svědčí příbuzenstvu T. melaleucum, ačkoliv není hygrof. Celá
houba jest sice bílá a pomačkáním neměnlívá, ale v mé tekutině barví se čer-
veně a i tekutinu intensivně červeně zbarvuje.

5 ) Kl. mourově okrový, 1. a tř. světle krémově nažloutle.

T. Holicí sp. n. C. Holíkova. Kl. 6 — 9 cm, tlustě, měkce mas.,
v mládí sklen., pak rozlož., s dlouho sehnutým, ostrým okr., ne-
hrbol., dosti pravid., lysý, vlhký, matný, hygrof., za vlhka mourově
žlutavě naokrovělý, za sucha uprostřed šedavý, k okr. bělavý. Po-
kožka velice jemná, do polov. kl. loupavá. Tř. sotva zdélí pr. kl.,
asi I cm ti., často zábnutý, dole neztluštělý, elast., ale netvrdý,
uvnitř dužnatý. podél hrubě vláknitý, ano nahoře rýhované žeber-
natý, krémově žlutavý, ale na povrchu bíle ojíněný. L. velmi husté,
široké, tenké, u tř. hluboce zaobleně vykrojené, krémově žemlové.
Výtr. krátce ellipt., 6 — 8 /i. Cyst. na ostří sporé, veliké, rigidně
jehlicovité, dole mírně ztluštělé. nahoře zpět ostnité. Duž. krémová,

měkká, mírně ztuchle páchnoucí.

Na lesní holině ve společn. Discina ancilis u Jílového hojně začátkem
dubna 1920 sbíral p. uč. HaUk. Také ve Hvězdě (Zv.). — Masitá houba, měk-
kostí, aromátem a zvláště zbarvením na spodu význačná. V literatuře nalézám
pouze T. cremeo-griseum Britz. (Bavory), která se dle popisu musí naší po-
dobati. Bohužel jest popis kusý a mikrosk. analysa nedostatečná. Rovněž se
nepraví, je-li to houba jarní.

17 249

Obr. 40.

Obr. 40. I. Clitocybe pruinosa Fr., 2. Cl. stipaephila Vel., 3. Cl. clavipes
Pers., 4. Cl obolus Fr., 5. Cl. brumalis Fr., 6. Cl. Strangulata Vel., 7. Cl.
umbonata Vel., 8. Cl. hirneola Fr., 9. Cl. squamosa Vel., 10. Cl. dccolorans
Vel., II. Cl. pusilla Vel., 12. Cl. nigripes Vel., 13. Cl. pinetorum Vel., 14. Cl.
xanthophylla Vel., 15. Cl. nivalis Vel., 16. Cl. tuba Fr., 17. Cl. vibecina Fr.,
i8. Cl. mortuosa Fr., 19, Cl. cinerea Vel. — Veškeré druhy .slabě zmenš.,

vytr. a cvst. ale velmi zvětšenv.

Clitocybe IV. Strmelka. < )l>r. 40., 41.

lluut)}' veliké i drobné, vždy pozemní, s kl. v mládí podvinu-
lÝm, pak ale nálevkovítě vyhkibeným nebo aspoň vmáčklým, barvy
namnoze bílé nebo žemlové až temně hnědé. Dnž. měkce elastičně
suchá, proto posléz nerozpadavá. Tř. nezlomitelně elastičný, vy-
cpaný, ze\ně vláknitě rýhovaný a okornatělý, k hořejšku rozšířený,
sotva kde delší pr. kl. L. tenké, zvolna obloukovitě sbíhavé. Velům
a kortina scházejí. Výtr. bezbarvé, často malé, prach výtr. bílý.
Často silně anýzově vonné.

Rod na druhy přebohatý ;i velice nesnadno řešitelný. Bílé a
šedavé druhy, jichž na podzim bývají plné lesy a háje. dají ^■e těžko
od sebe rozeznávati, neřku-li podle špatných diao^nos správné určiti.
Spousta druhů, které různí autoři z rodu tohoto popsali (ji/.
Saccardo v 5. díle jich uvádí z Evropy 150, od té doby se však
počet tenťo zdvojnásobil), činí určo^vání a přehled téměř nemož-
nými, zvláště když popisy jsou stručné, nedostatečné a namnoze
žádná mikroskopická analysa. Snažil jsem se naše nové druhy s pří-
buznými popsanými srovnávati, ale přiznávám se, že jsem si rady
ne\-ěděl. Mám obavu, že v literatuře panuje veliký zmatek, poně-
vadž hygrofannost někdy nesnadno se posuzuje a odstíny barvy
lupenů nepřesně se určují. V Cechách roste jistě na 400 druhů a
v Evropě nejméně 1000 druhů. Dobrá monografie mohla by tu ^nej-
více přinésti světla.

Strmělky rostou hlavně na podzim v lesích všeho druhu, ale
také na pahorcích, pastvinách, v zahradách a některé objevují se
ještě o Vánocích. V lese rády tvořívají čarovné kruhy a mnohé do-
sahují velikých rozměrů. Některé jsrm zvlášť silným aromátem vý-
zriačny (C. sinopica, odora, fragrans, suaveolens). Snad všechny
jsou jedlé a některé se také k jídlu .sbírají. Nejznámější typy jsou:
C. dealbata, inversa, flaccida, infundibuliformis, íncilis, nebularis,
clavipes, odlora, g-ilva, cyathifnrmis, fragrans, metachroa.

V.5/

-^^:ll"^itn

3 ,-

/

í

>>.

\S^' <c

:''^^

%3r-

;5^^

/^^>.^

e/70

•r?!*!^^-

'^'

o o

o

n

\j r-'.

3

72

%

13

^á

Obr. 41.

Obr. 41. I. Clitocybe olida Vel., 2. Cl. tenerrima Vel., 3. Cl. stolonifera Ve].,
4. Cl. erubescens Vel., 5. Cl. fragrans Sow., 6. Cl. obscura Vel., 7. Cl. Casi-
miri Vel., 8. Cl. pellucida Vel.. 9. Cl. concava Scop.. 10. Cl. ericetorum Bull.,
II. Cl. attenuata Vel.. 12. Trichol. aestivum Vel. 13. Cl. curvípes Vel.,
14. Cl. ditopus Fr., 15. Cl. striata Vel. 16. Cl. pratensis Vel. — Veškerá
vyobrazení jsou poněkud zmenšena, ale výtr. velice zvětšeny.

1. Druhy )h-ln'i;rofaitni.

a) Cistě bílé.

a ) Lupeny dlouze sbíhavé.

Cl. caiidída Bres. 1892. .9. bělostná. Převeliká, bílá, vonná. K!.

10 — 20 cm, tence kožovitě mas., lysý, rozlož.^ poslés nálevkovitý,

na podvin. okr. jemně pýřitý, bílý. Tř. bílý\ lysý, kratší pr. kl.,

I — 2 cm ti., solidní. L. bílé, posléz trochu špinavé, krátce sbíhavé,

husté, široké (i cm). Duž. bílá, silně anýsové vonná. Výtr. podlouhle

vejčíté, někdy klínovité. 7 /'.

Na tiaviiiácli a lesních pasekách v horách. 8. \). V Jevan, Police n. M.,
Písek (Dezfiék).

Cl. catina Fr. 183Ó. 5. mísovitá. Kl. veliký 6 — 10 cm, rodoženě.
nálevkovitý, nehrbolatý, měkce mas., suchý, nelesklý, lysý, hladký,
čistě bílý, při sesychání na okr. okrově kozový, na rovném, skoro
blanitém okr. trochu laločnatý. Tř. cistě bílý, hladký, elast., v kl.
zvolna rozšířený, na basi silně kulovitě ztluštclý a plstí s okolím
spojený. L. čistě bílé, husté, útlé, úzké, sbíhavé. Duž. l)ílá, slabě

houbově vonná. \'ýtr. krátce ellipt.. 4—5 ,"■

V suchých lesích smíšených v smetí a listí, vzácně. 8, 9. V listnat. lese
u Hru=ické cihelny, v listn. lesích u Chlumce n. C. (R), Plóckenstein (K).

Cl. tuba Fr. 1836. .9. trubkovitá. Menší, bílý, nálevkovitý druh.
Kl. 2 — 4 cm, okrouhlý, hluboce nálevkovitý, tence lupenitý, cistě
bílý, hladký, skoro hedvábně lesklý. Tř. zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti.,
v kl. zvolna rozšířený, velmi tuhý. solidní, oblý, hladký, žemlově
bělavý. L. husté, útlé. drsti úzké, -jvolna dlowr.e sbíhavé. bílé. v stáří
trochu do žlutavá. Nevonná. \'ýtr. hruškovité, 5 /'.

V suchých smrčinách vzácně. U Mnichovic. 9, 1915-

Cl. ericetorum Bull. 1701. 5. vřesovinná. Tvar a velikost asi jako
Hygrophorus pratensis, ale bílý. kozově tuhý, suchý. Kl. 2—4 cm,
nejprv rovně uťatý, ano i někdy hrbol., v stáří však nálevkovitě
vyhlubený, s rozlož., vl.nitč zprohýbaným okr., uprostřed tlustě,
k okr. tence mas., v tř. z^■n]na kuželovitě zúžený, tuhý. bílý. hladký,
skoro lesklý, často s pokožkou svraskale trhanou. Tř. krátký, 3 až

253

8 111111 il., luliý, hladký, oblý, od 1. ostře oddělený, bily. L. z^eliui

prořídlé, pomčrnč tlusté, nestejně dl., četné vidlcuc, bík-. pp.k

máslové nažloutlé, zvolna sbíliavé. Nevonná. YýU-. kul^v. ellipličné.
5 — 6 II.

Na sucliýcli prihorcicli, ve vřt^^ovinách sem tam. l^ Mnichovic, Běchovice,
I.omiiice n. V. (Kopecký)

Cl. discolor sp. n. Kl. 3 — 5 cm, tence lupen, masitý, sáhy

nálcvkovité prohluhený, nehygrof., hladký, lysý, skoro lesklý,

neknihatý, cistc bílý. Tř. zdélí pr. kl.. 3 — 5 mm il., často

křivolakv a k basi ztluštělv, záhv inélcce dutý, bílv, hrubě vláknitý.

dole bíle plstnatý. L. velmi husté, dlouze sbíhavé, dosti sir., nečisté

šedé. Voní sikiě anýzově. Výtř. malinké, ellipt.. 3 — 4 ,«.

\' trávě mezi uiateřídouškou na výslunném místě pod Koženým vrchem
u Mnichovic, jechiotlivč. q, 1918.

p) loupeny přirostlé uchi) krátce sbíhavé.
* Vetší druhy, kl. širší ne.:: i cm.
t Lupeny bílé nebo s tonem šedavým nebo nažloutlým.

Cl. cerussata Fr. 1821. .9. vosková. Kl. 5 — 8 cm, pravidelný, dosti
mas., ploše sklen., pak rozlož., rovný nebo trochu vmáčklý nel")
i nízce tupé hrbol., na okr. ostře podvin. a trochu plstnatý, hladký,
jakoby bíle nalakovaný, čisté bílý, pozdéji soustředními kruhy po-
praskaný. Tř. rnvný, solidní, t cm ti., sotva zdélí jir. kl.. dole mírně
tlust,ší, zevně bíle vláknitý, dole trochu přihnědlý a se smetím spo-
jený. 1.. husté, tenké, bílé, pak trochu .špinavé, přirostlé, mák^ ňoí-

havé. \'ytr. krátce ellipt., 4' — 3 /'. \'wiii slabě houbově.

\' jehličnatých lesích, hlavně modřínových dosti hojně, zpravidla ve ve-
likých koloniicii a kruzích. 8, 9. Jemné soustředné čáry na kl. povstávají po-
praskáním pokožky, pak ale zarůstají, zůstávajíce jen co kresby čárové. Zjev
tento ale pi'ichází také u jiných Clitocyb. — Příbuzná a podobná Cl. tomata
Fr. jest malá (2V2 cm), s tenkou stopkou. Posud jsem ji z Čech neobdržel.

Cl. pliyllopliila Pers. 1801. .S". listomilná. Kl. 4 — 8 cm, tence ko-
žovitě mas., někdy sem tam zprohnutý, rovné sklenutý, sotva
trochu vmáčklý neb i i' vyniklým širokým hrbolem, s okr. dolů
sehnutým, nehygroí., čisté bílý, hladký, hedvábné lesklý, nékdy
rozpukaný, často s i — 2 slabými kruhy. Tř. elast., hladký, velmi
pevné a hrubé vláknitý, 4 — 8 mm ti., na basi obyčejně zahnutý a
plstí obalený, brzo dutý a často smáčkly. L. velmi husté, tenké, ne-
široké, krátce sbíhavé, nejprv bílé, pak jakoby nažloutle špinavé.
Voní někdy slabě, jind}- silně anýzem. \^vtr. kulaté. 4 — 5 ,"•

254

\' jfiiiičiiatych, suchých, teplých lesicfi, vždy v bohatých koloniích a kru-
zích, 8, 9. Ne hojná. Význačná bělostným, hedváhitým a často lirbol. kl. a ku-
latými výtr. Mnicliovice, Radotin, Motoly.

Cl. iiivea S'p. n. 5. snesná. Kl. 3 — 10 cm, dosti tlustě mas., často
zprohýbaný, skoro rovin<\ v stáří juělce prohluhený, celý čistě snělio-
hilý, nápadně iněkký, na okr. \' mládí vatovitě plsťnatý, v stáří
s rozpukanou soustředně pokožkou. Tř. pevně elast., asi i cm ti.,
'VŽdy prohnutý, lysý, hladký, hily. L. prořídlé, dosti široké, krátce
shíhaz>é, bílé s tonem niáslovýui. \ý{r. ellipt., 6 — g {i. Nevoní.

Vždy v obrovskycii kruzích a často trsnata. V suchých smrčinách na upa-
dalém jehličí. Y okolí Pražském, u Karlštejna, Kosoře, Radotína. v Krči, na
IKidzim. Jest příbnzná před., ale má větší a elipt. výtr.

Cl. oriianieiitalis sp. n. S. sdohcná. Kl. veliký, až 8 — 15 cm, čistě
hily, na okr. hedváhitý, často s 2 — / kruhy při okr., s pokožkou
jemně soustředně rozpukanou, jiz v inládí s tupým hrholem, na
okr. mnohonásobně ornamentálně laločnatý, uprostřed tlustě mas.,
ostatně plachtovitě tenký. Tř. velice krátký, i — 1V2 cm ti., elast.
vláknitý, dole bílou plstí obalený, posléz dutý a špinavě šedožlu-
tavý. L. bilc, brzo však špinavě nažloutlé, velmi husté, krátce při-
rostle sbíhavé. Duž. bledá, silně anýzově vonná. Výtr. krátce ellipt.,

V naneseném listí a smeti na teplé zapadni, výslunnc stráni buren. a mo-
dřínem porostlé u er. silnice z Mnichovic do Stránčic, v srpnu každý rok
v mohutných kruzích a koloniích. Jest to obrovská houba, ozdobiu" lalnčnatá.
s krátkým, tlustým tř. Jest příbuzná Cl. cerussata.

Cl. dealbata Soiw. 1799. ^. obílená. Kl. 2 — 4 cm, slabě mas., nej-
prv sklenutý s podvin. okr., pak ploše rozlož., jen někdy slabě
vmáčklý, na okr. často zprohýbaný a vykrajovaný, hladký, lysý,
bílý, za sucha slabě lesklý, za vlhka někdy šedavě nahnědlý nebo
špinavý, měkký. Tř. zdélí pr. kl., 2—4 mm ti., dutý, měkký, bílý.
vláknitý, často smáčkly, stejně tlustý, skoro vesměs excentrický.
jakoby bíle ojíněný. L. přirostlé, sotva krátce sbíhavé, husté, šedavě
bílé. Zápach slabě moučný. Výtr. krátce ellipt., 5; — í") ,«•

Vždy mimo les, na polích, podle cest, na pahorcích hojně, 7—9. Často na
teplých stepích okolí Pražského. T v obilí se objevuje. Obyčejně v houfech.

Cl. catidicans Pers. 1801. .S". běloskvoucí. Kl. 2—3 cm, ťence mas..
pravidelně okrouhlý, nejprv -klen., pak ploše rozlož, a posléz mělce
vmáčklý, se sněhobílým hcdvábitým povlakem. Tř. zdélí pr. kl,
2 — 4 mm ti., stejnoměrně ti., dutý, hladký, voskově bledý, lesklý.
na basi kolínkovitě vystoupavý. L. velmi Jiusté, krátce sbíhavé,
velmi úzké, bílé. Bez vůně. \'ýtr. ellipt., 4 — 3 /'•

255

N Icšicli mezi listini a jelvličím vz;icné. I Čelákovic v listop. 1913 (íjiniek).
— Kolinkovitý tř. jest zde sice význačný, ale vyškytá se také u jinýcli druhů.

CI. oiiiplialiaeíormis sp. n. ^^ kalichovitá. Celá čistc bílá, nehygroí.,
kl, útle blanitý, 1V2 — 2>4 cm, trvale svoncovité sklenutý, nevmačklý,
■hladký, lysý. Tř. dlouliý, rovný, tenký (i>2 — 2 mm), lysý elast.,
priisvitně vlnkatý, dole s jehličím vláknivem spojený. J.. husté, ne-
široké, ohloukovifě dosti dloitr:C shíhavé. Nevonná. Výir. ellipt..
4 — 6 fi.

Jednotil vč na opadalém jeliliči n.odřínovém ve Hvězdě, 10, 1919. — Ne-
podobá se ničenni, leda nějaké Omphalii dlouze sbihavými 1.. zvoncov. a skoro
uťatým kl

CI, Iluniicola sp. n. 5. humusová. Netrsaiatá, drobná, útlá. Kl.
- — 3 cm. pravidelný, oble sklen., hez jamky i bez- hrbolku. tence
mas., k okr. ostře blanitý. nehygrof., čisté bílý (jako slídnatý, ale
nepopraskaný). 7ř. sotva delší pr. kl., rovný, čistě bílý, lysý, tuhý,
solidní, sotva patrně vlák.nitý, uprostřed asi i mm ti., k basi velice
ztenčený. L. velmi husté, dosti úzké, k okr. velmi zúžené, krátce
sbíhavé, nedělené, čisté bílé. Duž. bílá, bez vůně. Výtr. podlouhle
čárkovité, v zahnutou stopečku zúžené. 5 — 6 //.

v listopadu 1917 v lese na Hůře u Tehova na opadalém ij>ykovém listi,
snad jen pro os] ky význačný druli. Velmi význačný podobou kl. i ztenčeným tř.

CI. aiiísaia sp. n. S. anýzová. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., vždy ex-
centrický a často nepravidelný, v mládí kuželov. zvoncovitý, pak
rozlož., s tenkým, ostrým okr., málo vmáčklý a malounko hrbol-
katý, hladký, lysý, nehygrof., bílý, s pokožkou jemně centricky
rozpukanou, mimo to při okr. s i — 2 kruhy a v stáří vždy útle
radiálně rýhovaný. L. nečisté bílé, velmi krátce sbíhavé, velice
■řídké a široké. Tř. tenký (i — 2 mm), zttiha elast., útle vláknitý,
bílý, vždy křivolaký. Výtr. knlov. ellipí.. malinké, 4 — 5 ."• Voní
silné anýsem.

Na mateřídouškové lesní louce pod Koženým vrclu-m u Mnichovic. 9, 1918.

CI. xaiitliophylia sp. n. S. sedolupenná. Kl. i — 3 cm. tence kožo-
vitý, skoro blanitý, nízce sklen., kruhovitý, s okr. ostrým, tenkým,
rovným, ,y / — 2 kruhy a uprostřed s malinkým hrbolkem, sněho-
bílý, hladký, lysý, nehygrof. Tř. dlouhý, teninký (1 mm). Často
křivolaký, dole bíle vlásenitý, šedavý, nahoře bíle poprášený,
elastičný. L. husté, tenké, lehlé, šedé, krátce sbíhavé. Výtr. kulaté
nebo vejčitokulovité, 7 — 8 /», tlustoblanné. Cyst. na ostří hojné,
tlustě válcovité, zaoblené, i — 2krát přehrádkované. Rez zápachu.

256

A' lesním humuse ve společnosti Lepiot a Psalliot. Asperula odorata v sta-
rém smrkovém lese na Koženém vrchu u Mnichovic. 8, 1Q15. Podivný druh,

ostře charakterisovaný.

tt Lupeny dospělé s tonem červenavým.

CI. stolonifera sp. n. 5". výhéskatá. Gracilní, l)ilá, nehygrol. Kl.
I — 2 cm, hílý, nízce oble sklen., nevmačklý, až do poloviny široce
rýhovaný, na ostrém okr. skoro vroubkovaný, hladký, lysý, kolem
temene s rozpukanou pokožkou. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., nevlák-
nitý, pevině elast., krémový, ale bíle měkce plstnatý, na basi pro-
dloužený v tvrdý tenký krivolaký kořínek. L. husté, lehlé, úzké.
útlé, bělavé, ale s nádechem nacervenalým, :::úšeně nebo obloukovitě
přisedlé, nesbíhavc. Výtr. hruškovité. 4 — 5 /'. Nevonná.

Na lesní mechatině pod temenem Pecnýho nad Ondřejovcm. 8, 1915. Po-
divný druh, jiným vůbec nepodobný.

CI. tenerrima sp. n. 5. přeútlá. Zjevu skdro útlé Myceny, bílá. K'.
1 — 2 cm, iitle blanitý, ploše sklen., s okrajem dolů sehnutým, m-a-
lounko uprostřed zmiačklý a trochu hnědý, ostatně bílý, hladký,
lesklý, radiálně hustě čárkovaný, nehyg-rof. Tř. velm,i dlouhý
1 mm ti., elast., krivolaký, dole kaštanově hnědý, nahoře bílý.
hladký, lysý. L. husté, útlé, dosti široké, široce přirostlé, sotva
.sbíhavé, bílé s jemným nádechem, růšovýni. Páchne slabě k_\sele
Výtr. ellipt., 4 — 5 //.

Na suchém stepním pahorku za Zižkovem u Prahy v říjnu 1915 sbíral
p. dr. Reichert. Krásná, přeútlá hnubička, jež se žádnou známou se nesho-
duje.

CI. erubesceiis sp. n. S. narůžovělá. Velikost i tvar asi jako CI
dealbata. Kl. 2 — 4 cm, vždy nepravid. zprohýbaný a excentrický*
suše, tence mas., nehygrof.. jen slabé vyhlubený. v mládí dlouho
na okr. podvin., bílý, na temeni krémový nebo nahucdlý, v sťáří při
okr. radiálně vráskovaný. Tř. sotva delší pr. kl., elast., hladký.
přečasto smáčkly a dvojbrá::.dý. L. bílé, ale s nádechem růžovým,
velmi husté, často vidlené a na dně příčně spojované, úzké, súženě
krátce sbíhavé, tenké. \'ýtr. skoro kulaté. 4—5 ,"■ roní silné anýzově.
V trávě na suchých pahorcích, v suchých smrčinácli, vždy v houfech,
pozdě na podzim a ne hojně. Kolem Prahy, u Mnichovic. Karlštejn, Roblín
Také kl. mívá nádech růžový. .Srovnej CI. diatrcta

CI. attenuata sp. n. .S". zúžená. Kl. 2 — 4 cm, uprostřed tlustě
měkce ntas., v mládí tupé kuželov., s dlouho podkňn. okr., pak skle-
nuté rozlož, (nikdy vmačklýV ly^ý, hladký, nehygrof.. bílý, ale

257

s príjsvitavym narúžovělýni spadem. Tř. sotva delší i)r. kl.. Ic basi
zvolna a tence zúžený (nahoře 3 — (^ mm ťl.), vždy křivohký. vždy
excentrický, často mírně smáčkly, zvolna v kl. rozšířený, bílý. T..
nehusté, dosti tlusté, nestejně šir., často vlnité a i'i<11euc, ua dně
příčné žebernaté, dlouze zvolna sbiliavé, bílé s nádechem růžovým.
Duž. bílá, odporně páchnf)ucí. \ "ýtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'•

Na suchycli travinách na vápenn\cli kopcicli nad rokli Radotinskou \e spo-
lečnosti žampionů v mnohočetnýcli iKjufech. 7 -9. - Tlustým kl , dolů velice
ztenčeným tř. a narůžovělými 1. význačný. Z i)řil)u/.. předešlého druhu.

*'' Maličké druhy s kl. sot7'a i cm širokým.

Cl. marasmiformis sp. n. 6\ špičkovilá. Gracilní, maličká, špinavě
bílá. Kl. 0"5 — I cm, útlý, blanitý, nejprv zvoncov., pak rovné ro.>
lož., s malým žemlovým hrbolkem, hladký, lysý, nehy^rof.. do polo-
viny slabé rýhovaný, sotva zřetelně v pokožce rozpukaný, špinavé
bélavý, skoro lesklý. Tř. velmi dl., sotva i nim ti., pevný, nelámavý,
vždy křivolaký, špinavé okrové hnédý, dole plstnatý. L. husté,
úzké, nečisté bélavc. přirostlé, nesbíhavé. Výtr. ellipt.. 4 — 5 /<■

V trávě na lesni louce nad Hru.sickou cihelnou (Trollius) pospolitě až
vkoro trsnatá. Jest velice podivná houbička, zevnějškem dosti na Mara^mius
stipitarins r.pomina iicí.

b) J^icc mcnč šedé ucho špinavé bélavc.

* Klobouk širší než i cm.
t Jvlobouk špincr:'č hťitii'v. lupeny do šcdazHi nebo žemlová.

Cl. díluvialis sp. n. S. diluvialní. Kl. 3 — 5 cm, dosti zťuha a tlustě
mas., rovné rozlož, nebo trochu hrbolatý, na okr. dlouho úzce pod-
7'in., často zprohýbaný, nehygrof., hladký, lysý, kozové špinavé
bélavý, s pokožkou často soustřed.ně rozpukanou. Tř. velmi krátký,
rovný, 3 — 5 mm ti., tuhý, hladký, válcov.. nevláknitý. solidní, Še-
da vě okrový. L. zvlášté husté, tenké, široké, široce přirostlé, sotva
krátce sbíhavé, špinavé šedohnédavé. Silně anýzově vonná. Výtr.
dokonale kulaté, 5 — f> ,".

Na suchém bylinntMr. humuse v stepni tormaci na vyprahlých vápenných
stráních nad fllnbočepy a u sv. Prokopa pozdě na podzim, na suché diluvialní
stráni nad Trujou jednollixě nuh i trsnatě, \' řijuu. \ ýtrusy i tuhou konsistenci
význačná.

Cí. sordida sp. n. 5". špinavá. Podobná Cl. candicans. Kl. 2 — 3 cm,
rovné ufatý, sotva uprostřed vmáčklý, tenký, hladký, lysý, suchý,

258

matný, často centricky popraskaný, špinavě bělavý. Tř. úUý, sotva
zdéli pr. kl., i^i — 2 mm ti., špinavě žemlový. L. přeútlé, husté,
úzké, krátce sbíhavé, v několika stupních nestejně dl.. špinavě
čemlové. Duž. bledá, bez zápachu. Výtr. ellipt., pvcnialinké, 2)^2 až

3 ,"■

V lesícli u Karlštejna v říjnu 1014. — Ode všech toho skupeni harvou kh

a žemlovými I. odcliyiná. Jest vehni úthá.

Cl. pusilla sp. n. S. drobná. Drobounká, gracilní, nehygroř. Kl.
0-5' — I '5 cm, tence mas., nejprv rovně uťatý, pak vyhlubený a upro-
střed s malým lirbolkem, špinavě bílý, hladký, často popraskaný, na
okr. jenmě podvin. Tř. delší pr. kl., sotva i mm ti., bělavý, bíle
mrtnatý, elast. L. dosti prořídlé, úzké (i — 2 mm), šedavě bělavé,
svolná sbíhavé. Duž. bílá, nevonná. \''ýtr. kulov. ellipt., 5 — 6 /*.

V písčitých borech u Sojovic na Jizeře v červenci 1914. — Cl. dothiophora
Fr. sotva jest totožnou, příliš veliká.

tt Klobouk i lupeny šedé.

Cl. hírneola Fr. 1821. 5. olovená. Drobná, šedá, s tenkou dlouhou
sťopkou. Kl. I — 2 cm, průsvitně blanitý, rovně rozlož., na okr.
dlouho tence podvin., uprostřed pasléz trochu jamkovitě vmáčklý,
nápadně svraskale hrbolkatý, ano i s jedním kruhem, hladký, lysý,,
lesklý, šedobílý, n€h}grof., za vlhka skoro slizký. Tř. dlouhý, tenký
(i — 2 mm), špinavě šedavý, často křivolaký, elast., nahoře pomou-
ěený. L. špinavě šedavé, útlé, husté, krátce sbíhavé. Duž. bílá, aihá,
bez zápachu. \'ýir. skoro kulaté, 7 — 8 /'. Cyst. na ostři hojné, nit-
koví té, křivolaké, jehlicovité.

V suchých vřesovinách, na okrajích lesních, na lesních holinách, obyčejně
ve společnosti Cladonií a Baeomyces roseus, vždy jednotlivě, 7 — 10. Všude roz-
šířená, ale nikde hojná. Lehce poznalelná.

Cl. cinerea sp. n. .S". popelová. Kl. 2 — 3 cm, nízce sklen., tnálo
vmáčklý, dosti tvrdě mas., na okr. dlouho úzce podvin., hladký,
lysý, lesklý (jako lakovaný), šedý. s pokožkou centricky rozpu-
kanou. Tř. zdélí pr. kl., 3 — 4 mm ti., dolů zúžený, excentrický, tuhý,
hrubě vláknitý, šedý, bíle vlásenitý. L. dosti husté, skoro troj-
hranné, sotva sbíhavé, šedobíle až: šedé. Nevoní. Výtr. kulatc.

4—5 ■"•

Na výslunných, vyprahlých, holých okrajích lesních, mezi vřesem na slun-
ných stráních (nikdy ve stínu) po letních deštích jednotlivě, náhle se objev i
a rychle opět mizi. 7—9. U Mnichovic často, u Ondřejova a Říčan. — Cl. do-
thiophora t^r. zdá se býti příbuznou.

259

Cl. pratensis sp. n. .V. luční. Kl. 3 — 4 cm, nálevkovitý, tence mas.,
nehygrof., šedý. iiprostřefi aš černý, ale jakoby jinovatkou na-
dechlý, lysý, matný, vřdy s černými centrickými trhlinami v po-
kožce. Tr. málo delší pr. kl., 2 — 4 mm ti., elast.. hladký, černošedý
nahoře bíle poprášený. T.. husté, široké, tenké, trcxrhu zubaté, krátce
shíhavé. špinavě bělošedé. Duž. sedává, bez zápachu. \'ýtr. ellipt..
7—8 //.

N'a suché, výslunné, pisčité pastvině mezi travou nad Srbskem (10, 1915).
Na ílunněm kraji sucliélio borového lesa u Kunic (11, lOT/V Patří do príbuz.
Cl. hirneola.

Cl. Casimlri sp. n. .S". Kazimírova. írsnotá. ano i 2 — j basemi
dohromady srostlá. Kl. 2 — 3 cm, dosti ztuha a tlustě mas., vmáčkle
nálevkov., lysý, šedý, uprostřed černý, radiálně hrubě rugosní. ne-
hygrof. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 6 mm ti, všdy smáčkly neb i po-
dél jamkovitý, hladký, černošedý, skoro rohovíte pevný, nahoře
trochu ojíněný. L. dosti husté, široce přirostlé, sotva krátce .<;bí-
liavé, trojhranné, světle šedé. Duž. popelavá. nevonná. Výtr. ellipt.
k basi šikmo stažené, 6 «.

V suchém, starém boru u Hrusic 7, 1916 sbíral můj syn K-iziinir. .Vrileži
do příbuz. předešlých, a Cl. niortuosa.

Cl. olida sp. n. S. páchnoucí. Kl. 3 — 5 cm, dosii tlustě mas., ne-
hygrof., na okr. dlouho úzce podvin., hladký, lysý, lesklý (jakoi la-
kovaný), u okr. kruhatý, centricky v pokožce rozpukaný, špinavé
šedohnědavý, k okr. bělavý. Tř. zdélí pr. kl.^ pnměrně tlustý (5 až
6 mm), dolů rozšířený, nevlákniiý, hladký, lysý, špinavě šedavý.
bíle ojíněný, dole hluboce brásdovitě smáčkly. L. husté, úzké.
tenké, krátce obloukovitě sbíhavé, šedě okrové. Páchne ztuchlou
moukou. Výtr. ellipt., 4 — 5 /'•

Xa výslunném, travnatém kopci u Božkova (Mnich.) spore, po teplém
dešti. 8. T016. Z příbuz. předešlých.

Cl. striatipes sp. n. .S". pruhonohá. Kl. 4 — O cm, dosti tlusté mas.,
pravid., jen u ukr. trochu vlnitý, sáhy rovně rozlož., uprostřed tupé
hrboL, hladký, lysý, nehygrof., popelový. Tř. zdélí pr. kl., rovný,
válcov., stejně ti. Í4 — 6 mm), pevně elast., hladký. ly>ý. bledý, hrubé
vláknitě rýhovaný, pomačkáním černající. L. široké, nehusté, u okr,
skoro zaiolblené, na tř. široce přirostlé, sotva sbíhavé. nečistě bílé.
Nevoní. Výtr. tupě ellipt.. 8 — lo ,".

V suché travé u Motol v září 1916 sbíral p. uč. Kašpar. Jest přibuz. pře-
dešlým, ale se žádnou se úplně neshoduje. Nápadné jest černání rýhovaného tř.

260

Cl. striata sp. n. S. pruhovaná. Kl. 3 — 5 cm, dosti tlustě a pevné

mas., uprostřed nálevkovité vyíilnbený, na okr. dlouho a široce

podvin., hladký, lesklý, nchygrof., suchý, v nálevce měkce plstnatý,

ostatně fmavošedými vlákny na bělaz'c půdě žíhaný (asi jako

u Trichoi. portent. nebo mnohých Inocyb). Tř. zdélí ])r. kl.. 3 — 8 mm

ti., hladký, lysý, pevně elast., špinavě nasedly, vždy křivolaký, někdy

smacklý, nahoře bíle mrtnatý, vláknitě okornatělý. L. dosti prořidlé,

široké, tlusté, delší a kratší, hojně vidlenc, šedavé, ::.volna a dlouze

sbíhavé. Výtr. ellipt., 7 — 8 /'. Bez zápachu.

V smrčinách u Golčova Jeníkova v říjnu 1915 sbíral p. uč.- Maxiniovič.
Jest podivuhodný druh, 7. příbuz. Ci. lrullae'ormis I'"r.

Cl. staiiuea sp. n. S. cínová. Celá -ocelově šedavá. Kl. 2 — 4 cm.

dosti mas., často excentrický, tupě sklen, neb i hrbol., nehygrof.,

hladký, lysý, šedavě ocelový. Tř. skoro delŠí pr. kl., 3 — 7 mm ti.,

solidní, hladký, hedvábně vláknitý, ocelově šedobělavý, pomaěkáním

ěernajicí. L. husté, iitlé. krátce přirostlé, sotva sbíhazré, tmavošedé.

Rozemnuta voní slabě anýzem. Výtr. kulaté, 3 — 4 //.

Na lesní prsti v lesíku černi- borovice na teplé jižní vápenné skále nad
Hlubočepj'. 10, 1918.

** Klobouk šedý, sotva i cm široký.

CI. stipaephila Sjp. n. .V. kavilová. Přeúílá, mailiičká, šedá. Kl.
I cm, rovně uťatý, nehygrof., tence blanitý, s okr. rovným, ostře
blanitým, uprostřed malounko hrbol., 2^^ kruhy značený, stříbřitě
šedolesklý, vláknitý. Tř. dlouhý, i mm ti., křivolaký, šedohlinový,
na basi černavý. L. prořidlé, sotva krátce sbíhavé, uprostřed nej-
širší, šedavé, příčně vráskované. Výtr. ellipt.. 7 — 8 /y. Cyst. na ostří
nehojné, dlouze vláskovité, větvité.

Na holé, vyprahlé zeuii na vápenných skalách k jihu obrácených ve spo-
lečnosti Stipa pennata nad údolím Radotínským, 8, 1915. Podivuhodné stano-
visko a ještě podivuhodnější houbička, jež se Clitocybám vůbec nepodobá.

CI. arvensis sp. n. .V. polní. Útlá, drnl)ná, kl. 5 — 10 nmi, tence
blan., hluboce nálevkov., nestejnostranný, nehygrof., hladký, lesklý.
celý šedý, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl., i — iVl' mm ti., šedavý.
lysý, vlákn., nahoru zvolna rozšířený, ])okřivený. L. husté, dl. a
krátké střídavé, cistě bílé, úzké, zvolna sbíhavé. Výtr. podlouhle
ellipt., 3 — 5 f^, cy.st. hojné, tence vláskovité, dlouhé.

Na teplen-., suchém strništi žitném ve společnosti Cyathus Olla a Lyco-
perdon pusillum u Mníchovic. 8, 1920. Pěkná, jemná houbička.

261

c ) Rušné jinak zbarvené.

a» /\7. milevkovilý, 1. dlouze sbíluwé.

* Kl. hnčdé nebo cihlové zbarvený.
+ Málo aromatické.

CI. inversa Scop. 1772. {Ps.. lobatus Sow.) 5". přehrniitá. Veliký
druh. Kl. h — 13 cm. elast. mas., suchý, široce hluboce nálevkovitý,
s koncově nebo cihlové hnédý. trochu do žlutavá, na okr. ťenký,
zprohýbainý a často ialočnatý. Tř. sotva /.délí pr. kl.. i — \V-2 cm ti.,
solidní, pak dutý. stejnobarevný, dole velice kořenitý, lysý. nahoru
zúž/ený. I., velice husté, úzké. krátce sbi'haf\'é. nedělené, nejprv sz^étle
okrové, pak ale červenohnédé. Duž. okrová, houbového aromátu.
Výtr. kulaté. 3 — 4 ,"•

V jeliličnatých lesícli, hlavně v smrčinácli, po celých Cechách rozšířená,
,ile nikoliv obecná. Vždy trsnatá a v bohatých koloniích. 8 — 10.

CI. ilaccida Sow. ijycj. (A. limbatus Schum.) .S'. plihá. Kl. 5 až
8 cm, šťavnatě, tence mas., nejprv vmáčklý, pak nálevkovitý, hladký.
červené cihlový, za sucha blednoucí, na okr. často Ialočnatý. Tř. po-
měrně velmi krátký, 4 — 5 mm ti., na basi chlupatý, hnědý, velmi
pevně elast., pak dmý, jakoby pevnou korou obdaný. T.. husté, krátce
sbíhavé. nejprv bledé, pak žemlové žlutavé. Výtr. kulaté, 3 — 4 /<.

\' listí a jehlici v lesích li-tnalých i jehličnatých hojně. 8 — 10. Objčejné
jednotlivě. Zbraslav, Zbirov, Kladno. Radotin, Mnichovice, Běchovice atd. —
Mnozí soudí, že se od před. specificky nerozeznává. Sám posud nemám o tom
zkušeností.

CI. splendens Fers. 1801. .9. hladká. Velikost i tvar před., ale kl.
kozové žlutavý (asi jako u Marasmius oreades), hladký. 8 — 15 cm,
uprostřed nálevkovitý, tence plihý, s okr. laločnatým. bíle plstnatým,
podle okr. mělce široce brázditým, dolů rovně sehnutým. Tř. tvrdý,
pevný, uprostřed i/^ — 2 cm ti., dolů zvolna ztenčený, nahnědlý, na-
hoře bledý, hladký, nepruhovaný. L. velice husté (zvláště u okr.),
útlé, úzké, na tř. dlouze sbíhavé, pletové kozové, v mládí bělavé. Duž.
bělavě pleťová, příjemně houbově vonná. Výtr. kithtié. útle osl-
nit é, 4 II-

Na tlícini jehlici v teplé, tmavé liuštiiiě smrkové u Jevanského rybníka
jednotlivé (!). 7, 1916. Od předešlých dvou se jistě liší, ale pro svou vzácnost
zdá se bvt mykologiím málo známa. \' Cooku jest vyobrazena příliš malá.

CI. Cacabus Fr. 1838. Obr. 42. .S". kakabusová. Kl. 4 — 7 cm, hlu-
boce nálevkovitý, čokoládově hnědý, za sucha kozový, nehygrof.,
lysý, tence mas., s okr. dlouho podvin. Tř. hnědaxý. sítnatě vláknitý,

262

8—10 mm t]., dole ztluštělý a btle plstnatý, elastičný. L. rezavě že-
mlové, pak masově hnědé, ú::kc, zvolna a dlouze sbíhavé, nejvýš
husté. Duž. páchne skoro nepříjemně. Výtr. ellipt., g— to ,«.

V lesích na podzim vzácně. Jílové (Mašek), Libochovičky (Fch), Chlu-
mec n. C. (R.) — Jest zjevem i jinak pi-íbnz. Cl. iníundibuHf., ale jinak zbar-
vený. Patrně vzácný a málo známý druh, snad i s Cl. cyatliifonnis pomíchá-

vanv.

Cl. calcarea sp. n. Obr. 43. .S". vápenná. Tence, lupenitě mas.,
temně hnědá, menší. Kl. 2 — 4 cm, fence lupenitě mas., již 7' mládí
velmi hluboce a úzce nálevkovitý
s okr. podvin. a jemně plstnatým
hladký, lysý, lesklý, sotva hygrof.
někdy radiálně útle vrásčitý, sytě
červenohnědý, velmi často excen-
trický. Tř. elast., pevný, tenký (2
až 3 mim), červenohnědý, sotva
zdélí pr. kl., posléz dutý. L. ne-
husté, krátce sbíhavé, čistě bilč
pak špinavě nažemlovělé. Duž. bílá
trochu moučně vonná. Výtr. válc(^-
vitě ellipít., 5 fi.

Charakteristický druh pro travinné,
suché, stepní formace na silurských vá-
pencích u Prahy, vždy v houfech, po
teplých deštích. 8, 191 5. Nad Radotínskou
rokli, u Hlubočep. — Jest příbuzná El.
trullaeformis Fr., jež jest ale tlustě mas.,
s výi:r. vejčitými, ostnitými.

~'^<^'^-,:^J'^"'^

H — \- Silně páchnouc'}.

Obr. 42. Clitocybe Cacabus i"r..
málo zmenšena.

Cl. sínopica Fr. 1821. (A. rufocimniomomeuis Aib. Schvv.) S. ště-
ničná. Kl. 3 — 5 cm, siuše, elast. a úo&ú tliustě mas., nejprv nízce oble
sklen., s okr. napolo podvin., pak ploše rozlož., hluboko vmáčklý,
posléz hluboce nálevkov., s okr. rovným, na povrchu měkce jemně
plstnatý a v mládí skoro drobně šupinkatý, cihlově skořicový. Tř.
válcov., elast., 3 — 6 mm 'ti., sotva delší pr. kl., vláknitý, jako kl.
zbarvený. L. husté, útlé, čistě bílé, zvolna sbíhavé. Duž. bílá, roze-
mnuta páchne silně koriandrem nebo štěnicemi. Výtr. ellipt., 7 — 9 ,"•

V suchých světlých borech, pod modříny, mimo les pod stromy v alejích,
na pahorcích, pospolitě. Objevuje se již v květnu a trvá přes cele léto, na podzim

263

niizi. Jest po celých Cechách hojná, ač nikoliv obecná. Zbarvením ;i zápachem
lehce poznatelná. \'ýznačná pro Polabské bory.

** Klobouk žemlový až hélavý.

CI. infundibuliformls Schaeff. 1770. (A. gibbus Pers.) 5. nálev-
kovitá. Ki. 3 — 8 cm, uprostřed dosti mas., k okr. ztenčený, hluboce
nálcvkov., na dnč však s malým lirbolkem, okrový, svétlc žemlový,
až i pobledlý, na okr. v mládí útle ohrnutý a oddálenč žebernatý,
posléz ostrý a tenký, bladký. lesklý. Tř. sotva zdéll pr. kl. 4 — 8 mm

^jr-m^t - ' /i.-*.\'.-.v

■i«St^-.

ú.

h

\3

Obr. 43. 1. Clitocybe calcarea Vel., 2. Cl. plana Vel., 3. Cl. pedicellata Vel..
4. Cl. marginata Y<t\.. 5. Cl. cerusata Fr. — Všechny druhy málo zmenš., ale

výtr. značné zvětš.

ti., Ztuha elast., válcov., dolů ztluštělý a zde hojně bíle plstnatý.
hily, hladký, sotva rýhovaný. T.. husté, čistě bílé, úzké, nestejně dl..
na tř. dlouze sbíhavé. Chut a záípach příjemně houibové. Výtr. ku-
laté, k basi stopečkovité ztížené, 4 — 5 ,"•

V trávě a mechu, často ve společnosti ryzců, na lesních lukách, krajích
lesničil po celé léto všude velmi hojně, někdy 1 mimo les. Sbírá a požívá se
jako obě násled. jako »lesní špičky«. Chutná dosti dobře. Není příliš měnlivá.
Cl. maxima Quél. (A. stereopus Pers.. Cl. geoiropa Bull.) 5. ve-
liká. Před. úplně podobná, ale statnější, větší, někdy obrovská. Kl.
10 — 30 cm, kozově nahnědlý, nálevkov., trochu laločnatý, elast. mas.,
někdy s i — 2 kruhy. Tř. 1 — 4 cm ti., elast. pevný, jako kl. zbarvený.
hluboce podél rýhované vláknitý.

264

v listnatých lesích menč hojně, 7 — y. MuicliDvicc. Karlštejn, Radotín,
T.ysá, Běchovice, Šumava (K.)

Cl. incilis Fr. 1836. Obr. 44. .9. ryhlouhciiá. Zevnějškem Cl.
infimdib. nápadně podobná, ale kl. tmavěji kozově žemlový, nelesklý,
na dně nálevky bez hrbolku, obyčejně excentrický, na okr. často
elegantně vlnitý. L. velmi prořídlé, příčné šehernaté, tmavší. Tř.
tmavěji hnědý. Výtr. hruškovité, k basi stažené, 4 — 6 fi.

V lesích jehlic, i listnat. všude velmi obecná, vždy pospolitě. Jest obyčejné
menši ne/. Cl. infundib. — .'^em tam vyškytá se odrůda (var. auriculata m.) s kl.

Obr. 44. Clitocybe incilis Fr., málo zmenš.

na jedné straně hluboce vykrojeným a s laloky ouškatč se přesahujícími. —
V obecní březině u Mnichovic jsem dále pozoroval odrůdu (var. albescens m.)
čistě bílou. — U Roblína pak sbíral jsem odrůdu (var. roseoinhalata m.) s kl.
jen málo vmáčklým, hladkým, lesklým, bělavě pleťovým s nádechem růžovým,
s I. krátce sbíhavými, s tř. bílým, s výtr. o něco většími.

Cl. squatnulosa Pers. 1801. S. šupinkatá. Poněkud menši než Cl.
infundib., jíž se dosti podobá. Kl. 3 — 5 cm, velmi hluboce a úzce
nálevkov., bez hrbolku na dně, s okr. tenkým, kozové hnědavý,
uprostřed osmahle hnědý, drobnými šupinkami posetý, tence mas.
Tř. zdélí pr. kl., 6 — 8 mm ti., rovný, dolů mírně ztluštělý a plstí
pokrytý, elast. měchatý, útle vláknitý, jako kl. zbarvený. L. bílé,
prořídlé, úzké, četné vidlenc, na dně příčně žebernaté, králce sbí-

18

26ři

liavé. Slal>ě \'i ni. \ ýtr. hniškit\itť. 5 — S a- Cyst. na '►stři hojné.

(Honze lencť nitkovité, tupé.

\ loicli ;i liájich, záhy v Ičlč, celkem n<ičeii. .StiH)niovka (ilr l^feiclicrt).
Mniilií ivifc, Kióar.y, Trebrm. Pisek, Blatná.

Cl. inaequalis sp. n. .V. }ies()iiniériiá. Podobná a přiUn/. Cl.
infnndil)., alf menši, j^raeilněj>i, s teninkýni kl. a teninkýni iř. Kl.
3 — 5 cm. friilncf mas., velmi nepravidelný, vsdy excentrický, mi
okr. laločnafc i-y kraj ováný, hladký, světle žemlový, upros'třed mělce
-<'>n(icklý s maličkým hrbolkem. Tř. kratší pr. kl., 1—3 mm ti.
siejnoharex ný, elast., celý bílými odstálýmí šupinkami pokácený.
L. bilé, ne.široké, králce sbíhavé, dosti luusté. Výtr. vejčitoellipt..
šiknii) \- stopečku stažené. () /'.

\ dubových lesích u Třeboně v červenci 19 14 sbíral \). insp. .1 . Jlcdrycli

Cl. Feclitiieri sp. n. .S". Fechtnerova. Zjev Cl. infundib., ale větší,
dosti měkce elast. mas. a plihá. Kl. 6 — 12 cm. ::.áhy hluboce nálev-
ko-vitý. bez: hrbolku, na okr. posléz laločnatě zprohýb.. nebyj^rof.
liladký, v mládí na okr. plstnatý, bělavě našemlovélý. Tř. zdélí pr
kl. neb i kratší, až 2 cm ti., dolů zvolna ztlnštělý, stejnobarevný.
hrubě rýhovaný, záhy měchatý. L. bílé, husté, široké, zvolna sbí-
havé, na dně přicně žel)€rnaté, na tř. tvořící široký pás husté sítě.
V3Hr. podlouhle klínovité. (^ — 8 /». Voní anýzovč. Jedlý. \}'datný
dirnb.

již na začátku června \ nejteplejších polohách stř. Čech. U Prahj, Karl-
štejna. .Slaného. Libochoviček (Fch). — Jest veliká, měkce mas., bílá, příjemně
.-iroir.atická houba. Od Cl. infundib. nebo Cl. maxima již výtr. rozdílná.

Cl. lobata sp. n. .S\ lalocnatá. Obrovská, masitá, žemlová, nepra-
videlně laločnatá, pařezová. Kl. 15 — 35 cm, široce, mělce, míso-
vitě vyhlul)€ný, elast. kozový, v četné, polookrouhlé, nestejně velké
laloky až do poloviny rozdělen}^ žemlový, hladký, ale nelesklý, ra-
diálně vláknitý. Tř. velmi krátký (2 — 3 cni\ 2 — 3 cm ti., solidní,
pevně elast., bledavý. L. prořídlé, široké, delší a kratší v několika
stupních, v mládí bledavé, v stáří pleťové, krátce sbíhavé. Duž. bílá.
sihu- anýzovč vonící. Výtr. válcovité ellipt., 6 — 8 />.

Xa pařezech listnatých stromfi u Mnichovic {7, iqiq), na bukovém pa-
řezu u Rakovníka (Fch, 7, 1919). — Podivná, obrovská houba, Clitocybám
málo podobná. Výtrusy liší se podstatně od forem Ci. maxima.

■^) Kl. nikoliv nálevkovitý. 1. krátce sbiliavé.

Cl. iiebularis Batsch. lyHq. S. mlšenka. A-Ias., statná, kl. 6 — 12 cm,
tlustě mas., suchý. ^^ hmpavon i>okožkou. útle síťkované žilkovaný.

266

vžd}' matný, popelavé hnědý, i' iiií>i(/i hilon jiiKyvalIcmi pi^hryfý
pravid. sklenutý, na velmi podvin. okr. plsinatý a vlnkatý, pak
hladký. Tř. stejnobarvý. k dolcjšku velice napuchlý, uvnitř měkce
houbovitý, hrubě vláknitý, velmi ])ťvný, i — 2 cm ti. L. husté, bílé.
ale s tonem žlutavým, oblotikox iič krátce sbíhavé. tenké, neširoké.
Duž. čistě bila. se slabým zápachem. Výtr. ellipt. :i/. hruškovité.
^< basi šikm-o stažené, (^ — 8 ,".

V Icsícli, hájích, křovinách, zahradách, pospoUtč, na podzim. Jest jedla,
tile špatná a těžko stravitelná. V mnohých krajinách hojně, jinde vzácně. Po-
lice n. M. (Bezděk), R.ahice (Zv), Hvězda (10, iot8), {'ěrhnvice

Cl. clavipes Pers. t8oi. .S". kyjíuiolíá. Clitocybám nepodobná,
zvláštním tvarem význačná. Kl. 4 — 6 cm, měkce houbovitě mas.,
matné šedohnědý, na okr. dlouho podvin. a hělavý. nejprv vynikle
hrbolatý, pak rozlož, se středním hrbolem. (íolů kušelovitě sůčený.
Tř. tlustý, dolů zvolna ztluštělý, šcdavý, jemně hedvábitě vláknitý,
na basi niěchatě nadmutý. L. nažloutlé, husté, delší a kratší ve 3
stupních, často dělené, krátce sbíhavé. ostře ufaté. Duž. bílá, ne-
vonná. \'ýtr. ellipt., šikmo na basi zúžené, 4 — () ,"■

\' meclu! starých icsů, často v modiánových porostech, po celých Cechách
hojně, hlavně na podzim, od srpna. Jest jedlá, ale méně chntná. \ mládi ma
tvar kuželek.

CI. odora Ihill. i7t;i. (A. anisatus Pers.) .S". vonná. Kl. 3 — 8 cm,
suše masitý, plo.še sklen., pak rozlož., posléz mírně vmáčklý, na
'okr. dlouho podvin., mědénkově .zelený, pak špinavě bělavý, hladký,
lesklý. Tř. zdélí pr. kl., 6 — 10 iinn ti., na baisi ittťochiu ztluštělý a
zahnutý, hladký, bělavý neb zelenavý, pevně elast., posléz dutý. L.
dosti tlusté, husté, malounko sbíhavé. bělavé nebo zelené nebo na-
šedlé. Voní silné aný,zeni. Výtr. široce ellipt.. slabounce nažloutlé,

5 — ^ ,".

\' lesích smrkových na jehličí obyčejně ve velikém množství, na podzim.
l'o celých Cechách rozšii^ená a v.šeobecně známa pod jménem »anýzka«. Jest
jedlá, ale sotva ji kdo sbírá.

Cl. explanata sp. n. .V. rodožená. Zjev a velikost Cl. incilis, táž
konsistence i povrch kl. Kl. 2 — 4 cm, trvale rovné rodož. (nikdy
nálevkov.), ^ tupým níckýni hrbolepi, na okr. dlouho podvin., tence
kožovitě mias., nehyg-rof. matné, bledě košový. Tř. ,s^^tva delší pr.
kl., 3 — 4 nnn ti., rovný, hladký, vláknitý, záhy měkce měchatý. L
dosti husté, i:izké, krátce sbíhavé, bílé. Duž. voní slabě aný/.ově,
Výtr. hru.škovité, k b;isi stažené, 4 — 5 ,"■

Na Miché stráni mladého boru u Mnichovic, jednotlivě. 7, 1918. Jest bli/cc-
přibliž. Cl. incilis, ale bledší, lupeny hustší, ii/si, kratčeji sbihavř a výtr.
menši. U ^1 trochu menší.

Cl. opaca .sp. n. S. šcdoíinědá. Ve všem podobná a přibuz. Cl
infuindih., ale kl. nikiili\ nálevkov., nýbrž mírně -klenutj' a tupě
hrbol., šedavč hnědý, na podvin. okr. v mládí plstnatý. L. uáší
tlustší, četné vidlené a dlouze zvolna sbíliavé a na tř. anastomosy
tvořící. Tř. tuby, pevný, asi 1 cm ti., bílý, hrubě mrtnatě rýhovaný
Výtr. ellipt., k basi klínovitě stažené. 6 — (S /».

Na lesní, výslunné travině pod Koženým vrchen; u Mnichovic, 8, 1918.
Rostla ve společnosti Cl. infundib., ale přechody k ni netvořila.

II. Druhy hygrofanní.

a) Duž. proniklá vodnatýnii las^unami. kl. hnědý.

Cl. gilva Pers. 1801. S. slutá. \^elký, pravid. nálevkov., tlustě
mas. druh. Kl. 5 — 10 cm, v mládí ])]oše sklen., velice kompaktně
mas., na okr. úzce podvin. a jemně plstnatý', k okr. na povrchu
1 uvnitř proniklý vodnatýnii tmavšími lagunami (jakoby pecičkami)
různé velikosti, v stáři pravidelně okrouhlý, hluboce nálevkovitý
hladký, lysý, hygrof., za vlhka cihlově šedý, 1>ez prosv. 1., za sucha
kozově pleťový, lesklý, s ''kr. ostrým, trvale dolů sehnutým. L. vel-
mi úzké a husté, nejprv bílé, pak žemlové, velmi dlouze a úzce sbí-
havé. Tř. tvrdý, pevný, i — P2 cm ti., k basi mírně ztluštělý, 1)ledý.
podél vláknitý, solidní. Duž. bílá, houbově vunná. \'ýir. skoro ku-
laté. 5 /'.

\' dubinách travnatých a světlých (na vápněj nad údolím Radolíuřkým-
hojně. 8 — 9. Chlumec n. C. (R). Ricken praví, že roste hlavně v jediinách. Lehce
poznatelný druh, zevnějškem Cl. invcrsa podobný. Jest rozhoflnč hy.arnfanní.

b) Duž. Stejnorodá, bez lagun.

y-) Velké, masité druíix. s třeném přes / ;;/;// tlustým.

Cl. squamosa sp, n. .V. šupinatá. \'elikcst i barva skoro Cl. incilis
Kl. elast., tence mas., uprostřed mírně vmáčklý, s okr. rovně se-
hnutým, hygrof., za vlhka sytě žemlový, bez prosv. 1., za sucha bledě
žemlový, v mládí na okr. dlouho bíle plstnatý, hladký, nelesklý,
pravid. Tř. 4 — 10 mm ti., nápadně krátký, z širší base kuželov. zú-
žený, žemlijvý, vláknitě rýhovaný, na basi bělavými aš i cm širo-
kými, miskovitými šupinami pokrytý. L. bílé. útlé, husté, příčně
žebérky hojně spojované, dlouze sbíhavc a zde na tř. sítnatě spo-

26S

jovanc (jako u Paxillus). l)už. l^ledá, trochu aný/.mě vonná. \'ýir.
skoro klínovité, 6 — 7 u.

y suchém, smrkovém lese (obecním) n Mnichovic, 8, 191 ý- Často trsnatá.
Cl. ventricosa sp. n. 5". břichatá. Kl. 4 — 6 cm, nízce sklenutý
spíše hrbolatý iie.ž: vmáčklý, hladký, lysý, velmi hygrof., za vlhka
šedavě bledý, sa siiclia bělavý, uprostřed trochu do žemlová, tence
mas., s okr. velmi ostrým, dolů sehnutým. Tř. sotva zdélí pr. kl..
1 cm ti., dolti mírně ztluštělý. měkce tněchatý, smáčkly, obyčejně
na jedné straně hlubokou rýhou vyrytý, bílý, vláknitý, pod 1. útle
mrtnalťý. L. špinavě bělově, přirostle, krátce a soti-u sbíhavé, dosti
husté, uprostřed nejširší, pak rychle skrojené a k okr. velmi zú-
žené, 8 kratšími střídavé. Duž. bílá. silně aný:~ově vonná. VýU-. nui-
linké (4 — 5 /' ). ellipt. Cyst. na ostří nitovité, křivolaké.

V jehlici a Ininuise v starém borovém lese pod Koženým vrchem u Mni-
chovic, 9, 10 1 5. ^ okolí Pražském na podzim všeobecně.

Cí. suaveolens Schum. 1801. (A. hedeosmus Pers., A. pseuchi-
fragrains Secr.) S. libovonná. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., hygrof.,
posléz nehluboko vmáčklý, šedavě nahnědlý, k okr. bledší, na samém
okr. bělosmy a oddálené vroubkovaný, ostrý, sehnutý. Tř. zdéli pr.
kl., 4 — 6 mm ti., ztuha elast., bledý, na basi velmi ztluštělý. L. ne-
příliš husté, neširoké, bíle, svolná sbíhavě. Duž. líbezně vonná.
Výtr. ellipt., 6 — 7 ,«.

A' borových, písčitých lesích u St. Lysé hojně, jednotlivě. 7 — 8, 1914-

Cl. suavis sp. n. 5". sladká. Kl. 3 — 5 cm, velice tlustě a měkce mas..
ale na okr. tenký, nízce sklen., tupě široce hrbolatý, na okr. vlnitě
zprohýb., hladký, lysý, hygrof., za vlhka matně šedavý, bez prosv.
L, za sucha bílý s nažloutlým temenem. Tř. zdélí i)r. kl., 5 — 10 nnn
ti., pevně elast., hladký, lysý, zakřivený, dolů sotva ztluštělý. !>.
velmi husté, útlé, bílé, úzké, krátce obloukovitě sbíhavě. Duž. liílá
silně sladce anýzově vonná. \'ýlr. malinké (3 — 4,"). kulovitě ellipt.

V smrčinácíi u Roblina (vápno) již v červnu i9i''>. Uschnutím zkožovati
a nerozpadá se. Příbuznou zdá ne býti Cl. obsoleta Batscii., jež je^^t ale nmohem
útlejší, tence inpenitá.

Cl. obsoleta Ratsch 1789. 5. nepatrná. Kl. 3—6 cm, tence lupenitý,
s tenkým, průsvitným okr., nepravid. laloěnatý, rovně rozlož., nehr-
bolatý nebo sotva tupě hrboL, hygrof., se slabě prosv. 1. při okr..
za vlhka nečistě žemlový nebo hnědavý, za sucha bělavý, lysý,
hladký. Tř. válcov., často zahnutý, vláknitý, bledě okrový, 3—6 nmi
ti. L. nečistě bělavé, tenké, dosti široké, husté, široce přirostlé a
krátce sbíhavé. Výtr. malinké (4—5 /' ). kulov. ellipt. Voní silnS
anýsem.

Xa zi-llclč liroiiiadč p.N íavky v roští u lesa, v starém hc ^uvčiii lese \\ Mni-
ťhovit , lo. II. . — Jest priluizn.T Cl. iragrans.

Cl. inetacliroa l"r. iSjí. (C"l. discolor Pers.) .V. slrcdobarrá. Kl.
3 — 5 cm. ti'iiLi\ i-oíhuitč mas., nťj])rv sklen., pnk rozlož., iiičlcc
vmačklýy lysý, \c-lini lixgruf., šedý ucho ímédavý. při oki'. s prosí'.
}., za sucha bčlavý. Tř. zdélí pr. kl.. 5 — 10 mm ti., šedý nebo liiiédýr
nahoře bíle [n iprá.šený. L. husle, i)řini.Ntlé, iwshíhavr, s7'L't!c šedr.
\'nní \-elmi slahc. \'ý\v. ellipt.. 7 — K /*.

\ stiiin>ili j(.liliOn:,i. Usich, lilavně v smrčinacli na ixxlzim obyčejné v ■)!)-
sáhlycli koloiiiich, někdy i trsnaiá. \' nniožstvi na podzim ve .Stnmii "vce. Xc-
vonnosti. šcdavymi a nesbíliavymi 1. liši se od Cl. fra^rans.

Cl. diatrcta \'v. 1821. .V. iiuiso:\'i. .Nien^í druh. kl. 2^ j — 4 cm, sz'čtle
viasoi't' nebo medově luilinčdlý. velice hladký, velmi hygrof.. za
sucha j)lef'ivý. často nepravid. zpr< hýbaný, mírné sklenutý, v stáří
maljoučko vmáčklý, tence a itvrďoučce mas., na (>hr. jen se slabř a
krátce prosz'. i Tv. sotva delší pr. kl.. 4 — 5 mm ti., bílý, hladký,
vždy prohnutý, na konci spoře zrnečkatý, dole plsťovítý ale neztlu-
.štělý. L. úskc, bílé. pak se slabým růžovým nádechem, krátce sbí-
ha\é. Duž. bčla\á. bez \'unč. \'ýtr. nialiiíkř (3 — 4."'. skoro kulaté
.Mczi basidien.i na ostři I. dlouhé, tniinké nitky (nepravé cyst). Na opa-
dalém jehličí v smrkových lesích na podzim všude velmi rozšířená. Lehce se
l>oznáv;'i po rňžovém . nebo niascvém od-tinn a ncnálevkov. kl.

Cl. vibecina l->. i<S_>4. .V. ilabovitá. Kl. 3 — 6 cm, dlouho ploše
sklen., s podxin. okr. a uprostřed pupkatě vmáčklý, pak ale ploše
rozlož, s rovným okr. a mírnč nález^kov., velmi hygrof.. za vlhka
šedavý s odstínem hnědým neb i olhwvým., na okr. s pros v. 1., za
sucha skoro bílý, hladký. Tř. 4 — 7 nuu ti., šedavý, lysý, dutý, ši-
roce smáčkly (takže na obou stranách povstává hluboká rýha). L.
šedavé, husté, krátce sbíhavé. Duž. bělavá. měkká, za sucha dosti
intensivně stitchlc páchnoucí. Výtr. ellipt.. na basi šikmo /.úžené.

7 — "^ ."•

\'' suchých borovýcli a smrkových lesích na podzim v mohutných kruzích
a řadách dosti hojná. Význačná pro bory v Polabí, .'nedosti, sm.-irklým třeném
a zápachem snadno poznatelná, statnější Clitocyba.

Cl. pruinosa (Lasch) Fr. 1836. -V. ojíněná nebo zimni. Dosti
statná, skoro velikosti Cl. cyathiformis, ale méně vyhlubená a 1. bílé.
Kl. 3 — 5 cm, dosti mas., trochu hygrof., za vlhka špinavě hnědý,
potažený uprostřed hedvabitě lesklou bělovou vrstvorr, na lomu
čistě bílou (jakoby lakovaný), rozlož., uprostřed mělce vmáčklý,
okr. ostré, dolů sehmuc. Tř. zdélí pr. kl., velmi tuhý, bledě žemlový,
nahoře nejširší (C) — 8 miu), dolů .::z'olno ztenčený, zahnutý, bíle

270

kořenující. L. dosti husié a široké, nečišíc hile, kráíct- shihaxč. J)už.
kl. sede plefová s ostře odlišeiioii bělost iioti 7'rst7'oit povvcíiuK skoro
bez zápachu. Výtr. tupě krátce ellipl., 5 — () /<.

Jest pravá ziii.ni houba, neboí objevuje se v lesích na sucliých, slunných
místech po celou zimu až do dubna, kdykoliv sníh roztaje a trochu se oteplí.
U Mnichovic na více místech, Medník nad Sázavou (K, v březnu!), u Slap
v dubnu (si. Kettnerová), Radotín, Zbraslav, Běchovice.

Cl. fritíiliforniis Fr. 1836. .9. poíiárovitá. Velký, hlulioce nálevk^v.,
vonný druli. Kl. 3 — 5 cm. nejpr\- oble sklen.. \iiiačklý, pak rozlož.,
hluboce nálevkov., s okr. elast. lupenitým, skoro vodorovným, vlnitě
kadeřazfým, řasnalým, silně liy^rof., za vlhka šedohnědý neb šedo-
olivový, s prosv. 1., za sucha hclavě nažloutlý. Tf. delši [)r. kl.,
4 — 8 mm ti., rovný, pevně elast. (nezlomitelný), brzo dutý, vláknitý,
od dola nahoru ztenčený, šedohnědý. \.. nejy)r\' hělai'é, pak šedě ua-
óloutlé, tenké, husté, nejprv zúženě jiřiiiojen'', ]):i1n- I-túI.-c shíhavé.
loni silně přijenině anýzově.

\' lesníni humuse, vzácné, na [xkIzuu. ['udol)a se Li, cyathi Inrmis. \' staré
smrčině u Mnichovic, Karlštejn, Hvězda, Závist.

Cl. cyathiformis Bull. 1791. (A. tardus l*ers.) .S*. ěiškovitá. \"elký
druh, hygrof., kl. za vlhka vodnatě kávově hnědý, mastně lesklý.
za sucha košově světlý, hladký, tence mas., 4 — 8 cm. velmi hluboce
nálevkovitý, s okr. dlouho podvin. nebu dulu .sehniuým. trochu vlni-
tým. Tř. tuhý, pevný, rovný, sulidní, 3 — 10 cm dl. a 5 — -14 umi ti..
na basi ztluštělý, vynikle sít natě ^'láknitý. liysý. šed, ihnčdý. L. pro-
řídlé, špinavě okrově šedavc, jen krátce sbihavé, uťaté. Duž. špinavě
žemlová, bez vůně. Výtr. hruškov. ellipt.. šikmo na basi stažené.

\'\'značna ziniiii houba, objevující se teprv po Dušičkách, v trávě v z.i-
hradách. v lesích a hájích, vždy jednotlivě. V trávě činí dojem černavých trum-
pet, jež ani menším mrazem netrpi. Napadlý sníh jim neškodí. Na určitých
stanoviskách roste každoročně. Tak ji sleduji po 10 roku v naší zahradě v Mni-
chovicích.

Cl. itiajalis sp. n. .V. nuíjová. Zjev i velikost předešlé. T\l. 3—5 cm,
často excentrický, velmi hluboce uálc:'koviiý, s .ikr. dolu .>ehnnt\n!,
tence a vodnatě mas., 7'elnii hyí^rof., za vlhka mastně lesklý, hladký
s prosv. 1., tmavě mourově hnědý. Tř. zdélí ])r. kl., 4-5 mm ti.
nahoru zvolna ztenčený, .:.(í//y velice dutý, měcliatý, hladký, lysý^
šedavě mourový. L. prořídlé, široké, krátce ubíoukovitě sbíhave,
šedé, pak mourově šedé. Voní slabě houbově. \\\tr. tu]iě elHpt.. n.a
velice dlouhých sterigmatecb, 10 — 12 /».

\'e vlhké trávě v údoli Radotínském na vápně na' začátku května 1918
Jednotlivě. Mimo jarní dol)u vzrůstu i vytknuté rozdíly víiči před. druhu ji
dosti cliarakterisují. Tíiké Cl. concava Scop. se neshoduje.

Cl. expallens Pers. 1801. .S'. pobledlá. Mnohem menší než před .
kl. 2 — 3V2 cm, lence lupenitý, hladký, lysý, uprostřed značně vyhlu-
bcný, ale ? rozlož, okr.. 7'clmi liygrof., za vlhka mourové hnědý
s prosv. 1. ač do polov. kl. a trochu kruhatý, za sucha šedě okrový.
Tř. málo delší pr. kl., dole neztluštělý, 3 — 4 mm ti., elast., leskle
bíle hedvábité vlákn. L. skoro prořídlé, krátce sbíhavé. dosti sir..
šcdč. Bez zápachu. Výir. kulov. ellipt., 7 — (> /'.

Xa suchém, travnatém pahorku u Mirešovic v květnu 1920 (žula), po-
spolitě. Jest příbuz. před., ale jistě rozdílná. Popis u Rickena dobře se s naším
shoduje. Omphalia leucophylla dosti se jí podobá, ale má čistě bílé 1.

Cl. obbata Vr. 1836. S. obbovitá. Podobná velice Cl. cyathif., altr
menši. Kl. 2 — 4 cm, hluboce nálevkov., dlouho na okr. podvin..
hygrof., za vlhka černě mourový, s prosv. 1. při okr., za sucha špi-
navě šedý. Tř. delší pr. kl.. rovný, dosti tenký (2 — 5 mm), elast..
vláknitý a leskle hedvábitý, šedý s modravým tonem. L. husté, ši-
roké, zvolna sbíhavé, temně šedé. Nevoní. \'ýtr. skoro kulaté nebo
krátce široce ellipt., 8 — 10 /..

Na podzim mezi travou v teplých údolích, tak u Radolína. sv. Prokopn.
Jinonic, Chuchle (vesměs vápno).

Cl. Cacao sp. n. S. čokoládová. \'elká, statná, vodnatě mas., měkce
e.lastioná, kl. 4 — 8 cm, hluboce nálevkov., s okr. posléz obloukovitr
sehnutým, málo zprohýbaným. často excentrický, hygrof., za vlhka
temně čokoládové hnědý, mastně lesklý, hladký, bez prosv. 1., za
sucha, špinavě še ml ový, v mládí ? úzce podvin. okr. Tř. zdélí pr. k!..
uprostřed 6 mm ti., dolů zvolna ztluštělý. brzo dutý, hrubě vláknitý,
nečistě hnědavý, lysý. L. prořídlé, široké, velmi krátce sbíhavé, nej-
prz- skoro bílé, při okr. a pomačkáním s nádechem lilákovým, záhy
ale kávově hnědé. Výtr. krátce tupě ellipt.. 5 — 6 //. Páchne odporně.
Na černé, holé rašelině v strouze, kde roste v množství Parnassia, Meny-
anthes a Trollíus u er. silnice pod Mandou u Ondřejova. 8, 1919. Divné sta-
novisko! Jest sice příbuzná Cl. cyathif., ale naprosto rozdílná. Okraje kl. jsou
mnohem více rozlož. Pokožka se dobře slupuje. Jest vůbec značně vodnatá a
mastně lesklá. 'i'aké její ranné objevování se jest nápadné.

[i) Malé, drobné druhy, s třeném nejvýš ? mju tlustým.
* Výtrusy kulaté, ostnitě ješaté.

Cl. obolus Fr. 1821. 5". peni.^sková. Drobná, nápadná pravidelné
kruhovitým, rovně uťatým kl. Kl. i>^ — 3 cm, sotva kdy uprostřed

272

malounko vmáčklý, častu s bradavkovitým, tmavým lirbolkem, lysý,
tence lupenitě mas., s rov-ným, tenkým okr., velmi hygrof., za vlhka
smutně hnědé popelavý s prosv. 1. až k temeni, za sucha špinavě
bělavý, trochu rugosní. Tr. 2 — 3krát delší pr. kl., i — 2 mm ti.,
rovný, elast., .lysý, jemně vláknitý, hněďošedý, k basi tmavší. L.
špinavě šedavé, velmi krátce sbíhavé, nehusté a neširoké. Bez zá-
pachu. Výtr. kulaté, jeňaté ostnité, b — 7 /<.

Na lesních holinách a vřesoviiiách jednotlivě a dosti vzácně, na podzim.
Jevanské bučiny, u Mnichovic v smrčině. n Radotína v smrčině. Svými vy-
tru-.y liší se ode všech.

** Výtr. kulaté nebo skoro kulaté, hladké, kl. :zbarvený (šedě, hnědě).

Cl. mortuosa Fr. 1867. 5". frsnafá. Kl. 2 — 6 cm, často nepravidelný
a excentrický, ploše sklen., jamkovitě vmáčklý, mas., ale křehký,
na okr. dlouho podvin., 'plstnatý, vehni hygrof.^ za vlhka hnědý až
kaštanový s prosv. 1., za sucha pleťový. Tř. zdélí pr. kl., 2 — 5 mm
ti., solidní, tuhý. lysý, bledavý, pod 1. pomoučený, všdy velmi aš
lupenitě smáčkly, dolů zvolna ztenčený. L. přirostlé, krátce sbíhavc,
velmi husté, úzké, bílé, často zprohýbané a příčně žilkované. Ne-
voní. Výtr. kulaté ellipt., 4 — 5 i"-

í''zdy trsnatá, ano i 2 — 3 kusV dohromady srostlé, hlavně v suchých smrči-
nách, 4 — 5 .", 8 — 10. Mnichovice, Radotín, Slivenec, l.ysá. — Význačný druli
trsnatostí.

Cl. ditopus Fr. 1821. .V. aromatická. Hustě trsnatá, tenmě hnědá
a šedá, nejvýš vonná. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., ploše sklen., hrbo-
latý, posléz ale nálevkovitý, často zpnohýbaný, vsdy </.í do stáří
s okr. sehnnfým neb i podvin., hladký, lysý, mastně lesklý, i'clmi
hygrof., za vlhka tmavé Jinčilošcdý s prosv. 1. u okr., za sucha špi-
navé hnědavě košový, radiálně přehustě žíhaný. Tř. sotva delší pr.
kl, 2 — 4 mm ti., elast.. hladký, na konci bíle pomoučený, šedohnědý
často křivolaký a dole smáčkly. L. široké, tenké. šedé. široce při-
rostlé, sotva sbíhavé. Foní silné příjemně moučně na vzdálenost
i l)ez rozemnutí. Výtr. kulovité, 5 — 6 (t.

V trávě na kraji borovčlio lesa nad .Srbskem (podklad písek) v řijmi 1915
— Jest nanejvýš vyznačn.á Iioiiija. Fnesňi' popis dobře na.ší houhC- odpovídá,
méně však Rickenův. Zda se, že Ricken sám ji neznal a nesbíral.

Cl. depallens s,p. n. .V. vybledlá. l>n,ibný, ■:'(•//;// hygrof. clr.
Kl. 2^_^ cm, tence mas., skoro blanitý, záhy rovně ro^loš., s ostrým
rovným okr., sa vlhka špinavě hnědý, s velice prosv. I.. za sucha

273

.ví'í'7/f L'('íoi'ý. \v. sxčlle Šedohnědý. skt»iM hladký, rovný, soiva
delší pr. kl.. asi 3 — 4 nnii ti. L. husic, obloukuvitě krátce slííhavé,
srčtlť šcdoíměiiavé. Duž. neNonná. \'ýtr. kulov., ellipt.. '> — 7 .".

\ pisčii\\li Ixírccli v L'ola))i u Neratovic a Lysé velmi hojné, na podzim.
Ivorí v/dy kiiiliy a ča^lo bývá i trsnatá. Cl. c}"ith. se vůbec nepodobá, jest
daleko nuiisi.

Cl. obscura >p. n. .V. tiuni-á. Kl. 2 — 3 cm. dosti t\ rdě a ztuha
nia>., dliiulu) sklenuté zvoiícov., uprostřed značné vmáčklý, posléz
skoro nálevkov.. často hrbolatě nerovný, hygrof., šedohnědý
s prosv. I. při saniěm okr., za sncha šcdč kozový, hladký, lysý. Tř.
velmi dl., 3 — 4 mm ti., solidní, liuédý, vlnkaté nerovný, elast., ale
lámavý, hedváb, lesklý, v celé hof-ej.ší čás'ti hustě bíle mrtnatě su-
pinkatý. L. ihistě. široké, nestejně dl.. široce přirostlé a u tř. skoro
vykrojené, nesbíhavé, ši'di>Iinédé, jak. by ojíněné a hustě svraskalé,
dosti husté. l^už. špinavě okrová, příjemně aromatická. Výtr. krá'tce
ellipi.. 8 //.

Jecbioilivé v lesnin-. humuse me/.i borůvk.imi v siarém borovém IcPC u Stru-
hařova, na podzim 1915. — Test p<i(hvnv druh, jenž pni)ominá také rod My-
cena nebo r, Tricholoma. Soudím ale. že má vztahy ku ("1. -^trans^ulata. Nutno
ještě dále sledovati.

Cl. straiijíijlata sj). n. .S". zaškrc(>7'aná. Kl. 2 — 3 cm. okroulilý.
.s okr. nejprv dolTi sehnutým, pak rovným, uprcjstřed vinačklým.
velice hygr(}f., za vlhka temné šedý, až do hnědá, ,« pros7'. 1. až^
k temeni, zíi sucha bélošcdý. liladký. lesklý. Tř. \eími dl, 2 — 3 mm
ti., měkce elast., rourkovi';ý, vlnkatý a průsvitné caškrcovaný, šedý,
hladký, hedváb, lesklý. L. široce přirostlé, málo sbíhavé, husté, ši-
roké, šedé. \'ýtr. skoro kidaté. 3 — () ."•

\' jehličn.it. lo>ich, ve vřesu a smetí na podzim, řidčeji, líadolin. Bée!i<>--
vice, Habr, 'J^hov, Kičany.

Cl. pellucida sp. n. .S\ prííS7'iliiá. Kl. 2 — 3 cm. útle průsvitné bio
nitý, velmi hygrof., za vlhka trochu nahnědlý s prosv. I., za sucha
bílý. ])ravidelný, rozloženě sklenuáý (nikoliv nálevk.). Tř. sotva
delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., hladký, lysý, trnové šedý. K. bílé, široké,
velice oddálené, tunohé vidlené, krátce sbíhavé. Nevoní. Výtr. ku-
laté. 6—8 >,.

Mezi travou na vápenných, výslunných kopcích u Raddtm.i. 10, 1915 —
Jest pribuz. Cl. nigripes a Cl. obbata.

Cl. nigripes sp. n. S. écrnonohá. Přeútlá, kl. i — 2''- cm, tence prů-
svitně blaniiý, s '>kr. dlouho podvin., nejprv sklen., pak rovně roz-
lož., slabě vmáčklý, velmi hyg-rof., za vlhka hladký, šedohnědý,

274

uprostřed černý, .v velmi prosv. L, za sucha bledavý. Tř. zdélí pr.
kl., T — 2 mni ti., nuhý, černavý s modrým odstínem, hladký, zakři-
vený. L. prořídlé, bíle, úcké, kratičce sbíhavé. Rozemnuta slahě
příjemně voní. \'ýtr. dokonale huláte, 4 — 6 .«.

V opadalčm jehličí ve vysokém snirkovnn lese 11 Myšlina (u Miiichcn'.").
na /.lile. \' lese Kundratickém na písku (v snirčině). — Zvlášf význačný di uii

Cl. decolorans sp. n. S. temně hnědá. Drobná, velmi hyí^rof.. kl.

2 — 3 cm, mírně sklen., -nehrlvol., nevmačklý, na okr. dlouho podvin...

slabě mas., za vlhka špinavě temně hnědý, bez prosv. 1., za sucha

cistě bílý, s trochu nažloutlým středem, hladký. Tř. asi 3—4 mm

ti., oblý, hnědý, dole ztenčený, na konci mrtnatý, hladký, elast. L.

husté, krátce sbíhavé, tmavohnědé (!). Duž. š^pinavá, nevonná. Výtr.

kulovité, trochu nažloutlé, t, — 4 ,".

\' jehličnatých lesích ti Kutné Hory shíral p. Hejny. 10, 1915. — Zvlášt
iKi.padna niéněniir. barvy za sucha.

*** Výtr. elliptickc, kl. :::a 7'lhka :barz'ený (hnědý, šedý).

Cl. brunialís Fr. 1^3(1. .V. řijiio^ui. Kl. 3 — 4 cm. kožovitý, hladký,
lysý', nízce sklen., hliilhu-e rnKiéklý. pak nálevkov., s okr. dolů se-
hnutým, hygrof., za \lhka šedavý. se soitva prosv. 1. při okr., za
sucha skoro bílý. Tř. málo delší pr. kl. 3 — ^5 mm ti., vláknitý, še-
davý, dole černavý, elast., často zahnutý (dole). L. husté, dosti sir.,
hělavé, krátce sbíha\é. Duž. bledá, nevonná. \'ýtr. ellipt.. 4 — 5 ."•

V mechu, vřesu ncl)0 jehličí v lesích jehličn. od října do zimy dosti řídce.
\'ždy pospolitě, ano i trsnatá. Mnichovice, Hvězda, Radotín.

Cl. fragrans S:.av. I/O/. !.\. i.;ratns Schm.) .S". blahovonná. Kl. 2 až
4 cm, velmi liyj^rof., za vlhka vodnatě průsvitný, světle šedohně-
davý, u okr. s hustě prosv. 1.. za sucha bílý, hladký, lesklý, široce
sklen., uprostřed mírně vmáčklý, jKisléz i tr(xdiu nálevkov., tence
ma.~., s okr. tence lupeniiým. 1'ř. asi zdélí [)r. kl., 2 — 4 umi ti., lysý,
šedavý, hladký, často dole zahnuitý. L. dosti husté, krátce sbíhavé.
hělošedé. Rozenmuta voní fenyklem. Výtr. ellipt.. 5 — '',"

\' trávě a mechu v lesích a hájích, vždy v bohatých koluuiich a často
trsn.-itá. od srpna do p..dziuia všude dosti hojná. Lehce se ? bílými druhy ji-
nými pomíchává, ale vůně její jest význačná.

Cl. ansustlssima Lasch. 1829. .9. ií:::kohipeniiá. Kl. 3—5 cm, skle-
nutý, pak sklenuté rozlož., jen zřídka uprostřed trochu vmáčklý.
nejvýš hygrof., za vlhka světle špinaiu^ nahnědlý, s prosv. 1. na okr.,
za >ucha bčlavé žemlový, i)ravid.. tence lu])enitý. Tř. dvakrát delší

pr. kl., _' — 4 111111 ti., na basi bíle plstnatý, elast., hladký, šedohně-
davý. \ kl. zvolna rozšířený. 1.. z'chni ihhé, obloukovitě zvolna sbí-
havé, husté, čisté bílé. Nevoní. \'ýtr. ellipt., 3 — 4 ."•

V nieclr.i a smeti v lesích, hlavn.i jehličnatých, řídce nu podzim. U Hahrn,
v Potočinách u Mnichovic.

Cl. orbiformls Fr. 1836. 5". kulovitá. Kl. 2 — 4 cm, pravid. polo-
kulovitě sklenutý, pak rovně rozlož., někdy trochu vmáčklý, hladký,
lesklý, velmi hygrof., za vlhka olo7'éné šedavý. s prosv. 1. při okr.,
za sucha sťétle šedavý. elast. tence mas. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl.,
3 — 4 mm ti., rovný, tenký, elast. pevný, dole černavý, ostaitně šedý,
hladce vláknitý, nahoře trochu mrtnatý. L. husté, bčlavě šedavé,
krátce obloukovitě sbíhavé. Nevoní. Výir. ellipt.. 4 — 3 ."•

Pospolitě a často trsnatá, v mechu ve vlhkých, jehličn. lesích, řídce, na
podzim. Mnichovice (Potočiny, Plecháč), liadotín. — Za sucha podobá se
obecným špičkán., ale 1. json mnohem hustší, obloukovitě sbíhavé.

Cl. pinctonim sp. n. .S". borová. Drobounká, skoro blanitě tence
mas , kl. 2 — 3 cm, hvo-rof.. rovně rozlož, i" hnědým hrbolkem. za
vlhka medově aš červenavě hnědý s daleko prosv. I., za sucha ko-
zově bílý j- nádechem růžovým. Tř. zdélí pr. kl., teninký (i — 2 mm),
L. husté, obloukovitě sbíhavé, bělavé. Nevr^ťi. Výtr. cllipii.. 3—4."

Na jehličí v koloniích v borových lesich u Lysé, v říjnu 1914- — Zdá
se hýtT příbuz. Cl. diatreta, která jest větší a nehrbolatá.

Cl. concava Scop. 1772. (A. fumi^atus Pers.) .V. vydutá. Menší,
tmavošedý, hygruf. druh. Kl. 2 — 4 cm, skoro blanitě mas., pravid.,
mírně sklen., hluboce a úzce nález/kov., hladký, lysý, ale často ne-
rovný, hygrof. bez prosv. 1., temně šedý, za sucha olivově šedý. Tř.
sotva zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti., ela&t.. v kl. zvolna rozšířený, temně
šedý, lysý. L. temně šedé, trochu tlusté, husté, často dělené, zvolna
dlouze sbíhavé. Nevoněná. Výtr. poměrně velké, klínov. podlouhlé

8 TO //.

-Xa travnatých, suchých pahorcích u \'y?očan v říjnu 1915 sbíral p. dr.
Reicherf.

Cl. adusta sp. n. 6^. osmahlá. Úplně podobná a příbuz. před. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., hluboce úzce nálevkov., na ostrém okr. dlouho
podvin., velmi hygrof., za vlhka mourově tmavý s prosv. 1. při okr.,
za sucha nečistě šedý. Tř. sotva delší pr. kl., 2—3 mm ti., stejno-
barevný, rovný, elast., hladký. L. temně šedé, široké, prořídlé,
krátce sbíhavé. Slabě vonná. Výtr. malinké, ellipt., 3 — 5 ,'>.

V lesnín- smetí u Zehušic v Železu. Horách ( Ma.vimovič, 10, 1018).

276

:;;:**

rýtr. clHpt., L'l. řisfř hily.

Cl. plana sp. n. ^\ plochá. Kl. 2 — 4 cm. :(///_v rovnč rozlož, (ne-
vmáčklý), nejvýš pravid. okrouhlý, tence nia?., s okr. rovnjhn,
velmi hygrof., za vlhka světle hnědý, husle ai kii slředu s prosv. i,
za sucha špinavě bílý, hladký, lysý. Tř. siejnč tenký (3 mni), rovný,
elast., vláknitý, lysý, světle šedý. L. dosii husté, světle šedé, tenké,
úsce cárkovité, zúženě přisedlé, vůbec nesbíhavé. Výtr. ellipt., 6 až
7 /'. Voní slabě anýzeni.

Xa traviiatých p.iliorcich nad Malvazinkuini, lo, 1915 (Kavina).

Cl. marginata sp. n. 6^. lemovaná. Trsnatá, kl. i — 3 cm, tence ko-
žovitě mas., védy pravidelně kruhovitý (nikde pokřivený), nízce
sklen., uprostřed mírně vmáčklý a na okr. dlouho podvin., hygrof.,
za vlhka červenavě plefový, za sucha bělově plefový, s červenavým
středem, hladký, lysý, na okr. v stáři bílou páskou lemovaný. Tř.
sotva sdělí pr. kl., rigidně rovný, tenký (i — 2 mm), elast., bíle
vláknitý. L. úzké, husté, přirostlé, sotva sbíhavé, pleťově bílé. Ne-
voní. Výtr. ellipt., 4 — 5 /<•

U Mnichovic na vyprahlých, výslunných krajích starých borii. 8, 9. —
Jest vchce podobou význačná Cl.

Cl. mycenopsis sp. n. 6". helmovkovitá. Bílá, gracilní, zjevu My-
ceny, často trsnatá. Kl. 1V2Í — 2^^ cm, tence až blanite mas., priV
svitný,, nejprv nízce zaobleně sklen., pak rovně rozlož., pravid..
někdy trochu excentrický, bílý, hygrof., s prosv. 1. až do poloviny
kl. Tř. delší pr. kl., vždy nakřivený, teninký (i — 2 mm), bílý, lysý,
hladký, na konci poprášený, sotva vláknitý. L. bílé, tenké, úzké,
velice hustě (hojné kratší při okr.), široce přisedlé a sol7'a sbíha-c-ě.
Anýzově vofiná. Výtr. kulov. ellipt., 3 — 4/'-

V mechu na okraji smrčiny pod Butovicemi na vápně, v houíech. ii, 1917.
Radotín, Kosoř, Hvězda (vesměs na vápně), na Vidovli velmi hojně (opuka).
Připomíná Cl. angn.stissima, ale jest útlejší a vonná.

Cl. iiivalis sp. n. .9. sněhová. Podobná a příbuzná násl. Kl. i až
4 cm, tenký, pravid.. nízce sklen., nevmačklý, hladký, matně bě-
lavý, za sucha jakoby ojíněný, hygrof., s ])rosv. 1. Tř. zdéli pr. kl.,
3—4 mm ti., tuhý, bělavý, pak okrový, lysý (i nahoře), dole bíle
plstnatý. L. husté, zvláště u okr. husté kratšími pr^mísené, u tř.
riejširší, daleko před okr. náhle tenince zúžené, nápadně úzké, ne-
sbíhavé, vždy mnohé vidlcné. Voní anýzem. Výtr. ellipt., 6—7 r-

V trávě v zahradě v Mnichovicích v prosinci pod sněhem (1) velice hojně,
v celých houfech a chomáčícli. Jest bezpochyby pouze zimní dnili. Zúženi I.
jest zde zvlášf nápadné.

277

Cl. pediccllata sp. n. .S. slof^ečkatú. (iriíciliii. iirji-ýš hyí^rof., kl
2 — 4 oni, /a vlhka šedavý, j- f>rosz'. I. ač k temeni, /,a sucha bílý,
hladký, leshlý, ploše sklen., jen slabě hrbolkatý a zde tinarolničdý,
na (►kr. útle rýhov.. tence mas. Tř. málo delší pr. kl.. rovný, tenký
(2 mm), dole časav zakřivený, hladký, lysý, vláknitý, bíle liedvá-
bitý. !.. dosti husté, šiř., široce přirostlé, soti'o sbíhavc. bčlcišedé.
J^oní siliic anýcťin. \'ýir. ellipt.. <") — j n.

V nn.i.liu ve Hvězdě (na opuce) v listn. lese v řijiui, ve StroniDvce, po-
íípolitě. i'ěknv, význačný druli hnědou skvrnkou na temeni. Mladý kl. má ná-
dech růžový. L. .i>ou v stáři příčně žebernatě spojované.

Cl. curvipes s]). n. .9. křivonohá. Jedinotlivě. ale také irsnató. kl

2 — 3 cm. \ žd}' dokonale pravid. okrouhlý, ploše sklen., s dlouho

podrin. o plstnatým okr., v stáří sotva slabě vmáčklý, celý čisté bílý,

hedv. lesklý. Iihidký. velmi hygrof., za vlhka se slabě prosv. 1. při

okr., dosti mas. Tř. dlouhý, asi 2 mm ti., vSdy křii'olaký, solidní,

elast., vláknitý, bílý. hedv. le.<íklý, lysý. nahr.ře útle mrtnatý, na

bosi 7'esniěs 7' praveni úhlu zlomený. L. tlosti husté. ne\idlené,

u kraje četné kratši. bílé, úské, sušeně přisedlé a sotva zřetelně

sbíhavé. k okr. zúžené. Slabě vonná. Výtr. krátce ellipt.. 3 — 5 ,".

Na suchých, nehnojeiiých kompostecli. na pahorcích, pastvinách, vždy ve
velikých houfech a chomáčích, po celé léto, u Mnichovic, Radotina. Černošic
velmi hojně. Kl. mívá někdy i — 2 vyniklé kruhy. l'ri nejlepší vůli nemohu druh
tento se žádným známým stotcžniti, ačkoliv jest tak hojný. Domnívám se, že ně-
který známý jest nesprávně popsán. Nejbližší se mně zdál býti Cl. {lyrons Paul, ale
tento má býti horský a jest větší. Při usychání jeví tmavý pás okrajni.

Cl. papyracea sp. n. .S". papírová. Měkká, lehká, čistě bílá. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., nepravid. laločnatý a obyčejné excentrický.
trvale oble sklen, neb i vmáčklý nebo rovně uťatý, se sehntitým
okr., hladký, lysý. čisté bílý. hygrof.. s málo prosv. 1. Tř. zdélí pr.
kl.. 2 — 5 mm ti., bílý. tuhý, solidní, vláknitý, trochu mrtnatý. L.
husté (zvláště na okr.V neširoké, obloukovité dlouze sbíhavé, nečisté
bílé, útlé. v stáří .c nádechem růžovým. Silné anýzové vonná. Xýw
protáhle ellipt. až klínovité, k basi stažené. 5 — 7 ,"■

V listnatých lesích a hájích u Mnichovic. Voděrad, Habru, na Kožen.
vrchu hojně, vždy v houfech. Dobře vyznačený druh bělostí, dlouze sbihav.
1. a vůní. I výtr. jsou podivné. Někdy ústí na tř. 1. v odstálém límečku.

Russuliopsis Schroter. Lakovka. Obr. 45.

Větší houby, sotva vzezření r. Clinocybe. Kl. pravidelný,
s centrálním, dlouhým, vláknitým, záhy rour-kovitým třeném. L
k tř. široce přirostlé, -otva patrně sbíhavé, prořídlé, tlustě masité,

27S

posléz bilýni prachem výtr. jxikryté. \eliini žádno. Kl. tence ma-
sitý, suchý, hyjírofanní. \\vtr. kulaté, velké, bezbarvé, hustě ristnité.
Náleží sem hlavně R. laccata. kterou namnoze kladou pod
r. Cliitocybe, odkudž ji Sciirótcr právem co saim(jsita'tlný ryd vyjmul.
Do příbuzenstva R. laccata počíitajl autorové ale také 6 jiných
druhů, vesměs velmi vzácných, s hladkými výtrusy. Neznám iich.
ale soudil bych, že se z r. Russuliopsis asi trmsí vvlouéiti.

R. laccata Scop. 1772 ( Ag. amethysteus Bull.. A. ro>ellus liai^cii.
.\. farinaceus Bolt.). L. obecná. Kl. 2 — 6 cm. neiprv zvoncov.
sklen., s hlubokou jamkou uprostřed.,
pak plo.še rozlož., lence mas. až pru-
sviiitiiiý, TI a lokr. hrubě mělce rýhiorv'..
červený nebo fialový, hygrof., za
sucha pobledlý, matný. lysý. Tř. 3 až
8 cm vys., 3 — 6 mm ti., hrubě a ztuha
vláknitý, často zkroucený a zahnutý,
pak rourkoviitý, červenohnědý. L. ve-
lice prořidlé, tlusté, zprohýbané, až
I cm šir., přirostle sotva sbíhavé, rů-
žově hnědavé a bílým prachem po-
kr\'té. J^ýfr. velkc, kulaté, s pevnou
hustě ostiiifdu blanou, i^ — 20,11.

\ lesích na vlhkých, inokvavých místech, mezi travou a mechem, v olši-
nách, u potůčků všude z rovin až do hor velmi obecná a ohyčejnč v houtecii
ros.toucí. Mění se neskonale velikostí, tvarem i zbarvením. Nejčastčji má ve-
likost obecných špiček, ale bývá někdy také veliká, statná. Někdy jest celá
krásně fialová, jindy cihlově červená, někdy šedavá neb l)čhivá s masovými
lupeny. Ano, nalezl jsem formy s kl. na povrchu červeným, ale s 1. a tř. mo-
drými. Nechť se však mění jakkoliv, ihned prozradí se pod mikroskopem svými
velikými, ostnitými výtr. - - Jest jedlá, ale málo vydatná.

R. lineata sp. n. L. čárkovauá. Zjev a velik. men.ší, hygr. Naiuoorie
nebo Gaier}- nebo Hydrocyby. Kl. i — 2 cm, mejprv Itupě zvoncov.,
pak rozlDŽ. sklen., uprostřed dosti mias. a někdy slabě hrbol., jinak
průsvitně blanitý, neslizký, velmi hygrof., za vlhka medově hnědý:
na okr. s prosv. L, sa sucha skoro bílý, hladký, matný, lysý. Tř.
2 — 4krát delši pr. kl.. 2 — 3 mm ti., dole neztluštělý, hedváb, vlákn..
hladký, lysv, nahoře bíle mrlťnatý a slabě ocelově naběhlý, i>evně
elast., nelámavý. solidní, pak trochu dutý, bílý. L. u tř. zaobleně
volné, dosti tenké, šir. břichaté, s okr. kl. zaoblené, bílé, pak bík-
poprášené, neměnlivé. Duž. bílá, příjemně moukou vonící. Výtr.

Obr. 45. I. Russuliopsis lineata

\'el., sotva zmenš. 2. R. laccata

Scp., zvětš. výtr.

270

vejčilokul., tlustoblanné, liezbarvc. os'tnitě ježaté. S — q /< Prach

výtr. čistě bílý.

V borovém lese v trávě a mechu jednotlivě (podklad písečný) nad v?i
Srbskem u^ Berouna v červenci 1915. Ve vlhkém mechu na okraji smrčiny
u Myšlina (Mnichov.) v červnu 1018. — Jest jedna z nejpodivnějších hub,
které znám. Dle zevnějšku by ji někdo lehce mohl považovati za nějakou No-
laneu, Hydrocybu, Galéru nebo Mycenu, ale tř. jest olast. vláknitý, nelániavý.
Povahou výtr. připojuje se k před., ale jinak připomíná spíše Cl. tiibesccns.
pachyphylla, grun.ata, absinlhiata, které také podobně voní, ale mají hladké
výtr.

Armillaria Fr. Václavka

Velké houby, mimo první druh vesměs rostoucí na pařezech'
dřiví, kořenech v zemi ukrytých trsnatě. Kl. hygrof. nebo ne-
hygrof.. sklenutý, šupinkami nebo plstí pokry.ý í řidčeji olysalý),
někdy slizký, v mládí s třeném bílým závojem fvelem) spojený,
který zanechává na tř. mohutný, někdy dvojitý prstenec. L. u tr,
zúžené, málo sbíhavé. Tř. pevný, podél vláknitý, v mládí bílou,
botkovitou plsti obalený.

Rod tento bývá v knihách spojován zcela nebo částečně s ji-
nými rody (Clitocybe, Pleurotus, Tricholoma), ale domníváme se,
že přece jen lépe jest ponechati jej samostatně, nebof jest dobrými
znaky vůči jiným vymezen. Saccardo uvádí 56 ár., Ricken 7 pro str.
Evropu. Jsou tu vlastně dva typy, jeden, jenž druží se kolem obecné
václavky (A. mellea") a jest dosti rozčleněn, a tlruhý, značně od-
chylný s jediným druhem A. imperialis. — V ohledu praktickém
jsou to houby důležité, nebof jsou všechny jedlé a chutné a část'
pro svou velikost nebo množs'íví vydatné.

a) Obrovská liouba pozemní, jednotlivá, s dvojitým prstencem.

A. imperialis Fr. 1857. V. císařská. Obrovská, mas. houba, často
trsnalá. Kl. až 25 cm, kompaktně mas., v mládí kulovitě sklen.,
bělavý, pak zvoncov., s okr. hrubě podvinutým, často laločnaiě
zprohýbaným, posléze sklenuté rozlož, a naposled nálevkovitě vy-
dutý, hnědavý, ale skvrnitě žíhaný, na okr. bledší, uprostřed s při-
tisklými šnpinaíiii velovými, jež ale pak mizí, hladký. Tř. až 15 cm
dl. a 3 — 5 cm ti., opak kuželovitý, bílý, solidně pevně mas., hluboko
v zemi vězící, dole velem pošvitě obalený, jež pak nahoře tvoří od-
stálý, hlonitý límeček. Nad tímto rozpínají se ale pavučinatá vlákna
spojená s okr. kl., tvoří pak druhý prstenec. L. bílé, husté, zúžené a

280

obloiikovitě sbíhavé, dosti široké, tlusté. Duž. bílá. příjemně
moučně vonná, mírné chuti. Výtr. válcov. ellipt.. 13 — 17 //.

V jehličn. lesích a dubinách u Kostelce n. O. (nad Zhorí, nad Královými
palouky a ve Velké pasece) v září 1915 sbíral p. prof. /. Prásek. U Netolic
sbíral v srpnu p. řed. Hampl, u Slap sbíral p. řed. Jelínek, u Železnice (Jič.)
sbíral 1914 p. Zvára. — Jest vzácná houba, v Evropě posud jen spoře zazna-
menána. Fries udává ji z boru ve Švédsku, Karpatech a Juře. Před dávnými
lety jsem ji také sám z Karpat obdržel, kdež ji Slováci na ohni opékají a jedí.
A'oní silně jako Tricholomy a jest výbornou jedlou a vydatnou houbou.

Obr. 46. Armillaria mellea ^'a]^l., slabě znienš.

b) Namnoze trsnaté, prostředně tfel. houby, s bílým závojem
a jednoduchým prstencem.

A. mellea Vahl. 1831. Obr. 46. Václavka. V mohutných trsech,
kl. 5 — 10 cm, načervenale hnědý, temnými, hrubými štětinami šu-
pinatý, ale někdy olysalý, v mládí hustě hrubě plstnatý. ploše sklen.,
s rýhovaným okr., tupě hrbolatý, tence mas. Tr. pevný, i — 2 cm ti.,
nad bílým, mohutným plsanatým prstencem masově bledý, hrubě
rýhovaný, dole hnědavý až černavý. L. nejprv bílé, pak červenavé
a bíle pomoučené, prořídlé, přirostlé, zoubkem sbíhavé. Duž. mírná,
nevonná. Výtr. ellipt., 7 — 8 fi.

19

981

Na pařezech nebo kořeiiecli štiomú listnat. i jcliličiiai z rovin a/, do hor
(v Šumavě) všeobecnč rozšířená a v září a říjnu se ol)jevuiící. V té době se
sbírá jako dobrá jedlá houba, triké se do octa na zimu nakládá (jako ryzce).
— Pod korou tvoři sploštilé scierotinvó provazce rozvětvené, zcvnč černavou
korou obdané a měkkou bílou drcni vyplněné (Rhizomorpha fratíilis Rth. !íli.
subcorticalis Pcrs.), jež svými bledými špičkami světélkuji. Ve dřevu rozlizá se
jenuié mycelium, jímž trouchnivé dřevo v noci světélkuje (světélkující pařezy
v lesícii). S počátku drží se václavky pouze na mrtvých pařezech, když ale se
příliš rozbují. přecházejí také do živých stromů, jež úplně umrtvují. Tak na
Šum:i\ě často zahynou václavkami celé kilometry lesiJ. Přítomnost václavek
v lesieh jakýchkoliv jest vždy lesu nebezpečná.

Xáclavky měn! se také dle toho, na jakén) kmenu rostou. Tak forma na
habru, buku a dubu rostoucí má lupeny v mládí bílé, ale roste-li na bříze,
žluté. Xa modřínech roste biologické plemeno . /. laricina P>olt.

A. Cerasl sp. n. / '. višňová. Velice hustě trsnatú, tvarem i velik
])řed. ii])lně podobná, kl. 3 — -6 cm, tupě kuželov. sklenutý, hygrtjf..
v mládí slabě bíle vlásenitý, na temeni tenmeji skrovně plstnatý,
sáhy lysý, hkidký, trochu slizký, \n\ usychání s temnější postranní
páskou, v mládí hrubě příčně svraskalý, medově citrónový, na okr.
zlatožlutý. Tř. velmi dl., solidní, ^\ný, \-láknitý, hladký, pleťově
bílý, lysý, v stáří na basi hnědavý, nahioře s trvalým, blanitým, ši-
rokým, citrónovým límcem. L. v mládí bílé, v stáří slabounce na-
růžovělé, prořídlé, obloukovitě na tř. sbíhavé. Výtr. vejciié, 8— O//.
na basi stažené. Vom dosti silně ovocně nakysle.

Na starých pařezech višfiových a třešňových úplně mimo les na teplých
stráních nad Trójou v říjnu 1018 ve velikém množství. lest jedlá jako \áclavky
obecné. Zbarvením zlatě citrónovým a lysým kl. stává se václavce nepodobnou
Sotva asi jest to pouhé biologické plemeno, nebot nikde jsen: nepozoroval pře-
chodů do před.

A..praecox sp. n. l\ ranná. \'e všem podobná václavce, ale menší
a časná, již v červnu a čer\enci se objevující a k podzinui mizící.
Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželi)v. zvonce ivitý, v mládí odstáiými červeno-
hnědými šupinami pokrytý, ale v stáří celý lysý, jen na temeni
s černavým,i šupinkami, ostatně hladký, hygrof., za vlhka bledě na-
růšovělý s prosv. 1., za sticha bělavý. Tř. bílý. pak hnědnoucí, dlouhý,
5 — 7 nnn ti., hrubé vláknitě pruhovaný, lysý, s plstnatým, bílýiti
prstencem, nad tímto rýhovaný, dole náhle v tlustou, šlufě plsinatou
lilísií ndpííchlý, zde posléz černý. L. husté, útlé, široce břich., zú-
ženě přisedlé a sbíhavé, 6í7^, ale pomačkáním masově růžové až
hnědé, v stáří masově hnědé. Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 7 — 9 /'■
Na bukových a hlavně březových pařezech u Jcvan a Mnichovic v červnu
a červenci hojně. Ti-, jest zvláště v mládí na prstenci a pod nim na tř. posázen

282

žlutými šupiiiúmi. Jest vždy menší a útlejší než obecná václavka, ? niž ji nelze
spojovati. Jest to takřka letní václavka.

A. inflata sp. n. V. nadmitfá. Úplně podobná A. niellea. Kl. 4 -iž
12 cm, zvoncov. >klenutý, nahoře rovně uťatý, na temeni tmavě šu-
pinkatý, ostatně lysý. hladký. 7'c/hí/ liyí^rof., za vlhka masově čer-
vení )hnědý s velmi prosv. 1. Tř. s plstnatým. bílým prstencem, asi
I cm 'ti., pruhovaný, lysý. nejprv bělavý. pak masově hnědavý, na
basi velice niécliaté napuchlý o slutou plstí s oholím spojený. 1.. hu-
sté, tenké, krátce sbíhavé, 1)ílé, pak masově načervenalé. \\vtr. tiii)ě
ellipt.. šikmo k l)asi stáž.. i(> — 12 /f.

Na zemi jcdnutlivt (!) mezi travou podle krajů lesních u Jevan a Mni-
chovic v záři a srpnu 1918, lyiQ. — Lupeny mladé pomačkáním červenají.
Svým jcflnotlivvm vzrůstem a stanovisken: nápadná.

A. phoenicea Fr. 1838. í'. naLhoz'á. Kl. 7 cm. excentrický, sklen..

íiladký, za vlhka slizký, sotva kdy nějakou .šupinkí)u krytý, hnědý

nebo červenohncilý, na okr. hiistc prosvitavč čárkovaný, u okr.

tence lupenitý. Tř. solidní, vláknřte třísuitý, hladký, hnědě žemlový,

^ hlí.z:ovitc (2 — 3 cm) hase kuželovitě zúžený. Výtr. ellipt., k basi

:staž.. 10 ,".

\'e vřesovém lese nad Kadotínem (křemen) ze země jednotlivě (!). Posud
velmi málo známý druii, l-riťSťiii u Petrohradu udávaný.

A. cepaestipes sp. n. J\ drobná. Maličká, jednotlivě na větvičkách.
Kl. 2 — 4 cm. nejprv sploštile zvoncov., pak sklenuitě rozlož., tence
mas., bledě žemlový, s tmavšími, odstálými šupinkami, l)ílou, bo-
hatou kortinou s tř. spojený. Tř. dlouhý, 2 — 3 mm ti., bílý, mi-
zi\ými šupinkami pokrytý, nahoře s bílým prsitencem, na basi ca-
hvufý a v ellipčitoii ldí::u napncldý. L. bílé. Výtr. vejčitokulov., na
basi stáž.. 5 — 6 //.

Na opadalých větvičkách hukových ve \ Ihkém zakouti bučiii Jevanských
v srímu i()[5. — Piší se i drobností výtrusů.

A. Casimiri sp. n. í'. Kazimírova. Velikost i zjev A. mellea. Kl.
4 — ó cm. oble sklen., červenohnědý, uprostřed temně Imědě odstále
plstnatě chlupatý, k okr. hrubými bílými šupinami posá-.ený. Tř.
delší ])r. kl.. 1 cm ti., k basi slabě zitluštělý, bíle plstnatý. ale pomač-
káním rychle krvavě červenající, posléz černohnědý. Prstenec pře-
mohutný, bělavý. člábkrni na dvě lištny rozdělený, s dolejší na-
hnědJMU a čárkovanou. K. masově červené, husté, ťizké. \'ýtr. ve
liké, široce vejčitoellipt. (některé skoro kulaté), 8 — 10 ^.

Jednotlivě (!) ze země v habrovém háji na kopci tladotinském na podzim
1917 sbíral můj syn Kazimír. Od A. mellea odchyluje se tolik, že nemiJže
hýťi o její samostatnosti pochybováno.

283

A. moři Paul. 1793. /'. morušová. Trsnatá, na zťilelém dře\ě,
velikost i zjev obecné václavky. Kl. 3 — 6 cm. oble sklen., liladký,
lysý, špinavě hnědý, na okr. bledší, velice slizký, v mládí bílým, pa-
vučinatým závojem s tř. sprijený. jenž na tř. zanechává záhy mizící
prstenec. Tř. válcov., 5 — 10 mm ti., celý v mládí bíle plstnatý. L.
husité, přirostlé, dosti úzké, v mládí trochu nažloutlé. Výtr. tui)ě

í <^^.

?í^"

Ar

:\

s

Obr. 47. I. Omphalia setipes Fr
a cyst., 2. O. Fibula Bull., slabě
3. O. umbellifera L., sotva zvětš,,
v levo v průřezu, zvětš. výtr., 5.
ze spodu, 6. O. ptychophylla Cda

, trochu zvětš., výpravo v průřezu, zvětš. vvtr_
zvětš., v levo v průřezu, zvětš. výtr. a cyst.,
v průřezu, 4. O. scyphoides Fr., slabě zvětš.,
O. crispula Quél., v přir. vel., zvětš. klob.
, slabě zvětš., 7. O. gracillima Wein., značně
zvětš.

ellipt., nestejnostranné, 6 «. Cyst. na ostří hojné, velikc. tupě kuže-
lovité.

Z dřevěných ohrad v Košířích v říjnu 1916 přinesl p. ř. Reisner. — Xe-
njůže býti vzácná A. denigrata Pers., poněvadž není k! tečkovaný. Udává se
ocuze z jížni Evropy, hlavně na moruších.

Omphalia Pers. Kahchovka. Obr. 47.

Xamnuze drobounké, vodnatě mas. houbičky, nezřídka živě
zbarvené, jež se ve všem shodují s r. Mycena, ale liší se lupeny

284

obloukovitě daleko na u\ >l)iliavými a kl. vmáčklým, posléz i ná-
levkovkým. Okr. kl. jest dílem podvin., dileni rovný. Tř. jest stejně
rourkovitě chrupavčitý, nahoře zvolna v kl. ztluštělý.

Rostou na podobných místech jako Myceny a obsahuji stejně
\eliký počet druhů. V Cechách se dojista dalším výzkumem pwet
zde uvedený zdvojnásobí. Rickeu uvádí 54 dr.. Saccardo všech zná-
mých 142 dr., z nichž 71 evropských. Při sušení chovají se podobně
jako Myceny. Prakcického významu nemají.

I. Collybiariae . Okr. kl. 7> mládí podvinutý.

a) IJnčdé aS černoíinédé dr.uliy.
a) /\7. přťs j cm široký.

O. Iiydrogramina Fr. 1821. K. vodopisná. Kl. 3 — 5 cm, tence a
skoro blanitě mas., velmi hluboce nálevkoz'., na okr. dolů zlomeném
kadeřavě vlnitý a daleko do středu hustě čárkovaný, lysý, žluloše-
davý, za sucha košově hledy. Tř. sotva zdélí pr. kl.. 3 — 4 mm ti.,
bledavý, za sucha hnědě osmahlý, lysý, pak dutý, elast., dlouho plstí
s okolím na basi spojený. L. bělavé. husté, .široké, dlouze sbíhavé
Výtr. kulovitě hruškovitě, inollukě, 3 — 4 ,"

Na opadalém diiiiovém li-^ti u llniíicki- cilielny \ Icsiiim stínu. 8. lQi6.
Vzácná.

O. litua Fr. 1836. K. trubkovitá. Větší druh, kl. 2^/2 — 4 cm, posléz
velmi hluboce nálevkov., s tenkým, průsvitným, zpět ohnutým okr..
temněji ěárkov.. mastně lesklý, hvs^roť., smutně šedohnědý, upro-
střed tmavější. Tř. málo delší pr. kl., dosti silný, posléz dutý, 3 až
4 nnn tl.^ podél vláknitě rýliov.. šedobledý, často smáčkly a pokrou-
cený. L. široké, obloukovitě velice shihavě. nehusté, špinavě bělavé
do Šeda. Výtr. elHpt., (S — 7 //.

Na vrchu Rosičce v Ceskomor. vys. 7, 1015. v mechu vlhkém v smrčinč
(Kav.).

O. leucophylla Fr. 185 i. /\'. hělolupcuuá. Kl. 2 — 4 cm. tence mas.,
z-'elmi hygrof., za vlhka mourově hnědý, hladký, mastně lesklý
s prosv. 1. až k jamkovitě prohlubenému středu a mimo to jenmě
radiálně vráskovaný, za sucha špinavě kozový. L. široké, hně, delší
a kratší střídavé, krátce sbíhavé. Tř. málo delší pr. kl., 2—4 mn\
'il., elast., za vlhka příčně průsvitně kroužkov.. šedohnědý, lysý.
hladký, vycpaný. Duž. bělavá. houbově páchnoucí. Výtr. tupě ellipt.,
7 — 8 '/'. Cvst. nehojné, veliké, tupě kyjovité nebo tyčinkovité.

IťdiK itli\ ě, v skuiniKieli 11,1 n;i>krvi.li .1 nuiluitycli lukácli lonicli. došli
řidce, na podzim. V Jcvaii, Mukarnva, Tlahni. — l")élá dojc-ni Nul.inci

O. pitliya sp. n. K. jcíilicuá. Kl. 2 — ^iV- ^''^^- <1"'^ii iiia<.. [iravid.
sklen., roviic iifatý a hluboce vmáčklý, velmi liy^n)f.. šciié hnedai^ý,
'S prosx . 1., /.a siiiichia hřlošcdtrrý. Iihidký. ncrýlio:'. Tř. ináli) dielší pr.
kl.. 3 — 4 mm ti., dole nezlluštělý, zahnutý, tmavě ro]\ový, nahoře
špinavě bledý, lysý, elast.. nerýbuv., vycpaný. T^. dosti lni>té, sir.,
obloukovitě slahě sbíliavč. čistc bílé. Ne\'oní. Výtr. I<ul'i\-.. elHpt.
5 — 7 /'. Cyst. rovně sl"iii)kín-ité, tupé.

Na opadíilOm íc1i1k'í Miirk' i\\'iii \r vclilvi''in iiiii(i/st\í jiikn na-c-ta v ^línu
staré smrč i n\' (dial)as)ii .sliv nu-c-. Ji-t inílni/, prc-d . ale iuzdíliiá /iiariu". ;n, 1018.

O. paludosa >]). n. K. bučinná. Kl. i>4 — ^y2. zvuncov. -klen..

upros'ti^ed .? nepatrnč vimičkíou tmavohnědou jamkou, dosti mas..

nikdy nálevk., \elmi hygrof., za vlhka mastně lesklý, siiuifiiř Iniřdý

s velmi prosv. 1., za sucha okrový, nerýhow Tř. dvakrát delší pr.

kl.. T — 1/4 nmi ti., lysý, hladký, prňs7'it}ic vJnkatý. mourové hně-

davý^ pod kl. ocelově naběhlý. L. di sti prořídlé, z-ehni sir. a ti., na

■povrchu vrásčité, široce přimstlř a kratičce .'sbíhavé. nečis'tě hělavc.

delší a kratší ve 3 systémech. \'ýtr. /'///ot-. cllipt.. 4 — 5 />. Cyst.

■rehiri dl., tupě sloupkovité.

\ inccliaUMU luokradle lučniiii \i ir. -iliiioc p( id M ciicickým nilýncir. ji-d-
notiivě, v kvřtmi (!) iqiq. Na lesním mcchatém mokřadle u kaple ki^ižovn.
11 -Stráiiťio v červenci 1910. — Jest příbuz. H. ]iliil()ni>tis l.a~rh a oběma pi^ed.
\ ýznačnó ii'>t časné olijevování se toho dniliii.

O. leucorayosotis Cooke Sm. /\. rašeHuná. \'elik. i tvar ni)lné
jako Nolanea ceirata. Celá houba vodiiatě mas. Kl. 2 — 3 cm. záhy
rovně rozlož., uprostřed s malou jafnkoii. na okr. dlouho úzce jwd-
vin.. v mládí zxxmcov. se svraskalým hrbolem, mourově černn-
Jinědý az i čistě hnědý, se stříbřitými mizivými 'rlákěnky. velmi
hygrof., s prosv. 1.. za sucha bělavý. matný, nerýhuv. Tř. \-elnu d!..
poměrně ti. (3—4 mm), dolů zvolna ztluštělý. velice křehký, lá-
m,avý, dutý, průsvitně bělošedý. lysý (i dole). L. ďsti husté, břich.,
neširoké, u tř. vykrojené, nečistě bílé, nemčnlivé. na dně příčně ru-
gosní ano i příčně spojované. \'ýtr. elli])t.. k basi šikmo stáž., po
4 na (11. sterigm.. 6 — <.) u. Cyst. žádmé. Duž. silně flienn'ě páclmoucí.
\' hlubokém lesiiim r.išeliniiíkii v lesnini močále ve společn. Sparganium
minimum a .Mnns scirulata u Mukařova, pospolitě. 6. IQIQ. V močále hičnim
nad Mcnčicemi. 7. IQIO- ^e velikém množství \' raselinách u Dokes a Je-
střábí (Viniklář. 1920). . — \"ýznačná honba, zjevu Myeeny, ale mezi Omi)halie
z příbnz. O. philonotis Lasch a O. sphagnieola fierk. patricí. Nikdy není na-
levkov. a 1. vůbec nesbíhaji. Jisto jest. že Collybía leucoinj-osotis Cooke et .'^ir..

2S6

(z rašclin Anglie) jest toto/novi. \(Kln.ii<.>i kl.. křehkv. duty tř. i jamka na
tcnn-ni kl. svědčí piv r. </)in[)halia.

[i) Kl. mciisi iicč :^ cm.

o. oiiiscus 1'^-. 1Š21. /\. čťntoliiičihi. Kl. i'-j— -3 cm, ifiice hlanitý,
ii[)r()Slrecl velmi hluboce a úzce )iálevkov., s <>kr. ohloukov. sklen,
a často nepravid. laločnatým, cernoíinědě šedý, velice hygrof.,
s ])n).S'V. 1., za sucha šedý, lysý, trochu hrbolatě ruj^Msuí. Tř. sotva
delší ])r. kl., ] — 3 mm 'ti., černošedý, lysý, tuhý, často suiačklý. L,
(/oslí h liste, tenké, široké, syté šedc. shíhavé, často \idleuč. \'\vtr.
kulov. hniškov., k basi sta/.., 7 — S //. Xť\(mí.

N;; lesničil hdlinách p^^ibliž lišejníku, mezi vřesem řídce. L' liahru n,i
lesní cestě, na pískovcích na \ ídovli, nad Chuchli na pískovcích. Od července
do října. Velká se podobá Clitocybáni.

O. epichysium Pers. 1800. K. leptoniovú. Kl. 2 — 3 ciu, pravidelný,
dosti mas., dloiilio s podvin. okr., pak nálevkov. vyhlubený, velmi
hygroi'., mourové šedohnědý, likidký, lysý, hedváb, lesklý, s prosv.
1., s loupíwoii i^iimovitou poko.íkoH, na temeni s mělkou jamkou.
Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rovný, elast. vodnatý, s prosv. příč-
nými vlnkami, solidní, temné popelové linédý. 1.. bílé. nelnisfé. ši-
roké, krátce sbílHn'é. IVách výtr. bílý. Duž. r. i.zemmuta niakysie
páchnoucí. Výtr. skoro kulaté, 8 — u; /(. C'y-t. hojné, sloupkovité,
zaoblené.

\' tiávč na pahia-cích, hlavně v suclic -tepni Hirmaci ukuli IMa/ského na
podzim dosti hnjnč pospolitě v lionfech. Také n ATnichovic a Řevnic. — .Neoby-
čejně vérnč na))Md<>l)ujc některé l-cjitomc. Kl. jest až k temeni mělce ryhov

O. ítisca >p. n. /\. tinédá. \'elik. i t\ar ( ). oni.scirs. Kl. i/'2 — j cm,
přehluboce a úzec nálevk., s okr. tence lupeni't.. doh°i sehniuým,
hladký, lysý, hyordf., čisté luiédý (skoro do čer\enava~). Tř. delší
])r. kl., lysý, hladký, i — 1 U- mm il., dolři ztenčený, .v7'(-//(- liiiédv.
L. hir^té, neširoké, bílé, dlouze shíhavé. Výtr. elli])t., šikmu stáž.,
6 — 8 n. C'v^t. malé, ni/ké, krátce, tupě sloiipkmité.

\' stepní lorniaci mezi trsy hfr^tnca i.vina na vjpialdycli vápenc. stráních
n;id Tllnbnčepy na podzim lOiS.

O. iiiuralis Sow. i/yO. K. zední. Kl. 1—2 cm, svraskale rýhov.,
iia okr. vroubkovaný, tence hlanitý, hygrof., s prosv. 1., hnědý,,
hladký, mělce vmáčklý, se .sehniu. okr. Tř. Sí)tva delší pr. kl., i až
2 mm ti., elast., hladký, lysý. křivolaký. L. nejvýš prořídlé, široké
shílurvé. tenké, vlnité zprohýbaiié. delší a krďší přičiir spojované,

287

šedolwédavé s odstínem masovým nebo fialovým. Výtr. ellipt..
v 'Stopku zvolna stáž.. 7 — 8 //

Na travnatých -iich.vcli pahorcícli na podzim vzácně. U Mnichovic.

O. griseopallida Desni. 1824. K. šedobledá. Podobná před., ale
menší. Kl. o'5 — i cm, hluboce nálevkov., s okr. vroubkovaným, dolů
sehnutým, hygrof.. hnedošedý, skoro hladký, za sucha bledší, bla-
nitý. Tř. dvakrát delší pr. kl., sotva i mm ti., hnědý neb šedavý,
k dolejšku linsté odstálc bíle pýřitý. L. bílé, pak šedavé, široké,
prořídlé, delší a kratší, dlouze sbíhavé. Nevuní. \'ýtr. široce hruš-
kovité, k basi šikmu s^taž., velmi dlouze sitjpkaté. y — jo //•

\ yzii.ičná lioiibička ve vlhkých liliih(jkých cestách ve stínu v skulinách a
pud v>—pand iia holé zemi v houfcich všude dosti hojná po celé léto.

O. reticulosa sp. n. K. sítnutá. (Iracilní, maličká, kl. 4 — 8 mn;.
dospělý rovně uťatý, j ostře vmáčklou jamkou uprostřed, šedavý,
s tmavšími žebry a příčnými čilkami husté rugosné síf ováný. Tr.
dosti (11.. teninký (V.-; mm), vždy křivolaký. nah-re .slabě ztluštělý,
bělavý, hladký, průsvitný, dole do šedohnědava a zde s hrubými
dlouhými vlásky. L. čis'tě bílé, dosti husté, široké, krátce přirostle
sbíhavé, velmi zprohýbané a na dně příčnými žilkami spojované.
Výtr. ellipi.. n.-i basi stáž.. 7— (S /.-.

Xa zťtleléni humuse v smíšenén; lese ve Stromovce. 11, T917. pospolitě,
netrsnatá. Podividiodrý a síťovou strukturou kl. ihned nápadný druh. z pří-
buz. O. muralis.

O. arenicola Fr. 1867. K. písečná. Asi jako O. epichysium. ki

I — 1>^ cm, záhy nálevkov. vyhlubený, s okr. sehnutým, hrubé

vráskovitč zrnitý, vlnkatě zprohýbaný, hygrof.. za vlhka mourově

hnědý, za sucha šedě hnědaW. Tř. málo delší pr. kl.. Imédý, dole

terny, lysý, nahoře poprášený, 2 — 3 mm ti. h. prořídlé, kratší,

velice krátké, velmi šir., skoro trojhranné, sbíhavé. tmai'ohnědé.

Výtr. elli])t.. 8 — ro /». Cyst. sporé, sloupkovité, tupé.

Na holé, kypré zemi u cesty u sv. Prokopa jednotlivě, io. 1918. — Zbar-
vením lehce poznatelný druh. Jest přib. O. epichysium.

O. carbonaria s|). n. /\. spáleništní. \'el. i Itviar asi jako Myoena
vulgaris. Kl. 8 — 10 mm. nízce sklen., uprostřed mírné vmáčklý .1
černý, hygrof.. za vlhka černohnédý s prosv. 1.. hladký, lysý. na
okr. zuubkatý, blaniiý. Tř. velmi dl.. i nmi ti., dole černý, upro-
střed tmavě mourový, nahoře bledší a pomoučený, tuhý. rohovitý,
suchý, smáčkly a pokroucený. L. dosti řídké, šedavé, s títpým
ostřím, tlusté, celou šířkou přirostlé a sotva sbíhavé, rovně uťaté.
Vvtr. dokonale kulaté aia dl. steniig"m.. ; -j. Cvsit. žádné!

3HS

Na spáleništích na lesních okrajích a vřesovinách u Mnichovic na několika
místech, jednotlivě. 9, T919. Není vlastně Žádné známé příbuzná a tvoíi pře-
chod od r. Omphalia k r. Mycena.

O. umbellifera L. 1755. (A. niveus Fl. Dan., A. ericetoruiii Pers.
A. hygrophilus Pers., A. chrysoleucus Pers.) K. okoHawiá. KI
I — 3 cm, blanitý, uprositřed více mas., :::áhy rovné rozlož., uprostřed
s hlubokou jamkou, paprskovitě rýhovaný, na okr. vroubkov.,
suchý, hladký, bílý, žlutý, hnědý, načervenalý až í do zelena. Tř

Jíví. 'iii-in % '■.•\i^

C

mk c

'^■~»v

/ 00

7

Obr. 48. I. Omphalia hyemalis Vel., trs v přir. vel., průřez a zvětš. výtr.,

2. O. tubaeformis Vel., v přír. vel., v průřezu, zvětš. výtr. a cj^st., 3. O. mu-

ralis Sow., málo zvětš., kl. ze spodu, zvětš. výtr.

zdélí pr. kl., I — 2 mm ti., rovný, elast., bledý, dole hustě, pýřitý.
L. světle žlutavé, velmi prořídlé, značně shíhavé, trojhranné, často
^prohýbané a s kratšíími střídavé. \'ýtr. podlouhle ellipt., v zakři-
venou stopečku zvolna stáž.. 7 — !^/'. Rozemnuta voní nakysle
houbově.

Na holé zemi mezi mechem a vřesem na mokvavých místech z rovin a/,
do vys. hor. Tak jest charakteristickou houbou na rašelinách hřebenů krkonoš-
ských, také všude v Šumavě. Ale rovně/ u Hal)ru, Jevan, ano i v Sárcc, Krči.
Zbirov, Strašíce.

O. hyemalis sp. n. Obr. 48. K. ^iniuí. Velice íuistc trsuatá. kl.
1 — 2 cm, ploše sklen., tupý nebo s malounkým hrbolkem neb i ne-
I.atrně vmáčklý, blanitě mas., hladký, lysý, mastně lesklý, osmalik
hnědý, uprostřed imavší, hustc radiálně rýhovaný a žíhaný, slabě

2S9

hygrof. Tr. delší pr. kl.. i — 1^2 mni ti., hladký, lysý, lesklý, dole
hnědý, nahoře bledý a lysý, rourkovitý. na basi dlouze bledě vláse-
nitý. elast. í.. dosti sir. a husté, ^.řetelně ohloiikovitě shíhoz'é. gu-
inuvitě se při odtržení itáhnoucí. bílé s nádechem rňžovýw. Duž,
bílá, trochu kysele páchnoucí. Xýtr. podlouhle ellijn., 4—.^."- <^ yst-
žádné.

Na zetlelycli pařczcih vrbov\'ch u potoka n Kutné Horj v lednu 1916
(Hejny). IVsy čítají až 50 jedinců. Připomíná také Mycrna Kigelliai-. alt.- tato
má výtr. kulaté, lest to podivný druh. posud neinsnélio příbuzenstva.

b) Masově ěen'ené nebo plefové druhy.

O. hepatica Hatsch 178c). K. )iiasová. Celá masově ruiová, kl.
I — 2 cm, ly.sý, hladkv, na okr. vroubkov., jen u okr. krátce čárkov.,
nejprv rovný, pak mírně nálevkov. Tř. sotva delší pr. kl., i — 2 mm
ti., zakřivený, dutý, dole bíle pýřrlý. L. bledě narňžovělé, tlusťoučké,
úzké, velmi prořidlé, křivolaké a příčně spojované, zvolna sbíhavé.
Nevoní, ^'^ýtr. okrouhle hruškov., (> — 7 /*. hladké.

Xa vlhké, holé zemi mezi mechem v naši zahradě v 'Mnuli^vicich. 7, 1017.

O. trícolor .Sclnv. 1805. K. trojbarevná. .Malinká. I)ledč plefová,
š černavou stoi)k"U a bradavkov. kl. Kl. o"5 — 1 cm. sklen. ^ tence bla-
nitý, v mládí na okr. úzce podvin., bledě plefový. radiálně hrubě
vrásčitý, hladký, lysý, j- nasar.enou bradavkou. 'Vv. delší pr. kl.,
V2 — I mm, nahoře zvolna v kl. rozšiř., lysý, dole brzo ěernavý. na-
hoře bledý. L. široké, ale velice řídké, skoro všechny stejně dl..
některé vidlené. bledě plefové s růživým nádechem. Výtr. vřeienn-
vité až skoro trojhranné nebo kosníkovité, zakřivené, v stopečku
stažené. () — u ."•

Xa suchých niaUřídouškových mezích ve společnosti špiček, řidce, jethiot-
livě ale pospolitě. 7, 8. U Mnichovic spoře. T,ehcc poznatelná.

c^ Žluté driiliy.

O. chrysophylla Vr. 1821. K. zlatolupenná. Kl. 2 — 5 cm. tence
mas., plihý. sklen., vmáčklý, často vlnitý, nerýhov., za vlhka hněilě
člutý, za sucha šedošlutavý nebo hělošedý, více méně vrostle šupin-
katý. Tř. oranžově žlutý, lysý, hladký, dole vlásenitý. 2 — 4 mm ti.,
často smáčkly, dutý, chrupavčitý. L. sivě oranžově sluté, úzké,
skoro husté, oblouk<jvitě sbíhavé. Voní slabě. Yýiv. dlouze ellip'..,
II — 12 ft. Cystidy žádné.

Xa zetlelén; díi\i borovém, na pařezech, na pilmách v okolí pil. v h<>u-
3W

fceli j;iko lia^fta. IiIik i u>ii;itá, \' \vlC-. řidcc, lila\iu'' \ pikUmťí. Jest krásny, ná-
píulný (Inili. \ T)a\iM"sl<n. \ Šuinavr na l'l(H~kcnstciiH- a na f.cntiinr' volnii liojni,'.
(Kav. lOiOj

(1) Bíh' (fniliy I ílrohoitukč).

O. scypholdes l-^r. iSjí. /\. hcloučká. I )riil)Muiilsá, snčliohílá,
měkce křelmučká. Kl. <)'5 — i cm, rovně ro/.ldž., uprostřed .v /////-
bokou jainkoíi, ]);il< ii;'ilť\ kov., na okr. dhuilu' úzce /iix/r/n.. často
s i kniliciii, hedváb, lesklý, měkce blanilý. Tř. sotva del.ší i)r. kl..
pokřivený, i — i Víi nim il., bíle pumouěený, ztluštěUiu basí přísetUý.
L. Iiiisfi'. úzké, úťlé, iibiloukem sbíhavé, s kra'išímí střídavé, jedino-
(luché. \'ýír. elli])t., d-S /.. C"\>t. žádné.

Ozdobná lionhička, vždy na vyprahlých, v>>hnniýťli pahorcích mezi travou
(Hierac. Pilosrlia, líaconiitr. cmesc. 'rhynius). (iltyčcjiič v houfech, v letě
po (eplycli došlich. I' Mnichovic často.

O. ptycliopliylla Curda. K. f-ídkoliipcnná. l'řci'niá. dr^bnimká.
sněhobílá, za vlhka celá průsvitná. Kl. 4 — 7 mm. rovně ufaiý nebo
inálevkov.. na nkr. trochu \roubkov., rýhov., v mládí un-tnaaý. 'Vř.
icíiinký (1 nnn), dvakrát delší ])r. kl., z' kl. rjvolna rocšíř., hladký,
lysý. L. .široké, prořídlé, /lloiizu- sbllurrč, > kratšími >třídavc. \ ýtr.
ellipt., k liasi šikmo siaž., o — 7 ,"•

.\'a liolč, áic -lanii.n pr' niklé zenu v pM-nici na vlhkčni ])<'\\ n Mnichovic
7. 1013.

O. integrella l'er>. iSoo. /\. maličká. l'řeiitla, maličká, celá čisté
bílá. Kl. o'5 — i cm, neii)rv poloknlatý, i)ak rozlož, se sehnutým
okr., tence blanitý, prusxitný. na povrchu drsně mrtnatý. Tř. te-
ninký (>4 mm), hladký, na basi vlásenitý a hlízovitě ztluštělý. L.
dosti šiř., velice prořídlé (jen asi 10), ucotičké. Výlr. vejčité.
6 — 7 ." ■

Na holé zemi nu-zi travou v IcMch, zaln;'dach, ha jich hojnč. v Ictč. Mm-
c!i(-)vice, Ondrejov, v naši zahradě co rok.

O. stellata Fr. 1821. K. livěsdovitá. Velice jíracilni. droboučká,
bílá. Kl. 4—8 mm, tupě zvoncov., blanitý. s prosv. 1.. lysý, hladký,
nervhov., 'cast.> excentrický. Tř. dl, teninký ('li nur,). nahoře
ztluštělv, na basi hlízkovité ztluštělý a věncem dlouhých, hrubých
brv přisedlý. L. velice řídké, sporé (6—8), s kratšími jednoho
stupně střídavě, velmi široké, široce přirostlé a shíhavé. \\vtr.
vejčitoellipt., -6 //. Cyslt. nitovite, některé vidlené.

x\a dřiví a větvičkách vzácně. V Mnichovicich v naši zahradě, 7. >oiS.

291

II. Mvcettariae. C>krai kl. ?■ mlňdí rovný.

a) Bílé druhy.

O. gracillima ^^'einm. 1836. K. přeútlá. Gracilní, celá průsvitně
l>ílá. Kl. 4 — O mm. polokidaté zvoncov. s iwsazeiwu hradavkon na
temeni, průsvitně rýhovaný. Tr. teninký (3^ mm), nahoru ztluštělý,
lysý, na basi zaobleně přisedlý, bez brv. L. prořídlé, široké, delší a
krat.ší. krátce shthavc. Výtr. úzce válcov. ellipt., šikmo stažené.
6 — 7 ,".

Na zetlelých lodyhách v zahradách a krovinách ve vlhkých niistech. V naši
zahradě mezi kopřivarrii v Mnichovicích. 7, 1916.

O. scyphiformis Fr. 1824. K. štíhlá. Celá sněhobílá, nejvýš gra-
cilní, kl. I cm, průsvitné blanitý, lysý. nejprv sklen., pak rovné
rozlož., u okr. trochu mělce rýhov. Tř. předlouhý, teninký {^2 až
I mm), rouťkoviitý. tuhý. lysý, dole dlouze vlásenitý. nvih.oře
ztluštělý a pomoučený. L. široké, prořídlé, s kratšími střídavé, sbí-
havé. Výtr. podlouhle ellipt., k basi stáž.. 6 i>. Páchne kysele.

Mezi vlhkým mechem ve Stromovce jednotlivě, 10, 1917. Patrně vzácná.
Tuhou, rovnou, nahoře ztluštěiou stopkou, sbíhav. 1. a bělostí význačná.

O. decurrens s.p. n. A', sbíhavá. Vět.ší. celá čistě 'bílá. Kl. 1 až
\V2 cm. trvale tupé zvoncov. kuželov.. na temeni zaoblený, blanitě
průsvi'1., hygrof., za vlhka s daleko prosv. 1., za sucha slabé rýho-
vaný. Tř. velice dl.. rovný, i mm ti., hladký, lysý. nahoře zvolna
v kl. rozšířený, na basi j- hrubými, dlouhými vlásky. L. dosti husté.
~c'elmi široké (dl. a krátké^ a předlouze a úzce .^bíhavc. Výtr. ellipt..
k basi klínov. stáž..; — 6 .". Cyst. žádné.

\' kyprém mechu v stinném boru na vypálené, teplé stráni záp. pod Ko-
soři. 8, T918. Jednotlivě. Význačná předlouze a úzce sbihav. I. Příb. pi^ed

O, críspula Ouél. t88o. K. kadeřavá. Přeiítlá. přemalinká. sného-
hílá. Kl. 2 — 4 nmi. sklen., blanitý. prosvitavý a jako tř. zvláště
v mládí jemné pýřitý. Tř. vláskovitý. 1 cm dl. L. jen jako vyniklé
žilky, pouze ^ — 5, kraje kl. nedosahující. Výtr. vejčité, 3 — 4."-

Xa trouchnivých čáítech rostlin v hromadě smetí a nánosů v letě vzácné.
^ naší zahradě v Mnichovicích 7, 1915.

O. tenuispora sp. n. K. tenkovýtrusná. Celá čisté bílá. gracilní,
zjevu Mycena flavoalba. Kl. i — 1V2 cm. průsvitně tence blanřtý.
útlý. nejprv v mládí polokulatý. pak zvoncov. a s hrbolkem. pak
rozlož, rovný se zdviženým okr., hygrof., s prosv. 1.. až k temeni
hluboce rýhovaný, na okr. více méně vroubkovaný. Tř. dl.. tenký
(yi — T mmV nahoře sotva ztluštělý. suchý, průsvitný, lysý. na basi

292

dlouze brvitý, rourkovký. L. prořídlé, dluuhc a kráikc střídavé.
obloukovité široce přirostlé a krátce sbíhavé, na dně příčně ru-
gosni. Výtr. dlouze tyčinkovité, na basi šíknio stáž., to — 12//.
Cyst. žádné.

Pospolitě v .stinncni. hliibokoni, smrkovém lese v mecliatém močále me/i
Trichocolea, Mnium undiilatuni a Thuidium tamariscinum u Mukařova velmi
hojně. 6, 1919. — Stanoviskem a utvářením výtr. zvlášt význačná. Připomíná
Mycena lineata. Krátce sbíhav. 1. se liší od předešlých.

O. albescens sp. n. K. bélavá. Veiliik. i itivar skoro jiaklo; ai, M. vuIl;-.
Kl. sotva I cm, trvale zvoncov. sklen., na temeni málo vmáčklý,
blanitý, až k temeni rýhovaný, bílý, ale na temeni hnědavý. Tř. dl.,
teninký, rovný, hladký, dole temně mourové šedý, nahoře bledý.
L. dosti husté, široké, útlé, bílé, krátce obloukovité sbibavé. Výir.
válcov. ellipt., šikmo stáž., <S //. Cyst. tyčinkovité, často pokřivené,
lupe.

Na jehličí ve vlhké, temné smrčiné v údolí n;ul Menéicemi jednotlivě a
spoře. 7, 1919. Jest příbuz. před., ale rozdílná.

b) Žltitc, hiifdé, oranžové nebo fialové druhy.

O. Fibula Bull. 1783. K. oranžová. Krás,ná. gracilní, v trávě a
mechu v lesích, barvy zářivé oranžové. Kl. 5—8 nmi, blanitý,
sklen., na temeni vmáčklý, pak nálevkov., na okr. Čárkov. a vroub-
kov. a jako tř. pod lupou pýřitý. Tř. dl., štětinkovitý (t mm), na-
hoře zvolna v kl. rozšiř., oranžově žlutý. L. obloukov. sbíhavé.
úzké, prořídlé, bílé. Výtr. válcov. ellipt., 4 — 5 u. Cyst. sporé, dlouze
tyčinkovité. na konci tupé neb skoro paličkovité.

V lesích všeho druhu, v mechu jednotlivě, všude velmi obecná, po celé
léto. Jednotlivě. Mění se značně velikostí. Tak jsem nalezl na spáleništi mezi
Funarií obrovské kousky s kl. i cm, tř. 6 cm vys., dole 5 mm ti. Sem tam
vyškytá se odrůda s kl. i tř. hnědými, s kl. více blanitě rozlož, a výtr. většími
7-8 ,«.

O. vitellina sp. n. K. slout ková. Kl. i — 1>4 cm, tlustě mas.,
zvolna v tuhou, rovinoii, 2— 3krát delší stopku zvolna ztenčený,
v mládí s okr. rovným, uprostřed s malou jamkou, pak mělce vy-
hlub., s mírně sehnut, okr., hladký, lysý, matný, do poloviny ras-
naté brázditý, hygrof.. za vlhka bledě žlutavý, s prosv. 1., za sucha
čisté bílý. L. prořídlé, s kratšími střídavé, ča's.to dělené, velmr .Hr.,
dlouze sbíhavé, v stáří na dné příčné rugosní, sáhy nápadné žlout-
kové. Tř. I — 2 mju, velmi tuhý, pezmý, hladký, lysý, bílý. s úzkým
vycpaným kanálkem. Nevoní. Výtr. hruškov. ellipt.. 8 /'. Cy.st.
žádné.

293

Jednotliví- z luistycli koberců inc-cliov>'oli ii;i čeriK-. lmino~iii piidO v Krč-
ském lese v ílubovém, světlém háji. v květnu mio. I' 'rřclxjnč v květnu 1020
(Weinz). — Ozdobný a xbarvcnim lehce poznateiný druh. v. píibuz. před. lílizkou
zdá ;^e býti O. líjbula Quél.. .de t:itfi má olivové /inty. neiýhnv. kl. a ellii)t. vvtr.

O. tiibaef(trmis ^p. ,1. K. trubkovitá. Úilá. kl. 2 cm. hluboce,
sl.;oru trubkovitě nálevkov., s adstálýni. hlanitě priisv.. rovným okr.,
velmi hygruf., za vlhka medový, iierýliov., se slabě |)n^-\. 1.. za
sucha světle nažloutlý, velmi lesklý. Tv. delší ])r. kl.. 2 mm ti.,
truhkí^vitý, lámavý. leskle hnědavý, v kl. /xdjna ro/šířený. L. husté,
útlé. dosti sir., bílé. \'vtr. dlouze tyěinkovité, šikmo pii.špiěatělé.
na dl. isterií^m.. (> — S ,a. Cysl;. sporé, dtouze zašpičatěné, dok na-
puchlé.

\ trávě na kraji lesa na vrcholu Koženéhu vrchu u Mniciiovic m, um?.
Sv.vmi vvtr. n tvarem kl. zvlášt dobře vyznačeny druh.

O. catnpaiiella Baťsch. I78g. A', zvonečková. Horský druh, pare-
icový. Kl. (i — 20 mm. ztuha hlanitý, hygrof., zvoncov.. pak sklenuté
rozlož., málo jamkovitě vmáčklý, do polov, čárkovaný, rezavě
hnědý. 'i"ř. málo delší pr. kl., i mm ti., rourkov., rohovíte elast.,
kaštanově hnědý, k basi zvolna velice ztenčený, trochu mrtnatý.
L. prořídlé, úzké, příčně žilkami spojované, hnědavé, obloukovitě
zvolna shíhavé. V^ýtr. ellipt.. 7 ,". C"_\st. na ostří i i)loše veliké
lahvicovité, zašpičatělé.

Na borových pařezech v šumavě (Kvilda) v červenci 1014 (Kaviua).

O. conspersa sp. n. K. šiipinkatá. Kl. 5 — 10 nnn. ])růs\'i'ině hla-
nitý, zvoncov. sklen., na temeni vmáčklý, až k temeni rýbov., n-a
bílé půdě útle drobounce hnědě šupinkatý. Tř. velmi dl.. nahoru
zvolna ztluštělý, asi r mm ti., bílý, dole špinavě okrový, tuhý, bez
vlášení, k jehlici jířťsedlý. L. bílé. d^sti husté, na tupém oS'tří
Trochu zoubkaté, šir.. obloukovitě sbíhavé. Výtr. válcov.. k í)asi
šikmro sta/... olnč. ]>rohnuité. 8 — 10 ,u- Cvsí. nwně tyčimkov.

Na smrkovém a borovém jehlici v lesich ví Moiichnice na Moravě v září
10 18 'obíral .'•hladký. \'c velkém množství pohroniadě.

O. setípes Fr. 1821. A', štětinonohá. Kl. 5 — 10 mm. :ence blanitý.
ale upr<^střed tlustě mas. v sloupek třenový přecházející, do němž
zvolna sbíhají 1., uprostřed vyhlubený, s okr. 'sehnutým, posléz ná-
ievkovitý. uprostřed černě fialový, k okr. hnědavý neb fialový. \ ..
úzké, tenké, bílé, dlouze sbíhavé. dosti prořídlé. Tř. velice dl..
V2 — I mm ti., dosti tuhý, hladký, dole slámově žlutý, uprostřed
hnědavý, nahoře fialozý a velmi ztluštělý, dutý. \'ýtr. podlouhle
ellipt., 4 — 5 ,". Cys't. převeliké, lahvic^ v., tupě zaoblené.

294

\' mechu a nie/.i travou, vždy pospolité v lesich z rovni až du p.ulhon
velmi hojná, po celé léto. Úhledný druh, ale velikostí a zbarvením značné měn-
livý. Tř. jest někdy dosti krátký, silný, ano i smáčkly, ale nahoře vždy fialový.

O. pulcherrima sp. n. A', překrásná. Kl. 1—2 cm. nejprv zaobleně
zvoncov., puk roiuíč rodoz. iifatý, jen uprostřed s malounkuu
jamkou, tence průsvitně blanitý, v štétinovitou, tuhou, předlouhou
stopku zvolna zúžený, oranžový, prořídlé rýhovaný, hladký. Stopka
I mm, rovná, solidní, šafránová, k basi velice ztenčená. L. hile,
prořídlé, dosti .sir., příčnými žilkami spojované, obloukovitč pře-
(ilou^e sbíhavé.

V duhových iiájích v Krčském lese v řijnu 1913 sbíral p. Shidlcý. — Jest
překrásný druh z přibuz. před., bohužel, že jsem opomenul ohledati výtr.

c) Šedé, namnoze drobné druhy.

O. Bresadolae Alaire 1913. (O. xanthophylla Bre<. iSSi.) /\. /,';-('-

sadolova. Kl. 2 — 4 cm, zvláště k okr. průsvitně l)lanitý, šedavý neb

i pobledlý, uprostřed nálevkov. a hnědý, radiálně tmavěji vláknitý,

často nepravid. a excemrický. Tř. málo delší pr. kl., 2 — i nini iL,

bledě .šedavý nebo bělavý, vláknitý, elast.. často křivolaký. 1^. nejvýš

prořídlé, bledé žlutavé, velmi tlusté, ale na ostří ostré, delší a

kratší. s])íliavé. \'ýtr. krátce ellijít., šikmo na basi 'Staž., 7 — 8 /'.

často trsnatá, na zotlelých pařezech smrkových v hlubokém, vlhkém lese
u Jevan. 7, 1916. — \'zácný, posud jen v Tyrolsku a Francii pozorovaný druh
.Shoduje se dobře s popisem autorovým.

O. umbratilis Fr. 1836. A', stinná. Kl. 1 — 23'^ cm, tenký, skoro
blanitý, nálevkov., uprostřed s hlubokou skulinou, na okr. nejprv
zpět ohnutý, pak rovně vzpřímený, oddálené čárkovaný, velmi
hyg-rof., s pr.os^'. 1., černošedý, sa suclia šedý, lysý, v '.stáří skoro
útle šupinkatý. Tř. zdélí pr. kl, i — 2 mm li., tuhý, lysý, černošedý
v kl. zvolna rozšiř. L. velmi prořídlé, dosti šiř. a tlusté, krátce
sbíhavé, temné šedé. delší a kratší, některé vidlené. \'ýtr. klínov.
ellipt., TO M. Cys't. s])()ré. tlustě. tu])ě tyčinkov.

Na vlhkých holinách mezi travou a mechem, často na kraji lesních cest.
me/i vřesem, od května do podzima, ale ne hojná, ač všude rozš.

O. grisea Fr. 1821. K. šedá. Velikost i zjev úplně Mycena vul-
garis. Kl. I cm, blanitý, šedavý až do bělava, trvale tupé zvoncov.,
uťatý nebo málo vmáčklý, až k temeni rýhov., matný. Tř. velmi dl.,
I — 2 mm ti., dutý, bílý, ale sotva sklovitý, suchý, hladký, elast. L.
bílé, dosti úzké a prořídlé, obloukovité .dííhavé. Rozemnuta voni
silné m.oučnč. Výtr. vřetenow ellipt., 7 — 8 ,".

29.5

\' lesích ieliličnit.. hlavně \ snirčinách mezi mechen, a jelihčim pospu-
litě. V smrčině u Hriisické cihelny, ii. 1915.

O. plumbea Ft. 1874. K. olin'č}iá. Útlá. veliik. íisi O. l''il^ula. Kl.
3 — 6 mm, zv'incov.. nfatý nebc^ trochu vniačklý. s okr. hlanitč
průsv., až k temeni rýh<^>v.. šedavý neb<:> 11 okr. bela\"ý. uprcstřed
tmavší. Tř. cli., i mm ti., šedavý, celý hladký, lysý, suchý. L. široké,
hile. ohloukovité sbíhavé. Výtr. ellipt. hruškov., 8 ,«.

Na opadalých bukových listech přirtiM jednotlivě přisedlá. U Jevan hojně
v bučinách.

O. Rosarum sp. n. A", šipková. Velice g-racilní. za sucha skoro
bílá. Kl. 5 — JO mm. záhy rovně rozlož., průsvitné blanitý, upro-
střed hrubě ru^osnt. hygrof. s proisv. 1.. za vlhka šedohnědavý. až
k temeni rýhov. Tř. sotva delší pr. kl,, teninký (% mm), bílý,
průsv., zahnutý, velmi tuhý Cskoro rohovitý). přímo přisedlý, ni
konci popráš. L. bílé, široké, velmi prořídlé (sotva to celých),
krátce sbíhavé, s kratšími střídavé, tenké, na dně žebérkaté, nedě-
lené. Výtr. vejčitoellipt.. v stopečku stáž., 8- — 12 /u Cyst. hojné,
dlouhé, nitkov.. tupé. Nevoní.

Na zetlelé větvi šipkové, trčici z v<jdy potoka v hluboké lesni, stinné rokli
pod Košoří v množství ii, 1917. Větev byla celá vodou msáklá. Jest to tedy
vlastně vodní druh. Opět na větévce z vody tičicí pod Struhařovem 9, 1910.

O. Joaiinis sp. n. K. svatojanská. Kl. i — 1V2 cm, trvale tupě
zvoncov., se sehnut, okr., na temeni trochu vmáčklý, prijsvit. bla-
niiý, hygrof., lysý. mourové šedavý, celý aš ku středu hluboce
řasnaté brázditý. Tř. předlouhý, >4 — 1 mm ti., rovný, bledý, skle-
něný, lysý, na ba'?i dlouhými vlákny ke dřevu přirostlý. L. pro-
řídlé (15 — 20). čistě bílé, obloukovitě dlouze sbíhavé. na dně hojné
příčnými žilkami spojované. Výtr. ellipt.. šikmo na basi stáž.. 6 až
7 f* Cyst. velice hojné, křivolace nitkovité, tupé.

Na zetlelvch vělvičkach pod křovím trnkovým a šípkovým v mokvavém,
teplém koutě u potoka u Hrusické cihelny o ^v. Janu v květnu 1018. Jest pří-
buz. před., ale jistě rozdílná.

O. fuscipes ?p. n. K. hnědonohá. Gracilní. kl. 3 — 10 mm. útle
blanitý. rozlož., ale nevmačklý. na temeni hrubé rugosní. hluboce
rýhormný, šedý, matný. Tř. velmi dl.. i mm ti., lysý. hnédý, ne-
prrVúedný, nahoře pomoučený. L. prořídlé, dlouhé a krátké ve
3 pásmech, bílé. široké, dlouze 'sbíhavé, na dné příčné žilkované.
Výtr. krátce ellipt.. 5 — 6 „ Cys-t. z široké base krátce ztížené.

křivolaké.

v bylinném smetí v naší zahradě v Mnichovicích, 11. 1918. Jest příbuz.
před., ale již hnědou stopkou rozdílná.

2.96

My cena Fr. Helmovka. Obr. 49.

Drobounké, útlé, často živě zbarvené houbičky, za sucha se
zkrucují, ale nerozpadají a nezetlívají, ale také znovu neabživují.
Kl. není nálevkovitě vyhluben, blanítě průsvitný, v mládí na okr.
nepodvinutý, zvoncovitý, často rýhovaný. L. netsbíhavé, více méně
k tř. přirostlé, Tř. tenký, dlouhý, často nitovitý, křehce lámavý,
dutý. Prach výtrusný bílý, výtr. bezbarvé, různého tvaru. Cyst. na
ostří často vyvinuty.

\^elmi obsáhlý, bohatý rod a zdá se, že posud málo studovaný.
Ricken uvádí ze střední Evropy 90 dr., při čemž některé druhy
Friesovy, francouzských autorů a Cookovy vynechává. Saccardo
vypočítává všech známých 291. Jsou to iněžné houbičky, často
v trsech nebo v houfech na lesním humuse, mezi mechem a travou,
na větvičkách a listí, na dříví a pařezech rostoucí. Objevují se
hlavně na podzim, kdy v humds.ních lesích pokrývají často celá pro-
stranství jakoby vyseté (M. vulgaris, epipterygia, rosella, aurantio-
margiinata). Nezřídka roste někoHik d)r'uhů 'pohrlomiadě. Ně-
které jsou čistě bílé, jiné krásně červeně, žlutě, fialově zbarvené.
Většina páchne ostrým, kyselým aromátem, jiné čpí odporně (AI.
alcalina, amoniaca, pura). Na 'slunci a v suchu se rychle zcvrkají,
ale nerozplývají, takže se mohou takto dobře uchovávati ve sbír-
kách. \" zimě vloženy do misky s vodou nabudou znovu své podoby
i barvy. Pnoto by někdo měl Myceny takto v létě sbírati, v zimě
pohodlně ohledávati a monograficky zpracovati. Zvláštní vlastností
Mycen jest, že ve výtrusech obsaženo je'st jediné kulaté olejně tě-
lísko, jež zvláště v mladých výtrusech jediné zbývá v praeparatu.
kdežto ostatní výtrus mizí. Tak vídáme množství plovoucích koulí,
ale žádný výitťus pod imikraskoipem. Důležliitým vodítkem v rozezná-
vání druhů jsou cystidy. Nejznámější význačné druhy jsou: jNÍ.
epipierygte, vulgaris, pliooisa, flavoalba, pura, polygramma, galeri-
culata, aurantiomarginata, alcalina.

I. Tř. pokryt mocnou vrstvou slizu.

M. epipterygia Soop. 1772. (A. mutans Sow.) H. slizká. Kl. i až
3 cm, dlouho zvoncov., blanitý, hluboce rýhov., bílý, popelavý, hně-
davý až i žlutavý, ^ velmi slizkou loupavou pokožkou. L. oblouko-
vitě přirostlé, krátce sbíhav., nepříliš šir., dosti husté, tlusté,
bélavc nebo žlutavé. Tř. velmi dl., iV^ — 3 mm ti., tuhý, pevný,
hladký, za vlhka velmi lepkavý, v mládí celý citrónově žlutý, v stáří

20 29?

Obr. 49.

Obr. 49. I, Mycena filopcs. Bull., v přir. vel., zvětš. výtr., 2. M. barbata Vel.,
v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 3. M. viscosa Maire, jako před., 4. M. pli-
cosa Fr., v přir. vel., 5. M. rosella Fr. v přir. vel., zvétš. výtr. a cyst.
6. M. stylobates P., málo zvětš., silně zvětš. výtr. a cyst., 7. M. corticola P.,
v přir. vel., zvetš. výtr., 8. M. rosiphylla Vel., jako před., 9. M. vestita Vel.,
jako před., 10. M acicula Schff.. slabě zvětš., 11. M. fuscescens Vel., zvětš.
výtr. a cyst. 4, 12. M. plicosa Fr., zvětš. cystidy a výtr., průřez části třeně.

nahoře bílý, dok žlutý a dlouze vlásenitý, vždy dole křivolaký. Výtr.
ellipt., 8 — 10 ft. Cyst. sporé, kyjovité, zaoblené.

Ve vlhkých lesních mechatinách vždy v houfech, na podzim velice hojná.
Kl. pomačkáním rychle hnědne a celá houba ostře kysele páchne. Jest velmi
hygrof., za sucha kl. silně bledne, ano bývá i čistě bílý. Stoupá až do hor.

M. viscosa Maire 1910. H. lepkavá. Příbuz. před., ale zevnějškem
značně rozdílná. Jesl mnohem větší, kl. 2 — 3 cm, šedohnědý, až
k temeni hluboce rýhov. a mimo to jemně rugosní. L. sněhobílé, tř.
isotva dvakrát delší pr. kl., 2 — 4 mm ti., žlutý, dole hnědý. Výtr.
vejčitoellipt., 8 — 10 ft. L. a celá houba pomačkáním masově červe-
nají a páchnou ostře štěničně.

Vždy jen na pařezech jehličn. v trsech, vzácně. Pecny nad Ondřejovem.
8, 19T5. _ Ricken myslí, že jest to odrůda před., což jistě jest nesprávné.

M. citrinella Pers. 1800. H. citrónová. Kl. i cm, nejprv zvoncov.
válcovitý, pak svoncov. kušelov., průsvitně blan., světle citrónový,
do poloviny čárkov., hladký, slizký. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti.,
často pokroucený, hnědavě žlutý, slizký, nahoře bíle poprášený. L.
obloukovitě široce připojené, prořídlé, úzké, bílé. \ýXr. ellipt., 7 až
8 ^. Cyst. nitovitě vřetenovité.

Na opadalém jehličí v borových a smrkových lesích, řidčeji. Pecny nad
Ondřejovem, Jevany, Říčany, Radotin.

M. vulgaris Pers. 1797. Obr. 50. H. obecná. Kl. 1—2 cm, tupě
zvoncov., s málo vmáčklým temenem, pak trochu rozlož., průsvitně
blani-tý, dosti tuhý, světle šedý, uprostřed tmavší, hluboce rýhov.,
lesklý, slizký, s gumovitě loupavon pokožkou. Tř. dl., rovný, asi
I mm ti., bělavě šedý, rourkov., na basi vlásenitý, velice slizký. L.
bílé, ddsti prořídlé, značně obloukovitě sbíhavé. Výtr. ellipt. válcov.,
k basii šikmo stáž., 7—8 .»• Cyst. sporé, vakovité, ,osténkaté.

Na podzim na opadalém jehličí, mezi mechem a v smetí vždy jako na-
setá ve velikém množství, všude z rovin až do hor obecná. — U Slivence,
Radotina pozoroval jsem odrůdu větší (var. reticulata m.), s kl. 2 cm, vodo-
rovně rozlož., s 1. nápadně příčně žebérky spojovanými, s tř. tlustsmi a pricne

299

průsvitně prehrádkovaným. — M. vulgaris vlastně by se měla řaditi k r.
Omphalia, ale slizký tř. poukazuje ji k slizkým Mycenám.

M. clavicularis Fr. 1821. H. podobná. Tvarem i velikostí M. vul-
garis podobná, pouze kl. o něco větší, vždy do žlutavá něho hně-
davá, často okrový, suchý, neslizký (i po namočení rychle usychá),
tř-. pleťový, silnější, slizký, 1. čistě bílé. Bez vůně. Výtr. ellipt., k basi
stáž., 8 — 10 .". Cyst. velmi sporé, lysé, kuželovitě sloupkovité.

Yidy v houfech v lesích jehličn., na jehličí nebo v mechu, ale vzácně.
V smičině u Hrusické cihelny. 9, 1910-

Obr, 50. Mycena vulgaris Pers., slabě zmenš.

M. pellículosa Fr. 1836. H. pokožková. Kl. i — 3 cm, nejprv kuže-
lov. s uťatým temenem, pak rozlož., ^ kuželov. rovné ufatým hrho-
lem, až k temeni mělce oddáleně rýhov., za vlhka s prosv. 1. a velice
slizký, s gumovitou loupavou pokožkou, na okr. přesahujícími 1.
zubatý. Tř. delší pr. kl., dutý, 's praskotem se lámající, hladký, \ysý,
slizký, dole mourové nahnédlý a smáčkly, nahoře nažloutlý a po-
motičený. L. velmi prořídlé, velmi tlusté, příčné žebernaté, olovené
šedé, s bílým ostřím, obloukovitě připojené. V^^tr. vejčitoellipt.,
7 — 8 .M. Cyst. přemalinké, nitovité, křivolaké. Voní silně příjemně
ovocně.

300

Charakteristická houba vřesovin, vždy v houfech, na podzim. Na Vidovli
u Prahy. Připomíná r. Hygrophorus.

II. Tř. při zlomení roní bílé nebo zbarvené mléko.

M. lactescens Schrad. 1794. (A. galopus Pers.) H. mléčná. Kl.
I — 2 cm, v mládí 'skoro válcov., pak kuzelov. zvoncov., průsvitně
blanitý, až k černošedému temeni oddálené rýhov., šedý, řídce do
žemlová. Tř. předlouhý, rovný, dutý, 2 — 3 mm ti., rigidní, lámavý,
šedý až černavý, hladký, dole bíle vlásenitý, na lomu hojné bílého
mléka ronící, v mládí bíle ojíněný. L. k tř. ztížené, sotva přirostlé,
úzké, oddálené, bílé, na ostří s dlouhými, jehlico vitými, již lupou
viditelnými cystidami. Výtr. podlouhle ellipt., 5 — 6 ,«. Nevoní.

Význačná houbička v lesních mechatých mokřadlech, obyčejně mezi Po-
lytrichem pospolitě, od srpna do října, všude velmi obecná.

M. pullata Berk et. Cooke. H. černá. Kl. i — 2 cm dl. a sir., trvale
zvoncov. kuželov., tupý, do polov. kl. hrubé rýhov., cernohnédý,
hladký, lysý, blanitý. Tř. velmi dl., i — i^z mm ti., skoro černý,
dutý, lysý, lesklý, často zkroucený. L. bílé, úzké, oddálené, oblou-
kovitě jemně 'sbíhavé a na tř. v útlá žebérka prodloužené. Výtr.
tupě ellipt., 12 — 15 [t. Cyst. na ploše i ostří předlouhé, ostře jehli-
Govité, rovné, dole širší.

Mezi listím v bukových lesích u Jevan velmi hojně, k podzimu, v ha-
břině pod Kutiicemi, Zbraslav, Chuchle, na škopkách v skleníkách bot. zahrady.
Z nalomeného tř. roní se hojné bílé mléko. Cookův obr. pl. 237 věrně naší
houbě se podobá (posud jen z Anglie), ale divím se, že o mléku autor tento
nemluví. Rovněž mně není jasný poměr tohoto druhu k M. parabolica, která
nemá mléka, ale jinak se s M. pullata dosti shoduje. Věc tato musí dále býti
vyšetřena. M. leucogala Cooke jest bezpochyby také totožná. Cooke ji sám
s M. pullata porovnává a poznamenává, že má mléko.

M. sanguinolenta Schw. 1805. H. krvavá. Kl. i — 2 cm, zvoncov.
kuželov., ale také sklen, rozlož., s vyniklým tupým hrbolkem, prů-
svitně blaniitý, smutné masově hnědavý, přes polov, hrubě rýhov.,
hygino*f., za sucha bliedaivý, is temným středem. L. dosti .šir. břich.,
u tř. zaobleně volné, velmi prořídlé a příčné žilkované, bílé, na ostří
červenohnědé, v stáří masově červené. Tř. velmi dl., i mm ti., červe-
nohnédý, ano i lislákově masový, do polovice odstále chloupkatý, na-
hoře červeně pomoučený, dutý, nalomen vodnaté načervenaloii te-
kutinu ronící. Výtr. podlouhle ellipt., k basi klínovitě stáž., 10 — 12 /».
Cyst. z nadmuté base ostře rovně zašpičatělé.

301

\' lesích mezi mechem a jehličím jednotlivě, pospolitá, všude hojná, od
července do zimy. Mléko někdy velice skrovné. Barva houby vždy více do hnědá
než do červena.

1 11. L. na ostří nápadně zbarveny.

M. janthina Fr. 1821. H. fialová. Gracilni, ale také statnější, celá
pěkně fialová, kl. i — 2 cm, trvale tupé kušelov., do poloviny mělce
rýhov., lysý, fialový, uprostřed tmavý, útle blanitý. Tr. velmi dl.,
I — 3 mm ti., dutý, suchý, hladký, fialový, dole brvitý. L. dosti pro-
řidlé, obloukovitě k tř, zúžené, bělavé, j fialovým ostřím. Cyst.
velké, hojné, zaobleně vakovité, fialové, hladké. Výtr. kulov. ellipt.,
7 — 8 /'. Bez vůně.

V mechu v lesích vzácně. V Chuchli, 7, 1918 (Sladký), Krč (5, 1920). Chu-
chelské houby jsou gracilnějši a spíše lilákově zbarvené, s tř. šedě lilákovým,
kl. do šedava uprostřed.

M. avenacea Fr. 1821. H. hnédobřitká. Kl. i — 1><2 cm, blanitý,
tupě zvoncov., lysý, útle rýhov., hnědý, pak šedě modravý. Tř. dl.,
2 mm ti., rourkov., křehký, dole brvitý, lesklý, popelavý. L. bílé,
s hnědým ostřím. Výtr. vejč.. k basi stáž.. 11 — 12 /<. Cyst. břichaté,
zašpičatěné.

V stinných, bukových lesích vzácně. 8, 9. V Šumavě na Plockensteině
(Kav.).

M. sulcata sp. n. H. brázditá. Velik. i tvarem podobná ]\I. sangui-
nolenta. Kl. i — 1V2 cm, trvale tupě kuželov., průsvit, blan., až k so-
lidnímu temně hnědému temeni hluboce hrubě brázditý, bledě šedo-
hnědavý, na okr. bělavý, hladký, lysý. Tř. velmi dl. teninký (i mm)
rourkovitý, bledě skleněný, lysý, suchý, hladký, nahoře nepatrně po-
prášený a zde .y nádechem fialovým. L. velmi prořídlé, bílé, dosti
sir., tlusťoučké, na ostři fialové. Cyst. velmi husté, tence štětinkovité,
křivolaké, často s postranními větévkami. Výtr. ellipt., na basi šikmo
stáž., 8 — 10 /í.

A' tiávě na kraji borov. lesa u Hrusic, 7, 1918. Jednotlivě. Jest příbuz.
M. janthina, ale již cyst. a výtrusy rozdílná.

M. rosella Fr. 1821. H. růžová. Kl. 4 — 8 mm, polokulov., na te-
meni uťatý, pak rozlož., blanitý, sytě růžový, později pobledlý, rý-
hov., hladký, suchý. Tř, dl., asi i mm ti., hladký, rigidní, pevný,
růžový, nahoře oprášený, dole vlásenitý. L. dosti prořídlé, široce
přirostlé, nesbíhavé, světle růžové s temně růžovým ostřím. Cyst.
široce lahvicov., ostře krátce zašpičatěné. Výtr. válcov. ellipt., k basi
krátce sitaž., 7 — 8 |jl.

302

Vždy v smrčinách, na jehličí jako nasetá, na pudziin. Řevnice, Karlštejn
Hrusice, Budějovice, Strašice, Zbirov. Rostává někdy přímo na druzích r.
Mnium. Krásný, lehce poznatelný druh.

M. lateritia sp. n. H. cihlová. Velik. i zjev před. Kl. 5—10 mm,

tupě kuželov. zvoncov., dosti tlustě mas., hladký, lysý, až do polo-
viny rýhov., cihlové červený. Tř. dl., asi i mm ti., lysý, hladký, dole
dlouze bíle vlásenitý, nahoře poprášený, šedohnédavý. L. sir., pro-
řídlé, tlusté, s tupým, temné červeným ostřím, šÍTOce přirostlé.
Výtr. ellipt. klínov.. 6 — 8 /». Cyst. kulovité, k ba'si zúžené, ostén-
katé, na ploše také hojné, podlouhle kyj ovité, tupé, tence dlouze
stopkaté.

V smrkovém lese na jehličí u Mouchnice u Koryčan na Moravě. 9, 1918.
(Sladký). — Jest příbuz. před. a M, strobilina Pers.

M. aurantiomarginata Fr. 1821. H. oranžová. KL i — 2 cm, tupě
kuželov, zvoncov,, pak sklen, rozlož., blanitý, málo hygnof. se sotva
prosv. 1., olivové hnédošlutavý, k okr. žlutý, mélce a slabě u okr.
rýhov., hladký. Tř. dl., i — 2 mm 'ti, tuhý, hladký, žlutavý, dole
vlásenitý. L. úzce připojené, skoro volné, široce břich., bělavě še-
d*avé /nebo žilutaivé, s ostřím krásné šafránovým, na úné příčně že-
Lernaté. Cyst, na ostří i ploše, elliípsoid, nebo kulovité, hrubě ost-
nité, oranžové. Výtr. ellipt.. 8 .». Páchne kysele.

úhledná a na podzim v jehličn. lesích velice rozšířená houba. Vždy po-
spolitě ve velkých houfech. Zbarvením lupenů ihned nápadná.

M. elegans Pens. 1801. H. úhledná. Ve všem podobná a příbuz.
před., ale kl. velice hygrof., s temné prosv. 1. až k temeni, za vlhka

špinavé temné hnédý, za sucha šedý, 1. méně sytě šafránové.

V jehličn. lesích jako před. a často pospolu. Ricken praví, že jsou cyst.
kyjov. vřetenovité, bezostenné, což naprosto jest falešné. Jsou docela takové
jako u před., nač již úzká příbuz. ukazuje. Snad to nejsou ani různé druhy.
Název »elegans« jest nevhodný, spíše by se hodil na před.

M. tricolor sp. n. H. trojbarevná. Velik. a zjev asi jako M. flavo-
alba. Kl. i — 11/2 cm, kuželov., hladký, velmi hygrof., s prosv. 1.,
i?ledé žlutavý, s fialovým temenem, průsvitně blanitý. Tř. dl., asi
I mm ti., průsvitně bledý, suchý, hladký, nahoře hu>stě bíle poprá-
šený, skoro pýřitý, celý s odstínem fialovým, nahoře modrý. L.
hnsté, bílé, úzké, u tř, obloukovitě zúžené, na ostří žluté. Cyst. ši-
roce kulov., vakovité, citrónové. Výtr. tupě krátce ellipt., 6 — 8 ,«.

Mezi m.cchem v modřínovém lese na Boukalově stráni u Mnichovic. 7, 1916.
jest přibuz. následující.

M. ciírinomarginata Gill, 1878. H. žluté obroubená. Kl, trvale tupé
kuželov. zvoncov.. dole i cm š., i>4 cm vys., hladký, lysý, blanitý.

303

až k temeni hhihoce rýhov., bledě nažloutlý, na temeni šedivý. Tň
velmi dl., i mm ti., dosti tuhý, ly*sý, suchý, dole dlouze vlásenitý,
nahoře poprášený, šedohnědavý, nahoře nažloutlý. L. dosti pro-
řídllé, ši.noké, šiirioice ,pnpojené. bílé, na ostří žluté. Výjtr. válcw., na
basi stáž., lo — 12 /«. Cyst. dole baňatě rozš., ostře zašpičatělé.

V listí a smetí v lesích v houfech, ale vzácně. 8 — 10. Hojně ve .Stro-
movce, Hvězda, Plecháč u Mnichovic, Hnusíce, Mouchnice na Mor. (SI.). —
Kl. jest hygiof., za sucha skoro bílý. Zclá se, že se dosti mění, nalezl jsem
také formu s kl. sytě citrónovým, tř. okrově žlutým.

M. plicosa Fr. 1821. H. jesenní. Kl, i — 2% cm, trvale tupě ku-
želov. zvoncov., tence mas., mělce, ale hrubě až k temeni rýhov.,
matný, lysý, olivově šlufový do hnědavá, na okr. vnoubkovaný. Tř.
velmi dl., i — 2 mm ti., dutý, rovný, hladký, dole jemně chloupkatý,
nahoře poprášený, někdy smáčkly, sytě až bledavc žlutý. L. prořídlé,
dosti tlusté, široké, lobloukovitě připojené, u okr. kl. zaoblené, hě-
lavé, na ostří ěervenohnědé, v stáří šedavé a na dně hrubě příčně
žebernaté. Výtr. ellipt., k basi krátce stáž., 10 — 12 //. Cysr. hojné,
dlouze nitkoviité, křivolaké, na basi zluštělé. Nevoní.

\'ždy mimo les (!), v trávě a mechu na suchých pahorcích, mezích^
zvláště na písčité půdě, zpravidla ve velikém množství jako nasetá, na podzim.
Z rovin až do podhoří velmi obecná. — Proč ji autoři nekladou mezi Calo-
dontes, nemohu pochopiti. Ricken ji ialešně popisuje, jmenovitě cyst. Cyst.
jsou někdy větvité.

M. thymícola sp. n. H. mateřídoušková. Ve všem podobná a pří-
buzná před., ale menší, kl. špinavě sytě hnědý, 1. špinavě šedavé, tř.
hnědý, dole temně kávově hnědý, cy^st. krátce tyčinkov,, výtr. za-
obleně ellipt., 10 — 12 fi.

Mezi koberci mateřídoušky na vápně v údolí sv. Prokopa v listop. 1917,
pospolitě a íiojně. Jest asi druh vzniklý na vápencích.

M. aetites Fr. 1836. H. narnžovělá. Kl. i>4; — 2V2 cm, tupě kuželov.
zvoncov., pak rozlož, hrbol., hladký, lysý, až k temeni hrubě bráz-
ditý, velmi hygrof., s prosv. 1., šedohnědavý, s nádechem růžovým,
za sucha bledý. Tř. lysý, hladký, i mm ti., dutý, šedohnědavý, dole
tmavší, nahoře bledší .y nádechem- růžovým a dlouze žebernatý (po
sbíhá vých 1.). L. bledě šedavé, nápadně tlustě mas., velmi prořídlé,
dosti sir., na dně rugo'sní, na ostří červené s odstínem fialovým.
Výtr. široce ellipt., 12 — 14 ft. cyst. malinké, jehlicovité, na basi
napuchlé.

Na suchých pahorcích mimo les, obyč. ve společnosti před., často ve for-
maci Racomitriové, vždy v houíech. Od před. se liší hlavně nedostatkem žluté
barvy. Mnichovice, Krčský les, Běchovice, Lysá.

304

IV. Tř. přisedá k substrátu kulovitou hltskou. Drobné druhy.

M. stylobates Pers. 1801. H. deskovitá. Kl. 4 — 10 mm. tence
blan., ale sotva průsvit., zvoncov. tupý, často různě smáčkly, sem
itam se 'sporými chloupky, útle hustě čárkov., sněhobílý, matný,
někdy s -odstinem šedavým nebo šedohnědavým. St. 2 — 6 cm dl. a
I mm ti., hladká, črstě bílá (nikoliv skelná), na basi j hlízou tlusté
terčovitou (2 — 3 mm), hílou, na okr. zubatou, uprostřed kuželovitott
a rýhovanou. L. dosti husté, delší a kratší, volné, břichaté. Výtr.
ellipt., 7 — 8 fi. Cy^st. na ostří vláskovité.

v trsech a koloniích na opadalém jehličí a listí v lesích, ve vlhku a stínu.
Všude hojná a po celé léto do zimy.

M. tenerrima Bk. 1860. H. přeútlá. Nejvýš gracilní, sněhobílá,
průsvitná. Kl. 3 — 5 mm, sklen., hustě čárkovaný, roztroušenými
zrnečky posetý, pak lysý. St. dl., vláskovitá (V3 mm), lysá, na basi
•do kušelovité, kolem hladce lemované desky vetknutá. L. husté,
delší a kratší, volné. Výtr. skoro vátcov. k basi šikmo stáž.. 10 ,«.
Cyst. velké, kulovité.

Na zeťlel.\'ch listech trav mezi mechem v smrčince Myšlínské. 8, 1015. —
Zdá se, že každý autor druh tento jinak popisuje. Zde diagnosa dle naší houby.

M. echinipes Lasch. 1828. H. ježonohá. Nejvýš útlá, něžná, bílá.
Kl. 4 — 8 mm, tence blanitě průsvitný, kuželov. zvoncov., pak roz-
lož., až ku středu jemně čárkov., hladký, vodnatě křehký. St. 2 až
4 cm dl. a % mm ti., vodnaté průsv., přeútlá, lámavá, z kotouče
tlustého bíle "úšestranné brvitého vynikající. L. daleko od stopky
vetknuté, dosti prořídlé, břichaté, bílé. Výtr. ellipt., 6 — 8 /'•

Na opadalém listí a smetí v lesích, řídce. 8, 9. Hrusice, Mnichovice.

V. Drobné druhy, živě zbarvené, se stopkou tenkou, křehkou (viz ale M. pura).

a) Šedé nebo hnědavé.

M. íilopes Bull. 1786. H. nitonohá. Kl. i — 2 cm, blanitě průsvit.,
tupě kuželov., často 's nasazenou bradavkou, pak rozlož, a tupě
hrbol., smutně šedě hnědavý s prosv. L, za sucha bledší, až k temeyii
rýhov. St. velmi dl., i mm ťl., skelné průsvit., velmi křehká, šťav-
natá, dutá, šedohnědavá, lysá, dole dlouze vlásenitá a v plazivý ko-
řínek prodloužená. L. dosti husté, nečiistě bílé, neširoké, u tř. zúženě
volné. Výtr. válcov. ellipt., k basi' šikmo stáž., 8 — 10 .«• Cyst. sporé,
jehlicovitě vřetenovité. Rozemnuta voní nebo páchne ovocně kysele.

305

v listi a mechu v stínu lesním a v krovinách, pospolitě, v létě. Ne hojně.
Při sesychání svinují se okr. kl. nahoru. Nejvíce se podobá M. vitilis, ale jest
šedá.

M. epiphloea Fr. 1874. H. drobounká. Nejvýš útlá, v trsech nebo
pospolitě na kmenech vrbových riostouci. Kl. 5 — 10 mm, dlouho
špičatě kuželov., ale posléze rozlož., 'S malou špičkou, šedohnédavý,
hygrof., za vlhka s prosv. 1., za sucha pobledlý, slabě útle rýhov.,
na okr. skoro zoubkatý. St. skelné průsvit., bílá, teninká iVi mm),
hisá, hladká, doile dllouze brvitá. L. prořídlé, dlcisti šiir. břich., na
dně rugosní, bílé, zúženě přrsedlé. Výtr. veliké, hruškov. ellipt.,
k basi stáž., 8 — 11 .". Cyst. hojné, nitkov., křivolaké, krátké.

Mezi mechem na star3'ch vrbách ve společnosti M. olida v Dalejích u sv.
Prokopa, lo, 1918.

M. salicina sp. n. H. vrbová. Kl. i — 1V2 cm, trvale kiizelov.
s ostrou černou špičkou, černavé hnědý, k okr. šedý a bělavý, ra-
diálně rýhov., útle jemně černě tečkov. Tř. velmi dl., asi i — 2 mm
ti., šedohnědý, nahoře bledý a poprášený, pevný. L. dosti husté,
bílé, u tř. zúženě volné. Výtr. kiilov., k basi stopečkovitě stáž., 4 až
5 fi. Cysi. štětinkov. dlouhé, na basi napuchlé, sporé.

Na starém vrbovém kmenu mezi mechem v hustých trsech v údolí Rado-
tínském 8, 1915. — Jest příbuz. před., ale daleko statnější.

M. adhaerens sp. n. H. připínavá. Gracilní, šedá, jednotlivě. Kl.
4 — 7 mm, tupě zvoncov., obyčejně s nasazeným solidním hrbolem,
posléz rozlož., blanli'tý. hladký, lysý, mělce do polov, rýhov., šedý,
hygrof., s prasv. 1., s temným středem. St. velice dl., tenká (^ až
I mm), hladká, lysá, suchá, šedá, nahoře bledší, basí dlouze hrubě
vlásenitou a prodlouženou k listí připjatá. L. dosti prořídlé a ne-
široké, poměrně tlusté, j tupým ostřím, čistě bílé, obloukovitě
zúžené. Výtr. krátce a široce ellipt., k basi stáž.. 5 — 6 .«. Cyst. na
ostří z'elice hojné, křivolace nitovité, některé i větvité.

Mezi zetlelým listím ve vlhkých krovinách a hájích vždy jednotlivě, dosti
řídce. Mnichovice, Hrusice, Chuchle, Slivenec, Běchovice. Jest příbuz. M. fi-
lopes, ale má jiné cj'st.

M. barbata sp. n. H. vousatá. Nejvýš gracilní. Kl. 3 — 5 mm, útle
blan., rozlož., s nasazenou bradavkou na temeni, mělce oddálené
rýhov., hladký, lysý, světle šedý, za sucha trochu pobledlý. St. pře-
dlouhá, V2 mm ti., šedá, nahoře bledavá, hladká, lysá, suchá, dole
vždy velice křivolaká a dlouhými chlupy brvitá. L. nejvýš prořídlé,
skoro všechny stejně dl., úzké, špinavě bělavé, úzce připojené.
Výtr. široce ellipt., 7 — 9 f*. Cyst. nitovité, tupé. křivolaké.

306

Na zetlelém dubovém listí v teplé vápencové dubině nad údolím Radotín-
ským 6, 1916. — Jest piíbuz. M. filopes, ale útlejší.

M. rosiphylla sp. n. H. růšolupenná. Gracilní, světle šedá. Kl.
5 — 10 mm, blanitý, trvale polokulaté cvoncov., mělce rýhov., bělo-
šedavý, lysý. St. předLouhá, i mm ti., dole kořínkovitě prodloužená
a vlásenká, lysá, suchá, hladká, šedá, nahoře bílá. L. dosti úzké,
bílé, volné, světle růšové s bílým ostřím. Výtr. kulaté, 7 — 8 .«. Cyst.
na ostří hojné, niitkovité, křivolaké, často s postr. větvičkami.

V opadalém listí v březině nad drahou u Mnichovic. 9, 1916. — Patří do
příbuz. M. tenčila Fr., jež má ale jiné cyst.

M. vestita isp. n. H. oděná. Velmiii giraciliní. Kl. asi i cm, tupě

kuželov., teince průsv., hladký, jen u okr. čárkov., uprostřed šedavý,

k okr. špinavě nažloutlý. St, dl., i mm ti., suchá, tuhá, často po-

kroucená, celá načervenale mrtnatě chloupkafá, na basi pomačkáním

selená. L. oddálené, úzce přirostlé, bělavé. Výtr. ellipt., 5 — 6 fi.

Cyst. hojné, tupě tyčinkovité.

Ve vlhké mechatině lesní na vršku Radotínském, v červnu 1916. — Nepo-
dobá se ničemu známému.

M. corticola Pers. 1801. H. korová. Drobounká, pospolitá, kl.
polokulaté svoncov., 3 — 5 mm, útle blanitý, šedavě hnědý, ojíněný,
mělce rýhov. St. nemnoho dl., % — i mm ti., hnědá, nahoře ojíněná,
ukousnutě ke kůře přisedlá. L. bělavé, prořídlé, velice široké, ši-
roce k tř. přirostlé, skoro rovně uťaté. Výtr. kulaté, 7 — 8^.

y mechu na kůře starých listnat. stromů, řídce, v letě a na podzim. Na
jabloních v Řevnicích (Kav.), v naší zahradě v Mnichov., Hvězda, na vrbách
u sv. Prokopa. — Barvou mění se šedě, hnědavě, červenavě, ano i zelenavě na
tomže místě.

M. perpusilla sp. n. H. nejmenší. Kl. 2 — 4 mm, trvale tupě svon-
cov., na temeni vmáčklý a tmavou bradavkou opatřený, sede mou-
rový, k okr. bledší, rýhovaný, přeútlý. St. velice dl., suchá, lysá.
sotva yí mm ti., na basi vlásenitá, ale neplazivá, sklovitě bílá.
křehká. L. prořídlé, delší a kratší, široké, skoro rovně uťaté, široce
připojené, ale nesbíhavé, čistě bílé. Výtr. krátce ellipt., 6 — 8«.
k basi šikmo stáž. Cyst. sporé, úzce kopinaté, v ostrou špičku za-
špičatěné.

V lesním smetí u Běchovic, 6, 1919. V smetí v naší zahradě v Mnicho-
vicích, 6, 1919. Jednotlivě, ve společnosti M. acicula, jíž se zdá býti příbuznou.

b) Bílé nebo žlutavé.
a) Cistě bílé.
M. debilis Fr. 1836. (A. capillaris Fl. Dan., A. saccharinus Som.)
H. slaboučká. Kl. 5 — 8 mm, tupě zvoncov., matný, přeútlý, ne-

307

hygnof., mělce čárkov., jako st. čistě bílý, jen na temeni trochu še-
davý. L. prořídlé, jen '5e stejně kratšími střídavé, široce přirostlé,
bí'lé. St. dl., I mm ti., hladká, průsvitná, křehká, ukousnuté k sub-
strátu přirostlá, dole pýřitá, nahoře ojíněná. Výtr. válcov. ellipt.,
10 — 12 f(. Cys't. jehlicovité, dlouhé.

\' smetí, listí, mezi mechem, v jehličí v lesích a křovinách dosti hojná,
po celé léto.

M. oHda Bres. 1887. H. snirdufá. Kl. i — 2 cm, tupě zaobleně
zvoncov., pak rozlož, a nízce tupě hrbol., blanitě průsvit., lysý,
hladký, velmi hygrof., v mládí bledě žemlový, pak bílý se žluta-
vým temenem, do polov, s prosv. 1. St. nejvýš dvakrát delši pr. kl.,
obyčejně prohnutá, čisté bílá, suchá, celá hile mrtnatě moučnatá, na
basi ukousnuté přisedlá a dlouze vlásenitá. L. dosii husté, úzké,
■útlé, bílé, u tř. skoro volné, často vidlené neb i příčně žebernatě spo-
jené. Výtr. vejčitokulov., 8 — 9 .". Cyst. sporé, velké, tlustě sloupko-
vité, zaoblené, někdy i luprostřed zaškrcené.

V mechu na starých kmenech vrb v době podzimní stálý obyvatel, jednot-
livě nebo trsnatá. U Prahy všeobecně rozšířená. Páchne nakysle.

M. lineata Bull. 1790. H. čárkovaná. Drobná, bělavá, jednotlivě.
Kl. I cm, průsvit, bla.nitý, tupě zvoncov., hladký, lysý, bílý nebo
na temeni žlutavý, až k temeni rýhov., s prosv. 1. St. dl., i mm ti.,
bílá, hladká, rourkov., křehká, na basi vysoko bíle plstnatá. L. pro-
řídlé, bílé zúženě přisedlé, tenké, dosti' šiř. V^ýtr. ellipt., 8 — io,«.
Cyst. sporé, tyčinkov., křivolaké, často větvité.

V smetí a mechu v lesích a křovinách řidčeji. U Mnichovic spoře. Jest
mnohem vzácnější než M. flavoalba, jíž se dosti podobá.

M. mlcrospora sp. n. H. drobnovýtrusná. Celá čisté bílá. Kl.
I — iVz cm, záhy rovně rozlož, a hrbol., blanitě průsvit., velmi
hygrof., s prosv. 1. až do polov., na okr. skoro vroubkovaný a zře-
telné rýhov. St. dvakrát delší pr. kl., i mm ti., bílá, skelná, přeútle
poprášená. L. husté, útlé, šir. břich., obloukem zúž. a trochu sbí-
havé. Výtr. malinké, 3 — 5 /'• Cyst. velmr hojné, veliké, ellipt., vej-
čité, se zúženým oblým temenem nebo zaobleně sloupkovité neb

skoro palicovité.

V zetlelém listí v stinné olšině u Hrusic ve společn. M. pura. Není určitě
ani M. Micheliana ani M. flavoalba ani M. lineata. Spíše se zdá blízkou M.
ludia Fr., ale popis u autora jest nedostatečný.

M. arborea sp. n. H. stromová. Útlá, celá bílá, jen na temeni kl.
trochu nečislě nažloutlá, kl. 5 — 10 mm, ztuha blan., -neprůsvitný,
rovně rozlož., hladký (nečárkov.!), s okr. trochu dolů sehnutým.

308

St. vlásenitě ukousnuté přisedlá, i cm dl a V2 mm ti., hladká, m-
průsvitná, nahoře trochu ztluštělá, soitva slabě poprášená. L. ne-
stejně dl., velmi prořidlé, uprostřed nejširší, široce přirostlé. Výtr.
vejčitokulov., 6 ,«. Cyst. veliké, baňatě napuchlé, -tence zúžené, na
konci skoro paličkovité.

Význačná houbička v dutinách starých vykotlaných vrb u Mnichovic a
Prahy, na podzim. M. gypsea Fr. jest příbuz., ale má rýhov. kl. a průsv.
stopku a jest větší, výtr. válcov.

M. pithya Fr. 1874. H. jeliličná. Útlá, celá bílá. Kl. 6 — 10 mm.
blanitě průsvitný, nejprv zvoncov., pak ale rovné rozlož., s nasa-
zeným malým hrbolkem, aá k temeni rugosné rýhov., matný. St.
dvakrát delší pr. kl., i mm i\., rovná, hladká, suchá, v mládí ojí-
něná, na basi tlustou vlásenitou hlizkou k jehličí přisedlá. L. husté,
úzké, široce připojené. Výtr. válcov. nebo vřetenovité, k basi šikmo
•stáž., 8 — 10 fi. Cyst. malé, hojné, nitkov. paličkovrtě lokončené.

Na opadalém smrkovém jehličí pospolitě, 9, 10. U sv. Prokopa, u Roblína.
Koryčan na Moravě (SI). — Bělosti a matným, rozlož, kl. význačná.

M. Micheliana Fr. 1824. Obr. 51. H. Micheliova. Jednotlivě, celá
snéhobílá a jemně ojincná. Kl. i — 2 cm, tence mas., záhy ploše
rozlož., nízce tupě hrbol., jen při samém okr. s prosv. 1., hladký
(nerýhov.). Tř. 2 — 3krát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., dutý, matný.
celý ojínéný, dosti pevný, na basi až na i^, cm vysoko dlouhými
odstálými brvami porostlý. L. husté, nestejně dl., úské, obloukem
úzce připojené. Výtr. podlouhle ellipt., šikmo v delší stopečku stáž.,
8 ^i. Cyst. velmi, husté, ale drobné, rovně vřetenovitě jehlicovité.

Na zetlívajících stéblech trav a v naneseném smetí v zahradách, hájích,
v kravinách u Mnichovic v létě (od července) dosti hojná. Koryčany na Mo-
ravě (SI), u sv. Ivana. Lehce se poznává po sněhobílé barvě a hustých, úzkých 1.,
hladkém kl. (někdy excentr.) a skoro rohovitém tř. Posud byla málo známa
z Itálie, Francie a Německa.

d) Trochu nažloutlé nebo žluté.

M. flavoalba Fr. 1836. H. žlutobilá. Útlá, bělavá, kl. 1—2 cm.
tence blanitý, průsvit., kuželovité zvoncov., pak rozlož., s massivnim
hrbolkem, bélové žlutavý, až k hrbolu mělce rýhov. na okr. vroub-
kovaný, hladký, hygrof. St. dl., nitovrtá (>^— i mm), sklovité bledli
na konci pomoučená, dole vlásenitá, suchá. L. bílé, velmi prořídlé,
sotva které kratší. Výtr. ellipt., k basi stáž., 6—8 /'• Cyst. sporé,
veliké, vřetenovité, ostře zašpičatělé.

309

Obr. 51.

Obr. 51. I. Mycena Micheliana Fr., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 2. M.
tricolor Vel., jako před., 3. M. Rigelliae Vel., jako před., 4. M. tintinabulum
Fr., jako před., 5. M. sordida Vel., jako před., 6. M. cystidifcra W\., jako
před., 7. M. arborea Vel., jako před., 8. M. sanguinolenta Scbu., jako před.,
9. M. fusco-maculata Vel., zvětš. výtr. a cyst., 10. M. plicosa Fr., jako před.,
II. M. citrino-marginata Gil., jako před.

Ve vlhkých lesních niechatinách, v trávě na lesních holinách, ano i mimo
les po celé léto všude velmi hojná. Jednotlivě, ale pospolitá.

M. sulphurea sp. n. H. sírová. Drobounká, útlá, kl. 4 — 8 mm,
dlouho kuželov., oasto se špičkou nia tememi, pak mírně rozlož., bla-
nitý, suchý, bez loupavé pokožky, málo hygrof., s prosv. 1. při okr.,
celý syté sírošlutý. St. dl., teninká {V2 mm), suchá, lysá, skelně
průsvit., bledě nažloutlá nebo nahnědlá, lysá. L. velmi prořídlé, ne-
široké, skoro volné, bledě nažloutlé, na ostří temněji žluté. Výtr.
podlouhle ellipt., k basi šikmo stáž., 10 — 12 /«. Cyst. velice husté,
z široké base rovně hrotité. Duž. páchne pronikavě therem!

V jehličnat. lesích mezi mechem a travou jednotlivě a vzácně. 8 — 9.
U Mnichovic na více místech, ve Stromovce hojně, u Radotína. Mouchnice
na Mor. (.SI.) Od M. luteoalba Bolt. liší se cystidami.

M. mucronata sp. n. H. hrotitá. Příbuz. a podobná M. flavoalba,
ale menší a útlejší. Kl. 4 — 10 mm, dlouho kuželov. svoncov., s na-
sazenou na temeni špičkou, pak rozlož., 'S. hrbolkem, průsvitně bla-
nitý, hlede žlutavý, ale v mládí často masové načervenalý, jen do
poloviny s prosv. 1., za sucha jen u okr. slabounce rýhov., 'za vlhka
matný. St. bílá, teninká (i mm), sklovitá, suchá, hladká, lysá, na
basi vláknitě brvitá, nahoře 'slabě poprášená. L. husté, čisté bílé,
úzké, s dvojím systémem kratších střídavé. Výtr. ellipt., na basi
stáž., 7—8 !i. Cyst. sporé, velké, ze ztluštělého dolejška rovně
dlouze jehlicovité.

V niechu a jehličí pospolitě v lesích i mimo les u Mnichovic dosti často,

7—9.

e) Bélavé s temenem šedým nebo Jmédavým.

M. zephira Fr. 1821. (M. spinipes Sw. 1809). H. zephirová.
Větší dr., ale nejvýš útlý, .y tenince blanitýni, priisvitným, trvale^
tupé kuzelov., skoro až k temeni mělce rýhov., na temeni červeně
hnědavým, ostatně bílým 2—3 cm š. kl. St. dl., křehká, útlá, dutá,
hladká, celá přejemné poprášená, dole hnědavě načervenalá, nahoře
bledavá, někdy celá pleťově bledá, 2—3 mm ti. L. bílé, šir., pro-

311

řídlé, obloukovitě přirostlé. Bez vůně. \>tr. válcov. klínov., k. basi
stáž.. 9 — II n- Cyst. na ostří i \>\olt hojné, velmi veliké, tupě za-
obleně vakovité, válcov., často uprostřed zaškrcené, někdy s tyčin-
koví:, výrostky.

Xa podzim a v zimě ve vlhkém, hlubokém mechu v starých borech u Ku-
nic. Strašíc, na Šumavě.

M. cyanesceiis 'sp. n. H. modravá. Kl. asi i cm sir. a vys., trvale
tupě zaoblené krátce zvoncov., útle blanitý, nečisté bílý, s šedavým
temenem, na okr. se slutým nádechem, lysý, hladký, lesklý, až k te-
meaii velmi husté a jemné rýhov., is /prosv. 1. Tř. velmi dl., sotva
I mm ti, sklovitý, špinavé šedavý az šedavé lilákový, nahoře bledý,
celý můiicnaté poprášený, suchý, dole plstnatý, pomačkáním modra-
jící. L. velice husté, přeútlé, úzké, bílé, zúženě přisedlé. \'ýtr.
ellipt.. na basi šikmo stáž., 6 — 7 «• Cyst. sporé, kulovité, veliké,
hladké, žlutou šfávou naplněné. Rozemnuta páchne odporně!

Na kraji modřínového lesa u Hrusické cihelny, 7, 1918. V bučinách u Jevan,
7, 1918.

M. laxa sp. n. H. plyhá. Kl. i — lyó cm, rozlož., hrbolatý, bledavý,
s odstínem šedavým, na temeni okrové černošedý, přes polovinu
rýhov., skoro lesklý. Tř. velice dl. a teninký (i — 2 mm), křivolaký,
lysý, hedváb, lesklý, dole mourový a často smáčkly, nahoře čisté
bílý, na basi dlouze hrubé brvitý a plazivý. L. prořídlé, útlé, široce
břich., u tř. skoro volné, čisté bílé jako tř. pomačkáním rezavé.
Výtr. veliké, tupě ellipt., k basi šikmo s\až., 12 — 14 .«. Cyst. dro-
bounké, tyčinkovité, pokřivené, ano i větvité.

Jednotlivě na zetlelých větvičkách v Krči, 7, 1919. V olšině u Hrusic,
9, 1919. Pěkný a lehce poznatelný druh. Kl. se na dlouhé stopce klátí.

M. glaucopa sp. n. H. sivooká. Kl. i — 2 cm, útle blanitý, záhy
rozlož., nehrbol., bílý, ale na temeni černohnédý, útle až k temeni
rýhov. St. dl., rourkov., celá lysá, hladká, bílá, ale k basi černošedá.
L. dosti husté a šir., široce přirostlé, čisté bílé. Výtr. ellipt., 6 — 8^.
Cyst. z širší base zvolna rovně hrotité. Nevoní.

. Jednotlivě nebo po 2 — 3 na listnatém humuse v staré dubině ve Vídrholci

u Běchovic. 6, 1919. Jest příbuz. M. Micheliana, ale zbarvením se blíží také

k šedým druhům.

c) Červené nebo růžové, kl. sotva i cm.

M. juncicola Fr. 1836. H. sítinová. Trsnatá, kl. 2 — 4 mm. velmi
útlý, sklen., lysý. rýhov., žlutočervený až ohnivé červený. St. čer-

312

vená nebo do hnědá, sotva i mm ti., vystoupavá. L. bílé, prořídlé,
přirostlé.

Na sítinách a trávách v močálech, u rj-bníků velmi vzácně. Roku 1888
v červenci nalezl jsem tuto překrásnou houbičku v rákosí u rybníka »Nového«
u Čekanic (Blat.). Radno ji ještě jednou studovati.

M. acicula Schaeff. 1770. (A. Scopolii Lasch., A. coccineus Scop.,
A. Clavus Bolt.) H. jehličková. Velmii gracilní, kl. 3 — 8 mm, útlý,
křehký, nejprv tupě kuželov., pak rozlož, a trochu hrbok, až do polo-
viny čárkov., orančoz^é rumélkový, posléz značně pobledlý. St. "ce-
líce dl., sotva y2 mm ti., dosti tuhá, často křivolaká, suchá, v celé
hořejší čá^ti pýřitá, žlutá, na basi vlásenitá, dutá. L. prořídlé, bě-
lové, posléz na dně žlutavé, nešiř., u tř. volně zaoblené. Výtr. po-
dlouhle ellipit., zviotea v stopeoku zúž., často obloiukovitě zahnuté,
6 — 7 IX. Cyst. žádlné.

Charakteristická houbička ' pro roští a křoví, kdež vyrůstá ve vlhkém
smetí mezi travou, po celé léto a všude velmi hojně. Jednotlivé neb i trsnatá.

M. vitilis Fr. 1836. H. měnlivá. Velice gracilní. kl. 5 — 10 mm,
kuželiovijtě zvonooiv., blainliítý, čosfo s nasazeným, tmavěji šedohně-
davým hrbolkem, ostatně hladký, lysý (nerýhov.), medové žlutavý
až šedobílý a bílý, hygrof., s prosvit. 1. St. předlouhá, teninká,
(>4,Tnm), hladká, lysá, suchá, bíle 'skleněná, dole sedává a v dlouhý,
brvitý kořínek prodloužená, nahoře sotva pomoučená. L. dosti
husté, útlé, často lehlé, úzké, úzce připojené, čisté bílé. Páchne ky-
sele. Výtr. ellipt., 8 .«. Cyst. veliké, kulaté, stopkaté, ježatě ostnité.

V mechu v zahradách, v lesích pospolitě, řidčeji. 8-— 10. U Mnichovic
hojně, Jevany, Říčany, Radotín, Zbirov.

M. adonis Bull. 1791. H. jitřenka. Kl. 5—6 mm š. a 6—8 mm vys.,
trvale ostře kuželov., v mládí s okr. rovným, rumělkově červený,
v stáří bledé růžový, tence blan., až k temeni rýhov. St. předlouhá,
I mm ti, skleněná,"^ hladká, suchá, bezbarvá, nahoře poprášená, dole
dlouhými vlásky připínavá. L. dosti šir., prořídlé, čistě bílé, úzce
připojené. Výtr. ellipt.. 6—7 /'• Cyst. hojné, veliké, rovně ostře za-
špičatělé, dolů zvolna ztluštělé.

Xa vlhkém mechu v olšině u Hrusic, jednotlivě neb í trsnatá. ftevnice
(Kav.), Radotín. 8 — 10.

i) Kl. přes 2 cm šir.

M. rosea Bull. 1790 (A. purus Pers. 1797). B. ředkvičková. \'ětší
dr. barvy růžové fialové, křehký, kl. 2—5 cm. tence, skoro vodnatě

21 '^'

ji 'ížc"nn

\

Obr. 52.

Obr. 52. I. Mycena cimicaria Vel., v přir. vel., zvětš. cystidy s výtr., 2. M.
parabolica Fr., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 3. M. galericulata Sccp., v přir.
vel., zvětš. výtr. a cyst., žebernatina mezi lupeny (zvětš.), 4. M. lactcscens
Schrd., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 5. M. epipterygia Scop., v přir. vel.,
6. M. pullata Berk et Cooke, v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 7. M. sr'--=--
Vel., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 8. M. ler\errima Bk., málo zvětš.,

salicina
, zvětš.
výtr. a cyst.

mas., zvoncov., pak rozlož, a trochu hrbol., hygrof., s trochu prosv.
1. při okr. Tř. dvakrát delší pr. kl, 3—4 mm ti., často stočený,
křehký, rourkov., nahoře mrtnatý, dole dlouze vlásenitý. L. dosti
prořídlé, skoro trojhranné, šir., u tř. hluboce vykrojené, na dne
příčně čehernaté, fialové. Voní silně ředkvičkou. Výtr. ellipt., 6 — 8 .«.
Cyst. obrovské, válcovitě tupě vakovité neb i napuchlé.

V lesích na opadalém listí, jehličí a v smetí, ve vlhkých koutech a zvláště
v olšinách, jednotlivě, p.le v houfech, od května do zimy po celé zemi všude
•obecná. Mění se barvou i velikostí, ale ředkvičkovým zápachem v každém pří-
padě lehce poznatelná. Někdy jest i celá bílá. Nalezl jsem v potočinách u Mni-
■chovic odrůdu drobnou, s kl. žemlově hnědým, za sucha žlutavým, s výtr. men-
šími (var. discolor m.).

M. sordida sp. n. H. špinavá. Velik. i tvar jako u před. Kl.
2 — 3 cm, kuželov. zvoncov., pak sklenuté rozlož., hrbol., tence mas.,
hladký (nerýhov.), za vlhka špinavě šedavý s prosv. 1. při okr., za
sucha špinavě bělavý. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti, rovný,
hladký, lysý, křehce lámavý, solidní, posléz trochu dutý, šedavý,
na konci do olivová, sklovitě průsvitný. L. dosti husté, tenké, šir.
břich., u tř. zaobleně vykrojené, nesbíhavé. Výtr. ellipt., 7 — 8 .".
Cys;t. žádné. Houbově vonná.

Na zetlelém jehličn. nánosu v smrkovém lese v Potočinách u Mnichov.
ve společnosti Psalliota arvensis, v listop. 1915. — Nemohu v literatuře nic
podobného nalézti.

VI. Vdké dr., do sedá něho hnědá (řídce bílé), s tuhým, kořenujícím tř.

a) Cyst. vakovitě kulovité, hladké nebo ostny posázené.

M. galericulata Scop. 1772. Obr. 52. H. sahajavá. Obyčejně
irsnatá, ale také jednotlivě, kl. 3 — 5 cm, dosti ztuha kožoviiý,
dlouho zvoncov., pak rozlož, s nízkým tupým hrbolem, zvláště
k ostrému okr. hlanitě průsvitný, za sucha radiálně hustě svraskalý,
nečistě bělav}', uprostřed šedohnědý, mělce rýhov. Tř. velmi tuhý,
ý, lesklý, elast., často smáčkly, na basi ztluštělý, vlásenitý a

315

v dlouhý kořen prodlouž., někdy skroucený, 2 — 4 mm ti., šedoJinc-
davý, nahoře bledý. L. prořidlé, tuhé, 'tlusté, uprostřed nejširší,
k tř. i ok. ztížené, u tr. zoubkem odsedlé, mléčně bílé, v stáří na-
sedlé s odstínem růžovým,, na dně příčné hrubé žebernatc a čeber-
natě mezi sebou spojované. Výtr. veliké, ellipt. vejčii:é, 8 — 9 f*,
pouze 2 na basidii, dlouze hrubě stopkaté. Cyst. kulovitě vak0'vité.
oslnité.

Obecná houba na pařezech listnat., hlavně olši, dubů, buků, vrb po celý
rok (i v zimě). Mění se značně barvou i velik. — Na vrbách vyškytá se odrůda
menší, celá bílá, s kl. hustě radiálně vráskov., hedvábně lesklým (var. candicans
m.). — Na olších pozoroval jsem form.u (var. furcata m.) gracilnéjší, s kl.
I — 2 cm, šedavě žemlovým, tř. i — 2 mm ti., s 1. velmi prořídlými, širokým a
hlubokým úhlem u tř. odsedlými, často vidienými, jen s i systémem kratších
střídavými. — V starém borovém lese u Radotína našel jsem formu (var.
erubesccns m.) celou čistě bílou, ale pomačkáním rychle růžově se barvící. —
Na zetlelém dubovém listí u Mnichovic sbíral jsem podivnou formu (var. elon-
gata m.), menší, čistě bílou, s tř. velice dl., tenčím, smačklým, dole na listi
plazivým a bi vitým, s 1. užšími, útlejšími, s nádechem růžovým, kl. na temeni
hrubě bradavkatě svraskalým, radiálně hustě vráskov., přehustě rýhov., vý-
trusy 12 — 14 ^ř, cyst. dvojími: jedněmi sporými, kulovitými a ostnitými, dru-
hými malinkými, ve velikém množství, křivolace nitkovitými, ano větvitými.
Třeba ještě dále pozorovati, není-li to samostatný druh.

M. vernalís sfp. n. H. jarní. Vdik. a tvar M. metata. Kl. i — i^-^ cm
vys., trvale tupé kuželov., se ao.lidnim hrbolem, celý až k temeni
hustě rýhov., tence mas., ale nikoliv blan., hygrof., za vlhka mou-
rové šedý, za sucha špinavé bélavý, hladký, lysý. Tř. velice dl.,
I — 2 mm ti., často křivolaký, stuha rigidní, lysý, suchý, celý podél
hluboce rýhov., na basi; hrubé a dlouze bíle štětinatý, kořenující,,
temné mourové šedý, jen nahoře bledý, sotva dutý. L. dosti husté,,
rigidně tlusté, bílé, neménlivé, dosti šir.. ale nebřich., úzce při-
sedlé. \"ýtr. krátce ellipt., tupé, 6 — 8 //. Cyst. kulov., velké, přisedlé,.
krátce ostnité. Bez zápachu.

Na zetlelých větévkách pod starými hlohy v mokrém, teplém (k jihu)
chráněném údolí lučním pod MyšHnem u Mnichov., jednotlivě, již koncem
dubna 1918. — Podivný dr., cystidami a rýhov. kl. ]M. metata připomínající^
ale rýhov. třeněm na M. polygramma poukazující.

M. phyllophila sp. n. H. listomilná. Podlobná M. gailericul., ale
útlejší, menší. Kl. i — 11/2 cm, trvale kuželov., se 'solidním hrbolem,
hladký, lysý, matný, bílý, ale s nádechem růžovým, přes pol0'vinu
rýhov.. tence blaniiým. Tř. velmi dl., 2 — 3 mm ti., k basi zvolna
ztluštělý, průsvitně bílý, záhy dutý, měkký, lysý, hladký, na basi vy-
soko dlouze vlásenitý, ukousnuté k listí přisedlý (neplazivý). L/

316

husté, široce břich., u tř. zaobleně volné, bledé růžové, pomačkáním

a v stáří neměnlivé. Výtr. vejčitoellipt., 6 — 8 /*. Cyst. kulov., veliké,

ostnité.

Na opadalém březovém a dubovém listí v listn. háji u Mnichovic, po-
spolitě, 9, 1918. — Nedá se spojiti s bílými formami M. galerie, stanoviskem a
třeném od nich se liší.

M. Pruni sp. n. H. trnková. Podobná a příbuz. M. galericul. Kl.
I — 3 cm, záhy rozlož, s vyniklým, tupým^ červenohnédým hrbolem,
hygrof., za sucha matně šedavý, jakoby radiálně vláknitý anebo
jinovatkou pokrytý, aš do polov, lirnbé rýhov., tence mas. Tř.
dl0'uhý, lysý, hladký, skelně bledý, všdy plose smáčkly, na basi
ztluštělý a ukousnuté přisedlý, hrubě dlouze vlásenitý, 3 — 4 mm ti.,
dutý. L. prořídlé, široce břich., tlusťoučké, bílé (nerůžovící), u tř.
volně zúžené, na dně přičně rugosní. Výtr. ellipt., k basi stáž., 4
na ibaisidii, 8 — 9 y.. Cyist. f\-e'liké, kuilo-v., o-sitnitté.

Na mrtvých kmenech trnky ve vlhkém koute lesním (netrsnatá!) u Mi-
rešova, jednotlivě. 10, 1918.

M. fagetorum Fr. 1821. H. bučinná. Úplně podob, a příbuz. M.
galerie, ale menší, kl. 1V2 — 2>4 cm, 'tenčeji a měkce blanitý, šedo-
Iinédý s velmi prosv. temnými 1. až k samému středu, rozlož., hrbol.,
velmi hygrof., za sucha šedobélavý, radialné hrubé vrásčitý. L.
bílé, často s růžovým nádechem, velmi prořídlé, na dně příčně ru-
gosní, nepříliš šir., zúženě přisedlé, od tř. se společně (límccvitě)
trhající. Tř. tenčí i — 2 mm, hladký, lysý, velice křehký, lámavý,
mékký, průsvitný, dutý, rohově šedý, dole dlouze pla:;ivý a vláse-
nitý. Výtr. válcov. ellipt., 10 — 12 ,«. Cyst. vakovité, ostnité.

V dubinách abučinách na opadalém listí, v němž se plazivou basí kořeno-
vitě rozlizá. Pospolitě ale netrsnatě. Dosti řídce. Jevany, Mnichovice, Davle,
Chuchle, Zbraslav, Hvězda. j3d července do zimy.

M. excisa Lasch 1829. H. vykrojená. Kl. 2 — 3 cm. záhy rozlož,
s vyniklým tupým hrbol., tence blan., velice hygrof., za vlhka černý,
s prosv. 1., za sucha šedý, hluboce až do polov, rýhov. Tř. trochu
delší pr. kl, 2 — 3 mm ti., měkký, dutý, skleněný, hladký, lysý,
černý, nahoře bledší, skoro vždy ploše smáčkly. L. prořídlé, velice
široce břich., u tř. vykrojeně zúžené, šedé, na okr. bělavé, tenké,
-na ostří hladké. Výtr. krátce ellipt., 8—10 ^. Cyst. hojné, veliké,
kulov. nebo ellipt. vakovité, někdy sem tam na temeni zúžené. Bez

vůně.

Na holé zemi jednotlivě mezi travou na vrcholu Koženého vrchu u Mni-
chovic 9, 1918. — Roste prý také trsnatě na jehlic, pařezech.

317

M. laevigata Lasch 1828. //. hladká. Zjev a velik. M. sud^ra, kl.
I — 2V2 cm, blanitě průsv., bílý, ale na massivním hrbolku žemlový,
hladký, lysý, hygrof., sotva zřetelně rýhov., zvoncov., pak rozlož.
Tř. dl., 2 — 3 mm 'ti., skelně průsv., křcJiký, lámavý, podél se trlui-
jící, dutý, hladký, lysý. L. prořídlé, velmi tlustě mas., široce břich.,
u tř. zaobleně vykroj., bílé, na plose i dně Jirubě příčně žeber naté.
Nevoní. Výtr. široce ellipt.. 8 — 9 ,«. Cyst. nízce kulov., sotva ostnité.

Na opadalém a naneseném listí a smetí v křoví na teplých vápenných
stráních u sv. Prokopa. 10, 1918. — Zde věrný popis dle naší houby. Nemohu
rozhodnouti, je-li shodnou s Laschovou, poněvadž tato jest neúplně popsána.
Dle Rickena trsnatě na jehličn. pařezech.

M. calopus Fr. 1867. H. leponohá. Kl. 2 — 3 cm, dlouho tupě
zvoncov., pak rozlož., šedý, hygrof., za sucha světle šedavý, hladký,
lysý, až k temenr mělce rýhov. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl., 2 — 3 mm
ti., tuhý, rovný, hladký, suchý, zářivě zlatožlutý dole do hnědavá,
celý hile poprášený. L. prořídlé, dos'ti tlusté, mléčně bílé, úzké, volné.
Výtr. vejčitokulov., 8 — 10 ,«. Cyst. (dle Rickena) kyjovité, ostnité.
Nevoní.

Na trouchnivých pařezech vzácně. Jest zbarvením překrásný druh. Na
smrkovém pařezu u Kunic, 9, 1916. Šumava (Kav.), Brdy.

M. dissiliens Fr. 1836. H. trhavá. Velik. a zjev skoro IM. alca-
lina. Kl. 2 — 3 cm, tupě zvoncov., pak sklen, rozlož, s velkým, tupým,
hnědým 'hrbo'lem, skoro blan., průsvitný, lysý, ale matný, popelavě
hnědý, k okr. bledší, mělce a hrubě až k temeni rýhozK Tř. sotva
delší pr. kl., poměrně silný (3 — 4 mm), dutý, někdy smáčkly, vod-
natě křehký, šedohnědavý, naboře bledý, hladký, dole vlásenitý, pře-
lomen v pentlice se třepící. L. velmi prořídlé, bílé, nešiir., široce při-
rostlé. Výtr. tupě ellipt., 5' — 6 ,m Cyst. vako'VÍtě kyjov. ostnité.

V lesích mezi mechem a listím vždy v houfech jako nasetá ^' létě a na
podzim, nehojně. Nepáchne, ale rozemnuta připomíná aroma čpavkové. Někdy
podobá se také M. rosea. U Mnichov, v lesích sem tam, Jevany, Brdy.

M. Rigelliae sp. n. H. Rigellové. Hustě trsiuitá, velik. a tvaru asi
^l. g-aleric. Kl. i — 2 cm, dlouho tupě sklen, zvoncov., pak rozlož,
tupě hrbol., na okraji zaúblený, šedě hnědavý, za siicha špisiavě
kozový, uprostřed temně hnědý, mělce do polov, rýhov. Tř. dl.,
2 — 3 mm ti., dosti tuhý, obyčejně smáčkly, pevný, pak dutý, kašta-
nově hnědý, nahoře bíle pomoučený, dole dlouze rezavě vlásenitý a
velice kořenovitě prodlouž. L. dosti husté, čistě bílé, tlusté, velice
šir., u tř. zaoblené, pomačkáním hnědnoucí. Celá houba páchne pro-
nikavě therem! Výtr. krátce široce ellipt., k basi šikmO' stáž., 10 /«-

318

Cyst. veliké, ale sporé, tlusté kyjovité, zaoblené nebo i krátce za-
špičatěné, hladké.

Xa pařezech dubů a lip vzácně. 8 — lo. \' dubinách u Chhimcc n. C. sbírala
si. Alois. Rigellová, 8, 1915. Na dubech u Jevan a Habru, na dubech ve \'idr-
hoki u Jiren, Zehušice v Zel. Hor. (Maximovič). — Trsnatostí, zbarvením a
zápachem vždy lehce poznatelná.

b) Cyst. nitkovité, kopinaté, jeh.licovité, větvité, neostnitc.
a) Kl. hily.

M. fuscescens sp. n. H. hnědnoucí. Jednoitlivě, ale pospolitě, velik.
i zjevu M. gallericulaita. Kl. 3 — 4 om, rozllož., .tupě hrbol., tence ma?.,
až k temeni mělce rýhov., nejprv cistě bílý, ale pak nahnědlý,
hladký, lysý. Tř. dl., 2 — 3 mm ti., rovný, hladký, hnědý, nahoře po-
moučeně mrtnatý, dole vlásenitý, dutý, křehký. L. prořídlé, velmi
široce břich., u okr. kl. zaoblené, zúženě připojené, na dně příčně
šebernafé, nejprv čistě bílé a záhy hnědě skvrnité, pak celé hnědé.
Duž. bílá, hnědnoucí, nevonná. Výtr. tupě ellipt., k basi stáž., 8 až
9 ,M. Cyst. různého tvaru, některé kulovitě vakovité, veliké, jiné
v zoban zúž., jiné dokonce v i — 2 ramena rozdělené, prodloužené,
jiné váloov.

Jednotlivě ale pospolitě v trávě a mechu na krajích lesních u Mnichovic
dosti často, Jevany, Davle, Slapy. V létě až do pdzima. Rychlým hnědnutím a
netrsnatým vzrůstem význačný druh.

M. sudora Fr. 1821. H. bílá. Kl. i>4— 21/2 cm, trvale knželov.
zvoncov., někdy trochu rozlož., pak ale tupě hrbol, blanitě mas.,
celý čistě bílý, hladký, jemně mělce rýhov. Tř. velmi dl., i — 2 mm
ti., bělostný, dole vlásenitý, nahoře útle rýhov. L. úzce připojené,
nešiř., dosti prořídlé, bílé s nádechem růžovým. Výtr. lupě ellipt..
13 — 15 /(. Cyst. velké, rio.vně zašpičatělé, dole širší.

Na pařezech listn. stromů, na zetlelých listech v hájích řídce. V Ra-
dotíně v říjnu* 1913 (Šimek), Kosoř, nad Trójou.

P) Kl. zbarvený.

M. deformata sp. n. H. znetvořená. Kl. 2—3 cm. blanitě průsvit.,
trvale tupě kuželov., posléz trochu rozlož, s vyniklým, tupým
hrbolem, vždy excentrický a různě znetvořený, hy^^rof.,^ šedavý,
matný, až k temeni mělce rýhov., vrásčitý. Tř. málo delší pr. kl.,
2—:^ mm ti., hladký, lysý. skelně bílý, dole trochu nasedly, vždy
nahoru zvolna ztluštělý, na basi dlouze vlásenitý, ale nekořenivý.

319

L. prořídlé, šiř., obloukovitě na tř. sbíhavé, bílé. \'ýtr. ellipt., na

basi šikmo stáž,, 8 — lo ,u. Cyst. sloupkovitě tyčinkov., rigidní, tupé,

tlusté. Nevoní.

Xa opadalém listí a jehličí v lesním stínu u Kunic, trsnatá a hustě po-
spolitá, 8, 1918. — Zde opět přiklad, jak r. Mycena tvoří přechody k r. Omphalia.

M. parabolica Fr. 1836. H. parabolická. Velikost a tvar asi jako
M. polygram. Kl. i — 1I2 cm š. a i — 25'2 cm vys., trvale dlouze kiiše-
lov. tupé zvoncov., trochu hygrof., za vlhka temné mourové hnédý
s černým temenem, za sucha šedý, bíle ojíněný, až k tem. mělce
hrubé rýhov., blanitý, průsvitný. Tř. vehni dl., 3 mm ti., dolů zvolna
ztluštělý, černohnědý, dole dlouze bíle vlásenitý, někdy s odstínem
fialovým, dutý, elast., útle vláknitý. L. dosti tlusté, u tř. skoro volné,
prořídlé, úzké, bílé, na ostří i ploše pokryté již lupou viditelnými
osténky (cystidami). \^ýtr. vejčitoellipt.. k basi šikmo stáž., 12 až
14 //. Cyst. převeliké, rigidní, tyčinkov., na konci často ostře hrotité
■neb přišpičatěné, dole širší. Nevoní.

Xa pařezech v humuse a smetí lesním, v houfech nebo i trsnatá, nehojné.
Hlavně na podzim. Mnichov., Ondřejov, Jevany, Říčany, Strašíce, Šumava,
Hvězda (hojně!). — Tmavou barvou a náprstkovitým kl. lehce poznatelná.

M. atrofusca sp. n. H. černohnědá. Jednotlivě nebo trsnatá, statná,
černohnědá. Kl. trvale tupé kiiželov., s široce odstálým okr., temně
hnědý s černým temen., hygrof., za vlhka trochu slizký, s prosv. 1.
do V3 kl., podle okr. nepravid. krátce rýhov. Tř. dl, 3—4 mm ti.,
temně hnědý, dole černý a brvitý, vždy po celé délce smáčkly, tuhý.
L. dosti husté, tlusté, šir., u tř. skoro volné, čistě bílé, pomačkáním
•trochu hnědnoucí. Výtr. šir. ellipt., k basi krátce stáž., 12 — 15 .".
Cyst. na ostří sporé, nepatrně malinké, tence tyčinkov., jen některé
na basi cthištělé.

Na smrkových pařezech v lesích v Krkonoších, 7, 1919 'Jedlička). Jest pří-
buz. před., ale kl. dole široce rozevřený, větší a cj"st. docela jinaké.

M. polygramma Bull. 1788. H. rýhovaná. Kl. tence mas., tupě ku-,
želov. nebo podlouhle zvoncov., 2 — 4 cm, tuhý, na okr. hustě rýhov...
temné šedý neb i do hnědá, suchý. Tř. velmi dl., 3 — 4 mm ti., tuhý,
šedý neb i ocelové modravý, hedvábně lesklý a ostře podél hustě
rýhov., často pokroucený, dole brvitý. L. k tř. zúž., skoro volné,
bélavé. Výtr. vejčitoellipt.. 8 — 9 i*. Yý^r. vřetenov., rovně za-
špičatělé.

Na pařezech listnat. stromů jednotlivě i trsnatá, po celých Cechách hojná,
po celé léto. Kl. jest posléz kuželov. rozepjatý, radiálně přejemně žilkov., na
okr. hrubě rýhov.. šedý. Již po stopce lehce poznatelná. Kl. i 1. v.istáří bývají

320

hnědě skvrnité. — ■ U Roblína v teplých listn. hájích nalezl jsem formu (var.
fuscowaculatci m.) s tř. dole hnědavým, nahoře bledým, s 1. čistě bílými, kl.
šedým, pomačkáním rychle hnědnoucími, s duž. na řezu rychle červenající.

M. cystidifera sp. n. H. cystidonosná. Kl. i — 2 cm, kuželov., zvon-
cov., průsviitniě Majn-., lískově načervenalý, čárkov., hilaidký, lysý. Tř.
dl., tenký (i — 2 mm), bledý, hladký, dutý, nahoře velice pomoučený.
L. skoro prořídlé, bělavé, dosti šiř., ■skoro volné, na ploše i na dně
příčně žilkované, na ostří cystidami chlupaté. Výtr. kulovitě hruš-
kov., 7 — 8 ,», cyst. na ostři přehusté, předlouhé, nitkovité. Nevoní.

Poblíž dubového pařezu na stráních Radolínských v říjnu 1915. — Svými
cyst. a výtr. zvlášť význačný dr. M. rhaeborhiza Lasch jest asi příbuz., výtr. prý
jsou ale ostnité a o cyst. se nemluví.

M. melina sp. n. H. medová. Trsnafá, kl. 2 — ^^^ cm, velmi
hygrof., nejprv tupě zvoncov., pak nízce rozlož., na tem. uťatý,
'blaniíě průsvit., aň do středu hustě svraskale rýhov., světle medově
žemlový s prosv. L, hladký. Tř. předlouhý, rovný, 2 — 3 mm ti.,
dutý, dosti pevně elast., hladký, bledě žemlo^vý, dole vlásenitý. L>
prořídlé, vlnitě zprohýbané, na dně žebernaté, bledé, široce přirostlé
a často^ zřetelně sbíhavé. Výtr. skoro kulaté, 4 — 5 <«. Cyst. sporé,
krátce nitkovité, někdy s větévkou.

Na trouchnivých pařezech v pralese pod Boubínem v Šumavě v červenci

1914 sbíral p. Hejny. Podivný druh, opět jevící vztahy k r. Omphalia. Snad

jest M. rhaeborhiza L.asch příbuzná.

M. tíntinabulum Fr. 1836. H. pařezová. Velik. i tvar M. galerie,
ale st. vždy krátké. Kl. nejprv tupě zvoncov., pak rozlož., sotva
nízce hrbol., blanitý, 2—^ cm, hnědý, lískově šedý až i bělavý,
Jdadký, slizký, podle okr. rýhov., hygrof. Tř. sotva delší pr. kl,
2 mm ti, k basi ztenč., skoro rohovitý, bledý, dole kaštanově hnědý,
hladký, lysý, tuhý. L. bílé, v stáři načervenalé, tenké, prořídlé,
břich., u tř. zactolené. Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 7—8 f*- Cyst.
křivolace vláskovité, sporé. Nevoní.

Na kmenech a pařezech, hlavně bukových, jednotlivě i v trsech, celé
léto až do zimy. Řídce. Vídrholec u Běchovic, Jevany, Šumava (Kav.).

M. cimicaria sp. n. H. štěničná. Kl. 1—3 cm, nízce sklen., s tupým
hrbolem, tence mas., hygrof., ■smolně černavý, s prosv. 1., za sucha
olověně šedý, hedvábně lesklý, na okr. vroiubkovaný a krátce mělce
rýhov. Tř. málo delší pr. kl., 3—4 n^m t^- pevný, elast., lysý, hladký,
■oblý, šedý, v dlouhý vlásenitý kořen prodloužený, posléz dutý. ^^L.
tmavošedé, u tř. hluboce vykrojené, nehusté, šiř. a dosti ti., příčně
rugosní, vykrajovaně hrubě zubaté. Duž. v kl. bílá. v tř. šedava,

521

vodnatá, silné štčniccini odporně páchnoucí (po rozemnutí). \'vtr.
4 na bas., podlouhle ellipt., 7 — 8 .". Cys:. přemalinké, nad basidie
sotva vyniklé, křivolace, tence nitkovité.

V starých borových lesích z humusu jednotlivě, patrní": z podzemnich ze-
tlelých kořenů, vzácně. U Ondřejova, Mnichovic, Hrusic, jirna (Zv.), Radotín,
v létě a na podzim. Dosti velká houba, snadno poznatelná. Zápach hlavně z ro-
zemnutého tř. jest hrozný. Chtěl jsem ji dřivé považovati za IM. rugosa Fr.,
zvláště dle podobného obrazu v Cooku, ale vidím, že tento druh jest pochybný.

c) Houba páchne pronikaz'é čpaťkem.

M. alcalina Fr. 1821. H. louJiová. Trsnatá, velká, asi jako M. ga-
lerie. Kl. 2 — 5 cm, kučelov. zvoncov., pak rozlož, s tupým vyniklým
hrholcm, dosti mas., hygríof ., za vl'hlka černohnědý, s 1. do ^ prosv.,
k okr. bělavý, často jako ojíněný. Tř. dl.. 2 — 3 mm ti., černohnědý
s fialovým tonem, lysý, hladký, dole dlouze vlásenitý, rovný, tuhý,
lámavý. L. mléčně bílé, nešiř., dosti tlusté, skoro prořídlé, na dně
příčně žebernaté, obloukovitě připojené a někdy žebernatě sbíhavé.
Páchne silně čpavkem. Výtr. ellipt., na basi šikmo stáž.. 8 — 12 «.
Cyst. hojné, veliké, vakovitě ellipt., někdy s krátkou špičko v.
Na pařezech a dříví v zahradách a lesích hojně, hlavně na podzim.

M. ammoniaca Fr. 1824. H. čpavková. Před. podobná, také dosti
veliká (2 — 4 cm), kl. trvale tupě kuželov., šedavý s odstínem do
hnědavá neb i růžová, velmi hygrof., za sucha skoro bílý, svraskale
rýhov. L. mléčně bílé, dosti tlusté, nešiř., prořídlé. Tř. dl.. 2 — 3 mm
ti.. du'tý, lámavý, hladký, 'Světle po^pelavý, skoro průsvitný. \'ýtr.
ellipt., 10 ,«. Cyst. tyčinkov.. zašpičatělé, často pokřivené, dole širší.
Páchne ostře kysele čpavkovitě.

Jednotlivě na zemi a mezi listím a smetím v lesích, na polích, u cest,
v zahradách všude hojně po celé léto. Hojně ve Stromovce.

M. leptocephala Pers. 1798. H. ojíněná. Útlá, křehká, lámavá.
Vždy jednotlivě. Kl. i>l — 3 cm, hygrof., sklen, rozlož., sotva hrbol..
Jiluboce skoro ač do středu rýhov., tence průsvitný, matný, ojíněný,
smutně šedý do hnědavá, často nepravidelný. Tř. křehký, láma\^',
rourkovitý, velmi dl., i — 2 mm ti., hladký, lysý. šedohnědý, dole
temnější. L. šedé, velmi prořídlé, nešiř., velmi křehké a nápadně na
ploše i mezi sebou příčně žilkované. Výtr. ellipt.. 7 — 8 f^. Cyst.
sporé, malé. krátce zašpičatělé, dole napuchlé. Páchne odporně
čpavkem.

Na pařezech, v trávě, mechu, smetí, často podle lesních potoků a v mo-
křadlech, vždy ojediněle, po celé léto. A sude rozšířená.

322

M. nítrata sp. n. //. dusičná. Daleko drobnější než před. Kl. i až
lYz cm, rozlož, kuželov., skoro se špičatým hrbolkem, útle blan.,
hygrof., lysý, nerýhov., s pros v. 1., šedavý, na temeni do hnědá, za
sucha bělavý. Tr. dl., teninký {V2 mm), hnědavý, nahoře šedý,
křehký, dutý, hladký, nahoře poprášený. L. velmi prořídlé, nešiř.,
uprostřed nejširší, u tř. obloukovitě připojené, mléčně bílé, s kra;-
šími střídavé. Výtr. kulov. ellipt., 5 — 6 /». Cyst. hojné, tyčinkovité,
rovné, tupé, dole ztluštělé. Páchne čpavkem.

Ve vlhkém mechu v modřínovém lese na Boukalově stráni u Mnichovic
v srpnu 1917, ve velikém množství jako nasetá (netrsnatá). Poblíž modřinu
u Hrusic, 5, 1918. S před. nemiiže býti spojována.

VII. Me7iší nebo prostřední druhy, sedavé nebo hnědavé, s křehkým,

nekořenujícím třeném.

. a) Cyst. kulovitě vakovité, ostnité.

M. cyanea sp. n. H. blankytná. Kl. i — 2 cm, trvale kučelov., s na-
sazeným massivním hrbolem, tence blan., hygrof., šedě hnědavý,
za sucha skoro bělavě olověný, až k temeni hustě rýhov. a mimo to
radiálně útle vláknitý. Tř. velmi dl., i — 1>4 mm ti., dosti tuhý,
dutý, hladký, lysý, dole šedavý, nahoře nečistě bělavý, na konci
ocelově modrý. L. husté, tenké, dosti ši-r., břich., u tř. zúž., bílé.
Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 6 — 7 ^i. Cyst. nízké, kulovité, ost-
nité. Nevoní.

Pospolitě ve vlhkém koutě v mechu pod křovím v teplé rokli nad Trójou,
10, 1018. Jest příbuz. M. vitrea.

M. flavescens m. H. nažloutlá. Kl. 5 — 10 mm, trvale kuželov.,
na temeni skorO' bradavkovitý, útlý, průsvitně blan., hygrol., lysý,
šedě bělavý, ai3 Ik item. útle rýhov., na okr. často nažloutlý a také na
ostří 1. žlutavý. Tř. předlouhý, sotva >4 mm ti., dole vlásenitý, ale
nekořenující, bledý, dole do šedohnědava, lysý, suchý, dutý, lá-
mavý, v mládí útle poprášený. L. mírně břich., dosti prořídlé, u tř.
volné, čistě bílé. Výitr. význačně klinovité, 8 — 10 \i. Cyst. hojné,
kuiliav. viakl3iviité, hiiistě io'stn<ilté. Nevoní.

V kj'prem mechu v modřínovém lese u Mnichovic, 8, 1915- Hojně v písči-
tých borech u Lysé a Čelákovic.

M. vitrea Fr. 1821. H. skleněná. Kl. i— 2>4 cm, tupě zvoncov.,
pak rovně rozlož., sotva hrbol., útle průsvitně blaniiý, mělce
svraskale rýhov., velmi hygrof., s prosv. 1. až k temeni, šedavý
s hnědým tonem, za sucha šedý, hladký. Tř. dvakrát delší pr. kl.,

323

I mm ti., dole šedchnědavý a vlásenitý, nahoře bělavě skelný, dutý,

hladký, L. prořídlé, bélavé, dosti úzké, zúženě přisedlé, na dnč

velice význačné sítnate šehernatc. Výtr. ellipt., 6 — 9 /<. Cyst. velmi

nízké, kulov. hruškov., ostnité.

Na jehličí v starém borovém lese u Mnichovic jako nasetá (netrsnatá).
V létě. Celkem vzácný druh.

M. iiietata Fr. 1821. H. kuzelovitá. Kl. i>4 — 2 cm vvs. a i cm
dole šir., trvale v dlouJiý, solidní, úský zoban kučelovité protáčený,
šedý, hnědě narúžověh'', matný, hygrof., až přes polov, hrubé rý-
hov., blanitě mas. Tř. velmii dl., tenký (i mm), lysý. hladký, ri-
gidní, lámavý, rourkov., pcdél vláknitý, šedavý, nahoře často po-
kroucený. L. dosti úzké, zúženě přisedlé, husté, bílé. Výtr. ellipt.,
10 — II lí. Cyst. veliké, kulov. osténkaté. Nevoní, ale někdy páchne
kvsele.

v trávě, mechu a smetí v lesích hojně, vždy pospolitě. 8 — 10. — Barvou
značně měnlivá, ale úzce kuželov., rýhov. kl. ji vždycky prozradí.

b) Cyst. jchlicovité, lahvicovité nebo nitkovité.

M. balanícola sp. n. H. žaludová. Kl. i — i/^ cm, široce rozlož,
sklen., šedé hnédavý, na temeni tmavší, slabě rýhov., blanitý. Tř.
velmi dl., asi i mm ti., obyčejně smáčkly, tuhý, hladký, černo-
hnědý, dole kořenující a předlouhými vlásky porostlý. L. dosti pro-
řídlé, široké, u tř. vykrojené, bílé, sa sucha trochu krémové. Výtr.
ellipt. válcov., k basi šikmo stáž., 8 /*. Cyst. kopinaté, zašpičatělé,
tlusté, rovné, hojné.

Na opadlém žaludu u Peruce v srpnu 1919 sbíral p. řed. O. Reisner. Jed-
notlivě. Snad jen na žaludech.

M. crystallina sp. n. H. krystalinická. Kl. i — 2 cm vys., trvale
ostře kuželov., blanitý, hladký, lysý, šedohnédý, do poloviny ostře,
husté rýhov., slabě hygrof. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., rovný, pevný,
často zkroucený, podél útle rýhov., hladký, lysý, nahoře poprášený,
šedavý as temné šedohnédý. L. husté, bílé, dosti šir., zúženě při-
sedlé, ťuhé. Výtr. veliké, vejčitoellipt. až skoro kulovité, 10 — 14 \j-
Cyst. hojné, nejvýš různotvaré, křivo^lace nitkov., dole tlustší,
prstnatě větvité, zaškrcované neb paličkovité. V pletivu lupenů
četné krystaly žlutavé, 15 — 24 ,u. Bez zápachu. Duž. zraněním ne-
měnlivá.

Na spáleništi na výslunné, teplé, travnaté mezi v lese Krčském na podzim
r. 1917, 1918. Jednotlivě ale hojně. Jest velice charakteristický druh, ač zev-

324

rejskem nenápadný. Bezpochyby pouze na spáleništích nebo starých stepních
formacích.

M. praecox sp. n. H. ranná. Trsnatá, kl. rozlož., 2 cm š., dlouho
fupě náprstkovitý, hladký, mastně lesklý, hygrof., za vlhka černo-
šedý s prosv. 1. do Vs, sotva rýhov., blanitý, za sucha bělošedý. Tř.
předlouhý, rourkov., sotva tuhý, hladký, lysý, nerýhov., šedavý,
dole vlásenitý, ale nekořenivý, bez mléka. L. dosti husté, sir. břich.,
nejprv bělavé, pak šedé s bílým ostřím, dosti tlusté. Výtr. tupě
krátce ellipt., k basi stáž., 8 — 10 /«. Cys't. na ostří velmi hojné, rušně
utvářené: lahvicovité, tupě kyj ovité, válcovité, rovné i pokřivené,
tupé. Páchne slabě kysele.

Na mokvavých místech kmenů bukových, habrových, na pařezech dubta,
buků, habrů, z jara. U Roblína v starých bučinách v dubnu 1920, ve Hvězdě,
u Kosoře, Karlštejn. Podobá se poněkud M. pullata, ale kl. jest tupý, 1. hustší
a širší, cyst. mnohem menši a jinak utvářené a nemá mléka. Spiše patří do pří-
buz. před., jež má ale výtr. kulovité a cyst. větvité.

M. stannea Fr. 1836. H. cínová. Kl. i — 3 cm, obyčejně nestejně
vel., trvale cvoncov., s tupým massivním hrbolem, pak trochu roz-
lož., velmi hygrof., za vlhka šedohnědavý, s tmavě prosv. 1., za
sucha šedé cínově lesklý, na okr. vroubkov., mělce oddálené bráz-
ditý, doisti ztuha blanitý. Tř. velmi dl., 1—2 mm ti., hladký, lysý,
elast., dutý, šedavý, někdy smáčkly. L. velice tlusté, velmi prořídlé,
široce přirostlé, šedé, ale na ostří bílé. Výtr. ellipt. k basí šikmo
stáž., 10 — 12 /u. Cyst. na ostří veliké, rigidni, kopinaté nebo lahvi-
covité, tupé. Páchne rozemnuta kysele.

V trávě a mechu na suchých pahorcích, výslunných mezích, vždy mimo
les (!), pozdě na podzim. Jednotlivě. Po cínově šedém kl., šedých, řídkých a
tlustých 1. lehce poznatelná. Často bývá na některých stanoviskách sterilní.
Ricken popisuje falešně výtr.

M. atrocyanea Batsch 1786. H. černomodrá. Podobná a příb.
před., kl. 1—3 cm, sklenuté rozlož., tupě hrbol., do polov, hustě
rýhov., šedý, hygrof., s temným temenem. Tř. dl.. rovný, hladký,
dole vlásenitý, nahoře šedé blcdavý, dole tmavý aš černý s^. odstínem
modravým, rourkov., dosti pevný, inahoře ojíněný. L. :S'Otva tlusté,
šedobělavé, husté, dosti úzké, obloukovítě přisedlé, na os,tří hustě
chlupaté. Výtr. tupě krátce ellipt., 10—12 ,». Cyst. na ostří prehusté,
veliké, vřetenov. neb lahvicov., rovně v špičku protažené. Bez zá-
pachu.

Ve vlhké trávě ve Stromovce mezi koni f érami na podzim 1917-

M. atroalba Bdit. 1785. H. černobílá. Kl. jVj^zVo cm, tupě ku-
žetov. zvoncdv., tence mas., někdy mSke rýhfjiv., tmaa-ě šedohněidý

52.5

/

Obr. 33-

Obr. 53. I. CoUybia fasipes Bull., 2. C Hedrychii Vel., 3. C. bohcmica \'el.,

4. C. extuberans Fr., 5. C. rhizophora Vel., 6. C. acervata Fr., 7. C. tenacclla

Pers. — Vše v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst.

hygnaf., za sucha smutniě šedý. Tr. -nepřrliiš dl., i — 2V2 mim ti..
tmavě šedloh^nědý, .nahoíe blediší a ipopirášený, ratvřkolv., křehký.
L. špinavě bledé, pak šedé, velmi prořídlé, ddsWi' tliusité a šir., široce
obloukaviitě priiriG)slt(l'é, na ostří i ploše již okem viditelnými cysfi-
dami chlupaté. Duž. špálmavá, velmi šfavnatá, bez zápachu. Výtr.
elUipt., 12 — 13 fi. Cyst. velmi dl. (40 fi), rovriiě tyčinfcoviité, tupé,
ddlle niapiuchlié.

Na pahorcích a mezích mezi travou a mechem, také v starých, světlých
borech u Mnichovic na mnoha místech, na podzim. Vodnatě šedavýrr,, křehkým
kl. a vodnatě skelně průsvit, a přehrádkovaným tř. význačný. — U Roblína (na
vápně) nalezl jsem v smetí lesním formu s kl. hluboce hrubě brázditým, bledě
šedohnědým, s 1. bílými, s cyst. dlouhými, tyčinkov., zašpičatělými, dole neztlu-
štělými, sem tam větvitými.

M. dealbata sp. >r\. H. obílená. Přílbuz. a podob. M. :sťan,nea. Kl
I — 2 cm„ tuípě zvoncidv., iinělce rý1hic(v., bílý, jen na temeni hnědý.
Tr. I — 2 rmm -til., dolk°i zívioilina zitlušitSljý a zde obyčejně smáčkly,
duitý, lysý, ddLe dllouze vtlás^enitý, šedě hnědý. L. prořidlé, itlusté,
nešdiroké, cistě bíle. Výitr. vejčiiťoellliipit., šlikuno isltaž.. 6 — 8«. Cyst.
'dlpuhé, rigiidně tyčiinlkolv., kopinatě zašpičatělé.

V lesním smetí v bučinách u Mouchnice na Moravě (Sladký, 9, 1918).

Collybia Fr., Penizovka. Obr. 53

Malé i! velké houby, naimnoze slabě, šťavnatě, měkce masité, ne-
koinipaktoi, .rtódbžIiKiujici. Tř. ohrupaivciitě až 'skoiro rohbviitě a;uhý
rouirikoivitý, inia baisi oaslto v kioiřen priodtauženiý .nebO' ;s ivětiviitými
kořiinky. Kk 's,klenutý, v niiliáJdi na iokralji pad)vii»n»utý. L. 'U tř. vy-
krojeiné až docek vloil^né, oeslbihavé. V<Ttr. bez:lxiirvé, elUpoične až
kullasté, hladké. Cysitlidy čaislto 'nia úkri 1. vyt)v|o|ře.né. Někdy vyviinuity
scilerotie. Rostou na zem\\ ^allie také nia dříivi, pařezech, kmsnecli
šiškách, tři druhy 'iiaké mia zeitlelých hioiibách-.

Druhy itohotlo rodu jsdu ú\%ú\ TŮméhioi vzezřeni a nesmadnío
daji se povircih/ně od 'sebe rdzeztniati (viz na př. C. pliat>'ii^hylllia a
C. Iiiuberosa). Při ohledáváni vždy třete dbáti iťaké rodu MriTa-sxniius
a Trichiqlloma. Coillybie objeviiíji se ji'ž nia jaře a největši počet
v květnu a čeinvnu. Rcisitoiu tskoro vesměs v lesich rnla humuse nebo
pařezech a kmenech. Něktieré itaiké ,nia stromech v zahradách. Velmi

327

čaisito žeime dok třen dliouhý kořen (C. imacnoura) nelx5^ četné, roiz-
větvené bíllé podzeuniní koří niky (C. 'rhizophoira), některé dělají
hililzky (C. 'ťulberdsla) . Zdá se, že rod teniti | jest dosiťi zanedil^án a
v 's:a(m|é E'vr'o(pě ^miniohem více druhů labsiahiije, než posird Liíteratuira
uivádS. Zvláště okruh C. diryapihiília jeis,t vůbec oeprohadán. Saccardo
uviáldí všech 205 dr, z nichž 118 evíriopisk\'ch. Ricken uvádí 63 dr.
středio(evriopsikýdh. Neijzinámější a výzmačné druhy j^siooi v Cechách:
C. pílatyphyllla, asemiia, niíacTOuira, longiiipes, fulsiíipes, dryophi'la, rhizo-
phoira, teniaoellia, veliutiipeis, tuiberosa.

A. Tř. podél rýhovaný nebo hrubě brázditý, lysý.

a) Velké druhy, v lese v mechu a Juiuiiisc rostoucí (vyjima
pařezioviou C. plíaityph.).
a) Třen na basi sotva nápadně z-tluštělý.

C. platyphylia Pers. 1796. P. širokolupenná. Vždy jednotlivě,
statná, veliká, masitá ihouba. Kl. 8 — 12 cm, .nepříilliš tlustě, vodnaíě
miais., sklen. rozLož., s dlloutiio imaspod zahnuitým tence ostrým, bla-
nitě průsvitným, 1. přesahujícím okr., měkdly s Tiízkým, tupým
hrboleim, tmavě popelový, hladký, nadiilailině tmiavě vlákniíitý, sa sucha
vláknitě trhavý (s běliolstooiu duž. v trhliinách). Tř. siolidní, pevně
elast., hrubě vláknitě rýhov., šedaaý, až také bílý, i — 2 cm ti.,
sotvia delší průmšrti ^\., dole sotva zťllustělý la ufiatý, se dřevem
iSTioiSttllý. L. Yéími prořídlé, nejvýš sir. {1V2 — 3 cm), nestejně šir..
bíle, čiasitq viniííté a zubiaté, úzce, ale hluboce vykrojené, na ploše
příčně vráskované. Výtr. tlulsitositěnné, nepravid. kulaté, k basi
krátce stáž., 8 — 10 f*. Cyst. hruškiov. nebio kuliofv. vakovité.

V hlubokých, vlhkých lesích na pařezech nebo v humuse poblíž pařezů
dosti rozšířená a lehce poznatelná houba. Po celé léto do podzima. Strašíce,
Padrt, Rožmítál, Blatná, Šumava, Písek, Pecny u Ondřej., Jevany, Chuchle,
Blanský les, Krkonoše, Jizer. Hory. — U Karlštejna, Roblína, Rakovníka vy-
škytá se forma (var. sulcata m.) menší, s tř. zvlášf hluboce rýhov., 1. užšími,
jen mělce vykroj., kl. na povrchu neroztrhaným. Vždy na lístn. pařezech.

C. maculata Schw. 1805. P. skvrnatá. Druh zvláště veliiký. Kl.

5 — 13 om, vodniatě, uprostřed tltiistě, k okr. tence pTŮsviitně mias.,
zvomooiv. sklem., hladký, ilysý, hygr/oif., za (ílucha bílý, na temeni
hnědočervený až černavý, imiiimo tio semi taim červeně skvrnitý (tak
i pomačkáním), hrblo!. nieb i bez hrboiPu. Tř. sotva delší pr. kl.. stejně
ti. (i cm:) nieb í dole trochu zitluštSlý, podél hrubě vláknitě rýhov.
(také uvnitř), bílý, ale na basi červenavý a rovněž pomačkáním

328

hnihc rýlun'. brd'

'■^*%-

->6i?í>^

'v:Sy>j^

m

Červenající, clasl. pevný, někdy smáčkly, na basi krátce šikmo ko-
řenující a dlouze A4á(íieniity'. L. \-elmi hiusté. bí'lé, tenké, itské, na
ostří zuhaté, u 'tř. oistrým úhlem xykroijené, volné, cervenč skvnniité
Duž. tólá, slsadce \iotntná, Výtr. kulaité. 5 — 6 /*.

\'e vlhkých niechatinách jeliličn. lesu, řidcc. Pospolitě nebo trsnatá, hlavně
na podzim. Pecny nad Ondřejoveni, \'idrholec u P.cchovic, Stiuhařov, Jevany,
Strašíce, Zehnšice v Želez. Hor. (Maxin..).

C. striatipes s.p. n. F. pnihonohá. Kl. 3 — ó cm, nejprv kuilov., pak
k!UÍ'Qv. zvonicoa.. hladký, lysý, jen nia okr. v m^ládí pýfi'tý, čokolá-
dové nahnědlý, niěkdy do čerA^ema, tence mas. Tř. dl.. asi 8 mrni
ti., elasit., z niadmuté base mahiolrii zívolma zúž.
dítý, červenohnč-
dý, bílým pa vů-
či na týin nebo
h'e(lvábitýan po- '
vlakem potaže-
ný, na basi s dl.
nitkovitými ko-
řínky. L. íiskř.
volné, husté, u
tř. caohlené, 11a
ostří zubaté, k
okr, zvolna zúž..
bílé. Duž. běla-
vá, s odstínem
červeným. Výtr
ellipt., k basi siaž,, 6 — 7 /'. Páchne o\stře kysele!

Ve vlhké mechatině v mladých obecních smrčinách n Struhařova, 8, 1914.
C. distorta Fr. zdá se býti totožnou, ale má míti výtr. kulaté a 1. nezubaté.

fi) Třeú na basi -relice -fluštélý.

C. butyracea Bulil. 1791. Obr. 54. P. máselná. KL 3 — i) om, dosti
flTnals., nejiprv A-ejčifé iskletn., s okr. podvin.. ]>ak roiztož., časito ne-
roiviniě laločmatý a excentrický, s okr. v imládí sliabě pýřitým, blanii'tě
1. ipřesialhujícím, ma povrchai hdadký, tnoicTTU sMzký, ma>stné lesklý
kaštanové hnědý. Tř. kratší pr. kl., 'uprmsitřed la&i 1 cm ti., s na-
dmuté base nahoru smilná súž., měkce houbovitý, yjievine koroviitý
hrubě šebernaté rýhovaný, dole červen ohnědý, niahoře bledý a bí4e
ojíněný, uivoiitř s duž. bídou. L. vellmi, bulsté. tenké, cistě bílé, zu-
baté, u tř. zaobleně volné, velmi široké, k okr. zvotaa zúž. Duž

\

\

'i

Obr. 54. Collybia butyracea Bull.
starší a mladší houba.

Málo zmenš.

22

329

óiistě hilá. x.á'pacliu iKikysléhi ►. \'ýtr. 'krrVtce elli]»t.. k l)as<i sta/..,

4—5 ."•

\ lilubolvvcli lc<icli v iiuclui .1 liuimisii vmuIc na podzim (li>sti hojná.
\' hiičinách JcvatTikych nalezl jsem formu > mcnšim, kaštanovým kl. (4--5 cni)
a s tř. dole tak nadmutvm, že se jeho průměr rovnal skiuo průměru kl. ( t-lý
tr. byl bíle mrtnatý fvar. inílata m.V

C. asenia Vr. 1S21. P. Icitčclovitá. Podob, a .přílm/.. před., ale
menši. Kl. 3 — 5 cm š.. jM-avid. zvoncov. sklen., při(k voidoroívne nv,-
k)ž.. .s- hnědýni hrbolcDi. šedolhnědý, na icfótrém. tenkém okr. l>ělavv.
íence mas., hladký. Tř. mádo 'delší ipr. kl., na basi a/. 2 cm, dole
kužclovitc napuchlý, měchovitý, uvniiitř bíle lnoiobovitý, .^edý, hladký
iemiiř čárkovanc vláknitý, n-abdře ivtle mrtnatý. L. hui.-ité, lehlé
tenké, sir., bílé, cek)kraj'né. u tř. zaoblené. Výtr. elliipt., k basi
šikmo staiž.. 4 — 5 //.

\' le.sním humuse v lesích v létě a n;i podzim vždy v houfech všude veln.i
obecná. Obyčejně ve společnosti Clitocybe odora a Psalliota arvensis. Kl. brzo
světlý, brzo tmavě hnědavý, velmi hygrof., za vlhka s pnisv. 1. Tento druh se
n autorů spojuje nebo zan)ěmije s pi^ed. Tak u Cooka (tah. 143) není C. buty-
racea, nýbrž ('. asema. C. butyracea jest mnohem řidši a větši a jen na podzim
se objevující

C. phaeopodía Bull. t7<)i. /'. nadutá. Velikost i tvar I". l)Uty-
raoea. ale jinak zbarvena. Kl. dosti mas.. 5 — t) cm. rozloiž., sotva
hrbí., hladký, lysý, černošedý, uprostřed černohnědý, soitva hygirof.
Tř. .aisi zdélí ])r. kl., uprTislřed i cm ti., doilů zvolna velice napuchlý,
iTvmitř měkce hionbovitý. zevně .^jtiuha okornatělý, lysý, černohnědý,
hrubě hnědě a bíle rýhov. L. hu'S'té, neipříliš sir., častíc lehlé, tenké,
u tř. zaoblené, nečistě (skr.iro šedavě) bělané. Výtr. kcpinatě elihpt..
k haisi zahn'Utě stáž. 5 ^. Duz. kl. jakož i 1. pomačkáním hnědnoucí.

\' dubovém lese na Chuchelském vršku na podzim 1916 sbírala O. Zvěři-
nová. Jest jistě správně určena, posud málo kde v Kvropě sbírána.

C. funifera sp. n. P. provazcovitá. Kl. 4 — 5 cm. tence a měkce .
ma*., rozilož., upirostřed trcchti 'tupě hrbdl., hladký, lysý. málo
hygirof., kozově bledý, na temeni přihaiědlý. Tř. velmi dl., rudo-
hnědý. lysý, hlladký, podél ostře rýh K.. dole skoro hlízovité na-
puchlý a jakoby z volných provazcú spletený (jsou to žebra s tř.
sbííliiajjící, iDviolněná) a vlášením s oikolími spojený, brzu 1 dutý.
L. doš'ti' hulsté, úzké, u 'tř. volhě zaoblené, bílé. \'ýtr. elHpt., 4 — 5 .<'•

\ Krkonoších v hlubokých lesícli \ humuse v červenci \i)\~ sbíral dr. A'(/-
vina.

330

b) Menši houby, rostoucí vesměs na parezecíi a dřiví.
a ) ] 'šdy jednotlivé.

C. macroura Scup. 1772. Obr. 55. (A. radicanis Relh.. A. unihra-
cukim Btsch., A. clyix^atus Hitdií.i. /'. ocasatá. Kl. 4 — 10 cm, nej-
prve zvonoov., pak sklen, rc-zlož.. často s tui)\iii. vyiiiklňii lirlK)leiii.
za vlhka slizký, vy- ,

7viklc radiálně vrň-
skovaný, šedohně-
dý, hladký, elast - ;
masitý, pnis\itnv
Tf^. "c-cíicr dl.. 5 až
10 mm ti., skon^
dřevěné rigidní
hladký, lysý, hně-
da\ý, ča.^^tn zkrott-
cený. 7' dl. i' pařr-
2:11 tlxvici kořen vy-
bíhajici. }.. šir., ne-
stejně dl.. měkce
ekist., bílé, širocí
přirostlé, krátce sbí
havé. na j)uATchi'.
rtig^osni, od třeně
k okr. zvolna zúž-
\'ýtr. kulov. vej-
čité, 12 až 16 IX.
Cyst. na ostří i plo-
še ^•eliké, vako\itč
nadmtité.

V listiKit. lesích
na pařezecli nebo
n;imo pařezy z pod-
/.emních kořenů jed-
notlivě (!) vyrážející,
nápadná liuuba, po

celé léťi, po cel\'ch Cechách až do podhoří všude hojná. Mění se dosti velikostí.
.Sem tam vyškytá se forma s 1. na ostří černavými. L. bývají dále narň/.ovčlé
a často na dně žebernaté. V Karlštejna pozoroval jsem odrůdu s kl. úplně hlad-
kým s prosv. 1., nehrbolatým. Tř jest někdy na basi napuchle ztlnštělý.

C. loiigipes Bull. 1785. (.\. i>u'dens Pers.. .V. costauis Wallr.)
P. dlouhonolíií. Kl. 3 — 5 cm, ploše skten.. s mzkýni, tupým hrboleni,

( )l)r.

Collybia macroura

dal

)c /men>.

3;n

tence Icožov. mas., /.a siiclui svraskalý. šedavě hnědý neboi kozový,
íirubými, hnědými, o/istálýiui chloiiphy posázený. Tř. předlouhý.
od dola niahoru zvolna /.íenčený, kiořenující. rig^idní. jievrný, pckdél
rýhovaný, bnědý, odsfále hnčdř clilupafý, uvimitř bílý. T.. prorlidlé.
bíré. sir. Iiřich., u tř. kroivžkavditě spojemč a vioILné, na ositří i ploše
již hip(»u \'iditelnýimi c_\^stiidanii převelikými, slotipkovitými. tiipř
caoblenými posázené. \'ý:r. kulo;v., lo — u ."

^' listnat. lesích, hlavně dubinách n:i pařezech řidčeji, vždy jednotliví:.
\" létě a na podzim. Jeviniy, Mnichovicc, Karlštejn, Hvězda. Str'imo\ka, T.etná.
Chlumec n C, (R), Slapy (].)

C. Bezděk! sp. n. /'. Bccdřkova. Zjev a velik. asňi jako statná
C. ni.acroiura. Kl. 4 — 6 cni. uprostřed tlustě, k okr. tence mas., ku-
želov. zvoncov., pak rozilož. a trochu tuípě hrbok, lysý, hladký',
rn/atný, do polovice hrubé a hluboce brázditý, na okr. s 1. velice ši-
roce zaoblený, matně šedavý, se slabým tonem do riižova Tř. dl.,
rovný, k dolejšku zvrikia ztkištělý, pevně ekst., hustě jemně vlá]<-
nitý, hladký, lesklý, lysý, bělostný, dole ve vlásemtý kořem prodlou-
žený, iKvmitř vycpaný. L. přeširoké, prořidlé, ku tř. z\-ol,nia /úž.. zde
šiiroce přirostlé, nesbibavé, záhy se utrhující a volni-. čli'stě bílé.
Bez zápachu. \'ýtr. vejčitoelliipt.. 7 — ■() u. Cyst. na ostří boj'né.
i'eliké, lahvicovitě, hrdlovitě zúž.

\' liřtnat. hájich u ř\ . Ivana z podzcinnich kořenu vyráž. jednotlivě.
5, 1918 íp. dr. A'. Kavina). Houba tato jest podivuhodná, z příbuz. C. ma-
croura, ale hlubokým rýhováuim kl. a šir. u okr. zaoblenými 1. význačná.

?) / 'zdy trsnalé.

C. fusipes Bull. 1782. F. kořeniím. 'Jrsnatá, kl. 4- — 7 cm, tetice

elíasit. mas., zvoncov., pak rozlož., nia cistrém lupenitém okr. prů-

•svitný, často vlnliitý, cervenohnědý, kaštanově skvrnitý, hladký. Tř.

delší pr. kl., uij>rostřed až r om ti., zde nadmutý, k dolejšku v dl.

pokřiz'ený, tenký, tvrdý, skoro černý kořen ztenčený, cervenohnědý

jakoby provazovitě hluboce rýhované stočený. L. prořídlé, .šir..

tlusté, tuhé, bělošedavé, pak nahnědlé a červenohnědě skvrnité, na

ositří vlnité, u tř. kroužkovítě spojené. \'ýtr. vejčitoellipt., 4 — 5 ."

Vo(ní příjenniě houbově.

\'ýznačná houba v dubinách na pařezech a churavých kmenech diibovýcii
v mohutných trsech po celé léto až do podzima. Po provazcovitém tř. barvy
červenohnědě lehce se poznává. Jest jedlá, \elikosti dosti měnlivá.

C. pulla Schaeff. 1770. P. tmavohnědá. Hustě trsnatá, kl. 2 až
4 cm, tence mas., k okr. blanitý, zvoncov. rozlož., hrbolatý neb

3S■^

i bez lirbolu, tmavé až černě kaštanový, na okr. hledši. liygTof.,
s ipi^osv. 1., %! mládí na okr. pýřitý. Tř. tuhý, 3 — 3 cm U.. hladký, čer-
veně kaštanový, niahoře hledši, 'niekořen-ující, podél ostře hustě rý-
hovaný, na konci it mládí šupinkatý, čaisto smiačklý. L. šir. (n tr.
nejširší), u tř. zatoiblené, mehustc. přrčniě žHko^'^lné, hile. na ostří
plistnaité. Výtr. ,podlouhle elíipi., k basi sta/.. 8 — 10 ,".

Xa březových pařezech vzácně. I' Hrusické cihelny v >ipnn iOTř>.

C. densifoiia isp. n. /'. hustolupenná. Velmi hustě trsnatá, velikosti
C. (Iryofíhila, zjeAii ale C. fusipes, jíž jest příbuizná. Kl. 3 — 5 cm.
záhy roivně rozlož., někdiy truchu hribok, dosti* tkiiilě mas., hygroí.,
za \lhka žemlově osmahlý, se slabě prosv. 1. u okr., za >such.a ikožo^'"ě
bledý, hladký, lysý. .Tř. sotva delší pr. kl., nahoře tlustý, dolu zvolna
ztenčený a kořenující, lysý, bledý, hluboce liranafě rýhov. a bráz-
ditý, konečně houbo'vi'iě měkký. L. nejvýš hiistc a úckc, cclě, v ně-
kolika stupních kratší, u tř. volně zaoblené, bílé, ale v stáři jako tř.
rezavé. Výtr. n-ialinké. ellipt.. 4 — 5 ,". \'oní hi;>ubo'vě.

Na smrkových (I) pařezech u Mrusické cihehiy, v červenci iyi8.

C. crassifolia s.p. n. P. tlustolupenná. Jako C. ^jiilla, také na pa-
řezech trsnatá. Kl. 3 — 4 om, sklen., dosti tlustě a ztuílra mas., málo
hygrof., za vlhka jen při samému okr. ise slabě prosw I., žemlově ble-
davý, uprostřed tmiavši, rug"Osině sivrasklalý neb i hladký. Tř. málo
delší pr. Id., poměrně thustý (5 — 8 mm), hladký, elast. |>ev.ný. útle
podél vláknitý, lesklý, vždy silně smáčkly, čcrnolmědý, nahoře Vvledší.
L. prořidlé, k okr. stiipňovitě kratší, široké, nápadně tlusté, na po-
vrchu sítnatě šebernaté a na dně příčně spi)i(^':'aiié. Výiv. kliiiiovitě
^ellipt., 4 — 6 //.

Xa liabrovéni pařezu ve ITvčzdé, v říjnu lOiř-. Tlonštkou ln|)enú a

jich strukturou ode všech toho příbuzenstva se Hši.

C. truncorum isp. n. P. kmenová. Dosti mas., zjevu skoro C. fu-

■si(j>es. Trsnatá, kl. 3 — 5 cm. dosti tluiste mas., sklen., často zpriihýb.,

jvak rovný, nebribol.. velmi hygrof., červenohnědý, na okr. s prosv. 1.

Tř. asi zdéb ;pr. kl., i cm ti., tuhý, elast., lysý, červenohnědý, záhy

dtitý, smáčkly, hrubě brázditý, v předlouhou kořenovitou část,

v dřevě vězící prodloužený. L. husté, bílé, pak špinavé, pomaěkáním

<trochu hmědlnoucí, u tř. zaobleně vohié, nepřihiš šir.. k okr. krátce

ziiž. Výtr. ellipt.. 4 — 5 .". Nevoní.

Xa trouchnivycli listnatých pařezech u Libochovičck (.Slané) v červnu 1916
sbíral p. Feclitner. Od C. íusipes liší se hustými, bílými 1. a hygrof. kl.

S33

P.. 7it-ii hladký, lysý, nrrýlHK'iiný.

a) /■(■•/.v; druhy, s ťr. liolc ne.~tlnštťlý)n (veř^mě? C dryophila
pcxlobné).
a) Liipoiy sedavc něho okrové, vzvtisi trsmiiý.

C Reisiieri s.p. n. F. Reisncrova. V mnohiH:etm'"cli (až 30J, uio-
liHtiiýcIi trsech. Kl. 4 — 6 cm. nepříiliiš mas., skkn.. tupě šiř. hrlx>l..
s «ok'r. ostrým. \- mládí podviii. (bez vela), na povrchu šedé okrov-^
Imedavý n hile ojíněný, hladlcs'-. v stáři 'skoru lesklý, sotva hyg-ríjf..
sucliý, neslizký. Tř. velmi dl., nahi>ře nejtlustší ( 1 cm); dolů zvobia
::fenčriiý a trochu kořenující a velmi plstnatc vlásenitý, pevně elast..
úplně hladký (nerýbdv.. nevlákinitý). podél nepravidelně jamkovitý
nebo brázdoí\'ii*tý, bledě okrový, dole bledavý, posléz měchatě duiý.
!.. dosti prořidlé, tlusté, široké, u tř. zaoblené neib:" slató vykrojeno,
skoro volme, okrové bledavé, pak hnědavě okrové, za sucha olověně
šedé. s blediavým, bíle chloiipkatým ostřím. Výtr. podlouhle ellipt..
O /*. Cyist. tenince štětinkov., ď^isti dlouhé. Duž. bledě okrová, pří-
jeanně houbově vonná.

\' napadaléni, zetlcléni dubovém listi v humosní píidč na Chuclicl^kčni
kopci na pudzini 1917 sbíral p. r. O. Reisncr. — Nemohu tuto podivnou 0>llybii
se žádnou mné známou ztotožniti, ale domnívám se, že nálc/í do přihuz. C.
plexipcs Fr. Huninou na basi tř. jest cely trs spojen i s okolním listím. L^o-
vahou tř. jest to ale pravá Collybia.

^1 Lupeny bílé. vzrůst trsuatý.

C. lacerata Lasch 1831. (Bres. 1881.) P. dřipéná. Xa ])ařezjech
lx)TOvých trsnatá, kl. 2 — 5 cm. nejprv tujjč zvoncoiv., ])ak rozlož, a
šiiroce tupě hrbol., dosti mas., 'tuhý, se zlomciiýiu a podviu., ostrým,
pak trhanýiu okr., hyg^rof.. za vlhka šedě mourový se slal>ě prosv. 1.
při Tikr. a trochu shzký, za sucha syté šedý, hladký, lesknavý, na
povrchu přehustě jemně vrásčité radialué pruhovaný. Tř. a 1.
mléčné bílé Onebo skoro modravě), tř. stejně ti., ohnutý, tuhý, vál-
cov.. hkidice vlákniitý. hedváb, lesklý, nahoře zrnečkatč mirtnatý.
4 — 6 mm ti. T^. prořídlé, .široce břich., u tř. vykrojené. Výtr. ne-
prav. kula"ié. 6-^8 n. C"yst. veliké, rig^idně tyčinkrrvíité. na konci
hrotité. 13ez vůně.

.\'a jehličnatých pařezech v Chuchli vzácně. — Zevnějškem se věru máloColly-
bhm podobá a spíše šedé Myceny připomíná. Byla posud jen málo pozorrivána.

C. acervata Fr. 1821. P. nahloncená. Vždy trsnatá. kl. 4 — 6 cm,
velice tence mas., měkce elast.. dl<.)uho zxuncov.. pak sklen. rozUřž..

334

s tiiirpým hrbcdeiii, lysý, hivgruf., světle )iačcrvc)mle hnědý, za siiioha
bledý, na ternem hnědý, na tence lui>eniiténi okr. v stáří apět
obrnu'iý. St. sotva delší pr. kl., 2 — 4 imm ti., cervenohncdá, dutá,
lysá, na baisi bíle plistmatá a se 'smetím sptijená. L. velice husté,
jemné, uzounce čárkovité, k okr. miižící, bílé. Výtr. široce elliipt.,
6 — 8 /«. Rozemnuta voní anýzem.

\' lesích mezi listím a jehličím, dosti v/.ácně. U Mnichovic a Jcvaii, 8 — 10.

C. rliizophora ii'p. -n. /'. jarní. \"vač méně trsnatá (po 2 — 5 ku-
sech), sotva kdy ojediněle. Kl. 2 — 5 cm, elais-t. ma^s., záhy rozlož, a
vždy iiproslřed vmáčklý, na okr. čast(> zprohýbaný, na pcA-rchu
nápadné kruhovité svraskalý, hladký, leskle nečisté hnědavý, za
sticha bledší. Tř. zdélí pr. kl., 5 — 10 nmi ti., elasit. mais., častto po-
křivený a sanačklý (hliavaiě nia konci), žemlové hčlavý, hladký, na
lyasi tvkotisniUtý, ale .s* četnými předlouhými, až 2 mm ti. bílými větvi-
tými kořeny. L. husté, hélavé žem-lové, zi^iženě přisedlé, k okr.
zvoiloa zúžené, poměriné ťizké. Duž. špinavě bílá, s příjemným hou-
boA-ým aromátem. Výtr. elliipt., 5 — O ,<».

\' jehličném humusu v starších smrčinách vždy pospolitě, časnč 3 jara
(v dubnu a květnu!). JJojně u Jílovištč, Všcnor, Davli, Štěchovic, .Slap, Karl-
štejna, Mníšku, ménč u Mnichovic, Říčan; Jílové, Libochovičky, Třeboň. Jest
omezena pouze na čisté smrčiuy a svým jarním objevováním je zvlášť pozoru-
hodná. A' srpnu a na podzim úplně mizí. Jest jedlá a na jaře i na trhu v Praze
se prodává. — Jest mně jen divno, že houba tato ušla posud pozornosti myko-
logů, neboť jistě i jinde v Evropě bude rozšířena. Aspoň v literatuře ucínuhu
ničeho podobného nalézti. Ostatně by každý jistě o jejím janiini ohjevmání
se poznámku učir.il. Jest příbuz. C. dryophila a C. nitellina l'"r. Tato druliá jest
ale podzimní, s cihlově červeným kl., plyhá. Naše houba jest ale nečisté že-
mlová, nebo príhnčdlá, ztuha mas.

C. tnollis s:p. n. F. měkká. Zjev a velik. malé C. exi-culipta, jíž jest
příbuz., husté pospolitá až husté trsnatá. Kl. 2 — 3 om, frz^ale oble
sklen., tence luijjen., vekni hyg^rof., s prosv. 1. do polov, kl., narůžo-
•véle plefový, na temeni syté hnědý, matný, lehký, měkký. Tř. delší
])r. kl., 2 — 3 mm ti., iiiplně hladký, lysý, celý skelně průsvitný, bledý,
jen dole 'slabě špinavě nahmědlý, cáhy dutý a měkký fač elast.), diole
snadniD podél se trhající. L. nejvýš husté (s někfillikerým, systémem
krátkých) a úzké, ku tř. široce přirostlé, čisté bílé, nápadně na ostři

zubaté, neměnlívé. \^ýtr. elbpT, k basi stáž., 4 — (") /'•

V naneseném smetí ve vlhkém koutě v modřínovém lese na velmi teplém
(záp.) místě u Mnichovic v červenci 1918. — Srovnával jsem zároveň živou
C. e.KSCulpta a shledal, že jsou to dobře rozdílné dva druhy.

C. Reicherti sp. n. P. Reichertova. YeWk. a zjev asi jako C. dryo-
phila. Kl. 2 — 3 cm, nízce sklen., dlouho se zlomeným okr., tupě

335

i>ízce hrbol., hygiut.. /a vlhka icinnč špinaví' hnědavý, s prosv. 1..
za sucha špinavě bledavý is temným tameniem a nikr., mimo to s pře-
jemnými tmavými vlákénky radiálními. ''Vx. -otva delší i)r. kl., po-
měrně tlustý (4 — 5 mmV cťJý temné hnědý, lysý. hladký, nerýhov.,
dole vždy hluboko smáčkly. L. husté, přeútlé. velmi sir., 11 tř. .':n-
oblené, sněhobílé, na ostří hrubě zubaté. \'ýtr. zakřiiveně klínovité,
4 — 5 ."

Trsnatá, v listoven, liumusu v dubinč v Šárce v říjnu lOiO sbiral p. dr.
/ Reichert. Bčlo?tná barva I. ostře se odráži od tmavéiio kl.

; > ÍJipeny bílé. vzrůst netrsnatý.

C. dryophila Hnil. 1789. P. dubová. Jednotlivě, řidčeji po 2. Kl.
3 — 5 cm, dlouho nízce isklen.. s dolů sehnutým okr., pak rozlož.,
bud rav^ný nebo trochu vmáčklý neb i nízce široce hrbol.. velmi
hygrof.. tence vodnatě mas., za vlhka žemlové Juiédý s prosv. /.. z<i
sucha světle žemlový a skoro bílý. při osycháni s tmavou okraj ní
páskou, s tkr. veliite tence lupeni^tým. Tř. trochu delší pr. kl.. dtilu
zVolna ztluštělý, 3 — 6 mm li., plisti s okolím spojený, elast., hladký,
^ysý, j^n dole jnalounko pruhovaný, dole osmahle hnědavý, nah^íe
bledý, nepo])rášený. L. husté, úzké, nestejně šir.. u tř. zaobleně
volné, k tence lupen. okr. zvolna zúž., v několika systémech kratší
(a tím velice u kr. husté), bílé, neměnlivé. Duž. hělavá. ostře hou-
hfy\h páchnoucí. \*ýtr. elHpt.. k basi staz.. 4 — ; /».

Y lesícli všeho (Iruini od kvčtn-i po celé loto až do zimy z rovin až do
hor všude velmi obecná, obyčejně po.spolitá. nikdy na pařezech, nýbrž na hu-
musu, zetlelém listi, smetí. Xcní příliš měnlivá a jen pro začátečníka za obecné
špičky zaměnitelná. Jo-;t jedlá, ale méně cenná.

C. exsculpta Fr. i(S22. /'. tmavší. r'řed. úpkiě podob, a příbuz., kl.
tužší, tmavěji šedohnědý, mourově hnědý až kaštanový, nehrbol.,
jen u samého okr. s prosv. 1. Tř. rohovitě tvrdý, hladký, dole hnědý,
nahoře Medší, na basi hnědavě plstnatý a hnědavě kořenivý. L. inéně
husté, širší, thístší, příčně rug"osní. z'ždy síro7'é nažloutlé. Výtr.
stejné.

Ku?le /.pravidi;i v hustvcli houíecli a kruzích, v lesích na zetlelém listi a
smetí, někdy i mimo les, všude sice, ale méně hojně. 3 — 8. — Myslím, že jest
to dobry drnii. nebot nelze pozorovati přechodních forem k před.

C. luteifolia (ivW. Champ. Fr. p. 328. P. žlutolupenná. Úplně p;>
dobná C. dryophila. K!. častéji hrbol., tence mas., bledavě žemlový,
na temeni hnědavý nebo načenvenale šedavý. na tenkém okr.

336

.> pri.bv. kup. Tř. blcdavc áemlový, nahoře sírošliifý, na lias-i .v hoj-
nými tenkými kořínky. T.. husté, zúženě ipřipoj^aié. úzkc. celé sírově
žluté. Výtr. jako u před.

^' lesní prsti, na lesních travinách jednotlivě, již v květnu, pak až án
srpna, ^'šnde vzácně. Jiloviště. Krč, St. Boleslav, Mnichovice, Hvězda. Udává
se posud jen z Francie. C. niacilcnta Fr. jest také podobná, ale tato jest l)o-
realní a horská. Poměr vŠech těchto tři žlntolupennych ("ollyhií měl hy ale jesté
býti studován.

C. lutescens sp. n. P. našíoutlá. Zjevu C. dryopliiki. ale arochii
statncjší, tušší a masitcjH, celá za vlhka sírové našíoutlá. \\\. 3 až
5 cm, čaisto ziprohýihaný, s malým n.e'bairevným lirbolem. na povrcJiu
svraskalc hrholkatý. liygrof., s prosv. 1. u oikraje. Tř. stejnobareviný,
delší pr. kl., často smáčkly, dosti tlustý (4 — 8 mim), a tuhý, značné
pruhovaný, dole zakriivený a v masitou, tlustou, júuwvité vyhlou-
benou hlízu napuchlý. L. husté, viinii úzké, u -tř. vj-krcj. \'ýlT.
elliipt., 4 //. Páchne z'v]á,štně, odporné.

Na holé zemi v trsech po 3—5 v bažantnici u Modřan (ViniklářK v květnu
1020. — • Neshoduje se ani s předešlými, ani s (,'. macilenta l''r., která dle vy-
obrazení Cookova jest iitlejší, s tenkým, dlouhýn; tř.

C. xaiithopus Fr. 1824. P. řidkolupeuná. Úplné C. dryophuki pn-
dohná, často 'vět.ší. Kl. v mládí slwro kulov., pak rozlož., nejčastéji
hrbol., velmi hygrof., s prosv. 1., kaštanové hnédý, za sucha ko-
zový, často sivrasikalý. Tř. dole neztluštělý, hnědavý neb žemlový',
ilosti ostře pruhovaný, obyčejné hlubokým Mábkcni syyiačkíý. L. pro-
řídlé, značné sir., u okr. kratší ne tak hojné a husté, u iř. skoro
zaoblené, bílé, oelokirajné. Výtr. jako u před. Cyst. často vyi\-iinuiy,
malinké, l)aiiaté, krátce za.špilčatělé. Vim\ houbové.

v lesích a hájich řidčeji než C. dry(jph., velmi často také v trávě v za-
hradách a na pahorcích mimo les! Mnichovice. Babice. T.ibochovičky. Koknřin,
Boubín, Písek.

C. succinea Fr. 1836. P. kaštanová. Zjevem a ^■'el,ik(xstí pfKÍob.
C. dr}'Ophila, ale: kl. kaštanow hnědý nebo jiantarově hnědý, tužší
a masitější, s iméně prosiv. 1., tř. světle jaintarově hnědý, dde
líotva ztluštělý, hladký, velmi tuhý (skoro rohovřtý), 1. bílé, útle,
široké, řidší, obyčejné lehlé, na 'nstří jenmé zoubkaté. Kozemnaita
vomí příjemně.

\' listnal. lesích vzácně. \' habřinách ;i duhinach u Karl>tejna a sv. Ivana
{6. 1920).

C. coitipressa sp. n. P. smáčkla. Menši než C. drycph., jíž >e po-
dobá. Kl. 2 cm, dosti tlusté a ztuha mas., pravád. rozlož, zaoblený,

.H.3?

čcrrciiolinčí/ý, na okr. pobledlý. slal>ě hygrof.. jen ph sainěm okr.

s prosv. 1. Tř. scviva delší pr. kl.. 2 — 3 min ti., dole neztkištělý,

skoro tvrdě rohovitý, celý luičdý a liipoiitě smáčkly, lysý, lesklý.

L. bilé, úzké. husté. \'ýtr. ellipt.. 4 /».

Na liiilé zemi na nejvypálcnčjšíin ňuchém pahorku (mimo IcsJ u Božkova,
11 Mnicliovic. po deštích, jednotlivě. 7, 1919. — Sotva as jen odriida C. dryoph.
Podivné stanovisko.

C. rutescens ?p. n. P. ryšavá. Zevinéjškem i přibuz. C. ďryopli.
podobná, ale )iicuší a útlejší. Kl. i^^ — 3 cm. tence hlinitě mas.,
hygrcif., bez prosv. 1.. rozlož, a často ziprohýbaný, 60tva lirbol..
bledě žemlový, pomačkáním hnědě skvrnitý, někdy svraskale br1x>l-
katý. Tř. sotva delší pr. kl.. 2K' — 3 nim ti., celý bledý, hladký, na
basi s někinlika kořink} . T.. hu,sté. úzké, u tř. zaoblené, k okr. zvi>lna
zviž.. tenké. bílé. ale po mačkán i m a v stáří červen olmědé. Nevoní.
\\'tr. tence ellipt.. 5 — 6 jj^.

Hlíivne v Iiabri:iacli a březinách, ale také v jclilič. IcSe, řidčeji. 7 — 9.
U Mnicliovic na mnoha místech, Říčany, Radotín, Roblin, Kutná Hora (Hei.).
Třeboň (W). Hnědnutí lupenů jest velice nápadné a bezvýjimečné.

C. candícans i?p. n. P. bělostná. Zjev C. dryoph.. ale menši a
úílejší. celá čistě bílá. Kl. 2 — 3 cm, tence lupen., s malým hrbolem
docela hladký, hyj^rof.. za vlhka slabě medový, při okr. s pr<»sv. ]..
za sucha čistě bílý. s tence lupen., dolu sehnutým okr. Tř. málo delší
pr. kl.. 2 — 3 niim ti., celý dokonale hladký a tnhý, dole často za-
hnutý, bílý. L. velmi husté, velmi úzké, ai tř. vohiě zaoblené, tenké.

čistě bílé. ale pomačkáním resavě skvrnité. \'ýtr. ellipt.. 4 — 5.".

již \ květnu, pak až do srpna v teplých světlých dubinách a habřinácii
okoli Prahy a Karlštejna, velmi hojně na Zbraslavi a Závisti (Kodym). Sli-
vcnec, Roblin. — ."^otva se dá spojiti 5 před. nebo s C. dryophila.

C. rosella sp. n. P. růžová. Kl. i — 2 cm, pravidelně okrouhlý
nejprv tupě zvG;ncov., ale záhy rovně rozlož., hygrof., bledě
žemlový, se slabě prosv. 1. na okr., za sucha bílý, s bledě žemloWnn
středem, se slabým nádechem růžovým. Tř. rovný, tuhý. hladký,
lysý, bledě plefm^-, sotva delší pr. kl.. 2 nnn ti., neztluštělý. L. úzké
husté, lehlé, u tř. volme zaoblené, bílé s nádechem růžovým, na ^stří
zonbkaté. neměnlivé. krátké u okr. sporé, tnísty žádné. \'ýtr. jako
u C. dryoph.

Na nejteplejších suchých místech (vápno) v hájích u Radotína, Ccrno-
šic, ^'onoklas, Karlštejna \'zácně. 7, 1016. í^vou drobnosti a pravidelnosti při-
pomíná C. aquosa.

C. collina Scop. 1772. lA. arundiinaceus Bulh) P. chlumní. Ki.
d< '-ti tlustě vodnatě mas.. 2 — 3 cm. v >7.\n7.. sklen., dosti ostře a vy-

5.?S

nikle hrboL, hygrof., světle /.eiuluvě linčdy .v pros:\ I. it okr., za

sucha bledě žemlový. Tř. velmi dl.. 3—4 nvm ti., bledý, dutý, chabý,

útle vláknitý, dole 'tmavší, hladký, Ivsý. T>. velmi sir., dosti husté.

bílé, u tř. zaobleně volné. Diiž. bledá, hnulxného západní. \'vtr

široce ellix>t., 8/>.

V tiávě na pahorcícli, v listí a -meti v listu, hájích u Dvorců u Lysé a
v (ikolí Prah}' sem tam pofídkn, na n:iflzim. Dlonlion stopkou liší >c vlastně

.é^^

\5* -; í .«^^y

Obr. 5(). Collybia bohemica \\-\.. -labě /nun;., zvětš. vytr.

ode všech tohoto ikui;eni (ro\n<.v. vclk.vn)i vytr.) a >pi>e poukazuje na C
macronra. Sem bych ji spise kladl. Jest to, myshm. málo -/namý druh. Naši
houbě dobře odpovidá vyobrazeni u Cooka na tab. 205.

C. aqiiosa B111II. 1780. /'. vodnatá. Alenší než C". dryoph., skí)To
.Marasím. alliatiis připmninající. Kl. 2— 33/j cm, tence blan., na okr.
priiisivitný. s prusv. 1., s\ětle žemlový až kozově liškový, velice pra-
vid. okrouhlý o rovně uťatý. St. rovná, delší pr. kl., tenká, roho^vě
elast., bledá, hladká, dole hnědavá a plstnatá. L. z'elice husté a ve-
lice íhké. u tř. vohiě za- blené, k okr. zvolna ztenčené. \''ýtr. po-
illr)uhle elliipt., 4 — 5 ."•

.=Í39

.\a /.ctltkin ll^ti ;i jehlici v losicli. řidcc. jednotlivé. 7. 8. Mnicliovicc,
Tehov. Mukan.v. Veltrusy (Saf.), Třeboň (W), Želez. H'*ry (K). Kutii.i H..r.i
(Hej.).

C. boiieniica sp. n. ()l>r. 56. F. česká. Velik. a tvar C. dryopli., ale

kompaktnější. Kl. 3 — 4>j cm, záhy rovně rozlož., často uprostřed

vmáčklý a s malým bradavikovitým hrbolem, ďc^sti tlustě mai.>., málo

hyg.rof., čizfé cihlově kaštanový, s i^elmi temnou okrajni páskou.

v stáří hladký, lesklý, bez prosv. I. Tř. sotva delší pr. kl.. 3 — G nim

ti., čeruenohnčdý, nahoře bledší, hladký, lysý. nahoře ne[joprášený

dole trochti tlutstší, náhle v tlustou kořenující část zlomený. L. husté.

došiti šir.. skoro volné, hlcdé žemlové špinavé, na dne silně příčně

žehernatc. Nevuoií. Výtr. elliipt.. 4 — 5 ."

\' listnat. hájich u Lihoclioviček (Slané) v červnu 1016 sliir. p. Fcclitner
Karlštejn, Cernošice. Úhledná zbnrvenín-., jistě z blízkého přibuz. C. nitcllina
Fr. a C. succinea \~r.. ale popis obou těchto ve všem se s naši houbou ne-
shoduje.

b) J'étši druhy, s třcučin dole hlizovitě napuchlým.

C. extuberans Fr. iS3<>. P. srostlá. Přibuz. a podobná sice

C. dryoph., ale stataiější. .-; kl. masitějším a tmavě kaštanovým. Kl

na <'kr. Ix^z profsv. 1., s<!tva hygrof.. částce hrbol.. tř. žemlový, dole

bnědaw. hlizovitě napuchlý a z hlízy 2 — y jiné třeně s kl. ženoucí.

L. bílé. mnohem širší a tlustší. \''ýtr. ellipi., 5 ,".

\' lesích u Mnich., .^t. Boleslavi, ve Ví(lrh<^lci u Běchovic, Ondrejov.
V letě a celkem velmi vzácně.

C. tuberifera sp. n. P. napuchlá. Zjev úplně jako C". dryoph.. ale
menší a irdejší. Kl. 2 — 3 cm. teniuce. prosvifavě lupen., velmi
hygrof., sytě ižemlový, s prosv. 1.. za sucha bledě pleť,ov<' až skoro
l)ílý. hladký, pravid., skoro rovný, i.-píše vmáčklý než hrbol. Tř.
tenký. tuhý. bledě ])leťový, dole temněji žemlový, nahoře iVj ''^
2 mm ti., hladký, neprprášený, dole luíhle v hlízu až t cm 7' pr. ti.
napuchlý. L. husté, velmi úzké, útlé, k okr. zvolna zúž.. u tř. za-
obleně volné, nečistě Ixdavé, pomačkáním trochu okro\'é. na ostří
jemně zou'bkaté. \'ýtr. elliiu.. 4 — 5 ,".

\' černém, listovém humusu v háji u Libochoviček v červnu 1916 sbíral
p. Fcchiner. \' obilí na kopci u Božkova (Mnich.) v červenci IQIQ. Bylo by
těžko klásti ji pod C. dryophila.

c) Drobné druhy, ves)nés jarní.

C. tenacella l*er;s. i8ot. (A. h^-ngicaudus Schum.. A. stolonifer
jnn.gh.) P. houževnatá Či provázková. Kl. i — 2 om, lupenitý, obJs

340

sklen., až rovně rozlož., hygrof.. > prosv. 1., suchý, hladký, špinavě
aš šedě hnědavý. St. velmi dl., -tuha clast., asi i mm il., ro'urkoiv.,
hladká, lysá, medově hnědá, dole prodloužená v tenký, vlášením po-
rostlý provazec, jenž ústí v zetlelé. hluboko pod zemí ukrvté šišce
borové. L. hílé, široce břich., u ti". skoT*. volně zaobl. \"ýir. ellipt.,
čiré, 6 — 8 //. Cyst. na ploše i ositří veHké. kulov., vakovité, sloup-
ktovité, čai5'to se sekreční čapkou na temeini.

\' lesicli horovýcli z rovin až do hor obecná, v/.dy jednotlivě a vžd}^
pod starými horovicemi, kde šišky opadají. Již v Ijřeznu a dubnu a pak a/.
do konce července. Jest jedlá, ale málo vydatná. C. csculenta Wulť. jest
totéž.

C. conigeiia Pers. i8oi. P. šišková. K>1. i — 2 cm, tence hlaniu\
oble sklen., pak rovný, hladký, suchý, žemlově hnědavx. Tř. vehrbi
dl.. I mim ti., tuhý, rourkoiv., žlutavý, dole tmavší, na basi brviitý,
krátce kořcniijici. 1.. čis'tě bílé, široké, husté, břich., volné. Cv&t
na ploše i mistři veliké, dlo»uze tence válcoivité. Výtr. ellipt., 4 — 5 /».
Zpravidla picímu ze šišky pod zemi ukryté smrkové nebo jedlové vy-
rážející, často _'— 4 pohromadC z jedné šišky. Mnohem vzácněji než před.
.Strašíce, Zbirov, Jil«>vé (K).

C. adusta .sp. n. P. osmahlá. Jest často větší než před., ale jim
velimi blízká. Kl. 1 — 2^, om š., 0'ble sklen., lupen., lysý, temně
osmahle šedo'hnědý, často s okrajní nnavou' páskoiu. Tř. 2 — 3krát
delší pir. kl., roviny, rmirkov., 2 mim ti., dlole plsťnatý. ale nekoře-
mtvý, nahnědlý. L. husté, tízké, k okr. zvolna zúž., lúlé. Výtr. ellipt..

.4—5 ."■

Hlavně v listnat, hájích, v březinách, časně z jara. Mnichovice, Krč,

Koblín, Libochovičky, .Struhařov. — Zdánlivě C. tesquoruir. Fr. a C. pro-

tracta Fr. připomínajíci, ale tyto mají šir. l>řich., šedě hnědavé I. Jest spíše
lilizce přibuz. oběma před., jenže neroste na šiškách.

C. strobiiina isp. n. P. smrková. Před. třem příibuz.. ale maiohem

menši. Kl. 5 — 8 mm, tence prirsviit. blan., níí^ce sklen., vždy cx-

centr., s hradovkovitým hrbolkem, bledě .iem,lový, velmi hív^rof.,

s prosv. 1. až k temeni, lysý. Tř. dl., i mm ti., ibledý. celý sametově

pýřitý, dole hrnbými, prstnafě rozdělenými kořínky k piKrcíni šišky

připjatý. L. husté, ti tř. volně zaoblené, bilé, útlé, .široké. Výtr.

přemalinkc, ellipt.. '2^/2 — 3 ,"■ Cyst. na ostří hojené, široce ostře

kuželov.

Na smi kove šišce u Ceruošic v řijnu igiy sbíral p. Fechtner. Autor ku
podivu svou C. conigenu popisuje s pýřitou stopkou, já však jakož i jiní
autoři vždy jen lysou viděli. Mimo to Fries popisuje jakousi var. pallcns
drobné postavy, která by se mohla na náš dr. vztahovati. Ale C. strobiiina
nejen drobností, kořeny, ale i cyst. a výtr. od C. tenac. a C. conig. se liší.

341

o Ticii SLimctový. plstiuitý, cklut^at:
a) J'čtši li ni li w hťz Siicn>lií.

pui)io:iL'^ný

C. velutipes Ctvriis 1778. ()l>r. 57. ^(A. nig^riipes Bull., A. Aesculi
Schiim.) /'. sametová. Vbdy husté trsnatú, kl. 2 — 8 cm, šťavnatě
měkce mas., oble sklen., \YdK rozlož., hladký, lysý, za vlhka sliizký.
medovč .žhitý. uprDstred tma\ší, na okr. ostrý, s ^irasiv. 1. Stopka

solidní, ztuha ela-
stická, málo delší
])r. kl.. 4 — 10 mm
tluítá, nékdy také
smáčkla, zluiá, í/c-
__^^^^_^^^^^^^^^^__ Ic temně kaštanová

dosti ])rořídlé, š]>i-
iiave l)ílé. u tř. vol-
ně zaoblené, k okr.
\\vtr. válcov. ellip-
tické, k basi stáž..

7—9 ."■

\\vznačn;i honI);i.
/.inini na kmeiiecli a
pařezech, hlavně li>t-
natycli. Počne se ob-
jevovati v listup. a
irvá přes zimu do
května. \ Sude vehni
jbecná a dobrá jedlá
lioulia. Roste-li někdy
iia pařezu ojediněle,
/.ene pak do dřeva
|)ícdlouhý kořen.

C. trochilus Lasch
183Í). (Fr.) P. ka-
štanová. Kl. I a.ž
2^ cm, tence mas., nejprv sklen., ale zálhy roi>nř iifatý, uprostřed
viríficklý, byg^rof., bnědý až temně kaštanový, za sucha ižiemlový,
hladký, lysý, }ia okr. hustě jciiině čár kov. St. delší pr. kl. rovná,
I — 2 mm ti., tuhá, elast.. tma\"ohnědá, přejeiiniě pýřitá, dole hustě
bíle ])lstnatá a kořenivá. ]>. dosti prořídlé, bílé, šir.. u tř. vvkrojeně

(Jbr. 57. Collybia velutipes (

n r 1 1 >

lahc /.nu'!!^

342

zaoblené, violné. skoro trochu sl)ih;i\-ť. \'vtr. ixullniihle eUi])t., lo/*.

Rozeininuta páchne otli)orné.

Na zcini v jchličnat. lesich vzácně, jednotlivě. 8 — 9. U BikíCjovíc (Ši-
mek), ve Stromovce ve stínu pod starými smrky. Hvězda.

C. iiaucoriaeforiiiis &p. n. P. naukonová. Zjev a velikost Naucorií
asi z přílj. N. pelluoilda. Kl. 2 — 2% cm. lence a průsvit, mas., nízce
sklem., často excentr., ale pravid., mělce vmáčklý, nejvýš liy^rof.,
hladký, lysý, za vlhka hnědý s prosz'. /., za stieha kožuivě pleťový,
pi^i usychání s tem^nou okraijní páiskou. Tř. málo delší pr. kl., i až
2 mm ti., dutý, elast.. pleťový, dole hnědý a běhivoii, hoiihovitou
koron potažený, ostatně hile útle hustě pýřitý. L. velmi prořídlé,
narůšověle pletově šedavé, u tř. volně zaoblené a zde nej.širši, odtud
k okr. zvolna ziiž. Duž. houbo^vě voainá. Výtr. podlouhle tupě vál-

CQv., k basi šikmo stáž., bezbarvé, 10 — 13 /'.

\' mechu v starém borovém lese u Hrusic v říjnu TO17 jednotlivě. —
Jest prapodivná houba, Naucoriim úplně podobná, ale s bílým prachem výtr.
Jest to isolovaný typ toho rodu.

C. hariolorum Cand. 1804. P. -věštecká. Trsnatá. tence mas., kl.
2 — 3 cim, záhy nízce skkn. rozlož., úplně ly^v. hladký, ale nelesklý.
celý hustě svraskalý, velmi hygrof., za vlhka jasně cihlově hnědavý
za sucha červenavě pleťový, při osychání s okrajiní páskou s temné
prosv. 1. Tř. asi 2ikrát delší pr. kl.. 3 — 4 utui ti., bledý, dole na-
linědlý, měkce elai5't. dutý. často simačklý, celý sametové pistnatý.
L. velmi prořidlé, nestejně šir., u ťř. hluboce vykroj, a cde velmi
sir., k tř. zvolna zi!iž.. tenké, lehlé, bílé. \^'-tr. krátce eUv.pt., k basi
stež.. 4 — 5 /I. Nevoní.

V zetlelém dubovém listí ve Hvězdě a v diabasové rokli u .Slivence v květ-
nu IQ20 (Weiss). Podobá se neobyčejně mnoho Marasmius Orcades. je-li
trochu pobledlá, ano i 1. jsou stejně řídké, stejně zbarvené a stejné podoby
a konsistence.

C. pallida sp. n. P. bledá. Kl. 2^;] cm. trvale kiiželov., s tmavým
hrholem. tence mas., slabě hy.^rof.. š])'inavě bledý, s temenem .šedo-
hnědým, i)ři okr. s prosiv. 1., za i.-trdia bledý, s matným košově měk-
kým povrchem. Tř. rvelimi dl., elast.. pivdél vláknitý, a'si 3—4 mm
ti., dole 'neztluštělý, .šedobnědavý, celý husté hile zrnité mrtnatý. L.
špinavě bělavé, bustě, tenké, šir., široce pfirastlé, slkoro trochu shí-
hai'é, II tř. mělce povykrojené, na ostři vykrajované nerovné. Duž.
bledá, houboivě nonná. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'■

Na zetlelém smetí v smíšeném lese ve Hvězdě (opuka) v listop. 1917 •"obí-
rala pí. O. Zvěřinová. — Jest podivná CoUybie. nejasného přibuzenství, nej-
spíše násl. l)lízká.

3á3

C. vestipes op. n. /'. chlupatá. Kl. 4 — 8 cm. měkce "v-odnatě ma>.
pluse sklen., liladký. 'světle ukroNv, s hnědým tu]>3Tni hrbolem. Tř
delší pr. kl.. t cm ti., rovný, zevně tvrdý, diolů z'volna ztltištěly
pruhovaně \láknitý, šed(>hně'davý, jemně pyrity. L. široké, velmi
husté, hílé, útlé, vykrojeně ]ii^itpojené. Duž. bílá. trochu -iistre ]>ách-
noucí.

\ c vlhkých, mechatych březinách a olšinách na Pecnýni u Ondřejova,
jednotlivě, i), 1913. Pnbuzcr.stvo jest mně nejasné, snad by mohla také státi
za C. longipes. V literatuře nenalézám ničeho podobného.

C. marasniiformis sp. n. I\ špičkovitá. Zevnějšek a velik. asi jako
Marasni. alliatus. Kl. 1 — iVi cm, ploše sklen., pak rovně uťatý, ne-
hrbola'tý. pravid. okronihlý. hladký, lesklý, kosově nariižovHe n>a-
hnčdlý, uprostřed tmavší, tence ela'st. mas., slabě hygrof., se sotva
prosiA". 1. Tř. 3 — 3krát delší pr. kl.. i — iV^ mm ti., bledý, dole stahč
rezavý, celý husté bíle odstáfe chloupkatý. L. sir. břich., útlé, bílé.
u tř. úzkým úhlejin vykrojené a '?k'Gro sbíhavé. Dniž. bílá. "l^ez vůně
Výtr. vejčitoellipt., 6 — 7 .".

Xa zetlelém listí v habřině pod Struhařovem jednotlivě. 7, 1915. Pak lakr
u Libochoviček (Fch), Radotína, Karlštejna. — Tř. v stáří zhnědnc. .Snad
jest C. laxipe? Fr. příbuznou. Zdá se byt teplomilnou.

C. myosurus Fr. 1821. P. drobuovýtrnstiá. Drobná, pravid., zjevní
asi C." conií>'ena. Kl. i^í; — 2 cm, pravidelný, nízce oble sklen., hladký,
hyf^rof., smutně červenavě hnědý, za sucha bledší a při okr. přeútlc
šupinkatý (jakoby ojíněný), tence průsv. mas., na okr. ostrý. Tř
málo delší pr. kl., stejně ti. li — 2 mm), na basi zahnutý, pevné
elaist., celý iitle hile pomouěený, hrubými dlouhými kořínky s oko-
líím .spojený, bledě hněda^^ý. L. přehusté, úzké, íitlé, u okr. krátkými
přehustě promíšenc, u tř. zaoblené, volné. Nevoní. Yýir. malinké
ellip-t., 2 — 3 11. Cyst. krátké, jehlicov., dole trochu ztluštělé, sporé.

Xa velmi výslunném, suchém borovém okraji u Mnichovic, jedn(M:livě
ke kůře opadle přirostl.á. 10, 1917.

C. filamentosa sp. n. P. nitovitá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., záhy
rovně rozlož., aiehinbol., dloiibio úzce podvin.. s okr. 1. přesahujícím,
lysý, trochu hygrof., ale l>ez proLSv. 1., celý temně cervenohnědý.
vrostlými vláken ky lakunovitě rugosní, za sucha šedohnědý nebi'
masově červenavý. Tř. kratší pr. kl.. k basi velice měchatě n-apuchlý.
cervenohnědý. celý sametově dlouze bíle chlupatý, nerýhov. L. husté,
tenké, na ostří zubaté, nejvýš šir. břich., bílé. někdy s nádecliem ru-
iový^m, na dně hriilbě žebernaté. Dulž. bílá. houbově vonná. Xýxv.
ellipt., k batíi šikmo stáž., 5 — 6 <x.

344

v jehličném humufeu v suché smrčině nad Radotínem jednotlivě na pod-
zim. Hňra u Tehova, Mnichovice. — Nevím, co mám o této houbé souditi;
má velikou podobnost s C. asema, v jejíž společnosti často rostává, ale vy-
tknuté znaky jsou nápadné. Snad jest to jen variace C. asema. PlsC na basi třeně
totiž někdy vystupuje vysoko u mnohých druhů. Třeba dále sledovati.

C. Hedrychii sp. n. P. Hedrychova. Příbuzná a ipodobná C.
dryoph., čosío trsnatá. Kl. 2 — ^/^ cm, tu|pě zvoncov., sklen. rozLož.,
průsv. blan., hygrof., blediě žemtový, 2a sucha bílý, na celém po-
■zirchu hrubě prořídlé osténkatý. Tř. 3 — skrát delší pr. kl., 2 — 3 mm
li., bledý, tuby, posléz dutý, celý, zvláště nahoře, tuhými ostnitými
šupinkami posázený, ma bia<sii pllsti ,s ckollím. spojený. L. b'ilié, za-
obleně volné, nejvýš husté a přeuzoučké, na ostří osténkaté. Výtr.
kopinaté, 4 — 5 fx.

V stinné smrčině v jehličí u Karlštejna nad vodopády (vápno) v červenci
1917. Jcřt pozoruhodný druh, ničemu známému nepodobný.

b) Drobounké druhy, z hlízovitého sclerotia vyrůstající.

C. tuberosa Bull. 1785. P. hlíznatá. Maličká, útlá, kl. 4 — 12 mm,
do^konale rov;ný, uprostřed s malým hnědaivým. brbolkem, bílý, hlad-
ký, lesklý, blanitý. L. velmi husté, špitnavě bělavé, nestejné dl., sbí-
havé, úzké. St. velmi dl., obyčejně křivolaká, i mm ti., dutá, bě-
lavá, od stále chloupkatá, vyrůstající z tvrdého, 'vřeteno^vitého, 5 až
]o mm dl., uvnitř bílého, zevně hnědého, hladkého sclerotiia. Výtr.
ellipt., 4—5 M.

y lesích, hlavně na podzim velice obecná. Sclerotia vězí v uschlých hou-
Lách Lactarius vellereus Russula nígricans od loňska ve větším počtu.

C. cirrhata Schum. 1803. Obr. 58. P. třásnitá. Ve všem- před. po-
dobiná, pouze značně ji prodloužená, mirmo odstálé chloupiky na do-
le jšku s dlouhými, bílými vlákónky, které se i v ploché šupinky
přeměňují. Sclerotium barvy bledé tvoří se mezi, lupeny r. Hypho-

loma a j. velkých hub.

Jako před. v lesích na podzim, ale řidčeji. Mnichovice, Jevany, Ondřejov,
Třeboň (W.).

D. L. šedé, duž. aromatická.

C. rancida Fr. 1821. P. páchnoucí. Kl. 2—4 om, šedý až černo-
šedý. hladk>', ma okr. podvin., hrbolkatý, tuhý, se stříbřitou jino-
vatkou zvláště na okr., nehygrof., skoro islizký, zvoncov. sklen.,
tence mas. Tř. velmi dl., tuhý, rourkov., šedý až čeťnavý, hladký,
.lysý, rovný, dole vřetenovitě kořenující. L. šedé, husité, úzké, skoro

23

345

břich., volné. Duž. černavá nebo šedá, silně moukou vonící. Výtr.
ellipt.. 7 — 8 fx.

V jehličn. i listn. lesích poblíž pařezů, řídce. Na podzim ipi6 v dubovém
lese u Řevnic hojně (Kav.).

E. Třcň s trvalým prstencem:

C. mucida Schrad. 1794. P. slizká. Celá bílá, kl. 4 — 10 cm, sklen.
rO'zlož., velmi tence mas., velmi slizký, trochu radiálně svraskalý.

■^■''ž<ž ^v;,v.'í| ;v \'a\\'cv^

Obr. 58. I. Coliybia aquosa Bull., 2. C. tuberifera Vel., 3. C. cirrhata Schm.^
4. C. asema Fr., 5. C. rosella Vel., 6. C. marasmiformis Ye]., 7. C. Casi-
miri Vel. — Vše v přir. vel., zvětš. výtr., C. cirrhata, v levo mladé stadium.

měkký, na temeni temněji olivový. Tr. delší pr. kl., 4 — 8 mm tl.^
válcov., dolů mírně z.tluštělý, bílý, í trvalým, hlanitým, visutým
prstencem. L. bílé, prořidlé, široce břich, u tř. zaoblené, někdy krátce
sbíhavé. Výtr. převeliké, kulaté nebo vejčitokulov.. 15 — 18 ji.

Trsnatá, často na kmenech bukových až vysoko do koruny, na pařezech
bukových. V Železn. Horách na podzim 1918 (K.), u Zlína na Moravě (Holub)..
— Jest ode všech Collybií nejodchylnější a povahou výtrusů skoro na rozdílný
rod poukazující. Má ještě 2 druhy velem a prstencem opatřené blízce příbuzné,
jež jistě ještě v Cechách budou nalezeny (C. megalopus Bres., C. laqueata Fr.).

346

Pleurotus Fr. Hliva.

Veliké i drobounké houby, měkce nias'ké, s bílou dužninou.
bilýimi výtnusy (bílým prachem), jež rostou namnoze na stromech,
pařezech, dříví, řidčeji na bylinách a mechách. Kl. bud bez třeně,
hřbetem přirostlý, buď s třeném pas-tranním nebo víee méně excen-
trickým, vžidy krátkým, solidním, elastioným. Kl. jen u málo kte-
rých bývá v miliádí spojen s třeném blanitým závojem (velem). L.
bílé, vííce méně sbíhavé. Duižniina velikých druhů aromatická.

Objevují seobyčejině nahodile na různých stnomedh, a to skoro
vestměs na podzim, Mmohé jsou velmi vzácné a posud nedoko-nale
známy. V tropech, kde v pralesích jest mnoho druhů ;Stromů, budou
asi bohatě zastoupeny. Saccardo uvádí všech 215 druhů, z nichž
86 evropských. Velké drulhy jsou často masité a dobré, jedlé houby.
Nejobyčejnější jsou: PÍ. corticatus, ulmarius, salignus, ostreatus,
serotiinus. Při určování třeba míti ještě r. Crepidotus na paměti.

a) Kl. s excentrickým třeném.

a) L. daleko sbíhavé.

* Kl. spojen s třeném závojem.

PÍ. dryinus Pers. 1801. (Armil. dimiidiata Schaeff. 1770.) H. du-
bová. Velká, .statná, ztuha mais., kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., okrouhlý,
ale silné excentrický, bílý neh bělavý, lysý, hladký nebo s nezřetel-
nými, políč!kov*itým'ií, světle hnědými šupinkaimi, na okr. podvin.
*rř. 2 — 5 cm dl., I — 2 cm ti., tvrdý, skoro dřevnatý, vodorovné
obloukovité vystoupavý, bílý, s třísnitým, ale záhy mizícím prsten-
cem. Závoj jen v mládí vyviinut. L. šiir., bílé, za s-uicha žlutavé.
velmi úzce a dlouze sbíhavé. Výtr. válcov., 9 — 10 \>.-

Na starých kmenech dubových, na dubovém dříví, často trsnatá. Ale také
na jiných listn. stromech. U Budějovic v srpnu 1913 (Simek).

Pí. corticatus Fr. 1821. H. korová. Často trsnatá, velká, měkce a
šťavnatě mias. Kl. 5 — 15 cm, nejprv kulov., pak sklen, rozlož, s pod-
vinutým okr., v mládí spojen s tř. bílým závojem, jenž dlouho ostá-
vá na okr. kl. jako cáry, na povrťhu nejprv s šedavou hrubou plstí.
jež se pak roztrhává v tmavé šupinky, excentrický. Tř. bílý, podél
vlákmltý, kořenující, i>^,— 3 cm ti., solidní. L. bílé, tenké a šir.,
prořídlé, někdy sirožlutě naběhlé, v stáří nažloutlé, na tř. dlouze sbí-
havé a sítnaté spojované. Nevoní. Výtr. válcov., veliké, šikmo na
basi stáž., 15 — 16 fA.

34?

Na kmenech listn. stromů (topolů, vrb, jabloní, habrů atd.). 8 — lO. Ra-
dotin. Mnichov ice. na Cis. ostrově v Praze, Libochovičky (Fch), Třeboň (W).

PÍ. tephrotriclius Fr. 1821. H. nasedla. Kl. 5 — 14 cm, tlustě šfav-
natě nias., šedavý a šedě s.poře šupinatý, excentriioký, na podvin.
okr. bíle vláknité plstnaíý. Tř. i cm ti. a 3 — 5 cm dl., lysý, slizký,
hladký, hec prstence, bělayý neb trochu spimavý. L. velmi šir., tlusté,
čistě 'bílé, dloube sbíJiavé a mutstorinf^sujicí. Nevoní. Výtr. dlouze
válcov., šikmo na biaisi stáž., 14—16 [i..

Xa smrkovém pařezu u Jevan v říjnu 1918. — Velmi vzácný druh, vždy
jen na koni f érách rostoucí, před. velmi podobný, ale nedostatkem velového
prstence se lišící.

** Bec závoje.

Pl. pometí Fr. 1836. H. jabloňová. Kl. 5 — 8 cm, lokrouhlý, silné
excentrický, elast. mas., značné prohliibený, podviin., hladký, bílý
neb slabé žlutavý. L. dosti prořídlé, svolná a oddělené sbíhavé, bílé,
tenké. Tř. 4 — 8 cm dl, i — 2 cm ti., ztuha elast., k basi ztenčený,
bílý, na basi chlupatě třísniltý, prohnutě vzpřímený. Diiž. bílá, aro-
matická. Výtr. vejčité, 10 — 11 m-

Xa kmenech jablcňový-ch u Domažlic (Melzer 1914). Vzácný druh.

Pl. sambuclnus isp. n. Obr. 59. H. bezová. Kl. 6 — 12 cm, velmi

tlustě a měkce mas., oknoulhlý, excentrický, trochu vmáčklý, bělavý,

ale tmavéji vrostle a mékce šupinkatý, na okr. oistrý, v mládí pod-

vinutý, beze všeho vela. Tř. 2 — 3 cm Itllw, 8 — 15 cm dl., dřevnaté

elast., sametové plstnaíý, ve dřevě dlouze kořenující. L. šir., bílé,

liusté, zvolna a dlouze sbíhavé a zde anastomcKSující. Páchne silné

zvláštnrm aromátem. Výtr. válcov., stranou stáž., 12 |ji.

X^^a černém bezu (Sambucus nigra) na Karlově nám. v Praze, 10, I9I3>
Jest podivná houba, snad jen biologická odrůda před.

Pl. spodoleucus Fr. 1821. H. šedobélavá. Kl. 5 — 10 cm, tence elast.
mas., pravid. okroaihlý, neb i spíše širší než dl., nahoře od tř. úzkým
lemem, oddělený, ale i zde ještě krátkými 1. opatřený, rovný, plochý,
hladký, lysý, vždy trochu svraskalý, na okr. rovný, šedavé naokro-
vélý. Tř. asi i cm ti., 2 — 5 cm dl., oblý, bledý, lysý, na samém okr.
kl. vetknntý. L. dotstti husté, šir., tenké, nestejně dl., krátce, oddá-
lené sbíhavé. Dulž. bílá, slabě meučně vonná. \'ýtr. úzce váloov..
ši'kmo stáž., 10 — 11 jx.

Xa dubovém pařezu pod Plecháčem, 10, 1915. Jednotlivě. Od Pl. ostreatus
již tvarem kl. rozdílný. Jest vzácný dr., Ricketi sám jej nezná, Fries praví,
že roste na bucích a dubech, Quélet uvádí ho z Francie.

348

PÍ. cornucopioides Pers. 1828. H. miskovitá. Kl. 6 — 10 cm, tlustě

mas., tuhý, kozový nebo bělá vy, holý, isklen., ale brzo mřskovitě
vmáčklý (s vyzďviižen. okr.), okrouhlý, se silně excentrickým, asi
I — 1>4, om ti., dosti dl., zahnutým, lysým, bílým, tuhým, solidním.
na basi pomačkáním hnčdn-oucím tř. L. husté, sir., čaisito vlnité, bílé.
na tř. svolná dlouze shíhavé a anastomiosující. Voní silnč anýzcm.
Výtr. dlouze válcov., šikmo stáž., 12 — 14 fx-

Na dubových kmenech řídce. Na Chuchelském vršku v řijnu 1919 sbírala
pí. O. Zvěřinová. Srovnej PÍ. corticatus, jenž má velům, šupinatý kl. a nevoní.

Odr. 59. Pleurotus sambucinus Vel., značně zmenš.

ř) L. vykrojené nebo nesbíhavé.

PÍ. lignatilis Fr. 1821. H. dřevní. Kl. 3—6 cm, pravM. okrouhle
sklen., jen někdy laloon., bíle ojíněný, nelesklý, do^ti tlustě a ztuha
mas., na okr. lysý a podvin. Tř. 4 — 10 mim ti., excenitrioký, k ho-
řejšku zúž., tuhý, rovněž bíle ojíněný, trochu útle mttnatý, l^eze
vší koTtiny. L. husté, úzké, tenké, mléčně bílé, přirostle krátce sbí-
havé, ale nespojoivané. 'Páchne nqpříjemmě moukou. Výtr. kulov.
ellipt., 4 M-

Na listnať, kmenech. Na topolech na Císařském ostrově v Praze. 10, I9i(j-
— Význačný jakoby pokřídovaným kl. a třeněm.

349

Pí. ulmarius Bull. 1790. H. jilmová. Statný, velký, bílý druh. Kl.

7 — 30 cm, oble sklen., v mládí skoro krulov., bělavé okrový, lysý,

'V stáři políčkovitě trhaný, pezmč elcnst., velice tlustě mas. Tr. 5 až

8 cm dl. a 2 — 3 cm ti., bílý, v -mládí kuželov., trochu excentrický,

pak válcov., pevně elast., dole plstnatý. L. bílé, dosti husté, sir.,

široce přiroistlé, u tř. skoro zaoblené. Duž. bílá, silně příjemně

vonná. \'^ýtr. malinká, kulaté. 4 — 5 fx-

Xa kmenech listn. stromů, jednotlivě neb i trsnaté, vždy vysoko, na pod-
zim. Xa bucích u levan, na jilmech ve Stromovce, na kaštanu v Karlině (Zv),
u Ml. Boleslavi (Knr). — Jest jedlá.

Pí. gypseus sp. n. H. sádrová. Velká, kompaktně imas., bělostná.

Kl. 5 — 12 cm, tlustě a pcATiě onas., sa sucha skoro rohovíte ztvrdlý,

na povrchu nezměněný a nerozipukaný, s pod\ňn. okr., sklen., lyisý,

bílý, matný, bez struktury. Tř. i — 3 cm ti., na basi velmi ztluštělj',

nekořenující, lysý, .matný, vždy silně prohnutý, za sucha co kost

Ivrdý, excentrický, hlíz k okr. kl. vetknutý. L. husté, dosti' úziké,

celokrajné, nejprv bílé, pak máslově nažloutlé, soitva na 'tř. sbíhavé.

Výtr. kulovité, 5 — 6 ^i. Duž. čistě bílá, silně houbově vonná.

Trsnatá, v dutině starého akátu u Troje v listop. 1917 sbírala pí. O. Zvě-
řinová. Celá houba dělá dojem, jakoby bj-la z bílé sádry vj^modelována, což i
její tvrdost potvrzuje. Domnívám se, že náleží do příb. před. \'elum žádné.

b) Kl. s třeněni postranním něho s tiepatrným třeném.
a) Kl. větší než J cm.

Pí. salignus Pers. 1801. (A. brumaHs Soop.). H. vrbová. Veliká,
šíavnatě mas., v trsech na kmenech topolů a vrb rostoucí houba.
Kl. 6 — 15 am, nízce isklen., s ostr\im, v 'mládí podvin. okr., tlustě
mas., měkký, polokrnhovitý nebo spíše klínovitý, hladký, dosti
hygrof., šedavě fialový, za sucha popela\K'- Tř. kratičký, asi i cm
ti., pevně elast., bílý, hrubě dlouze chlupatý a otstře rýhov. L. až
I cm šir., útlé, husté, sbíhavé, čistě bílé, dělené, nespojované. Prach
výtr. bílý, konečně trochu fialový a nahnědlý. Duž. bílá, měkká,
silně příjemně vonná. Výtr. válcov., šikmo na basi stáž., 8 — 10 ,«•
Xa kmenech a pařezech vrbových na podzim po celých Cechách i Moravě
dosti hojně rozšířen. Tvoří někdy obrovské trsy, až i m v průměru. Kl. na
některj-ch kusech jest klínovitý, basí třen objímající, na jiných skoro centrický
neb trochu excentrický. Jest výborná jedlá houba a svou velikostí vydatná.
V okolí Prahy nejčastěji jsem ji nalézal v údolí Radotínském.

Pí. ostreatus Jcq. 1787. (A. ďí'midiatus Bull., A. glandulosus Bull.,
A. nigricans Fl. Dan.) H. ústřicová. Před. úplně podobný, ale kl.

350

vystcupavý, o něcO' menši, šedě vroistle žíhaný, tř. lysý, jen na basi
útle plstnatý, 1. dlouze sbihavé, jednoduché, hojně sitnatě spojované.
Výtr. podobné.

Obyčejně v trsech na kmenech a pařezech různých listnať, stromů, tak
zvláště na jabloních, vl. ořechách, lípách, bucích atd. Po celé zemi obecný. Jest
dobrá jedlá houba.

PÍ. petaloides Bull. 1784. (A. spathulatus Pers.) H. plátkovitá.
XI. 8 — 15 cm dl. a 4 — 6 om sir., miekce mas., podlouhle jazykovitý,
v předu zaokrouhlený, k stopce zvolna zúž., na povrchu jemné
měkce mrtnatý, hnědý neb i do červemava. L. žlutavé, hui5té, sir., na
basi vidlené, sbíhavě. Tř. až 6 cm dl., asi' i cm ti., elast. solidní,
kořenující, postranní, tmavě plstiifiiý, 1. ostře od kl. oddělené. \'ý:r,
tupě ellipt., 5 — 6 fi. Duž. žlutavá, příjemně anýziorvě vonná.

V smrčí na zetielém pařezu listnatém (buku?) pod Myšlinem u Mnichovic,
v září 1913.

PÍ. serotinus Schirad. 1794. H. pozdní. Kl. 5—8 cm, opak vejčitý,
tlustě a elast. Imas., ploše skten., na okr. podvin., šedohnědý,
s hnědou plstí, která 'se pak roztrhává v drobné, tmavé šupinky. Tř.
postranní, asi 2 cm dl., 4 — 6 mm ti., elast., s kaštanovou plstí.
L. husté, bělozluté, široce přirostlé, pomačkáním černající. Duž.
bělavá, silně aromatická. Výtr. tupě elHIpt., 4 — 5 («■

Na pařezech a podzemních kořenech listnatých stromů, 8 — 10. V habřině
pod Ondřejovem, Jílové (Mašek), Třeboií (W).

PÍ. geogenlus Cand. 1804. H. pozemní. Kl. 5—8 cmí, došiti tence
mas., skoro okrouhlý, na basi v krátkou, i cm ti., vzpřímenou,
elast. solidní, bledou, lysou stopku zúžený, na ostrém okr. dlouho
podvin., lysý, vodnatě lesklý a často nepravidelně jamkovitý, čoko-
ládově hnědý. L. velmi husté, nešÍToké, na úplně postranním tř.
zvolna sbihavé, čistě bílé, pomačkáním červenohnědé. Výtr. kulov.
ellipt., 5 — 6 ^. Cyíst. na ostří i ploše hojné, tlustoblanné, rigidní,
kopinatě špičaté a na konci zoubkaté. Voní slabě moukou.

Ze země v jehličn. lesích, pospolitě, vzácně. V smrčině nad Chuchlí v říjnu
1919 sbírala pí. O. Zvěřinová.

.S) Kl. menší než J cm.

PÍ. limpidus Fr. 1836. H. vodnatá. Kl. 2—3 om, lžicovilt>' nebo
leďvinitý, ploše rozldž., tence mas., v postranní stopku svotna^klíno-
vitě sušený, hygrof., za vlhka vodnaté bílý, za sucha čistě bílý.
L. bílé, husté, až k inserci sbihavé. Výtr. kulaté, 6 ft.

351

Xa bukových a olšových větvích, vzácně. 8 — 9. V Šumavě na Plócken-
steině (Kav. 1919).

PÍ. septicus Fr. 1821. (PÍ. pubescens Sow. 1803.) H. běloučká.
Jilaličký, bílý, přisedlý, úplně jako Crepiidctus variabilis. Kl. 5 až
10 mm, útle lupenký, škebloviltý, polokruhovitý, klínavitý až ledvi-
ni'tý, v postranní kratičkou stopečku ku pavučiinatému myceliu při-
sedající, zúžený, čistě bílý, hladký, ale útle pýřitý, s úzce podvin.
okr. L. husté, útlé, nestejně dl., bílé. Výtr. ellipt., 5 — 6 //.

Na trouchnivých pařezech bukových u Jevan. 8, 1917. Daleko vzácnější
než Crepid. variabilis, jenž se ovšem ihned liší hnědě zbarvenými 1.

PÍ. diabasícus sp. n. H. diabasová. Kl. 5 — 10 mm, útle blan., cb-
vejčitý, obyčejně ■mě'lce laločnatý, na basi ouškatý a postranní ne-
patrnou stopečkou přisedlý, zevně lysý, nerýhov., hladký, šedo-
bělavý, nebrAiitý. L. husté, dosti sir., 'S krátkými střídavé, šedé. Ne-
voní. Výtr. tence čárkovité, dlouhé, 10 — 12 /<.

Na holé zemi mezi travou na vypáleném stepním úklonu diabasového kopce
(s křížem) nad Motoly, v říjnu 1918. — V literatuře není nikde nic podob-
ného.

PÍ. viaticus sp. n. H. pocestná. Maličký, šedý, bez vela. Kl. 3 až
5 mm, škeblovitě sklenutý, matný, lysý, šedý, křehký, s úplně po-
stranním, dobře vyvinutým', asi i mm ti., bělostným (asi 2 mm dl),
dlouze odsfále bíle chlupatým třeném. L. skrovné počtem, velmi
prořídlé, delší a kratší střídavé, šedavé, dosti sir., tlusté. Xýiv. pro-
táhle vákov., na basi šikmo stáž., 5 — 7 //.

Na hladkých stěnách, vyrytých vozem kolejnic a travou zarostlých v lesní
cestě nad Hrusickou cihelnou, jednotlivě. 9, 1919. Jest pouze před. podobný a
příbuzný a představuje s tímto patrně vlastní typ.

Pí. mitis Pens. 1801. H. jemná. Kl. i — 2>^ cm, okrouhlý nebo
poiookrouhlý a k basi klínovitě zúž., tenince mas., s kratičkou po-
stranní plstnatou bílou stopečkou, zevně bílý, jakoby pomo učený,
CLsi do poloviny vráskovité čárkovaný, s pokožkou guuiovitě se
táhnoucí. L. husté, útlé, nestejně dl., pleťově bělavé. Duž. bílá,
houbovitě ostře Axnná. Výtr. tyčinkovité válcov., prohnuté, 5 — 6 f*.

Na kůře trouchnivých, smrkových dřev v trsech a nad sebou v na5í za-
hradě v Mnichovicích, o Vánocích 1915. — Jest to zimní houbička, Panus
stipt. velmi podobná, ale měkkostí, vráskováním a j. rozdílná.

PÍ. tremulus Schaeff. 1770. H. osy ková. (A. epigaeus Sw.,
A. tephromelas Pers.) Kl. tenince mas.. 5 — 12 mm, ledvinitý, upro-
střed vmáčklý, hladký, lysý, šedohnědý. St. postranní, válcov., kra-
tičká, plstnatá. L. líské, prořídlé, šedohnědé, od st. ostře oddělené.
Výtr. skoro kulov., 6 — 7 ,m.

352

Na zemi mezi mechem a travou v škarpách lesních, vzácně, ale spíše snad
pro svou drobnost přehlížen. \' lese u Kunic, 8, 1913.

PÍ. terrestris sp. n. H. tmavolnpenná. Před. příbuz. a podob. Kl.

I — 2 cm, ztuha blan., sevné hily, s šedým tonem, hile plstnatý, na

okr. úzce poďvďn., často laloaiatý. St. 2 — 4 mm dl. a i — 2 mm ti.,

oblá, bílá. L. prořídlé, dosti sir., tuhé, nestejně dl., zvolna na tř.

shíhavé, černošedé. Výtr. vejčitoellipit., 4 — 5 li.
Na holé zemi v smrčině u Habru, v listop. 1914.

c) KL nejprv hřheteni přirostlý, 1. v excentr. hodu shíhavé.

PÍ. applicatus Batsch 1783. (A. tephromelas Pers.) H. připnutá.
Kl. tence mas., dosti ipevný, 4 — 12 mm, okrouhlý, nejprv pohárko-
vitý, pak ploše roisloS., hřbetem přirostlý, zevně popelavý až tmavý,
hladký, zřetelné rýhov., za sucha černavý, na okr. někdy vlnitý neb
vroubkov. L. dúsú iprořidlé, dosti tlusté, vlnité, nestejně dl., světle
šedé, v středu ústící a zde zaoblené, doisti šít. Výtr. krátce ellipt.,

4—5 <"••

Na trouchnivém dříví, hlavně dubů a vrb, na podzim, vzácně. Chudenice

(Čelak.), Radotín.

PÍ. pubescens Sow. 1803. (PÍ. septicus Fr.) H. pýřitá. Kl. i až
2 cm, itence lupen., uschlý skoro kožoviitý, nej'prv' obrácený, 'pak ale
krajeáii daleko odsitálý a tím zdánlivě stranou přirostlý, okrouhlý
nebo různě laíočnatý a ouškatý, na sterilní straně dlouze hile měkce
chlupatý. L. tenké, sbílhavé, prořídlé, nejprv bílé, pak žlutavé. Výtr.
ellipt., k basii šikmo stáž., 5—6 /«. Cyst. velice nápadné, tlustostěnné,

z šir. base ostře kopinatě zašpičatělé.

Na korách stromů, na opadalých větvích, v lesích a zahradách v letě a na
podzim vzácně. Třeboň (8, 1915, W).

PÍ. porrigens Peťs. 1796. H. ušatá. V m&hutných, střechovitých
trsech. Kl. 6 — 12 cm, okrouhle štítioví,tý, na okr. podvin., ušaté
rozlož., měkce plíhý, bílý, lysý, tuh^ý, s plstnatou basí, nejprv te-
menem přirostlý, pak odstálý. L. hí\é, vetmi úzké, čárkovité, v mládí
skioro žilkoivité. Výtr. skoro kulovité, 7 — 8 f*.

Na kmenech jehličn. stromů v pohorských lesích. V pralese na Boubíně,
8, 1919 (K).

PÍ. hypnophilus Bk. 1860. H. mechová. Kl. 5—10 mm>, čisté bílý,
bezstopečný, stranou hřbetem k listům^ mechů přirostlý, útle
svraskale hrbolatý, lysý, jen u okr. trochu pýřitý, okrouhle sklenuté
škeblovitý. L. dosti husité, nestejně dl., kremave nečistě bélavc, dosti
sir., u okr. kl. se sbíhající. Výtr. klínov., ellipt., 3—4 i^-

353

Xa Mniích, Polytrichách, Climaciích ve vlhkých koutech lesních, v olši-
nách, vzácně. V olšině lesní u Kunic, 9, 1916.

Pí. perpusillus Fr. 1821. (Pl. subversus Scbm., A. applicatus
FK D.) //. útloučká. Útlý, drobný, bílý, na 'kůre rostoucí. Kl.
5 — 10 mm, \'y<luté škebli (podobný, jedním bodem' stranou přirostlý,
blanitě průisvitný, skoro lysý ineb jen spoře odstále chlouipkatý.
L. široce břich., bílé, demisí a kratší střídavé, prořídlé, celokrajné,
v postranním bodu se sbíhající. Výtr. tupě a široce válcov., k basi
šikmo krátce stáž., 8 — 10 .".

Xa kůře jabloně u Řevnic v srpnu T916 (K), Šumava (K), Mnichovice,
Chuchle (R). Jest velmi vzácný druh, anebo spíše pro svou nepatrnost přehlí-
žený.

Pí. striatulus Fr. 1821. (Pl. striato-pellucidus Pers.) H. pruho-
vaná. Útlý, drobounký, šedavě bílý, v mládí na povrchu měkce py-
rity, pak ale olysalý, blanitý, 7nélce rýhovaný, miiskovitý nebo
ouškoviiý, 'vykrojeně přisedlý, mestopečkatý, 5^ — 10 mm šir. L. pro-
řídlé, dloube a krátké, šir., bélošedavé, útlé. Výtr. elHpt., 8 — 10 f*.
V duté vrbě v Dalejích u sv. Prokopa. 10, 1918. Jest vzácný druh.

b) Ochrosporeae. Hnědovýtrusné.

Vymezení této skupiny jest dosti nesnadné, poněvadž barva
výtrusů a prachu výtr. jest u r. Paxillus neurčitě hnědavá, hlínová,
ano jisou i výtr. bezbarvé. R. Clitopilus jsme dokonce odtud \'y-
radili a postavili k Rhodo spore ím, protože má červené výtr. Také
v r. Naucoria vyškytají se výtr. skoro bezbarivé nebo šedavě na-
hnědlé. Třeba proto rozuměti skupině této tak, že zástupci její mají
po většině výtr. rezavé, medové, hnědé nebo hlínové. Ostatně inutno
toho dbáti, že i výtr. r. Psalliota, Psilocybe a Psathyra někdy pod
mikroskopem jsou hnědé, i když prach je\'í se býti černým,

I. L. na tř. sbíhavé a více méně sítnatě spojované. Paxillus.

II. L. nesbíhavé nebo sotva sbíhavé, ale nikdy sítnaté.

A. Tř. vice méně masitý, tlustý i tenký, ale ne-
chrupavčitý.

Kl. v mládí závojem is tř. spojený, na povrchu
šupinatý, plstnatý, vláknitě trhaný. Výtr. če-
povi'tě ostnité nebo hladké. Cyst. namnoze
labvico\'ité s ježatou čepičkou. Zvláštní aroma. Inocyhe.
Kl. lysý, .slizký, namnoze žemlový, s velem

354

nebo bez vela. Výtr. hladké. Niitovité cyst. Duž.

hnojně nebo alkoholicky páchnoucí Hebeloma.

Kl. hygrof., neslizký, bez vela a kortiny. \'ýtr.

hnědé, hladké. Cyst. nkovité. Nepáchne, . . Meliderma.

Kl. lysý inebo sametoivý, někdy slizký, pavuči-

natou' korltinou s tř. aspoň v m'ládi .spojený.

Výtr. hnědé, jemine bradavč. Cyst. žádné. . . Cortinarius.

Kl. lysý, slizký, hygrof. Tř. tenký, měkký,

vodnatý, bez kortiny a botky. Výtr. hladké,

hnědé. Cyst. žádné Quercella.

Tř. vlákniitě mas., solidní, závoj vyvitiut silně,
pak trvalý prstenec na tř. zanechávající.

Dřevní, řidčeji pozemské dr PJioIiofa.

Tř. vláknitě mas., solidní, závoj vyvinut, ale
prstenec na tř. nezanechává. Silné aroma.
Dřevní druhy. ...,,... Flammula.

B. Tř. tenký, chrupavčitě rourkovitý.

Okr. dlouho podvin., s tř. spojen bohatou kor-

tinou. Pozemní dr Weinsettlia.

Okr. kl. .v mládí podvin. Pozemní dr. (některé

dřevní) • • • Naucoria.

Okr. kl. rovný. Pozemní druhy, drobné, křehké. Galéra.

Tř. na basi obda^ný miiskovitou, malou pochvou Locellina.

C. Kl. bez tř. (s malými výmink.), přisedlý neb

hřbetem: přirostlý Crepidoius.

Paxillus Fr. Čechratka.

Šťavnatě mas., velké houby, s kl. více méně pravid., často ex-
centrickým, na okr. silně ipodvin., ,s tř. dobře vyvinutým, ,peivným,
mas., tlustým. L. na tř. dlouze sbíhavé a zde .příčnými žebry^ spo-
jované. Výtr. ellipt. neb kuloviité, hladké nebo osténkaté, hnědavé
nebo skoro bezbarvé.

Zdá se mně, že by poslední druh (P. TVicholoma) měl býti
z tohoto rodu vyloučen, neboť liší ,se od ostatních velmi m-noho.
P. inornatus Sow. (velká houba, 5—10 cm) na vápencové půdě
rostoucí, jistě ještě 'v Cechách bude nalezena. Rovněž tak P. ex-
tenuatus Fr.

555

a) Kl. měkce mas., velký, 1. zřetelně sbíJiavě, výfr. hladké,
ellipt.

P. involutus Batsch 1786. (A. contiguus Bull.) C. podvimitá.
Velká, masitá, .zjevu ryzců. Kl. 6 — 15 cm, velmi tlustě mas., záhy
vmačiklý, až skoro nálevkoviitý, s okr. vehni podvin., plstnatc pý-
řitýrn, hustě čárkovaným, hladký, lesklý, okrový, uprostřed slizký-.
Tř. dosti krátký, i — 2 cm ti., dolů ztenčený, tuhý, bleclavý. dole
hnědě vláknitý. L. huisté, sbíhavé, světle žlutavé, pomtačkánlm rychle
hnědnoucí. Duž. žlutavá, na řezu hnědnoucí. Výtr. nestejnostranně
ellipt., 7 — 9 ft- slabě narezavělé, hladké.

V lesích všeho druhu, ale také mimo les pod listnat. stromy, často v ale-
jích, vždy v houfech a někdy i po 2 — 3. Po celé léto a všude obecná. Po rych-
lém hnědnutí dužniny i lupenů neomylně a snadno se poznává. Jest vydatná,
dobrá jedlá houba, jenže se obyčejně nesbírává. V mokrých olšinách a podle
potoků lesních, hlavně v nižších a teplých polohách jest dosti hojnou odrůda
var. leptopus Fr., s kl. nálevkovitě vyhlubeným, tenčím, žlutým a tmavěji šu-
pinkatým, s tenčím tř., s 1. žlutými, na tř. sbíhavými a hojně příčnými žilkami
spojovanými. Konečně také hnědne.

P. aírotoraentosus Batsch 1783. C^. černohuňatá. Statná, měkce
mas. Kl. 5 — 15 cm, tlustý, skoro vždy nepravid., nejprv ploše sklen.,
pak nálevkov., na okr. podvin., celý měkce a jemně sametový,
hnědý, na oikr. do žlutá. Tř. krátký, tlustý (2 — 4 cm), na basi ko-
řenovitě ipr od lo úžený, celý černavou plstí pokrytý. L. husté, krátce
sbíhavé a na tř. spojované, žlutavé. Duž. běložlutavá. Prach \'ýtr.
hlíinový, Výtr. okrouMe ellipt., světle okrové, hladké, 5 — 6 /». Voní
nakysle aromaticky.

\^ lesích jehličnatých na basi pařezů a mezi kořeny nebo i mimo pařezy
z podzemních kořenů, někdy i po 2 — 3, po celé léto a po celé zemi obecná.
Velmi úhledná a černě sametovým tř. lehce poznatelná houba. Jest jedlá, ale
méně chutná. — Jako rozdílný druh popisuje se ještě P. griseotomentosus Secr.,
s tř. šedohnědě sametovým, kl. hlínově hnědavým a jen na okr. plstnatým. Jest
velmi vzácný. Posud obdržel jsem jej pouze ze Šumavy (Žel. Rudy. Hedr.).

P. Pelletieri Lév. 1848. (P. paradoxus Klchb., P. rhodoxanthus
Sdhw. 1805.) C. Pelletierova. Kl. 4 — 7 cm, tlustě mas., ploše roz-
l-olž., s okr. tupým a vlnřtě zprohýbaným, měkce plstnatě kožov.,
kaštanově hnědý. Tř. krátký, i — 2 cm ti., dolů nápadně zúž., žlutý,
červeraohnědě tečkovaný, konečně nahnědlý. L. mas., tlusté, 5 až
8 mm š., na 'tř. sbihavé, vhiitě kadeřhvé, nestejně dl. ^a na dně hojně
'příčnými zebry spojovc^né, chrovioj^ě žluté (!), pomačkáTiím zvolna
hnědnouci. Prach výtr. žlutohnědý. Výtr. podlouhle ellipt., bledě

S56

žlutavé, 10 — 13 fi. Cyst. na ostří Síporé, obrorv-ské, vakovitě protáhlé,
žlutou šťávou naplněné.

V lesích mezi mechem a jehličím jednotlivě a dosti spoře, ač ve všech
krajinách. — Význačný kaštanovým kl. a chromovými lupeny. Tím, že příč-
nými žebry povstávají rourky, činí přechod ke skupení Polyporaceí.

P. acheruntius Hunub. 1793. (,Merul. laniellosus Sow., Ag. pa-
nuoides Fr., Mer. cris,pus Turip., Canťhar. Dutrochetii Mont.)
C. sklepní. Kl. 2 — 6 cm, tente a vodnatě mas., na krátké, velmi
excentr. stopce z povrtíhu kl. visutý, ale také bezstopečné při-
sedlý, bělavý, pak okrový a hnědý, jemně přitislkle vláknitý, na
Tjilém okr. ťrochu podvin., plstnatě pýřitý, pak lysý, elliptičný,
okrouhlý i nestejně laloanatý. L. busté, tenké, k jednomu bodu sli-
zovitým hťboulkQm značenému a na io'kr. pošinutému :sbihavé, na
basi laločnatě zprohýbané a labyrintická políčka tvořící, nejprv
bílé s nádechem růžovým, pak žlutavé, konečně hnědé. Prach \'ýtT.
okrově hnědý. Výtr. krátce ellipt., až skoro kulaté, bledě žlutavé,
4 — 5 fi. Voní trochu anýzově.

Divoce v přírodě roste na starých kmenech a pařezech borových, ale to
bývá dosti vzácně, nejčastěji objevuje se na trámech ve sklepích a dolech, a to
po celé léto a rok co rok. Tak v Mnichovicích v našem sklepě, v dolech na
Kladně (Z), v Duchcově. Lotou š u Slaného (Reis.). — Divoká forma má při-
sedlé, nahloučené kl. barvy olivově žlutavé, plstnaté, vlnité, 1. olivově žlutavé.

b) Kl. bělavý, m-as., drobný, na 0{kr. brvitý, 1. méně zřetelně
sbíhavé, výtr. kulaté, drsně o^ténkkité.

P. Tricholoma Schw^. 1805. C. čirúvková. Ma'lá, bílá, šťavnatě a
měkce mas. houbička tvaru ryzce. Kl. i — 3 cim, ;sklenutě sploštělý,
s dlouho podvin., dlouze bíle brvitým okr., na povrchu s vyniklými,
síťovitými nitkami, uprosťřed někdy žemlový, skoro sli'zlký, lesklý,
konečně rozloiž., s okr. rovným, skoro nálevko'V. Tř. sotva delší pr.
kl., 3 — 4 mim ťl., válcov., hustě plstnatý, bělavý, dole pomačkáním
černající, vycpaný, pak olysalý. L. hlínově špinavé, tenké, úzké, pře-
husté, iskoro sbíhavé. Duž. bledá, mírná, bez vůně. Výtr. bledě re-
zavé, nepravid. kulaté, krátce osténkaté, 4 — 5 /<.

V jehličn. lesích na holé, vlhké zemi, obyčejně pospolitě. U Mnichovic
často od srpna do podzima. Krč, Hodkovičky, Chuchle, Radotín, Řevnice. Bude
asi všeobecně rozšířena, ale pro svou nepatrnost přehlížena.

c) Kl. olivový, mas., velký, 1. s&tv\a sbíhavé, výtr. kulovité.

P. nigricans sp. n. Č. černavá. Zjev, konsistence i barva nějaké
holubinky nebo ryzce. Kl. 5 — 8 cm, dosti tlustě a pevně mas., pra-

557

videlně sklen., nevyhlubený, s okr. velmi osťrým. hladký, lysý, útle
radiálně sítnatě žilkovaný, temné sytě olivově hnědý. Tř. zdéli pr.
kl.. asi I cm ti., do5ti neztluštělý, hladký, lysý. nevlákn., chrupav-
'čifě křehký, záhy velice dutý nahoře jakoby útle matně plstnatý,
na povrchu nerovný, olivově nasedly, nahoře okrově nažloutlý. L.
útlé, husté, nešiř., pevně elast., bílé, tia ostři černé, lua tř. velice sít-
natě příčně žehernaté. Duž. bledá, sotva vonná. Výtr. vejčitokulov.,
tlusioblanné, hladké, žlutavé, 8 — lo .«. Cyst. na ostří hojné, ostře
za&pičatěně jehlicov., dole tlustší. Celá houba konečně zčerná.

V suchých smrčinách na zetlelém jehličí jednotlivě. U Březovjxh Hor
v srpnu 1920 (Fechtner). Jest zde hojná co rok a od lidí jako chutná, jedlá
houba sbírána. — Dle výtr. jakož i dle síEovité sbíhav. 1. jistě k r. Paxillus
náleží, ale žádnému známému se ani nepodobá ani není příbuzná.

Inocybe Fr. Vlákníce. Obr. 60., 61., 62.

Namnoze drobné, až i útlé houby pozemní, s tence mas. kl.
(statnější jest I. friimentacea, dulcamara. rimosa, Bongardii). Kl.
kuželov., hrbolatý, zřídka kdy hladký, obyčejně odstále plstnatý, až
i šupinkatý a ve vlákna sítnatě radiálně roztrhaný. L. špinavě až
hlínově zbarveny, se světlým, 'pýřitým. ostřím. Okr. kl. spojen jest
v mládí ;S tř. mizivou 'kortinou. Tř. dlouhý, tenký, pev^ný, solidní,
na basi někdy hlízovitě ztluštělý. Páchnou zvláště rozemnuty zvlášt-
ním aromátem. \^ýtr. hnědé, bud hladké, ellipt. nebo čepovitě ost-
nité. Cyst. na ostří i ploše (namnoze) veliké, lahvicovité, čepičkou
ostnitou okončené (sekret).

Ačkoliv většinu 'Inocyb na první pohled poznáme, přece jest
dosti těžko u přemnohých stanoviti druh, neboť zevnějškem jsou si
dosti podobny. Trhání kl. ve vlákna jest někdy takové, že nevíme,
je-li to plsť ve vlákna spojovaná nebo již pokožka ve vlákna roztr-
haná. Zde nic jiného nezbý^■á než podrobné ohledání mikroskopické,-
poněvadž tvar a velikost wtr. a cyst. poskytují dobré a spolehlivé
znaky. Aroma hub těchto jest zvláštní, slouží patrně k lákání drob-
ných brouků (drapčíků), kteří v množství houbu rozhlodávají. Ino-
cyby jsou sice od Batailla monograficky zpracovány (120 dr.)
(Besancon 1910), ale jsem si jist, že jen v Cechách jich mnohem
více roste. Tomu nasvědčují také studie Bresadolovy. Také
G. M a s s ee napsal monografii r. Inocybe (Lcndon 1904), ale tato
jest ještě povrchnější než Bataillova. Saccardo uvádí všech
dr. 115. Starší popisy bez analysy mikroskopické jsou naprosto ne-
upotřebitelné. Českým mykologům bych co nejvřeleji doporučoval

358

podrobné monografické zipracování tohoto rodu. Druhy z příbuz.
I. dulcamara a caesariata odchylují se od 'vlastních Inocyb velmi
značně, takže Woní se k r. Hebeloma z příbuz. H. strophosum. Ro-
stou hojně v letě a počnou se v množství objevovat jíž v červnu.
Nejvnce jich nálezném na slunných holinách a cestách lesních, na
písčinádh, suchých pahorcích, vždy spíše mimo les nebo ve světlých
hájích. Nejvíce druhů hostí nižší, teplé polohy, zvláště i podklad
vápenný. Pro svou drobnost a praktickou bezvýznamnost bývají od
hubařů opomíjeny. Jedlé nejsou žádné a mnohé j^sou jistě jedovaté,
tak známo to jest o I. rimo'sa, o I. fastigiata. Otravy špičkové zavi-
něny bývají asi žemlovými druhy, jež na pahorcích ve společnosti
špiček rostávají.

Nejvýzinačnější a nejiznámější druhy jsou: I. asterospora,
praetervisa, carpta, lanuginosa, destricta. descissa, Trinii, geophylla,
scabella, lacera, cincinnata, fastigiata, rimosa, dulcamara, caesariata.

1. Výtrusy ostnité nebo růžkaté.
A) Kl. ve vlákna roztrhaný.

I. umbrina Bres. 1884. V. hnédá. Kl. syté, ale smutné kaštanově
hnédý, 2 — 3 cm, hladce vláknitý, záhy ve vlákna (na bílém podkladu)
roztrhaný, význačné kuželov. s olstroa Špičkou, v mládí s hojnou
Ibílou kortřnou na zlomeném okr. Tř. delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., na
basi trochu ztluštělý, červenavé hnédý, válcov., solidní, pevný, hrubé
vláknitý, nahoře ojíněný až moučnatý. L. nejprv šedavČ bélavé, pak
hlínové skořicové, bustě, vykrojeně přisedlé. Sotva páchne. \ ýtr.
obdélné, tupé, krátce hranatě čepovité, 8 — 10 /". Cyst. krátce baňaté,
čepičkou opatřené, ^na ostří i ploše. «

V lesích všeho druhu, jednotlivě, po celé léto všude hojně, ač nikoliv
obecná. Podlouhlými výtr. hned se liší od násled., jíž se velmi podobá. —
V bučinách u Jevan nalezl jsem varietu (var. lacvis m.) s cyst. protáhlejšími,
bez čepičky, výtr. pouze ostře hranatými, čtverečnými neb krátce obdélníkovými,
I. poraněním černě hnědnoucími. Radno ji ještě dále pozorovati.

I. asterospora Quél. 1879. V. hvézdovýtrusná. Kl. 3 — 6 cm, upro-
střed tlustě mias., kuželov. zvoncov., pak rozlož, a hrbol., hSadký,
hnédý až černohnédý, mimo tmavý vrchol v četné žilky na bílé pude
roztrhaný. Tř. červený až černohnédý, hladký, ?i^ basi obřízné kulo-
vité hlízovitý, ztuha vláknitý, :Solidní, celý jemně bíle pomoučený.
L. šir. břich., čisté bílé, pak olivové hlínové, s bílým ostřím, zúženě
přisedlé. Duíž. kl. čisté bílá, v tř. narůžovélá, nesnesitelné páchnoucí.

359

u

U z:^^af

Fíli if^
^ 7Í (.1/ • /- ^

Obr. 60.

Obr. 60. I. Hebel. strophosum Fr., zvětš. výtr. a cyst., 2. Inoc. lacera Fr.,
jako před., 3. I. mammosa Vel., jako před., 4. I. destricta Fr., jako před.,
5. I. Gintliana Vel., jako před., 6. I. umbonata Quél., jako před., 7. I. lucifuga
Fr., jako před., 8. I. geophylla Sow., jako před., 9. 1. cincinnata Fr., jako před.,
10. I. lutescens Vel., jako před., 11. I. perpusilla Vel., jako před., 12. I. relicina
Fr., jako před., 13. I. Cavinae Vel., jako před., 14. I. scabella Fr., jako před.,
(také mladé stadium). 15. 1. caesariataFr.Jako před., (mladé .stadium), 16. 1, abjecta
Karst., zvětš. výtr. a cyst., 17. I. uliginosa Vel., — Celé houby jsou vesměs

slabě zmenš.

Výtr. kulov., čepovitě ostnité (ostny kratší pr. kl.), 8 — lo.w. Cyst.
krátce široce baňaté, s čepičkou, 35 — 40 /«.

V lesích všeho druhu, v trávě na lesních cestách, na jehličí, jednotlivě
z rovin až do podhoří hojná. Statná, velká, lehce již zevnějškem poznatelná
a mikroskopicky hlavně kul. výtr. vyznačená. U Prahy roste hojně ve Stro-
movce. Po celé léto od červ.ia.

I. praetervisa Quél. 1881. V. hlízkovitá. Kl. 3 — 4 cm, tence mas.,
dosti pevn}"-, kuželo-v. až zvoncov. sklen., pak rozlož, a hrhot., že-
mlově žlutý, ihladký, hedvábně lesklý, hrubě husitě radmlně vláknitý
a velmi trhaný. L. husté, u tř. vylkroj*ené, bledé, pak sedavě lilákové,
konečně hnědé. Tř. velmi dl., 3 — 5 mm ti., bílý, ziprohýbaný, stuha
el/ast., lesklý, na konci ipoprášený, na bhsi s kulovitou hlískou. Výtr.
kulov. ellipt., ostnitě ježaté, 10 fi. Cyst. lahvicov., na konci ježaté.
Páchne odstře čpavkem.

V lesích a hájích, poblíž pařezů a mezi travou a mechem jednotlivě, od
června do srpna všude hojně. Tvarem, zbarvením jakož i blízkou snadno po-
znatelná.

I. decipiens Bres. 1892. V. klamivá. Podivný druh, velikostí, tva-
rem a barvou s před. stejný, ale žlutavý kl. se na ipovrchu ve vlá-
kénka netrhá, nýbrž zůstává tímě kuželov. do ipoloviny hladké a
ostatní kl. se trhá 'k okr. v přitisklé, drobné šupinky. Za vlhka jest
velmi slizký a výtr. jsou větší, ostnité a pouze hranatými (často
4hrannými) promíšené. Cyst. lahvicovité, vehni' veliké.

Ve vlhké trávě v údolí podél potoka nad Černošicemi, 7, 1918. Rostla
tu také před., takže jsem mohl obě porovnávati. Bresadola uvádí ji z Tyrol
a Ricken z í^ěmecka. Myslím, že bude hojnější, ale nerozeznává se od před.

I. albipes Gřl. 1880. V. bělonohá. Velikois-ti i ťvarem úplně po-
dobná a příbuz. I. praelterviisa, ak: kl. sytě zjlaltožkitý, dlouho kuže-
k)v., sikorio dlo červeinJohnědava, lesklý, v hrubá vlákna trhaAý, tř.
ztuha solidní, oa basi v hlízu neztluštělý, celý drobounce šupimkatě
ímrtnatý, pak lysý, hladký, skoro rohovitý, v mládí žlutavý, pak bílý,
C)^st. králtké, vedle lahvi covitých úplné kulovité, bez z)oubků.

56i

Obr. 6i.

Obr. 6i. I. Inocybe obscura Pers.. zvětš. výtr. a cyst., j. I. pedicellata Vel.,
jako před.. 3. 1, albomarginsta Vel., jako před., 4. I. glabrescens \\-\.. jako před.,
5. I. avenacea Vel., jako před., 6. I. picetorum Vel., jako jiřed., 7. I castanea
Vel., jako před., 8. I glabripes Vel., jako před., g. I. Fechtneri ^"el., jako před.,
10. I, Rohlenae Vel., jako před.. 1 1. 1, corydalina Quél., jako před , 12. 1 Reisneri
Vel., jako před., 13. I. demitrata Vel., jako před., 14. I. mitracea Vel., jako před.,
15. I. collivaga Vel., jako před., 16. 1. Godeyi Gih. Weinni., jako před.. 17. I. geoph.
violacea, jako před., houba v mládí, 18. I. autumnalis Vel., ig. I. Olgae Vel.

Veškeré druhy jsou o něco zmenšeny.

L. bledé, pak makově šedaivé, konečně hnědé. Vvtr. ellH-pt., oistni.tě
čepovité, 10 — 13 .".

Na výslunném pahorku ve společnosti Leptonií, Helianthem. vulgare, Tri-
folium montanum u Hrusické cihelny, 7, igig, na suchém pahorku u Lodě-
nic mezi pod. vegetací (6, ig2o). — Posud známa jen z Francie. Popis autorův
nápadně se shoduje.

I. hiiilca Fr. 1838. V. roztrhaná. KL i>4.— 3 cm, zvoocov. sklen.,
široce a obyčejně špičaté černě hrboL, olivově hnědý, pak červeno-
íinědý nebo také nažloutle hnědavý, 'V -mláidí bíle p.listoal'ý nebo' bíle
\'liákni'tý, v stáří nia okr. bíile pllis-tnatý, hladký, lysý, hedvábifě vlák-
nitě lesklý, konečně ve viláknia rozcrhianý. Tř. soit-va dMakrált delší
pr. kk, blledlě (niačenvenallý, vliálknítý, n.a konci imrtoaitý, 2 — 4 mm ti.
L. bílé, piak oliivoivě hoědiaivé. priořídlié. neobyčejně široce břich, až
skloTo trojhrainné. Duž. v kl. bíilá, v tř. červenavó, silně páchnoucí.
Výtir. vel'mii podlouhlé, trochu mi křivené a jen nízce hrbolatě hra-
naté, některé -skoiro hladké, 9 — t 1 fi. Cyst. na lostří í ploše, krátce
baňaté (40 — 45 .«), zubaté, na ostří mimo to jiné kiílioviiiě měcbaté.
Na suchých, výslunných mateřídouškových pahorcích u Mnichovic často,
vždy pospolitě. 5—8. Velmi charakteristický druh zbarvením i ostře sešpičatě-
lým kl., jakož i výtr. a malými cyst. Jest to jarní druh, někdy již na konci
dubna se objevující. Také u Modřan (Viniklář). Křivoklátu (Ambrož), Mo-
tol (Kšp.).

I. mírabilis sp. n. J^. podivná. O nědo menší než I. mutica. Kl.
3 — 4 am, rozlož., vždy se středním ostrým hrbolem, hnědě (okrový,
nejprv trochu plstinaftě šupiínkatý. pak hladký, leskna\K' a ve vLáíkna
trhavý, dosti, tuhý a mia-s. Tř. o málio delší pr. kl., noxmý, tuhý, dole
r.ezliluštělý. 3—5 mm ti, hladký, lysý, vlákniltý, nahoře slabě
mirtnatý, nejprv bílý, pak ale (také poimaokáníím) temné špinavě
hnědý. L. haiisté, útlé, sir. břich., u itř. vollné, bílé, pak okrově hlí-
nové, s bílým ostřím. Nevoní. Výtr. 4hranné (sotva obdélník.), nízce
hranatě čepovitě, malé (5—8 ,«). Cyst. prapodivné: předlouze ty-
činkovité, dlole neztlustělé, často zaškreované, některé dokonce

36.H

*

<ř^:

I

řř^ H :í.,

:j.

7^

<r.

TT

11

^

: ss

6

•i.:

r

"«Í/9

iU

70

?5> i 'A

\

I

^^//

lifí".

#^n

77 '^^^ '^

/ i

00

n

i
i

-t^í<

f!

<@í

^":hm73

iÓ

1^

115

Obr. 62.

Obr. 62. I. Inocybe praetervisa Quél., 2. I. asterospora Quél., 3. I. albicans
Vel., 4. I. carpta Scop., 5. laevigata Vel., 6. I. putilla Bres., v levo cyst. a výtr.
var. semiorbicularis Vel., 7. I. umbrina Bres., 8. I. pannosa Fr., 9, I. Casimiri
Vel., 10. 1, pallida Vel., 11. 1, lanuginosa Bull., 12. 1. rostrataA'ťl., 13. 1, petiginosa
Fr., 14. I. macrocystis Vel., 15. I. hiulca Fr., 16. I. globocystis Vel., 17. I, calida
Vel. — Veškeré druhy slabě zmenš., ale výtr. a cyst. velice zvětš.

vidleiiié, 2 — 3krát oliánkované, jen někiteré krátce úzce lahvicovité,
na temeni zubalté.

V teplých píščináoh borových u St. Lysé v květnu 1920 hojně, — Jest
příbuz. I. mutica a hiulca, ale utvářením cystid (i na ploše 1.) ode všech zná-
mých velice rozdílná.

I. putilla Bres. 1887. F. maličká. Kl. i>2 — 3 cm, kuželov., pak
rozlož, a ostře hirbolL, sed ave hnědý neb i světle šedavý, vláknitě
hedvábitě hladký a lesklý, oJiz. v 'stáří triochu ve vlákna trhavý. Tř.
váloov., dole niezitlu.štíělý, bledě narůžovělý, hladký, vláknitý, nahoře
ipOimotučený, 3 — 4 mim iil. L. bělavé, pak šedě hlmoivé. Duž. v kl.
běiljavá, v tř. čarvenaivá, silně páchnoucí. Výtr. skoro podlioiihlé,
ostře hranaté, sotva ccpovitc, 8 — 10 //. Cyst. vešké, baňaté, zubaté.

V různých lesích suchých, vzácně. () — 8. V okolí Mnichovic často. Řev-
nice (K), Hvězda, Radotín, Zbraslav. — Drobný druh, význačný hladkým,
šedým, na okr. bělavým kl., který se sotva trhá na vlákna. — U Roblína v tep-
lých dubinách (na vápně) nalezl jsem odrůdu (var. semiorbicularis m.) s kl.
.šedým, hladkým, lesklým, zaobleně polokulatým. Cyst. jsou předlouze hrdlo-
vitě protáhlé (70— 80 /' ). tlustostěnné, výtr. klínovité, ostře hranaté, menší
(7-8/0.

I. nitida sp. n. V. lesklá. Kl. 2—35^ cm, ostře kužeJov., na temeni
hnědý, oataitně světle šedaivě žemlový, až světle lišklOA^, velice lesklý
a hladký, ve vlákna roztrhaný. Tř. tuhý, hladký, na hnědé půdě
útle bílle vldknký, dole konečně hnědý. L. husté, temně šedé hlínové,
s bělavým ostřím. Výtr. podlouhle klínio^vité, pouze hranaté, 10 až
12 f4. Cyst. kulovidě nadmuté, některé a' krátkou špičku 'Stažené,
s čepičkou nebo bez ní. I nerozeminuta silně páchne.

V lesích Jevanských, v záři 1918. — Před. blízká a snad specificky roz-
dílná.

I. soluta sp. n. V. hladká. Příbluz. a pod. I. putilla. Kl. 2—3 cm,
záhy rozlož., s tupým, nízkým hirbodem, hladký, lysý, hedivábně
lesklý, šedobněidý s černým temenem, záhy v hrubá vlákna ro»z-
trhaný a také při okr. rozštěpený, dosd mas. Tř. delší pr. kl., 2 až
3 mm ti., tuhý, rovný, vlákniitý, na basi málo ztlnštělý a zde pak
nahněclílý, ostatně špinavě bělavý s odstínem masovým, nahoře po-

5(5,5

moučeny. L. luisité, široce břich., nejprv bělavé. pak - knově hnědé,
s bulým oistríni. Výtr. sitejmostranně 4hran.né, sotva čepovilié. jen
hrbolaté. 5 — 6 /t.Cyst. malé. lahvioov.. často bez čepičk}-. Nepáchne.
Na hřbetě Krkonošů sbíral p. dr. A'. KavDW 7, 1918. \' hluboké, vlhké
smrčině u potoka nad Mcnčicemi (podhorská poloha s Arnica mont., velmi
studené stanovisko) v červenci 1919. — Tř. bývá dole bíle plstnatý.

I. calida sp. n. /'. teplá. Gracilmí. s hnědjTm kl. a bělu^itmým tř.
lvi. 1 — iK- cm, itence mas., nejprv ustre kuželov., pak rozloS.
s ostrým lirbolkeui, hnědý, hladký, konečně ve vlákna roztrhaný.
Tř. dl., rovný, 2 mm ti., rohioviitě ]>e\-'ný. čistě bílý, hladký, w celé
hořejší části mrtntaitý. doile ínehMznatý. L. ši/r. břich., hnsté, u tř.
volné, nejiprv bílé, pak šeďohilírncA^^é 15 'bělavým oslířim. \'vtr. krátce
ohdélnikovc.Qt\)o\\\.h rohaté. 8/'. Cyst. veliké, lahvic'^., zoub. Slabě

páchne.

Na výslunných, vyhřívaných jižních úklonech mezi nízkým habřím u Mni-
chovic (nad dráhou). 7, 1919.

B) A7. ve vlákna neroztrhaný, plstnatý něho šupinatý.

a) Kl. plstnatě hladký, nesíipinatý.

I. umbratica Ouéil. 1883. (1. infida Peck.) V. stinná. Statná, mas.*
íjělavá. Kl. 3 — 4 cm, rozlož., častto se zprohýbaným lokr., nizce iiupě
a šiircce hrl»l., dosti tlustě ma-s.. bělový, s odstínem šedozrým, ra-
diálně přitiskle leskle hedvábitě plstnatý. Tř. rovný, pe\-tný. solidní,
tluistý (4 — 6 mm), bělový, hladký, Sídtva vláknitý, nahoře pic mou-
čený, dole s ostře obroubenou hUzkoiL L. husté, široce břich., nej-
prv bělavé, pak hlíinošedé, na ostří bílé. Duž. bílá, neměmlivá, silme
pálchnoiicí. Vý-itr. ^plodiouhilé, h/ribolaté, 10 — 12 /». Cyst. nadmutě
laliAnicov., zoubkaité.

\'e vlhké trávě na kraji lesrí u Kunic, 7, 1917. Ricken uvádí ji jako vzác-
nou. Bresadola praví, že duž. v tř. dole žloutne, což nevidím. Rozhodně roz-
dílný dr. ode všecli s ostnit\'mi výtr., nebof kl. se ve vlákna netrhá a není
šupinatý.

I. pallida sp. n. ]'. bledá. Kl. i>4 — 3 cm, dlouho kuželov., pak
roz,lož., vynikle tupě hrbol., Hence mas., světle šedavě žemlový nebo
špinavě žlutavý, uprostřed tmavěji tckrový, na po^vrchu 2> hustá
jenmiá vlákim, roistrhamý, hladký, hedvábitě měkce plstnatý. Tř.
dvakrát delší pr. kl., !■ — 2 mm ti., čistě bílý, hustě bíle mrtnatě
moučnaiý. i., husté, útlé, sotva břich., volné, nejprv bi'lé, pak šedavé
(do růžová X. s bílým ostřím. Výtr. podlouhlé, krátce hrbolaté. 10 až
12 fi. Cyst. veliké, itupé. baňaté, zoubkaté. Páchne il stře.

366

Na suchých, výslunných, kopcích v okolí Alnichovic často, ve společnosti
Helianthem. vuigare, Th3'mus, Phleuni Boehmeri, Trifol. mont. Větší, stat-
nější dr., bělošedavým, pistnatě vláknitým, hedvábitým kl. a čistě bílým, mrtna-
tým tř. význačný. Také na Řípu (Nov.).

I. laevígaía 'sp. n. V. uhlazená. Kl. 2.^2 — 4 cm, rozlož. ,y vyniklým
tmavohnědým hrb.olem, smutné hnédý, úplně hladký, za vlhka iskoro
slizký, ve vlákna neroztrhaný, paprskovitě hedvábitý, tence mas.
Tř. velmil dl., 23^2 — y/2 mm ti,., k basi zvolna ztluštělý, ale nehlíz-
natý, hladký, nejprv čisté hily, pak bledě červenavě hnědý, nahoře
ponnoučený, solidní. L. břitoh., dfcuho bílé, pak hledě hlínové ^s bílým
osltřím. Duž. hnědé žemlová, bez zápachu. Výtr. obdélníkové, s vy-
niklými ostny, 10 .". Cyst. lahvicov., zonibkaté, 40 — 45 /'.

V pralese pod Boubínem v Šumavě, 7, 1914 (Hejny). V mokvavé raielnié
ve \'ídrholci u Běchovic, 6, 1919. — Jest znamenitý druh.

I. rostrata ,sp. n. V. zobanifá. Menší druh. Kl. 2 cm, sklen., Imě-
davý, s dlouhým, lizkým, tupým zobanem, hladce hedváb. les\kiý,
tence mas. Tř. velmi dl, 2 nnn ti., rovmý, pevný, solidni, inahoře
poprášený, vláknitý, nehlíznatý, bledě okno-vý. L. husté, útíé, široce
přiirosidé, příčně huatě vrásčiité, světle okrové s bílým ostřím. Výtr.
malinké (6 — 7 ,«J, čtyrhrainnié »neb kosníkovité, hrbolaté. Cyst.
•0'brovské (qo 11), válcov., dole troch ti ztluštělé, zubaté. Silně páchne.
A' (liil)iiiách u Chlumce (Rig. 8, 1915), Řevnice (K), Roblín.

I. petiginosa Fr. 1821. V. povučinatá. Gracilliní, malý druh. Kl.
I — 2 cm, kuželoiv. s Madkým, oHiK^ově zahnědlým 'hrbolem, žemlový,
bíle pavuěinatý, neitrhaný. Tř. červena\'ý, soliidiní, Iťuhý, hladký,
vliáknitý, celly bíle poprášený, ma basi s kulov. Mízkou. L. bledé
žlutavé, pak šedě olivové, na ostří bílé, nehusté, volné. Výtr.
3 — 4hra(nné až kl'íinoviité, tupě čepovíté, 6 — cS ft. Cystt. předlouze
lahiVioov., tlustOiStěinné, žluté. Skoro bez zápachu.

V lesích na světlých holinách, v habřinách, 6—8. Hrusice, Struhařov, Mni-
chovice, í.ibochovičky (F), Přelouč (Fricova), Radotín.

I. albicans sp. n. V. bělavá. VeVice f^n-acilní, droboučká. Kl. 5 až

]o mm, sklcro blainitý, kuželov. sklen., s malcu, lysou, hnědou bra-
davlkou na temeríil, celý bělošedou měkkou plsti pokrýitý, na okr.
běkvý. Tř. dvakrát delší pr. kl., teninký (t mm), často křivolaký,
snsL baisi bíle plstnatý a dlouhými brvami věnčený, pleťově bnědavý,
celý jeiTTině bíle poprášené pýfitý. L. husté, útlé, břicb., u Jtr. za-
obleně ivlclné, čisté bílé, pak žlutavě krémové. Výtr. skoro klímov.,
krátce čepovíté. 7 — 8 /'. C}-st. protálile lahvicov., zoubkalté. 50 /».

36?

\' habřině na Boukalově stráni u Mnicliovic. 8 — y. Bučiny u Jevan, Seno-
hraby. Na holé zemi jednotHvě. Podobá se drobným Naucoriím. \' mládí jest
celý kl. mimo hnědé tímě bělostně plstnatý. Nemůže býti spleten se žádným
jiným druhem.

I. pannosa Fr. 1821. V. dnobounká. Nejvýš útlá, drobná, zjevu
Naucorií. Kl. 5 — 10 mm, trvale kušelov. s hnédavýtn zobanem,
tence blamiltý, hygrof., špinavě okrově hnědavý, za sucha bělavě ko-
šový, zvliáště v mláďi bíle vlásenitý, bliadký, ne\trhavý, bez šupi-nelc,
na okr. někdy vroubkovaný. Tř. ďl., teninký (yí — i mm), křivo-
laký, bledý, později hiniěd!ai\'ý mebo žemlový, celý mrtnatě pýřitý.
L. nejprA^ skoro bílé, pak skoricjové is bílým o,střím, tlusté, prořídlé,
volné. Výtr. ellipit., ostnitc ješaté (mebranaté). '8 — 9 /u. Cyst. ba-
ňaté, lahvicov., nápadně tlustostěniné, žlutavé, 40 — 50 \í.

Na holé zemi v dubině na již. teplém ůklonu na Plecháči u Mnichovic
hojně. 7, 1916. Chuchle (R). — A^ýborný, dobře charakterisovaný druh, ale po-
pis autorův jest chudobný. Uvádí se z Ruska a Německa.

b) Kl. odstálýmí šupinkami pokrytý.

* Výtr. podlouhlé, hrmuitě čepovUé.

I. carpta Sdop. 1772. V. vlnatá. K\. 2 — 4 cm, kuželov. zvonicov.,
měkce vlnatě vlálMitý, k temeni odstále drobně šupinkatý, v růz-
ných odstínech hnědý. Tř. válcov., 2 — 4 mm ti., vláknilrý, trochu
šupinkatý, bledě hnědavý is červeným odstínem, nahoře pomoučený.
L. široce vTykrojené, bělavé, pak skořicově hnědé, široce břich.
Výtr. obdélníkové, tupě hranaté, 10 — 12 ^. Cyst. lahvicov. veliké.
Slabě páchne.

V jehličnat. lesích hojně. Struhařov, Hrusice, Hvězda, Radotín, Cesko-
mor. Vys. (K).

I. globocystis sp. n. V. kulocysta. Kl. diostti mas.. 3 — 4^2 cm, roz-
lož, s vyniklým černohnědým hrbolem, hladce leskle plstnatý, ku
středu útle přitřskle šupinkatý, 'měděné hnědavý. Tř. delší pr. kl.,
3 — 5 mm ti., dole hnědý, nehlíznatý, nahoře bledý a poprášený,
hladký, lysý. L. široce břich., husté, u tř. vykrojené, nejprv bledé,
pak šedé s bílým ostřím. Výtr. klínovité nebo 'Obdélníkové, vždy
značně protáhlé, čepovitě hrb., 12 — 14 /'. Cyst. obrovské, přeširoce
ellipsoidicky vakoviité až sikorlo kulov., v hrdlo nezúž. (30 /' šir.).
Jen někdy jsou některé v krátké hrdlo staženy. Páchne inocybově.

Na stěnách potoků v lukách a lesích pospolitě. 6 — 9. U Mnichovic na více
místech, Říčany, Libochovičky (F). — Tř. pomačkáním hnědne, někdy jest
dole až černý. I. flocculosa Berk se zdá býti příbuznou, ale jest nedostatečně

368

popsána. Podivnými cystidami liši se ode všech Tnocyb. \č kulaté, mají na
temeni čepičku.

I. macrocystis sp. n. V. cystidová. Kl. 2 — 4 om, dlouho zvoncov.,
pak liozlož. a tupě hrbcl., žemlový, itprastřed s[ hrubými siru povi-
tými šupinami, osta:tně měkce pltsitnatě vláknitý a xněkice šiupinkatý.
Tř. sotva delší pr. kl., 3 — 5 mni ti., rovný, ituhý, istejně tlustý,
hladký, masové iiačervenalý a skoro celý bíle poprášený. ].. velmi
prořídlé, tlusté, bělaivé, pak hlínově skořicové, nešiř., u tř. volné.
Výtr. malé (6 — 7 (j.). k basi zvolna zúžené klínovité, čepoviitě hrbo-
laté. Cyst. převeliké (65, — 80 ii), tluistostěntné, k basi zvolna ztlušliělé,
rovné, zubaté. Páchne isilně.

V dubmách ve Hvězdě (6, 1916), Lihochovičky (F), v suchých smrčinách
u Mnichov, na jehličí v celých houfech. Význačné jsou obrovské cyst. a hladký,
načervenalý tř. Jinak I. lanuginosa a carpta přib.

I. lanuginosa Bull. 1787. J\ huňatá. Kl. 2 — 4 cm, nejprv skoro
kulatý, pak poiokul. isjclen., (lupě hrbol., tence mas., černohnědý,
s hojnými, zvláště na temeni velikými vzpřímenými tmavými šu-
pinami. Tř. mál)o delší ipr. kl., 3 — 5 mm' ti., hnédý, vláknité plst-
natý a odstále šupinkatý, s p^oonouceinou, červenavou šp'ickou. L. bě-
lavé, pak čokoládově červenavé, konečně skořic, hnědé s bělav.
ostřím, huslié, břich. Výtr. ipodlouhlé, čepoviítě ostnité, 10 — 13 jx.
Cyist. veliké, tupě válcovité neb i dole nadmuté, zoubkaté. Neipáchne.

V lesních mechatinách vzácně. 7 — 8. U Opočna (Ponc), Choteč, Chuchle,
Karl. Vary (Hedr.), Krč. — Lehce poznatelný druh oděním i barvou.

**

Výtr. eldipsoidické, hušié krátce čepovité.

I. Casímíri sp. n. V. Kazimírova. Zjev úpině malé I. lanugin.
KL I — 2 cm, iploše skkn., málo hrboil., syté hlínové hnédý, měkce
plsltnaitý, celý odstálými šupinkami pokrytý, jez jisou na temeni
vzpřímené a tmialvé. Tř. 2 — 3 mm ti., pevný, často dole zakřivený,
do polov, čemohnédé šupinatý, nahoře bíle mrtnatý, uvnitř
hnědý. L. bělavé, pak temně hiLíino^-hnědé s bílým ostřím, hluis,té, šir.
břich., u tř. zaoblené. Výtr. kulaté clHpt., přehusté krátce čepovité,
10 — 12 fi. Cyst. pouze na ostří, nesmírné hojné, křivolace nitkovité
(nebaňaté), nézubaté. Nepáchne.

Na holinách v bučinách Jevanských hojně. 7, 1916. — Utvářením výtr.
a cyst. liší se ode všech druhů s čepovit. výtr. Jest to samostatný typ. Věnuji
jej mému synovi, jenž mně na exkursi jako obyčejně provázel a mě v práci
mykol. vydatně podporuje.

B69

*** P^ýtr. kulovité, hustč dlonce ostnitc.

I. calospora Quél. 1881. V. lepovýtrusná. Prostředně velká, rezavě
hnědá. Kl. 2 — 3 cm, doisiti- mas., 'brzo r( zlož. .9 vyniklým tupým
hrholem, rezavé hnědý, hnthč vlák^nitý, s odstálými šnphikanvv. Tř.
velmi (11., 3 — 4 mm ti., rovný, tnliý, hladký, ' hnédý, na zvolna a
velice ztluštélc basi bílý, na konti ponumčený. 1.. šir. břich, u tř.
volně, šedě bělavé, s bílým osířían. Výtr. kulaté, hojnými, válco-
vitými, dlouhými ostny ježaté, 8 — 10 |x. Cyst. male, Tahvicov.. na
temeni zubatě, 30 — 36 ,u. Bez zápachti.

Na vlhkých místech v hájích vzácnč. V háji na Božkové 7, 1919. — \'ýtr.
upomínají na I. asterospora, ale kl. jest supinkatý. ve vlákna neroztrhaný a tř.
na basi bez hlízk}'.

C. Kl. ve vlákna nerostrhaný, úplnč lysý.

I. nuda SI), n. W holá. Kl. 2 — 3^2 cm, sklen, nozlaž., slabě hrbok,
celý lyš;ý, hladký, matný, hygrof., za vlhka hnědý, za sucha kozově
pobledlý. Tř. .sotva delší pr. kl., iiuhý, elast., rovný, na basi značně
ztluštělý (ale nikoliiw obřízně), 3 — 5 mm t!.. hladký, lysý, okrově
bělavý, nahoře velmi pomoučený. \.. hustě, útllě. šít., u tř. zaobleně,
blietíě okrově, se zubatým, bílým ostřím. Xýxr. čepoViitě hranalté,
podl.o.uhlé nebo klíinovitě, 8 — 10 .u. Cyst. vehkě (70 — 80 .u). dole
velmi šiir. baňaté, v mtos^ÍK^ní, žlu'tavo'U, dlouhou, ježatou špičku
staženě. Bez vůně.

Na znhelnatělých dřevech v dubinách v Krčském lese v květnu 1920 sbí-
rala pí. C). Zvěřinová. Jednotlivě. — Jest podivná vl., zjevem úplně lysé, hnědé
Naucorie připomínající. ATyslim. že asi /. impensibilis Brit/., z Bavorska bude
totožná nebo nejbližší.

II. Výtrusy hladké.
A) Cyst. >ia ostří i ploše lupeyiů.
a) Kl. celistvý, hladký, nešupiímtý, netrhavý.

I. corcontica sp. n. V. krkonošská. Kl. 3 — 4 cm, dosti tlustě a
ztuha mas., tupě kuželov. zvoncov., tlplné hladký (bezšupinný) a ve
vlákna netrkaný, neslizký, v mládí 'př^l lokr. úťlfe přiitiskle světle
hedvábit>', ostatně lysý, cihlový. Tř. delší ipr. kl., 5 — 8 mm ti.,
k černohnědé basí zvolna zúžený, bělozlutavý, hrubě vláknitý a
trochu oirtnatý, nahoře útle poprášený, pevně elast. L. hustě, útlé,
tenkě, sir., široce přirositle a sotva \^r oj., často vlnitě, nejprv bíle,
pak hlínově lilákové, posfjéz nahnědlé. Výtr. krá^tce ellipt., kalně

3?0

hnědožlutavé. hladké, 5 — O ,j. Cyst. ma odstři 'ii iploěe, velké. ellipsoicL,
se zúženým tupým temenem bez čepičky. Táchne inocyhové.

\' travé na iukáeh hřbetu kikonošských 7, 1918 (Kav.). Odlišuje se vlastně
ode všech druhů a jevi vztahj' pouze k náslcd. Viz také Naucoria lugnbris.

i. Whiíei B. et Br. Amin. N. H. Cofoke pl. 404. J\ Whiieova. Úplně
zje\ai hnědých NaucoTÍí (N. pellucida, cerodes). Kl. 1 — 2 cm. 'lupč
kuželov.. pak rozlož., sotva hrbol., iprůsv. bilan., ilplně lysý, hladký,
mírně slický, medové hnědý, až do polov, hluboce rýhov., hygrof.
s prosev. 1., za sucha isvětte ižemlový. Tř. delší pr. kl., i — 2 num ti.,
tuhý, siabě zakriivený, hladký, dole kaštanový, nahoře bledé medový
a husitě mrtnatě šuipinkatý. L. prořidlé, velice šiiroce břich., světle
•okrové, k tř. šfroce ipřiirfosítlé, slaibě sbdiavé. Výtr. vejčiitoelíipt., re-
zavé žluté. 8 — lOiji. Cyst- na 0'Stři i ploše baňatě lahvicov., s mo-
luunou oistnitou čapkou, krátce stopečkaíié, 50 — 60 jj.

Ve .Sphagnu jechictlivě nebo skoro trsnatá v borech u Říčan v pros. 1919.
Jest podivuhodná houba, Naucoriím docela podobná. Velům jsem nepozoroval.
Cookovo vyobrazení dosti dobře naší houbě odpovídá. Posud jen z Anglie.

I. annulata sp. n. V. kronSkovitá. Kl. 3 — 4 cm, pravidel, sklen.
zvonoQiv., nehrbol., šedě okrově 'niahnědilý, jamkovitě :$vraskalý, lysý,
vrstvou sHzii potažený, v mládi závojem 'S' tř. spojený, jenž zane-
chává na tř. trvalý, blanitý, .iiroký, odstálý prsjenec. Tř. málio delší
pr. kl., 3 iTum itl., zťulha elast., hfeďce vlákniitý, lesklý, bělavý, dole
nahnědlý, niahoíe pomoučeiný. L. husté, nepříliš šiilr., k tř. oblou-
kovitě zijž. a zřetelné sbíhavé, nejprv bledé, pak hlrnoivé, s bílým
0'Sitřím. Výtr. ipodlnuhle vřieitenovité, k basi rozšiř, a šikmo stáž.,
Madké, žlutě rezavé, 14 — 17 ,u. Cy's,t. na ploše i o«tří. lahvicov..

dilouze krkaté, obyčejně bez zoaibků. Nepáchne.

Na holé, vlhké stěně v hluboké, vlhké škarpě u potoka v lese Krčském
u Prahy, jednotlivě. 7, 1919. — Jest podivuhodná houba, jež se vůbec žádné
známé Inocybč nepodobá a veleni a prstencem spíše rod Pholiota připomíná.
Utváření cystid, výtrusů a tř. svědčí jen r. Inocybe. Domnívám se, že jest to
vnvý. samostatný rod z příbuz. r. Tnocybe (neclif sluje zatím Cyclocybe m.)-

1. Olgae síp. n. V. Olžina. Velká, sitatná,' masitá, lysá, bílá. Kl.
4— O cm, tupě zvonicov. 'sklen., dosti mas., hladký, lysý, ale sdrva
sjizký (Ibez šupliin, plsti a vliaken), dosti hygrof., bledě špinavě hně-
davý, za sucha nečisté bílý, celý radiálně útle vrásčitý, u okr. s ši-
rokou zónou husté rugosní sítě, jez jest 'temněji a bíle siirakatá.
Tř. málo delší pr. kl., ipřímý, elais;t., isolidní, hrubě vláknitý, nalicřť
bíle mrtnatý, čisté bílý. 4 — 6 nim ti. L. široké, tenké, úzkým úhlem
u itř. vylírojené, ko^nečně hlínové hnědavé, s bledším os'třím. Cyst.
na o'stří i i)loše, převeliké, 7. šiir. base [2^ ,u v pr.) kuželov. zašpi-

371

čatělé, na Ikonci hrubě čepičkovitě ostnité. Výtr. ellipt. nestejno-
istranné, hnědié, hPadké, lo fx.

Nad Trójou v Bohnickéni háji v listop. 1917 sbírala pí. Olga Zvěřinová.
Tato podivná Inocybe není vlastně ničemu podobná. Výtr. i cystidy však ji
jistě co Inocybu prozrazují.

I. autumnalis 's;p. n. V. podzimní. Velká, mas. Kl. 4 — 8 cim, polo-
kiil. sklen, (mehirblcll.), dcsti tilmslitě mas., dokonale hladký (netrhaný),
na temeni černohnědý, ostatně na špinavě okrově žemlové půdě
hustě radiálně hnědě vláknitě sihaný, nešiivpinatý. Tř. soHidní
s úzkým kanálkem, málo delší pr. kl., 8 — 10 mim ti, dlole sotva
ztlnštělý, tuhý, tiladký, 'les;klý, bílý, pak hnědě osmahlý a úitle vlák-
nitě mrtniatý. L. husité, nešiř., nejprv makové, pak temně čokoládové
s bílým ostřím^ u tř. zaoblené. Kortina bohatá, dlouho trvalá. Cvst.
na ploše i lostři, hous,lovité (30 ji) nebo isloupoviité, zaoblené, bez-
zubé. Výtr. temně hnědé, tupě e'lliipt. aiž kliiinov., 8 .". Páchne slabě
inocybově.

V trsech na vápenné půdě v hájích u Kosoře a Chotče. 10, 1919. — Po-
divný druh, pouze na I. annulata poněkud poukazující.

b) KL ve vlákna trhavý.

I. destrícta Fr. 1838. V. odřená. Kl. 3 — 6 cm, hladce červenavě
hnědý, s vyniklým hrholem, žáby v hnědá vlákna trhavý, dosti imas.
Tř. bílý, s nádechem červeným, hedvábně vláknitý, na konci mrt-
naitý, podél lehce se trhající, 4 — 8 mm ti., dole zvolna ztkištělý.
L. tenké, husté, šir., u tř. hluboce vyikrjojené a trochu sbíhiavé,
v mládí bílé, pak špinavě hlínové. Cyst. lahvicov., dlouze krkaté,
veliké, ziubaté. Výtr. mandlov. nebo skoro vřetenov., hnědavé, 8 až
lOiji. Silně, odporně páchne.

V trávě vlhké, u potoků v lesích a hájích z rovin až do podhoří všude
hojně, po celé léto. Význačná a lehce poznatelná.

I. Fechtneri sp. n. V. Fechtnerova. Menší dr., vespjoď fialový.
Kl. I — 3 cm, kuželov. zvoncov. hirbol., úplně hladký, sytě hnědý,
záhy ve vlákna na bílé půdě roztrhaný. Tř. dl., pevný, útle vlákn.,
hladký, 3 mm ti., na kondl pomoučený, celý fialový (i uvnitř).
L. nápadně řídké, sir. břióh., kai tř. zúž., fialové, pak šedavé s bílým
(j'Sttřím. Cys't. na ostří i ploše, jedny lahvicov. zubaté, druhé kulov.
vakovité, bezzubé. Výtr. ellipt. ledvin., 7 — 8 i>.. Páchne slabě.

V listnat. hájích u Karlštejna, 7, 1916 sbíral p. Fr. Fechtner. Jest sice
příbuz. před., ale mimo zbarvení i cyst. a výtr. rozdílná. Snad druh teplých
hájů.

372

I. descissa Fr. 1838. V. ostříhaná. Veliikoslt i tvar I. <^eophylla.
Kl. 21 — 4 cm, itence mas., kuželov. zivoncov. s tupým, hrbolem, ble-
davě slánwMuiý, hedváb, lesklý, hladký, brzo vláknllte ifcrlianý, ano
za sucha i s odtrbanými šuipinkami. Tř. bílý, celý ipjomoučený,
hliadký, tuhý, hedlváb. vlókn,., 3 — 4 mm li., dole sotva ztlušitělý.
L. šedavě hlínpvé 'S bílým ostříím, husté, u tř. zaoibkné. Cyst. veliké,
lahvic, zubaté. Výtr. syH;ě okrové, lieSttejnositranné až ledvinité,
6 — 8 fA. Silně páchne.

V lesích a hájích řidčeji. 5 — 8. Hojně v borech v Polabí, Chuchle, Slivenec,
Mnichovice, Eadotín, Husinec (K). — Na vlhkém jetelovém poli mezi lesy
u Hrusic nalezl jsem odrůdu (var. flava m.), mnohem masit. a větši (4 — 6 cm),
s kl. více rozlož., na okr. s 1. tupě zaobleným, sytě žlutým, pouze při okr. ve
vlákna trhaným, s 1, bledě hlinově olivovými, pak okrově hnědými. Třeba
ještě dále sledovati.

I. leucopoda sp. n. V. bělonohá. Větši, mais. dr., s Siistě bílým,
itlustým tř. Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželov. zvoncov., 'se srlně dovnitř
zahnut, okr., pak rozlož, nízce hirbol., hladký, lysý, nešupin., smutně
hnědý, na itemeni 'sytě hnědý, kmečně ve vlákna roztrhaný. Tř.
mállo delší p.r. kl., 6 — 11 mm ti., dole málo ztluštělý, čistě bílý,
mas., pevný, irovný, ceilý bíle pom/o učený, pak do'le olysalý. L. nej-
dřív bledé, paJc krémově špinavé, huisté, volné, s bílým ostřím. Cyst.
lahvicov. zubaté, 50 — 60 p.. Výtr. ledvím nestejnostranné, šiíroce
elBpt., 12 — 14 fx. Duž. bílá, 'slabě páchnoucí.

Podle smrčiny poblíž potoka pod Kosoří v srpnu 1918 hojně. V teplé
dubině nad údolím Radotínským u Chotče. Rakovník (F.). Po nějakém čer-
venání není nikde ani stopy.

I. inodora 'síp. n. V. nezpnná. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., brzo roz-
lož., sotva hrbal., úplně hladký a lys^ý, smutně hnědý, na temeni
hělošedý, na okr,, do poloviny ve vláknu roztrhaný. Tř. 2krát delši
pr. kl., pevně elas't., celý lysý a hladký, útle vlákn., bílý, dole za-
hrnutý a nezitkištělý, 4—8 mm ti. L. husté. útlé. u tř. zúženě volné,
nejprv bledé, záhy hlínově okrlcfvé, s hílým QSitřím. Výtr. široce
vejčitoledvin., veliké, sytě žluté, 12—16 m- Cyst. široce a krátce
lahvico.v., ježaté, 60—70 (i. j'iiné kulo v. nebo šir. elllipt. Vůbec bez
zápachu.

V iistnat. lesích u Bilichova (opuka) sbíral v červnu 1920 p. Viniklář.
Jest příbuz. J. destricta a I. leucopoda, ale vytknutými znaky rozdílná, ^ostatně
značně menší. Trhání kl. jen do poloviny kl. v jemná vlákna jest zvláště cha-
rakteristické.

I. glabrescens 'sp. n. V. olysplá. Kl. 2—3 cm, kuželov. sklen.,
dlouhým., úzkým zobanem oMončený, hladký, lysý, hedváb, lesklý,

378

S7'rtlr hnčdý lú šedavý. ve vláikina .ro/,trh. Tř. dl.. tenký (2 mni),
pokřivený, nelrliiznatý, hladký. Ivsý, bily. vláknitý, nahoře poprá-
šený. L. bledě hlínové s bílým ostřím, ])ak skořicové, došli husté,
šiř. břidi., volné. Cyst. lahviícov., na basi tence stopeókaté, nahoře
veliifce tliisitO'?těnné a zouhkaté. některé kulov. nebo kráitce staž'ené.

50 — 60 ,u- Výtr. nestejncstr. ellipt., 10 — i2řx. l\'ichne inocybově.

Na stěnách lesnílio potoka pod Koženým vrchem u Mnichovic hojně co
rok. v červenci a srpnu. Mukarov, Říčany. Nemění se a zdá se býti dobrým
druhem.

I. uliginosa sp, n. V. hažinná. (jracilni. bílá. Kl. i — 2 cm, špinavř
bílý sť sUh)io-vým \odstmem, hedváb, lesklý, hladký, ^ ostrým zo-
banem, ve vlákna se trhající. Tř. dl., tenký ( i — 2 nim\ tuhý, rovný,
či^té bílý, celý mrtnate pomo\íičený, dolfe neztlu.štělý. L. husté, šít.
břich., oblouko'v. zúž., bílé, pak bledé hlínové s bílým ostřím. Cyst.
na ploše i ostří dlouze tence 'tyčinkov., dole trochu ztluštěle, na
konci ztibaté. \'ý\r. ledlvin. elilip:., 6 — 8 y.. Bez zápachu.

v rákosí v lučním močále nad Motoly, 10, 1918. Jest jistě před. blízce
příbuzná. Připomíná také I. praetervisa.

I. pedunculata sp. n. V. stopkatá. Drobná, útlá, tence mas. Kl.
I — iVj om, nejprv kuželov., pak rozltož.. j^ vyniklým, dosti osirýyn
hrboleyn, kaštamově hnědý, hladký, lysý, suchý, v stáří do poloviny
v hrubá vlákna trhaný. Tř. nápadně dlouhý, za vlhka medově na-
žloutlý, za sucha nečistě bělavý, hladký, lysý, křehký, 2 — 3 mm ti.,
sotva zřetelně vláknitý, nahoře útle poprášeiný. dole nehlíznatý.
L. dosti' prořídlé a tlusté, šir. bři<:'h., u kraje zaoblené, nejprv bě-
lavé, pak špinavě okrové, s bílým ostřím. Výtr. nestejnoměrně
vejčitoellipt., 8 — 12 yx. Cyst. hojné, lahvicov., s ježatou čapkou,
žlutavé, tlivstostěnné, 30 — 35 m- Nepáchne.

V mechu (Climacium) v lesním humusu u Cernošic (5, 1920). — Jest
příbuz. I. uliginosa, ale barvou kl. a zvláště tenkou, dlouhou stopkou význačná.

I. auricoma Batsch. V. zlatohlavá. Gracilní, maličká, kl. i — 2 cm.

kuželov., pak rozlož., málo tupě hrbol., slámově žlutavý, hladký,

lesklý, nešupinatý, pak do potozK ve vlákna trJiaiiý. Tř. sotva delší

pr. kl.. 1 — 2 mm ti., bílý, nahoře velmi mritnatě poprášený. L. dosti

husté, šir. břich., nejprv bledé, pak hlínově okrové s. bílým ostřím.

Výtr. malé, vejčitcdlipt., nestejnostranmé, 8 ii. Cyst. malé, krátce

lahvic, s ježatým .koncem, hojně ellipsoid.. neježatj^-mi promíšené,

35 — 40 UL. Páchne inocybově.

^' teplé, světlé, k jihu obrácené dubině na Plecháči u ^[nichovic v květnu
a červím 1919 hojně. Domnívám se, že jest správně určena, ač popis jest
chudobný.

374

I. lutescens sp. n. J\ člutará. Kl. t>^— 33/2 cm. mpě kuželov.
zvoncov.. .s- nápadně osfře zlomeným okr., pak rozlož., sotva hťbol..
hladký, hnědě vláknitý, na Mitfé půdě zfchni vláknitě trhaný. Tř.
•málo delší pr. kl. 3 — 4 mm ti., hladíce vláknitý, nahoiře bíle poprá-
šený, slutý. L. u itř. úhlem hluboce vykrojené, velmi sir., žlnté.
Duž. žlutavá, silně iovocem páchinoncí. \ý{x. nestejnostranně ellipt..
10 — 13 ,a. Cyst. lahvicov., ježaté. velké, na ploše i ostří.

V borech teplých u Dvorců u Lysé sbíral v ':ťrvnu iok| p. Hedrych
Význačný, všem okolním nepodobný druh. T. fihrosa .Snn. poněkud (dle popisu)
mohla by se podobati, ale totožnou není.

I. castanea 'sp. n. V. kaštanová. Kl. 3 — 5 cm, :iupě kuželov. zvon-
cov., dlosl:'ii m.a's., úplně hladký a za vlhka slizký, ve vlákna na hile
půdě trhaný, záhiy vielmi^ roztrhaný, s ostře zlomeným okr., kašta-
nově hnědý, Mprosýřed černý. Tř. málo delší pr. kl., 6 — 8 mm ti.,
dole neztluštělý, bílý, hladce vlákni-iý a celý jemně pomoučený (bez
tonu červen.). L. hlubokým řihilem. vykroj., šít., husté, bělavé, pak
hlíinové s bíiým ostřím. Duž. bílá, 'siabě páchnoucí. Výtr. tupě
elli5>t., 5 — 8 M. Cyst. vřeteno^viité, ježaté. 50 t^-

Na travnatých, suchých místech mimo les, 6 — 8. U Karlštejna, Roblina,
na er. silnici u Jiloviště. Kl. má v mládí hojnou bílou kortinu, dospělý jest
často excentrický. Snad jest I. fihrosa Sow. příbuznou. Jest to zbarvením
velmi význačný druh.

I. Cordae sp. n. V. Cordova. Prostřední velik., hnědá. Kl. tupě
kuželov., pak zívoncov. sklen., hrbol., 2 — 3 cm, hnědý, hrudě -vláknitý
a ve vtúkna roztrhaný, os'trými, odstálými šupinami ježatý, itence
mas. Tř. tenký, rovný, 2 — 3 man ti., dote mírně ztíuštělý, bledě žlu-
tavý, dole vláknitě mninatý. L. bledě skořicové, útlé, dosti prořídlé,
břich., volné. Výtr. široce mandtov., 10 — 12 lí. Cysi. na ploše
i ostří, předlouhé (80 — 90 n), dkuze hrdloviltě protáhlé a ježaté.

V světlých dubinách mezi travou (vápno) nad údolím Radotínským. 8, 1915-

c) Kl. ve vlákna netrhaný, plstnaŘý a více méně šupinatý.
a) Kl. i tř. bílé.

I. sindonia Fr. 1838. V. sindonská. Statnější, bílý druh. Kl. 3 až
5 cm, tupě zvoncO'V., sotva hrbol., dosti mas., bílý nebo trochu do
žemlová a Šeda, měkce vlnatě plstnatý, 'S teim. alysalým. Tř. málo
delší pr. kl., sollidlní, mas., 4 — 10 mm ti., bílý, v celé hořejší polov,
pomoučený. L. bílé neb do Šeda, pak čokoládově šedé, velmi šiř.
břiích. Duž. bílá, silně páchnoucí. Cyst. lahvic, holé nebo zub..
40 — 50 IX. Výtr. ellip'!., 7 — lo ja.

37.-)

v písčitých borech pod Rípem, 6, 1916 (Nov.), Slivenec (R.), Hvézda, na
holé zemi v lese u Kunic (v záři). Myšlíii. — Jest vzácný druh, posud spoře
ve Francii, Něm. a Švédsku pozorovaný.

I. corydaliiia Ouél. 1875. V. dymnívková. Dosti velká, statná, bílá.
s modrozeleným temenem. Kl. 3 — 5 cm, tupé kuželov. zvoncov.,
leskle hladký, bílý, jen na temeni modravé zelený, ostatně útle
vrostle tmavěji šupinkatý, dosti mas. Tř. pevný, dole mírně
zduštělý, bílý, vláknitý, v celé hořejší polov, bíle mrtnatý. L. husté,
tenké, široce prirosdé, bledě okrové. Výtr. nestej-nostranně ellipt..
8 — 9 [1. Cyst. malé, lahvitov., ježaté, 35 — 40 v- Voní silné příjemné
ovocem.

V světlých, teplých dubinách u Roblína (vápno), 7. Qučlet uvádí ji z Jury.
Lehce poznatelný druh. \' mé tekutině vypouští červené barvivo.

I. Godeyi Gil. V. Godeyova. Velká, maisově červená. Kl. 3 — 5 cm,
nejprv liílý. pak červenohnědý nebo masové červený, hladký, vilák-
mitý, nešupin., ve vlákna netrhaný, rozlož., tupě hrbol. Tř. sotva
dvaikrát delší pr. kl., 3 mm ti., "na basi hlízovité stluštélý, skoro
hladký, hrubě vlákn., bílý, pak masové červený, nahoře bíle popráš.
L. bledé hlínové neb 1 červeně naběhlé, na ostří bělavé a zoubkaté,
skoro volné, sir. břich. A^ýtr. ellipt. ledvin., 10—12 11. Cyst. malé,
lahvicov. ježaté. Pomačkáním a na řezu rychle červená. Páchne
siilně inocybově.

Na okrajích hájíi a na holinách v lesích na podkladu vápenném u Karl-
štejna, Karlíka, Roblína, Mořin, Radotína, sv. Ivana, Chuchle, Slivence, ve
Hvězdě všeobecně rozšířena po celé léto. Zbarvením červeným liší se ode
všech. — U autorů zdá se tu býti zmatek, nebof I. Trinii u Rickena jest asi
naše houba. Baiaille ale označuje tím jménem druh s čep. výtr.

I. geopliyila Sow. 1799. V. hlínohipenná. Kl. 3 — 4 om, kuželov.

zvoncov., dosti 0'Stře hrbol., za sucha rozpukaný, hladký, čisté bílý,

hedvábilé vláknitý. Tř. tuhý, křivolaký. bílý, solidní, dole jen slabě

ziluštělý, nahoře poprášený, 2 mm ti. L. šir.. u tř. \^'kroj., husté,

bledé, pak hlínové šedé, na |olslt<ří bílé. Prach výtr. temně hnědý.

Duž. bíiá, :s'ilně iinccybově páchnoucí. Výtr. nestejnostranně ellipt.,

8 — 12 fi. Cyst. lahvicov., ježaté, velké. •

Na lesních mokřadlech, v olšinách, u potoků, v koutech lesních, často ve
společn. Mycena pura, v houfech, jednotlivě, po celé léto a všude velmi obecná.
Není měnlivá a lehce se poznává. Pouze tu a tam vyškytá se odrůda (var.
violacea Pet.) celá krásně fialová. Tato páchne ještě silněji než bílé plemeno.
Obě mají v mládí hojnou bělavou kortinu.

I. pyriodora Pers. 1801. V. jablečná. Větší, bílý, červeně nabíha-
jící dr. Kl. 3 — 6 cm, tupě kuželov. zvoncov., pak rozlož, a tupě

376

hrbol., s okr. dlouze široce poďvin., hladký, lysý, jen u okr. trochu
vLáseniítý, bílý, ale pamačkáním načervenalý. Tř. asi i cm ti., dole
nez'tluštěliý, bílý, hladký, nahoře pomouč., bíle vtákn. hedváb., po-
niačkánkn červenající. L. husté, tenké, sir. přirostlé, šedavč hlí-
nové, s bílým ostřím. Duž. bílá. silně ovocné páchnoucí. Výtr. led-
viín. elliipt.. 8 — lo |i. Cyst. baňatě lahvic, ježaité.

Na travnatých lesních místech u Jiren, lo, 1915 (Zvára).

I. cervicolor Pers. V. jelení. Statná, kompaktně mas., sňlně
aroDiatická. Kl. 4 — 7 cm, tupě avoncov. s okr. mírně podvin..
hladký, hedváb, vláknitý, skoro slizký, bílý, hnédc útle žilkovaný,
•pomačkáníím žemlově .žloutnotucí, ina okr. často zprohýb.. tlustě
mas. Tř. 'soitva 'delší pr. kl., stejně ti. (i — 2 cm), pevný, tvrdý,
sněhobílý, hladký, lysý, nahoře poprášený, solidní, pomačkáním a
později dole éervenohnědý, často s několika hrubými brázdami.
L. nehusté, úzké, cistě bílé, pak špinavé, 's bílým ostřím, pomačká-
ním rezavě hnědé. D'už. či'stě bílá. v tř. hnědnoucí. Výtr. ledvin,
ellipt., 12 — 15 [i. Cyst. laihvic. ježaté a na ostří mimo .to hdjné ku-
lovité lysé.

V teplých, duhinách na vápně na Chuchelském vršku. 7, 1916 (R.). Má
velké vztah}' k před., ale přec ncni toto/.nuu. Balaillc praví, že jest v Juře
význačnou pro vápence.

I. pallescens 'sp. n. !'. pobledlá. Kl. i — 2^2 cm. tupé hrbol. , bé-
lavý, ale s jenmými' bledě čem.lovýnii šupinkami měkce ]>řitiiskle
plstnaftý, s bílou kortinon. Tř. delší pr. kl.. 2 — 4 mm dl., tuhý. celý
bílý, hladký, nahoře snéhoibílv, dole pomačkáním ■iroclhu špinavě
"žloutnoucí. L. husté, šilr. břich., bílé. pak hlínové s bílým ostřím.
Bez zápachu. Cyst. lahvic, ježaté, 30 — 40 i-i. Výtr. nápadině tence
dlouze válcoz'., 14 — 17 [x.

^* listnatém lese u Jevan v květnu 1920 spoře. Bělostí a výtrusy ode v.šcch
odlišná. A'ýtr. jsou ještě deiši a užší než u T. lacera.

,S)) /\7. zbarvený, ale tř. bílý, hladký.

I. lucifuga Fr. 1821. V. skrytá. Kl. 2 — 5 cm, tupě kuželuv., pak
rozlez, a slabě tupě hrbol'.. tence mais.. hnědavý, hrubými a hustými
vlákny měkce poérytý, někdy drobounce šu;pinka)tý. suchý, m-
trhaný. Tř. bělavý, tuhý, lysý, nahoře pomončený, hladký, 4 mm
ti. L. šir.. sotva břich., volné, husté, nejprv sluté, pak olivové. Cyst.
lahvic, ježaté, velké. Výtr. ellipt.. 9 — 10 \i- Páchne silně.

V borech u I .ysé velmi hojně (6 — 8), Chuchle, Karlštejn, Chlumec n. C,
Tehov.

.0= 377

I. fuscidiila si>. n. F. hněihučká. Drobná, kl. i — 2 cm. ten-ce mas.,
vid\ s ostrým černohnédým hrholkem, hnědý, dokonale v útlá
vlákna rozpředený, ostatnč celý hladký, nešupinatý. Tř. i — 2 mm
ti., tuhý. 'dole l^ez hlizky. hladký, lysý, bílý, nahoře slabě poprášený.
].. skoro prořídlé, sir. břiích., ku tř. ziiž., nejprv bílé, pak špinavé
rccarťé. Páchne inoc}ibově. Výtr. vesměs ledvinité, 7 — 8 ia. Cyst.

menší, velmi "husté, 'lahivicov.. jež., časita sakřiiuené.

U Davle ve vlhkých koutech lesních spoře. 7, 1918 (Kavina). Jest příbuz.
před., ale jisté rozdíhiá.

I. glabripes Bres. 1910. V. lysonohá. Gracilní, asi tvaru a velik.
I. ^eophylia, s oisitě bíillou, tulnou stoipkou a hniědě šupin, hladk. kl.
Kl. 2 — 3 cm, zvoncov., s vyniklým tupým brbolem, hladký, lesiklý,
husté zrostlými červen\ohnédými šupinkami pokrytý. L. hLuboce
vykrojeny, tenké, husté, špinaivě bělavé, pak šedohlínové, s bílým
ostřím. Tř. rovný, čisté bílý, hladký, lysý, jen na konci slabě po-
moučený. \'ýtr. ellip:. ledvin.. 7 — 8 \í. Cyst. lahvic, jež. Páchne

inoc.

\' hájich u Karlštejna (Fch), u Roblína hojně v červenci, Mouchnice na
Mor. CSl.).

I. scabella F,r. 1821. J\ drsná. Kl. i — 3 cm, tence mas., skoro
kulatý, pak rozlož, skkn., často s tupým hrbolem, špinavé hlíno-
hnédý, s drobnými, tlustými, o,dsiálými šupinkami, k okr .plsťnaté
vláknitý. L. nejipnv S7'étle hlínové 'S bílýim ostřím, pak špinavě sko-
řicové, dosti řídké, šir. břilch., úzce vykroj. Tř. 2 — 4 mm ti., tuhý.
hladký, lesktý, vláikinitý, blediý, někdy s tonem červeným. Duž. bě-
lavá, páchne rozemnuta po ředbvičce. Vytr. mandlov., 10 — 13 v-
Cyst. lahvic, jež., velké.

Již v dubnu a květnu v suchých, jehličn. lesich, ale vzácně. Krč, Radotín,
Řevnice, Hrusice, Karlštejn.

I. Bubaci 's:p. n. V . Bubákova. Kl. i — 23^ cm, kuželov., pak roz-
lož, a tupě hrbol., nettrbaný, hladký a slizký, bledé žemlový, tem-
né]i hedvábité vlákni., i v mládí bez kortiny. L. hékwé, pak žlutavé
žepilové, s bílým ostřím, husté, iJtlé, břich., volné. Tř. delší pr. kl..
3 — 4 mm ti., často pokřivený, útle viákn., paik olysalý a lesklý, ne-
hlízn., solidní, bílý, celý bíle nioučnaiý. Páchne silné inoc. Výtr. ne-
ste j nos tranně ellipt., 10 II. Cyst. lahívic, jež., 45 [i.

v suchých jehiičn. lesích, hlavně v smrčinách a borech, od května do
srpna. Krč, (.hmhle, Radotin,. .'-ilivenoc, Karlštejn, Lysá, sv. Prokop. — Hlad-
kým, lesklým, okrově žemlovým kl. význačný. Tvoří vlastně přechod k dr.
s trhaným kl., neboE vlákna na kl. se počínají někdy oddělovati. Domnívám
se, že I. viscidissina Fr. jest velice blízká. Také 1. hirtella Bres. jest příbuz.

3?8

I. albomarginata síp. n. V. hělokrajná. Kl. lYi — 3 cm. pak rozlož.
a tupě hrbol.. měkce přitiskle vlásen., ale nešnpinkalý, temně hnědý,
kolem okr. hělavý, za- sucha na okr. rozpukaný. Tř. sotva delší pr.
kl., rovmý, hladký, lysý, bledý, .5| odstínem do inasoim, na basi
s os^ře oddělenmi hltakpii. L. bělavě sedavc, s bílým ostřím, hustc,
tenké, břich. Cyst. ^llah'vi)c., ježaté. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 n. Skoro
bez záipachu.

V březině nad dráhou u ]\Inichovic v srpnu 1915 hojné. I'atři do pribuz.
I. hicifuga.

I. Rohlenae s;p. n. J\ Rohlenova. Statnější druh, s čistě bílým ;ř.
Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov., s okr. z:lomeným a dlouho bohati)U
bíjou kortinou s tř. spojený, pak rozlož., nízce tu]>ě hrbol.. měkce
hladc(*\ hojně šemÍ0fi'ě hnědavě plstnatě vláknitý (sotva šupin., ne-
trhaný). Tř. dvakrát de liší pr. kl., 5 — 10 mm ti., dole vždy sáhnutý,
nehlízn., bílý, vHákn., nahoře bohatě ipomotuě. L. bílé, pak hlínově
okrové, s bílým ostřim. Výtr. nestejnos^tranně podlouhle ellipt.,
10 — 12 JI. Cyst. veliikě, dlouze krkatě protáhle, dole málo ztluštělé,
ježaté. Páchne silně imocybově.

V světlých, suchých místech v háji u sv. Prokopa, ve Stromovce, Libo-
chovičky (F.). Jest příbuzná T. glabripes Bres., ale tato jest menší, s menšími
výtr.

I. carbonaria sp. n. J\ uhelná. Statný dr.. 1. lacera velmi přiipo-
mínájící. Kl. 2i — 5 cm, rozlož., vždy špičatě hrbol-., tmavě šedo-
hnědě měkce plstnatě šupinatý a přitiskle pl&tnatý, nelesklý. Tř. dl.,
tuhý, 3 — 5 mm tk, dole neztluštělý, vždy prohnutý, bíle útle vlák-
nitý, nahoře máHo poprášeiný. L. hustě, ši^r., útlé, bílé, v stáří šedo-
resavé. Bez zápachu. Výtr. krátce ítupě ellipt.. 8 — 10 \s.. Cyst.
'lahvic, jež.

Ve velikém množství na spáleništích v lese Běchovickém v červnu lOiO.
Jest příbuz. před. a I. lacera.

T) Kl. i řř. ízhayrvené, tř. vláknitě šupinatý.

I. lacera Fr. 1821. V. plsfovitá. Kl. 2 — 4 cm, špiina^vě šedě uch
IwSově hnědý, nelesklý, suchý, měkce phMfítě leskle hustě šu flin-
káte vlnaiý, sklen, rozlož, a tupě hrbOil., tence mas. Tř. 2 — 4 mm
ti., ztuha elast., vlákniitý, hlínově hnědý, hladký, skoro lesklý, na
konci bledě poprášený. L. bledě hlímové, husté, břich., u tř. zaoblené,
pák hnědé, s bělavým, zoubkatým ostřím. Duž. v kl. bělavá, v tř.
hnědá, bes zápachu. Výtr. veliké, válcov., 12 — 18 ix. Cyst. velké,
dlouze lahvic, jež.

379

li/ \ kvčimi \c vštch Icí^ich na suchých, světlých místech všude vehiu
obecná a po vlnaténi. Imědém kl , hnědém tř. a mikroskopicky po velik., válcov.
vytr. lelice paznatehiá. — Na výslunných, písčitých holinách lesních v lese
Krčském v květnu 1920 rostla v celých houfech odrůda (var. suhfulva m.). s 1.
bleděžlulými, výtr. nápadně nestejně vel. a nestejně utvářenými: válcov., ellipt..
klinov.. vejčit.. ledvin, až skorf> kulatými. Celá houba jest menší a útlejší.

I. demitrata sp. n. ]\ holohlavá. Podobná a příhuz. před. Kl. 2 až
3 cm. rozlož., nízce hrbol., tmavohnědý s černým temenem, hru-
bými, odsitálýini, černohnědými šupinám i li ústě poMzený. Tř. dl..
poměrně ti. (3 — 4 mm), rovný, celý hladký (nahoře soťva pop-ráš.).
masový, útk leskle vlákn. L. husté. šít. připojené, tenké, žlutavě.
Y<,\)r. krátce váloav.. 8 — 10 [i. Cyst. krátce tupě liahvícov.. vždy bes
jež. čepičky. Bez zápachu.

Xa stěnách rašelinných struh ve Vídrholci u Běchovic. 8, lOiQ.

I. longicystis sp. n. / '. dlouhacystidová. Zjevem i velik. I. lacera
(podobná, ale kl. (2 — y/- cm) hladčeji plstnatý. se sotva odstálými
šupinkami, světle hnědavý nebo okrový, hrbol. Tř. dl.. 3 nmi ti..
"hlínově okrový, ale bílými mrřtmtými lúákny potažený, pevný, uti-
hoře bohatě mrtnatě poprášený. L. dosti husté, šir. břich., u tř.
hllubcce vykroj, a úzce :přisedlé, běíavé, pak světle šedě okrově
s bílým ostřím. Páchne slabě. Cyst. převeliké (90 \í). v dl. krk s jež.
čepičko'^ vytažené. \'ýtr. vejčitoellipt., velice nestejnostranné.
8 — 10 [i.

\' habrovém a dubovém háji na teplém záp. ůklonu nad er. silnicí u Hrusic
v červenci 19 18 hojně. Cystidami a výtr. se od 1. lacera podstatně liší.

I. abjecta Karst. 1879. ^^ ■ odhozená. Kl. i — 2^2 cm, kuželov.
zvoncov., pak rozlož, a tupě hrbcl.. vždy měkce vláknitě plstnUtý
s více méně odstálými maliinkými šupinkami, kozové hnědý, tence
mas. Tř. 2 — 3 mm ;1., bledým, vláknivem měkce povlečený a slioro
drobně šupinkatý, na konci poprášený. L. bledé nebo bledě okrové
•neb i do žlutavá, značně přirostlé a úzce vykroj. Páchne silně inoc.
Výtr. úzce dlouze válcofo., ly- — 20 [i. Cyst. krátce baňatě lahvicov.,
jež.. 50—60 [i.

v písčitých borech v Polabí (Lysá, Xeratovice).

I. deglubens I-^r. 1838. ['. rozcuchaná. Zjev a veliik. I. lacera. Kl.
2 — 3 cm. tence mas., rozlož., s ostrým, temně hnědým lirbolem.,
okrový, hrubě vlákn. a plstnatiý, s odstálými šupinami upťoštřed.
Tř. solidní, pevný, 3 — 5 mm ti., uvnitř hnědý, hrubě vláknitý a od-
stále šupi}iatý, nahoře popráš., pomačkánim rychle černohnědý.
L.. vykroj., břich., husté, špinavě bělavé. pak šedě skořicově. Výtr.

380

podlouhle ellipt., na pólech zaoblené, někt. klínovilé. nestejně velké,
8 — 12 \L. Cyst. krátce lahvic, jež. Bez zápachu.

Na lesních liolinách vzácně. Mnichovice, Nová Iliif (Kodyni) 7—8. \'ýtr.
má docelri jint než I. laccra. Co Schroter pod jménem 1. dcglubens popisuje,
jest jistě od naši a F>icsoz'y rozdilno. Černé tečky na tř., o nich/ Fries píše,
zdají se někdy mizeti a nejsou směrodatné.

I. collivaga síp. n. J\ pahorečm. Kl. V2 — lYi cm, tupě kuželov.
zvoncov.. pak rozlož., sotva tupě hrbol., feinnč hnědý, ])ak odstále,
hrubě hnědě šupinatý, netrhaný. suchý, matný. Tř. dvakrát delší
pr. kl., I — 3 nim ti., bělavý, paik špinavě okrově inahnědlý, nahoře
bíle poprášený, dole mrtnatě vlákn., ale nešupin., pomačkáním ne-
ce'nna;vy. L. \'e!lice ši*r. břiích., hiuisté. ne'j|pr\- bělavé, pak hllinoivě
okrové, s bíilým ostřím. Slabě páchne. Výtr. vejčitoelliipt.. nestejno-
■stranné až ledvin., 8 — 10 jx. Cyst. krátce lahviic, jež., 25 n.

Xa nejvýš teplém, výslunném, jižnim úklonu suchého pahorku u Alyštína
(Mnich.) v trávě v květnu 1919. — Před. příbuzná, ale rozdílná, nmohem <lrob-
nější, úplně mimo les.

I. mammosa síp. n. í\ bradavkató. Kl. i — 2]/^ cm, tence mas.,
trviale sklcí% a uuúým hradavkoiňtým hrholkem okončený, s-vétle
žeynlově hnědý, v mládí hladce hedváb. plsUuitý, později droibounce
pŤiitiskle šuipinkatý. Tř. velmi db, 1 — 2 nmi tb, tuhý, jievný, bledý
a nahoře bíle pojpráše'ný,' dole trochu hnědavý, sotva mrtnatý.
L. dostii hiivsté, šir. břilch., u tř. zaolileně volné, bělavé, pak šedě
hlínové, s bělavým ostřÍTn, ěaistc lidilé. Duž. v tř. nacervenalá. v kl.
bělavá, bez zápachu ne'bo slabě páchnoucí. Cyst. malé (30 — 40 11),
kosnikovité, zašpičatělé, ano i lirotřté, skoro vždy nejez., zvolna
v kirátce haňkiavíiitý nebo SilotipkoMiitý tAar ]>řecházející, na ploše
i ostří. Výtr. malé, \''álcov., čárkov., 8 — 12 \i.

Skoro vesměs v kobercích velkých lesních Polytrich na černém humusu
od 'května do srpna, dosti vzácně. \' lesích u Jevan a Mukařova, Hrusic, Te-
hova, Říčan. — Utvářením cystid nejvýš dobře charakterisovaný druh. lira-
davka na kl. bývá nékdy jako růžek prodloužena, l^lst na kl. se v stáří rozdě-
luje často v hrubou, rozvětvenou síf (nikoliv v souběžná vlákna).

I. mitracea sp. n. V. ěepiěkafá. Kl. 2 — 3 cm. tupě kuželov. zvon
cov., tence mas., tmavě hnědý, na 0'bvodíu skoro v plsfovitou siť se
dělící, k temeni ,s- hrubými, halmo odstálými, skoro ostnitýmí šu-
pinami. Tř. zdélí pr. kb, 2 — 4 mm tb. sitejně tb, bělavě vláknitý,
dole konečně černolinědý. L. dosti prořídlé, šir. břich., volné, oli-
vově bledavé, )pak špína \"ě hnědé, pomačkáním tak jako tř. a kl.
čiirně hnědnoucí. Výtr. dlouze válcov., 15 — 17 11. Cyst. lahvicov.,
tence stopkaté, na konci jí- nasacenou o^tnitou čepičUou.
V borových lesích pod Řipem v červnu T916 (p. di. Novák)

,HSl

5) /v7. zbarvený, ťr. vicc inrnr fialový (hlavně uvnitř).

I. obscura l*ers. 1801. V. fialová. Kl. 1 — 2 cm, rozlož., ostře

huédé hrboL, leskle a hUuice žemlové žlutavý, radiálně v.lásenitý,

•sotva přitiskle šiipinkatý, tence mas. Tř. dl.. 2 mm ti., ťuhý, elast.,

hladký, lysý, na konci píniuiuč., celý fialový, v stáří nahinědlý.

L. hrich.. volné. l)led)ě skořicové, husté. Výtr. vejčitě mandlov.,

10 — 12 II. Cyst. baňatě lalivicov., jež. Silně páchne.

Na pisčinách u Třeboně 8, 1915 (\V). — Patrné vzácný druh. 1. confor-
niata Karst. jest sotva rozdílná.

I. cincíniiata Fr. 1821. V. tmavohnědá. Kl. 2 — 4 cm, rozlož, a
luix' hrhilkatý. tmavohnědý, .y hojnými od^!álými šupinkami. Tř.
dl., 2 — 4 nmi Li., celý nebo jen nahoře fialový, vlákénky a hnědými
šupinkami mirtnatý. nahoře útle rýhov. L. špinavě fialové, pak
čokoládové, husté, břich., útlé, na ostři zoubkaté, u tř. zaoblené.
Duž. páchne, v tř. fialová. Výtr. mandlov.. 8 — 9 n. Cyst. lahvicov.,
jež., 50 IX.

V lesích všeho drulni od června do září dosti rozšířená a snadno pozna-
telná. Mnichovice, Hrusicc, Kocerady, Krč, Radotín, Butovice (vápno), Kokořín
(Mick.), Opočno (Ponc), Běchovice. — U Mníchovic na Koženém vrchu sbíral
jsem odrůdu (var. nigrescens m.), trochu statnější, s kl. černohnědým, lesklým,
hladkým, sotva přitiskle šupinkatým, 1. černohnědými, pak hnědé hlínovým.i
s velice tlustým plstnatě zoubkatým, černým ostřím. Vedle lahvic, cyst. jsou
na ostří ještě kulaté, nejez.

I. picetorum iMp. n. V. smrková. Gracilní, hnědá. Kl. i — iVi cm,
záhy rozlož., s dostih ostrým hrbolkem, hnědý, hrubě šupinatě vlák-
nitý, tence mas. Tř. dl., tenký (t mm), křiviolaký, elast., bílý, hnědě
mrtnatě šupinkatý, na konci fialový. L. dosti husté, na ostři brvitě
zoubkaté, bledé, pak hlínově rezavé. Výtr. vejčitokulov., nestejno-
■stranné, 8 — 10 p,. Cysit. převeliké (65 [j.), v dH. krk vytažené, mimo
to jiné kulovité. Nevoní.

y teplé, mladé smrčině pod Pecným u Ondřejova. 7, 1919. — Jest příbuz.
I. cincinnata, ale drobounká, s kulat. výtr.

B. Cystidy drahné, pouze na ostří lupenů, neježatě
a) /v7. vc vlákna trhaný.

1. rimosa RuW. 1788. Obr. 63. V. rozpukaná. Kl. 3—6 cm, dq^i

mas., kuželov. nebo zvoncov., žlutavý neb přihnědlý. na bílé piide
v jemná tnmvější vlákna roztrhaný. Tř. zdélí pr. kl., 3 — 8 mm ti.,
pevyié ckut., .solidní, lysý. nahoře pomouč., vlákn., bělavý, v stáří
nahnědlý, ostře kulatou klíckou přisedlý. L. husté, útlé. lu tř. za-

382

M0mm

i*n«S»ií>5Cí

\^.,.

'CJ^

m ^

cJbr. b3. I. Inocybe fastigiata Schff., 2. I. rimosa Bull., pouze výtr. a cyst„
3. I. caesariata Fr., 4. I cervicolor Pers., 5. I. Bongardii Wcin., 6. I. corcon-
tica \'el., 7. I. annulata Vel., 8. I. Whitei B. Br., g. I. calospora Quel.. —

Vše slabé zmenš.

oblené, světle sede, pak hnědé, s bělavým ostřím. Duž. bílá. odporné
louhovité páchnoucí. Výtr. zakřiveně tupě ledvinité, 9 — lo ^l, Cyst.
íiadmutě kulovité.

V trávě v zahradách, na pahorcích, v lesích všude hojně po celé léto.
Snadno poznatelná houba po kl. žlutavém, vláknitě žíhaném a odporném zá-
pachu. Jest jedovatá.

I. fastigiata Schff. 1762. V. kušelovitá. Sko-ru ještě větší a mas.
než před., jíž se úplně podobá. Kl. jest vždy špičaté kuzeíov., 'slá-
mově žlutý, jemně vláknitý. L. olitvoivě žluté, pak olivově hnědavé.

883

'Pr. až I cm ti.. 'bíliý, dole nehlíznatý. \\vtr. ťupě ledvin., lo — i 2 |i.
(."vst. kulov. až tupě sloupikoviité. Duž. bílá, nepáchne.

Xcjčastčji na lesních cestácli ve vlhké trávě, jednotlivč, po celé léto, všude
hojně.

I. iiiíracta sp. n. /'. ::[o])iená. Ve všem podob. 1. rimosa a fasti.^-.
Kl. mas., dlouho lupě kiižeUm., s ostře zlomeným. ])()dvinuiým. hli-
nitým olor., i)ak ro/dož. a tupě hrbol., blaiUký, žlutě žemlový, s droh-
nými, přitiskly}}!!, hnědavými šupinkami, vie vlákna v stiáří sotva
málo při okr. roztrhaný. Tř. peiMný, elast.. solidní, bílý. Imubě vlákn..
dotle slotva ztliuštěílý, ii;ahoře siotva mrtnatý, tlustý (i cm). L. husté,
úzké. u tř. skorjq valme ivykroj., tenké, v mláďí dlouho cistě hile. pak
citrónové, konečně hlínově olivové, s bílým csdfím. \'ýtr. a cyst.
jaiko u před. Bez zápachu.

V lesích u Bilichova na vlhké, hlinité zemi mezi travou (6, 1920. sbíral
p. Viniklář). — Zbarveni lupenů jest zvláště význačné. Hrbol na kl. jest mnohem
tupější ne/, n 1. tast.

I. perbrevis Weinm. 1836. V. krátká. Příbuz. a podob. 1. rimosa.
Kl. tupě kuželiov., temně hnědý, k okr. červenoilnniědě vlákniitý.
v mládí 'dlouho stříibřikými vlákny potažený. Tř. čistě bily. velmi
krátk}', dolů zi^ižený a nehlíznatý, i cm ti. Výtr. ledvin., 12 — 1411.
ř'osud jsem ji pozoroval pouze v listn. hájích (Karlštejn, Kosoř, Roblín,
Struha rov).

I. Reisneri $p. n. l\ Reisnerova. Větší druh. Kl. 3 — 5 cm, tupě
kuželov. zvoncov., se clomeným okr., Iiladký, ly-^ý,, sliský, skóru
hygrof.. ijtle vláknitý, šedě žemlový, konečně ve vlákna trhaný. Tr.
4 — 8 mm ti., 'soliidní. lysý. nahoře mrtnatý, lilákový. L. vchni sir.
břich., u iř. za»oblené. nestejně sir., lilákovc. \'ýtr. ledvilnité. 10 až
12 11. Cyst. dlouze válcov. zaoblené. Duž. silně inocyb. páchnoucí.

V teplé dubině na Chuchelském vršku v červenci 1916 sbíral p. ř.
O. Reisner. Jest podivuhodná houba, určitě z příbuz. 1. rimosa, ale fialová.

I. frumentacea Bull. 1791. Obr. Ó4. V. mphutná. \'eliká, statná.
Inocybám nepodobná houba. Kl. 6 — 11 cm. dlouho lupě zv-oncov.
kuželov., pak rozlož, a široce brbol., hnědě červenavý na zlutaz^ém
podkladu, poděl hustě hladce vláknitý, záhy ve vlákna trhaný, na te-
meni tlustě mas., ale k okr. velíbe ztenčený, často vlnitý a hrbo-
latý. Tř. i>4 — 2 cm ti., rovný, pevný, poděl hrubě vláknitě rýho-
vaný, 1^ dolejšku s nádechem červenohnědým, stejně ti., solidní.
nahoře litle bífe mrtnatý, podél se třepící. L. l>ílé. pak olirvové. ko-
nečně olivoivě mahinědlé, pomačkáním rychle hanědnouicí, icid tř. k okr.
zvolna rozšířené, husté, s bílým oi.s.třim. Duž. bledá, v tř. narůžo--

384

vělá, sílabě ovocniě pách<niouci. Výtr. válcov. ledvin., t2 — 15 n- Cyst.
viejčiitě vakovité.

Jest velmi vzácná, v Německu jen spoře pozorovaná. .Shiral jsem ji
v staré, světlé jedlině na Hůře u Tcliova, 8, 1917.

I. pedicellata sp. n. J\ sfopcčkatá. Mnohem <íTacilnějši než T. ri-

mďsa, ač této příbiiz. Kl. i — 2]/- cm. zvoncnv. tujK- hrbol., hladký,

lysý, lesklý, na bledém podkladu lemkýiiii liiicdýiui 7'lákny radialmč

po.krytý, tence mas. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 nnn il.. dole za-

hrmtý, nehlíznatý, špinavě hčíavý

neb htwdíwý, vláknitě mrtnafý, n;a

konci hile mrtnatý. L. sir. hrich.,

volné, sytě okrové, p'ak skořicové,

s bílým os'tŤím<. Dilž. bledá,, tslabě

páchnoucí. Výtr. ťwpě ledvin, ellipt.,

13 — 151J1. Cyst. protáhle zaobleně

vakovité.

U Řevnic sbíral p. dr. K. Ka\ na.

I. Gintliana sp. n. J^. Gintlova.
MaM, útlá. Kl. i — 2 cm, tence mas.,
klí. čel ov., ostře cašpíčoitělý, pak roz-
ložený, s osVrými hrbolem,, hladký,
louskly, šedě žemloz'ý, s hnědavým
temenem^ koineoně ve vlákna roztr-
haný. Tř. tenký (iV:: — 3 mm), dlou-
hý, elast., d jle neztluštělý, útle vlák-
nitý, léikk bíle hedvábí tý, nahoře
málo poprášený. L. tenké, husté, ž'e-
mloivé, pak tmavě hinědé se s\'ětlým
ostřím. Výtr. ledvin, eílipt., 7 — 8 \i.
Cyst. ku lov. vakovité, soWa od ba-
sidií odchylné. N'epáchne.

V listnat. hájich u Roblina (vápin^), v červenci 1916. — Na kl. neni ani
stopy po šupinách. Jest přibuz. před., ale již velikosti výtr. rozdílná. Věnuji ji
p. dr. O. Gintlovi.

Obr. (14. Inocybe frumentacea

l^>nll , Slabě zmenš.

b) Kl. ve vlákna netrhaný.
a) Velké druhy.

I. relicina Fr. V. ko,sifrbatá. Kl. 2>^ — 4 cm, dlouho kuželov., pak
rozlož, s delším tupým hrbolem, koSově hnědavý, nn tenwni s od-
sřálýmí hnědými šupinami, k okr. hladký, hedváb, vláknitý (ve

385

vkikna neirlianý). Tř. velmi dl.. 2 — 4 mm t!., včdy křiifiolabý, ši>i-
navě hiněclý, f>otnačkánÍHi červenající, dole iTirtmatě vláknitý, nahoře
ostře drobné snpinkatý. \.. prořidUé, (Insti tkirté, vehni šiř.
břich., volné, bledé hlínové, pak temně olivové hnědé, s bílým
ostřím, pofuačkáním červenohnédé. Výtr. veliké, nestejnostranně led-
vinité . 15 — 18 |i. Cys;. drobné, tu,pě vakovité. hojné, pouze na
ostří. Duž. špinavá, odporně •páchnoucí.

\' snirčině na kopci u Radotína (vápno), u P>ilicliova na opuce (Vinikl.),
Diagnosa n Rickena nápadně se sliodujc (autor. Hres.). \'ýznačná hrubými, ko-
strbatě odstálými, hnědými šupinami na bilé půdě. Vzácný, ale lehce po/.na-
telný druh.

I. dulcamara Schw. 1805. í'. po.íméchufová. Velká. Inocybám ne-
podobná. Kl. 4 — 6 cm, pleše rozdož., uprostřed vmáčklý a skoro
•tro-ohu hrbol., liškové olivový, mékce phtnaté šiipinkatý, dosti mas.,
s rovným, tenkým, ostrým okr. Tř. zdélí pr. kl.. 4 — 5 mm ti., často
zakřivený, hnědavý, na samé basi trochu napuchlý a zde modravé
nebo zelenavé nabéhlý, s dlouho trvalým, třisniitým kroužkem, třis-
nitě vláknitý, ehusit., vycpaný. L. husté, tenké, zúženě připojené,
skořicpvé hnédé. Duž. nažloutlá, silné inoc. páchnoucí. Výtr. válcov.
eMípt., 10 — T2 \i.. Cvst. válcov., kyjo'\-'iité, tUípé, často s přehrádkou.

\^ borovém lese u Mnichovic. 8, 1916. Roblin 6. 1916. Z Krkonoš přines!
p dr. Kavina formu s tř. hrubě lýhov. vláknitým, na modravé půdě hnědě šu-
pinkatým, dole značně napuchlým, s duž. narůžovělou.

I. caesariata Fr. 1838. V. vlasatá. Kl. 2 — á^V-i cm. mírně mas.,
pravid. sklen., nehrbol., kozově žemlový, přitiskle mékce plshiatý a
bílými vlákny jemně potažený, suchý, s okr. dolů zahnutým. Tř.
málo delší pr. kl., 4 — 6 mm tk, stejně ti., často zakřivený, pevný,
žemlový, hojně mrtnatě vláknitý. L. husté, dosti tlusté, bílé, slabě
nažloutlé, pak nahnědlé, s bílým ostřím, u tř. vykrojené. Duž. bledá,
nevonná. Výtr. tupě ledvinité, 7 — 8 [x. Cyst. velmi husté, nestejné
tvarem, válcov.. kyjo-vitté, vakovité ano i lahvic, četné s přehrádkau.

Na světlinách v různých lesích, často t modřínových porostech nebo v ha-
břinách. Celkem řídce, od června do září. Mnichovice, Struhařov, Libochovičky.
U Cooka vyobrazená I. caesar. (pl. 388) se zdá býti něco jiného. Někdy páchne
dosti silně inoc. Kl. mívá na okr. bilé cáry. Tř. mívá dole žlutavou plsf. —
V háji (vápno) nad Chuchlí, u Cernošic a Kosoře roste v květnu plemeno
(var. chuchlensis m.) (. něco menší, s kl. lískově žemlovým, uprostřed skoro
červeným a často hrbolk., měkce plstnatým, 1. posléz světle skořicovými, výtr.
vcjčitoellipt., cyst. dlouze nitkovitými. zaoblenými, ano i paličkovitými, jen
některými krátce lahvicovitými neb kyjovitými. Nutno je dále sledovati. Oby-
čejně pospolitá a trsnatá.

I. avenacea sp. n. V. ovesyiotá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., v mládí
kuželov., ..f rozmě uťatým hnědým temenem, dlouho podvin. a boha-
tou bílou ikortinou s tř. s]>ojený, suchý, hladký, drobounce žemlové
pHtiikle šupinkatý. Tř. delší pr. kl.. excentrický, 5 — 8 nmi 'ti., dole
slabě ztluštěliý. pevný, uvnitř konečně nahnědlý, hipinkatč pavuči-
natý, nahoře mrtnatý, snlildní. L. husté, u tř. hluboce vykroj..
nejprz.' bílé, pak okrové, široké. Výtr. veliké, žluté, dloube vřeHem)-
viřé, k basi zvolna zúž. a- trochu caJimt-tc, 10 — 12 n. Cyst. kulov.
velké nebo sloupkovité.

Na suché louce pod Struiiarovem, jednotlivě. 7. 1918. Jest přibuz. před.,
ale tvarem výtrusů naprosto odchylná. Dle nich pojmenování.

I. mutica Fr. 1863. l\ tupá. ,KL 3 — 4 cm, tupě zívoncov. s podvin.
plstnatým okr., pak ale rovně rozlož, s hnědavým, hladkým, lesk-
lým, tupým hrbolem, lysý, matný, hustě radiálně rugosní, bělavý,
tence mas. Tř. velmi) dl., 3 — 5 mm ti., dolů zvolna ztkištělý, velice
miékký, dutý, lámaz/ý, hladký, lesklý, lysý, hČlosihiý, nahoře útle
rýhov. L. dosti husté, tenké, do'sti> šir. břich., široce přirostlé, ale
brzo utržené, dlouho čisté bílé, pak slabě hlínové. Výtr. tupě ellipt.
až ledvin., sytě hnědé, 6 — 7 |i. Cyst. na ostří hojné, velké, jedny
kulaté, druhé kulaté se zúž. temenem, nepřehrádkované. Bez zá-
pachu.

V listnat. lese na Icsnim humusu pod Koženým vrchem u Mnichovic
v červenci 1918. — Patrně velice vzácná houba, po Friesovi snad nesbíraná.
Friesův popis se sice dosti shoduje, ale není úplný.

I. rosella sp. n. V. růžová. Kl. 2 — 4 cm, sklen, rozlož., slabě ťupé
hrbol., tence elast. mas., suchý, jemnými, hustými, přitislklýmř šu-
piinkami narůšovélý. Tř. delší pr. kl., 3 nuu ti., elast., podél hrubé
vláknitý a vláknité mrtnatý, dahoře se sřeteUiým kortinov^ým
kroužkem., nad ním jenmě bíle pavučinatý, n^růšovélý. L. čisté bílé,
u tř. volně zaoblené, husté, lehlé, široké. Cyst. malinké, krátce a
tupě 'sloupkovité až ellipt. Výnr. ellipt. mandlov., slabounce na-
žloutlé, 7 — 9 \x. Páchne slabě.

V dubovém háji nad Chuchlí v červnu 1914 sbíral Šimek. Patří do pří-
buz. I. caesariata, jež mívá také bledé výtr. a bílé 1. Připomíná také Lepioty,
které však nemají vláknitý tř.

I. Bongardii Weinm. 1836. V. Bonigardov<a. Velký, istatný dr.,
^ velkými, odstálými, hnědými šupinami na kl. Kl. 4 — 6 cm, dlouho
tupé kuželov. avoncoz/., uprostřed velmi' tlustě mas., hrubými, hně-
dými, tAochii ú(ts'áíými šupinami pokrytý. Tř. dl., asi i cm ti.,
doLe neztluštělý. pevně elast.. poděl vlákn. a mrtnatý. ;/(/ konci spoře

387

Itriibč stípinkafý, po))uičháiiíiii inaso7'ř liiičdmoiicí. L. velmi šir.,
u tř. zaoblené, tenké, hlinavé s hílým ostřím, pomačkánbn linčdc
strahatc, husté. Duž. bělostná, ale na řezu krásně rubová, silné pří-
jemně vouná. Cyst. kráiké. tupé válcov.. pmuze na cstří. \'ýtr. ellipt..

často nestejnostranné. 12 — 15 i^.

\ tťplýcli liájích na vápně 11 Karlštejna, Kosořc, Cliotčc, Roblína v čer-
venci. — Nemohu pochopiti, proč Butaille spojuje I. cervicolor s tímto dr,
vždyf cystidami vůbec ani nejsou přibuzny.

^) Drobounká, s cA'cen'rick\')>i IcL. na locíyhácli ostručiii.

I. perpusilla >]i. n. í'. přcinaliěká. Xejívýš g^iraciilní . Kl. 3^ — i cm,
tence blanitý, nizce zaobl-ené i>klien.. nešupinatý. nevláknáir^ý, ale celý

,.^<^*:^^^^

Obr. 65. I. Hebeloma glutinosum Lnd., 2. H. strophosum Fr., 3. H. clavi-
ceps l"r., 4. H fastibile Vr. — Vesměs slabě zmenš.

odstálc přeútle sametově plsfnatý, bledě šedý. Stopka pevná, solidní,

dvakrát deil.ší pr. kl., >4 — 1 mm ti., bledě žlutavá, dole trochu hUso-

vitě ztluštělá a přínio k substrátu přisedlá, celá jako kl. oděná,

křivá, nejvýš excentrická. L. bledě žlutavé, š.iir., široce přirostlé,

prořidlé, útlé, s bílým osliíím, delší a kratší. Výtr. kiilov. vejěité,

isytě žliutoliinédé, časlto inestejnc'stran'né, 6 — 7 p._ Cyst. jen ra 'otstří,

\elmi hojné, křivolace páličkovťtě stojpkaté.

Xa starých lodyhách ostružin na sluncem vypálené stráni záp. v údolí

Karlíčkem v červenci 1916. — Jest to vůbec nový typ r. Inocybe. již svým
stanoviskem podivný.

Hebeloma 1>. Slsivka. Obr. 65.

líoiuhy s cenl.irálmim. mas. kl., barvy nejčasitěji žemlové mebo
nahnědlé nieb i bílé, obyčejniě slMzIkým. L. záhiV nečisté hlínidvé,
s bělaA'ým opatřím, v mládí obyčejm-é kapky vody ronící. Tř. nahoře

.988

zrin.eč'k]atý až i' mrtniatě ŠLipiinkaíý, někdy celý šupiinkatý. X^ýtr. skoíro
manidliovité, hnědé. Cyst. ina €is'tří hiojinié, raL'k|G|\'itc nebo tyčiřnkaviité.
U 'některých vyivinuta siPná knirtma. jiné bez vekt i kortiny. Duž.
skoro vesměs odporně hnojně páchnoucí.

RlO|d tentCo stiojí uprastřed mezii r. Inocybe a r. CoTUinarkis.
H. crassum jqst již skoro ipriavý Cortiinarius. proto jsme druh ten
postaviH dio zvláštního roidin. Druhy z první skupiiny jsou vlastně
Inotyby s niliiciviltými cysit. Druh}' z 'třetí skupiny jso^u ;si vekn.ii po-
dobné, vairi,abi'l:n.í a itěžko určitelmé. Rositlou na zemi v iesích, hájích,
zalhiraďách a časito mimo les, hllavně na podzim a tvoří vždy hus,té
kolonie nebo veliké kruhy. Dle odporného zápachu, který někdy
alkohoilu se podobá, vždy ihned ;se poznávají. Nejedí se, jsou-li ale
jedovaté, nevím. V Cechách známy jsou skoro všechny druhy, které
Fries uvádí. Ricken popisuje 24 dr.

a) A7. I' iiikidí c:astřcii moluttnc vyvinutou, vláknitou kortinou,
jež zanechává na okr. kl. cáry a na tř. mizivý prstenec.

Drobné druhy.

H. strophosum Fr. 1838. ^\ vláknicová. Útlá, zjevu Inoicybe. Kl
2 — 5 cm, tupě kuželov. avoinaov., pak rozlož, a nízce hirbol.. tence
mas., žemlbvý a.ž běkrvý, upra^^třed více méně hnědý, suchý, matný,
drobně útle vláknitě šupinkatý, na okr. dlouho vláknitými cáry po
bohaté kortině oivěšený, jež na tř. zanechá\'á mizivý vláknitý
kroužek. Tř. značně d.1., často křivoliaký, 3 — 5 mm ti., pevný, vlák-
nitý, velmi mrtnatý, dole v stáří hnědnoucí, uvnitř hnědý. L. dO'Sti
hnsté, .sir., u tř. hlubokými úhlem vykrlcljené a zde nejširší, k okr.
zv.oílna ziiž., nestejně šiir., ziubaitě nerovné, bělavé, pak čokoládově
žemlové, s bílým, tupým ositřím. Páchne silně hnojem.. Výtr. ne-
6'tejno9tranně ledvin., 12—15 i^- ^Y^^- "^ '^'^^^'^ hloljné, dlouze a tupě
tTCÍnikov.

Obyčejně v smrčinácli jednotlivě neb i trochu trsnatá, ale řídce, f, — ii.
Chuchle, Krč, Kokořin (Mick.). Opočno (Punc). — Zjevem spise Tnocybe než
Hebeloma. Barva brzo tmavěji hnědá, brzo až bělavá.

H. caespitosum sp. n. -V. trsnatá. Hustě trsnalá nebo i jednotlivě,
kl. 3 — 4 cm, tupě nízce sklen., pak rozlio'ž., nSkdy s hrbolkem, suchý.
matný, nehygr., běliavý do žemlová až i šedohnědý, matný, lysý,
•v mládí hojnou kortinou s tř. spojený, která na tř. zanechává pavu-
cinatý kroužek. Tř. velmi dl., dcdů slabě so.tva ztiluštělý (3—5 mm),
zduha elasf., pevný, solidní, bělavý, podél třísnitč vláknitý, pomačká-

389

ním hnědnoticí, na konci arnečkatě mrtnaK. T.. husté, špinavě hlede,
pak masově rezian^é, šir. přirostlé, na bílém as tří dncibně zoubkaté.
Diiž. bílá, slal>ě páchnoucí. Výtr. šir. éUlpt., špitnavě hnědé, 8 — 1211.
Cyéi. dlouze niitkov.. tupě paličkovLté.

\' naneseném humusu lesním u Podzámčí u Opočna (8. IQ15, Poiic), v je-
hličí v smrčině u Karlštejna (vápno) v červnu 1920. — Má zjev úplně Inoc.
lacera a p.

H. mesophaeum Fr. 1838. S. opásaná. Kl. 3 — 4 cm, tence mas.,
v mládí tupě kuželiov.. zvoncov., bohatou bitou 'kortinou s tř. spo-
jený, pak rozlož, s nízkým šir. hrbolem. uprostřed) s^lě červeno-
hnédý, velice slizký, úplně hladký, ale kolem kraje ostře omezenou,
bílou, vlásenitě plstnatou páskou lemovaný. Tř. dl, 3 — 6 mm 'il..
dole neztluštělý. tuhý, pevný, nahoře plstnatýin prstencem opatřený,
měkce bíle vláknitě pM.^atý, dfclle kaneoně hnědnoucí, nahoře bílý
a zrnečkatý. L. huisté, nepři liiš šiř., tenké,' vždy lehlé, u tř. vykro-
jené, bílé, pak hlínm^ě okrové, na ostří bílé a trochu ziuteté. Duz.
páchne slabě. X^ýtr. ellipt., ale časito nesl'iej:nio,sitrainné nebo na basi
tlustší, 8 JI. Cyst. Aí^elmi hojné, dlouhé, rovně tyčinkov., tupé.

Ve vlhké trávě v mladém smrčí ve společnosti ryzců pospolitě, ano i
trsnatě, u Hrusické cihelny'. 11, 1918. Šárka (Reich.). Bílou okrajní páskou
od hnědého, slizkého středu velmi nápadná. Páska tato ani v stáří nemizí.

H. birrum Fr. 1838. vS. třísnitá. Kl. 3 — 5 cm. praviid. isklenutě
z\-uncov., sotlva brbol., celý žemlový, hladký, lysý, jen podle okr.
vláknitými bledými hipinkanii posázený (jež ale později mizí\
dltotubo vláknitými cáry na okr. ověšený. Tř. málo dielší pr. kl..
4 — 10 mm ti., zkřiv^ený, ztuha elast.. uvnitř hnědý, zevně bílými
vlákny skoro vlnitě pokrytý, ma konci tečko\^aně mrtnatý, dlouho
s víláknililým kroužkem, dole konečně hnědý. L. husté, nejprv bělavé,
pak špiinavě hnědé, s bílým os'třím. Výtr. bledě hnědavé, ledvin,
elliipt., 7 — 8 \í. Cyst. dllciuze nitkovité, ttipé. PáiChme sladce alko-
holicky.

v trávě v lese u Sli věnce (R. 6, 19 16), v borovém lesíku na suché stráni
nad Hlubočepy ve velikém množství, v tlupách a kruzích (10, 1918). Cáry.
plstí, kortinou a kroužkem řadí se k před., ale barvou ma>. kl. připomíná sku-
pinu čtvrtou.

H. velatum sp. n. 6'. závojová. Menší, často po 2 — 4 trsna',ťá, kl.
2 — 4 cm, nejprv zaobleně sklen., s okr. bílým podvin., v mládí
plstnatým, pak rozllcě., sotva hrbol., ispíše vmáčklý, dosti tlustě a
tvrdě mas., za vlbka slizký, za sucha hladký, lesklý, světle žemlově
okrový, uprostřed hnědaAn^. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ťl., tso-
lidní, pevný, válcov., bílý, podél vlákn., lysý, v mládí s kl. mocným

390

bílým, velem- spojený Jež na ař. zanechává dlouho trvalý prsterwc,
nad tímto znnečkatý, dide pomačkáním hnědnoucí. L. nejprv šedě
narůžovělé, v stáří šeda,vě okrové s bílým ostřím, Irirsté, u tř. vy-
ktrojenié, uprostřed 'niejširší. Výtr. tupé krátce vejčitoellipt., žkité,
8 — 10 v- Cyst. hiojné, křřvolace íuiitovilťé, tupé. Duž. bílá, silně
ředkvičkově páchnoucí.

V mechu na lesní světlině v starém borovém a smrkovém lese u Hrusic.
jednotlivě nebo v trsu po 2—3. Již v květnu! — Jest příbuz. H. punctatum,
ale kl. není bradavkatý a velům jest mohutnějsi, tř. krátký a bez šupinek.
Ki. jest v mládí jako bile ojíněný.

H. vernale síp. n. S. jarní. Kk 2 — 5 cm, dosti ztuha mas., tu|)ě
kužellov. zvoncov., pak rozilož., s dlouho pod vin. okr., často ex-
centrický, úplně lysý, hladký, velmi slizký, hledě okrově šemlofuý,
v mládí bohatou, bílou kortinou s tř. spojený. Tř. dvakrát delší pr.
kl., pevný, často dcxte ohniutý, 8 — 10 mm ti., bílý, dole zvláště po-
mačkáním hnědý, mrtnatě vláknitý, nahoře 'bez prisiten-ce. L. husté,
šir., u tř. široce vykroj., nejprv čistě bílé, pak bledě okrové, s bílým
ostřím. Duž. voní silně lahodně ovocně. Výtr. bledě žlutavé, kulo-
vitě vejčité, 8 — 9 II. Cyst. hojnié, nilibviité, tuipě zaoblené.

V trávě v teplých, vlhkých koutech na okraji lesů a křovin, vždy velmi
pospolitě, časně z jara (3, 4) v okolí Pražském: sv. Prokop, Butovice, Ra-
dotín, Choteč, Chuchle, Slivenec. Jest příbuz. před., ale líbeznou vůní a ne-
dostatkem prstence hned se liší. — Britselm popisuje z Bavor jakousi H.
albidocortinatum (1895), ale popis jest nedostatečný, jmenovitě nečiní se
zmínka o slizkosti kl. a vůni, jinak ale musí býti podobná. — Naše houb^
jest jedlá, znamenitá.

b) Kl. často Útle plstnatě šupink., tř. drobně šupinkatý. Velké dr.

H. glutinosum Liodgr. 1845. ^- lepkavá. K'l. 4 — 6 cm, dlouho polo-
kulov. sklen., pravid., špinavě hnědý, uprostřed tmaivŠí, na okr. bě-
laný, přitisklými vlásenitými šupinkami zvláště k okr. pokrytý,
šupiinky tyto jsou ale hojným, sliccm. pokryty a tím málfoi patrný.
Tř. válcov., ča'sto pokřivený, na basi značně ztluštělý a zde černo-
hnědý, bílý, tuhý, nahoře ostře zrnečkatý, lipraskřed hojně mrtnatý.
L. husté, teinké, slabě vykrtaijené, trochu sbíhiaivé, hnědě skvrnité,
bělavé, pak špilnavě hnědé. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. ne-
steijnosV mandioiv., 9 — 10 11. Cyst. ďlouze nikkovité, tupé.

V lesích jehličnat., v nicchn nebo na trouchnivých dřevech, často trsnatá.
Vzácně. Pecny nad Ondřejovem (8,1915), Řevnice (K). \ýznačný a lehce
poznatelný dr.

391

H. siiujosiim l"r. iS^^S. .V. veliká. Statná, mas., zje\iu velkýcli
Cortiinariu. Kl. 8 — i .^ cm. trvale ploše siklen.. někdy s nízkým sir.
brbolem. na okr. krátce rýhov.. elast. mas., hélavě žemlový, v stáří
více nabnědlý, hladký, lesklý, mák) sliizký. Tř. 2 — 3 cm ti., zdélí
pr. kl.. dalfe značně zjjluštělý. pevně elast., bělavý. dn Ibnými bílými
šupinkami pokryly', dole více vláknitý. L. šir., dosti bustě, obyčejně
iťhlé, bluboce. úzce vykroj., valiné, bledě, pak rezavě červené, ko-
nečně hlrnjové. Duž. bílá, měkká, slabě houbově '\1cinná. \^ýtr. ne-
ste j^nostr a n ně mandlov.. 10 — 12 \i. Cyst. nitkovité.

V humusi: listnat. i jehlic, lesů, vždy na vápně(!), pospolitě a ve vel-
kých kruzích. Karlštejn, Ncratovice, Slivenec, Srbsko, Butovice, Kolín, Chlu-
mec: n. C. (R), sv. Ivan. na Moravě u Koryčan (SI.).

H. firmuni Fr. 1838. 5. křepká. Velký, masitý dr. (věiěí než
II. crustul.). Kl. 5 — 8 cm, sklen, zvoncov., pak rozlliož., tupě a šir.
hrbol., tliisitě mas., hladkv, Iv.siv, za vlihka isTizkv, hnědě červenavv.
na podvin. okr. v mládí bíle vlásenitý. Tr. bud krátký a dole
zlliuštělý, bud dlouhý, často ohndiý, uprostřed tenký, na basi silnější
a kořenoviltě ztemčený, i — 2 cm ti., soliidní. elast., pievTiý. ižiemlcwý,
celý hustě drobnými šupinkami pokrytý. L. tenké, husliě, dosti úzké,
.skoro rovně ufaté, u tř. zaoblené, s bledým vyhilodaným ostřím..
Duž. špinavě bílá, pak hnědavá, slabě sladce vonící. Výtr. maodlov..
12—14 11.

A lesích hstn. i jehličn. řulcc. na podzim. Libochovičky u Slaň. (Fch).
i\obJín, Karlštejn.

H. squamulosum sp. n. 6'. šupinkatá. Kl. 3 — 6 cm, rozlož.. sotv;i
hrlx)!., tlusí.ě mas., uprcstřed špinavě žemlový, ostatně bílý, lysý,
velice slizký. Tř. díl., rovný, i cm ti., elast. pevný, vycpaný, dole
neztlušitělý a zde temně hnědý, nahoře bělavý, na hladkém povrchu
hojnými, blanitými, hilými šupinami pokrytý. T.. husté, dosti úzké,
\\ (lí. volně zaobleně, hlínorv^é, pak skořicově hnědé, s bíilým zoub-
katým ostřím. Duž. 5lal>ě sladce páchne. Výtr. tvarem i velik. velmi
nestejné, něllcteré 12" — 16 jx, ale mnohé 6 — 8 — 10 \i, většina vřete-
nlo^•iltá, jiné vejčiité, všechny v stopcčku stažené, hnědé. Cyst. dl..
nitkoviité. zaoblené.

\' smrkovém lese na diabasu u .Slivence. 11, 1918. — Jest příbuz. před.,
ale zbarvením a plochými šupinami na tř. rozdílná.

H. claviceps Fr. 1851. .S". kyjohlavá. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov..
na okr. ostře podvin., často zprohýbamý, hladký, trochu lesklý, hily
nebo světle žemlový, s bílým ckr., tence mais., za vlhka slizký. Tř.
dl., asi I cm k'l., oblý, ztiiiha elast.. bílý. hojně šupinkatý, na basi

392

kuloviič hlízovitý. L. nejprv bílé, pak rezavé až špinavě hnědé, ii tř.
vykroj, a trochu sbíhavé, s bíle zouhkatým ostřím. V^ýtr. hnědé,
nestejinostranině vejčiitoelliíplt., k baisi stáž., lo — 12 \í. Cyst. nitkovité,
Duž. bílá, odporně páchnoucí.

V listn. hájích vzácně, 8 — 11. Struhařov, Plecháč u Mnichovic, Kunice,
Libochovičky (Fch), Rataje (Schustl.), Karlštejn. — Přízemní hlíza bývá až
2 cm š. Lehce poznatelný druh.

H. nigricans sp. n. 5". černavá. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov., hladký,
h'sý. na dlouho podviiin. dkr. bíilý, bělavě žemliový, za vlhka slizký.
Tř. dl., rovn}', poměrně ti. (i cm), dole zvolna napuchlý, bílý, ale
skoirlci celý hustě zroitě bíle poprášený, pomačkáním černavý.
L. husté, šir. přirostlé, bílé, pak rezavé až hnědavé, na oskří útle
zoubkaté. Výtr. hnědé, nestejnostraininé, na obou. koncích zašpiča-
těné, 10 ^i. Cyst. hojné, dl., -rovně nitkov., na konci pailičkov. 'za-
oblené.

Na humusu v smrkovém lese (vápno) v údolí Radotínském. 8, 1918.
— Jest příbuz. před., ale přece dosti odchylná. Zvláště černání tř. jest význačné.
V mé tekutině pokrývá se mohutnou vrstvou slizu.

c) A7. vždy za vlhka slizkýr, nešupinatý, tř. nehipinalý, nejvýš
mrtnatý.

H. punctatum Fr. 1828. 5. tečkovaná. Ivll. 2 — 4 cm, tence mas.,
zvoncov. ;sklien., pak rozlož, a tupě hrhol., špinavě kozlově ižemlový,
uprostřed hnědý, často svraskalý, slizkými bradavkami .poPxrytý,
velice slizký, na bělavém okr. zbytiky závoje ověšený. Tř. dl, 2 až
4 mm ti., tuhý, často pokřivený, na basi hnědý aš černavý, celý po-
krytý hedváb., bílými vlákénky a šupinkami měkkými, na konci
mrtnatý. L. uprostřed nejširší, málo hUsté, skořicově červenavé,
pak hnědé se světlým oistřím. Dniž. bledá, odporného hnojného zá-
pachu. Výtr. neste jnoskiranně šřrtcioe vejčiitoellipt., 8 — 11 v- Cyst.
hojné, dloiuhé, niitiorvité, tupé, na basi ztluštělé.

Na vlhkých travinách, na okrajích lesních, na lesních lukách na podzmi
všude hojné a vždy v houfech. — Ricken praví, že nepáchne.

H. fastibile Fr. 1838. S. odporná. Zjev a vehk. jako FI. crustulin.
Kl. 4—8 cm, skoro bílý, pak tncichu žemlový, hladký, lesklý, za
vlhka trochu (slizký, zvonoov. siklen., pak rozlož, nehrb., pevně mas.,
s okr. dlouho podvin. a hustě jemně pýřitým. Tř. málo delší pr. kl..
6 — 12 mm ti., váldoiv., často pokřia^ený, .dole někdy zíiluštělý, bílý,
hedváb, lesklý, dosti pevný, zvláště nahoře hojně bíle mrtnatý.
L. bělavé, pak šedě čokoládové, tenké, husté, hluboce úzce vykroj.,

26 ^^-^

na ostří svčilcjši a brvité. za vlhka s hojnými gumovými kapičkami,
jež za 5iiclia ztubniodi v hnědé 'skvrny. Duž. ])ík'i, silně řcdkzňčkou
páchnoucí. \ýív. hnědié, mandlov., 12 — 15 ^ Cyst. dlouze tyčmkov.,
na konci zaoblené.

^' suchých smrkových i listn. lesích, na travinách, v zahradách řidčeji
8 — 10. U Mnichovic na více místech, Radotín, Hvězda, Chlumec n. C. (R)--

H. versipelle Fr. 1838. 5. měnivá. Kl. 2 — 4 cm, tupě hrbol. sklen.,
s ostře a úzce podvin. vláknitým lokr., tence mas., běkwě kozový
nebo šcdavě žemlový. Tř. dil. (6 — 8 cm), 4 — 6 mm (ťl., někdy krivo-
kký, ďole trochu ztluštěliý a dlou::e kořenovitě v substrátu za-
puštěný, bílý, )ia konci lirubě mrtnatý, soliidml, elaslt., dole hrubé
vláknitě tříiíinitý, v mládí pomačkáním žloutnoucí a hnědnoucí,
v stáří d/ule špinavě kávově hnědý, bez kroužku, hedváb, leskle vlák-
tnitý. L. huSlíé, u tř. vykroj., nejprv narůžověle bělavě, pak hlínově
skořícoité, na oistří v mlláďí s hojnými mléčnými kapkami, ipo-
mačkáním hnědnoucí, ^na ostří bite brvité. Duž. bělavá, silně alko-
holicky páchnoucí. Výtr. vejčiťoellipt., 8 — 10 11. Cyst. dlouze

t3xi^nko\^

V lesích všeho druhu, v hájích, zahradách, vždy v houfech, na podzim.
Stromovka, Plecháč u Mnich., Davle, Roblín, Karlštejn.

H. hiemale Bres. 1898. Obr. 66. 5. zimní. Kl. 2 — 4 cm, ploše

sklen., soiťva hrbol., rovný, na okr. bělavý a v mládí poévin. a bíle

vlásenitý, uprostřed žemlově hnědý a často svraskalý, tence mas.,.

velice slizký, hygrof., za isucha bělavý. Tř. velmi dl. (3 — 8 cm),.

3. — 5 mm 11., elast. vláknitý, bělavý, nahoře jemně mrtnatý, diole

zvolna hnědý a zahnultý. L. volně zaoblené, tenké, husté, bledé, pak

hlínově skořicové. Duž. bledá, 'sotv-a páchnoucí. Výtr. neste jino-

stranně hnuškov. eillipt., na basi šikmo stáž., velmi nestejně vel.,.

10 — 14 (i. Cyst. hicjné, tyčinkov., Hupé.

Na vřesovinách, mýtinách lesních, v křovinách, zahradách, pozdě na pod-
zim (i za mrazů) a často až do jara, všude velmi obecná.

H. odoratum sp. n. S. vonná. Kl. 3 — 4 cm, šťavnatě, dosti tlustě
mas., pravid. isklen.. uprostřed s vyniklou zónou, m okr. trochu
podviin., hladký, lysý, bílý, jen. na temeni žemlový a zde hladký a
slizký. Tř. málo delší pr. kl., došili teniký (3 — 5 mm), neztluštělý^
spíše dole ztenč., solidtií, pevně elast., hladký, lysý, lesklý, bělostný,
jen dole v stáří trochu nahnědlý, nahoíe drobně zrneckatý. L. pro-
řídlé, tenké, velmi šir.. u tř. zaobleně volné, na ostří zoubkaté, hlí-
nově okrové, na plrše příčně žilkované. Výtr. žluté, vejčifovřete-
novité, nestejnostranné, 10 — 12 \i. Cyst. hojné, dlouze, tlustě ty-

394

čiiikov., zaobltené, labvioov., někdy i ipokřrvené a defoTmiované. Voní
silně, nejvýš příjemně.

y okolí Mnichovic ve vlhkých, travnatých koutech lesních dosti rozší-
řena. 8 — 9. Bělostí a vůní snadno se poznává.

H. fragrantissimum sp. n. S. páchnoucí. Veliko&t, ťvaiv i trsnafosf
Hyipbol. fascicul., ale celá bílá. Kl. ij^ — y/2 cm, tupě kuželov.
zvonciov., trochu lir bol., áošú mas., úplně lysý, velmi slizký, bílý,
v stáří v malíínkě, přítiskllé šupinky roztrhaný, i v mládí úplně hez

J

":''K

'•JivAií-'

Obr 66. I. Hebeloma hiemale Bres., i. přir. vel., jeden klob. starší, zvětš. cyst.
a výtr., 2. zvětš. výtr. a cyst. H. crustuliniforme Bl., 3. H. lugens Jng.

Slabě zmenš.

vela, na okr. .piodvin. Tř. dl., obyčejně prohnutý, 3 — 4 mm ti., bílý,
lysý, dole často vlnitě smáčkly a dutý a v stáří citrónově naběhlý
(na hnědo se nebarví), nahoře zrniltý. L. husté, šiir., u tř. zaiobleně
volné, okrové, s bílým brvitým ostřím. Výtr. veliké, jasně žtluté,
nestejnostranně mandlov., 14 — 16 |j.. Cyst. hojné, tupě, skoro pa-
Hčkovitě tyčinkov. Voní sladce jako 'splašky z lihovarů nejvýš silně.

V mohutných trsech (!) v strouhách v Košířích sbíral p. uč. Kašpar.
10, 1919. — H. sacchariolens Quél. zdá se býti příbuz., ale autor praví:
»gregarium in nemoribus salice;s« a kl. prý jest uprostřed rezavý.

H. rubrofuscum sp. n. S. ěervenohnědá. Kl. 2 — 4 cm, záhy rovně
rozlož., často nepravíd. a excenifr., na okr. dlouho úzce po-dviin.,
beze vší stopy vela, úplně hladký, lesklý (jako lakovaný), za vlhka

595

nejvýš siiský. icmně čcrvcnohnčdý až cihlově červenavý. Tř. krátký.
Wrdč tuhý. st.liďnl, s-tejnoměniě válcov., 4 — 5 mm ti., dole obyčejně
zahnutý, bílý, nahoře zrnitě mrtnalý, vlákn. L. husté, u tř. zaoblené
(1 tu nejširší, k dkr. rychle zúž., dlouho bíle, pak bledě okrové. Duž.
bledá, slabě páchnoucí. Výtr. vejčitovřetenovité, nestejnostranné, na
obou palech zašpioatěilé, 10^ — 14 .". Cyst. dlouze nitoviié.

Xa holé zemi pospolitě pode zdí hřbitova v Mnichovicích, 7, 1919. Jest
velice příbuz. H. Qucletii Schulz (Slavonsko). Autor praví pouze, že jest kl.
bíle okrový, pak rezavě hnědý. Také výtr. jinak popisuje.

H. niajalc .sp. n. .S". májová. Veli\k. i zjev H. hiemale. Kl. 2 až
3 cm, nízce sklen., nehrbol., dic6ti mas., dlouho na okr. podvln., za
vlhka sliský, za sucha hladký', lesklý, na temeni bledě čemlový,
ostatně bílý. Tř. delšíi pr. kl., 3 — 4 mm ti., stejně ti., celý bílý, dole
pomačkáním hnědnoucí, vláknitý, tuhý, lysý, nahoře útle mr^tnatý.
L. čistě bílé, pak lokrové, útlé, sir., na ostří zubatě mrtnaté, u tr.
hluboce vykroj. Nevoní. \'ýtr. m.aridl0'V., bledě hnědé, 10 i^. Cysit.
předlouhé, na konci velkou paličkou okončené.

V mokré trávě pod horkými stráněmi (záp.) u silnice mezi Menčicemi
a Mnichoviccmi, jednotlivě, v květnu 1919. — - Jest sice H. hiemale příbuzná,
ale bělostí a cystidami rozdílná.

H. fusipes Bres. 1892. 6". sladká. Zjev žemlových Cortinariů. Kl.
2 — 4 cm, světle žemlový, jako bíle ojíněný, tence mas., zvoincov.,
s široce zlomeným okr., lyisý, slizký, pak rozlož, a tupě šiirio-ce hrbol.
Tř. delší pr. kl., 4 — 10 mm ťl., billý, vlákn., lysý, nahoře šupinkatě
nirtnatý, někdy celý šupinkatý, dole ztenčený a pomačkánun hněd-
noucí, na basi obyčejně kořenovitě prodloužený. L. u tř. vykrojené,
tenké, htisté, sir., bledě žemlové, pak světle skořicové, s bílým
ostřím. Voní silně sladce alkoholicky. \ýiv. vřetenovité, k basi
zvolna zúžené a zakřivené, 10 — 12 11. Cysir. dlouze nitkovité, tupé.

v lesích všeho druhu na podzim hojně, také mimo les. Ricken myslí, že
H. sacchanolens Quél. jest totožný druh.

H. cinereum sp. n. S. popelová. Malá, zjevu malých Inocyb. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., rozlož, tupě hrbol., hladký, za vlhka mírně
slizký, nehygr., olověně šedý, na t&meni černohnědý. Tř. dl., rovný,
asi 3 mm ti., ddle neztluštělý, tuhý, bíle vlákn., nahoře po velu
slabě mrtnatě prstenitý, nad iiím bíle zrnitý, v mládí islabší kortinou
s kl. spojený, dole slabě nahnědlý. L. husté, lehlé, šedě hlínové,
u tř. volně zaoblené, na ostří bílé. \^ýtr. elliipt., na basi šikmo stáž..
skoro bezbarvé, 8 — 10 ^i. Cyst. na osirří hojné, tupě tyčinkov. Bez
vůně.

396

v Šárce v říjnu 1919 sbírala si. Fricova. Jednotlivě. Zbarvením a nehy-
grofanností význačný drub.

d) /v7. sofz'a sli::ký, ncšitpinatý, tř. hladký, fen nahoře
smeč katy.

H. crustuliniforme Bull. 1786. (A. fasitrbilis Pers.. A. circinans
Pers.) 5. opraJdá. Kl. 4 — 7 cm, dosti ma's., k okr. velmi ztenč.,
vejčitě svoncov. s podvin. okr., pak ptoše rozlož, se sotva znatelným
hrbodem, za vlhka slizký, hladký, nelesklý, hledě žlutavé kozový, na
okr. skoro bílý, dcsťi pevný. Tř. zdéli pr. kl., 4- — 6 mm ti., na basi
napuchlý, pak dutý, bílý, vliákn., nahoře bíle zmečkatý. L. husté,
nestejně dl., nejprv hělavé, sáhy hlínové, konečně skořicové, útlé,
na bílém ostří zubaté, kapky vody ronící. Prach výtr. hnědý. \'ýtr.
mandlio^v., 10 — 12 [i. Cysit. hojiné. dlouze initoivité, paličkovitě okon-
čené. Páchne silné hnojně. Chul me nqpříijemná.

V lesích, křovinách, na lesnícb lukách od srpna do podzima všude velice
obecná, vždy ve velikých houfech a kruzích, někdy i po 2 — 3 v trsu. Tvoří
několik odrůd, z nichž význačnou jest var. elatum Batsch, s kl. kozově hnědým,
tř. delším, vždy pokřiveným ano i pokrouceným, 1. neslzícími. H. sinapizans
Fr. jest jen statná forma M. crustulin. S. oprahlá považuje se od jedněch za
podezřelou, cd druhých za jedovatou. Radno však ji dobře znáti, protože roste
hojně ve společnosti jiných, podobných jedlých hub. Po hnojném zápachu,
nedostatku závoje a hlínových 1. snadno se poznává.

H. lugens Jun^h. 1830. J?. načervenalá. Příbuz. a podobná před.,
alfe menší. Kl. 3 — 5 cm, zvcncov. tupý, na okr. zprohýbamý a dlouho
jemně plsťnatý, pak rozllož., s nízkým sir. hrbolem, tence ztuha
mas., siuchý neb stotva sliizký, červeně hnědý a jakoby hile ojíněný.
Tř. soitva delší pr. kk, 3 — 5 mm ti., dole sotva ztluštělý, konečně
s úzkým kanálkem, zahnuitý, hílý, hedváb, vlákn., nahoře zrnečkatý.
L. teniké, husté, u tř. široce vykroj., světic šemlové, sáhy sytě sko-
řícové. Duž. bílá, silně hnojně páchnoucí. Výtr. mandtev., 9 — 10 ]í.
Cyst. nitkovité, tupé.

V teplých a světlých dubinách a habřinách v hustých houfech, ano i
v chomáčích, již začátkem července, až do září, mnohem řidčeji než před.
Plecháč u Mnichov., Karlštejn, ' Roblín, sv. Prokop, Butovice. Radotín, Chlu-
mec n. C.

H. longicaudum Pers. 1801. S. dlouhoocasá. iMenší, bílý dr. Kl.
3 — 4 cm, ploše sklen., hladký, sliský, špinavě bílý, uprostřed na-
žlouftlý, tence mas. Tř. zdélí pr. kl., sotva i cm ti., měkce dutý,
křehký, na basi slabě ztluštělý a hnědnoucí, výše pomačkáním hněd-
noucí, hladký, heďváb. vlákni., na .špičce jemně pomoučený. L. husté,

397

tenké, lehlé, na ostří trochu zubaté, zúženě přisedlé, nejprv špinavě
l)llé. pak světle hlínové, hnědě skvrnité. Páchne silně ředkvičkou.
\'\'tr. široce ellipt., nianélov., 9 — 10 m.. Cysit. tyčinkov., tupé.

\' habřinách pod .Striiliařovem v srpnu 1915. Nápadné jest barvení třeně.
Ricken praví, že nepáchne a i jinak druh ten popisuje.

H. virsatum sp. n. S. číhaná. Skono' větší než H. crustul. Kl. 5 až
iS cm, tlustě mas., v mládí na okr, dlouho podvin., pak ploše rozlož.,
za vlhka slizký, za sucha hladký, lesklý, žemlové nahnédlý, s vrost-
lými hnědými vlákny jakoby šupinkatý a žíhaný a mezi vlákny
trhaně výhov. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., steJCToměrně válcov.,
pevně elaslt., hladký, vlákn., nahoře s pavučinatýmii vlákny po kor-
tině (jako u Cortinariů), bělavý, pod 1. zrnečkatý. L. husté, tenké,
lehlé, na ostří bílém trochu zubaté, u tř. volně zaoblené, bělavé,
pak rezavé hnédé. Duž. pleťově žemlová, silné sladce aromatická
(jako některá Phlegmacia). Výtr. ellipt. mandlov., 6 — 7 jx. Cyst.
velmi hojné, dlouze krivolace nitko vité.

\' mechatinách jehličn. iesia u Habru (podhorská flora), v srpnu 1914.
Prach výtr. čcrvenohnědý, vlákna kortiny na tř. barvící. Ač tolik význačný
dr., nemohu jej v literatuře zjistiti.

H. macrosporum sp. n. 5. velkovýtrusná. Kl. 4 — 5 cm, tupě sklen.,
dosti mas., na okr. dlouho úzce podvin. a oUe pistnatý, za vlhka
slizký, za sucha hladký, špinavě žemlový, jakioby bíle ojíněný a
podle okr. skoro bílý. Tř. delší pr. kl., 6 — 8 mm ti., bělostný,
hedváb, vlákn. lesklý, nahoře bíle mrtnatý, elast. isolidní, dole ne-
ztluštělý. L. velmi busté, Itenké, nešiř., lehlé, u tř. vykroj., hlínové
s bílým zubatým ostřím,. Výtir. nestejně vel., některé převeliké
(15 — 18 |i), šiiroce mandlov. Cyst. hojné, dlouze nitkov., na konci
zaoblené.

Xa horké záp. stráni v listi akátovém pospolitě nad er. silnicí u Menčic
v srpnu každý rok. Jest to takřka drobná, bledá, střibronohá H. crustulinif.

H. proletaria sp. n. ^". lidová. Kl. 3 — 4 cm, dosti zltuha mas.,
pravid. rozlož, isklen., sotva hrbol., lysý, hladký, matný, úplně bez
vela, velice hygrof. (při usychání s tmavou okraj ní zónou), za
vlhka tmavé okrový, za sucha bílý, s nádechem pleťo^-ým, neslizký.
Tř. zdélí pr. kl., stejně Ú. (4 — 5 mm), tuhý, solidní, vláknitý, lysý,
bílý (neměnící se), nahoře šupinkaHý. L. čokolád oz^é s ostřím bílým,
tenké, šir. břich., u tř. zaoblené. Duž. bílá, nozemnuta příjemně
pryskyřičně vonná. \'ýtr. tupě ellipt. až klínov., šedě okrové, 6 až
8 ]i. Cyst. kulovité, ellipt., houslovité, lahvico-vité. (tupé, krátké, často
na temeni s ostnitou čepičkou (jako u Int)cybe).

39S

v skupině u zdi v údoli podle potoka v lese Krčském prvního května
1920. — Druh dobrý, H. macrosporum a H. odoratum připomínající.

H. diffractum Fr. 1838. 5". ředkvičková. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas.,
kuželov. zívoncov., s okr. úzce podvin. hile plstnatým, ,pak sklen.
rozlož., šiirO'oe hrbok, hladký, suchý, okrové nebo načervenale hně-
davý, pak kozově pleťový, se solidně blýskavým ipovrchem. Tř. sotva
delší pr. kl., i 'Cm ti., dolů ztenčený, bílý, hladký, nahoře hojně bíle
zrnitý, pevný. L. nešiř., zavDbleně volné, světle žemlové s bílým
ostřím. Duž. bíl'á, silné ředkvičkové páchnoucí. Výtr. elUipt., 8 iji.

Cyst. krátce vákov.

V jehličn. lesích hornatějších krajin. 6 — 8. U Mnichovic, Jevan, Rado-
tína.

H. suaveolens síp. n. 6'. libovonná. Kl. 3 — 5 cm, pružné mas., oble
ísklen., s okr. úzce podvin. a jemně bíle plstnaítým, pak rozlož, a
nepravid. laločnatý, červenavé žemlový, suchý, jemné plstnaté šii-
pinkafý. Tř. siotva delší pr. kl., i — 1>^ cm ti., pevné elast. solidní,
ddle zakřivený, ale neztluštělý, v dlouhé bílé nitky přecházející, podél
hrubé pruhované vláknitý, ale nelesklý, bílý, nahoře červené naběhlý
a pod 1. hojně bíle mrtnatě supinkatý. L. úzké, u tř. mělce vykroj.,
bílé, pak špinavé okrové s bílým zubatým ostřím. Duž. bílá, silně
sladce příjemné vonná. Výtr. nažloutle hnědavé, vejčitoellipt., 8 i^.
Cyst. hojné, křivolace niltkov., tupé.

V hlubokém, jehličnatém nánosu v starém smrkovém lese ve společnosti
žampionů v Potočinách u Mnichov, v srpnu každý rok. Jest nepopiratelně
Hebeloma, ale ode všech známých velice odchylná. Připomíná skoro Tricho-
lomy, ale výtr. jsou hnědé.

Meliderma gen. n. Medovka.

Kl. hygrof., v mládí s okr. úzce podvin., beze vší kortiny. L.
tupým úhlem od tř. loďsedlé. Výtr. elllipt. nebo skoro kulovité, žlutě
rezavé, hladké, 4 na krátkých stopkách na basidii. Cyst. niit ovité,
dlouhé, tupé, hojné na ostří lupenů.

Rod tento těžko jest spojovati s r. HebeJoma, zjevem podobá
56 spíše některým c];j-uhům r. Hydrocybe, ale naprositým medostatlkem
kortiny a hioijnými cystidami ode všech Cortinariů vůbec se liší.
Druhy r. Meliderma jsou velké, masité houby, vždy zbarvení me-
dově žlutožemlového. Posud známy jsou pouze uvedené 2 druhy.

M. mussivum Fr. 1838. M. kruhatá. Kl. 2 — 5 cm, tvrdé elast. mas.,
trvale zvioncov. sklen., s sir. tupým hrbolem,, na ostrém okr. zlo-
mený a v mládí .podvin., úplně bez kortiny, ale podle okr. v mládí

S99

trochu útile pýřřtý nebo plstnatý. obyčejně 2 — ? osirýini zónami zna-
čenv. suchý. hyj^Tof.. za vlhka medové žlutavý s prosv. 1. při samém
okr. Tř. málo delší pr. kl., asi 1 cm ti., vždy křivý, solidní, ela-t.
pevný, dolů slabě ztluštělý, lysý. jemně vlákn.. nahoře sotva slabé
mrtniatý. L. dosti husté, nestejně šir.. hlubokým úhlem od tř. od-
sedlé, nejprv bledé, pak žemlové. Vý^tr. ellipt. kulovité, isvětle hnědé,
7 — 8 IX. Cyst. dlouze nitkov., křivolaké, tupé. Duž. žemkvá. bez

zápachu.

\' teplyih, chráněných koutech lesů jehličn. i listnat. v některých kraji-
nách dosti často, jinde ale úplně schází, v houfech, ano někdj' také trsnata.
Zpravidla jen v létě (7 — 8), na podzim mizí. U Mnichovic hojné, Karlštejn^
Říp, Radotín, Jíloviště, \'šenory. — Medovým zbarvením a nedostatkem kortiny
a kroužku jest hned nápadnou.

M. crassum Fr. 1838. M. tlustá. Statná, mas. houba, vzezření ve-
likýxh druhů r. Phlegmacium. Kl. 6 — 12 cm. šir. sklen., tlusté,
kompaktně mas., dlouho na jemně plstnatém okr. podvin., nelesklý,
vlihký, okrové žlutý. Tř. 6 — 20 cm dl. a 2 — 4 cm ti., mas., pevně
isolidní. na basi více méně hlíznatě ztluštělý. bledý, vláknitý, pod
kl. bíle útle mrttnatý, beze vší kortiny. L. úzké. husté, nestejně dl.,
zúženě připojené, bledavé, v stáří skořicové. Duž. mírná, bledě
okrová sladce aromatická (na způsob Phlegmacii). Výtr. žlutohnědé,
ellipt., 8 [1. Cyst. dlouze tyčinkoví té, žlutavé, na ploše ii ostří 1.

^' jehličn. lesích podhorských vzácně. U Borové v již. Cechách ršimek),
u Habru. — Divím se, proč Ricken udává jemnou kortinu, já žádnou nepo-
zoroval.

Cortinarius Fr. Pavučinec.

Houby různého vzezření, veliké a kompaktně mas. i útlé. drc-
^bounké, různě zbarvené, s tř. centrálním, solidním, ma?., v stáři
uvnitř houbovitým nebo i rozpadnutím a nozhlodáním pletiva du-
tým, nikoliiv chrupavčitým ani elasti-čně vláknitým, trvale, ale vždy
v mládí pavučinatou kortinou s okr. kl. spojeným: kortina zane-
chává často nahoře vláknitý kroužek, zbarvený v}-padávajícím pra-
chem výcr. ]\Iimo to bývá na haši tř. v>Tv'inuto velům universale
v podolDČ botky, /prstenců nebo nahoru vystoupavých šupin, jimiž
jest tř. strakatý. Jen vzácně kdy u některých Hydrocyb skoro kor-
tina mizí. L. jsou tlusté, dužnaté, bez bílého ostří, v stáří v.židy
prachem výtr. hnědě zbarvené, v mládí bílé, žluté, lilákové, nachové.
U tř. jsou 1. mírně vykrojené a nesbíhavé. Kl. hygrof. i nehygrof.,

4O0

u velkých druhů vehni tliustě mas., v mládí s okr. podvim., na po-
vrchu suchý nebo islkký, holý nebo kozově plstnatý, ale nikdy vlák-
ni'tý a nešupiinatý. Dužnina aromatiícká, na řezu barvu neměnící,
bezmléčná. Vý'tr. elliptičné až kulovité, jemně bradaivčité, sotva kdy
skoro hliadké, žluté neb medové. Cyst. ma csitří vždy scházejí, vyj-ma
poslední druh Hydroc. ,nasuta, který bezpochyby představuje samo-
statný rod (Cystocybe). Vesměs pozemní houby.

Rod tento, poprvé co celek r. 1801 od Penscona přijatý,
rozdělují novější mykologové v 6 samostatných irodlů: MyxaciíMn,
Phlegmacvmn, Inoloma, Dermocybe, Telajiionia, Hydrocybe. Rody
tyto ovšem nejsou iO'Stre od sebe ohraničeny, an-D mnohé druhy mo-
hou dobře státii ve divou rodech záro\-ieň. Také i zkušený hubař ne-
známé mnohé druhy r. Dermocybe nebo Hydrocybe na první ipohled
těžko dle nodu istamcví. Poněvadž ale z praktického ohledu jest
lépe tak veliiké množství druhů nějak roztříditi, doporučuji: sám
rozdělení a uznání jmenovaných 6 rodů k vůli paměiri a přehledu.
Některé skupiny se lebce hned na první pohled poznávají, tak jme-
novitě veliké, kompaktní a hlíznaté druhy r. Phlegmacium, fialové
druhy s mandlo'V. výtr. i". Inoloma, živě zbarvené drobné druhy
r. Dermocybe, hygirofanní a silnou botikou opatřené Telamonie,
drobné, hygrofanní, skoro bez koniny druhy r. Hydrocybe a rovněž
rod Myxacium svou slizkostí. >

Ačkoliv zkušený mykolog lehce každý Cortinarius v lese 00
takový ihned poznává (dle zevnějšku, zbarvení, kortiny, aromátu),
ipřece nedovede často bezpečně i známý již druh určiti, což snadno
ipochopitelno, poněvadž druhů podobných jest převeliké množství
a nezřídka mají rody své paraillelní řady druhů. Tu třeba pečli-
vého šetření doma dle zápisků a literatury a dle analysy mikrosko-
pické. Na podzim bývá pavučinci lesní půda itéměř poseta a na
malé ploše nálezném nezřídka až 50 druhů pohromadě. Při určo-
vání ftřeba dbáti všech znaků. Především iseber vždy mladé a vyvi-
nuté a staré houby. Mladé a staré kusy se od sebe vždy liší značně,
nemají kortiny, jsou jinak zbarveny, lupeny prachem rezavé atd.
Barvu lupenů pozmáš jen v mládí, než uzrají výtrusy. Hygrofannost
jest někdJ)' těžko rozeznati. Když seberem houby Oisohlé, musíme
jednu hoditi do vody a po několika hodiinách pozorova'ti, změní-li
l)arvu a prosvitá jí-li lupeny. Když sbíráme houby za deště, musíme
naopak některý kousek nechati na vzduchu ležeti, aby oschnul a
změnil barvu. Aroma dužniny jest výljorným vodítkem, ale dá se

^01

těžko slovy popisovati. \^ětšina pavučinců má s^xoleómé mandlovitě
prikyslé aroma. Cbut jest jen u některých zvlášť význačnou.

Botka jeví se jako světlý obal na basi třeně a končí různě vy-
soko na třeni ostrým lemem. Nákdy itrhá se v knoužky, někdy
v drobné šupiny. Někdy zanechává na okr. kl. světlé vlášení, řídce
miziivé šupinky. Tam, kde jest silně vyvinuta, poskytuje výborný
znak druhový.

\'ůči Naucorirm, Inccybám nebo Hebelomám poznávají se ípo-
chybné druhy pavučinců dlie tlustě masitých lupenů, jež nemají
tnikdy bíle pýřité ostří, proftože nemají cystid.

\'ýtrusy jsou pro šetření druhové prvním ispolehlivým vo-
dítkem. Již jich velikost jest pro druh význačnou. Jiné pak jsou
kulaté, jiné mandlovité, jiné ellipltič-né atd. Starší autorové neudá-
vají povahu výtrusů, čímž se stávají mnohé jejich druhy pochyb-
nými.

V nás^ledujícim vypočteno noi iprv/ní pohled přiliš mnoho druhů,
ale jsem přesvědčeo, že jích v českém státu roste počet dvojnásobný.
Vřele bych doporučoval venkovským mykologům, aby si obrali za
úfkol monografické jich zpracování. Jen tak lze dospěti k defini^tiiv-
nímu jich poznání. Persoon popsal nejprve 50 druhů. Fries
234. B a t a i 1 1 e 289. Bataillova monografie jest ddbrá a pře-
hfedná. jenže stručné diagnosy našim pochybnostem často málo
zpomohou. Také Britzelmayer popsal z Bavorska hromadu
nových druhů. Obrovské pilemenné rozčlenění r. Cortinarius při-
čítám jich symbiose s různými druhy dřevin a bylin jakož i vlivu
suhsitratu.

Rostou vesměs na zemi, v humusu, mechu i smetí lesním, a to
hlavně na podzim, ačkoliv některé druhy již záhy y letě se objevují.
Těchto posud mykologlové málo si všímali. Jen menší počet druhů
roste mimo les na pahorcích, ve vřeso vinách a na lukách. V nej-
větším množství rostou v lesích podhorských, tak v Brdech, v Šu-
mavě, v Ceskomor. vys. Cernokosteiedké a Jevanské lesy jsou
jich plny.

Pavučince ise jako potravina nikde nesbírají, ač jsou tak hojné
a mnohé svou vdikostí a masitostí lálcavé. Není vyšetřeno, jsou-li
jedovaté (aspoň některé), ale dtravy jimi způsobené se nikde ne-
zaznamenávají. Bataille praví, že jedl bez závady C. largus,
variicolor, balteatus, turmalis, collinifcus a violaceus. Slyšel jsem
také od praktických hubařů, že některé velké druhy jsou požíiva-

402

teilny. Sám jsem nikdy ješltě toho nezkusili, vím jen tolik, že od
lehkomyslných Pražáků, kteří nia letních výletech v lese všechnv
houby sbírají, nezřídka pavučince byly s jinými houbamii jedlými
pomíchány a bez následků snědeny.

Myxacium Fr. Masavec.

Kl. a tř. is počátku nejvýš slizkým velem obaleny, tř. pak vy-
sokou slizkou botkoiu (někdy v [prstence roztrhanou) opatřen. Ža
ísudha jes^t kl. lesklý, hladký, ale smetím polepený. Jsou to celkem
•menší houby, s kl. tence masitým. Nejvýznačnější a v lesích nej-
hojnější jsou M. mucosum a M. collinitum,

a) Lupeny fialové.

M. delibutum Fr. 1838. M. natřený. Menší, iďutý dr. Kl. světle
žlutý (skoro citrónový), hladký, velmi slizký, sklen, zvonoov., pak
ro2Jloiž., 4 — 8 cm, tence mas. s tenkým dkr. Tř. nejprv bílý, pak
žlutavý-, isHzký, lesklý, hladký, s mohutnau slizovitou bledou kor-
tinou, která pak tvoři nahoře červenohnědý kroužek, tvrdě elast.,
dlouhý, 8 — 10 mm ti, dole někdy značně ztluštělý a konečně měkký,
dutý. L. nejprv fialové, pak rezavě 'skořicové, šir., dosti prořídlé,
šít. přlrositlé a čárkovitě sbíhavé, na ostří skoro zubaté, tenké. Duž.
běložlutá, nevonná. Výtr. vejčitohruškovité, sytě žluté, v stopečku
stáž., 6 — 8 iJ..

v listn. i jehličn. lesích sem tam, ale nikde hojný. 8 — 9.

M. fulvoluteum Britz. 1879. ^- žlutavý. Kl. 5 — 8 cm, doisti tlustě
mas., plaz'0Člutý, na zlomeném ostrém okr. špinavé bledý, lesklý,
hladký, za vlhka slizký, zvoncov., .í sir. tupým hrbolem. Tř. dl., asi
I cm ti., dole slabě ztluštělý, pevný, soHdní, dole bílý, nahoře neb
i celý lilákový, s mizivým, nepatrným prstencem. L. hus'té, tenké,
šir, břich., u tř. zaoblené, nejprv bledě lilákové, brzo ale světle re-
zavé, j velmi ostře zubatým, bílým ostřím. Duž. bílá, sladce aroma-
tická. Výtr. hruškov. kulov., bradavč., 6 — 8 m..

Ve vlhké luční mechatině na okraji vys. smrkov. lesa nad Menčicemi,
8, 1919. V smrčině nad Hrusickou cihelnou. S před. se rozhodně spojovati
nemůže.

M. subglutinosum Karst. 1879. (M- i&ubflexuosum Britz.) M. pří-
sliský. Zjev skoro násl. Kl. 4 — 6 cm, nejprv 'skoro kulov, s podvin.
okr., pak rozlož.,